Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Romský světový festival Khamoro je v ohrožení a vy se dnes dozvíte, zda
ministerstvo kultury navýší jeho rozpočet. Vrátíme se k oslavám
Mezinárodního dne Romů a představíme vám novou expozici brněnského Muzea
romské kultury.
Bacht tumenge savorenge so šunen amaro vakeriben. Mangav tumenge šukar
sambat. Sam rado hoj san amenca.
Poslech celého pořadu v mp3
=[ Reportáž ]=
Festival Khamoro je v ohrožení
Největší romský festival na světě, který v české metropoli už po čtrnácté
organizuje Slovo 21 a Studio Production Saga, zápasí s finančními problémy.
Jeho pořadatelům prý chybí zhruba milion korun. Na serveru Romea.cz proto
aktivisté zveřejnili petici, v níž žádají premiéra a ministryni kultury o
navýšení peněz na festival. Nejznatelnější je snížení podpory právě
ministerstva kultury. Producentku festivalu Jelenu Silajdžič pozvala k
mikrofonu Iveta Demeterová.
„Situace je kritická od začátku, od prvního ročníku. Nikdy nevíme, jak to
zvládneme, když jde o finance. Teď, v roce 2012 je bohužel situace mnohem
horší, než byla kdykoli předtím. Je období ekonomické krize, tomu rozumíme.
Právě z toho důvodu jsme program koncipovali tak, abychom spolupracovali
například s Novou scénou Národního divadla nebo Osmany Laffitou, který
všechno, co dělá, dělá sám a připravuje pro Khamoro jako dar. Největší ránu
jsme ale dostali od Ministerstva kultury, když jsme se dozvěděli, že odbor
pro národnostní menšiny v tomto roce zredukoval prostředky o 54 procent ve
srovnání s loňským rokem. Když jde o více než 50 procent, určitě se nejedná
o normální škrty, normální redukce. Khamoro prostě dostalo takovou ránu, že
nevíme, jak ho uděláme. Doufáme, že bude udělána nějaká korekce a že
Ministerstvo kultury podpoří Khamoro vyšší částkou, než tomu je nyní dle
rozhodnutí komise, která o tom jednala.“
Přehodnotí tedy dotační komise Ministerstva kultury svůj verdikt ve
prospěch festivalu Khamoro? Na tuto otázku mi odpověděla ředitelka odboru
regionální a národnostní kultury Zuzana Malcová:
„V žádném případě nepřehodnotí, protože verdikt už je podepsán paní
ministryní. Žadatelé o dotace byli seznámeni s verdiktem. Druhou věcí je,
zda nám nebudou odebrány povinné rezervy, které si necháváme při každém
konkurzu na druhé pololetí pro výjimečné případy. Pokud je vzhledem k vývoji
státního rozpočtu nebudeme muset odevzdat, k takovým žádostem, jakými je
Khamoro, ale podobných je tam víc, vrátíme v druhém pololetí a budeme
navyšovat v případě potřeby některým, kteří nebyli uspokojeni tak, jak si
představovali.“
Znamená to tedy, že by finance získali až po ukončení festivalu?
„Je to možné. Musíme totiž povinné rezervy držet do června, respektive
července. V té době už víme, jestli nám zůstanou k dispozici. Během prázdnin
se pak navyšují oprávněné požadavky.“
Situace stále není jistá. Jak tedy bude producentka festivalu Jelena
Silajdžič pokračovat?
„Aby festival Khamoro udržel úroveň, kvalitu, kterou myslíme, že má,
prokazuje to už minulých 13 let, veškeré smlouvy s umělci z celého světa, s
majiteli prostor, kde se budou konat akce festivalu Khamoro, hotely,
letenky, vůbec všechno možné máme podepsané, objednané, rezervované už od
ledna tohoto roku. Jinak nedokážeme dát dohromady kvalitní program, protože
spolupracujeme s profesionálními umělci, kteří samozřejmě sjednávají své
termíny hodně dopředu. Festival bude, zredukovali jsme, co jsme mohli. “
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Mezinárodní den Romů na Rajské zahradě
Romové na celém světě oslavili minulou neděli Mezinárodní den Romů. 8. duben
totiž připomíná založení prvního romského hnutí – Mezinárodní romské unie.
Oslavy Mezinárodní dne Romů ale pokračovaly i tento týden. Konkrétně včera
pořádala Městská část Praha 14 happening na Rajské zahradě. Jak to tam
vypadalo, zjišťoval přímo na místě Tomáš Bystrý.
Ačkoliv se jednalo o oslavy Mezinárodního dne Romů, na pódiu, které stálo
jen pár metrů od vstupu do metra, nevystupovali zdaleka jen Romové. Šlo
totiž o Setkání kultur. Tak se třídenní oslavy, za kterými stály Městská
část Praha 14, Hlavní město Praha a občanské sdružení Romea, jmenovaly.
Cílem bylo zlepšit dialog nejen mezi Romy a majoritou, ale i dalšími
národnostními skupinami. Vysvětluje David Beňák, vedoucí odboru sociálních
věcí a zdravotnictví Prahy 14.
„Městská část Praha 14 je multikulturní městskou částí a je potřeba
sbližovat různé skupiny obyvatel. Hudbu jsme vybírali v kolektivu. Pevně
doufám, že jsme vybrali dobře. Začíná skupina Benga Show s Vojtou Lavičkou,
máme tu také židovskou kapelu. Tento ročník je jiný v tom, že nejde jen o
oslavy Mezinárodního dne Romů, ale zároveň to trochu pojímáme jako setkání
kultur.“
Program začal před chvílí. Ačkoli nám meteorologové předpovídali, že bude
pršet, tak poměrně svítí sluníčko. Kolik myslíte, že už je tu lidí?
„Odhadem kolem stovky určitě. Pevně doufám, že tím, jak se budeme blížit k
šesté hodině, přijde ještě více lidí.“
Respondentka 1: „Vůbec nevím, co se tady děje. Vůbec.“
Mezinárodní den Romů...
Respondentka 1: „To je dneska? Já myslela, že je to 8. července nebo
tak někdy.“
8. dubna, už to bylo. Tahle akce ale navazuje.
Respondentka 1: „Aha. Tak to já vůbec nevím. Slyším to poprvé.“
Respondentka 2: „Pokaždé chodím. Hrají hezky. Líbí se mi to. Líbily
se mi děti, které tu také vystupovaly. Dobré. Akorát, že to místo tady se mi
nelíbí.“
Respondentka 3: „Nádherné. Jsem ráda, že to někde je, alespoň
trošku. Mělo by toho být víc.“
Vedle pódia má svůj stánek také občanské sdružení Romea. Jeho dominantou
jsou portrétní fotografie. Kolika Romů vlastně? Ptám se Zdeňka Ryšavého:
„Tady v tuhle chvíli máme fotografie čtyř Romů. Celá výstava je složena
nejen z této romské části, je tady jen výsek výstavy. Máme v ní příslušníky
ukrajinské národnostní menšiny, dále pak cizince z Vietnamu, Mongolska,
Mexika nebo Angoly. Výstava má sloužit k určitému odbourávání předsudků.“
Obzvláště oblíbenou atrakcí happeningu bylo věštění z karet. Před stánkem
poblíž pódia se celou dobu tvořila fronta lidí, kteří chtěli znát svou
budoucnost.
Kolika lidem jste už dneska věštila?
Věštkyně: „Nevím. Asi dvaceti během hodinky. Je to tu ale tak, že
mají pouze otázky, nemají kompletní výklady. Tady na to není čas.“
Vy věštíte z klasických tarotových karet?
Věštkyně: „Z tarotových věštím také, ale teď používám klasické
karty, které znáte z běžných karetních her, jako je Prší.“
Říká se, že správná věštkyně si má za věštbu účtovat buď peníz nebo
nějaký dar. Co dostáváte?
Věštkyně: „Samozřejmě je pravdou, že bych měla něco získat já, za tu
ochotu. Při dnešních oslavách to ale nechávám opravdu na lidech. Dneska mi
stačí pouze úsměv.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Stálá expozice Muzea romské kultury je koncipována zážitkově
Teď vás zveme do Muzea romské kultury v Brně. Pokud se tam chystáte k
návštěvě stálé expozice, která byla ve své konečné podobě otevřena v
prosinci, neváhejte s sebou vzít i děti. V muzeu se totiž určitě nudit
nebudou. Jak se dozvíte z příspěvku Jany Šustové, výstava je koncipována
zážitkově a řadu exponátů si můžete ohmatat a vzít přímo do ruky.
Stálá expozice Muzea romské kultury představuje příběh Romů ve světových
dějinách na ploše šesti různě velkých sálů o celkové rozloze 351 metrů
čtverečních. Její budování začalo v roce 2005, kdy vznikly první tři sály
expozice, a bylo završeno v roce 2012 otevřením dalších tří sálů. Jak říká
Lucie Křížová, nové sály mají velmi zajímavé výtvarné a architektonické
zpracování:
„Záměrem architekta, který vytvářel tuto expozici, bylo hlavně prožívat celý
příběh. Návštěvníci tedy, i když budou pouze procházet a nebudou nutně číst
všechny texty, získají celkovou ideu o tom, jak se romská historie vyvíjela,
čím vším si Romové museli procházet, čím se živili, co je typické pro
komunitu a rodinu a podobně. Je to hodně zážitkově formovaná výstava, určitě
si myslím, že je vhodná i pro návštěvu s malými dětmi nebo školními dětmi,
protože spousta věcí není ohrazena nějakým sametovým provázkem nebo vitrínou
a na spoustu věcí se dá šáhnout, do spousty věcí se dá bušit a podobně.
Myslím si, že děti budou určitě spokojené.
Máte tu ještě takové tabulky, některé jsou červené, jiné jsou černé. A
tyče. Myslím, že jsou červené. Jaké ty mají význam?
„To je také součástí interaktivity celé expozice. Jsou to tabulky, které si
lidé mohou vzít do ruky a přečíst si je. Asi není v silách návštěvníka
přečíst všechny tabulky, je to ale dělané spíš tak, aby si namátkově vzal
člověk nějakou tabulku. Tabulky jsou tzv. romské a neromské hlasy. Červené
tabulky znázorňují romské hlasy, jsou to vzpomínky Romů k jednotlivým
tématům. Tabulka s nějakým vyprávěním je tedy vždy u daného tématu. Pokud se
jedná o rodinu, je na tabulce vzpomínka, jak to tradičně fungovalo v rodině
jedné konkrétní Romky. Potom jsou tam neromské hlasy, což je pohled majority
na Romy, na to, jak to fungovalo, jak se jim žilo společně a podobně.“
V druhém sále jsou po zemi rozsety různé keramické střepy. Jaký mají
význam?
„Nejsou jenom v druhém sále. Měly by být k nalezení v celé stálé expozici,
pouze to vypadá, že jsou nějak záludně schovány. Jsou nejen v nových třech
sálech, které jsme otevřeli v prosinci, ale i ve stávajících sálech, které
pojednávají spíše o současnosti. Jsou to tzv. tulácké značky. Ty v životě
nejen Romů, ale i jiných kočovníků, sloužily k orientaci v krajině, kdy si
zanechávali zprávy o tom, že tady se dá dobře přespat nebo jinde je třeba
dát si pozor na četníky a podobně. My jsme se rozhodli, že tulácké značky
využijeme v naší expozici, protože velkou část našich návštěvníků tvoří
děti, mládež, studenti. A to při návštěvě celých školních skupin, ale i jako
jednotlivci. Právě pro tyto návštěvníky jsme připravili pracovní listy.
Úkoly, které budou mít v pracovních listech, budou řešit na základě toho, že
si budou muset vždy najít příslušnou tuláckou značku. Je to tedy trošku
taková bojovka.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Pater Viktor Tomčányi se už patnáct let věnuje pastorační činnosti
Viktor Tomčányi ze Slovenska se už patnáct let věnuje pastorační činnosti.
Působil v Brezně, Krupině, Martině, Slovenské Ľupči a v současnosti ho
najdete v obci Nový Tekov nedaleko Levic. Jeho otec sice toužil, aby se z
Viktora stal hudebník, ale člověk míní – Pán Bůh mění. Podrobnosti má Robert
Hoza.
„Narodil jsem se v obyčejné romské rodině. Bylo nás doma sedm. A odmalička
mě otec vychovával tak, aby ze mě měl muzikanta. Chtěl ze mě houslistu. Jako
pětiletý jsem měl malinké housličky, chodili jsme na různá vystoupení. A mé
myšlenky se opravdu ubíraly tímto směrem. Jen v mém srdci se odehrávalo něco
jiného. Do mého života se dostal takový obyčejný človíček, pan kaplan
Dominik Tóth, tehdejší emeritní biskup. Neupoutal mě svou kněžskou činností
v kostele. Upoutal mě ale svou lidskostí, zájmem o mě, o Roma. Moje kněžské
povolání bylo motivováno tím, že jsem chtěl být tak dobrý člověk jako pan
kaplan Dominik.“
Reakce rodičů na synovo rozhodnutí studovat a hlásat Boží slovo byly
různé.
„Otec byl smutný, protože ze mě chtěl mít houslistu. Mamince jsem to řekl,
až když jsem dostal přihlášku do semináře. Měla z toho radost. Já jsem velmi
šťastný, že jsem kněz, protože vězte, že bych každému z vás přál, abyste
mohli být se svou maminkou i v hodině její smrti. Když maminka umírala,
držel jsem její ruce, zkrvavené od injekcí. Když jsem držel její ruce,
poprvé v životě jsem si všiml, že moje ruce jsou tak malé jako její. Když
vidím své ruce, vždy myslím na svou maminku, za to, že mě přijala jako
šestého, bylo jí už čtyřicet roků, nemusela mě přijmout, za to, že mi dala
lásku, ukázala mi, co je život. Obětovala se. Jsem šťastný, že jsem kněz, že
jsem ji před smrtí mohl vyzpovídat, zaopatřit. A takto šťastnou jsem ji mohl
odevzdat Pánu Bohu, který i mě takto povolal do života. Tak to má být.“
Ve dvaadvaceti letech začal Viktor Tomčányi se studiem teologie v
Kněžském semináři svatého Františka Xaverského v Badíně. Jasně viděl kontury
zaměření svého studia.
„S tou myšlenkou jsem i studoval, že po skončení semináře bych se věnoval
svým, povězme Romům. Romové tehdy do kostela nechodili, protože byli na
okraji, vyčlenění z majoritní společnosti. Z různých důvodů, vše má svá
pozitiva i negativa. Církev, která má zájem o každého člověka, dělala a dělá
postupné krůčky. Řeknu i to, že očišťuje přirozenou víru. Rom má trošku
takovou obavu. Musíme říct, že každý národ má pozitiva i negativa. Nám Romům
chybí takový ten smysl pro vytrvalost. Potřebujeme někoho, kdo nás bude
vytrvale povzbuzovat. I Romové se chtějí začlenit do života společnosti. A
úloha církve jako rodiny je opravdu pomoct i Romovi, aby se začlenil do
majoritní společnosti, aby se mohlo říct i o Romovi, že je přínosem. A moje
osobní zkušenost je přínosem. Proto chodívám i tam, kam nikdo jiný
nechodívá, k Romům pod most, chodívám k Romům do různých osad. Někteří
říkají, že to nemá smysl. Já říkám, že to má smysl. Protože kdyby si mě
nevšiml Dominik Tóth... Všiml si Roma. A vidíte, z toho Roma je dnes kněz.“
Viktor Tomčányi považuje církev za svou velkou rodinu. V praktické
pastorační činnosti nezapomíná ani na projev lásky k bližnímu.
„Romové, kteří toto posloucháte, hlavně Romové: Važme si člověka, každý
člověk je hodný lásky. 'Lačho lav sar maro', to znamená 'Dobré slovo je jako
chléb'. Mějme logiku lásky. Logikou lásky je pomoct člověku, pomoct mu, aby
žil jako člověk. Je–li Rom, je jiný než my. Respektujme odlišnost, protože
odlišnost má smysl.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
O Roma vakeren s datem 14. dubna už patří minulosti. Naladit si nás můžete
ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na
internetové adrese romove.cz.
Romale, šunaha pes pro aver kurko. Ma bisteren - amenca pes dodžanena
buteder. Mangav tumenge lačhi raťi the šukar kurkeskero džives.
Klidný večer vám přeje Tomáš Bystrý.
|