Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.

„Situace je kritická od začátku, od prvního ročníku. Nikdy nevíme, jak to zvládneme, když jde o finance. Teď, v roce 2012 je bohužel situace mnohem horší, než byla kdykoli předtím. Je období ekonomické krize, tomu rozumíme. Právě z toho důvodu jsme program koncipovali tak, abychom spolupracovali například s Novou scénou Národního divadla nebo Osmany Laffitou, který všechno, co dělá, dělá sám a připravuje pro Khamoro jako dar. Největší ránu jsme ale dostali od Ministerstva kultury, když jsme se dozvěděli, že odbor pro národnostní menšiny v tomto roce zredukoval prostředky o 54 procent ve srovnání s loňským rokem. Když jde o více než 50 procent, určitě se nejedná o normální škrty, normální redukce. Khamoro prostě dostalo takovou ránu, že nevíme, jak ho uděláme. Doufáme, že bude udělána nějaká korekce a že Ministerstvo kultury podpoří Khamoro vyšší částkou, než tomu je nyní dle rozhodnutí komise, která o tom jednala.“

Přehodnotí tedy dotační komise Ministerstva kultury svůj verdikt ve prospěch festivalu Khamoro? Na tuto otázku mi odpověděla ředitelka odboru regionální a národnostní kultury Zuzana Malcová:

„V žádném případě nepřehodnotí, protože verdikt už je podepsán paní ministryní. Žadatelé o dotace byli seznámeni s verdiktem. Druhou věcí je, zda nám nebudou odebrány povinné rezervy, které si necháváme při každém konkurzu na druhé pololetí pro výjimečné případy. Pokud je vzhledem k vývoji státního rozpočtu nebudeme muset odevzdat, k takovým žádostem, jakými je Khamoro, ale podobných je tam víc, vrátíme v druhém pololetí a budeme navyšovat v případě potřeby některým, kteří nebyli uspokojeni tak, jak si představovali.“

Znamená to tedy, že by finance získali až po ukončení festivalu?

„Je to možné. Musíme totiž povinné rezervy držet do června, respektive července. V té době už víme, jestli nám zůstanou k dispozici. Během prázdnin se pak navyšují oprávněné požadavky.“

Situace stále není jistá. Jak tedy bude producentka festivalu Jelena Silajdžič pokračovat?

„Aby festival Khamoro udržel úroveň, kvalitu, kterou myslíme, že má, prokazuje to už minulých 13 let, veškeré smlouvy s umělci z celého světa, s majiteli prostor, kde se budou konat akce festivalu Khamoro, hotely, letenky, vůbec všechno možné máme podepsané, objednané, rezervované už od ledna tohoto roku. Jinak nedokážeme dát dohromady kvalitní program, protože spolupracujeme s profesionálními umělci, kteří samozřejmě sjednávají své termíny hodně dopředu. Festival bude, zredukovali jsme, co jsme mohli. “

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
29.05.2019	Khamoro se letos zařadilo mezi deset nejlepších evropských festivalů	Zprávy ze života Romů
30.05.2015	Jan Bendig zpíval při zahájení i zakončení festivalu Khamoro	O Roma Vakeren
30.05.2015	Letošní festival Khamoro uctil památku zesnulého hudebníka Jožky Feča	O Roma Vakeren
25.05.2015	Festival Khamoro letos míří nejen do Prahy, ale i do Plzně	Zprávy ze života Romů
23.05.2015	Festival Khamoro nabídne romskou hudbu, vyprávění pamětníků, výstavy i odborné semináře	O Roma Vakeren
14.06.2014	Festival Khamoro se koncem června představí i v Plzni	O Roma Vakeren
10.06.2014	Festival Khamoro se letos představí i v Plzni	O Roma Vakeren
31.05.2014	V rámci festivalu Khamoro se představilo i Divadlo utlačovaných	O Roma Vakeren
26.05.2014	Khamoro pokračuje druhým dnem – těšit se můžete na divadlo utlačovaných i první koncert gypsy jazzu!	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Ačkoliv se jednalo o oslavy Mezinárodního dne Romů, na pódiu, které stálo jen pár metrů od vstupu do metra, nevystupovali zdaleka jen Romové. Šlo totiž o Setkání kultur. Tak se třídenní oslavy, za kterými stály Městská část Praha 14, Hlavní město Praha a občanské sdružení Romea, jmenovaly. Cílem bylo zlepšit dialog nejen mezi Romy a majoritou, ale i dalšími národnostními skupinami. Vysvětluje David Beňák, vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví Prahy 14.

„Městská část Praha 14 je multikulturní městskou částí a je potřeba sbližovat různé skupiny obyvatel. Hudbu jsme vybírali v kolektivu. Pevně doufám, že jsme vybrali dobře. Začíná skupina Benga Show s Vojtou Lavičkou, máme tu také židovskou kapelu. Tento ročník je jiný v tom, že nejde jen o oslavy Mezinárodního dne Romů, ale zároveň to trochu pojímáme jako setkání kultur.“

Program začal před chvílí. Ačkoli nám meteorologové předpovídali, že bude pršet, tak poměrně svítí sluníčko. Kolik myslíte, že už je tu lidí?

„Odhadem kolem stovky určitě. Pevně doufám, že tím, jak se budeme blížit k šesté hodině, přijde ještě více lidí.“

Respondentka 1: „Vůbec nevím, co se tady děje. Vůbec.“

Mezinárodní den Romů...

Respondentka 1: „To je dneska? Já myslela, že je to 8. července nebo tak někdy.“

8. dubna, už to bylo. Tahle akce ale navazuje.

Respondentka 1: „Aha. Tak to já vůbec nevím. Slyším to poprvé.“

Respondentka 2: „Pokaždé chodím. Hrají hezky. Líbí se mi to. Líbily se mi děti, které tu také vystupovaly. Dobré. Akorát, že to místo tady se mi nelíbí.“

Respondentka 3: „Nádherné. Jsem ráda, že to někde je, alespoň trošku. Mělo by toho být víc.“

Vedle pódia má svůj stánek také občanské sdružení Romea. Jeho dominantou jsou portrétní fotografie. Kolika Romů vlastně? Ptám se Zdeňka Ryšavého:

„Tady v tuhle chvíli máme fotografie čtyř Romů. Celá výstava je složena nejen z této romské části, je tady jen výsek výstavy. Máme v ní příslušníky ukrajinské národnostní menšiny, dále pak cizince z Vietnamu, Mongolska, Mexika nebo Angoly. Výstava má sloužit k určitému odbourávání předsudků.“

Obzvláště oblíbenou atrakcí happeningu bylo věštění z karet. Před stánkem poblíž pódia se celou dobu tvořila fronta lidí, kteří chtěli znát svou budoucnost.

Kolika lidem jste už dneska věštila?

Věštkyně: „Nevím. Asi dvaceti během hodinky. Je to tu ale tak, že mají pouze otázky, nemají kompletní výklady. Tady na to není čas.“

Vy věštíte z klasických tarotových karet?

Věštkyně: „Z tarotových věštím také, ale teď používám klasické karty, které znáte z běžných karetních her, jako je Prší.“

Říká se, že správná věštkyně si má za věštbu účtovat buď peníz nebo nějaký dar. Co dostáváte?

Věštkyně: „Samozřejmě je pravdou, že bych měla něco získat já, za tu ochotu. Při dnešních oslavách to ale nechávám opravdu na lidech. Dneska mi stačí pouze úsměv.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
02.04.2016	Oslavy Mezinárodního dne Romů budou na různých místech naší vlasti	O Roma Vakeren
31.03.2016	Největší oslavy Mezinárodního dne Romů budou letos opět v Brně	Zprávy ze života Romů
13.02.2016	Přípravy na Mezinárodní den Romů jsou v plném proudu	O Roma Vakeren
18.04.2015	V Brně se uskutečnil Týden romské hrdosti	O Roma Vakeren
08.04.2015	Společné vyjádření sedmi velvyslanectví k Mezinárodnímu dni Romů	Zprávy ze života Romů
04.04.2015	Poselství amerického velvyslance k Mezinárodnímu dni Romů	O Roma Vakeren
04.04.2015	Oslavy Mezinárodního dne Romů v Praze	O Roma Vakeren
31.03.2015	Mezinárodní den Romů v pražském klubu Meet Factory	Zprávy ze života Romů
28.03.2015	Přípravy na oslavy Mezinárodního dne Romů vrcholí	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Stálá expozice Muzea romské kultury představuje příběh Romů ve světových dějinách na ploše šesti různě velkých sálů o celkové rozloze 351 metrů čtverečních. Její budování začalo v roce 2005, kdy vznikly první tři sály expozice, a bylo završeno v roce 2012 otevřením dalších tří sálů. Jak říká Lucie Křížová, nové sály mají velmi zajímavé výtvarné a architektonické zpracování:

„Záměrem architekta, který vytvářel tuto expozici, bylo hlavně prožívat celý příběh. Návštěvníci tedy, i když budou pouze procházet a nebudou nutně číst všechny texty, získají celkovou ideu o tom, jak se romská historie vyvíjela, čím vším si Romové museli procházet, čím se živili, co je typické pro komunitu a rodinu a podobně. Je to hodně zážitkově formovaná výstava, určitě si myslím, že je vhodná i pro návštěvu s malými dětmi nebo školními dětmi, protože spousta věcí není ohrazena nějakým sametovým provázkem nebo vitrínou a na spoustu věcí se dá šáhnout, do spousty věcí se dá bušit a podobně. Myslím si, že děti budou určitě spokojené.

Máte tu ještě takové tabulky, některé jsou červené, jiné jsou černé. A tyče. Myslím, že jsou červené. Jaké ty mají význam?

„To je také součástí interaktivity celé expozice. Jsou to tabulky, které si lidé mohou vzít do ruky a přečíst si je. Asi není v silách návštěvníka přečíst všechny tabulky, je to ale dělané spíš tak, aby si namátkově vzal člověk nějakou tabulku. Tabulky jsou tzv. romské a neromské hlasy. Červené tabulky znázorňují romské hlasy, jsou to vzpomínky Romů k jednotlivým tématům. Tabulka s nějakým vyprávěním je tedy vždy u daného tématu. Pokud se jedná o rodinu, je na tabulce vzpomínka, jak to tradičně fungovalo v rodině jedné konkrétní Romky. Potom jsou tam neromské hlasy, což je pohled majority na Romy, na to, jak to fungovalo, jak se jim žilo společně a podobně.“

V druhém sále jsou po zemi rozsety různé keramické střepy. Jaký mají význam?

„Nejsou jenom v druhém sále. Měly by být k nalezení v celé stálé expozici, pouze to vypadá, že jsou nějak záludně schovány. Jsou nejen v nových třech sálech, které jsme otevřeli v prosinci, ale i ve stávajících sálech, které pojednávají spíše o současnosti. Jsou to tzv. tulácké značky. Ty v životě nejen Romů, ale i jiných kočovníků, sloužily k orientaci v krajině, kdy si zanechávali zprávy o tom, že tady se dá dobře přespat nebo jinde je třeba dát si pozor na četníky a podobně. My jsme se rozhodli, že tulácké značky využijeme v naší expozici, protože velkou část našich návštěvníků tvoří děti, mládež, studenti. A to při návštěvě celých školních skupin, ale i jako jednotlivci. Právě pro tyto návštěvníky jsme připravili pracovní listy. Úkoly, které budou mít v pracovních listech, budou řešit na základě toho, že si budou muset vždy najít příslušnou tuláckou značku. Je to tedy trošku taková bojovka.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
01.08.2017	Došlo k obratu - stát by mohl vepřín v Letech koupit už září	Zprávy ze života Romů
25.06.2016	Nizozemský umělec Ron Glasbeek zachycoval život Sintů v období před, během a po druhé světové válce	O Roma Vakeren
20.02.2016	Ignác Zima spoluzakládal Muzeum romské kultury a vyučoval romštinu	O Roma Vakeren
05.12.2015	Plesem desetiletí vyvrcholily oslavy deseti let existence Muzea romské kultury jako státní organizace	O Roma Vakeren
01.12.2015	Muzeum romské kultury zve na folklorní hudební večer s cimbálovou muzikou Kubíci	Zprávy ze života Romů
12.10.2015	Ples desetiletí Muzea romské kultury se uskuteční 28. listopadu	Zprávy ze života Romů
02.10.2015	Muzeum romské kultury představí během literární akce Mikroměsto hned čtyři romské autorky	Zprávy ze života Romů
03.08.2015	Muzeum romské kultury oslaví 10. výročí slavnostním plesem	Zprávy ze života Romů
30.05.2015	Muzeum romské kultury připravilo pro Brněnskou muzejní noc program plný hudby, tance, tvůrčích dílen i romského jídla	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

„Narodil jsem se v obyčejné romské rodině. Bylo nás doma sedm. A odmalička mě otec vychovával tak, aby ze mě měl muzikanta. Chtěl ze mě houslistu. Jako pětiletý jsem měl malinké housličky, chodili jsme na různá vystoupení. A mé myšlenky se opravdu ubíraly tímto směrem. Jen v mém srdci se odehrávalo něco jiného. Do mého života se dostal takový obyčejný človíček, pan kaplan Dominik Tóth, tehdejší emeritní biskup. Neupoutal mě svou kněžskou činností v kostele. Upoutal mě ale svou lidskostí, zájmem o mě, o Roma. Moje kněžské povolání bylo motivováno tím, že jsem chtěl být tak dobrý člověk jako pan kaplan Dominik.“

Reakce rodičů na synovo rozhodnutí studovat a hlásat Boží slovo byly různé.

„Otec byl smutný, protože ze mě chtěl mít houslistu. Mamince jsem to řekl, až když jsem dostal přihlášku do semináře. Měla z toho radost. Já jsem velmi šťastný, že jsem kněz, protože vězte, že bych každému z vás přál, abyste mohli být se svou maminkou i v hodině její smrti. Když maminka umírala, držel jsem její ruce, zkrvavené od injekcí. Když jsem držel její ruce, poprvé v životě jsem si všiml, že moje ruce jsou tak malé jako její. Když vidím své ruce, vždy myslím na svou maminku, za to, že mě přijala jako šestého, bylo jí už čtyřicet roků, nemusela mě přijmout, za to, že mi dala lásku, ukázala mi, co je život. Obětovala se. Jsem šťastný, že jsem kněz, že jsem ji před smrtí mohl vyzpovídat, zaopatřit. A takto šťastnou jsem ji mohl odevzdat Pánu Bohu, který i mě takto povolal do života. Tak to má být.“

Ve dvaadvaceti letech začal Viktor Tomčányi se studiem teologie v Kněžském semináři svatého Františka Xaverského v Badíně. Jasně viděl kontury zaměření svého studia.

„S tou myšlenkou jsem i studoval, že po skončení semináře bych se věnoval svým, povězme Romům. Romové tehdy do kostela nechodili, protože byli na okraji, vyčlenění z majoritní společnosti. Z různých důvodů, vše má svá pozitiva i negativa. Církev, která má zájem o každého člověka, dělala a dělá postupné krůčky. Řeknu i to, že očišťuje přirozenou víru. Rom má trošku takovou obavu. Musíme říct, že každý národ má pozitiva i negativa. Nám Romům chybí takový ten smysl pro vytrvalost. Potřebujeme někoho, kdo nás bude vytrvale povzbuzovat. I Romové se chtějí začlenit do života společnosti. A úloha církve jako rodiny je opravdu pomoct i Romovi, aby se začlenil do majoritní společnosti, aby se mohlo říct i o Romovi, že je přínosem. A moje osobní zkušenost je přínosem. Proto chodívám i tam, kam nikdo jiný nechodívá, k Romům pod most, chodívám k Romům do různých osad. Někteří říkají, že to nemá smysl. Já říkám, že to má smysl. Protože kdyby si mě nevšiml Dominik Tóth... Všiml si Roma. A vidíte, z toho Roma je dnes kněz.“

Viktor Tomčányi považuje církev za svou velkou rodinu. V praktické pastorační činnosti nezapomíná ani na projev lásky k bližnímu.

„Romové, kteří toto posloucháte, hlavně Romové: Važme si člověka, každý člověk je hodný lásky. 'Lačho lav sar maro', to znamená 'Dobré slovo je jako chléb'. Mějme logiku lásky. Logikou lásky je pomoct člověku, pomoct mu, aby žil jako člověk. Je–li Rom, je jiný než my. Respektujme odlišnost, protože odlišnost má smysl.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
22.02.2014	Nepít a makat, káže romské evangelium	Zprávy ze života Romů
25.08.2013	Jak se věří za separační zdí?	Zprávy ze života Romů
11.08.2013	Romové se sešli na pouti ve slovenském Gaboltově	Zprávy ze života Romů
13.01.2013	„Romové jsou velmi hladoví po Bohu,“ říká řeckokatolický kněz	Zprávy ze života Romů
05.01.2013	Křesťanská víra způsobuje velké změny v životě romských komunit	O Roma Vakeren