Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu.

Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21 hodin.

"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od 19:45 do 20:00 hodin.

Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na adrese facebook.com/oromavakeren

Andro verdan – romská píseň známá také pod názvem Jablíčko. Proslavil ji především film Cikáni jdou do nebe, ale první posluchači romského vysílání vědí, že byla také znělkou pořadu O Roma vakeren. Ten mohli posluchači Českého rozhlasu poprvé uslyšet přesně před dvaceti lety, 24. listopadu 1992.

„Dobrý den, milí posluchači. Od mikrofonu vás zdraví Jarmila Balážová.“

Jarmila Balážová, tehdy 20letá studentka žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Vůbec první Romka v oboru na této fakultě. Právě ona stála u zrodu romského vysílání a vedla ho až do poloviny roku 1998. Vedle ní působil v romské redakci také Emil Baláž a Vojtěch Lavička.

„Když jsem přišel do Českého rozhlasu, bylo mi 19, skoro 20 let. Nastupoval jsem v den prvního vysílání, ale už jsem na něj pomáhal připravovat materiály. Myslím si, že to bylo strašně legrační. Ani jeden z nás vlastně nic moc neuměl, ani nás to nikdo neučil. Učili jsme se za pochodu a bylo to úžasné. Pamatuji se na svůj první rozhovor, kdy jsem si všechny otázky napsal na papír a opravdu jsem doslova četl: ‚Paní ředitelko, chtěl bych se Vás zeptat – mohla byste nám říct, co tady na škole máte za nový projekt?‘ A tohle nám Český rozhlas odvysílal! Patří jim za to dík, za statečnost.“

Říká Vojtěch Lavička, který se později s Jarmilou Balážovou střídal v moderování magazínu a následně ho i režíroval.

„Zpětná vazba od posluchačů byla. Psali dopisy, žádali o romské písničky, které jsme často neměli, protože bylo velmi těžké shromáždit nějaký kloudný archiv romských písní. Myslím si, že ohlas byl velmi kladný, jenom nás tehdy mrzelo, že o vysílání měla paradoxně větší zájem neromská menšina, ačkoliv to bylo určeno pro Romy. Alespoň nám to tak přišlo.“

O Roma vakeren nejdříve posluchači slyšeli na regionálních stanicích. Od roku 1994 se vysílání také přesunulo na vlajkovou loď Českého rozhlasu, na Radiožurnál. Vysílalo se jednou týdně, 25 minut. O osm let později, v roce 2002, nastal v romském vysílání velký zlom. Z původního 25 minutového pořadu se začal živě vysílat hodinový magazín. V té době mu šéfovala Anna Poláková.

(úvodní znělka pořadu s Annou Polákovou a Jaroslavem Sezemským)

Místo produkční obsadila Iveta Durdoňová, která v redakci působí dodnes.

„Zažila jsem ještě stříhání na pásech, což nebylo zrovna jednoduché. Když jste si vystřihl písmenko nebo slovo, tak už jste ho v té hromadě pásu nenašel. Pak jste zkrátil příspěvek.“

(znělka regionálního vysílání)

Toto už je znělka, kterou dnes posluchači Českého rozhlasu mohou slyšet v regionálních vysíláních. Na Radiožurnálu se jednu dobu vysílala také. V současnosti ji ale vystřídal klasický radiožurnálový předěl, známý z běžného vysílání.

Stálí posluchači O Roma Vakeren vědí, že romský magazín mohli na nejposlouchanější stanici Českého rozhlasu – Radiožurnálu – naladit každý pátek po dvacáté hodině. Od ledna 2011 se ale důsledkem změny programového schématu pořad přesunul na sobotu a přinesl také pár změn. Tou hlavní je především zařazení ukázek z romské literatury do vysílání, jak vysvětluje současná vedoucí romské redakce Iveta Demeterová:

„Reagují spíše dospělí, kteří nás poslouchají. My je tím na romskou literaturu navigujeme. Většinou vůbec nevědí, že existuje.“

A O Roma vakeren samozřejmě přináší nejen zpravodajství a publicistiku ze života Romů, ale také romskou hudbu ze všech koutů světa.

Jarmila Balážová: „A to už je pro dnešek skutečně všechno.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
13.12.2014	Cena Roma Spirit letos zamířila i do romské redakce Českého rozhlasu	O Roma Vakeren
11.12.2014	Cenu Roma Spirit získala i vedoucí romského vysílání Českého rozhlasu	Zprávy ze života Romů
21.04.2010	Šance pro malé zpěvačky a zpěváky	Zprávy ze života Romů
19.06.2009	Vzpomínky Emila Ciny na moderování romského vysílání Českého rozhlasu	O Roma Vakeren
28.07.2006	Lavička na Florenci	O Roma Vakeren
17.12.2004	Pražané si mohou do svých domovů odnést Betlémské světlo	O Roma Vakeren
10.12.2004	Český rozhlas uspořádal sbírku hraček pro děti z dětských domovů	O Roma Vakeren
25.06.2004	Romové z ČR v Osvětimi uctili památku obětí druhé světové války	O Roma Vakeren

Zprávu „Romové v Evropě ve 21. století – násilí, vyloučení, nejistota“ vypracovala Evropská asociace na obranu lidských práv, která má koordinační centrum v Bruselu a spolupracuje s Evropskou komisí a Evropským parlamentem. Zabývá se celou řadou lidskoprávních témat a je známá také pod francouzskou zkratkou AEDH. Její členskou organizací je od jara loňského roku Český helsinský výbor, jehož předsedkyně Anna Šabatová o činnosti AEDH říká.

„Jedním z klíčových témat je ochrana práv Romů. Tomuto tématu se věnuje už asi rok a půl zejména v reakci na rámcové strategie Evropské komise, které jsme jako AEDH shledali nedostatečnými, protože se zaměřují pouze na čtyři témata, a to na bydlení, vzdělávání, zaměstnanost a zdravotní péči. To jsou samozřejmě velmi důležitá témata, ale nestačí to. Podle názoru AEDH je to zejména otázka bezpečnosti v nejširších kontextech, otázka diskriminace a i otázka nenávisti vůči Romům, které nemají zatím rámcové strategie a je potřeba je vypracovat.“

O významu zprávy „Romové v Evropě ve 21. století – násilí, vyloučení, nejistota“ hovoří člen předsednictva Českého helsinského výboru František Kostlán:

„Nejzajímavější na té zprávě je, že poprvé někdo tak ostře a oficielně zaprvé kritizoval Evropskou komisi za to, že její záměry, které se týkají romské tematiky, nejdou žádným způsobem vymáhat anebo že to alespoň Evropská komise tvrdí. A potom je tam velmi zajímavé to, že ta zpráva se opravdu velmi ostře vymezuje vůči násilí z nenávisti a hovoří o tom, že státy – jak přímo vedení států, tak na dalších úrovních, jako jsou krajská, místní atd. –nedělají nic proti tomu zhoršování společenské atmosféry, z něhož pak to násilí z nenávisti a diskriminace vyplývají.“

Zpráva má tři části, které popisují násilí vůči Romům ze strany státu, fyzických osob a v sociální oblasti. O zločinech páchaných orgány samotného státu hovoří politik Petr Uhl.

„Tady je třeba určité vysvětlení, protože že by státní orgány přímo jménem státu páchaly zločiny, to se nestává. Stává se to, že se dopouštějí přestupků, přečinů i zločinů jednotlivci, kteří zastupují státní orgány, nebo ještě spíše kteří zastupují orgány veřejné správy, samosprávy – tam to je bohužel častější. Obyvatelstvo i Evropská unie to chápe jako vinu nebo odpovědnost státu, protože stát, vláda, je odpovědna za dodržování lidských práv a ne třeba radnice ve Vsetíně nebo starosta ve Varnsdorfu. Čili ta odpovědnost je nepřímá, spočívá v té toleranci, nestíhání, neregulaci.“

Druhou kapitolou jsou zločiny páchané jednotlivci nebo skupinami lidí.

„Toho je v České republice velmi mnoho a bývá to dokonce spojeno i s těmi radnicemi, s politickou sférou, např. Dělnická strana – rozpuštěná, nahrazená Dělnickou stranou sociální spravedlnosti, Dělnická mládež atd.“

Poslední kapitola se týká násilí v hospodářské a sociální oblasti, jak vysvětluje Petr Uhl.

„Násilí nemusí být ani fyzické, může být psychické, může to být jakákoliv diskriminace či persekuce.“

Zpráva je zatím dostupná v angličtině a francouzštině. Její anglickou verzi a stručný souhrn v češtině můžete najít na internetových stránkách Českého helsinského výboru.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

„R'n'b, neosoul, soul. Něco je do popu, něco více funky.“

Jaké pocity máte, když zpíváte?

„To se vůbec nedá popsat, co cítím, když zpívám.“

(ukázka z nového cd)

Proč zpíváte jenom v angličtině? Nebo zpíváte i česky?

„S mojí kapelou zpívám v angličtině, i všechny texty mám vlastně anglicky, jelikož moje ambice jsou trochu větší a chtěla bych se dostat za hranice. Dostala jsem teď nabídku na vydání cédéčka v Tokiu, v Americe a v Kanadě. Kdyby se to povedlo, bylo by to fajn.“

Jak se k Vaší muzice staví české publikum?

„Zatím kladně.“

Víme, že jste z muzikantské rodiny...

„Já jsem v tom vyrůstala odmalička a byla jsem k hudbě vedena, proto je to tak, jak to je.“

Kdo Vás nejvíc podporoval?

„Všichni mě podporují úplně maximálně.“

Co byste si přála, aby se změnilo?

„Myslíte v České republice?“

Ano.

„Byla bych ráda, aby si lidé začali vážit jeden druhého a uměli se respektovat. To by bylo super.“

A teď mám u mikrofonu bratra Eriky Fečové:

„Moje jméno je Josef Fečo jr. Celý den jsem dneska plný napjetí a dojetí a zároveň jí strašně držím palce, aby se jí to povedlo podle jejích představ tak, jak si to dlouho plánovala. Měla kolem toho hodně starostí a problémů. Doufám, že se jí to všechno dneska vrátí tím, že si užije krásný křest desky a koncert. Určitě jsem tady, abych jí podpořil a držel jí pěsti.“

To mi vlastně říkala i Erika, že ji podporuje celá rodina. Co byste jí do budoucna jako bratr přál? Jste ochoten jí pomáhat ?

„Pokud to bude v mých silách, budu jí pomáhat, dokud budu moct a dokud ode mne pomoc bude vyžadovat. Psychická podpora je samozřejmostí, to je na celý život. Strašně bych jí přál, aby dělala to, co dělá, aby to dělala tak dobře, jak to dělá doposud a aby se prostě neponižovala k nějaké špatné muzice jenom na úkor slávy. To ona moc dobře ví a taky se na to, s prominutím, vykašlala a nehledá úspěch jinde jako nějaká rychlokvaška. Jde si pomaličku za svým a já jsem ten člověk, který ji bude maximálně podporovat. Budu se za ni modlit, aby jí to vyšlo.“

Dále tu máme tatínka Eriky Fečové. Pane Fečo, doufal jste, že Erika takto profesně vyroste?

„Určitě jsem v to doufal, protože vím o tom, že Erička má ještě na víc.“

Jak se dnes Erika staví k tradiční romské muzice?

„Velice pozitivně.“

Zpívá ještě romsky? Protože ji slyšíme zpívat jenom anglicky!

„No, umí zpívat romsky, ale má raději muziku, kterou provozuje.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
28.11.2015	Erika Fečová vydala nové album Go for it	O Roma Vakeren
16.08.2014	Cesta Eriky Fečové k rozhodnutí stát se pěstounskou matkou	O Roma Vakeren
29.01.2011	Cesta Eriky Fečové od tradiční romské hudby k jazzu a funky	O Roma Vakeren
02.01.2009	Zpěvačka Erika Fečová dosáhla v uplynulém roce řady úspěchů	O Roma Vakeren
30.07.2004	Zpěvačka Erika Fečová	O Roma Vakeren
23.07.2004	V muzikantské rodině Fečových mají kapelu i ženy	O Roma Vakeren

Občanské sdružení Buči organizačně zastřešuje veřejnou službu a organizuje ji ve spolupráci s radnicí Prahy 3.Ti, kteří absolvují veřejnou službu, tak budou i symbolicky odměněni a budou mít možnost se přednostně ucházet o rekvalifikační kurzy – jako např. svářeč, bezpečnostní ostraha.

Iveta Demeterová navštívila tento týden úklidovou partu deseti lidí na jejich ranním stanovišti. Zeptala se, zda ví kam jdou dnes uklízet.

„Už to máme vytipované, dneska Jiřák.“

„To nám určují šéfové.“

Co konkrétně děláte?

„Meteme, sbíráme papíry ...“

Jak dlouho jste byla v evidenci úřadu práce?

„Půl roku.“

Za veřejnou službu nedostáváte žádné peníze?

„Vůbec nic, ani korunu.“

„Rok od nich bereme podporu, tak si ze zákona musíme oddělat tři měsíce zadarmo. Odpracovat si to, jinak bychom byli vyřazeni. Takže – je to dobrovolně povinný.“

Jak dlouho už veřejnou službu vykonáváte?

„Přes dva měsíce.“

Chtěl byste pokračovat i dál?

„Ano.“

Jaké máte vzdělání?

„Základní.“

A práce není?

„Není. Sháním, jak se dá a z úřadu mi dávají doporučení. Pokaždé, když tam přijdu, tak mají obsazeno.“

„Kdyby se vláda změnila a my dostali možnost pracovat! Jak má člověk vyžít z toho minima, co pobírá? Vždyť je to nesmysl. Ať si to zkusí! Ať žijou z toho, co my pobíráme! To asi těžko. Ale proč, když mám nějakou profesi, umím ji...“

Co jste původním povoláním?

„Já jsem strojní zámečník a zámečník. Tak proč mám tohle dělat? A dělám všechno. Každý chce práci, všichni ji chtěj. Rádi by dělali.“

Kolik je Vám let?

„Třicet tři.“

Uklízíte po městě, máte na sobě oranžovou vestu. Stydíte se?

„Trochu jo. Je to podřadná práce, že.“

„To oni se mají stydět za to, že my tu máme takovouhle práci! Oni nám ji mají dát! To je ostuda jejich, ne naše.“

„Byli bychom rádi, kdyby se v tom pokračovalo. Zaměstnanci musí odpracovat 200 hodin za tři měsíce, tzn. že tuto povinnost většinou splní. Pokud marodí, tak se to nepočítá, nemusí to napracovávat.“

Kde vidí vaše sdružení profit z toho, že spolupracujete na veřejné službě?

„My na tom žádný profit nemáme, naopak starosti. Nás těší akorát to, když vidíme, že pracují a když nám poděkují, někteří, že díky nám dostali práci. A hlavně městské části. V podstatě to všechno zaštiťuje paní inženýrka Hujová.“

Dodává předseda občanského sdružení Buči Štěpán Kavur. A jak hodnotí aktivity sdružení starostka městské části Prahy 3 Ing. Vladislava Hujová?

„Naše spolupráce začala tím, že jsme začali komunikovat v rámci rekvalifikací romského obyvatelstva. Když potom byla možnost veřejné služby, tak vzhledem k tomu, že právě občanské sdružení Buči velmi komunikuje s romskou komunitou na Praze 3, přijali jsme jejich doporučení na pracovníky, které by bylo vhodné zařadit do veřejné služby.“

Co bude potom, až dojede první cyklus?

„Jak radnice, tak pracovní úřad, tak ti, kteří jsou přihlášeni na úřadu evidence práce, budou spokojeni s naší spoluprací a ta bude nadále pokračovat.“

Co se stane s lidmi, kteří absolvují veřejnou službu a budou chtít dále pracovat?

„Městská část si samozřejmě služby na úklid, úklid chodníku či zeleně, najímá. Těm, kteří budou prověřeni veřejnou službou a jejichž pracovní návyky budou v pořádku, dá radnice doporučení k firmám, se kterými spolupracujeme. Ať jsou to Pražské služby, Technická správa komunikací, eventuálně ostatní firmy, které s námi spolupracují.“

Můžete tedy dát pouze doporučení. Co se ale stane, když tam konkrétní člověk půjde na základě vašeho doporučení a stejně ho třeba nevezmou?

„My můžeme dát doporučení, že tento člověk pracuje korektně. Zaměstnavatel si to potom samozřejmě dál určuje sám, do toho my nemůžeme zasahovat.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
30.01.2016	Romové otevřeli autoškolu	O Roma Vakeren
14.06.2014	Žižkovská radnice, občanské sdružení Buči a úřad práce společně bojují s nezaměstnaností	O Roma Vakeren
18.03.2014	Charitativní koncert u příležitosti Mezinárodního dne Romů	Zprávy ze života Romů
15.03.2014	Občanské sdružení Buči se zabývá zaměstnáváním sociokulturně znevýhodněných osob	O Roma Vakeren
07.07.2012	Občanské sdružení Buči pomáhá nezaměstnaným	O Roma Vakeren

Kapelu Descontrol vytvořil Jiří Čonka, který v Salesiánském středisku Štěpána Trochty v Teplicích pracuje jako pedagog. Středisko před pár lety pořídilo hudební aparaturu a vybavení pro nahrávání a mladí romští chlapci začali postupně zkoušet možnosti této techniky. Jak říká Jiří Čonka, dosud hráli jen ve studiu.

„Na tom křtu to bude naše úplně první vystoupení. My jsme dodnes nevystupovali, protože jsme si mysleli, že ještě nepřišel ten správný čas. Dnes si myslíme, že ten správný čas nastal, takže budeme vystupovat poprvé naživo.“

První salesiánské středisko zahájilo v Teplicích svou činnost v roce 1999 na sídlišti v Proseticích, kde jinak byly jen samé herny a hospody. Jiřímu Čonkovi tehdy bylo šestnáct let, nechodil do školy, ale možnost trávení volného času v salesiánském středisku uvítal. Od té doby až do křtu alba skupiny Descontrol se udála řada věcí, jak vzpomíná ředitel salesiánských středisek v Teplicích Ladislav Nádvorník:

„Pro mě je to dnes takový docela důležitý den, protože před těmi deseti – dvanácti lety, kdy za námi přišel jeden kluk, který neměl hotovou základní školu, nechodil nikam do práce a ještě byl Rom – měl takové ty klasické atributy, které dnes společnost zná, tak tento člověk je tady dnes s tím, že nejenom umí napsat texty k písničkám, umí k tomu udělat muziku, umí si sám sestavit studio, ve kterém to všechno vytvoří, umí další věci s tím spojené, a je to kvalifikovaný pedagog. Myslím, že je to takový dobrý případ, že je možné dosáhnout tohoto cíle, ale trvá to dlouho. A myslím, že naše společnost nemá trpělivost na to čekat 10-15 let, až někdo vyroste. Mnohem jednodušší obzvlášť třeba i pro média, je, když se někde něco mele, zajet tam s mikrofonem a za čtvrt hodiny máme senzaci – a to se prodává mnohem snáze než patnáct let práce s jedním klukem, který by také mohl být pěkný výrostek.“

Postupem času začal Jiří Čonka ve středisku pomáhat s prací a kolegové ho inspirovali k tomu, aby se dále vzdělával. Před dvěma lety odmaturoval na Střední pedagogické škole v Mostě.

„Určitě mě to středisko ovlivnilo. Když jsem chodil na základu, tak mi škola nic moc neříkala, byl jsem v takovém tom věku, kdy jsem si myslel, že si můžu najít práci i bez nějakého vzdělání. Byl jsem trochu divočejší v tomto směru, že mě ta škola opravdu nebavila, takže jsem se jí nevěnoval, vyšel jsem, ani jsem nešel do žádného učení. Tu školu, kterou jsem si potom dodělal, tak jsem si pak dodělával dálkově a myslím si, že středisko na to mělo hodně velký vliv.“

Nové cédéčko Jirka vytvořil s mladými lidmi, kteří docházejí do nízkoprahového klubu v Teplicích-Proseticích. Texty i hudba jsou jejich dílem.

„Album se jmenuje Myšlenky v obrazech, takže ty písničky jsou spíš k zamyšlení. Nejsou tam vulgární slova, protože jsme chtěli ukázat mladým lidem, že hip-hop lze dělat i bez vulgárních slov. V dnešní době hip-hop většinou spočívá ve vulgarismech, v rytmech a ty rýmy se skládají úplně bezmyšlenkovitě, jen aby se to tomu autorovi vešlo do rytmu a stavěl si na tom nějakou flow, ale nemá to hlavu ani patu. To jsme my nechtěli, naopak jsme chtěli, aby ty texty o něčem vypovídaly. Album obsahuje dvanáct písniček a témata jsou sociální, politická, náboženská...“

Role kmotra alba Myšlenky v obrazech se ujal režisér Petr Václav, tvůrce filmů Paralelní světy a Marian. Tento režisér v současné době připravuje natáčení nového filmu Cesta ven, který by měl pojednávat o osudech Romů a jejich identitě. O svém seznámení s Jiřím Čonkou vypráví:

„My jsme se seznámili letos při castingu tady v Teplicích a tak nějak přirozeně vyplynulo, že se sem přijedu znovu podívat a je to pro mě i zajímavé.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
14.04.2014	Děti z Teplic se na Velký pátek mohou těšit na soutěž o Velikonoční příběh – poznej, jak to všechno začalo...	Zprávy ze života Romů
22.03.2014	Teplická skupina Descontrol vydala své druhé album Ex inferno	O Roma Vakeren
21.02.2014	Předškolní kluby Předškolák a Motýlek připravují teplické děti na vstup do školy	Zprávy ze života Romů
27.01.2014	Hip-hopová skupiny Descontrol vydala své druhé CD s názvem Ex inferno	Zprávy ze života Romů
17.12.2013	Salesiánské středisko v Teplicích získalo cenu Gypsy spirit 2013	Zprávy ze života Romů
06.11.2013	Z ulice do nahrávacího studia – cesta pokračuje	Zprávy ze života Romů
24.09.2013	V Teplicích se uskutečnilo setkání zaměstnanců salesiánských středisek pracujících s Romy	Zprávy ze života Romů
01.09.2013	Salesiáni v Teplicích nabízejí dětem doučování i řadu volnočasových aktivit	Zprávy ze života Romů
15.05.2013	Tepličtí Romové oslavili dodatečně svůj svátek	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)