Jiří Berounský: I Romové žijí v tomto státě
Kdo má být Vrchním státním zástupcem zajímá bohužel asi jen ty, kteří se zabývají naší politikou, soudy a naším stranictvím. Jestli měl nebo neměl podepsat premiér v Bruselu poslední dohodu, zajímá bohužel také asi jen ty, kteří uvažují o našich národních zájmech a o naší pozici v Evropě a ve světě.
Ale jak se navzájem chovají Češi a Romové ve šluknovském výběžku, to musí zajímat všechny občany, kteří tam bydlí. A pak to zajímá všechny, kteří o tom uvažují a přejí si, aby v tomto státě byli všichni jakž takž spokojeni a žili beze strachu. Protože k nim patřím, píšu těchto pár řádek na poněkud zjitřené i smutné téma.
Především: ve šluknovském výběžku jsem nikdy nebyl a soudím tedy jen podle toho, co jsem si přečetl, nebo viděl v televizi. Hlavně totiž nerozumím tomu, že – jako vždycky – se vlastně řeší následky a ne příčiny. Většinová veřejnost by měla chtít nějak vztah k Romům upravit, protože to jsou naši spoluobčané. Když se podíváme zpátky, byly tu různé vládní i nevládní instituce, které měly za úkol se problémem zabývat, ale vlastně jej – nebojím se to říct – vůbec nejen nevyřešily, ale k řešení – podle mého názoru – přispěly velmi málo. Nevím, jestli to bylo jen alibismem všech těch institucí, nebo vzájemnou nevraživostí majoritního i minoritního etnika. Spíš bych ale řekl, že tím prvním.
Dnes máme v Česku dvě instituce, zabývající se romskou problematikou: Agenturu pro sociální začleňování a Radu vlády pro záležitosti Romů, jíž předsedá sám premiér. S konkrétními programy přichází rozhodně spíš zmíněná Agentura, i když jsou lokality, kde spolupráci s Agenturou vypovídají, jako se to stalo v Chomutově nebo v Duchcově. Nebo kde ji tvrdě kritizují, jako se to stalo právě ve šluknovském výběžku.
Nedá se nic dělat, stát musí – podle mého názoru – být méně liberální, ukázat vůli a snahu po nápravě, žádné laisser faire. Především – je třeba zabránit vzniku dalších romských ghett, to znamená zabránit i pochybným aktivitám pochybných podnikatelů, nabízejících Romům kolektivní ubytování a nehorázně na nich vydělávajících.
S pokročilostí doby pokročil i onen odvěký romský problém: integrovat se nebo neintegrovat do většinové společnosti. Dnes už nikdo nepotřebuje tradiční romská řemesla, v mnohých zemích je tradiční romské kočování nereálné. Takže – možná bohužel, ale integrace je už dnes jedinou možnou cestou. Sami
Romové asi ani nic jiného dnes nechtějí, jak lze usuzovat z rozpačitého kongresu Romů, jenž se pořádal ke konci loňského roku v Brně. Kongres byl rozpačitý, nicméně tam zazněla věta, která charakterizuje situaci Romů v České republice, cituji: osmdesát procent občanů této republiky Romy nesnáší, co s tím, na to chci slyšet odpověď, konec citátu. Odpovědi se řečníkovi od účastníků kongresu samozřejmě nedostalo.
Je to běh na dlouhou, velmi dlouhou trať, s nímž je třeba začít už na základních školách, v mateřských školkách či v přípravných předškolních třídách pro malé Romy. A v dospělém životě, na vysokých školách počítat s mírnou pozitivní diskriminací, která se osvědčila i Američanům při emancipaci barevných obyvatel. Účelné by byly asi i kurzy pro policisty, kteří mnohdy při střetech skinů a Romů straní spíše extremistickým skinům. Což vyvolává u zhrzeného i chybujícího menšinového etnika jen pocit neodstranitelné nespravedlnosti.
Týdeník Respekt v jednom ze svých posledních čísel upozorňuje i na škodlivé mýty, které se ani nezakládají na pravdě, ale které v očích občanů zbytečně poškozují pověst Romů. Když se například ve Varnsdorfu chystali občané na demonstraci proti Romům pro údajné přepadení jakéhosi varnsdorfského občana, zjistilo se, že daný občan na udaném místě ani nebyl. Svolavatelé však prý opáčili a nyní cituji, že je vlastně jedno, jestli se přepadení stalo nebo bylo smyšlené. Je řada jiných důvodů, proč vyjít do ulic, konec citátu.
To jsou ovšem slova jako vystřižená z románů amerických autorů, popisujících situaci na americkém jihu v devatenáctém století, v době řádění Ku-klux-klanu a všeobecné protičernošské hysterie. A jsou i jakýmsi pendantem k oné otázce z brněnského romského kongresu.
Toho všeho bychom se měli vyvarovat. Vím, že je to někdy těžké, ale právě proto by majoritní část společnosti měla začít nahromaděné problémy racionálně a cílevědomě řešit.
Celý příspěvek najdete zde: www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/1029309
| 
Ale jak se navzájem chovají Češi a Romové ve šluknovském výběžku, to musí zajímat všechny občany, kteří tam bydlí. A pak to zajímá všechny, kteří o tom uvažují a přejí si, aby v tomto státě byli všichni jakž takž spokojeni a žili beze strachu. Protože k nim patřím, píšu těchto pár řádek na poněkud zjitřené i smutné téma.
Související články
Vybíráme z rubriky "Zprávy ze života Romů"
Nejčtenější články