Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítám Vás v čase Adventu u pořadu O Roma vakeren. Dnes navštívíme rodinu
Girgovou, která ještě stále bydlí v ulici Přednádraží, prozradíme Vám, že
právě vzniká nový film o životě Romů v současném Česku a budeme si povídat s
Patrikem Bangou.
Bacht tumenge savorenge so šunen amaro romano vakeriben. Adadžives amenca
džana andre than Ostrava, povakerela tumenge o Patrik Banga the tumenge
phenaha palo romani gendi.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
V ostravské lokalitě Přednádraží oslaví Vánoce ještě několik rodin
Letos v létě úřady obyvatelům starých cihlových domů v ostravské lokalitě
Přednádraží přikázaly, aby se vystěhovali. A to kvůli špatnému stavu objektů
a nevyhovujícím podmínkám pro život. Řada lidí se už přesunula do ubytoven.
Ale v jednom z domů několik rodin zůstává i teď v prosinci. A věří, že tam
budou moci strávit i Vánoce. Pro ně je to domov. Více v příspěvku Ivy
Havlíčkové.
Pepíku, chtěla jsem se tě jenom zeptat, jestli se těšíš na Vánoce? Už se
blíží…
Pepík: „Jo.“
Co sis napsal pod stromeček, přeješ si něco, psal jsi Ježíškovi?
Pepík: „Na Vánoce si přeju Spiderman kolo.“
Spiderman kolo?
Pepík: „Jo.“
Sedmiletý Pepík už v Přednádraží zůstává jako jedno z posledních dětí.
Většina se s rodiči odstěhovala, ti jeho si ale přejí ve zchátralém domě
zůstat, přesto, že k tomu, jak to tam teď vypadá, má i Pepík výhrady.
Pepík: „Je tu bordel, smrad, jsou tu kočky.“
Zápach v domě způsobuje nefunkční kanalizace, kdo ji má opravit – jestli
město, majitel domu nebo pozemků – to se stále řeší. Otec Pepíka Jan Bandy
ale věří, že se časem podaří dát dům do pořádku. Poslední týdny se do úklidu
a oprav pořádně opřeli i samotní obyvatelé.
Jan Bandy: „Už se udělalo dost práce.“
Dívám se… Teď tady stojíme před vchodem, minule jste pracovali nahoře,
teď se dělá úklid venku.
Jan Bandy: „Čekáme na kontejner, mají přijet a vyvézt to.“
Pepík říkal, že se už těší na Vánoce, co vy?
Jan Bandy: „Všechny děti se těší na Vánoce, je to jejich radost.
Největší radost by byla, kdyby to bylo všechno v pořádku, a kdyby úřady
udělaly, co měly – spravily kanalizaci.“
Právě kvůli nefunkční kanalizaci se totiž lidem v Přednádraží obrátil
život naruby. A ani Jan Bandy, který už tam strávil Vánoce třicetkrát, si
těmi letošními není jistý.
Jan Bandy: „Nechám to na osudu, protože vážně nevím, co bude dál.“
Ještě minulé svátky bydleli v Přednádraží více než tři stovky lidí a
podle Bandyho se radovali společně. Uzavřít se ve svých bytech ale zbylé
rodiny neplánují ani letos.
Jan Bandy: „Navštěvujeme se, ano. Máme se rádi, tak jako ostatní
lidé. Pokud se nebudeme mít rádi, tak jak by bylo na naší zemi? Bylo by to
špatné.“
Romský aktivista Kumar Vishwanathan, jehož sdružení tamním Romům pomáhá,
už má o Vánočních dnech konkrétní představy.
Kumar Vishwanathan: „Vánoce, všichni se na ně těšíme. 22. prosince
sem dovezeme betlémské světlo a odsud pustíme lampiony štěstí do nebe, je to
takový znak naděje…“
... že se alespoň jeden dům na Přednádraží podaří zachránit a lidé, kteří
si to nepřejí, z něj nebudou muset odejít do ubytoven. Kus práce už podle
něj Romové v Přednádraží udělali.
Kumar Vishwanathan: „Vyčistily šest jímek. Co ještě dělali? Mládež
zadělala polystyrénem rozbitá okna a všechny komíny, které mají kovová
dvířka, zavřely a zazdily.“
Aby tu lidé nebydleli přes zákaz úřadů, musí ještě splnit úkoly z
dlouhého seznamu, od opravy střehy až po kanalizaci. Úkoly se rozdělily mezi
obyvatele, majitele domu a sdružení, které Romům pomáhá.
Kumar Vishwanathan: „Snažíme se postupně všechno odstranit, kanály
bohužel nejsme schopni. Stále trváme na tom, že to je úkol města.“
Nicméně věříte tomu, že Vánoce jsou tu reálné, že je tady ti lidé stráví?
Kumar Vishwanathan: „Nálada je tady krásná. Věří, že ten dům bude
žít.“
Dodává Kumar Vishwanathan…
Jan Bandy: „Když nám vezmou to, co máme rádi, tak nám vezmou srdce, a
to by neměli dělat, vždyť tady děti vyrůstaly. Nechceme to opustit.“
Říká Jan Bandy. Věří, že vánoční stromečky se rozzáří i tady, v nejchudší
části Ostravy.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Režisér Petr Václav připravuje film o životě mladého romského páru v
současném Česku
Režisér Petr Václav je našim filmovým divákům znám jako autor filmů Marian
nebo Paralelní světy. V posledních letech působí především ve Francii, ale
jak Vám řekne Jana Šustová, i ve své vlasti právě pracuje na novém filmu.
Zatím má pracovní název Cesta ven a zaměří se na příběh mladého romského
páru, který žije v dnešní České republice.
Režisér Petr Václav zahájil svou filmovou kariéru filmem Marian, který
vypráví o romském chlapci z dětského domova. Má sice kde spát a co jíst, ale
chybí mu láska, porozumění a něha. Jak režisér říká, i ve svém novém filmu
Cesta ven se zaměřuje na příběh Romů.
„Dnes je to skoro přesně patnáct let od chvíle, kdy do kin přišel film
Marian, který vyprávěl o dětství romského chlapce, který vyrůstal v dětských
domovech a výchovných zařízeních pro děti a mládež. A já jsem se k tomu
tématu po této době vrátil a snažil jsem se zjistit, jak dnes Romové žijí,
jaká je situace. To období komunismu a začátku 90. let bylo poznamenáno
ještě bylo poznamenáno tím fenoménem, kdy děti byly často odebírány z rodin
a posílány buď do internátních zvláštních škol, do dětských domovů a do
výchovných ústavů. Co se změnilo dnes, je to, že Romové přišli o práci, jsou
zadlužení a ten film se snaží mapovat to, co to dnes, v této době, v roce
2013 znamená být Rom, být mladý a chtít nějak žít.“
Ve filmu si zahraje celá řada Romů...
„V srpnu jsme začali najímat herce-neherce, najeli už jsme asi 15 tisíc
kilometrů, viděl jsem už určitě přes tisíc lidí. Je to taková mravenčí
práce, kdy se do toho filmu hledají lidé, kteří na tom plátně budou 100 –
110 minut a se kterými se diváci budou moci identifikovat nebo jim rozumět,
ve kterých musí být i emoce. Takže to vůbec není jednoduché. Není jednoduché
obsadit film i herci, natož pak neherci. Je to velmi dlouhodobá práce, při
které se zároveň strašně moc věcí dozvídám, protože s každým tím člověkem
mluvíte, každý Vám povídá svůj příběh a každý chce vědět, o čem ten film
bude. Řada těch lidí mi říká: Tak to je můj příběh. To je příběh mého bratra
nebo mojí sestry... Doufám, že se nám podaří díky této zkušenosti s
castingem a potom i prací s těmi neherci dojít k nějakému pravdivému
výsledku.“
A jak se můžete dočíst na našich internetových stránkách
www.romove.cz,
tvůrci filmu stále romské herce hledají.
„Herce ještě pořád hledáme, protože tam dochází k tomu, že nějaké herce
pořád nemohu najít, a naopak jsem našel spoustu lidí, které bych chtěl do
toho filmu nějak zapojit, i když v tom scénáři nefigurují. Takže to je
všechno dobrodružné.“
Autorem námětu a scénáře filmu Cesta ven je režisér Petr Václav.
„To vzniklo tak, že jsem po loňském berlínském festivalu, čili to muselo být
někdy v únoru, přijel sem do severních Čech a dva měsíce jsem se pohyboval
jen mezi Romy, které jsem našel mezi kamarády a bývalými herci toho filmu
Marian, což byla moje prvotina, no a to se dále větvilo a větvilo... A já
jsem se potom zase stáhnul domů a tam jsem napsal ten scénář a ta druhá fáze
je právě ten casting, který samozřejmě i nadále ovlivňuje ten scénář. Já na
něm dál pracuji, to je všechno ve vývoji. A tímto způsobem se snažíme dojít
k filmu, který je hodně spojený s realitou. Všechno to bude mít takový
polodokumentární ráz, byť je to fikce, je to hraný film, ale snažíme se tam
mít ráz dokumentu, ráz světa, který spíš přichází k té kameře, než že by byl
vytvořený, byť samozřejmě vytvořený je, protože nic není pravda a vše se
musí nějak vymyslet a donést před tu kameru. Ale ten styl bude velmi
dokumentární.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Patrik Banga obdivovaný i nenáviděný
Lidé ho znají nejen jako administrátora blogů na iDnes.cz, ale také jako
člověka, který se dlouhodobě vyjadřuje k romské tématice v České republice.
Jedni ho obdivují a druzí mu nemohou přijít na jméno. Začínal jako terénní
sociální pracovník a pomáhal i v zahraničí. Studuje IT technologii, je
ženatý a je otcem tří dětí. Řeč je o Patriku Bangovi. Iveta Demeterová se
ho zeptala, zda prezentuje jen svůj názor, když se vyjadřuje k Romům.
„Rozhodně za sebe, protože nemám žádný mandát k tomu, abych mohl mluvit za
Romy. Často to ale novináři úplně nepochopí a pak můj názor, který říkám, a
který není pro Romy přijatelný, je mylně prezentovaný jako názor romského
předáka, ale nikdy jsem romský předák nebyl a nikdy romský předák nebudu.“
Necítíte se jako romský aktivista?
„Ne.“
Romové slyší vaše názory, přebírají je, ale nesouhlasí s vámi s tím, že
nemáte právo hovořit za Romy.
„Na druhou stranu nemají o nic větší právo mluvit za Romy než já, takže v
tomhle směru bychom se tady mohli dohadovat do rána, kdo má nebo nemá větší
právo, protože volený mandát nemá nikdo. Jsem novinář, prostě píšu, kdybych
uměl zpívat, tak budu zpívat. Druhá věc je, že si to umím zpromovat a že to
média zajímá. Holt moje názory někoho zajímají, jsou citované, tak to je,
každý má tu možnost. Jestli se chce někdo z druhé strany republiky
vyjadřovat k věcem, tak ať si založí blog, anebo začne psát někam do novin a
může dělat úplně to samé, co já.
Myslíte si, že je to generační problém?
„Rozhodně. Nedávno to bylo vidět, když Pavel Pečínka dělal anketu do Romano
Hangos. Celá anketa byla o mně a o Radku Horváthovi (směje se) a bylo tam
krásně vidět, jak se to rozděluje, jak nás mladá generace podporuje. Hodně
byl vidět generační střet, bylo tam 30 let rozdílu.“
Ptala jsem se, jestli to je generační problém. Co na to říkají vaši
rodiče?
„Myslím, že táta mě podporuje, máma mě naopak krotí, asi z těchto důvodu.
Myslím, že u rodičů je to 1:1.“
Chtěl jste být vždycky novinářem?
„V 1999 roce jsem se dostal do Jugoslávie a tehdy jediný komunikační
prostředek byl ‘novinka‘ internet a tam jsem se naučil psát a od té doby mi
to zůstalo. Když jsem přijel do Čech, tak jsem začal psát komentáře nebo
sportovní recenze, recenze desek, dal jsem si chvíli přestávku. Pracoval
jsem na ministerstvu vnitra a pak jsem se zase vrátil k psaní a od té doby
už jsem asi 6 let na blogu.
Patriku, byl jste v Novém Boru, sledoval jste kauzu v Břeclavi, v Novém
Bydžově, jezdíte po republice. Ddyž přijedete do míst, kde žijí Romové,
kteří jsou nezaměstnaní, jsou v situaci, kdy si na ně každý ukáže, když se
něco děje, ‚Ano, to je ten Rom‘. Proč si myslíte, že je tak lehké ukázat na
Roma jako na viníka?
„Tohle je strašně složité říct. Když přijedu do těch lokalit a vidím, jak
Romové žijí, tak absolutně chápu, proč tak žijí, protože nemají na výběr,
nemají možnost. Vždycky je to tak, že sociálně nejslabší anebo
nejviditelnější, na ty se dá strašně lehce ukázat, viděli jsme to třeba v
Břeclavi. Opravdu jsme v takové situaci, že když někdo řekne, že ho napadl
Rom, tak veřejnost tomu věří, nikoho nenapadne ověřovat, jestli to tak
skutečně bylo nebo ne.“
Patriku, sám jste měl někdy problém, že jste Rom?
„Pořád mám problém, že jsem Rom. Dneska když vlezu v roce 2012 se ženou a s
dětmi do obchodu, tak za námi chodí ochranka, hlídají nás, jestli nekrademe
a už nikoho nezajímá, že tam děláme nákup na celý měsíc, který většinou bývá
veliký a do košíku se nám nevejde. Stejně vypadám jako potencionální zloděj,
aniž bych cokoliv udělal a myslím, že stigma romství tady v Čechách je
všude. Jedete v tramvaji, přijde revizor, a kam přijde? Přijde nejdřív k
vám…“
Jak to vysvětlit mladým lidem, že i když studují, chtějí na sobě
pracovat, je na první pohled vidět, že jsou Romové...
„Asi to dělám špatně, ale vysvětluji jim to jako fakt, ‚Hele podívej, máme
tady takovou a takovou pověst‘…“
Je dobré si na to zvyknout?
„Určitě to dobré není, ale mně nic jiného nezbývá, potřebuji děti vychovávat
a podle mě nemá smysl v nich vyvolávat obavy nebo deprese z toho, že jsou
takový a makový. Podle mě je daleko lepší říct jim to na rovinu. S bráchou
jsme často jezdili po Evropě, protože jsme hráli s kapelou a kolikrát, když
jsme se prošli v Berlíně po obchodě a nikdo za námi nešel, tak už nám to
chybělo (směje se). Člověk si říkal, kde jsou? Už tady nakupuji 20 minut a
nikdo kolem mě neprošel.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Vyšla e-kniha romských pohádek Otcův duch
Pohádky měly odpradávna v životě Romů nezaměnitelnou funkci. Odrážely život.
Někdy skrytě hodnotily počínání jednotlivých členů, jindy dodávaly životem
zkoušeným Romům naději, že pokud se budou chovat podle určitých norem,
štěstí se k nim obrátí. I proto elektronické nakladatelství Kher představuje
svou vydavatelskou prvotinu, na jejíchž stránkách se setkávají jak autoři
zavedení, tak ti, kteří v ní zažívají svůj debut.
Mezi autory je například Emil Cina, Gejza Demeter, ale vše najdete na
stránkách vydavatelství. Iveta Demeterová si o nové sbírce povídala s Radkou
Patočkovou a Lukášem Houdkem, kterého se zeptala, proč právě v elektronické
podobě.
Proč právě elektronické vydavatelství?
Lukáš Houdek: „Veškerou svoji činnost děláme zdarma a právě elektronické
knihy jsou celkem nízkorozpočtové. Druhý důvod, také ale zásadní, je ten, že
když jsme s Radkou společně připravovali ve sdružení Romea cyklus
publikování romské tvorby na internetu, tak se ukázalo, že konečně začali
romskou tvorbu číst i Romové a byly tam velice pozitivní ohlasy. A tenkrát
jsme si uvědomili, že internet je velice efektivní nástroj, jak šířit
romskou literaturu, protože je velice těžce dostupná. Pokud vydá nějaké
nakladatelství knížku, tak se často do regionálních knihkupectví ani
nedostane.“
Jaká kritéria byla důležitá, abyste autora vybrali do sbírky?
„V první řadě jsme se snažili upřednostňovat romštinu, ne úplně jednoznačně,
ale pokud byly dvě podobné pohádky nebo stejné motivy, tak jsme vybraly tu,
která byla v romštině. Druhým kritériem byla kvalita, ale snažili jsme se,
aby sbírka podala určité svědectví o tom, jak pohádky můžou vypadat, jaké
jsou žánry, motivy. Jsou tam třeba zvířecí pohádky, duchařské pohádky o
mulech, ale potom klasické pohádky, vyprávění.“
Pohádky o mulech, pohádky o duchách. Pro jakou kategorii jsou vlastně
určeny?
„Pohádky, které jsou v knize a jsou o mulech, tak myslím, že nejsou až tak
děsivé, aby si je nemohly přečíst i děti, což třeba u jiných romských
pohádek se říct nedá, děti by z toho mohly mít šok, ale myslím, že tyhle
jsou určené jak pro děti, tak pro dospělé. Není to nic hrůzostrašného.“
Radko, vybrali jste osvědčené autory, jejichž próza už vyšla, ale máte tam i
nová jména…
Radka Patočková: „Byl to náš záměr. Chtěli jsme dát kromě těch osvědčených,
ostřílených autorů, z nichž někteří už mohou být i obeznámenější veřejnosti
známi. Současně jsme chtěli zařadit i díla autorů, kteří začínají, a kteří
splňují naše nároky, o kterých mluvil kolega. Samozřejmě jsme také hodně
stáli o mladé autory, protože si myslím, že to je zajímavá věc, že se
pohádkám věnují i mladí Romové, ať už ženy nebo muži.“
V elektronické knize nejsou jenom čeští autoři, ale i autoři ze
Slovenska…
Lukáš Houdek: „Rozhodli jsme se z několika důvodů zařadit i slovenské
autory, hlavně tedy známou autorku na Slovensku, Zlatici Rusovou, která
publikovala některé své povídky i tady v Čechách. Potom například Karola
Lazára nebo Renátu Berkyovou, slovenskou autorku, která ale žije tady v
Praze, takže je někde na pomezí, z toho důvodu se to velice těžko odděluje,
že ti autoři mluví podobnou nebo stejnou romštinou jako tady v Čechách. Byla
by podle nás chyba, pokud bychom chtěli, a pokud máme za cíl ukázat romské
pohádky v celé její škále, nezařazovat i slovenské autory. Myslím, že na
knížce je hodně unikátní a speciální to, že vznikla bez jakýchkoli
finančních nákladů a na to jsme hodně pyšní, že jsme dokázali, že pokud nám
o něco jde, tak jsem schopni to udělat, i když na to nemáme peníze. Podíleli
se na tom bezplatně jak autoři, tak my, jako editoři, ale také grafici a
korektoři. V podstatě škála téměř třiceti lidí.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Nezadlužujte se kvůli dárkům!
Tradiční křesťanské svátky přály rodinné soudržnosti a péči o druhé, ke
které samozřejmě patří i obdarovávání se, ovšem v dnešní době se vánoční
svátky proměňují v něco úplně jiného. Zvažte, zda je skutečně nutné si brát
úvěr na dárky kvůli jedné události. Dárky udělají radost jeden den, možná
ještě pár dní po něm, ale úvěr budete splácet celý rok, ne-li více. Stojí
vám to skutečně za to? Více už Marie Vrábelová.
Blíží se Vánoce a lidé shánějí dárky. Před čím byste vy konkrétně
varoval?
„Chtěl bych určitě varovat před podvodnými e-shopy. V tuto chvíli jsme
zaznamenali několik podvodných e-shopů. Obracejí se na nás poškození a naším
prostřednictvím na policii. Poškozených a podvodných e-shopů bude určitě s
Vánoci přibývat, lidé jsou v předvánočním čase méně ostražití, méně opatrní,
nakupují ve spěchu. Pravděpodobně si budou méně prověřovat internetové
obchody, ve kterých nakupují a na to samozřejmě slyší podvodníci, kteří
budou před Vánoci podvádět o sto šest.“
Jak si mohu ověřit, jestli je e-shop spolehlivý?
„Existuje několik portálů, na kterých si můžu vyhledat různé referenci lidí
na e-shop. Doporučil bych například portály jako oversito.cz nebo
heureka.cz.“
Jaká nástraha nás může ještě čekat před Vánoci, třeba finanční?
„Určitě spousta lidí nebude mít peníze na vánoční dárky, a proto
pravděpodobně přistoupí k úvěru, k půjčkám na dárky a potom následuje
vystřízlivění a v novém roce zjistíme, že nejsme schopni půjčku splácet a
hrozí, že budeme hnáni přes soudy až k exekutorovi.“
Kde byste nedoporučoval v žádném případě si půjčovat?
„Nedoporučil bych, abychom si brali půjčky od tak zvaného nebankovního
sektoru, ale abychom si brali půjčky pouze u bankovních institucí, takže v
bance, protože jsou pod dohledem České národní banky. Kdežto zbytek,
nebankovní trh, různorodé subjekty, které poskytují půjčky, pod tímto
dohledem nejsou a tam je větší riziko, že budeme podvedeni.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Za malou chvíli už bude 21 hodin, O Roma vakeren Vám přeje krásný večer
anebo dobrou noc. Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na
vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese romove.cz.
Šunaha pes pro aver kurko kana tumenge anaha aver nevipena. Ma bisteren -
amenca pes dodžanena butheder. Mangav tumenge lači rači the šukar
kurkeskero džives. Aven saste the bachtale. Ľikeren pač peste. The žutimmnel
tumen o Del. Klidný večer vám přeje Iveta Demeterová.
|