Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. "O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od 19:45 do 20:00.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na adrese facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Lačho dives the šukar šuniben Romale. Akana adaj tumari relacia „O Roma vakeren“. Dobrý večer a nerušený poslech všem, kteří si naladili romské vysílání Romové hovoří.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
V Hodoníně u Kunštátu bude na den zpřístupněna expozice o internovaných Romech
V Hodoníně u Kunštátu na Blanensku mohou zájemci v neděli navštívit jediný objekt, který se zachoval z původního tábora, v němž nacisté za druhé světové války shromažďovali Romy z Moravy.
Budova je nově opravená. Na den v ní bude expozice o osudech internovaných i o památníku, který na tomto místě vznikne. ČTK to dnes řekl Pavel Štěpán z Národního pedagogického muzea Jana Amose Komenského.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Lidé v ulici Přednádraží mají zajištěnou vodu na další čtyři dny
Lidé, kteří se odmítají vystěhovat z romského ghetta v ulici Přednádraží v Ostravě - Přívoze, mají zajištěnou vodu na další čtyři dny. Řekl to aktivista Kumar Vishwanathan z občanského sdružení Vzájemné soužití, který obyvatelům zchátralých domů pomáhá.
Vodu do ghetta vozí cisterna, protože vodárny dodávky před 18 dny kvůli dluhům zastavily. Stavební úřad více než před týdnem nařídil lidem, aby se z domů vystěhovali. Budovy jsou podle úředníků životu nebezpečné. Obyvatelé odmítli nabídku na stěhování do ubytoven, které jsou podle nich příliš drahé, a domy neopustili. Žije tam dál okolo 140 lidí.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
S Fedorem Gálem o situaci obyvatel ostravské ulice Přednádraží
Přednádražní ulice v Ostravě, kde jsou domy ve špatném stavu, přišlo velice překvapivé a nové zjištění. Domy mají svoji historii a především stojí na lukrativních pozemcích s dobrým přístupem k dálnici do Polska a Německa. Železniční stanice je také blízko. Kvůli dlouhodobému problému s kanalizací a odpojení pitné vody jsou obyvatelé v ohrožení. Lidé nechtějí opustit svůj domov a jsou rozhodnuti řešit problém svépomocí. Rozhodli se vzdorovat úřednímu rozhodnuti a bránit své domovy. Více pověděl Marii Vrábelové sociolog Gedor Gál.
„Před několika měsíci, pomalu to bude rok, jsme tam byli s partou lidí a s Kumarem Vishwanathanem a ta situace byla, zdálo se mi, úplně stejná jako dnes. Byla tam kontaminovaná voda, nebylo vyřešené vlastnictví, to, kdo vlastně odpovídá za to, že kanalizace není v pořádku, že tam jdou splašky do vody, která se pije. A kdo odpovídá za to, což je nejděsivější, že malé děti mají žloutenku a jsou fakticky v ohrožení života? Na vlastní oči jsem viděl, jak Kumar Vishwanathan telefonuje hygienikovi do Prahy, do Ostravy a žádá řešení tohoto problému, očkování dětí proti žloutence, nějakou lékařskou péči pro tyto děti. A najednou zjišťuji, že se nezměnilo vůbec nic, že problém hygieny a čisté vody v bytech nebyl vyřešen, že ti lidé mají přijít o střechu nad hlavou a jsou házeni všichni do jednoho pytle, přestože mnozí z nich si normálně plní svoje povinnosti, platí nájemné, a tak dále. Čili z jednoho ghetta možná uděláme dvě nebo tři a dopustíme se svým způsobem zločinu na zdraví dětí. A mně to hrozně štve. Štve mě to proto, že už to nemá nic společného s romským problémem. Štvě mě to proto, že nejde o nic jiného, než o nečinnost, aroganci a zlovůli úředníků.”
Co myslíte, že se stane s těmi lidmi, kteří ustoupí a půjdou na ubytovnu?
„Dnes ráno jsem telefonoval Kumarovi. Vím, že ten problém je otevřený. Žádne řešení zatím není na obzoru. Snad se nějaké objeví. Jedno je jisté. Není možné to tak nechat, není možné se tvářit, že problém jednoho ghetta vyřešíme tím, že vyrobíme další dvě nebo tři a že přehodíme lidi jako slámu, prostě z jedné kupy na druhou.”
Ghetto se vytvořilo na předměstí, jakou má historii? Bylo to vždycky ghetto?
„Mám jenom povrchní informace, ale podle toho, co vím, je historie tohoto ghetta velice symbolická. To, co teď řeknu, jsou neověřené věci, poněvadž informace čekám až zítra, pozítří. Kdysi to bylo židovské ghetto, a v tom je obovská symbolika. Baráky byly svého času standardní činžáky s kompletní infrastrukturou. Lidé tam žili normálně, ale byli v ghettu. Žili odděleně od ostatních, protože byli Židé. Po válce se žádný z nich nevrátil. Většina z nich pravděbodobně zahynula v holocaustu. Ta symbolika, pro mě jako pro Žida, je děsivá. Je děsivá proto, že Romové dnes, aniž by to věděli, nosí na prsou opět žlutou hvězdu.”
Říká se, že jsou tam samozřejmě i platiči nájmů. Jak k tomu přijdou, že mají jít na ubytovnu a zaplatit za jednoho člověka 4000 korun za měsíc? Vždyť se nedoplatí!
„Ničeho se nedopustili, není důvod, aby byli sankcionováni. To je jasný názor, nicméně žít v baráku, kde není pitná voda, kde není co pít, na čem vařit a v čem se umýt s malými dětmi nelze. Nevím, v čem je problém. Nevím, proč není možné dohledat majitele, nevím, proč tam není lékař, který by dohlížel na to, aby se nešířila žloutenka. Nevím, proč město nedokáže vyřešit problém kanalizace sídliště, které spadá do jeho kompetence. A nespadá-li, proč neumí dohledat majitele a vyvinout na něj tlak. Nevím. Já jenom vím, že tam trpí děti. A to je hrozné. Jenomže někteří jsou na tom strašně špatně. Ne proto, že by byli horší, charakterově méně vybavení. Ale proto, že jsou černí, protože se na ně ukazuje pstem, protože jsou kopáni kamsi do kouta, protože se jim nedá šance na normální zaměstanání a normální život. Proto, že jsou jiní. Neznám jinou cestu pro sebe a pro lidi jako jsem já, než alespoň těm, které mám na dosah, s kterými můžu mluvit, těmto konkrétním lidem nějakým způsobem otevřít dveře k normálnímu životu. Problémy se budou jenom prohlubovat. Jestli tomuto někdo říká řešení problému... Je to jenom výroba dalších a dalších problémů.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Proběhlo vyhodnocení výtvarné soutěže zaměřené na romskou historii „I Am Roma“
Evropská rozvojová agentura vyhodnotila v rámci projektu „I Am Roma“ výtvarnou soutěž, která byla zaměřena na romskou historii. 83 dětských obrázků s tématy „Co znám z romské historie“a „Jak žije rodina mého spolužáka“ hrálo hlavní roli třetího vzdělávacího dne pro žáky základních škol. Děti, které vystavovaly, se zájmem diskutovaly o svých dílech s Ladislavem Goralem, odborníkem na romskou kulturu a historii. Kolegyně Iveta Demeterová oslovila koordinátoru projektu Evu Benkovou a zeptala se jí, kde ona vidí přínos celé soutěže.
„Vidím význam ve dvouch stranách: Jednak je to význam pro romské děti, to, že si uvědomí, na co mohou být hrdé v romské kultuře. Bylo to jasně vidět v reportážích, když jsme dělali s těmi dětmi rozhovory, tam si začaly říkat: No ano, mám něco, na co bych mohla být hrdá. Na druhou stranu to má význam pro neromské děti, že se také dozví o kultuře svých spolužáků a taky se dozví o tom, že Romové mají nějakou historii, nějakou kulturu. Myslím si, že je to přínosné pro obě strany.”
Na projektu se podílel i historik Ladislav Goral: Vy se dlouhodobě zajímáte o romskou historii. Co vás nejvíce překvapilo na dětských kresbách?
„Co se v dětských hlavičkách urodilo. Protože téma, které bylo zadané pro malé prcky, bylo dost složité i pro dospělejšího. A ony to vnímaly takovým nádherným způsobem. Namalovaly, co jsem nikdy v životě nečekal, to, že tam bude hierarchii rodiny, co romské předky živilo a tak dál. Bylo to úžasné.”
Já když jsem viděla obrázky, přišlo mi to, že ty děti čerpaly z vyprávění ne svých rodičů, ale prarodičů…
„No to určitě. Protože jejich tatínkové a maminky už neumějí ani romsky, natož aby znali svoji historii. A že ta stará generace 50 a výše, že to těm malým prckům poradily. Bylo to fantastické. Obrázky byly skutečně nádherné.”
Určitě to svědčí o tom, že Váš projekt vlastně i vyprovokoval k jakési komunikaci, aby dítě šlo za tím dospělým a chtělo, aby mu vyprávěl, co bylo. To, co vlastně to dítě nezažilo ani nezažije, protože byla tam i taková ta témata, kde se kočuje…
„Nevyzvedl bych jenom romské děti. Byly oceněné i neromské děti, a to je ještě hezčí a lepší. Každý člověk by měl znát svou historii. Člověk bez historie, bez své řeči, ... To není národ. Ale tady byla i jiná populace, můžeme říct, i když to slovo se mi hrozně nelíbí, bíla populace. Byla taktéž skvělá. To znamená, že si musely nechat vyprávět od romských starších lidí, dříve narozené generace, aby to pochopily. Nejenom romské, ale i neromské děti, a to je fantazie.”
Slečno Benková, na prvním místě je kamarádství, kontakt mezi romským a neromským dítětem. Jde o to, aby se nedělaly žádné rozdíly. Chystáte na toto téma něco dál?
„Projekt ještě úplně nekončí. Máme videozáznam, ze kterého budeme zpracovávat DVDéčko. To pak budeme distribuovat jak romským poradcům, tak do škol. Takže projekt ještě úplně nekončí. A zároveň bychom rádi i my dostali nějakou zpětnou vazbu od učitelů, dozvěděli se, jaký měly tyto akce vliv akce na děti.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Pořad O Roma vakeren pro Vás chystáme v sobotu na vlnách Českého rozhlasu Radiožurnálu ve 20:05. Mangav tumenge šukar rati. Hezký večer vám přeje Tomáš Bystrý.
| 
Budova je nově opravená. Na den v ní bude expozice o osudech internovaných i o památníku, který na tomto místě vznikne. ČTK to dnes řekl Pavel Štěpán z Národního pedagogického muzea Jana Amose Komenského.
Související články
Vodu do ghetta vozí cisterna, protože vodárny dodávky před 18 dny kvůli dluhům zastavily. Stavební úřad více než před týdnem nařídil lidem, aby se z domů vystěhovali. Budovy jsou podle úředníků životu nebezpečné. Obyvatelé odmítli nabídku na stěhování do ubytoven, které jsou podle nich příliš drahé, a domy neopustili. Žije tam dál okolo 140 lidí.
„Před několika měsíci, pomalu to bude rok, jsme tam byli s partou lidí a s Kumarem Vishwanathanem a ta situace byla, zdálo se mi, úplně stejná jako dnes. Byla tam kontaminovaná voda, nebylo vyřešené vlastnictví, to, kdo vlastně odpovídá za to, že kanalizace není v pořádku, že tam jdou splašky do vody, která se pije. A kdo odpovídá za to, což je nejděsivější, že malé děti mají žloutenku a jsou fakticky v ohrožení života? Na vlastní oči jsem viděl, jak Kumar Vishwanathan telefonuje hygienikovi do Prahy, do Ostravy a žádá řešení tohoto problému, očkování dětí proti žloutence, nějakou lékařskou péči pro tyto děti. A najednou zjišťuji, že se nezměnilo vůbec nic, že problém hygieny a čisté vody v bytech nebyl vyřešen, že ti lidé mají přijít o střechu nad hlavou a jsou házeni všichni do jednoho pytle, přestože mnozí z nich si normálně plní svoje povinnosti, platí nájemné, a tak dále. Čili z jednoho ghetta možná uděláme dvě nebo tři a dopustíme se svým způsobem zločinu na zdraví dětí. A mně to hrozně štve. Štve mě to proto, že už to nemá nic společného s romským problémem. Štvě mě to proto, že nejde o nic jiného, než o nečinnost, aroganci a zlovůli úředníků.”
„Vidím význam ve dvouch stranách: Jednak je to význam pro romské děti, to, že si uvědomí, na co mohou být hrdé v romské kultuře. Bylo to jasně vidět v reportážích, když jsme dělali s těmi dětmi rozhovory, tam si začaly říkat: No ano, mám něco, na co bych mohla být hrdá. Na druhou stranu to má význam pro neromské děti, že se také dozví o kultuře svých spolužáků a taky se dozví o tom, že Romové mají nějakou historii, nějakou kulturu. Myslím si, že je to přínosné pro obě strany.”
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články