Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes vám přineseme podrobnosti o mačetovém útoku v Novém Boru, povíme si,
jak narůstá počet lidí ohrožených chudobou a naším tématem budou také
Internátní školy na Slovensku.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Advokátka Klára Samková byla vyloučena z obhajoby podezřelých z mačetového
útoku
Už je to tři čtvrtě roku, kdy došlo v pivním baru v severočeském Novém Boru
k nechvalně známému mačetovému útoku. Policie z něj obvinila pětici Romů.
Jejich obhajoby se ujala známá advokátka Klára Samková, tu teď ale liberecký
soud – zatím nepravomocně – z obhajoby vyloučil. Důvody zjišťovala
reportérka Ivana Bernáthová.
Návrh na vyloučení advokátky Kláry Samkové podal libereckému soudu
žalobce Radim Kadlček. Jak zdůraznil, byla to jeho povinnost. Námitka, že
jeden advokát nemůže zastupovat klienty, kteří by mohli svědčit proti sobě,
je podle něj, oprávněná.
„Pakliže vykonává jeden obhájce obhajobu více spoluobviněných, je třeba dbát
o to, je to v prvé řadě záležitost primárně obhájce, aby jeho klienti nebyli
v kolizi. To znamená, aby si jejich zájmy v trestním řízení neodporovaly.
Pakliže jsem vyhodnotil, že mezi spoluobviněnými může existovat určitá
kolize zájmů, byl jsem v podstatě ze zákona povinen podat návrh na vyloučení
paní obhájkyně z výkonu obhajoby, protože by se mohlo stát, že její klienti
by nebyli v této fázi trestního řízení zastoupeni obhájcem, což by byla
závažná procesní vada. Proto jsem musel podat tento návrh soudu tak, aby
bylo najisto postaveno, zdali je paní obhájkyně oprávněná obhajovat všechny
obviněné, nebo zdali mezi jejími klienty existuje objektivně kolize zájmů a
je důvod k jejímu vyloučení.“
Okresní soud námitce žalobce vyhověl. Advokátka Klára Samková podala
okamžitě stížnost. Odvolávat se chce až k ústavnímu soudu a chtěla by také,
aby Rada Evropy vyslala k tomuto případu pozorovatele. Námitku, že by mohla
klienty poškodit, odmítá.
„V takovém případě skutečně musí jít nejen o eventuální možnost jakési
kolize. Kolize musí být jasná, natvrdo daná, v podstatě nezpochybnitelná. A
za situace, kdy všichni čtyři, kteří mi podepsali plné moci, a rodinná
příslušnice toho pátého, který je uprchlý, trvají na tom, abych je
zastupovala, říkají, že nevidí žádnou kolizi, a naopak jsou zděšeni a cítí
se ohroženi na svých právech a berou to jako přímý osobní útok na svá
základní práva, myslím si, že je zcela jednoznačné, na jakou stranu se mají
váhy vychýlit. To znamená ve prospěch volby obhájce těmi obviněnými. Do
stížnosti jsem se odvolala, dokonce jsem podala dvě doplnění. Pojala jsem to
i z hlediska svého vztahu k romské národnostní menšině. Můj vztah s Romy
přetrvává dvaadvacet let.“
Státní zástupce doposud obžalobu soudu nepodal. Podle něj je nutné ještě
kompletně dokončit šetření celého případu. Policisté případ nejprve
vyšetřovali jako ublížení na zdraví, poté ho přehodnotili na pokus o vraždu.
Z pětice obviněných se jeden skrývá v zahraničí, druhý se nedávno vrátil z
Velké Británie a vydal se policii. Podle starosty Nového Boru Jaromíra
Dvořáka by bylo dobré, aby se případ soudně vyřešil co nejdříve. I když, jak
zdůrazňuje, po vlně nepokojů, ke kterým ve městě docházelo po mačetovém
útoku, už je v Novém Boru poměrně klid.
„Je třeba odlišit skutečnosti, které jsou sociální, které jsou třeba rasové,
od věcí, které jsou kriminální. Když se podíváte na Nový Bor, Tanvald,
Břeclav, k řešení situací by, kromě jiných věcí, velmi napomohlo co
nejrychlejší vyšetření těch případů a potrestání dotyčných osob.“
Starosta připomíná, že ve městě je větší klid mimo jiné i proto, že se
snižuje počet heren. Přispívali totiž k větší kriminalitě a k chudobě. Dbá
se i na větší bezpečnost.
„My, i v souvislosti s tím, kontrolujeme dodržování provozní doby. Městská
policie do těch provozoven chodí. Myslím si, že v rámci možností to máme pod
určitou kontrolou.“
Ruku v ruce se snižováním počtu heren a lepší policejní ochranou šla i
pomoc sociálně slabým lidem.
„Připravili jsme velký projekt s Farní charitou, kde je snaha ty lidi znovu
zapojit do pracovního procesu. Myslím si, že to je zase jedna z cest.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
V souvislosti se sociální a zdravotní reformou vzroste počet lidí ohrožených
chudobou
Téma sociální a zdravotní reformy v poslední době nejvíc zaměstnává
politiky, média a dotýká se většiny obyvatel České republiky. Sociální
pracovníci varují před narůstajícím počtem lidí ohrožených chudobou. Mezi
ty nejohroženější patří důchodci a matky samoživitelky, kteří žijí osaměle.
Více Mária Pfeiferová.
„Jsem na mateřské dovolené. Beru 8100 i s rodinnými přídavky. Přítel teď
také nemá práci. Dělal si teď kurz na svářeče. Doufám, že nějakou práci teď
najde. Právě, že on také nebere ani korunu. Nebere nic. A já mám živit jeho,
mě a ještě malou. Z toho, co mám, nevystačím.“
Jak se s tím dá žít?
„Abych řekla pravdu, nevystačíme. Musejí mi pomáhat moje mamka s taťkou,
protože bychom nevystačili. Kupuji jí sunary, nekojím. Plínky. Všechno možné
k tomu kupujete. Když je nemocná, chodím s ní k doktorovi. Léky, ale i vše
ostatní, také stojí nějaké peníze. S tím se nedá vyžít. On jezdí na kurz.
Taky to platíme my. Nedostal na to žádné peníze od úřadu. Tak se vyžít
nedá.“
Bylo těžké ve Vašem životě najít si práci?
„Bylo. Bylo to těžké. Víte co, i když jsem se oblékla slušně... Přijdete
slušně, mluvíte slušně. Není to nic platné. Když mluvíte do telefonu, mnohdy
ani nepoznají, že jste Romka. Jakmile tam přijdete, už na vás divně koukají.
Řeknou vám: 'Tak nám dejte telefon.' A už se nikdy neozvou.“ Říká Brigita
Gurguová, maminka sedmiměsíční holčičky. Žije s rodiči ve Staré Hlíně na
Třeboňsku. Finančně jí pomáhá maminka Márija, která celý život pracovala a v
současné době pobírá invalidní důchod. Změny, které přináší zdravotní a
sociální reforma, vnímá jako problém:
„Je to problém. Když si to vezmete, já chodím k doktorovi skoro každý den. A
to nejdu k jednomu. Spočítejte si to, po třiceti korunách, kolik to dělá
dohromady. Každý z nich Vám napíše léky. Když berete důchod, nevíte co dřív.
5000 z toho 'vyhodím' za léky na všechno, na srdce, na cukrovku. Mám to taky
tak tak, abych s tím vším vyžila, když ještě máme děti, které musíme
vyživovat.“
Jak se Vám daří vyžít? Podle toho, co říkáte, platíte za své zdraví čím
dál tím víc. Dá se s tím tedy vyžít? Nebo musí manžel víc pracovat?
„Musíme s tím vyžít. Co se dá dělat. Musíme. Do školy mi chodí jedno dítě,
dvě děti mi chodí do učení. Neteř, kterou jsem si k sobě vzala z dětského
domova, také se chodí učit. Jezdí do Českých Budějovic. Autobus tam stojí
100 korun. Každý den. To máte, 6000 musím nechat holkám, aby měly na
autobusy a na obědy. Manžel musí víc pracovat, aby nám mohly děti chodit do
školy. A to ještě musím pomáhat dceři Brigitě, která je tady s námi, protože
její manžel také nic nebere. Moje sestra je na dávkách, bere 3400, také by s
tím nevyžila, kdyby nebydlela tady u nás.“
Kdo patří mezi ohrožené chudobou, vysvětluje Marie Paukejová z občanského
sdružení Jihočeská růže, které provozuje občanskou poradnu a krizové centrum
pro matku a dítě v Kostelci:
„Nejvíce ohrožení jsou, podle mého, lidé, kteří žijí osaměle, a to ať
důchodci nebo třeba samoživitelé, samoživitelky a lidé, kteří platí horentní
sumy za bydlení. Podnájmy patří k velice drahým záležitostem a vzhledem k
tomu, že obce a kraje rezignovaly na veřejnou službu v oblasti bydlení, ti
nejchudší a nejvíc sociálně ohrožení nám žijí v podnájmech.“
Jak se změny kolem zdravotní a sociální reformy odrážejí na životě těchto
sociálně slabých občanů?
„Mám klienty, kteří si například mají vyzvednout léky v lékárně a nemají na
ně. Mnohdy nemají lidé ani na zdravotní poplatek. Nemají třeba ani na to,
aby si pořídili nové osobní doklady. Co se týče základních potravin, mohu
Vám říci, že se někdy až divím, že mají vůbec na to, aby si základní
potraviny zakoupili. Například důchodkyně s důchodem 6500, která se nevejde
do žádné sociální dávky, zaplatí 2000 za bydlení, za léky má zaplatit 1000
korun, opravdu nemá co jíst. Říkám to tak, jak to je.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Na Slovensku se uvažuje o vzniku romských internátních škol
Potraviny namísto hotovosti nebo vznik romských internátních škol. I takto
chce nová vláda na Slovensku bojovat proti zneužívání sociálních dávek a
vytvářet lepší životní podmínky. Aktivisté ale hovoří o diskriminaci a
sociologové varují před složitostí návrhu. Zvyšovat vzdělání romských dětí u
umístit je do internátních škol není podle opozičního poslance slovenského
parlamentu Petra Polláka dobrým řešením. Tyto a další informace ze Slovenska
přináší náš spolupracovník Miroslav Strelec.
Standardními prostředky se Slovensku romský problém, podle premiéra
Roberta Fica, vyřešit nepodaří a na nestandardní si nejdříve potřebuje
domluvit výjimku v oblasti lidských práv na evropské úrovni. Slovensko má
dvě alternativy: buď ponechat romskou komunitu v současném stavu, čímž
vznikne další mnohatisícová vrstva lidí, která se nemá možnost uplatnit ve
společnosti, nebo začít vychovávat mladé lidi pomocí internátních škol.
„Opravdu se zdá, že hlavním obsahem činnosti vlády do budoucna musí být
program, v rámci kterého bychom dokázali postupně dostat co nejvíc romských
dětí do internátních škol a postupně oddělovat tyto děti od způsobu života,
kterým momentálně žijí v osadách.“
O asimilaci romské komunity cestou násilného oddělování od rodin se
pokoušela už rakouská císařovna Marie Terezie. Ve Švýcarsku se podobné
praktiky uplatňovaly od konce první světové války do začátku 70. let. Zatím
není jasné, v jaké podobě by internátní romské školy měly fungovat. Ministr
školství Dušan Čaplovič:
„To, že budeme sypat peníze na jednotlivé projekty do romských osad,
problémy nevyřeší. Jediná systémová změna je v oblasti vzdělávání. Dejme
mladé generaci vzdělání. To je zodpovědností i jejich rodičů.“
Záměr vytvoření internátních škol pro romské děti na Slovensku označila
mimovládní organizace Amnesty International za diskriminační. Stát by měl
dětem z romských rodin naopak pomoct s integrací do běžných škol a ne je
izolovat a odloučit od rodiny. Internátní školy odmítá i jediný romský
poslanec ve slovenském parlamentu ze strany Obyčejní lidé a nezávislé
osobnosti (Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti) Peter Pollák:
„Velmi dobrým příkladem zřízení internátní školy je Austrálie, kde se
následně omluvili všem domorodým obyvatelům, kteří internátní školy
absolvovaly. Zkušenosti s internátními školami má i Kanada nebo Vatikán.
Výsledkem jejich činnosti je také omluva kanadského premiéra i papeže.“
Internátní školy mohou za cenu vynaložení významných finančních
prostředků pomoct maximálně několika stovkám romských dětí, tvrdí to bývalý
poslanec slovenského parlamentu Štefan Kužma:
„Skutečným problémem nejsou internátní školy. Skutečným problémem je
absolutně špatně nastavený systém sociálních dávek, který je totálně
nemotivační. Druhým problémem s tímto spojeným je samozřejmě kriminalita,
velké množství drobné kriminality, která právě vyvolává nevraživost
majoritního obyvatelstva vůči Romům. Řešením je jednoznačně to, aby se
peníze dávaly za práci, aby nebyly rozdávány za nicnedělání.“
Romské problematice by podle poslance Petera Polláka pomohlo zavedení
systému celodenní výchovy a péče o romské děti:
„Nezkoušejme špatná řešení, pokud jsme nevyzkoušeli to dobré. Naše řešení v
oblasti vzdělávání, které pokládáme taktéž, jako premiér Fico, za prioritu,
je povinná předškolní výchova pro děti, které pocházejí z rodin v hmotné
nouzi. Gró našeho návrhu spočívá v tom, že navrhujeme zavést celodenní
výchovný systém pro děti, které pocházejí ze sociálně slabých skupin
obyvatelstva.“
Ačkoli si myšlenka systému celodenního vzdělávání vyžádá i přijetí další
vychovatelů nebo zabezpečení stravy pro děti, finanční náklady budou podle
Polláka výrazně nižší, než jaké by si vyžádalo zřízení internátních škol.
Docházka do škol v rámci systému celodenního vzdělávání by byla pro děti
povinná a v případě jejich nedodržování by mohlo být trestem pro rodiče
sáhnutí na sociální pomoc rodin od státu.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Sdružení mladých Romů se zaměřuje na vzdělávání romských dětí na Slovensku
Ivan Mako je programovým manažérem Sdružení mladých Romů v Banské Bystrici.
Tato malá organizace, která vznikla v roce 1999, působí po celém Slovensku.
Se jménem Ivana Maka se pojí i první vyhraný soudní proces s rasovým
motivem, po té, co byl napaden skinheady. Podrobnosti má Robert Hoza.
Všechno začalo na akademické půdě Katedry romské kultury Univerzity
Konštantína Filozofa v Nitře.
„Jako dobrovolník jsem navštěvoval jeden kurz, který pořádala univerzita v
Nitře a dozvěděl jsem se bližší informace o univerzitě, o Katedře romské
kultury. A pak moje teta, která mi řekla, že je to dobrý krok pro mou
budoucnost a víceméně mě donutila, abych šel studovat na tuto školu.
Sdružení mladých Romů vzniklo z iniciativy lidí, kteří působili na
univerzitě v Nitře. Začali jsme dělat malé projektíky.“
V roce 2002 byl připravený národní projekt pro oblast pedagogiky, který
posílil vazby uvnitř komunit slovenských Romů.
„Romský asistent učitele byl aplikován v praxi a ukázal, že se takový
projekt dá realizovat. Zaměstnávali jsme 197 lidí z celého Slovenska, kteří
působili na 157 školách. Ukázali jsme, že Romové chtějí pracovat, jen je to
stále o možnostech, které mají v pozici regionální, ekonomické, ale i
sociální. Když se jim ukáže cesta a možnost, dá se řešit nezaměstnanost,
školství, ale zároveň i vztahy mezi majoritou a minoritou, kde se začaly
lámat stereotypy a stigma, které Romové měli. Ukázkou bylo už to, že na
škole začal působit Rom. To bylo v některých lokalitách až pohádkově
neuvěřitelné, že Rom může působit na škole jako pomocný učitel, který se
setkává s komunitou, setkává se s učiteli, setkává se s neromskými rodiči.
Ukázkou bylo i to, že romská komunita ho přijala jako autoritu. Ten člověk
se ukázal jako pozitivní vzor pro děti. I ony mohou něco dokázat. I ony
mohou být učiteli. Tento projekt tedy měl více ukazatelů než jen ten
základní, že 200 lidí pracovalo.“
Do aktivit sdružení spadá i práce s majoritní částí populace.
„Byli jsme například hlavním partnerem národního projektu Podpora
integrovaného vzdělávání Romů, působili jsme na učitele, kteří pracují s
romskou komunitou, školili jsme je v rámci multikulturního vzdělávání, aby
se ti učitelé dozvěděli o Romech trochu víc, než věděli. Další informace
získávali od renomovaných, vzdělaných Romů i ne-Romů, kteří jim podávali
informace o tom, jak pracovat s romskými dětmi. Navigovali je, jak získat
informace o tom, na co to dítě je, k čemu má vlohy a předpoklady, jak s
těmito dětmi, s těmito lidmi pracovat, jak pracovat s jejich rodinou.“
Ivan Mako navštívil mnohé evropské státy a byl i ve Spojených státech
amerických. Z tohoto důvodu jsou další plány a působení Sdružení mladých
Romů optimistické a ambiciózní.
„Vidím možnost do budoucnosti, co se týče mě a mé osoby – pracovat stále s
romskou komunitou a připravovat další lidi pro to, aby byly partnery pro
slovenské politiky, slovenské učitele, partnery pro další zastoupení, které
se týká romské komunity, aby i romská komunita byla partnerem pro
majoritního obyvatele, a ne jen tím, kdo pobírá dávky a krade brambory.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
V Mnichově zní Hlasy Romů
Noc literatury, výstavy několika romských výtvarníků, koncerty, odborné
přednášky i exkurze na místa spjatá s životem Romů – to vše je součástí
rozsáhlého projektu Hlasy Romů v Mnichově, který v bavorské metropoli začal
minulý čtvrtek a potrvá až do 22. května. Zve nás na něj Jana Šustová.
Projekt Hlasy Romů v Mnichově iniciovalo tamní České centrum společně s
místní Lidovou vysokou školou a mnichovskou Městskou knihovnou. S velkým
nadšením se do něj zapojily i další organizace z různých evropských zemí.
Cíl projektu popisuje ředitelka Českého centra v Mnichově Zuzana Jürgens:
“Jeho náplní a současně cílem je představit mnichovskému publiku současnou
romskou kulturní scénu, a to ve všech žánrech: výtvarné umění, film, hudba,
literatura. Zároveň se ale také chce věnovat i tématům, která jsou třeba
trochu vědečtější, jako je romština a její zachycení ve slovnících nebo stav
bádání v jednotlivých zemích a samozřejmě i politická témata. V centru
projektu ale stojí současné umění.”
Zastoupena bude samozřejmě i česko – slovenská umělecká scéna, a to
jednak filmem Cigán režiséra Martina Šulíka, a jednak osobní účastí několika
našich romských umělců:
“Jednak to bude z výtvarného umění Lada Gažiová, která bude mít výstavu
přímo v Českém centru, potom Tamara Moyzes, která se podílí na větším
výstavním projektu v mnichovském Gasteigu, což je takové velké kulturní
centrum. Za literaturu jsme pozvali Irenu Eliášovou a Eriku Oláhovou,
jejichž texty jsme pro tuto příležitost nechali přeložit do němčiny. Co se
týče hudby, tak také v Českém centru vystoupí romská skupina z Rokycan Le
Čhavendar.”
Na 3. května je plánována vernisáž velké výstavy s názvem Showrom, na
níž se vedle Tamary Moyzes představí ještě dva zahraniční výtvarníci. Jedním
z nich je Nihad Nino Pušija, o němž Zuzana Jürgens říká:
“Nihad Nino Pušija je fotograf, který žije v Berlíně, ale pochází z bývalé
Jugoslávie. Přišel do Německá v té vlně během válek v Jugoslávii. Ve svých
obrazech a instalacích se zabývá právě i tou tematikou pobytu jugoslávských
Romů v Německu a jejich vynuceným návratem v posledních letech zpátky do
Kosova. Ukazuje také fotografie Romů a produktů nebo jídel, která mají v
názvu také slovo cikánský, kterých je překvapivě velká řada.”
Dalším z autorů zastoupených na výstavě Showrom je Alfred Ullrich, který
pochází z Vídně, ale už řadu let bydlí poblíž Mnichova u Dachau. V Česku
jsou jeho grafické práce známé mimo jiné tím, že ilustroval české vydání
knihy Sudba Ursitorů romského spisovatele Matéo Maximoffa.
“V rámci výstavy jednak představí své grafiky, to je jedna část výstavy, a
druhou bude tvořit, dalo by se říci, živá instalace Rolling Home, v jejímž
rámci bude právě před Gasteigem stát maringotka, ve které bude sedět Alfred
Ullrich a bude hovořit s návštěvníky.”
Součástí projektu Hlasy Romů jsou také exkurze na místa, která jsou v
Mnichově spjatá s životem Romů, a dále autobusový zájezd do bývalého
koncentračního tábora Dachau. Projekt vyvrcholí ve čtvrtek 22. května Nocí
literatury.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
O Roma vakeren s datem 28. dubna už patří minulosti. Naladit si nás můžete
ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na
internetové adrese romove.cz.
Klidný večer vám přeje Jaroslav Sezemský.
| 
Návrh na vyloučení advokátky Kláry Samkové podal libereckému soudu
žalobce Radim Kadlček. Jak zdůraznil, byla to jeho povinnost. Námitka, že
jeden advokát nemůže zastupovat klienty, kteří by mohli svědčit proti sobě,
je podle něj, oprávněná.
Související články
„Jsem na mateřské dovolené. Beru 8100 i s rodinnými přídavky. Přítel teď
také nemá práci. Dělal si teď kurz na svářeče. Doufám, že nějakou práci teď
najde. Právě, že on také nebere ani korunu. Nebere nic. A já mám živit jeho,
mě a ještě malou. Z toho, co mám, nevystačím.“
Standardními prostředky se Slovensku romský problém, podle premiéra
Roberta Fica, vyřešit nepodaří a na nestandardní si nejdříve potřebuje
domluvit výjimku v oblasti lidských práv na evropské úrovni. Slovensko má
dvě alternativy: buď ponechat romskou komunitu v současném stavu, čímž
vznikne další mnohatisícová vrstva lidí, která se nemá možnost uplatnit ve
společnosti, nebo začít vychovávat mladé lidi pomocí internátních škol.
Všechno začalo na akademické půdě Katedry romské kultury Univerzity
Konštantína Filozofa v Nitře.
Projekt Hlasy Romů v Mnichově iniciovalo tamní České centrum společně s
místní Lidovou vysokou školou a mnichovskou Městskou knihovnou. S velkým
nadšením se do něj zapojily i další organizace z různých evropských zemí.
Cíl projektu popisuje ředitelka Českého centra v Mnichově Zuzana Jürgens:
“Jednak to bude z výtvarného umění Lada Gažiová, která bude mít výstavu
přímo v Českém centru, potom Tamara Moyzes, která se podílí na větším
výstavním projektu v mnichovském Gasteigu, což je takové velké kulturní
centrum. Za literaturu jsme pozvali Irenu Eliášovou a Eriku Oláhovou,
jejichž texty jsme pro tuto příležitost nechali přeložit do němčiny. Co se
týče hudby, tak také v Českém centru vystoupí romská skupina z Rokycan Le
Čhavendar.”
Dalším z autorů zastoupených na výstavě Showrom je Alfred Ullrich, který
pochází z Vídně, ale už řadu let bydlí poblíž Mnichova u Dachau. V Česku
jsou jeho grafické práce známé mimo jiné tím, že ilustroval české vydání
knihy Sudba Ursitorů romského spisovatele Matéo Maximoffa.
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články