Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních
studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od
19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese
facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Studují medicínu nebo softwarové systémy a hrdě se hlásí k romskému původu –
v O Roma vakeren představíme studenty vysokých škol, kteří obdrželi
stipendium Romského vzdělávacího fondu. Řeč bude také o začarovaném kruhu
lidí, kteří jsou nuceni platit obrovské částky za bydlení v ubytovnách – a
za vánočními přípravami se vydáme k rodině Horvátových. Ta patří vůbec k
posledním obyvatelům přerovského ghetta. Přeji hezký sobotní večer a
příjemný poslech.
Bacht tumenge savorenge so šunen amaro romano vakeriben. Mangav tumenge
šukar šuniben.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Romský vzdělávací fond podporuje vysokoškoláky v šestnácti zemích
Více než tisíc mladých Romů ze šestnácti evropských zemí získalo na tento
akademický rok stipendium od Romského vzdělávacího fondu, který sídlí v
Budapešti. Stipendium sice není příliš vysoké, ale pro mnohé romské
vysokoškolské studenty představuje zcela zásadní podporu. Z Česka ho získalo
44 studentů a na jejich slavnostním setkání v pražském divadle D 21 natáčela
Jana Šustová.
Stipendium z Romského vzdělávacího fondu lze získat na jeden akademický rok
a žádost o ně je možné každoročně obnovovat. O tom, jaké obory Romové
vlastně studují, hovoří referent pro vzdělávání Romského vzdělávacího fondu
Stanislav Daniel:
„V některých zemích jsou poměrně výrazně zastoupeny obory v humanitních
vědách, málokdy jsou tam technické obory nebo přírodní vědy. Ale jsem rádi,
že i Česká republika je příkladem jisté rozmanitosti. Mezi stipendistami
máme úspěšné studenty medicíny, vizuálního umění nebo elektrotechniky a
různých jiných oborů.“
Zájemci o stipendium by měli sledovat aktuální informace ohledně přihlášek
na stránkách Romského vzdělávacího fondu, které jsou v angličtině, a také na
webu občanského sdružení Romea, které je koordinátorem pro Českou republiku.
Své zkušenosti se získáním stipendia popisuje Filip Sivák, který studuje
Elektrotechnickou fakultu na Českém vysokém učení technickém.
„Je to určitě běh na dlouhou trať, trvá to minimálně půl roku, než Vás vůbec
vyrozumějí s výsledkem a dostává se vždy 20 tisíc korun na rok, tedy 800
euro. Určitě to pomoc je, pro mě to například může znamenat to, že v letním
semestru nemusím chodit do práce a můžu se víc věnovat škole.“
O velkém významu stipendia svědčí i Jakub Jarý, student 4. ročníku medicíny
na Lékařské fakultě v Plzni.
„Pokryje to tak menší polovinu těch nákladů, ale řekl bych, že je to pro mě
v podstatě rozhodující, jestli studovat budu nebo nebudu. Protože i přesto,
že to pokryje dejme tomu tu polovinu, tak bez těchto peněz bych těžko
studoval. Takže je to pro mě určitě rozhodující faktor.“
Jednou z podmínek pro získání stipendia je napsat esej, ve které by uchazeč
měl prokázat svůj zájem o romský národ. K cílům stipendijní podpory totiž
patří i povzbuzování romské identity a sounáležitosti. O dalších podmínkách
k získání stipendia z Romského vzdělávacího fondu Stanislav Daniel říká:
„Dalšími podmínkami jsou studijní průměr, který je relativně nízký a proto
je možné podpořit i slabší studenty. V žádném případě nemáme zájem o to
někoho odrazovat od studia. Ale zase naopak čím lepší ten studijní průměr
bude, tím budeme radši. A jednou takovou poměrně zajímavou podmínkou je
přihlásit se k romské národnosti.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Podnikatelé s chudobou vydělávají na ubytovnách v chudinských čtvrtích
Podnikání s chudobou – i tak se dá nazvat podnikání majitelů ubytoven, kteří
chtějí za bydlení v pokoji – často se společným záchodem a sprchami na
chodbě a například i omezenou možností návštěv – nepřiměřené vysoké částky.
Spoléhají se na to, že u nich jsou lidé, kteří normální nájemní byt
neseženou, a na ubytovnu jim přispěje stát. Jak zjistila Gabriela
Hauptvogelová, ubytovna je přitom pro většinu jejích obyvatel posledním
útočištěm, kam utečou z ghetta.
„Lidé se chtějí dostat z té lokality a hlavně chtějí mít nějaké důstojnější
bydlení, protože většinou žijí v nevyhovujících podmínkách – to znamená, že
jsou ty byty přelidněné a nejsou tam hygienické podmínky takové, jaké by
měly být.“ popisuje situaci v ústeckých Předlicích terénní pracovnice
organizace Člověk v tísni Denisa Urbánszká. Několik nájemníků z domu, kde
byly shnilé stropy, chyběly vstupní dveře a byla rozbitá okna, mi řeklo,
kolik majiteli platí za bydlení: „Šest tisíc za 1+1...“
Majitel dům neopravil a nezajistil těmto lidem náhradní bydlení. Skončili na
ubytovně. S hledáním nového bydlení pomáhá každému, kdo se chce ze sociálně
vyloučené lokality dostat pryč, Člověk v tísni. S nálepkou "Rom z Předlic"
je to ale podle Denisy Urbánszké velmi těžké: „Většinou jde o mnohočetné
rodiny. Většinou mají od sedmi dětí výš. Jde o to, že to jsou i romské
rodiny...“
Když už není kam jít, skončí lidé na ubytovně, kde jsou horší podmínky než v
běžném bytě. Přesto tam jsou vyšší platby - v jedné z nich v Ústí nad Labem
například zaplatí dospělý pět tisíc a dítě jeden tisíc korun měsíčně. Částka s
počtem lidí v rodině samozřejmě roste. Potvrzuje to i Celestina Hadravová z
ústeckého úřadu práce:
„Smlouvy o ubytování jsou drahé. Jsou předražené – nosí nám třeba smlouvy na
jednotlivce, a tam se to nájemné pohybuje okolo šesti tisíc korun za měsíc,
a to se jedná třeba o jeden pokoj. Pak nám nosí smlouvy pro jednotlivce
třeba i na sedm tisíc – což ani ta daná lokalita neodpovídá tomu nájemnému,
které je v místě obvyklé.“
Právě na úřad práce si lidé chodí pro zpravidla další sociální dávku:
doplatek na bydlení. Ten se počítá z normativních nákladů na bydlení. Ten se
počítá z takzvaných normativních nákladů na bydlení.
„Odvíjí se od počtu obyvatel v obci a následně se zkoumá počet osob v té
rodině... U pětičlenné rodiny jsou normativní náklady nejvýše stanovené na
třináct tisíc pět set šedesát pět korun. Ta rodina má ale většinou i další
příjem – mají dávky státní sociální podpory a jiné příjmy, takže nikdy vlastně
nedosáhnou na celou tu částku.“ vysvětluje Celestina Hadravová.
Stát tedy sice neplatí celou částku, kterou majitelé předražených ubytoven
chtějí, přesto se tím zvyšují další výdaje na sociální dávky. Po internetu
koluje řada "zaručených" zpráv o zneužívání sociálních dávek.
„Že jedna žena na dávkách pobírá třicet tisíc korun... Pravidelně tam ale
schází informace, že je to jediný jakoby výdělek pro třeba osmičlennou
rodinu, kdy ale tato rodina ještě bydlí na ubytovně a zaplatí za nájemné
osmnáct tisíc,“ okomentovala jednu takovou zprávu Petra Klingerová z
organizace Člověk v tísni.
Problémem tedy podle ní není zneužívání dávek ve velkém potřebnými lidmi,
ale podnikali, kteří jejich prostřednictvím sociální systém zneužívají.
Zajímal nás i názor majitelů některých ústeckých ubytoven - rozhovor ale
odmítli.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Vánoce v přerovském ghettu
V rodině Ireny Horváthové se na Vánoce nejvíce těší pochopitelně děti.
Nejmladší z pěti potomků, čtyřletý Lukášek, se těší na stromeček a na
hračky, které mu přinese Ježíšek. Jeho maminka si přeje jediné. Aby ty
letošní Vánoce v jednopokojovém bytě ve vybydleném domě byly pro rodinu
poslední, které tady stráví. Rodinu navštívila reportérka Jana Zemková.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Praha 14 je první městskou částí, kde začal působit Asistent prevence
kriminality
V ulicích na Černém Mostě v Praze můžete potkat muže a ženu ve stejnokroji,
kteří doprovázejí městské strážníky. Jde o asistenty prevence kriminality,
kteří se strážníky dohlížejí na veřejný pořádek. Do ulic s hlídkou vyšla i
kolegyně Iveta Demeterová, aby sledovala, jak Pražané tuhle službu vnímají.
A zeptala se i strážníka městské policie a mentora Michala Douhého, jestli v
Praze 14 po takové službě byla poptávka.
„V současné době není možné říct, že by se Černý Most řadil mezi sociálně
vyloučené lokality. Do budoucna to tak ale být může, protože když se
podíváme na všechny evropské metropole, jejich okrajové části chudnou a
střed města prosperuje.“
Byly na Česném mostě problémy s drogami?
„Nejenom že byly, ale i nadále jsou.“
„Není den, aby se něco nenašlo.“
Teď jsme ale před základní školou!
„To je právě jeden z bodů, které plníme. Pravidelně procházíme městem,
zrovna tady se nejvíc vyskytují děti, kvůli škole, ale hlavně tu jsou i ti
problémoví lidé, kteří vám dají kouřit třeba marihuanu nebo tady pohodí
injekční stříkačky.“
„Tady ta základní škola má zrovna smůlu, protože leží v místě, kde bydlí
spousta problémových rodin. Bydlela tu celá řada neplatičů. Některé z nich
vystěhovali, ale dodnes tu jsou rodiny, ve kterých jsou lidé zadržení pro
distribuci omamných a psychotropních látek.“
Teď už mám u mikrofonu asistenta prevence kriminality Petra Bronce.
Procházíme Kučerovou ulicí. Kam sahají Vaše kompetence? Co můžete a co
naopak nesmíte?
„Můžeme pouze domlouvat, nemůžeme čistě jenom chodit. Můžeme upozorňovat
občany, aby neznečišťovali třeba chodníky, aby si uklízeli po svých psech,
sledovat děti, jestli nedělají nějaké hlouposti, jestli se neperou, jestli
nedochází k šikaně ve škole nebo před školou. Potom informujeme příslušníky
nebo učitelky či jejich preventistky, které ve školách pracují.“
„Zatím to je v pohodě. Lidi nás poslechnou. Pravda je, že třeba bezdomovci
chodí podnapilí, ale i s nimi se dá dohodnout, navázat kontakt a pomaličku
je uklidnit a poslat někam jinam.“
Asistentkou prevence kriminality je i Petra Goldmanová. Vy, jako žena, se
nebojíte této práce?
„Já mám pro strach uděláno.“
Jak dlouho s kolegou spolupracujete?
„Zhruba tři měsíce.“
A jak si rozumíte?
„Využíváme samozřejmě toho, že jsme každý z jiného prostředí, jak
kulturního, tak etnického. Tam, kam mám snazší přístup já, chodím spíše já a
obráceně. Informace si navzájem předáváme.“
Můžete upozorňovat i nezletilé děti, když je uvidíte s cigaretou,
například tady na lavičce?
„Určitě ano. To je jedna z věcí, která je náplní naší práce. Nezletilým,
kteří kouří v parku, musíme vysvětlit, že se to nesmí, že k tomu slouží
určité prostory. U toho se jich zeptám, od koho ty cigarety dostali.“
A můžete s nimi jednat, i když jsou nezletilí a nejsou u toho rodiče?
„Určitě. Já s nimi jednám jako občan, kamarádskou formou. Já jsem Cikán, oni
jsou taky Romové, že, tedy bavíme se hlavně díky tomu, že se známe. Kolikrát
znám i jejich rodiče.“
(otočí se) „No a vidíte je! Vědí, že kouří tam, kde nesmí a z praxe už ví,
že bych je upozorňoval, takže se seberou a odejdou, než aby se vystavili
pokutě za znečišťování.“
Baví Vás to?
„Zatím se to nedá dělat pro peníze, takže člověk musí mít nějakou vizi a být
přesvědčený o tom, že to dělat musí, aby někdo začal řešit problémy, které
se týkají hlavně nás.“
Petře, jak na Vás reagují samotní Romové, když vás vlastně vidí jako
smíšenou hlídku? Říkají si třeba 'je to Rom, měli bychom z něj mít respekt'?
„Zatím se nám nestalo, aby nás někdo – lidově řečeno – poslal do háje.
Autoritou je už jenom to, že jsem starší než oni. Nedovolí si nám tykat,
říkají mi po našem strejdo. Například ‘strejdo, my bychom potřebovali‘ nebo
‚strejdo, tamten nám něco udělal‘.“
Jak hodnotíte práci asistentů prevence kriminality?
„Beru je. Tady na Čerňáku jsou naprosto bomboví lidi. Jsou hodně dobří.“
A co říkáte na to, že chodí smíšená hlídka?
„To je v pořádku, o tom to je.“
„Jsou šikovní. Hlavně dávají pozor na děti.“
„Už není taková kriminalita v ulicích, co byla dřív, když přepadávali. Teď
už se krotí, ví, že tady chodí, tak nepřepadávají.“
„A děti už ani tolik nekouří. Jak je vidí, tak už utíkají.“
„Tady jsou samí bezďáci, chlastaj piva, takže je to důležitý.“
Určitě byste tedy byla pro to, aby hlídka stále chodila mezi barákama a
monitorovala situaci?
„Nejsem proti tomu, naopak jsem ráda, že to tady hlídají.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Martin Hanzlíček natočil dokument 35 měsíců s Natálkou
35 měsíců s Natálkou – to je nový dokument režiséra Martina Hanzlíčka, který
téměř 3 roky sledoval život Natálky Kudrikové. Netřeba asi připomínat, že
jde o dívku, která byla po žhářském útoku neonacistů v dubnu 2009 popálena
na 80 procentech těla. Naše redaktorka Marie Vrábelová měla možnost dokument
vidět už v předpremiéře. A mluvila s Fedorem Gálem, který s režisérem
dokumentu úzce spolupracoval.
„Mně psalo hodně lidí, proč se všichni věnují Natálce, když je tu třeba
kauza toho Patrika, kterého znásilnili, zmlátili a okradli romští výrostci.
Kriminality se dopouští děcka i dospělí, bez ohledu na barvu, rasu nebo
národnost. Natálka byla obětí rasistického útoku a na jeho pozadí byla
ideologie nenávisti, neonacistická ideologie, se kterou máme spoustu
zkušeností. Čili kriminální čin a ideologisticky motivovaný trestní čin jsou
dva světy.“
Já jsem zhlédla dokument, který se natáčel pod Vaší taktovkou. Všimla
jsem si, že jste chodili k rodině s igelitovými taškami s dárečky. Myslíte
si, že to byl ten pocit koupit si je a dostat se k nim domů, abyste s nimi
mohli navázat nějaký kontakt?
„Tak nebylo to pod mojí taktovkou, ale podílela se na tom parta lidí. Mým
velice dobrým parťákem byl především Martin Hanzlíček, režisér filmu. A teď
k těm dárečkům. Faktem je, že jsme se o tom docela hádali. Jaký to má smysl
spojit krizovou pomoc devastované rodiny a devastovaného děvčátka s
permanentním vláčením dárků a finančními injekcemi? Na to odpovídám: ‘odsud
posud‘. Představte si, že na ulici vidíte krvácejícího člověka. Zastavíte se
u něj? Vždyť ta rodina byla v šíleném stavu! To nebyla jedna noc a jeden
požár. Ta rodina je pořád stigmatizována, jejich děti jsou pořád v
posttraumatickém stavu. Proto já na tom opravdu nevidím nic špatného. Když
chci navštívit kamaráda, tak mu koupím knížku a láhev a tohleto byl přeci
jen trochu jiný příběh.“
Když byl soud s viníky, tak v soudní síni většinou seděli příznivci.
Nemyslíte si, že se tam také mohl objevit nějaký politik, který by rodinu
povzbudil?
„Politici se měli objevit ve hře dávno předtím, než došlo k soudu. Já nevím
o tom, že by některý z nich zašel do rodiny a zeptal se jich, jak se mají a
jestli něco nepotřebují. Nepřihrálo by mu to žádné body, poněvadž je to
romská rodina. Mě ale spíše trápí jiná věc. Na rodinu se vykašlal stát. Oni
neměli tušení, jaké mají nároky, jaké sociální úlevy jim jako rodině s těžce
postiženým dítětem náleží. Nikdo jim neporadil, zůstali odkázáni sami na
sebe a myslím si, že se v tom nezorientovali do dnešního dne. Jediní, kdo
jim skutečně profesionálně pomáhali, byla parta Společné soužití kolem
Kumara Vishwanathana.“
V dokumentu zazněl i názor prezidenta Václava Klause k výši trestu
viníků, kterou označil za příliš vysokou. Myslíte si, že je to správné?
„Já jsem slyšel vyjádření kvalifikovaného psychologa, který poskytuje rodině
Natálky permanentní terapii. Ten řekl, že ji Klausův výrok srazil na kolena.
Najednou měli pocit, že oni jsou viníci, ne ti žháři! Zázrakem je, že
Natálka žije, protože příběhy lidí, kteří měli těžce popáleno 80 procent
těla, jsou tragické. Umírají, ona žije. Faktem je, že bude označena na celý
život. Osmdesát procent umělé kůže bude vidět vždy. Jestli její život bude
plnohodnotný nebo ne, záleží především na její rodině. Až se dostane do
společnosti, do školy a mezi lidi, bude konfrontována především s krutostí.
Tato společnost není připravena nasát do sebe tímto způsobem
stigmatizovaného člověka a ještě navíc Roma. Ale možná se pletu.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Za malou chvíli už bude 21 hodin, O Roma vakeren vám přeje krásný večer.
Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu
a najdete nás také na internetové adrese romove.cz.
Mangav tumenge lači řači.
Klidný večer vám přeje Tomáš Bystrý.
| 
Stipendium z Romského vzdělávacího fondu lze získat na jeden akademický rok
a žádost o ně je možné každoročně obnovovat. O tom, jaké obory Romové
vlastně studují, hovoří referent pro vzdělávání Romského vzdělávacího fondu
Stanislav Daniel:
Zájemci o stipendium by měli sledovat aktuální informace ohledně přihlášek
na stránkách Romského vzdělávacího fondu, které jsou v angličtině, a také na
webu občanského sdružení Romea, které je koordinátorem pro Českou republiku.
Své zkušenosti se získáním stipendia popisuje Filip Sivák, který studuje
Elektrotechnickou fakultu na Českém vysokém učení technickém.
Jednou z podmínek pro získání stipendia je napsat esej, ve které by uchazeč
měl prokázat svůj zájem o romský národ. K cílům stipendijní podpory totiž
patří i povzbuzování romské identity a sounáležitosti. O dalších podmínkách
k získání stipendia z Romského vzdělávacího fondu Stanislav Daniel říká:
Související články
„Lidé se chtějí dostat z té lokality a hlavně chtějí mít nějaké důstojnější
bydlení, protože většinou žijí v nevyhovujících podmínkách – to znamená, že
jsou ty byty přelidněné a nejsou tam hygienické podmínky takové, jaké by
měly být.“ popisuje situaci v ústeckých Předlicích terénní pracovnice
organizace Člověk v tísni Denisa Urbánszká. Několik nájemníků z domu, kde
byly shnilé stropy, chyběly vstupní dveře a byla rozbitá okna, mi řeklo,
kolik majiteli platí za bydlení: „Šest tisíc za 1+1...“
„V současné době není možné říct, že by se Černý Most řadil mezi sociálně
vyloučené lokality. Do budoucna to tak ale být může, protože když se
podíváme na všechny evropské metropole, jejich okrajové části chudnou a
střed města prosperuje.“
„Mně psalo hodně lidí, proč se všichni věnují Natálce, když je tu třeba
kauza toho Patrika, kterého znásilnili, zmlátili a okradli romští výrostci.
Kriminality se dopouští děcka i dospělí, bez ohledu na barvu, rasu nebo
národnost. Natálka byla obětí rasistického útoku a na jeho pozadí byla
ideologie nenávisti, neonacistická ideologie, se kterou máme spoustu
zkušeností. Čili kriminální čin a ideologisticky motivovaný trestní čin jsou
dva světy.“
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články