Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. "O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od 19:45 do 20:00.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na
adrese facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes vám představíme oceněné Ethnic Friendly zaměstnavatele, navštívíme
Český statistický úřad a dozvíte se, že z hlediska národnosti zaznamenala
největší úbytek národnost česká. A také si připomeneme rozloučení s olašským
králem Janem Lipou.
Bacht tumenge savorenge so šunen amaro romano vakeriben. Adadžives amenca
džana andre Goethe Institut kaj pes dodžanena palo manuša save den le
Romenge buči.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Mezi sedm nových Ethnic Friendly zaměstnavatelů patří i firma Strabag
Tuto středu dalších sedm organizací působících v Česku obdrželo značku
Ethnic Friendly zaměstnavatel, která je udílena od roku 2007. Všechny však
spojuje myšlenka, že zaměstnávat pracovníky z odlišných etnických či
národnostních skupin je naprosto samozřejmé. Právě proto se romské
organizace rozhodly udílet certifikát Ethnic Friendly zaměstnavatel a
jednoho z nových laureátů nám teď představí Jana Šustová.
Jedním ze sedmi zaměstnavatelů, kterým byla tuto středu udělena značka
Ethnic Friendly, je nadnárodní akciová společnost Strabag. Ta patří mezi
přední české poskytovatele služeb v oblastech dopravního, pozemního a
inženýrského stavitelství, a certifikát Ethnic Friendly zaměstnavatel za ni
převzal vedoucí personálního oddělení pozemního stavitelství Jan Kubizňák.
„Strabag má na světě celkem asi 70 tisíc zaměstnanců, v České republice asi
2500 a z toho asi ke stovce je zejména Romů.“
Co se týče romských zaměstnanců firmy Strabag, byl mezi nimi například i
inženýr se specializací na výstavbu silnic.
„Jsou to různé pozice. Je pravda, že jsme se nedávno museli rozloučit s
jedním inženýrem, který šel budovat kariéru jinam, ale jinak jsou to
většinou lidé na dělnických pozicích, nebo pracují jako mistři, vedoucí
pracovních čet.“
Ne každou společnost napadne ucházet se o certifikaci na značku Ethnic
Friendly zaměstnavatel. A co k tomu inspirovalo firmu Strabag?
„My jsme se k této certifikaci dostali přes naši pobočku v Brně, protože
jsme tam něco opravovali v Muzeu romské kultury a když ti lidé z muzea
viděli, že u nás pracují Romové, tak nám navrhli, abychom certifikovali tu
naši jednotku na jižní Moravě. A pak jsme si uvědomili, že bychom mohli
certifikovat celou společnost.“
K tomu, aby zaměstnavatel získal značku Ethnic Friendly, musí projít
šetřením, zda opravdu naplňuje princip rovného zacházení se zaměstnanci i
uchazeči o zaměstnání. Jan Kubizňák rekapituluje, jaké doporučení z šetření
vzešlo pro firmu Strabag.
„My jsme velká nadnárodní společnost, takže máme dost propracované tyto
dokumenty, antidiskriminační postupy a etický kodex, takže v tomto směru to
nebylo tak komplikované. Ale co si vzpomínám, tak nás prosili, abychom
doplnili do všech smluvních podmínek, aby i naši subdodavatelé dodržovali
tyto základní principy. Takže to pro nás byla jediná doporučená věc k
doplnění, o které jsme si řekli, že to budeme dál dělat. Ale jinak jsme
automaticky jako většina velkých moderních mezinárodních společností všechny
ty podmínky splňovali a myslím, že není problém pro jakoukoliv společnost,
aby si o tento certifikát zažádala. Mám dojem, že všechny moderní
společnosti ty podmínky dokáží snadno splnit.“
Při slavnostním přebírání certifikátu Ethnic Friendly zaměstnavatel
personalista z firmy Strabag Jan Kubizňák ilustroval důležitost práce v
našem životě příběhem ze starozákonní knihy Genesis, kdy už v ráji po
stvoření člověka dal Bůh Adamovi a Evě pracovní úkoly – například aby
pojmenovali zvířata.
„Každý člověk byl podle mého názoru stvořen, aby pracoval. Takže jsem tak
trošičku citoval, že i v tom ráji člověk musel pracovat a že lidská
důstojnost se právě prokazuje tím, že může pracovat. A je absurdní a
nesmyslné, aby nějakému člověku nebo nějaké skupině bylo zabraňováno v
práci, protože tam si právě myslím, že získává svoji důstojnost, získává
ctnosti a plně se může realizovat ve společnosti.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Při posledním sčítání lidu se mírně navýšila romská národnost
Podle definitivních výsledků Českého statistického úřadu žije v České
republice celkem 10.436.560 obyvatel. Konkrétně v Praze je to 1. 238. 787
obyvatel. Je to skoro o 100 tisíc více, než tomu bylo v době předposledního
sčítání v roce 2001. Ing. Stanislav Drápal, místopředseda Českého
statistického úřadu, Ivetě Demeterové řekl, že největší úbytek z hlediska
národnosti zaznamenala česká národnost. A to proto, že se naši obyvatelé
cítí být Evropané. Národnost romská se oproti předposlednímu sčítání mírně
navýšila. Kdo tedy navyšuje počty obyvatel u nás? Ing. Drápala jsem se proto
zeptala, jak je to s cizinci, kteří dlouhodobě žijí v ČR?
„V době sčítání byl počet cizinců, kteří žijí dlouhodobě nebo trvale v České
republice, 178 tisíc. A vycházeli jsme z toho, že se zde vyskytují minimálně
90 dní a více. Oproti předchozímu sčítání v roce 2001 se jejich počet více
než zpětinásobil.“
Je tedy pravdou, že obyvatel v České republice přibývá i díky cizincům?
„Ano, je to naprosto správně, protože zmíněný počet obyvatel České republiky
se za 10 let zvýšil pouze o 2 procenta, o 206 tisíc. V Praze byl nárůst o
něco větší - o 8,5 procenta, o téměř 100 tis. Lidí. A jak jsem již řekl, je
to dáno zejména tím, že počet cizinců se zvýšil ze 125 tisíc na 460 tisíc.“
Kolik lidí se přihlásilo k romské národnosti?
„Zatím jsme se bavili o cizincích, to znamená o lidech, kteří svoji státní
příslušnost dokládají pasem či jiným obdobným dokladem. Pokud se bavíme o
národnosti, pak to byla otázka dobrovolná, protože na to neexistuje žádný
doklad, je to deklaratorní záležitost. To znamená, že každý člověk má
možnost přihlásit se k jakékoli národnosti a může svůj názor během života
měnit.
Pokud se týká konkrétně romské národnosti, pak přímo k té se v České
republice přihlásilo podle definitivních výsledků sčítání 5135 lidí, ale
dalších 7712 využilo možnosti kombinace dvou národností, převážně se jednalo
o přihlášení k romské a české národnosti, na druhém místě to byla romská a
slovenská národnost a na třetím moravská a romská národnost.
Možná bych to
porovnal s předchozím sčítáním lidu v roce 2001, kdy lidé, kteří si vybrali
romskou národnost, se hlásili převážně výhradně k romské národnosti. Celkem
to bylo necelých 12 tisíc lidí. V roce 2011 naopak výrazně převažoval počet
lidí, kteří už si vybrali dvě národnosti, jak už jsem zmínil kombinaci
zejména české a romské.
Celkově, když sečteme lidi, kteří se přihlásili jen
k romské a k romské a jiné národnosti, je to téměř 13 tisíc lidí. Znamená to
asi o 1100 více než před 10 lety. Vzhledem k tomu, že otázka byla
dobrovolná, ale nejen z tohoto důvodu, na otázku ohledně národnosti
neodpovědělo poměrně velké procento lidí. Neplatilo to ale všeobecně,
protože jsme zaznamenali například u moravské národnosti zhruba trojnásobek
toho, co bylo v předchozím desetiletí. Mírný nárůst byl například u slezské
národnosti a koneckonců i u romské národnosti. Nelze nikoho nutit, aby měl
pocit, že se k nějaké národnosti hlásí.
Jenom pro ilustraci, ve Slovenské
republice při posledním sčítání změnili postoj k této otázce a ze zákona
byla povinná, nicméně podíváme-li se na výsledky sčítání na Slovensku 10
nebo 20 let zpátky, počet neodpovědí na tuto otázku roste, a to přesto, že
se stala povinnou, takže někdy se ty výhrady, že jsme tuto otázku měli
uzákonit jako povinnou, neukazují jako dobré, protože na Slovensku se stala
povinnou, a přesto odpovědělo méně lidí než v roce 2001.
Je to skutečně asi
otázka celkového stavu ve společnosti a ostatně největší úbytek z hlediska
národnosti zaznamenala česká národnost, což myslím, že už dnes sociologové
poukazují na to, že většinová část společnosti necítí potřebu vymezovat se
na základě své národnosti a že naopak možná oživení různých tradic a hnutí
Moravanů vedlo právě k tomu, že na Moravě se počet lidí, kteří pocítili
potřebu se přihlásit ke své moravské národnosti, výrazně zvýšil.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Olašští Romové pohřbili krále, nového zvolí nejdříve za rok
Olašští Romové nemají krále. Jan Lipa zemřel v pondělí v ostravské fakultní
nemocnici, když mu selhalo srdce. Jeho vláda skončila v den pohřbu, nového
krále chtějí Olaši zvolit nejdříve za rok. A naznačují, že by jim mohl být
Lipův syn. Víve Silvie Mikulcová.
Na tři dny se olašští Romové v Ostravě ponořili do smutku, truchlili za
svého krále. Jan Lipa zemřel nečekaně, bylo mu 72 let.
„Pro celou rodinu to byl šok. První den jsme byli u něho ve vile, tam jsme
vartovali, nejenom rodina, ale i celá Ostrava, protože tady odtud vládnul a
byl olašský král a Anglo-Rom, to znamená, že byl také soudce a svým způsobem
premiérem Československa. Znali ho po celém světě,“ říká Josef Stojka
Jan Lipa se narodil ve slovenské obci Beluša jako Jan Daniš. Až do 50.
let žil jako kočovník, poté zakotvil v Ostravě a pracoval v huti. S rodinou
emigroval do Spojených států v 70. letech. Žil také v Kanadě. Do Ostravy se
vrátil po revoluci jako bohatý muž. Romským králem se pak stal v roce 2001,
i když jeho volbu neuznala část Romů z Brněnska.
Pohřeb Jana Lipy uspořádali jeho blízcí v největším ostravském kostele, v
katedrále Božské Spasitele. Podle zvyků do kostela šla jen nejbližší rodina
a v rakvi zemřelého se objevil třeba i soupis zápasů, na které se dá sázet.
„Většinou dávali věci, které byly jeho nejoblíbenější, to znamená láhev,
karty, svaté obrázky a ty nejcennější věci, které mu patřili, třeba klobouk,
hůlku,“ dodává Josef Stojka.
Na znamení smutku si pak ženy stříhají vlasy, vysvětluje Michal Schwartz:
„Nemůže se zúčastnit žádných akcí, jako například zábavy, párty, svatby nebo
křtin. Nic takového. Kde je zábava, písnička, kde je nějaká hudba, tak je to
vyloučené.“
Právě Michal Schwartz byl Lipovým ministrem. Na pohřeb přijel z Prahy a
říká, že zesnulý král měl velkou autoritu:
„Všechno vyřešil. Když byly nějaké problémy, pře, tak ani jedna ze stran
neměla proti tomu žádných námitek.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Za malou chvíli už bude 21 hodin, O Roma vakeren vám přeje krásný večer
anebo dobrou noc. Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na
vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese romove.cz.
Šunaha pes pro aver kurko kana tumenge anaha aver nevipena. Ma bisteren -
amenca pes dodžanena butheder. Mangav tumenge lači rati the šukar kurkeskero
džives. Aven saste the bachtale. The žutimmnel tumen o Del.
Klidný večer vám přeje Iveta Demeterová.
| 
Jedním ze sedmi zaměstnavatelů, kterým byla tuto středu udělena značka
Ethnic Friendly, je nadnárodní akciová společnost Strabag. Ta patří mezi
přední české poskytovatele služeb v oblastech dopravního, pozemního a
inženýrského stavitelství, a certifikát Ethnic Friendly zaměstnavatel za ni
převzal vedoucí personálního oddělení pozemního stavitelství Jan Kubizňák.
Ne každou společnost napadne ucházet se o certifikaci na značku Ethnic
Friendly zaměstnavatel. A co k tomu inspirovalo firmu Strabag?
„My jsme velká nadnárodní společnost, takže máme dost propracované tyto
dokumenty, antidiskriminační postupy a etický kodex, takže v tomto směru to
nebylo tak komplikované. Ale co si vzpomínám, tak nás prosili, abychom
doplnili do všech smluvních podmínek, aby i naši subdodavatelé dodržovali
tyto základní principy. Takže to pro nás byla jediná doporučená věc k
doplnění, o které jsme si řekli, že to budeme dál dělat. Ale jinak jsme
automaticky jako většina velkých moderních mezinárodních společností všechny
ty podmínky splňovali a myslím, že není problém pro jakoukoliv společnost,
aby si o tento certifikát zažádala. Mám dojem, že všechny moderní
společnosti ty podmínky dokáží snadno splnit.“
Související články
„V době sčítání byl počet cizinců, kteří žijí dlouhodobě nebo trvale v České
republice, 178 tisíc. A vycházeli jsme z toho, že se zde vyskytují minimálně
90 dní a více. Oproti předchozímu sčítání v roce 2001 se jejich počet více
než zpětinásobil.“
Na tři dny se olašští Romové v Ostravě ponořili do smutku, truchlili za
svého krále. Jan Lipa zemřel nečekaně, bylo mu 72 let.
Jan Lipa se narodil ve slovenské obci Beluša jako Jan Daniš. Až do 50.
let žil jako kočovník, poté zakotvil v Ostravě a pracoval v huti. S rodinou
emigroval do Spojených států v 70. letech. Žil také v Kanadě. Do Ostravy se
vrátil po revoluci jako bohatý muž. Romským králem se pak stal v roce 2001,
i když jeho volbu neuznala část Romů z Brněnska.
„Většinou dávali věci, které byly jeho nejoblíbenější, to znamená láhev,
karty, svaté obrázky a ty nejcennější věci, které mu patřili, třeba klobouk,
hůlku,“ dodává Josef Stojka.
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články