Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes vám řekneme, proč se Spojené státy rozhodly připojit k Dekádě romské
inkluze. Nabídneme také rozhovor s vítězem prestižní mezinárodní soutěže pro
mladé návrháře a zamyslíme se nad tím, proč jsou romské děti v Británii na
tamních školách úspěšnější než u nás.
Mangav tumenge šukar sombatuno rači. Adadžives tumenge phenaha palo romani
Dekáda, avela paš amence Pavol Berky the šunena palo edukačno konferenci.
Akana imar tumenge bašavel Kmeťoband.
=[ Reportáž ]=
USA se připojily k Dekádě romské inkluze jako oficiální pozorovatel
Začátkem února se americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová setkala v
Sofii s představiteli romských organizací v Bulharsku. Při setkání
zdůraznila potřebu každé vlády mít také etnické menšiny plně integrované do
chodu země a oznámila, že Spojené státy se připojí k Dekádě romské inkluze
jako oficiální pozorovatel. Další podrobnosti zjišťovala Jana Šustová na
Velvyslanectví Spojených států, kde pozvání k mikrofonu přijal tiskový
mluvčí Paul Oglesby.
Co vedlo Spojené státy k tomu, že se připojily k Dekádě romské inkluze jako
oficiální pozorovatel?
„Vláda Spojených států obecně a především ministryně zahraničí Clintonová se
dlouhodobě po celém světě zabývají diskriminací podle etnika či rasy. V
Americe víme ze své vlastní historie, jak důležité je bojovat s takovouto
diskriminací. Chceme podpořit Dekádu romské inkluze, abychom co možná
nejvíce pomohli jejím členským státům v jejich snaze zlepšit podmínky pro
Romy.“
Chystají se Spojené státy nějak konkrétně přispět k začleňování Romů v
Evropě - např. sponzorováním projektů či předáváním zkušeností?
„Spojené státy podporují řadu programů, které nabízejí příležitosti pro Romy
jak v České republice, tak i ve střední a východní Evropě. Mohu-li jmenovat
několik z těch mnoha příkladů, tak tady v České republice vláda Spojených
států finančně podporovala první školní projekt, který zavedla Liga lidských
práv sídlící v Brně. Tato lidskoprávní organizace podporuje začleňování,
vzdělávání a přístup jinak znevýhodněných skupin dětí do běžných škol a
tříd. Tento rok Velvyslanectví Spojených států opět finančně podporuje
Světový romský festival Khamoro, především semináře o diskriminaci Romů a
další akce na festivalu. Sponzorujeme také řady studijních cest v rámci
našeho Mezinárodního programu hostujících vedoucích představitelů, z nichž
některé zahrnovaly Romy nebo lidi, kteří se zabývají romskou tematikou.
Například teď máme program, v jehož rámci pošleme ředitelku občanského
sdružení IQ Roma servis na tři týdny do Spojených států, kde bude studovat
antidiskriminaci a zrovnoprávňující programy ve Spojených státech. Také
proběhla řada programů po celé Evropě včetně Česka, Slovenska, Makedonie,
Srbska, Rumunska a Bulharska, které byly vytvořeny za účelem odstranění
diskriminace a nabídnutí příležitostí pro Romy v těchto zemích.“
Připojení USA k Dekádě romské inkluze oznámila 5. února ministryně
zahraničí Hillary Clintonová na setkání s představiteli romských organizací
v Sofii. Kdo konkrétně o připojení rozhodl?
„Podle našeho systému, našeho systému federální vlády, hlavní individuální
odpovědnost za zahraniční politiku Spojených států má prezident Obama. Ale
samozřejmě jeho hlavní poradkyní v otázkách zahraniční politiky je
ministryně zahraničí Hillary Clintonová. Takže hlavní osoba odpovědná za
důležitá rozhodnutí v zahraniční politice USA je prezident USA – prezident
Obama.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Vítězem prestižní soutěže Top Styl Designer je romský student Pavol Berky
Vítězem prestižní soutěže Top Styl Designer, která představuje mladé
návrháře z celého světa, se začátkem tohoto týdne stal Pavol Berky, romský
student módní tvorby Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Z celkem
třiadvaceti přihlášených mladých návrhářů z Česka, Slovenska, ale i Kanady a
Filipín postoupil do finále s dalšími šesti návrháři. Hovořil s ním Tomáš
Bystrý.
Vím, že je tato otázka možná trochu předčasná, přesto, co může mladému návrháři přinést vítězství v soutěži, jakou je Top Style Designer?
„Především je to jeho vlastní prezentace coby začínajícího návrháře. Jsou to poměrně známé veletrhy, které se každoročně konají v Brně. Chodí tam spousta dodavatelů, hodně firem, podnikatelů. Dají se tam tedy nasbírat kontakty, můžete případně oslovit sponzora nebo nějakou firmu. Jedná se tedy především o jakousi vlastní prezentaci.“
Asi je to brzy, ale už Vás někdo oslovil?
„Zatím ne.“
Vy jste v soutěži uspěl s dámskou kolekcí nazvanou XY, která, alespoň podle Vašich slov, obsahovala také pánské prvky. Jak dlouho trvá jednak vymyslet samotný koncept, a kolik měsíců zabere samotné zhotovení kolekce?
„V mém případě je to tak, že vymyslet samotný koncept trvá 15 minut.“
Opravdu?
„Opravdu. Realizace jako taková už je trochu těžší a trvá... Na této kolekci jsem vlastně pracoval celý letní semestr v druhém ročníku. Celý proces zabere tak půl roku. Samotný zrod ale trvá do půl hodiny.“ /směje se/
Myslíte si, že v módě 21. století chybí právě ta oboupohlavnost? A je to dobře, nebo špatně?
„Myslím si, že už možná zaniká. Právě proto jsem chtěl zachytit takovou možná již poslední vlnu. Protože co se nových trendů týče, vracíme se do doby, kdy ženy se stávají ženami, a pánové, i když trochu pomaleji, ale pánská móda začíná nabírat mužský prototyp.
Ve Vaší kolekci dominuje černá barva. Máte rád černou barvu?
„Miluju černou barvu. Pro mě to není barva jako taková, je to spíše neurčitá barva, která sluší každému, kterou má každý rád a se kterou se každý nějak ztotožní. Když nevíte, co na sebe, oblečete si něco černého a jdete ven.“
Vy návrhářství studujete. Myslíte si, že vítězství v soutěži Top Style Designer Vám mimo jiné přinesly i poznatky ze studia na Vysoké škole umělecko – průmyslové v Praze? A je vůbec studium návrhářství předpokladem k tomu, aby byl člověk dobrým návrhářem?
„Nevím. Jsem toho názoru, že člověk nemusí módu studovat, aby se stal dobrým návrhářem. Je mnoho designerů a návrhářů, kteří nemají školu takového oboru, tohoto zaměření. Především je to dobré po teoretické stránce. Velkou roli hrají zkušenosti. Profesor Vám může předat své vlastní zkušenosti a trochu Vás připravit na to, co Vás čeká. Když ale začínáte sám, je to trochu, jako byste se sami hodili do té velké vody a často nevíte, co a jak. Je to tedy výhoda, když tu školu máte.“
Byla to výhoda v soutěži Top Style Designer?
„Určitě ano.“
Pokud vím, v Česku, ani na Slovensku neznám žádného Roma nebo Romku, kteří by se takto profesionálně věnovali návrhářství, nebo ho dokonce studovali i na vysoké škole. Řekněte mi, jak dlouho bude podle Vás trvat, než se u nás objeví další romský vítěz soutěže Top Style Designer?
„Já doufám, že co nejdříve. Také ale neznám Roma nebo Romku, kteří by se věnovali tak trochu odborně jako já, respektive jako já studovali tento obor. Doufám, že možná právě to, že jsem tu a že mě média trochu sledují, někomu otevře oči a půjde si za svým snem jako já.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Jak si vedou romské děti z Česka v britských školách
Příští minuty patří semináři pořádanému britskou nevládní organizací
Equality, Britským velvyslanectvím a vládní Agenturou pro sociální
začleňování v romských lokalitách. Od března do září loňského roku
realizovala organizace Equality průzkum s cílovou skupinou Romů české a
slovenské národnosti, kteří odešli se svými rodinami do Velké Británie.
Všichni rodiče i děti, kteří se ho zúčastnili, oceňovali téměř úplnou
absenci rasismu, diskriminace a anticiganismu v britském školství. Iveta
Demeterová oslovila Lucii Fremlovou, koordinátoru aktivit sdružení Equality,
která byla u výzkumu mezi romskými dětmi na britských školách. Co vlastně
vedlo organizaci k tomuto pilotu?
Lucie Fremlová: „Dlouholetá práce ve Velké Británii, kde víme, že jsou případy slovenských a českých romských dětí, které byly zařazeny u nás do speciální nebo praktické školy nebo romské školky, a ve Velké Británii úspěšně studují v hlavním vzdělávacím proudu.“
Pilotní studie se týkala 60 dětí. Jaká byla věková kategorie?
Lucie Fremlová: „Chodili jsme mezi žáky jak na základních, tak na středních
školách. Je dobré podtrhnout rozdíl mezi českými a anglickými základními a
středními školami. Povinná školní docházka v Anglii začíná v 5 letech. Do
základní školy se chodí do 11 let a na střední školu se chodí od 11 do 16,
popřípadě do 18 let. My jsme hovořili s dětmi, kterým bylo tak 10, 11 až
15, popřípadě 16 let. Děti jsme sami nevybírali, vždycky to bylo v
součinnosti s tou kterou školou, my jsme tedy ani dopředu nevěděli, zda to
či ono dítě bylo v Česku nebo na Slovensku zařazeno do speciální školy.
To vyšlo najevo až v průběhu skupinových a individuálních rozhovorů.“
Seminář byl určen zejména ředitelům škol, učitelům a asistentům pedagoga. Jak reagovali na to, když jste Vy a pan Torák přednášeli o zkušenosti, o dobré praxi z Anglie?
Lucie Fremlová: „V každé lokalitě byly reakce jiné. Je patrné, že tam, kde je situace vyhrocená, to někdy na seminářích probleskuje, zejména tedy v severních Čechách a na severní Moravě, kde je, zdá se, napětí daleko větší. Za posledních 9 měsíců se tato situace převrhla do takové zvláštní, až by se dalo říct rasové války. I v průběhu cesty, kdy jsme ve společnosti našich romských kolegů a přátel viděli, i když já to znám, takže spíše naši britští kolegové viděli, jak to tady chodí. Mluvím například o nepříjemných reakcích ze strany recepčních, nebudu jmenovat, v jakém hotelu to bylo. Nebo také zátah policistů, kteří si k legitimování vybrali pouze tmavší členy delegace.“
Je v Británii obdoba našich praktických škol?
Lucie Fremlová: „V Británii není obdoba našich praktických škol. Vzdělávání v Británii funguje na jedné koleji, oproti českému dvojkolejnému systému. Hlavní proud znamená opravdu inkluzi všech žáků bez rozdílu. Speciální školy existují, ale jsou určeny pouze pro děti s extrémně závažnou poruchou, mohou to být děti s autismem, třeba i děti, které mají komplikovanou nebo závažnou fyzickou vadu, popřípadě zrakové nebo sluchové postižení.“
Na dnešním semináři vystoupil i Petr Torák, který odjel z České republiky, a dnes působí ve Velké Británii. Může mluvit o své zkušenosti po příjezdu do Británie a i o tom, jak tam dnes pracuje s romskými dětmi z České republiky na britských školách.
Petr Torák: „V současné době studuji univerzitu, obor kriminologie.“
Vidíte rozdíl mezi Českou republikou a Velkou Británií v přístupu pedagogů?
Petr Torák: „Jiný přístup je v Británii ze strany pedagogů i ze strany žáků. Nerozlišuje se to tam. Nesáčkuje se. Člověka neberou jinak než jako studenta.“
Vy dnes pracujete s romskými dětmi?
Petr Torák: „Pracuji úzce s dětmi, nejen během práce, při které se snažím chodit do škol a dělat osvětu, prezentovat sebe a policii jako dobrého zaměstnavatele a jako velice důležitou práci pro komunitu. Ve volném čase ale také pracuji s dětmi.“
Jak je možné, že některé děti, které jsou nyní v Anglii, chodily do školy v Česku, kde prošly určitým psychologickým vyšetřením, jehož výsledkem byla diagnóza lehká mozková dysfunkce, to znamená zvláštní, nebo praktická škola, jak se dnes jmenuje... Jak je možné, že se tyto děti v Anglii zařadily do běžného vzdělávacího proudu?
Lucie Fremlová: „My věříme, že testy, které se používají, nejsou úplně v pořádku. Nejsem tedy ani psycholog ani sociolog... Tyto testy ale nedokážou pracovat s dítětem, které vyrůstá buď v jiném kulturním prostředí nebo v jiném jazyce. Vzhledem k tomu, že se jedná o občany České republiky, tyto rodiny zde žijí po staletí, měly by tyto testy brát v potaz, že Čech se nerovná bílý Čech, ale že Čech může mít jakoukoli barvu a jakékoli kulturní pozadí.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
V Kremnici existuje romské národnostní gymnázium
V starobylém královském městě Kremnica působí čtvrtým rokem soukromé
gymnázium Zefirína Jimenéza Mallu. Tato instituce je ve vzdělávacím systému
škol Slovenské republiky zařazená jako romská národnostní škola. Důležitou
roli v jejím působení hraje úspěšná existence podobně zaměřeného Gándího
gymnázia v maďarském měste Pécs. Více už Robert Hoza.
(děti zpívají „Hlava, ramena, kolena, palce...“)
„Na tuhle školu jsem přišla proto, abych dosáhla víc, než moji rodiče, protože oni se nemohli vzdělávat. Tak aspoň já. Mám se tu velmi dobře. Máme tu různé akce, chodíme na výlety. Mám tu kamarády.“
Už jsi aspoň trošku přemýšlela o tom, čím bys chtěla být, až dokončíš tuhle školu?
„Ano. Advokátkou nebo architektkou.“
Slova čtrnáctileté Libušky z Bardejova bez zábran vyjadřují touhu získat vzdělání a prolomit rodinné i společenské předsudky týkající se romské populace. Patří mezi žáky osmiletého soukromého gymnázia Zefirína Jimenéza Mallu v Kremnici.
Hovoří vychovatelka Darina Tekelyová:
„Záleží mi na tom, jak jdou děti po městě, jestli křičí, nebo jsou pěkně
seřazení. Mně záleží na tom, aby, když ráno přijdu do jídelny, se tyhle děti
bavily jinak, než se baví ostatní. Každé ráno jim zdůrazňuji, že jsou
gymnazisté, tak ať se chovají jako gymnazisté. Když o nich někdo bude
mluvit, bude vědět, že jsme slušní Romové. A tak se budeme bavit, protože
jsme budoucí romská inteligence.“
Andrejka z Bardějova:
„Přišla jsem sem, abych měla školu, protože moji rodiče neměli takovou šanci, jako mám teď já. Jsem tu ráda. Moji rodiče nechtěli, abych sem šla, ale já jsem tu velmi chtěla být, protože jsem chtěla něco vystudovat. Chtěla bych být doktorkou. U nás nejsou lékaři. A já bych chtěla být lékařkou, protože mám ráda děti.“
Ambice pedagogického sboru spočívají v nasměrování budoucích absolventů školy na vysokoškolská studia. Objasňuje ředitel soukromého gymnázia Zefirína Jimenéza Mallu v Kremnici Ján Hero:
„Děti, i obecně ze sociálně znevýhodněného prostředí, mají překážky na cestě ke kvalitnímu vzdělávání. Cílem naší školy je prolomit bariéry, které tyto děti mají. Ony mají právo na kvalitní vzdělávání v rámci všeobecných práv dítěte. To je, oč se snažíme na naší škole, abychom prolomili řetězec, bariéru, která jim v tom brání, zdůraznit to, že není tuto změnu možné marginalizovat. Chceme je připravit tak, aby měly skutečně svobodnou volbu. Myslím si, že se tímto způsobem také skutečně zabezpečuje i inkluzivnost vzdělávání. Když se jim podaří úspěšně ukončit studium a odmaturovat, přijde opravdová inkluzivnost, budou se moci zařadit do společnosti.
Kristián z Lomničky:
„Přišel jsem na tuto školu, abych se vzdělával, abych něčeho dosáhnul. Na internátu se máme dobře.“
Už jsi přemýšlel o tom, čím by jsi chtěl být? Vím, že je to asi brzy...
„Lékař nebo inženýr.“
Jaký inženýr?
„Stavební.“
Osmileté soukromé gymnázium Zefirína Jimenéza Mallu v Kremnici je školou s celoslovenskou působností, z toho důvodu má také školní internát. V současnosti gymnázium od primy po kvartu navštěvuje 61 žáků.
Ředitel gymnázia Ján Hero:
„Momentálně přicházejí žáci z Bardejova, z Lomničky, z Krížové Vsi, z Banské
Bystrice, Detvy, Nitranského Pravna a přirozeně tu jsou žáci i z Kremnice a
okolí. I když jsme se profilovali jako národnostní škola, jsme školou
otevřenou pro všechny děti. Máme tedy i žáky, kteří jsou ne-Romové, jejich
rodiče ale projevili zájem, aby děti studovaly na naší škole. Mohou to být
děti cizinců, kteří bydlí na území Slovenské republiky. Jsme otevřeni všem
dětem. Dokonce tu máme i dvě žačky, které navštěvovaly základní školu, jež
vytvářela podmínky pro německou národnostní menšinu.“
Anna z Nitranského Pravna:
„Na tuto školu jsem přišla, protože se mi líbí. Chtěla bych na této škole něčeho dosáhnout. Na internátě je nám velmi dobře. Máme tu kroužky a učíme se hrát na hudební nástroje. S kamarády mám, podle mě, velmi dobré vztahy. Chtěla bych být herečkou nebo učitelkou.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
=[ Reportáž ]=
Jak víme, že Romové přišli z Indie?
V dubnu 1971 v Orpingtonu u Londýna, na prvním celosvětovém setkání Romů,
přijali Romové několik zásadních rozhodnutí. Jedním z nich bylo i přihlášení
se ke své pravlasti Indii. I přesto však některé skupiny uvádějí jako svou
pravlast jiné země. O tom, jakým zvláštním a zajímavým způsobem se přišlo na
to, odkud Romové přišli do Evropy, si povídala Tatina Čabáková s kurátorkou
Múzea kultúry Rómov na Slovensku v Martině Adrianou Danešovou.
Všeobecně se tvrdí a literatura říká, že předkové Romů pocházejí z Indie. Setkala jsem se ale už s tím, že mnozí Romové se s touto teorií vůbec neztotožňují.
„Zajímavé je už to, jakým způsobem se přišlo na to, že předkové Romů pocházejí z Indie. Jeden kalvinistický kněz se při svém studiu setkal se studenty z Malabáru a jejich řeč mu nějakým způsobem připomínala řeč Romů z jeho rodné vsi. Zapsal si tedy asi tisíc slov, která od těchto studentů získal, a po příchodu domů je přečetl tamním Romům, tedy Romům z jeho rodné obce. Dá se říci, že téměř všem slovům rozuměli, dovedli je identifikovat, přeložit, říct, co jednotlivá slova znamenají. Lingvistika byla tedy první oblastí, díky které se poodhalil původ předků Romů, odkud pocházejí. Potom samozřejmě přišel i výzkum historický, etnografický, genetický a další, na jejich základě se toto potvrdilo. Máte pravdu, že někteří Romové s tímto nejsou ztotožněni.“
S čím jste se Vy setkala při svém výzkumu? Co si myslí jednotlivé
romské skupiny o tom, odkud přišly do Evropy, kam sahají jejich kořeny?
„Nejčastěji se setkávám s názorem, že jejich předkové pocházejí z Egypta. I na tomto místě při svém putování byli. I tady se zastavili. Z této oblasti vlastně šly některé skupiny dál. I na tomto může být tedy něco pravdy, do té doby sahá jejich paměť, paměť jejich předků do minulosti. Také se ale například tvrdí, že v Řecku existovala oblast, které se říkalo 'Malý Egypt', tam žila poměrně početná skupina Romů. Existují určité zprávy z 15. století od poutníků, kteří putovali do Svaté Země, že lidé, kteří tam žili, o sobě říkali, že pocházejí z Malého Egypta, protože tak se ta oblast jmenovala. Když pak odtamtud putovali dále směrem do Evropy, o sobě vyhlašovali a tvrdili, že pocházejí z Malého Egypta. Tak vlastně vznikla i jistá skupina pojmenování, například gitanos, gypsies. Mnozí si to pak zaměnili za Egypt na africkém kontinentu. Jiní mají zase pocit, že pocházejí z Itálie. I na tom je něco pravdy. Jednotlivé skupiny se tam při svém putování Evropou na jistou dobu zastavili, mohli tam žít, a potom se přesunuli jinam. Tam sahá paměť jejich předků.“
Jedna mladá Romka mi vyprávěla, že určitě pochází ze ztraceného židovského kmene.
„Ano, i s takovým názorem jsme se setkala. Někteří mají pocit, že jsou velmi úzce spojeni s židovským národem, protože vidí jistou paralelu mezi historií Židů a svého národa, že museli odejít ze své země, museli putovat, odevšad byli vyhánění. Existují také různé mýty, že jejich předkové byli židovskými králi a byli vyhnaní ze své země a se svým lidem putovali dál.“
Co si myslíte, proč se některé romské skupiny nechtějí ztotožnit s tím, že jejich pravlastí by skutečně měla být Indie?
„Předkové Romů měli patřit k nižším nebo nejnižším kastám, které žily velmi bídným způsobem života. S tím, že pocházejí z těchto skupin, je možná velmi těžké se ztotožnit. Nebo jsou přesvědčeni o tom, že pocházejí z Indie, ale z vyšších kast. V Indii dodnes žijí skupiny, se kterými jsou předkové Romů ztotožňováni. Svým způsobem života a kulturou připomínají skupiny Romů. Vím, že i představiteli Indie byl tento fakt přijat. V minulosti někteří představitelé romského etnika nebo některých romských skupin toto přijali, uvědomili si, že je třeba spolupracovat s indickými představiteli na kulturní bázi, že by tato spolupráce mohla být velmi zajímavá. Navázalo by se tak na tradice.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
O Roma vakeren s datem 18. února už patří minulosti. Naladit si nás můžete
ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na
internetové adrese romove.cz.
Romale, palikerav tumenge hoj sanas amenca. Šunaha pes pro aver kurko. Ma
bisteren - amenca pes dodžanena butheder. Irinen amence kas kamen tešunel.
Aven saste teh bachtale.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren – Iveta Demeterová a
Tomáš Bystrý.
| 
Co vedlo Spojené státy k tomu, že se připojily k Dekádě romské inkluze jako
oficiální pozorovatel?
Související články
Vím, že je tato otázka možná trochu předčasná, přesto, co může mladému návrháři přinést vítězství v soutěži, jakou je Top Style Designer?
Lucie Fremlová: „Dlouholetá práce ve Velké Británii, kde víme, že jsou případy slovenských a českých romských dětí, které byly zařazeny u nás do speciální nebo praktické školy nebo romské školky, a ve Velké Británii úspěšně studují v hlavním vzdělávacím proudu.“
Všeobecně se tvrdí a literatura říká, že předkové Romů pocházejí z Indie. Setkala jsem se ale už s tím, že mnozí Romové se s touto teorií vůbec neztotožňují.
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články