Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. "O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od 19:45 do 20:00.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na adrese facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes si opět popovídáme s Markétou Šichařovou o sociální reformě. Můžete se
těšit i na rozhovor s prozaikem a hudebníkem v jedné osobě Gejzou Horváthem
a podíváme se k našim východním sousedům. Tolik jenom namátkou z dnešního
pořadu O Roma vakeren, který se samozřejmě neobejde bez romských písní z
domova i ze světa.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Vyplatí se vstoupit do druhého pilíře penzijní reformy?
A my se opět vracíme k penzijní reformě s ekonomkou Markétou Šichařovou.
Její tým nedávno propočítal, jak si polepší v důchodu člověk, který bude do
penzijního fondu odvádět po dobu 35 let jednu dvanáctinu ročního příjmu,
tedy jeden měsíční plat. Analytici přitom přihlíželi nejen k inflaci, růstu
ekonomiky, ale i k růstu životní úrovně. Zjištění bylo šokující.
Daný člověk naspoří v penzijním fondu za 35 let tolik peněz, které ho udrží
v důchodu na průměrné životní úrovni jen 8 měsíců. Kolegyně Iveta Demeterová
se Markéty Šichařové, ředitelky nezávislé poradenské společnosti Next
Finance zeptala za vás. Jak to bude vypadat: Pětatřicetiletý občan má 25 000
Kč hrubý měsíční příjem, odvádí zdravotní a sociální dávky a dobrovolně
vstoupí do druhého pilíře.
„V takovém případě budeme celkem určitě součástí toho tzv. prvního pilíře a
následně se můžeme rozhodnout, jestli vstoupíme do druhého a do třetího
pilíře. Rozdíl mezi nimi je v zásadě ten, že pokud vstoupíme do druhého
pilíře, tak už v něm musíme zůstat, pokud vstoupíme do třetího, tak v něm
zůstávat nemusíme. Pokud vstoupíme do druhého pilíře, tak zároveň je tady
ještě jeden rozdíl a totiž ten, že v druhém pilíři si budeme odvádět určité
procento ze mzdy právě do druhého pilíře, a o to se nám zmenšují příjmy,
které dostaneme z prvního pilíře, až budeme v důchodu. Rozhodneme se, že
část našeho důchodu nebudeme čerpat z prvního pilíře, ale převedeme si ho do
druhého.“
Jak se tedy máme rozhodnout, když opravdu nevíme, co je pro nás
rozhodující?
„Záleží na dvou nebo třech věcech. To, jestli je pro nás vstup do druhého
nebo i třetího pilíře výhodný, záleží jednak na tom, kolik je nám let, také
jaké máme současné a zřejmě i očekávané příjmy, a pak, jestli nás v tom
zaměstnavatel nějak podporuje. Samozřejmě, pokud je nám ochoten
zaměstnavatel platit třeba obrovské penzijní připojištění a postaví to tak,
že buď nám zaplatí penzijní připojištění, nebo nedostaneme nic, potom je
logické, že je výhodné se toho účastnit. Nicméně to není případ většiny
lidí, takže pro většinu lidí se rozhodování smrskne jenom na otázku věku a
na otázku příjmu.“
A jak se mají rozhodnout ti, kteří mají podprůměrné a průměrné platy?
Pro ty se účast v druhém pilíři rozhodně finančně nevyplatí, ti na tom
finančně tratí, jak ostatně ukazuje i kalkulačka, kterou představilo samo
ministerstvo financí. A tady nutno poznamenat, že i ta kalkulačka, se kterou
přišlo ministerstvo financí, s největší pravděpodobností nadhodnocuje
výnosy, které mají generovat penzijní fondy. No, a tím třetím faktorem,
který vstupuje do rozhodování, je věk. Čím jsme mladší, tím je méně zajímavé
účastnit se důchodového systému, a to z toho důvodu, že je to velmi
rizikové. Čím jsme mladší, tím nám zůstává delší doba do důchodu, tím pádem
delší doba, po jakou mohou penzijní fondy rozhodovat o našich penězích. V
podstatě mohou rozhodovat o nás bez nás a my s tím nemůžeme nic dělat.“
1. ledna 2013 nás tedy všechny čeká rozhodnutí, zda ano, či ne. Kdo
konkrétně se musí rozhodnout?
„1. ledna se musejí rozhodnout v 6-ti měsíční lhůtě všichni lidé, kteří jsou
starší 35 let. Lidé, kterým ještě nebylo 35 let, mají dobu na rozhodování
delší, ti si mohou počkat do doby, než dosáhnout věku 35 let. Lidé, kteří
jsou starší, se během 6-ti měsíců musí závazně rozhodnout, jestli se chtějí,
nebo nechtějí účastnit spoření v druhém pilíři. Pokud se rozhodnou, že se
účastnit chtějí, už z něho nemohou nikdy vystoupit. A protože stát zamýšlel
vytvořit určitý bič a motivaci, aby se účastnilo co nejvíce lidí, zároveň
stát lidi postrašil tím, že pokud by náhodou tu 6-ti měsíční lhůtu propásli,
tak už se nemohou zpětně rozhodnout.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Gemersko - malohontské muzeum se od roku 1996 zaměřuje na dokumentaci
romské kultury
Gemersko - malohontské muzeum v Rimavské Sobotě vzniklo v roce 1882 a je
pátým nejstarším muzeem na Slovensku. Tento rok slaví 130. výročí svého
vzniku. Zajímavostí je, že se v roce 1996 začalo zaměřovat na dokumentaci
romské kultury. Více v příspěvku Roberta Hozy. Úvodní slovo už má ředitelka
muzea Oľga Bodorová.
Oľga Bodorová: „Muzeum, v rámci dokumentace romské kultury,
ochraňuje a shromažďuje sbírkové předměty, které se týkají romského etnika.
Můžeme napočítat na 850 různých předmětů. Buď jsou to různá řemesla, anebo
zachycují hudbu, různé hudební nástroje. Takovou raritou jsou například
housle zhotovené z několika tisíc zápalek, anebo různé portréty Romů, které
lidé, bohužel, v období před 20 lety schovávali někde za skříněmi. Čili v
různých starožitnictvích se objevily portréty krásných Romů. Po dobu 16-ti
let dokumentace romské kultury se snažilo shrnout sbírky, které jsme tu už
měly, zda to byli významní muzikanti, jedna muzikantka Cinka Panna
pocházející z Gemeru, anebo desítky romských primášů, hudebníků.
S myšlenkou zdokumentovat hmotnou a duchovní kulturu gemerských Romů
přišla bývalá pracovnice muzea, paní Alena Horváthová. Její realizací se
zabývala po dobu studií na Univerzitě Konštantína Filozofa v Nitre.
Alena Horváthová: „Přemýšlela jsem nad tím, zda by nebylo vhodné
otevřít oddělení romské kultury anebo nějaké jiné informační centrum, které
by se zabývalo životem Romů. V rámci toho, že moje škola byla zaměřená na
problematiku česko – romského přátelství, přirozeně jsem inklinovala k tomu,
abychom se tímto etnikem zabývala i proto, že jsem Romka. První artefakty,
které se nakoupily, byly už dneska nežijícího autora Dezidera Fertöa, které
jsou velmi vzácné, vyráběl dřevořezby nebo reliéfy ze života Romů. Žil v
tomto regiónu, pocházel z Gemerské Vsi.“
Dílo romského řezbáře Dezidera Fertöa zároveň spojuje muzeum v Rimavské
Sobotě s Muzeem romské kultury v Brně. Ale aktivity Gemerčanů mezinárodním
směrem pokračují dále. Více ředitelka muzea Oľga Bodorová:
Oľga Bodorová: „Pro mě velmi příjemná sbírka romského řezbáře
Dezidera Fertö. Byl to v podstatě, dle období, jediný řezbář v
Československu. Velmi si ho váží i jediné muzeum romské kultury v Čechách,
se kterým naše muzeum spolupracuje. Právě připravujeme 3. ročník
mezinárodního semináře o souvislostech romské kultury v muzeích. Pravidelně
se do tohoto našeho semináře zapojuje i další muzeum, což bylo vůbec první
muzeum na světě, které ukázalo způsob života Romů, a tím je Muzeum Okręgowe
w Tarnowie (Okresní muzeum v polském Tarnowě).“
Na závěr je třeba ocenit snahu muzea o podněcování zdravého názorového a
kulturního soužití mezi mladou generací.
Oľga Bodorová: „Pomalu se můžeme pochlubit 9. ročníkem výtvarné
soutěže Romano dživipen neboli Romský život. Je to taková pravidelná soutěž
pro děti, které mají výtvarné nadání. A jedinou podmínkou je, aby jejich
výtvarný projev, výkres obsahoval tematiku způsobu romského života na
vesnici nebo ve městě. Následně byla podmínka, aby to byly romské, ale
stejně tak i neromské děti, aby se vyjádřily, aby ukázaly, jaká je jejich
představa romského života.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Requiem za Osvětim zazní i v pražském Rudolfinu
V nejprestižnější pražské koncertní síni – v Rudolfinu se 4. listopadu
představí českému publiku hudební dílo Requiem za Osvětim, které složil
nizozemský romský umělec Roger Moreno Rathgreb. Filharmonický orchestr z
Frankfurtu nad Mohanem, který dílo nastudoval a v němž vystupuje 75
profesionálních romských umělců z Německa, Čech, Maďarska a Rumunska, se v
rámci mezinárodního projektu představil už v Amsterodamu, Krakově a
Frankfurtu. Cílem je především touto cestou uctít všechny oběti holocaustu.
Iniciativu podpořil i Václav Havel.
Kolegyně Iveta Demeterová do studia pozvala koordinátora projektů občanského
sdružení Slovo 21 Michala Mika a hlavní koordinátorku projektu Requiem za
Osvětim Jitku Jurkovou.
Jitka Jurková: „Koncerty jsou jádrem celého projektu Requiem za
Osvětim, což je celá série kulturních událostí, které mají upozornit
především v kontextu současné rostoucí rasové nesnášenlivosti, kterou můžeme
poměrně jasně cítit v mnoha různých ohledech v rámci tematiky holocaustu.
Jedním z důležitých aspektů celého projektu je, že na něm hodně participují
romské subjekty. A romský holocaust je přeci jenom věc, o které se mluví
podstatně méně, než o židovském holocaustu. Velkým přínosem projektu může
být upozornění na holocaust Romů, kterému se také přezdívá ‘zapomenutý
holocaust‘.“
Kdo přišel s tímto nápadem?
Jitka Jurková: „Skladba Requiem za Osvětim, která bude prezentována
v Rudolfinu 4. listopadu, byla rozpracována asi v roce 2008 skladatelem
Rogerem Moreno – Rathgrebem, což je nizozemský romský skladatel. Nicméně
poté navštívil Osvětim, a tam ho přemohl nával emocí. Zablokoval se a už
nemohl psát dál. K tomu, aby skladbu dokončil a mohla být uvedena v dalších
evropských metropolích, ho přesvědčil Albert Siebelink, což je iniciátor
mezinárodního romského festivalu v holandském Tilburgu.“
Jitko, bylo těžké navázat spolupráci s kolosem, kterým je právě
filharmonický orchestr z Frankfurtu nad Mohanem?
Jitka Jurková: „Spolupráci jsme nenavazovali, spolupráci navazoval
nizozemský partner, nadace ALFA, která pořádá mezinárodní romský festival v
Tilburgu. Samozřejmě není úplně jednoduché koordinovat projekt, na kterém se
podílí orchestr, který má hudebníky ze čtyř nebo pěti evropským zemí. Věříme
ale, že to dopadne skvěle.“
Říkala jste, že se na projektu podílí vícero romských subjektů. Kdo další
kromě sdružení Slovo 21?
Jitka Jurková: „Například Romea, Romano Hangos, Romano voďi.
Každopádně je důležité, že jedna ze sólistek projektu je Pavlína Matiová,
což je mladá romská zpěvačka. Bude to vlastně poprvé, co romský zpěvák nebo
zpěvačka vystoupí v sólovém partu na prknech Rudolfina.“
Michale, jak dlouho připravoval váš tým Requiem za Osvětim?
Michal Miko: „Tým sdružení Slovo 21 připravuje projekt více jak rok a
půl. Je to soustavná práce, jak s Pavlínou Matiovou, tak na realizaci a
shánění dalších prostředků, aby se koncert mohl uskutečnit a taky aby se
mohl uskutečnit doprovodný program, který je velice pestrý. Jelikož je
Requiem za Osvětim vzpomínkou na všechny oběti holocaustu, lístky nejsou
prodejné, jsou k dostání zcela zdarma a distribučním místem pro vyzvednutí
lístku je Rudolfinum.“
A budou pozváni i ti, kteří prošli koncentračními tábory a přežili?
Michal Miko: „Určitě se snažíme kontaktovat přeživší oběti přes
Česko-německý fond budoucnosti nebo nadace pro oběti holocaustu.“
Michale, na jakou další zajímavost, mimo filharmonického orchestru, diváky
pozvete?
Michal Miko: „Na doprovodný program, který se uskuteční ve dnech od
31. října do 30. listopadu. Veškerý doprovodný program se bude odehrávat ve
vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea v Praze.“
Jitko, vy jste zmínila i zpěvačku Pavlínu Matiovou...
Jitka Jurková: „Pavlína Matiová je mladá zpěvačka, která teď studuje
na Pražské konzervatoři. Studovala klasický zpěv, momentálně studuje jazzový
zpěv. Důležité je, že tu roli studuje pod vedením profesorky Evy Zikmundové,
což je stálice našeho operního nebe a velká hvězda a jsme rádi, že Pavlínu
takhle systematicky už po dlouhé měsíce a měsíce každodenně velice svědomitě
připravuje.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Romští sochaři z pěti zemí vytvořili projekt o tzv. brněnském Bronxu
Pět soch a tvůrčích projektů zobrazuje symbolicky ulici Cejl, která je
považována za součást brněnského Bronxu. Pět romských umělců z Polska,
Slovenska, Albánie, Maďarska i Česka se totiž sjelo na 3. sochařské
sympozium, které pořádalo Muzeum romské kultury. Ještě před vernisáží,
minulý pátek, ukázala výsledky sympozia Gabriele Grmolcové mluvčí muzea
Martina Zuzaňáková.
Martina Zuzaňáková: „Tady máme Andreje, ještě finišují, takže jsou
ve spěchu. Zůstal tady ještě András Kállai, který spolupracuje s Andrém na
instalaci z cihel. To je hodně zajímavý projekt, to by vám mohli popsat.“
Provází mě prostory muzea v mírně uspěchané atmosféře, několik hodin před
vernisáží, mluvčí Martina Zuzaňáková. Každý z pěti umělců se inspiroval
dojmem z ulice Cejl, ta paří mezi místa označovaná také jako ghetto, kam
spadá například i ulice Bratislavská, kde Muzeum romské kultury sídlí. Každý
však použil zcela odlišné prostředky, techniku i výraz.
Martina Zuzaňáková: „Třeba Ondrej Gadžor sice pracoval tradiční
technikou se dřevem, nahlédnete-li, když se trošku vykloníte, uvidíte
člověka v kabátě a klobouku. Když jsme si procházeli Cejl a bavili se o
historii, pojal to tak, že v 50. letech, respektive v poválečné historii,
sem začali proudit dělníci ze Slovenska. A tohle je jeden z nich, zástupce
té komunity. A vybral tedy muže, dal mu klobouk, kabát – takové tradiční
romské symboly.“
Dalším z pětice umělců je André J. Raatzsch z Maďarska, který mezi
ostatními vyčnívá netradičním projektem:
André J. Raatzsch hovoří, překládá Martina Zuzaňáková: „Nejdříve
vykopali na zahradě díru a říkal, že bude vyrábět tradiční metodou valky,
nepálené cihly sušené na slunci. Romové na Slovensku se jejich výrobou
živili velmi často. Součástí toho projektu byla taky intervence ve městě.
André s našimi kolegy šli do města a žádali lidi o jakési poselství nebo
přání. Měli na papírek napsat nějaké přání, to přání jsme zalaminovali a
vložili do té valky. Poté, co ty valky trochu vyschnuly, roznesli je na
určitá místa ve městě. Teď se bude dít to, že se ta cihla, protože není
vysušená na slunci, bude vlivem povětrnostních podmínek rozpadat, rozkládat,
a nakonec zbude jenom poselství.“
Díla byla vystavena v Brně jen pár dnů, teď cestují spolu s autory po
různých zemích, doplňuje Martina Zuzaňáková:
Martina Zuzaňáková: „První zastávka putovní výstavy je v Pécs, v
Maďarsku.“
A vrátí se potom ta díla sem? Budeme je ještě moct vidět?
Martina Zuzaňáková: „Budeme, pravděpodobně v dubnu 2013. Uvidíme, co
z nich zbude po putovní výstavě. Ale potom bychom je vystavili, a pokud by
to šlo, snažili bychom se je rozmístit právě po Cejlu.“
Mluvčí Muzea romské kultury Martina Zuzaňáková mě z chaosu příprav
zavedla do klidného provizorního ateliéru romské nevidomé sochařky Boženy
Přikrylové:
Martina Zuzaňáková: „To je paní Boženka Přikrylová a pes Sady.
Božena Přikrylová: „Sady, pozdrav!“
Vy teď ještě dotváříte nějakým způsobem ten svůj výtvor?
Božena Přikrylová: „Ano.“
Můžete nám ho popsat? O co jde? Jak vypadá?
Božena Přikrylová: „Je to sloup na náměstí, na nějakém pomyslném
náměstí připomínající černou Sáru, patronku Romů, takže je to takové místo,
ne vyloženě poutní, to já bych nechtěla, aby to bylo poutní místo, ale spíše
náměstí, kde je významný sloup, kde se lidé setkávají a tráví svůj čas. A
zároveň to místo nějak oslavují, náměstí Bronxu, protože tohle místo je
jenom jakoby spleť ulic, náměstí se sem ani nevešlo. Myslím si ale, že by
tady někde nějaké náměstí mohlo být, nějaké takové.“ (směje se)
A na něm takový sloup…
Božena Přikrylová: „A na něm takový sloup, ano.“ (směje se)
Ještě řekněme posluchačům, že pracujete s hlínou. O jakou hlínu se přesně
jedná?
Božena Přikrylová: „Je to červená šamotová hlína.“
Jak už bylo řečeno, brněnské Muzeum romské kultury bude usilovat o
rozmístění vytvořených soch po ulici Cejl. V dubnu příštího roku, by díla
měla být každopádně opět vystavená v muzeu.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Za chvíli bude 21 hodin, O Roma vakeren s datem 22. září už patří minulosti.
Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu
a najdete nás také na internetové adrese romove.cz. Klidný večer vám přeje
Jaroslav Sezemský.
|