Je to jen vítr
Peklo jsou ti druzí...
V roce 2008 se v Maďarsku odehrála série otřesných rasových útoků na místní
romskou komunitu. Vyžádala si šest mrtvých včetně dvou malých dětí a
desítky zraněných. Útočníci zapalovali domy a stříleli brokovnicí na
rodiny, které se útěkem z hořících budov snažily zachránit život sobě a svým
dětem. Dopadení pachatelů trvalo více než rok, soud se vleče dodnes. Na
základě této události natočil ostřílený maďarský režisér Bence Fliegauf
(Dealer, Lůno) film, který si z Berlinale v roce 2012 odnesl druhou nejvyšší
cenu z hlavní soutěže.
Film zachycuje jeden den v životě romské rodiny kdesi na okraji malého
městečka. Otec je za prací v Kanadě. Matka má dvě zaměstnání a stará se o
svého nemocného otce. Dcera chodí do školy a syn se toulá po okolí. Všechny
spaluje napětí, způsobené množícími se útoky. Nad městem padá tma a nocí se
nesou podivné zvuky. Je to jen vítr?
Režisér Fliegauf radikálně převrací to, jak jsme zvyklí romské etnikum ve
filmu vídat. Plně se soustředí na vykreslení napětí, které ve společnosti
vládne a na fakt, že ohrožení jsou všichni bez ohledu na to, jestli pracují
a nevyvolávají konflikty nebo jestli zneužívají sociální systém a nechtějí
se přizpůsobit. Soustředí se na pocit, který člověk zažívá, když jemu a jeho
rodině hrozí nebezpečí, jehož jediným původcem je nenávist, a pokládá si
otázku, kam až jsme ochotní v toleranci násilí a rozviřování vášní zajít.
Ocenění
Zvláštní cena poroty Stříbrný medvěd, ceny Amnesty International Film a
Peace Film (Berlín 2012)
O filmu
Příběh filmu Je to jen vítr je založen na skutečném případu rasových útoků
na romskou komunitu a na zprávách, které o těchto událostech vycházely
v aktuálním tisku.
Režisér Bence Fliegauf (např. Houština, Mléčná dráha) patří mezi silnou
generaci mladých maďarských filmařů, jejichž tvorba se vyznačuje výrazným
autorským rukopisem
i schopností a odvahou pojmenovat tíživá a aktuální sociální témata. Po
snímku Lůno s mezinárodním obsazením (hlavní roli ztvárnila hollywoodská
herečka Eva Green), který byl usazen do blízké budoucnosti a řešil
problematiku klonování, se Fliegauf vrátil k domácím maďarským reáliím.
S kamerou, která po celou dobu evokuje pocit, že jsou postavy sledovány nebo
dokonce pronásledovány jako by byly loveny, se dostáváme kamsi na maďarský
venkov, kde jsou v lesích za městem roztroušeny chatrné domky romského
ghetta. V jednom z nich žije čtyřčlenná rodina: čtyřicetiletá Birdy se ve
skromných podmínkách snaží uživit dceru, mladšího syna a nemohoucího otce.
Den po útocích na sousedy, tráví každý svými rutinními činnostmi, za které
maskují strach, jež opanoval celou komunitu. Jenom Rio, mladší syn, se jako
obvykle potuluje po okolí. Díky svému zdánlivě bezúčelnému lelkování však
vyslechne rozhovor dvou policistů, z něhož pochopí, že ani policie osadu
neochrání. Chlapec se začíná o své přežití starat po svém. Jako jediný
prozíravě očekává možný útok, zatímco jeho matka a dcera pasivně vyčkávají
a dál plní své každodenní úkoly. Stmívá se a strach sílí. Je to jen vítr,
který obchází jejich dům?
Snímek Je to jen vítr představuje na jedné straně společenské memento, které
českému publiku připomene mnohé z nedávných kauz dotýkajících se rasové
problematiky a mediálního zkreslování. Zároveň v něm Bence Fliegauf předvádí
svůj poutavý umělecký rukopis – konzistentní napětí vytvářené v úzké
provázanosti práce s kamerou, zvukovou stopou a vynikajícími autentickými
výkony neherců.
Režisér Fliegauf radikálně převrací to, jak jsme zvyklí romské etnikum vídat
ve filmu. Plně se soustředí na vykreslení napětí, které ve společnosti
vládne a na fakt, že ohrožení jsou všichni bez ohledu na to, jestli pracují
a nevyvolávají konflikty nebo jestli zneužívají sociální systém a nechtějí
se přizpůsobit. Soustředí se na pocit, který člověk zažívá, když jemu a jeho
rodině hrozí nebezpečí, jehož jediným původcem je nenávist a pokládá si
otázku, kam až jsme ochotní v toleranci násilí a rozviřování vášní zajít.
O režisérovi
Benedek Fliegauf (15. srpna 1974, Budapešť) je jedním z mezinárodně
nejuznávanějších režisérů současnosti. Nikdy nestudoval filmovou školu.
Pracoval jako asistent režie v televizi
a pokračoval směrem k samostatné režii, psaní scénářů, scénografii a práci
se zvukem. Jeho filmy se vyznačují progresivní prací s filmovým obrazem,
propracovanou prací se zvukem (za nějž je sám ve filmu odpovědný), který v
jeho filmech nabývá rovnocenné role obrazu. Jako celá skupina mladých
maďarských tvůrců je ovlivněný maďarským klasikem, Bélou Tarrem.
Jeho
celovečerní debut Houština (Forest) získal několik cen kritiků na filmovém
festivale v Berlíně 2003. Za druhý celovečerní film Dealer (2004) získal
rovněž na Berlinale Cenu publika a několik dalších cen za nejlepší režii
(festivaly v Mar Del Plata, Wiesbaden, Lecce, Athény). Následoval snímek
Mléčná dráha byl oceněn Zlatým leopardem na festivalu v Locarnu (2007) a
loňského roku představil svou scifi s prvky l´amour fou v hlavní roli s Evou
Green Lůno (2011), kterou osobně představil českému publiku během svého
porotcování na festivalu Fresh Film Fest.
V té době již pracoval na natáčení
svého aktuálního filmu Je to jen vítr (2012), tehdy ještě pod pracovním
názvem Crows Fly, jenž byl následně oceněn na Berlinale Zvláštní cenou
poroty (Stříbrný medvěd) a Amnesty International Film a Peace Film.
Filmografie:
2012 Je to jen vítr (Csak a szel)
2011 Lůno (Womb)
2007 Mléčná dráha (Tejút)
2004 Dealer
2003 Houština (Rengoteg)
Originální název: Csak a szel (festivalový anglický název: Just
the Wind) / Režie, scénář: Bence Fliegauf / Kamera: Zoltán
Lovasi / Hrají: Katalin Toldi (matka), Gyöngyi Lendvai (dcera), Lajos
Sárkány (syn), György Toldi (děda) / Země: Maďarsko / Rok
výroby: 2012 / Jazyk: maďarsky s českými titulky /
Přístupnost: od 15 let / Formát: DCP, 35mm, 1:1,85 /
Stopáž: 87 min / Počet kopií: 1 x 35mm, DCP
Premiéra v Česku: 13. září 2012
Předpremiéra: MFFKV (Sekce: Horizonty) a LFŠ Uherské Hradiště (za osobní
účasti režiséra)
Zpět na Romové a film
|