Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. "O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od 19:45 do 20:00.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na adrese facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes se podíváme opět do ulice Přednádraží v Ostravě - Přívoze, připomeneme si mačetový útok v Novem Boru a seznámíme vás s novou kampaní Občanského sdružení IQ Roma servis. A samozřejmě nezapomeneme ani na romskou hudbu, která vám určitě zpříjemní dnešní O Roma vakeren.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Co se událo a děje v ostravské ulici Přednádraží
Zrekapitulujeme situaci, kterou prožívají lidé v ulici Přednádraží. Kdysi to byla téměř neznámá část Ostravy a teď se o ní dovídáme z médií téměř denně. Ulice s tímto neobvyklým názvem je v poslední době symbolem boje s úřady a hlavně nejasného osudu více než stovky lidí, kteří se odmítají vystěhovat ze zchátralých domů. Do sporu už se vložili také ochránci lidských práv, kancelář ombudsmana a řada neziskových organizací. Martin Knitl se pokusil shrnout, co se vlastně v ostravském Přednádraží děje.
/místní obyvatelka/ „Je to horší než kriminál. Nejen pro nás, ale hlavně pro děti.“
Tomuto místu se říká ghetto Přednádraží. Jenže ghetto to vlastně vůbec není. Mezi starousedlíky jsem nenašel nikoho, komu by se tady nelíbilo. Nikdo nikomu nevadí, navzdory polorozpadlým domům, kolem vládne zeleň a klid. Právě proto všichni stěhování odmítají, rozhodně ne do nějaké ubytovny.
/místní obyvatelka/ „Nevím, co budu v této chvíli dělat, jestli mě vystěhují. Všechno si platím a nevím, proč bychom měli s dětmi trpět na ubytovně.“
Domy jsou často v dezolátním stavu: Chybí stropy, kusy střech, kanalizace nefunguje a přidaly se i vyschlé kohoutky s pitnou vodou. Úředníci proto nařídili okamžité vystěhování. „Tady se žít nedá,“ opakuje stále dokola vedoucí stavebního úřadu moravské Ostravy – Přívozu Jiří Švarc:
„Vzhledem k tomu, že stavební úřad zjistil, že dané domy nebyly vyklizeny a je nadále ohroženo zdraví a životy osob, které se v nich zdržují, byla dnes zasláno na okresní soud v Ostravě – Porubě žádost o exekuci daného rozhodnutí. A pokud vlastník tyto domy opraví, není žádný problém v tom, aby byly opět obývány.”
/místní obyvatel, muž/ „Nejdřív je poslali na ubytovny. Je tam například 5 ubytoven, a na nějakých 8 lidí tam platí 17 000 Kč. Proč jim nedají nějaké byty? Bytů je volných dost. Na Palackého je volných tak 100 bytů.”
Jak to podle vás dopadne?
/místní obyvatel, muž/ „Podle mě to dopadne špatně. Protože jsem slyšel, že někdo poslal na soud jakési rozhodnutí. A nevíme, co bude dál.”
Všechno to začalo problémy kolem nefunkční kanalizace, o kterou se přetahuje s městem majitel domů Oldřich Roztočil. Jak sám řekl, řešit to musí magistrát:
„Žádnou kanalizaci jsem nekupoval a nepřijde mi to celé už ani směšné.”
Jenže město tvrdí pravý opak. Kanalizace údajně patří majiteli domů. To ale není všechno. Kvůli dluhům za dodávky pitné vody se teď jedná s ostravskými vodárnami, co bude dál. Dobrovolníci už nemají peníze na další cisterny pro tuto oblast. Podle Oldřicha Roztočila snad voda poteče už v pondělí. Možná ještě o něco dříve, ale jen omezeně. Mezitím soud poslal městu zpátky jeho žádost o vystěhování obyvatel, takže se zřejmě rozbíhá další korespondeční kolotoč. Současně se množí rozhodnutí o demolici neobývaných domů, které jsou na tom nejhůře. Je to při tom tak jednoduché, myslí si vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková:
„Dohodli jsme se s místní komunitou, že by byli ochotni byty opustit v okamžiku, kdy by jim městskou částí či městem bylo garantováno, že budou v normálních standardních bytech a ne ubytováni na ubytovnách.”
Jenže o takovém řešení zatím nikdo jasně nerozhodl. Primátor Ostravy Petr Kajnar je přesvědčený, že kdyby domy měly pořádného majitele, nebyl by kolem Přenádraží takový humbuk:
„Problémy, které se objevují, jsou jasně dány tím, že se o to desítky let nikdo nestaral. Má to ještě ale druhou rovinu, domnívám se, že z Prahy je vždy zajímá, co se v Ostravě děje negativního. Třetí věcí pak je, že existují lidé, kteří jsou spjati s ochranou lidských práv a menšin, a když k něčemu takovému dojde, vždy to otevřou a věnují tomu pozornost.”
Ping-pong vzájemného obviňování ze všeho možného zdaleka nekončí. Momentální prioritou v malé kolonii zvané Přednádraží je obnovení dodávky pitné vody. Více než stovka obyvatel stále pokračuje v opravách domů a bytů. Stoprocentně jisté je pouze jedno, o této nenápadné ulici ještě uslyšíme.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Od mačetového útoku v Novém Boru už uplynul rok
Přesuňme se po časové ose přesně o rok zpět. Tehdy se v Novém Boru na Českolipsku pohádalo několik mladých mužů a hádka nakonec vyústila doslova v tragédii. Vy si na událost také určitě vzpomenete, když vám připomenu název, pod kterým se v české společnosti vžila do povědomí doslova všem. Jde o takzvaný mačetový útok. Skupina romských mladíků tam po slovním napadání tehdy zaútočila mačetami na hosty restaurace a tři z nich vážně zranila. Za vinu těchto jednotlivců teď v Novém Boru prý pykají především ostatní Romové.
Mačetový útok nás všechny poznamenal, lidé na nás koukají skrz prsty, bojí se nás, nemluví s námi, mají nás všechny za násilníky. To říká většina novoborských Romů, když se ptám na to, jak jim sedmý srpen loňského roku změnil život. Jedním z nich je Miroslav Tancoš:
"Řeknu Vám popravdě, společenské klima tu je velice špatné. Vloni se tu stala tato událost, tzv. mačetový útok, jak to celá společnost nazývá, a oni hodili kolektivní vinu na všechny Romy. Udělali to jednotlivci, nemělo se to stát. Romové se omluvili veřejnosti, to je pravda. Na druhou stranu ale přece ten člověk žije, běhá a pracuje," popisuje Miroslav Tancoš a dodává, že je mu líto, jaká zavládla právě po mačetových útocích negativní nálada vůči Romům.
"Romy to trápí. Včera jsem s nimi mluvil a říkali, že udělají velkou demonstraci. Nebo nastane hromadný exodus z České republiky, respektive odsud z Novoborska, Českolipska a širokého okolí. Protože tady se už opravdu dál žít nedá."
Dřív byly, podle Miroslava Tancoše, vztahy úplně jiné. Dřív prý bylo jedno, jakou má kdo profesi nebo barvu pleti.
"Lidé, se kterými jsme komunikovali, jednali, mluvili, zdravili se, dělali společné akce, dneska už nás na chodníku nepozdraví. Hodili na nás kolektivní vinu za činy jednotlivců a zapříčinili tím naši ekonomickou smrt."
Závěr našeho rozhovoru je z pohledu Romů pesimistický. V Novém Boru sice vládne klid, Romové jsou ale prý z většinové společnosti zkrátka vystrčeni na okraj, respektive za okraj.
"Nemáte šanci se tu profilovat, taková možnost tu není."
Že za násilné činy, včetně mačetového útoku, může celkově špatná sociální situace, napětí mezi lidmi a špatná nálada z nezaměstnanosti a ekonomické krize, s tím souhlasí i paní Irena Marešová, maminka jedné z obětí mačetového útoku.
"Byla to souhra, řekla bych, nešťastných událostí. Ti dva kluci, kteří to celé rozpoutali, když se ale koukám na to, s jakou zuřivostí, jak to bylo surové, není to dobré. Na jednu stranu mi jich je ale líto. Je mi líto, že se tohle vůbec stalo. Spravedlnost by měla být, nechci ale žádné exemplární tresty."
Mačetový útok zaplnil média, znepřátelil tábory lidí v Novém Boru, otevřel závažné sociální otázky. Neodstartoval ale žádné další rasové útoky v Novém Boru. Policie potvrzuje, že ve městě je klid, a myslí si to i samotní obyvatelé.
Chtěla bych se zeptat, jestli se tady v Novém Boru cítíte bezpečně.
"Cítíme se tak normálně. Žijeme tu léta. Vyhovuje nám to. Je to tady teď celkem v klidu."
Nejen obyvatelé mají za to, že ve městě je klid. Stejnou informaci mi potvrzuje městská policie i místostarostka Stanislava Silná za Starosty pro Liberecký kraj:
"Bezpečnostní situace v Novém Boru je, řekla bych, stejná jako v jiných letech, to znamená stabilizovaná. Co se týče třeba loňských událostí, tyto záležitosti v současné době řeší státní zástupce a soudy, které jsou teď na řadě. Řekla bych, že v této oblasti je klid."
Je rok po mačetovém útoku. Neklid utichl. Vody ale znovu rozvíří soud, který teprve proběhne. Zatím ale není jasné kdy. Soudního líčení se všichni obávají, jak říká paní Irena Marešová:
"Nikdo z toho nemá radost, že najednou k tomu soudu dojde, protože už je to tak dlouho. Rány se už trochu zacelily i v těch lidech, emoce utichly. Byla bych ještě ráda, kdyby to bylo bez účasti veřejnosti, víte..."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Rozjela se kampaň na podporu zaměstnávání Romů
V následujících minutách vás seznámíme s bilbordy, které můžete vidět v pražské MHD. Romové pracují a chtějí pracovat – to je nová kampaň brněnské společnosti IQ Roma servis, která odstartovala začátkem měsíce. Hlavními nosiči kampaně jsou - a v dalších měsících budou - plakáty v dopravních prostředcích, venkovní kontaktní akce a také internetový portál mypracujeme.cz. Podrobnosti ví Tomáš Bystrý.
'Cikán mi vybílil byt', dovětek – 'Prostě nejlepší malíř', nebo 'Zas mi to štípla Cikánka', menším písmem ale dodáno: 'A krásně, stříhá keře nejlíp ze všech'. Tímto způsobem se snaží nová kampaň oslovit českou společnost, aby na Romy pohlížela jinak. Projekt navazuje na loňskou kampaň 'Neviditelní', která rovněž poukazovala na to, že Romové pracují a pracovat chtějí. Letošní kampaň je, podle ředitelky IQ Roma servis Kataríny Klamkové, postavena daleko více na vtipu a paradoxech.
„Humor může přeci jenom v tomto sehrát určitou roli, protože téma je zbytečně těžké. Téma je oprávněně těžké, ale lidé bohužel na běžné argumenty neslyší, takže je potřeba jim je podsunout více šokujícím a netradičním způsobem. Zvolili jsme tedy tuto formu.“
Nevadí Vám onen poněkud pejorativní pojem Cikán, který je součástí…
„Vadí. Když jsme to viděli… Poslali nám to mailem. Říkla jsem si, že si snad
dělají v COMTECHu srandu. To je typické. Úplně jsme se rozčílili a poslali
jsme jim nějaké e-maily. Poté nás přesvědčovali, proč to tak má být,“
říká Katarína Klamková, ředitelka společnosti IQ Roma servis. Oproti
tomu Jarmila Balážová, předsedkyně sdružení Romea, která je partnerskou
organizací projektu, s použitím slova Cikán pro účely kampaně problém
nemá:
„Samozřejmě, kdybychom nemluvili o kampani, užívání slova Rom a Cikán bych vnímala úplně jinak, už jenom proto, že já sama se považuji za Romku. Když mě někdo nazýval Cikánkou a různými dalšími pejorativními označeními, nevnímala jsem to moc dobře. Ale především vím o více než třicetiletém úsilí mnoha romských intelektuálů po celém světě, které mezi Romy vedlo k prosazování běžně užívaného názvu Rom v romském jazyce,“ vysvětluje Jarmila Balážová ze sdružení Romea. Tvůrcem lehce provokativních nápisů nové kampaně je agentura COMTECH. Proč sáhla po takovém uchopení kampaně, která má odbourávat zakořeněné předsudky vůči Romům, popisuje její kreativní ředitel Petr Vlasák:
„Mně to připadalo správné, protože mám kamarády, kteří jsou Romové, mám
kamarády, kteří jsou černoši, mám kamarády, kteří jsou asiati. A připadá
mi, že všichni mí kamarádi, kromě kamarádů Romů, na tom jsou líp než oni.
Říkal jsem si tedy, že bych možná mohl přispět, abych jim nějak pomohl, aby
se jim lépe dařilo. Nebo konkrétně ne třeba jim, ale jejich kamarádům.
Spíš to byla taková osobní věc. Plus, samozřejmě v tu chvíli, kdy o tom
člověk přemýšlí, osud vám to přivane. Poznal jsem kolegy z IQ Roma servisu
a zjistil jsem, že oni komunikaci připravují. Přišli jsme na to, že běžně
se o Romech v souvislosti s prací vůbec nemluví. A našli jsme věty, které
padají nejčastěji, to znamená: něco 'vybílil', něco 'štípnul', někomu
'nařezal'… To jsou mediální ozvěny, které pořád vnímáte okolo, když se o to
téma začnete trochu zajímat. Žádná jiná slova nepadají. Říkali jsme si: A
co kdybychom vzali věty a slova, které padají a ve společnosti žijí a jsou
strašně zdomácnělá? A co kdybychom takové věty přetočili úplně opačně a
použili je ve prospěch Romů? Potom na stránkách samozřejmě zjistíte, že
normálně fungují.“
Vedle plakátů bude klíčovým nosičem kampaně také webový portál, jeho obsahem budou příběhy skutečných Romů pracujících v nejrůznějších oborech.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
V Brně byla otevřena nová poradna pro sociálně slabé
Teď už slíbená návštěva jihomoravské metropole. V problémovém domě pro sociálně slabé v Brně - Novém Lískovci funguje nově sociálně právní poradna. Okolí objektu bývalo známé kriminalitou a problémy, které z velké části vyřešily kamery a dozor v rámci projektu s názvem Bezpečná lokalita, bezpečné bydlení. Sociálně právní poradna má být dalším netradičním prostředkem ke zmírnění napětí. Do panelového domu na sídlišti v Novém Lískovci se podívala kolegyně Gabriela Grmolcová.
Kolik jste už zažila klientů?
/Ivana Kratochvílová/ „Dneska právě první klientku.”
A minule někdo příšel?
/Ivana Kratochvílová/ „Jenom sem nakukovali, co tu je.”
Říka jedna z přítomných sociálně právních poradkyň Ivana Kratochvílová, která je na místě zatím podruhé:
/Ivana Kratochvílová/ „Je vidět, že zatím asi nevědí, o co se zde jedná.”
Vy vlastně sedíte v klubovně, jestli to dobře chápu, protože tady jsou i nějaké obrázky namalované od dětí, takže to slouží i pro děti v jiné té době než jaká je pro sociálně-právní poradnu?
/Ivana Kratochvílová/ „Od 1. října má opět fungovat jako dětská klubovna. Přes prázdniny tady zatím nikdo není.”
/místní žena (1)/ „Je to úplně super. Hned jsem toho využila, už jsem tady dnes podruhé. Jsem s tím velice spokojená, je to dobré pro lidi, kteří nevědí, kam má jít s některými problémy. Na právníky nemám peníze, takže je to dobrý nápad. Myslím, že je tady více lidí, kteří by potřebovali poradit.”
Víte o tom, že je tady sociálně-právní poradna?
/místní žena (2), (3)/ „Ano, víme.”
Co na to říkáte? Myslíte, že toho třeba někdy využijete nebo že je to dobré pro ten dům?
/místní žena (2)/ „Právě jsme hovořily o tom, že bychom se toho zúčastnily, že bychom se tam chtěly podívat.”
A víte třeba, jak tam mají otevírací dobu nebo s čím byste tam přišly nebo tak?
/místní žena (3)/ „Sousedka říkala, že s exekucí...”
Jak jste spokojení s bydlením, když je opravený dům, jsou tady kamery. Vadí vám to třeba nějak, nebo jak to je?
/místní žena (3)/ „Ne, jsme spokojení.”
/místní žena (2)/ „Jsme spokojení. Jsme rádi, i za to, že jsou tu čipy. Ten barák je takový hlídaný. Je to pěkné.”
„Byly tam dotazy třeba z oblasti pracovního práva,” doplňuje šéf poradny v Novém Lískovci David Oplatek: „zaměstanec řešil spor se zaměstnavatelem ohledně ukončení pracovní smlouvy. A byla tam jedna věc ohledně exekucí.”
Proč je tady potřeba poradna. A už máte třeba podobnou zkušenost, že přímo někde v domě, třeba v problémovém domě nebo potenciálně problémovém domě, je takováto poradna?
/David Oplatek/ „Otevření naší pobočky, tohoto kontaktního místa, vnímáme trošičku jako experiment, protože doposavad, vlastně celých 15 let existence poradny, jsme vždy sídlili jenom na jednom místě, na Anenské ulici. Otevřením naší pobočky jsme reagovali na poptávku ze strany městské policie, městské časti Nový Lískovec, protože tento dům na adrese Koniklecová 5 má špatnou pověst. Je tady ubytovna pro přechodný pobyt, jsou tady sociální byty, nejenom v městské části Nový Lískovec, ale i v dalších městských častech, čili koncentrace lidí, kteří jsou v nějaké hmotné nouzi nebo v sociálních problémech, je tady výrazně vyšší než na jiných brněnských lokalitách.”
Městská část společně s policií v domě na Koniklecové zavedla už před třemi lety kamery, čipy, klubovnu pro děti, funci domovníka a většina problémů s výtržnostmi a nepořádkem se vyřešila.
/David Oplatek/ „A dalším z těch kroků je právě otevřením občanské poradny.”
Přeci jenom těch přístupů nebo spíše názory na přístupy k tomuto problému jsou různé. Proč jste zvolili zrovna tento? Někdo by třeba mohl namítat, že ti lidé by se měli o sebe postarat sami, že to není třeba fér vůči ostatním. Jak to vnímáte Vy, proč si myslíte, že tato cesta je správná?
„Poradna nemá řešit za lidi problémy. Má jim podat pomocnou ruku,” říká starostka městské části Nový Lískovec Jana Drápalová: „provést je problémy a vysvětlit jim situaci. V dnešní době je totiž složitá legislativa. V poslední době se několikrát měnil občanský zákoník, třeba v oblasti bydlení. I pro nás na úřadě je někdy docela problém se se všemi těmi novými úpravami legislativy seznámit. A dovedu si představit, že pro lidi, kteří se tomu nevěnují a žijí jiný život, není reálné, že si budou každý týden číst ve sbírce zákonů, o tom, co se zase nového upletlo. Především je to oblast poradenství a podání pomocné ruky lidem, kteří budou sami chtít svoji životní situaci řešit. Kdo nebude chtít svoji životní situaci řešit, toho samozřejmě ani občanská poradna nezachrání.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Ladislav Goral: „Některé vzpomínky zůstávají živé, i kdyby vám bylo 90 let”
Nabízíme vám vyprávění, které se váže ke konci druhé světové války. Ladislav Goral pochází z rodiny kováře a jeho matku zastřelili němečtí nacisté. Od roku 1957 žije v Praze, kde vystudoval indologii a romistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od počátku 90. let pracoval dlouhou dobu jako poradce pro otázky menšin na Úřadu vlády. Uplatňuje se také herecky, moderuje a přednáší multikulturu a historii na středních a vysokých školách. Kolegyně Iveta Demeterová ho navštívila v Domě národnostních menšin v Praze, aby jí vyprávěl, co ho trápí a provází v myšlenkách celý život.
„To je smutná historie, protože jsem na vlastní oči viděl, jak střílejí do týla dědu, strejdy a prastrejdy. A druhá vzpomínka byla těsně po válce, když jsme hledali, kde zabili maminku, viděl jsem velký společný hrob. Jmenovalo se to Horná Štubňa, to je u Turčianských Teplice. Byl tam skoro třista metrů dlouhý hrob, asi tři metry hluboký, v něm bylo mrtvé vápno, mrtvé vápno.. A když vytáhli moji maminku, nejstarší sestru, babičku a bratra... Ty vzpomínky zůstávají živé, i kdyby vám bylo 90 let.”
To všechno se stalo na Slovensku. Vrátím se k tomu, jak jste říkal, že zastřelili muže ve Vaší rodině. Kde jste v tu chvíli byl Vy?
„Byl jsem u babičky z tátovy strany. Tehdy tam zemřelo 18 lidí z nejbližších příbuzných. Byl jsem malý, takže jsem byl u babičky, jak se říká, schovaný pod sukní.O Slovenském holokaustu ví velice málo lidí. V Čechách to zmapoval pan profesor Nečas, který mluvil o českých a moravských Romech. Na Slovensku takový odvážlivec nebyl, aby napsal, kolik tisíc Romů a Židů zahynulo.”
Bylo Vám šest let, když jste byl svědkem toho, jak Vám postříleli skoro celou rodinu. Bál jste se? Vy jste jako malý chlapec musel prožívat velký strach...
„Zaprvé, člověk se bojí střelby. To bych nikomu nepřál, ani nejhoršímu nepříteli.”
Proč je postříleli?
„Němci byli příšerné potvory, ale větší svině byli slovenští gardisté. Aby se zavděčili německým pánům, dělali všechno možné, aby jim donášeli. Příčinou toho bylo, že můj táta šel s Němci na Rusko, a poté přeběhl, dal se do Svobodovy armády a bojoval proti Německu. Když se připravovalo Slovenské národní povstání, byl právě vté partyzánské skupině, která dělala škody Němcům. Přišel se podívat na rodinu, protože neviděl tři roky svoji manželku a děti. A uviděl ho nějaký gardista a poslal německé vojáky, aby ho chytili. Jenže v tom dostal od někoho avízo a utekl do lesů. Oni chtěli, aby prozradili, kde je táta a ta skupina, jenže o tom nikdo nevěděl, protože táta o tom nemluvil. Všichni byli zabiti.“
Poté to odnesla i Vaše maminka...
„Mámu vzali taky, protože jako jeho žena měla prozradit, kde je její manžel. Sebrali ji a vzali do Kremnice do vězení. Babička, její maminka, řekla mé nejstarší sestře: 'Pojď, jdeme do té věznice, vezmeme s sebou i toho nejmenšího brášku, když uvidí malé dítě, tak ji pustí, oni se smilují.' Nesmilovali se. Sebrali ještě je tři, zavřeli a postříleli potom v hromadném hrobě.“
Kolik vás zůstalo dětí? Vy a Vaši sourozenci...
„Pět. Táta se potom vrátil, i když byl raněný, takže přišel až měsíc po válce. Starší sestře už bylo skoro 14 let. To víte, u Romů to chodilo tak, že nejstarší se starali o ty menší. Pak se táta oženil podruhé a vychovávala nás nevlastní máma.“
Měl tatínek potom nějaké výčitky, kvůli téhle střelbě, kvůli tomu, že Vaše maminka, babička, Váš bratříček přišli o život… Měl z toho poté výčitky svědomí?
„Litoval, že se přišel podívat domů na rodinu, že zavinil smrt celého příbuzenstva. Ale víte, co bylo nejhorší? Nejhorší bylo to, že ten gardista, který zavinil smrt nejenom mé rodiny, ale i dalších, se stal předsedou KSČ v Kremnici.“
Váš tatínek měl možnost ho každodenně vidět…
„Měl možnost... Ale potom táta šel a zastřelil ho.“
Co se stalo poté s Vaším otcem?
„Asi dva měsíce byl ve vazbě, ale pak se to vyšetřilo, vysvětlilo. Přišli na to, že měl táta pravdu, a tak ho pustili.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
O Roma vakeren s datem 18. srpna už patří minulosti. Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese romove.cz
Klidný večer vám přeje Jaroslav Sezemský.
| 
/místní obyvatelka/ „Je to horší než kriminál. Nejen pro nás, ale hlavně pro děti.“
Domy jsou často v dezolátním stavu: Chybí stropy, kusy střech, kanalizace nefunguje a přidaly se i vyschlé kohoutky s pitnou vodou. Úředníci proto nařídili okamžité vystěhování. „Tady se žít nedá,“ opakuje stále dokola vedoucí stavebního úřadu moravské Ostravy – Přívozu Jiří Švarc:
Jak to podle vás dopadne?
Jenže město tvrdí pravý opak. Kanalizace údajně patří majiteli domů. To ale není všechno. Kvůli dluhům za dodávky pitné vody se teď jedná s ostravskými vodárnami, co bude dál. Dobrovolníci už nemají peníze na další cisterny pro tuto oblast. Podle Oldřicha Roztočila snad voda poteče už v pondělí. Možná ještě o něco dříve, ale jen omezeně. Mezitím soud poslal městu zpátky jeho žádost o vystěhování obyvatel, takže se zřejmě rozbíhá další korespondeční kolotoč. Současně se množí rozhodnutí o demolici neobývaných domů, které jsou na tom nejhůře. Je to při tom tak jednoduché, myslí si vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková:
„Problémy, které se objevují, jsou jasně dány tím, že se o to desítky let nikdo nestaral. Má to ještě ale druhou rovinu, domnívám se, že z Prahy je vždy zajímá, co se v Ostravě děje negativního. Třetí věcí pak je, že existují lidé, kteří jsou spjati s ochranou lidských práv a menšin, a když k něčemu takovému dojde, vždy to otevřou a věnují tomu pozornost.”
Související články
Mačetový útok nás všechny poznamenal, lidé na nás koukají skrz prsty, bojí se nás, nemluví s námi, mají nás všechny za násilníky. To říká většina novoborských Romů, když se ptám na to, jak jim sedmý srpen loňského roku změnil život. Jedním z nich je Miroslav Tancoš:
'Cikán mi vybílil byt', dovětek – 'Prostě nejlepší malíř', nebo 'Zas mi to štípla Cikánka', menším písmem ale dodáno: 'A krásně, stříhá keře nejlíp ze všech'. Tímto způsobem se snaží nová kampaň oslovit českou společnost, aby na Romy pohlížela jinak. Projekt navazuje na loňskou kampaň 'Neviditelní', která rovněž poukazovala na to, že Romové pracují a pracovat chtějí. Letošní kampaň je, podle ředitelky IQ Roma servis Kataríny Klamkové, postavena daleko více na vtipu a paradoxech.
Kolik jste už zažila klientů?
„To je smutná historie, protože jsem na vlastní oči viděl, jak střílejí do týla dědu, strejdy a prastrejdy. A druhá vzpomínka byla těsně po válce, když jsme hledali, kde zabili maminku, viděl jsem velký společný hrob. Jmenovalo se to Horná Štubňa, to je u Turčianských Teplice. Byl tam skoro třista metrů dlouhý hrob, asi tři metry hluboký, v něm bylo mrtvé vápno, mrtvé vápno.. A když vytáhli moji maminku, nejstarší sestru, babičku a bratra... Ty vzpomínky zůstávají živé, i kdyby vám bylo 90 let.”
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články