Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na adrese facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes si povíme o zoufalé bytové situaci v Novém Boru, představím vám nové
romské vydavatelství a svůj příběh nám povypráví Ingrid Kossová. A jako vždy
nebude chybět celá řada romských písní.
Bacht tumenge savorenge so šunen amaro romano vakeriben. Adadžives amnca
džana andro than Nový Bor, povakeraha palo Roma so irinen paramisa the palo
peskero dživipen phenla Ingrid Kosová. Savorenge mukaha šukar romane giľa.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Radnice v Novém Boru vystěhovala Romy z bytů
Nemocniční 524. Tato adresa se stala předmětem velkého sporu v Novém Boru
městě na Českolipsku. Z tohoto domu nechalo město vystěhovat desítky Romů.
Podle nájemníků jednoho dne přišli, sebrali lidem klíče a vyvedli je ulici.
Radnice odmítá takovýto průběh akce. Romové prý byli předem varování, přesto
ale neplatili nájem. Nemocniční je jedním příkladem za všechny, v Novém Boru
je podobných případů celá řada. Romové jsou stále více nespokojení s tím,
jaká situace ve městě panuje. Více už v reportáži Šárky Škapikové.
Jedním z Romů, kteří jsou velmi nespokojení s aktuální bytovou situací v
Novém Boru, je pan Miroslav Tancoš. Říká, že česká města by nejraději Romy
vystěhovala někam pryč.
„Obce a města prodávají objekty, ve kterých Romové léta bydlí, jako v
Nemocniční 524. Neexistuje, aby z těch Romů, které teď vyházeli, někdo
někomu něco dlužil. Tam byl společný vodoměr. Když některá rodina odjela do
Anglie, ostatní za ni nesli kolektivní vinu.“
Starosta Nového Boru Jaromír Dvořák za TOP 09 říká, že město v žádném
případě proti Romům nic nemá. Problém, o kterém pan Tancoš a jeho blízcí
mluví, není rasový, ale sociální. Novoborská radnice prý měří všem stejně,
na barvě pleti nezáleží.
„Já jednoznačně odmítám, že by se město Nový Bor snažilo odsud Romy dostat.
Město řeší jen ty nejnaléhavější případy. Například v bývalé Nemocniční
ulici dlužili obyvatelé více než půl miliónu na vodě. Anebo současný případ
jedné romské rodiny, která dluží 120 tisíc. Každopádně postupujeme stejně
jako proti ostatním občanům. Lidem dáme možnost začít jejich dluhy splácet a
pokud tak nezačnou činit, dáme návrh na vystěhování.“
V domě v Nemocniční ulici bydlela i paní Pavlína Turková se svými čtyřmi
dětmi a manželem. Říká, že nájem vždycky poctivě platili, přesto je město z
domu vyhnalo.
„Bydlela jsem tam a normálně jsme platili nájemné. Jenže město to udělalo
následovně. V bytě původně bydlela moje maminka, 25 let. A oni kdysi
vydávali nějaké dekrety. Tím pádem ona nedostala nájemní smlouvu, jako se
dává teď. Všichni si mysleli, že když mají dekret, nepotřebují nájemní
smlouvu. Ale dokud jsme tam bydleli, nájemné se platilo. A pak nám tedy
oznámili, že máme všichni dlužné nájemné, vypnuli vodu, elektřinu a museli
jsme jít okamžitě z domu pryč. Ještě ten den.“
Paní Turková teď bydlí s rodinou na ubytovně. Podmínky k životu jsou tam
podle jejích slov otřesné. Vrátný je prý navíc na obyvatele nepříjemný. Když
o tom paní Turková mluví, úplně se rozohní nad tím, jaká prý vládne v Novém
Boru nespravedlnost.
„My jsme mu včera řekli:‘Pane vrátný, proč se tak k nám chováte, co jsme vám
udělali?‘ A on: ‚My to máme nařízené od města, abychom se tak k Cigánům
chovali.‘ Přímo od starosty! No tak to nepochopíte!“
Miroslav Tancoš říká, že je fakt, že město se snaží špatnou sociální
situaci ve městě řešit. Zatím ale prý ne dost důsledně.
„Tady je bytová situace velice špatná. Co se týče nezaměstnanosti je pravda,
že starosta pár lidí zaměstnává na prospěšných pracích, ale už to má všechno
na starosti úřad práce, takže teď to nespadá do jeho kompetence.“
Pan Pavel Turko, který je již třetím rokem bez domova, vzpomíná s láskou
na minulý režim. Ať prý byl jaký byl, dal lidem práci a bydlení.
„Každé malé dítě ví, že za komunistů byla práce povinná. A když to nešlo,
jak jsme dopadli, že.“
Zatímco současná doba je podle Miroslava Tancoše k Romům nepříznivá.
„Společenské klima je velice špatné. Tady se stal loni ten tzv. mačetový
útok a to je ústřední problém, protože oni hodili vinu kolektivně na všechny
Romy.“
Aktuální situaci v Novém Boru tak místní Romové vyhodnocují jako velmi
smutnou.
„Už se tady opravdu nedá dále žít. Ti normální lidé, se kterými jsme
komunikovali, jednali, zdravili se, pořádali společné akce, vás dnes na
chodníku ani nepozdraví. Za jednotlivce na nás hodili společnou vinu a
připravili pro nás ekonomickou smrt.“
Na závěr našeho rozhovoru se Miroslav Tancoš vrací na začátek. Jeho
vzpomínky na vystěhování z domu v Nemocniční ulici doprovázejí velké emoce.
Jediné, co prý chce, je spravedlnost. Tu hledá u soudu.
„Třicet dva dětí bylo v Nemocniční 524 v Novém Boru bez pitné vody. Když
jsem volal starostovi a místostarostovi, řekli, že jich se to už netýká.
Pražský majitel také řekl, že s tím nemá nic společného. My jsme se dodnes
nedozvěděli, kdo to všechno zapříčinil. No tak jsem podal žalobu k soudu a
ten teď bude rozhodovat, proč k tomu došlo.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Vzniklo nové e-nakladatelství romské literatury Kher
Teď se podívejme do nového vydavatelství, které prezentuje nadějné literární
autory. Jak Ivetě Demeterové řekl jeho zakladatel Lukáš Houdek, cílem
vydavatelství je jednak podpora romských autorů v tvorbě tohoto tradičního
žánru romské lidové slovesnosti a také zpřístupnění pohádkové tvorby
veřejnosti. A jak vy sami víte, také v našem magazínu dáváme prostor romským
literátům. A co Lukáše Houdka vedlo k tomuto kroku?
„Nic podobného u nás vlastně ještě neexistuje, anebo pokud nakladatelství
existují, tak jsou majoritní. My se snažíme zaměřit přímo na literaturu
romskou, nebo literaturu jiných marginalizovaných skupin. Důvodem je, že
romská literatura je velmi málo dostupná. Internet je v dnešní době, kdy k
němu má každý přístup, skvělým prostředkem k tomu, jak literaturu rozšiřovat
do všech domácností. Každý, kdo bude mít zájem, si ji může sehnat. Zpočátku
bude dostupná zdarma. Další věcí je, že na publikační činnost nemáme v
současné době vůbec žádné peníze. Vydávání knížek elektronicky je jediná
možnost, jak to můžeme dělat. Je to tedy hlavně z ekonomických důvodů.“
Mohou se tedy na vás obracet i doposud neznámí autoři?
„Přesně tak. Budeme rádi, když nás kontaktují. V současné chvíli sestavujeme
pohádkovou knihu, která právě vzešla z toho, že jsme jednak oslovili
renomované autory a potom jsme zveřejnili otevřenou výzvu pro romské autory,
do které se mohl přihlásit úplně každý. Ozvali se tak i autoři, o kterých
jsme doposud neslyšeli a jejich pohádky se objeví v připravovaném sborníku.“
Mohou se na vás obracet i autoři ze zahraničí?
„Pokud by se nějaký zahraniční autor ozval a měl zájem o překlad jeho díla
do češtiny, určitě bychom se snažili mu nějak vyhovět, pokud bychom shledali
jeho dílo pro romskou literaturu v Česku přínosným.“
Myslela jsem třeba na naše východní sousedy.
„My se snažíme vyhledávat romské autory na Slovensku. Tyto autory vzhledem
ke stejné historické zkušenosti považujeme za autory stejného regionu.“
Zatím vaše stránky nefungují, jste jen na Facebooku. Už víte, která
prvotina se objeví, až budou v provozu?
„Avizovaný sborník romských pohádek a hned potom bude následovat knížka
Ireny Eliášové, novela o prostitutce Lily, což je vlastně milostný příběh,
taková červená knihovna, která se rozehrává v severních Čechách v
devadesátých letech, kdy tam rozkvétal obchod se ženami.“
Paní Eliášová, Vy už jste velice známou autorkou, která píše jak v
češtině, tak v romštině. Myslíte si, že je důležité v dnešní době připomínat
romštinu?
„Opravdu ano, jak pro nás, tak hlavně pro naše děti. Máme hudbu a máme
nádherné romské písničky, kterým by jinak nerozuměly. Neměli bychom zatratit
svůj rodný jazyk.“
Mám tu i Vašeho manžela Zdeňka. Podporujete Vaši manželku?
„Určitě, já i děti.“
Vy jste asi ten první, kdo dostane dílo Vaší paní do ruky…
„Ano, je to tak. Když něco napíše, předá mi to, já si to přečtu a buď jí to
zkritizuji nebo pochválím.“
U mikrofonu je teď Iveta Kokyová.
„Já se věnuji jak próze, tak poezii. Píši hlavně pravdivé příběhy ze
života.“
Co jste v poslední době napsala?
„Pohádky. Jedna pojednává o chlapečkovi, který se narodil jako zrůda a byl
vyloučen ze své kolonie. Další byla o neslyšící holčičce, která díky tomu,
že rozuměla zvířecí řeči, byla nasměrována do lesa, kde jí tančící víly a
skřítkové vrátili sluch.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
S Ingrid Kosovou o romské identitě, mateřských školkách a o Romech v
politice
Nyní Vám představíme Ingrid Kosovou, která vystudovala Technickou
univerzitu ve Zvoleně obor dřevařské inženýrství ekonomického směru a má za
sebou i doktorandské studium. Více už v příspěvku Roberta Hozy.
„Když jsem byla malá, ani jsem si neuvědomovala, že jsem jiná, dokud mi to
okolí nepřipomenulo. Je to takový zvláštní přerod člověka, kdy si musíte
uvědomit, že jste jiná, a to navzdory tomu, že se vnitřně cítíte stejná a
necítíte se Romkou. Já jsem ani nevěděla, co to znamená. Musím přiznat, že
do dnešní doby ani neovládám romský jazyk. Mnoho lidí si myslí, že člověk
není Romem nebo Romkou, pokud neumí romsky. Já jsem však přesvědčená o tom,
že identita člověka není daná jazykem, kterým hovoříte, ale tím, jak vás
vnímá okolí a jak vy vnímáte sami sebe.“
Zlom v životě Ingrid Kosové způsobila nabídka týkající se působení v
bánsko-bystrické regionální kanceláři úřadu zmocněnkyně Vlády Slovenské
republiky pro romskou komunitu Kláry Orgovánové.
„Musím říct, že to byl pro mne opravdu velký šok a životní změna, protože
první půl rok jsem se musela doopravdy intenzivně vzdělávat. Vstoupila jsem
do sociální tématiky romské problematiky, která je velmi rozsáhlá a má
několik oblastí, ve kterých člověk musí být expertem, aby dokázal nastavit
strategii koncepce nebo implementovat národní politiku na regionální a
lokální úroveň. Strávila jsem mnoho nocí samostudiem, abych se alespoň
trochu něco naučila a dohnala vědomosti, které měli moji kolegové už dávno.
Zpočátku jsem měla deprese z toho, co jsem viděla. Způsobilo to úplný obrat
v mojí mysli a v mém pohledu na romské komunity. Do té doby jsem na ně
nahlížela stejně jako většina majority na Slovensku a nechtěla jsem se s
nimi identifikovat. A právě poznání jejich života, komunity, kultury,
problémů, kterým čelí a příčiny toho, proč žijí v takových podmínkách a proč
je nedokáží změnit, mě donutilo zamyslet se a přehodnotit své názory.
Nejpodstatnější ale je, že jsem poznala život v romských komunitách a že
jsem se vyrovnala se svojí vlastní identitou a přestala se stydět za to, čím
jsem a jaká jsem. Uvědomila jsem si, kde je moje pravé místo ve
společnosti.“
V současnosti Ingrid Kosová působí ve vedení občanského sdružení Quo
vadis ve Zvoleni, pod jehož patronát spadá základní umělecká škola a centrum
volného času. V rámci vzdělávání plánuje nadále rozšiřovat činnost sdružení,
protože statistika je neúprosná.
„Osmdesát pět procent dětí z romských komunit nechodí do mateřských škol,
které jsou základem, a nám naprosto uniká období do šesti let, které je
nejdůležitější pro život a rozvoj dítěte. Prioritou tedy bude založit
mateřskou školku a následně základní školu, kde bychom chtěli uplatnit
Montessoriho systém výuky. To, co na Slovensku globálně chybí, je
sociálně-právní výchova na školách i v domácnostech. Jsme strašně málo
tolerantní a plní předsudků a stereotypů. Neznáme a nechceme poznávat
problémy do hloubky.“
Na jméno Ingrid Kosové můžeme narazit i v souvislosti s dokumenty
týkajícími se komunity slovenských Romů.
„Podílela jsem se na tvorbě strategie o integraci romských komunit do
Evropské unie do roku 2020. Působím i v oblasti třetího sektoru, v oblasti
stínových zpráv, například k dekádě k odpočtu národního plánu anebo chystáme
zprávu k této strategii a k její tvorbě.“
Ingrid Kosová se zasazuje i o to, aby se ve vysoké politice objevili
zástupci slovenských Romů.
„Já jsem totiž přesvědčená, že bez toho, aniž by se Romové dostali do
vrcholné politiky nebo do parlamentu, kde mají možnost ovlivnit tvorbu
zákonů, to nepůjde.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Letošní ročník mentoringu končil návštěvou Muzea romské kultury
Občanské sdružení Slovo 21 dlouhodobě pracuje s romskou mládeží - připravuje
děti na střední školu, maturanty na vysokoškolské studium a kromě toho už
také druhým rokem organizuje tzv. mentoring. Žákům posledních ročníků
základních škol projekt nabízí možnost najít si staršího kamaráda – mentora.
Ten s nimi navštěvuje různé kulturní i vzdělávací akce, anebo si s nimi jen
povídá třeba o přírodních katastrofách nebo lidských právech. Letošní ročník
mentoringu končil návštěvou Muzea romské kultury v Brně, byl tam i Tomáš
Bystrý.
„Nesmíte se navzájem mystifikovat, aby jste měli lepší výsledky než ti
ostatní. Jediný, kdo tady může lhát, jsem já …“
Odkud Romové pocházejí, v jakém století nalezneme první zmínky o jejich
výskytu na českém území nebo kolik procent původních českých a moravských
Romů zahynulo v koncentračních táborech? Nejen na tyto otázky odpovídali při
úvodní hře v Muzeu romské kultury v Brně žáci posledních ročníků pražských
základních škol, které se zapojilz do projektu občanského sdružení Slovo 21.
Vybraným romských žákům nabídla organizace možnost setkávat se s romským
vysokoškolákem, tzv. mentorem, který bude působit jako pozitivní vzor a
zároveň jako člověk, kterému se žák může svěřit s jakýmkoliv problémem.
Vysvětluje jeden z mentorů, absolvent policejní akademie, Tomáš Ščuka:
„Sám pocházím z prostředí, kde jsem to neměl jednoduché, takže motivovat
žáka základní školy k tomu, aby něco dokázal a byl perspektivní, pro mě byla
výzva.“
Co mentor vlastně dělá?
„Je to takový lepší kamarád, který ale musí mít u dětí respekt a autoritu.
Tráví s nimi volný čas a v rámci toho se také snaží poznávat je, jejich
rodinné prostředí a to, v čem by mohli v budoucnu vyniknout,“ říká mentor v
rámci projektu sdružení Slovo 21 Tomáš Ščuka.
Vedle něj se snaží na romské pražské žáky působit další čtyři mentoři z
řad romských vysokoškoláků. Jedním z nich je i Michal Mižigár, student
romistiky na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Podle něj je důležité,
aby romští žáci znali své kořeny a byli hrdi na to, že jsou Romové. I díky
tomu mohou být prý v životě úspěšní. Nejen proto vymyslel zakončení
letošního mentoringu právě v Muzeu romské kultury.
„Strávili jsme s nimi společný víkend a tak jsem zjistil, že to jsou mladí
lidé, kteří v sobě nemají vůbec žádnou hrdost. Když jsem s nimi mluvil o
romské kultuře, o osobnostech romského národa atd., bylo vidět, jak se tomu
diví a jak jsou rádi, že to poznávají. Proto jsem si řekl, že by bylo
nejlepší vzít je do Muzea romské kultury, kde by viděli, co se všechno
skrývá za slovem ‚romský‘.“
A jak hodnotí půlroční setkávání s mentory samy děti? Jak moc je projekt
občanského sdružení Slovo 21 ovlivnil?
„Byli jsme na různých akcích podobné té dnes v muzeu. Tady jsem se dozvěděl
další nové věci o romské kultuře. Pak jsme s mentory byli na společném
víkendu, kde jsme se také dozvěděli spoustu věcí, byla tam sranda – měli
jsme táborák, zpívali jsme.“
„Mým mentorem byl Tomáš Ščuka a s ním to bylo dobré, vzal nás na různé
výstavy.“
Pomohlo ti to k něčemu, že jsi se zapojit do takového projektu, Felixi?
„Pomohlo mi to s výběrem střední školy. Nevěděl jsem, jestli jít na lehčí
nebo na těžší, tak jsem nakonec zvolil tu těžší. Navíc, kdybych se nezapojil
do projektu, tak bych asi vůbec ve škole neřekl, že jsem Rom.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Členové souboru Nikolaje Verbitského byli nadšeni festivalem Khamoro
Příští chvíle patří ohlédnutí za Světovým romským festivalem Khamoro, na
který letos do Prahy přijelo devět romských hudebních skupin ze zahraničí.
Každoročně jsou účinkující nadšeni z defilé, při němž hudebníci a tanečníci
mohou předvést své umění přímo v historickém centru naší metropole.
Pochvalná slova hudebníků z Moskvy zaznamenala Jana Šustová.
Mezi skupinami hrajícími tradiční romskou hudbu se letos světového romského
festivalu Khamoro zúčastnil moskevský soubor Nikolaje Verbického, který má
sedm členů. Všichni z nich pocházejí z romských rodů s dlouhou hudební a
taneční tradicí. Co se týče festivalu Khamoro, všichni z nich byli unešeni
vystoupením romských hudebníků a tanečníků v pražských ulicích. Kytarista
Nikolaj Verbickyj o festivalovém defilé říká.
„Je to úžasná možnost vidět kolorit Romů z různých zemí, vidět jeden
druhého, ukázat lidem romskou kulturu. Chtěl bych poděkovat organizátorům za
to, že nám dali takovou možnost. Praha je přenádherné město a v samotném
centru předvedlo své umění mnoho Romů, všichni jsou velmi nadaní hudebníci,
skvělí umělci. Je velmi dobré, že pro nás existuje takovéto defilé, kterého
se můžeme zúčastnit. Něco takového jsem neviděl v žádné zemi. Toto defilé je
prostě super.“
Na defilé v našem rozhovoru s láskou vzpomínali i další členové souboru – za
všechny ostatní si poslechněme názor zpěvačky Zemfiry Čudotvorcevové.
„Vaše země je jediná, která pořádá takový průvod, samozřejmě pominu-li
brazilský karneval. A v průběhu tohoto průvodu opravdu cítím tak obrovskou
jednotu, kterou nelze vyjádřit, je to obrovské moře kladných emocí. A myslím
si, že lidé, kteří to vše vidí, cítí tuto atmosféru a tento charakter,
projevují zájem o romský národ, umění a tvorbu, což je úžasné, milé a
ohromující. Byla jsem tím průvodem ohromena a jsem šťastná, že jsem se ho
zúčastnila.“
Takovéto kladné pocity si tedy z pražských ulic odnesli romští umělci z
Moskvy. Ne vždy jsou však ulice českých a moravských měst místem, kde se
Romové mohou cítit dobře, občas se dokonce stávají dějištěm protiromských
demonstrací. K tomu kytarista Nikolaj Verbickyj říká:
„To už je takové politické téma, my jsme muzikanti, tak se k tomu hůře
můžeme vyjadřovat. U nás v Rusku protiromské demonstrace nejsou, ani u Vás
jsem je neviděl, slyším o tom poprvé od Vás. Je to špatné. Nelze mluvit o
Romech tak, jako by to nebyli lidé, protože Romové jsou lidé jako všichni
ostatní. Bývají špatní lidé, neexistují špatné národy. Jestli se lidé
chovají špatně, je třeba je trestat, jestli se chovají dobře, je třeba je
povzbuzovat. Nechci se moc pouštět do politických témat, ale samozřejmě něco
takového je nepříjemné, byl bych rád, aby to bylo lepší a přeji zdar českým
Romům.“
Zpěvačka Zemfira Čudotvorcevová k tomuto tématu dodává:
„Je nepříjemné slyšet, že v Česku probíhají demonstrace proti Romům. Ale
včera na defilé jsme to nepozorovali, naopak. Lidé, kteří nás obklopovali,
se dívali s velkým zájmem, dokonce tančili a zpívali spolu s námi. U nás v
Rusku mají lidé Romy rádi, pokládají nás za součást ruské kultury. Jako
jedna z představitelů romské inteligence, kteří se zabývají uměním, mohu
říct, že ve svém životě jsem nikdy na svou adresu neslyšela a neviděla nic
negativního a odmítavého, právě naopak. Proto přejeme všem Romům na této
planetě, aby se zabývali dobrými věcmi, přinášeli jeden druhému užitek, a
aby všichni byli šťastní a nikdo se na nikoho nehněval.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
O Roma vakeren vám přeje krásný večer anebo dobrou noc. Naladit si nás
můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás
také na internetové adrese romove.cz.
Šunaha pes pro aver kurko kana tumenge anaha aver nevipena. Ma bisteren -
amenca pes dodžanena butheder. Mangav tumenge lači rati the šukar kurkeskero
džives. Aven saste the bachtale. The žutimmnel tumen o Del.
Klidný večer vám přeje Iveta Demeterová.
| 
Jedním z Romů, kteří jsou velmi nespokojení s aktuální bytovou situací v
Novém Boru, je pan Miroslav Tancoš. Říká, že česká města by nejraději Romy
vystěhovala někam pryč.
Související články
„Nic podobného u nás vlastně ještě neexistuje, anebo pokud nakladatelství
existují, tak jsou majoritní. My se snažíme zaměřit přímo na literaturu
romskou, nebo literaturu jiných marginalizovaných skupin. Důvodem je, že
romská literatura je velmi málo dostupná. Internet je v dnešní době, kdy k
němu má každý přístup, skvělým prostředkem k tomu, jak literaturu rozšiřovat
do všech domácností. Každý, kdo bude mít zájem, si ji může sehnat. Zpočátku
bude dostupná zdarma. Další věcí je, že na publikační činnost nemáme v
současné době vůbec žádné peníze. Vydávání knížek elektronicky je jediná
možnost, jak to můžeme dělat. Je to tedy hlavně z ekonomických důvodů.“
Paní Eliášová, Vy už jste velice známou autorkou, která píše jak v
češtině, tak v romštině. Myslíte si, že je důležité v dnešní době připomínat
romštinu?
„Když jsem byla malá, ani jsem si neuvědomovala, že jsem jiná, dokud mi to
okolí nepřipomenulo. Je to takový zvláštní přerod člověka, kdy si musíte
uvědomit, že jste jiná, a to navzdory tomu, že se vnitřně cítíte stejná a
necítíte se Romkou. Já jsem ani nevěděla, co to znamená. Musím přiznat, že
do dnešní doby ani neovládám romský jazyk. Mnoho lidí si myslí, že člověk
není Romem nebo Romkou, pokud neumí romsky. Já jsem však přesvědčená o tom,
že identita člověka není daná jazykem, kterým hovoříte, ale tím, jak vás
vnímá okolí a jak vy vnímáte sami sebe.“
„Nesmíte se navzájem mystifikovat, aby jste měli lepší výsledky než ti
ostatní. Jediný, kdo tady může lhát, jsem já …“
Vedle něj se snaží na romské pražské žáky působit další čtyři mentoři z
řad romských vysokoškoláků. Jedním z nich je i Michal Mižigár, student
romistiky na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Podle něj je důležité,
aby romští žáci znali své kořeny a byli hrdi na to, že jsou Romové. I díky
tomu mohou být prý v životě úspěšní. Nejen proto vymyslel zakončení
letošního mentoringu právě v Muzeu romské kultury.
Mezi skupinami hrajícími tradiční romskou hudbu se letos světového romského
festivalu Khamoro zúčastnil moskevský soubor Nikolaje Verbického, který má
sedm členů. Všichni z nich pocházejí z romských rodů s dlouhou hudební a
taneční tradicí. Co se týče festivalu Khamoro, všichni z nich byli unešeni
vystoupením romských hudebníků a tanečníků v pražských ulicích. Kytarista
Nikolaj Verbickyj o festivalovém defilé říká.
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články