Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Vítám Vás v čase svátečním u pořadu O Roma vakeren. Dnes si budeme povídat
s Kumarem Vishwanathanem, řekneme vám, že asistenti prevence kriminality se
sešli na MV ČR a navštívíme Salesiánské středisko Štěpána Trochty v
Teplicích.
Tolik pro začátek našeho vysílání, které Vám zpestří romská hudba z domova i
ze zahraničí.
Bacht tumenge savorenge so šunen amaro romano vakeriben. Adadžives
povakeraha palo čirlatuniben, palo Karačoňa. Sam rado hoj amen šunen.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Ulice Přednádraží v Ostravě bude žít
Ulice Přednádraží v Ostravě bude žít, říká ředitel Občanského sdružení
Vzájemné soužití Kumar Vishwanathan, který se snaží s dalšími aktivisty o
obnovu základních funkcí, které by bydlení umožnilo. Stále tam bydlí lidé,
kteří mají platné nájemní smlouvy, dokonce i dekrety na byt a žádné peníze
nedluží. Jaká je situace v současné době, odpověděl Marii Vrábelové Kumar
Vishwanathan.
„Dům č. 17 je velmi ohrožený, stále v něm ale žijí dvě rodiny.“
Ostatní rodiny, které neměly dekret, už byly vystěhovány?
„V domě č. 8, který má nejlepší základy, žije momentálně asi 8 rodin. A přes
veškeré úsilí nedostaly možnost odejít někam jinam, do ubytovny ale
nechtějí.“
Ale jestliže měli nájemní smlouvu, měli by dostat náhradní bydlení, ne
ubytovnu...
„Smlouvy nejsou platné, protože nebyly obnoveny. Stále tam jsou dvě rodiny,
které mají dekret, platnou smlouvu. Bydlí tam 30 let, a jelikož majitel
zkrachoval, nemá možnost jim nabídnout náhradní bydlení, tyto rodiny tam
zůstaly. Měly nabídku od soukromé realitní kanceláře, že můžou dostat byt,
ale lidé z Přednádraží mají určité stigma, museli by zaplatit dvouměsíční
nájem dopředu jako kauci, plus musí zaplatit 8 000,- Kč makléřce. Zpracovali
jsme statistickou tabulku, předali ombudsmanovi i zmocněnkyni pro lidská
práva, která ukazuje, že rodiny, které šly do ubytoven, přišly ze svého
příjmu o několik tisíc, zhoršila se jejich finanční situace, a tím pádem
děti propadly do hluboké pasti chudoby.“
V ubytovně platí daleko víc peněz, než by platili třeba v nějakém
podnájmu, ne?
„Přesně tak. Právě proto děti propadají do chudoby, protože na jedné
ubytovně platí 21 000,- Kč za malý pokojíček, nemají tam koupelnu, záchod,
kuchyň – nic. Takové rodiny už máme vyřešeny, protože nebydlí v Přednádraží?
To není řešení. Řešení je jediné, aby byly otevřeny sociální byty. Přejeme
jim, aby tu 'osmičku' zprovoznili do Vánoc.“
Pro kolik rodin je to v té 'osmičce'?
„V 'osmičce' může být 12 rodin a jeden byt chceme udělat jako středisko pro
děti. Dvě rodiny, které jsou ještě v tom ohroženém domě, uvažují o
přestěhování sem do 'osmičky', to znamená, že celkově tam budeme mít možná
11 rodin.“
Pane Kumare, jak se Vám vyjednává s úředníky na městě? Asi to pro vás
není jednoduché…
„Paradoxně s úředníky se dá komunikovat, i se stavebním úřadem a vodoprávním
úřadem. Problém je s politiky, jejich postoj úplně nechápu. Přednádraží musí
žít, každopádně bude žít, a jestli nám politická vůle půjde vstříc, bude nám
to nápomocné, když nebude, přesto Přednádraží žít bude.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Vánoce a jarní prázdniny dětí ze salesiánských středisek v Teplicích
Teď se vydáme do Teplic, kde od roku 1999 bratři salesiáni pracují s dětmi a
mládeží ve věku od devíti do dvaceti šesti let. V Domě dětí a mládeže a také
v nízkoprahovém Klubu Luna jim nabízejí řadu volnočasových aktivit –
především uměleckých, sportovních nebo vzdělávacích. A co navíc připravili
pro děti v zimních měsících, zjišťovala Jana Šustová.
Salesiánské středisko Štěpána Trochty v Teplicích navštěvují především děti
české, romské, arabské a vietnamské. A jak tam obvykle vypadají oslavy
Vánoc, popisuje pedagog Jiří Čonka.
„Ve středisku slavíme Vánoce každým rokem a vždy pořádáme vánoční besídky
pro děti, na kterých se sejdeme. Je to spíš taková klidná akce, kdy si
pustíme koledy, postavíme stromeček, hrajeme, zpíváme, rozdáváme si dárky.
Vždy to máme udělané tak, že každý dá někomu dárek, uděláme velký košík a
většinou to jsou dárky typu maličkostí, které ale potěší. Ty dárky si
vyrábíme, není to nic kupovaného – dárky si vyrobíme a pak si je rozdáme.
Myslím si, že je to tradice, která má velkou hloubku a měla by se
dodržovat.“
Vánoce jsou křesťanské svátky a tak rozhodně není od věci zmínit, že v
salesiánském středisku se občas hovoří také o náboženství. S jakou odezvou
se křesťanská víra setkává mezi dětmi, které většinou pochází z klasického
českého „bezvěreckého“ prostředí, říká sociální pracovnice Jana Švecová.
„Moje zkušenost je, že děti s tím nemají absolutně žádný problém. Máme tady
i kroužek náboženství, děti můžou chodit i nemusí, zkušenost je, že děti v
něm zůstávají, baví je to. A když jsme s nimi zkoušeli udělat nějakou
modlitbu, řekli jsme: ‚Kdo chcete třeba něco říct, poděkovat, poprosit za
něco‘, tak ty děti s tím vůbec neměly problém, prostě říkaly to, co je v tu
chvíli napadlo.“
Obtížnější je to podle Jany Švecové s rodiči:
„Jednou se mi stalo, že sem začala chodit nějaká holčička asi desetiletá.
Seznamovala jsem se s ní a říkala jsem jí, že klidně může přivést maminku,
můžou se na středisko podívat, můžu je tady provést. A maminka skutečně hned
druhý den přišla, přišla i s babičkou, a když jsem jim chtěla ukázat
středisko, tak se na mě tak podívala a říkala: ‚Mě vlastně vůbec nezajímá,
co tady máte, mě jenom zajímá, jestli jim tady necpete do hlavy nějaké
náboženské nesmysly.‘ Takže jsme se tak bavily o tom, že jsme křesťanské
středisko, že jsme otevřené všem. To, že jsme křesťanské středisko znamená,
že tu třeba máme i možnost pro děti, když chtějí, když s tím rodiče
souhlasí, účastnit se nějakých křesťanských programů, ať je to, že máme
kroužek náboženství nebo že třeba někdy děti vezmeme do kostela. Ale je to
ve svobodě a respektujeme právo rodičů sem děti posílat i neposílat.“
K zimě samozřejmě patří také lyžování, ale pro děti ze sociálně slabých
rodin je často nedostupné. Přesto se pracovníkům salesiánského střediska v
Teplicích daří každé jarní prázdniny brát děti zhruba na pět dní na běžky.
Většina z nich přitom na nich stojí poprvé v životě.
„Na ty jarní prázdniny jezdíváme do Jablonce, což je odsud asi dvě hodiny
autem. Tam je taková sympatická fara, hned kousek za ní se dají nasadit lyže
a jezdit. Když jsme třeba jezdili jen na sobotu – to jsme se snažili děti
brát už před těmi jarními prázdninami, aby si to zkusily – tak jsme jezdili
tady kousek do Krušných hor. Teplice na to mají dobrou polohu, že to není
daleko. Máme běžky i boty na půjčení, takže děti musí opravdu jen přijít a
chtít.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Asistenti prevence kriminality přistupují ke své práci s nadšením
Projekt Asistent prevence kriminality je financován ze dvou zdrojů. První,
„evropská“ linie je financována z evropských fondů a v jejím rámci je
zaměstnáno po dobu dvou let 50 asistentů prevence kriminality v 11
lokalitách a třech krajích. Druhá, „národní“ linie, je financována ze
státního rozpočtu České republiky. V jeho rámci působí v současné době 37
asistentů prevence kriminality.
U kulatého stolu na ministerstvu zazněly spontánní osobní zkušenosti
asistentů i jejich mentorů a všechna vystoupení potvrzovala zaujetí a
nadšený přístup k této práci. Na závěr setkání dostali přítomní pamětní
listy oceňující jejich práci. Iveta Demeterová oslovila Petra Baža z
Chánova.
Petr Baža: „Pracuji tam minimálně tři roky. Když jsem začínal, byl
to pro mě tvrdý oříšek, ale sžil jsem se s tím. A říkám narovinu, ještě
jednou to opakuji, že mi nevadilo, jestli je kamarád nebo ne-kamarád, bral
jsem to poctivě a beru to poctivě dodnes. Co se týče naší práce, spočívá v
dohlížení na pořádek, aby se neničilo, co se tam opravilo. Vedení je s námi
spokojené a my s nimi také. Městská policie nám vychází vstříc.“
A kolegové, kteří jsou tady s Vámi, další tři pánové, také pracují jako
asistenti policie?
„Ano, všichni tři, co jsou tu se mnou, pracují v Chánově. Pak jsou ještě
dva, kteří patří pod Městskou policii Most. Chodíme dva Romové - asistenti
prevence kriminality. Chodíme po dvou, střídáme se, děláme ranní a
odpolední. Co se týče spolupráce s městskou policií, tak když nastane
problém…“
Druhý asistent prevence kriminality: „Do ničeho nemůžeme zasahovat,
musíme automaticky zavolat městskou policii a oni nám vyjdou vstříc.“
Jak na vás reagují samotní Romové?
Petr Baža: „Ze začátku to bylo takové, 'Jejda, Romové, teď toho budou
zneužívat, bonzáci,' ale dneska už to tak není. Rozdělil bych to na dvě
části: Jsou ti, kteří nám fandí, umí udržovat pořádek, a pak jsou takoví,
kteří nepořádek dělají, tak ti nás samozřejmě rádi nemají (smích).“
Mezi zúčastněnými asistenty prevence kriminality byla i Erika Giňová. Co
jste vystudovala, co jste původním povoláním?
Erika Giňová: „Vystudovala jsem Obchodní akademii v Rumburku, takže
jsem spíše zaměřená na management a účetnictví.“
Berete to jako odrazový můstek pro svou kariéru?
Erika Giňová: „Určitě ano, myslím si, že zde naberu určité
zkušenosti, ráda bych se dostala výš, buď k městské policii jako strážnice
anebo ke státní policii. Chtěla bych si dálkově dodělat ještě vysokou
školu.“
Působíte v Janově, v Litvínově... Jakou tam máte pozici?
Erika Giňová: „Zpočátku lidé v Janově nevěděli, co si o tom mají
myslet. Nevěděli, kam nás zařadit, ale ve spolupráci se strážníky zjistili,
že patříme k nim, a nyní už se na nás obracejí s prosbami nebo se
stížnostmi. Zjišťujeme hodně věcí, které napomáhají, jak městské, tak státní
policii.“
„Projekt Asistent prevence kriminality považuji za jeden z
nejúspěšnějších programů, který jsme za posledních 17 let v oblasti prevence
kriminality spustili,“ řekla ředitelka odboru prevence kriminality
ministerstva vnitra Jitka Gjuričová a ocenila dosavadní práci, kterou
asistenti vykonávají. Připomněla, že cílem projektu je nejenom snížení počtu
spáchaných trestných činů a přestupků, ale i například udržování veřejného
pořádku a prevence sousedských sporů. Já jsem se jí zeptala, zda budou
pokračovat i asistenti, u kterých se neví, zda na ně budou příští rok
peníze.
Jitka Gjuričová: „Jednoznačně. Tam, kde projekt funguje, bude
podpořen zase příští rok.“
Ptám se záměrně. Když jsem hovořila s preventisty na Praze 14, říkali, že
nevědí, co bude v novém roce 2013. Byli by potřeba tito preventisti, kdyby v
roce 2000 nezaspaly města a obce?
Jitka Gjuričová: „Města potřebují impulzy, ale také určitým způsobem
dozrát. Situace Romů se kupodivu od roku 1989 zhoršila, a to hlavně proto,
že práce přestala být státem vymáhanou povinností, takže člověk, který
nepracuje, není trestán, zatímco v minulosti tomu tak bylo. Obce musely
začít cítit potřebu, že nutně musí s tímto problémem něco dělat. Oslovili
jsme je tím projektem a opravdu to výborně funguje.“
Není to lehká práce. Muži a ženy, kteří se tomu věnují, jdou se svojí
kůží na trh. Jak je to s ohodnocením jejich práce?
Jitka Gjuričová: „Museli jsme odhadnout jakousi výši odměny, která
bude adekvátní výkonu, ale také vzdělání těch lidí a okolnostem, které jsou
na trhu práce. To znamená, jestliže financuji mzdu někoho v místě, kde je
velká nezaměstnanost, kde jsou nízké mzdy, tak nemůžu dát lidem, kteří
nemají vůbec žádnou kvalifikaci, extrémní sumu, to také nejde. Odhadli jsme
12 000,- Kč hrubého, po srážkách jim to dá něco k 10 000,- Kč.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Vánoční zvyky v rodině Vladimíra Suchánka
Na vánoční tradice se v uspěchané době často zapomíná a tím se stávají
Vánoce především dobou dárků a bohatého jídelníčku. Marie Vrábelová
navštívila Vladimíra Suchánka, který stále některé vánoční zvyky dodržuje a
své děti k nim také vede.
„Co se mě týká, zachovávám veškerá jídla, která pocházejí z romské tradice,
ta si doma vařím.“
Jaká jsou to jídla?
„Určitě si dělám goja, pašvare, lokše, to jsou placky, které vidíte i v
Indii, pak koláče různého druhu a samozřejmě kyselé zelí se žebírky, to se u
nás musí, to je pochutina na Štědrý večer, nejenom salát a ryba. Původní
záležitost byla kyselé zelí se žebírky, protože jsme na víc neměli – tak
jsme žili. Tradice nějakým způsobem zachovávám a předávám to dál i svým
dětem, aby věděly, že táta a maminka vařili toto.“
Propadáte nákupní horečce?
„Kdo by nepropadal?!? Ale já ne, protože se musím dívat, kolik mám v
peněžence, to za prvé. Reklama je dobrá záležitost, ale potom na to člověk
může doplatit. Kupujeme domů to, co potřebujeme.“
Chodíte do kostela?
„Samozřejmě, že ano. Chodím pravidelně, tak jak to má být. Když je to často,
musím koukat na čas, kdy se vracím domů. Děti máme křtěné, já i manželka
jsme křtění.“
Takže je u vás i půlnoční?
„To je samozřejmá věc, musíme.“
Sedí u vás celá velká rodina? Kdo všechno se schází?
„Maminku už bohužel nemám, tatínka také ne. Doma povečeříme s mojí rodinou,
to znamená manželka, já, děti. Po večeři se odebereme a jdeme k jejím
rodičům, tam se posadíme, podiskutujeme, pobavíme se, předáme si dárečky.
Takhle trávíme štědrovečerní den.“
Jaké jsou vaše tradiční zvyky?
„Házíme do vody drobné peníze, to děláme jak na Štědrý večer, tak den poté
ráno. Drobné peníze tam zůstanou a v tom se myjeme, takže máme pocit, že
když se budeme v penězích mýt, tak budeme bohatí.“
Dokonce se říká, že Romové mají na Štědrý den po zemi seno…
„Otýpka sena nebo seno jako takové se dávalo, protože se tam házel chleba
nebo jídlo ze stolu. Pak se dávají talíře na stůl pro ty, kteří už mezi námi
nejsou. Připraví se pro ně talíř, jako kdyby u nás seděli. Před každou
večeří se otec, hlava rodiny, postaví a pomodlí se se všemi a každému
popřeje to nejlepší, co může, aby byl zdráv a živ.“
Jsou u vás dárky prioritní?
„Každý dárek má svůj význam a smysl. Dříve jsme měli dárků méně, protože
nebyly, žádné jsme nedostávali. Když jsme dostali cukrkandl, byli jsme rádi
(smích). Dnešní doba je trošku jiná, snažíme se dětem dát, co potřebují.“
Jak vnímáte Vánoce, jako klid, pohodu, výjimečnost?
„Je to výjimečná doba, den a čas. Určitě je vnímám dnes jinak než dříve.
Když jsem byl mladší, tak jsem to tak nevnímal. Dnes v pokročilém věku už to
vnímám a děkuju Bohu, že jsem ještě pořád tady.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Za malou chvíli už bude 21 hodin, O Roma vakeren Vám přeje krásný večer,
anebo dobrou noc. Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na
vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese romove.cz.
Mangav tumenge bachtali karačoňa, kaj tumen o Del arakhel, likérem paš
peste. Savorenge tumenge zor, bach the sastipen.
Klidný sváteční večer vám přeje Iveta Demeterová.
| 
„Dům č. 17 je velmi ohrožený, stále v něm ale žijí dvě rodiny.“
Související články
Salesiánské středisko Štěpána Trochty v Teplicích navštěvují především děti
české, romské, arabské a vietnamské. A jak tam obvykle vypadají oslavy
Vánoc, popisuje pedagog Jiří Čonka.
Vánoce jsou křesťanské svátky a tak rozhodně není od věci zmínit, že v
salesiánském středisku se občas hovoří také o náboženství. S jakou odezvou
se křesťanská víra setkává mezi dětmi, které většinou pochází z klasického
českého „bezvěreckého“ prostředí, říká sociální pracovnice Jana Švecová.
Obtížnější je to podle Jany Švecové s rodiči:
K zimě samozřejmě patří také lyžování, ale pro děti ze sociálně slabých
rodin je často nedostupné. Přesto se pracovníkům salesiánského střediska v
Teplicích daří každé jarní prázdniny brát děti zhruba na pět dní na běžky.
Většina z nich přitom na nich stojí poprvé v životě.
„Na ty jarní prázdniny jezdíváme do Jablonce, což je odsud asi dvě hodiny
autem. Tam je taková sympatická fara, hned kousek za ní se dají nasadit lyže
a jezdit. Když jsme třeba jezdili jen na sobotu – to jsme se snažili děti
brát už před těmi jarními prázdninami, aby si to zkusily – tak jsme jezdili
tady kousek do Krušných hor. Teplice na to mají dobrou polohu, že to není
daleko. Máme běžky i boty na půjčení, takže děti musí opravdu jen přijít a
chtít.“
U kulatého stolu na ministerstvu zazněly spontánní osobní zkušenosti
asistentů i jejich mentorů a všechna vystoupení potvrzovala zaujetí a
nadšený přístup k této práci. Na závěr setkání dostali přítomní pamětní
listy oceňující jejich práci. Iveta Demeterová oslovila Petra Baža z
Chánova.
Petr Baža: „Ze začátku to bylo takové, 'Jejda, Romové, teď toho budou
zneužívat, bonzáci,' ale dneska už to tak není. Rozdělil bych to na dvě
části: Jsou ti, kteří nám fandí, umí udržovat pořádek, a pak jsou takoví,
kteří nepořádek dělají, tak ti nás samozřejmě rádi nemají (smích).“
„Co se mě týká, zachovávám veškerá jídla, která pocházejí z romské tradice,
ta si doma vařím.“
„Házíme do vody drobné peníze, to děláme jak na Štědrý večer, tak den poté
ráno. Drobné peníze tam zůstanou a v tom se myjeme, takže máme pocit, že
když se budeme v penězích mýt, tak budeme bohatí.“
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články