Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.

Jsme v malém, hezkém, upraveném domku v Budišově a já si zde budu povídat s Natálčinou maminkou Annou Sivákovou. O tom, jak se balí na další operaci v nemocnici a jak ví, že dcerka nemá a nebude mít lehký život.

Natálka s cizími lidmi nemluví, ale z povzdálí ji trochu uslyšíte.

„Letos to budou tři roky, co zde žijeme. Máme se dobře, ale pořád bojujeme.“

Mohla byste ten boj popsat? Co je nejtěžší?

„Nejtěžší jsou období, kdy má Natálka před sebou další operaci, když je po operaci, ale i když jde třeba do školky.“

Mrazivé počasí, zvláště v Budišově, je znát, spousta sněhu, led. Chodí teď vůbec Natálka ze zdravotních důvodů do školky?

„Momentálně vůbec ne. V tomhle počasí nemůže jít ven, takže jsme doma.“

A když do školky chodí, jak to snáší ona a jak vy?

„Natálka chodí do školky jenom na dvě hodiny, aby si zvykla, ale já jsem tam s ní. Občas na pár minut odskočím za dveře, ale když postřehne, že tam nejsem, musím se hned vrátit. Moc se nám ve školce nedaří.“

V čem to je? V kolektivu?

„Podle mě je to i kolektivem, protože Natálka si s nikým nehraje, ostatní děti za ní nechodí. Spíš se baví se staršími lidmi. Chodí za asistentkou, mluví s ní, hraje si s ní víc než s dětmi.“

A v mrazech ani nemůže ven, musí být doma.

„Právě, pořád doma. Ven nemůže ani na krok, to by jí hodně ublížilo.“

A čeho se týká příští zákrok?

„Natálka by měla mít operaci krku a podpaží.“

Kolikátá už to je operace?

„To se ani nedá spočítat, já to ani nedělám. Měla jich strašně moc.“

Teď si akorát se sestrou hrají na počítači. Zabaví se tím alespoň, když musí být celý den doma?

„Jak je pořád doma, tak nedělá nic jiného, než že kouká na pohádky. Ráda by šla se mnou třeba do obchodu, ale nemůže.“

Už jsem se ptal, jak dlouho tu jste. Je pro vás ta doba relativně krátká nebo vám přijde, že už jste tu dlouho?

„Mně se to zdá spíš krátké.“

Všechno je pořád ještě živé, nebo ne?

„Ano i ne. Někdy se to v návalech vrací.“

Teď už se mohu ptát s určitým odstupem na to, jak vás Budišov přijal? Jak vidíte zpětně ty tři roky? Venku na ulici je kolem vás spousta domů…

„Tady v naší ulici nemám s nikým problém, je to pořád stejné jako před třemi roky.“

Takže alespoň v tom máte trochu klidu.

„No určitě je to znát, už jsme si tu i zvykli, takže je to dobré.“

Vy jste v pravidelném kontaktu s lékaři, co vám říkají? Jak to bude vypadat za pět, deset let?

„Neptala jsem se na to, řekli nám to hned ze začátku. Čeká ji jedna operace za druhou. Tím, jak Natálka roste, jich bude čím dál tím víc. Natálka se teď hodně vytáhla, takže po třech měsících potřebuje další operaci, předtím to bylo po půl, nanejvýš roce.“

Máte hodně starostí a trápení, ale bylo v poslední době něco, co vás potěšilo? Třeba maličkost?

„No, hlavně obě moje dcery, že se jim ve škole daří, že nemám velké starosti o to, jak jim to jde. Opravdu jsem moc ráda, že jsou samostatné.“

Jak říká Anna Siváková, počítat Natálčiny operace je nesmysl. Hlavně se těší na jaro. Nebudou mrazy, ani vedra a ony budou moct jít spolu ven, na obyčejnou procházku.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
25.04.2015	Natálka Siváková má za sebou přes padesátku operací	O Roma Vakeren
19.04.2014	Pět let po žhářském útoku ve Vítkově malá Natálka stále trpí	O Roma Vakeren
18.01.2014	Natálka Kudriková půjde na podzim do školy	O Roma Vakeren
20.10.2013	Vítkovští žháři dostali výjimečné tresty před čtyřmi lety. Popálená Natálka kvůli útoku stále trpí	Zprávy ze života Romů
05.08.2013	Lída Rakušanová: Tolerance rasismu je živnou půdou extremismu	Zprávy ze života Romů
08.12.2012	Martin Hanzlíček natočil dokument 35 měsíců s Natálkou	O Roma Vakeren
28.12.2011	Soud potvrdil tresty za žhářský útok ve Vítkově	Zprávy ze života Romů
18.03.2011	Vrchní soud snížil 1 trest za žhářský útok ve Vítkově. Ostatní nezměnil	Zprávy ze života Romů
17.03.2011	Začíná boj žhářů z Vítkova proti výjimečným trestům	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Velkoformátové fotografie vznikaly v průběhu několika let. Většina byla pořízena na světovém romském festivalu Khamoro v Praze, jiné pak například ve východoslovenském Bardějově. Právě tam je s romskými řádovými sestrami zachycen na konferenci jedné mezinárodní katolické organizace i romský literát Vlado Oláh. Ostatně vernisáž, jejíž výstava se konala v den jeho pohřbu, byla věnována právě nedávno zesnulému 64letému spisovateli. Teď mu jeho kamarád, muzikant Milan Šinky, hraje halgato, tedy pomalou romskou píseň, která se u Romů hraje především během smutečních událostí.

„Já jsem výstavu zpočátku nekomponoval pro Vlado Oláha. Jenže zemřel a já jsem byl poslední člověk, který ho viděl v nemocnici živého. Spal, budil jsem ho, přišel jsem si s ním ještě popovídat, ale nemohl jsem ho vzbudit. Řekl jsem si proto, že přijdu znovu za dvě hodiny a když jsem se vrátil, řekli mi, že už není mezi živými. Velmi mě to vzalo. Ale nikdo u něj mezitím nebyl. Já jsem byl opravdu poslední a bohužel jsem s ním už nemohl mluvit. Doufám, že cítil, že jsem tam byl, protože jsme byli velmi blízcí přátelé.“

Vzpomíná na Vlada Oláha autor výstavy Jaroslav Balvín, vysokoškolský pedagog a někdejší referent pro národnostní menšiny na pražském magistrátu, který je autorem několika publikacích o Romech.

„Už při prvních výstavách v Praze jsem na otázky ‚proč fotografuji Romy‘ odpovídal ‚protože je mám rád‘. Tenkrát ta novinářka z toho byla trochu užaslá, ale potom napsala titulek ‚Fotografuji Romy, protože je mám rád‘. Já je tak fotografuji, protože je tak vidím. Ne jako někteří novináři, kteří chtějí vidět jen špatné stránky. Vystavuji tedy hlavně Romy, ale nefotografuji jenom je, ale i ostatní národnostní menšiny. A tyto další fotografie budou vystaveny zde v Domě národnostních menšin na chodbách a na schodišti jako celek, ale až v další fázi.“

Ředitel Domu národnostních menšin v Praze Jakub Štědroň - co říkáte na fotografie, které tu dneska jsou?

„Mně se ty fotky moc líbí, dobře odráží romský temperament. Mně se vlastně vůbec líbí všechny ty fotky, jejich styl, hlavně portréty. To, že to jsou lidé při nějaké akci, při tanci, zpěvu, při hovoru.“

Asi jste fotografie prošla, která se vám líbí nejvíce?

„Asi ta, která je z Khamora a je na ní tanečnice flamenga. Moje dcera také tancuje flamengo, tak je to trochu osobní.“

„Tahle se mi líbí, ta tančící dívka. Je to dynamické, v pohybu a to se mi líbí.“

„Je mi teda divné, že si paní profesorka vybrala ženskou. Já bych si ji teda vybral taky, ale tu naproti. Tam je také taková žena, která se hezky směje. Já už jsem starší člověk a když vidím takhle mladé holky, tak jsem úplně unešený.“

„Jsou krásné! Vždyť já tvorbu pana Balvína znám už dávno a vždycky mě velmi mile překvapí. Jeho fotky jsou unikátní, úžasné!“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
04.02.2012	Zemřel romský spisovatel a básník Vlado Oláh	O Roma Vakeren
10.07.2009	Vladimír Oláh - básník z osady	O Roma Vakeren
19.12.2008	Mnozí Romové neoslaví Vánoce doma, protože se rozhodli emigrovat	O Roma Vakeren
19.12.2008	Vánoční přání Vlado Oláha	O Roma Vakeren
31.08.2007	Před sedmnácti lety založil Vladimír Oláh Matici romskou	O Roma Vakeren
22.12.2006	Na prvním místě je rodina	O Roma Vakeren
25.08.2006	Vyšla nová sbírka poezie Vlado Oláha s názvem "Naše cesta za světlem"	O Roma Vakeren
27.06.2006	V Muzeu romské kultury proběhne setkání se třemi romskými básníky	Zprávy ze života Romů
03.06.2005	Vlado Oláh připravuje vydání další sbírky svých básní	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Kdo vstoupí do svérázného podzemního prostoru krytového divadla Orfeus neví, kde dřív oči nechat. A když pak principál Radim Vašinka začne vyprávět romské pohádky, to už teprve člověku lezou oči z důlků:

„Asi před patnácti lety se jeho ženě narodilo v noci dvanáct synů! Nevěděl o nich ani otec ani matka.“

Musím prozradit, že to, jak se Radim Vašinka dostal k romským pohádkám, souvisí s jeho dlouholetou spoluprácí s Českým rozhlasem.

„To už je tak dlouho, že si skoro ani nepamatuju, jak to bylo! Buď v tom měl prsty pan režisér Melč, který pracoval na Vltavě, anebo jeho životní družka a přítelkyně, paní Hübschmannová. Vím jistě, že ona mi pověděla o těch pohádkách, ale pan Melč mi asi pověděl o paní Hübschmannová. A tak jsem se k nim dostal. Ty pohádky pro mne byly naprosto šokující a okouzlující, protože mají půvab času, ve kterých vznikaly. Navíc je na nich krásně poznat, jak lidé sedí okolo a poslouchají a jak se vypravěč tím příběhem baví. Navíc fantazie vypravěče čerpá hned z toho pramene, hned z tamtoho, hned si vymyslí něco, hned tam přidá něco ze současnosti...“

Salvy smíchu během představení vyvolávají číslovky, které Romové do svých pohádek zaplétají s velkou oblibou.

„V jedné pohádce se tak pracuje s čísly, že hrdinové, kteří na začátku mají patnáct let, tak nevím, kolik let jim je na konci. Vypadá to na 55, ale oni jsou přitom pořád osmnáctiletí. Neustále se tam také střídají různé termíny - něco se musí udělat za dva roky, něco za dva týdny, něco za tři dny. Úžasné! Dokazuje to jistou romskou hrdost na to, že dovedou počítat.“

S romskými pohádkami pracuje principál už řadu let.

„Začal jsem je dělat, začal jsem je číst, něco se dělalo v rozhlase... S něčím jsem začal jezdit ještě za bolševika přes Pražská kulturní střediska jako s takovým pořadem, kde se mělo dokazovat, že na Romy nezapomínáme. Byl to titul, který moc netáhl. A až po letech, kdy jsme se uhnízdili tady v tom krytu, jsem ty pohádky zase vytáhl a začal je vyprávět.“

Zajímavé také je, odkud Radim Vašinka romské pohádky čerpá:

„Čerpám je těžce, protože ona existuje jenom jedna knížka, kterou z vyprávění různých autorů dala dohromady paní Hübschmannová. A potom je ještě maličká knížečka, která vznikla ještě za bolševika, je to takový kolibřík, kde jich je asi pět nebo šest, ani teď Vám z hlavy nedokážu říct, kdo to dal dohromady a přeložil. Je mezi nimi ale znát rozdílný přístup zapisovatelů. Pohádky z maličké knížečky jsou už trochu poupravenější, kdežto paní Hübschmannová si s tím dala práci, protože perfektně ovládala romštinu, a zachovala šťavnatost romského jazyka převedeného do češtiny. Což je úžasná vzácnost, úžasný dar od ní.“

„A jestli neumřeli, žijou dodnes!“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
12.12.2015	Z pohádek, které vyprávěla vnučce, vytvořila Irena Eliášová knihu Chci se vrátit do pohádky	O Roma Vakeren
09.08.2014	Romské pohádky jako folklórní útvary	O Roma Vakeren
02.01.2013	Pozvánka na křest sborníku pohádek romských autorů Otcův duch	Zprávy ze života Romů
15.12.2012	Vyšla e-kniha romských pohádek Otcův duch	O Roma Vakeren
11.12.2012	Vychází kniha pohádek romských autorů Otcův duch	Zprávy ze života Romů
02.07.2010	Romské pohádka pohledem herce	O Roma Vakeren
08.01.2010	Dilino a čert - nová romská pohádka	O Roma Vakeren
22.09.2006	Festival divadla Líšeň zahajoval česko-romský projekt	O Roma Vakeren
20.06.2006	V Muzeu romské kultury se budou číst romské pohádky	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

„Naše výuka je vhodná pro pomalejší děti. Pokud je ve třídě namísto dvaceti, třiceti dětí patnáct a méně, má na ně učitel více času. Navíc je tu asistentka, která pedagogovi pomáhá se slabšími žáky. A proto si myslím, že školy tohoto typu jsou důležité.“

Vy pomáháte dětem na prvním stupni?

„Na prvním a pokud je potřeba, i na druhém. Se mnou tam pracuje i moje sestra Markéta Durdyová. Asistentek by ale bylo potřeba více.“

V čem konkrétně dětem pomáháte?

„Matematika, český jazyk, provozujeme taneční, výtvarný kroužek, keramiku. Děti mají opravdu široké pole působnosti.“

Zřejmě je tam dobrá spolupráce s vedením školy. A jak se spolupracuje s rodiči?

„Moc dobře, s dětmi také. Někdo by si mohl myslet, že je chválím, protože s nimi pracuji, ale ať se přijdou podívat. Opravdu je to perfektní.“

Kromě školy, domácnosti, rodiny, máte ještě kroužek Čhavorikani luma.

„Míváme ho teď jenom v sobotu a v neděli. Jak namrzlo, tak jsme si dali trošičku pauzu, ale od března začneme na plno. Prostor máme ve Stodůlkách, je malý, ale můžeme se tam scházet, pražské i berounské děti. Budeme připravovat Velikonoce a patnáct let činnosti kroužku. Zkrátka víkendy máme vyplněné tímto programem.“

Vím o vás, že jste také skvělá kuchařka!

„Mě baví vařit, když je nás víc. Když přijdou děti a vnoučata, už vím, co mají rádi a to vařím. Třeba holubky, goja už moc ne, naše malé děti už je nemají rády. Vůbec halušky a jim podobná jídla. Úplně upřímně, když mému manželovi převařím vodu, tak mu ode mě chutná.“

Co pečete sladkého?

„Peču dětem buchty, s čokoládou, jablky, tvarohem. Dortíky a cukroví už jsem přenechala mladším. Moje děti mi pečou cukroví na Vánoce.“

Nechodí za vámi někdy mladší ženy pro radu?

„Dělám, co se dá. Ještě chodím uklízet. Mám náročný den. Ráno jsem ve škole, pak jdu uklízet, doma už toho pak moc neudělám a víkendy jsou vytížený, ale to je člověku k dobru. Jak říkám, já jsem narozená za války, já všechno vydržím. Moje děti se tomu vždycky trochu smějí. Ale o tom to není. My jsme neměli pračku, neměli jsme jiné věci, praly jsme na valše, kterou ještě mám. Naše generace je víc odolná a víc unese.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
26.04.2014	Olga Fečová se věnuje dětem jako asistent pedagoga a vedoucí hudebních, tanečních a divadelních kroužků	O Roma Vakeren
14.09.2013	Olga Fečová zasvětila život dětem	O Roma Vakeren
03.03.2012	Olga Fečová představuje nové CD svého manžela Jožky Feča	O Roma Vakeren
25.11.2005	Olga Fečová je asi nejstarší studentkou střední školy	O Roma Vakeren
02.01.2004	Rok 2003 u rodiny Karvayovy	O Roma Vakeren
12.09.2003	Ministerstvo školství i letos vyhlašuje dotační program na podporu romských žáků středních škol	O Roma Vakeren
18.07.2003	Olga Fečová se neúnavně věnuje práci s dětmi	O Roma Vakeren

„V novinách jsem si našla inzerát, ve kterém občanské sdružení Dženo nabízelo pro Romy kurz žurnalistického minima. Chodila jsem tam rok. Líbila se mi parta mladých lidí, kteří byli nadšení pro to něco dělat, posunout se dál, což je u Romů daleko těžší než se může komukoliv zdát, protože fakt, že vystudují neznamená, že seženou práci. Ať chceme nebo ne, je to tak.“

V době, kdy jste nastoupila do žurnalistického kurzu, už jste měla středoškolské vzdělání?

„Neměla. To, že jsem dokončila kurz žurnalistického minima, mě motivovalo k tomu, abych šla studovat dál. A to i přes to, že jsem měla vyšší věk ke studiu, kolem 35 let.“

Takže rodina, škola, práce. Kolik v té době bylo vašim dětem?

„Mladšímu bylo osm a staršímu třináct. V tom to bylo trochu náročnější. Oba kluci dojížděli do Prahy, protože bydlíme za Prahou. Musela jsem tedy děti a všechno zvládnout, odvézt je do školy, z družiny, na kroužky – dneska děti mají hodně koníčků a zájmů, museli jsme to trochu zúžit.“

Proč jste nešla po základní škole na střední?

„Když jsem se vyučila a řekla jsem mamince, že bych chtěla dál studovat, tak mi řekla, že mě nebude živit. Tím to bylo jasné. Pořídila jsem si svoji rodinu, svoje žití, své bydlení, a když děti malinko odrostly, šla jsem studovat. Mám ale velkou oporu v mém manželovi, který následně studuje teď a dodělává si maturitu, takže jsme si trochu obrátili role.“

Kde v současné době pracujete?

„Pracuji v jedné nejmenované firmě. Je to jedna z největších společností v daném oboru v Evropě. A dělám pro zákaznický servis. Školím kolegy, jak se mají chovat k zákazníkům nebo i mezi sebou, protože i to má vliv na obraz firmy.“

Co byste doporučila ženám, které už mají děti odrostlé a váhají nad tím, jestli zvládnou školu nebo ne? Určitě už mají více času jenom pro sebe.

„Naopak, já si myslím, že ženy, které mají děti, jsou zodpovědnější a když jim bude něco chybět, dosáhnou toho mnohem snáze než dnešní mladí. Možná teď budu znít trochu zaujatě, ale vzhledem ke své funkci mám možnost setkávat se s mladými lidmi. Když k nám nastupují do práce, děláme i výběrová řízení. A musím říct, že raději přijímáme starší ženy, které už mají zkušenosti, což souvisí právě s tou zodpovědností. Mladí se starají jenom o sebe, jenom o svoje koníčky, o svoje záliby a o školu, kdežto starší ženy jsou schopny dělat několik věcí najednou. Protože jsou schopné chodit do práce, starat se o rodinu a navíc samy o sebe, tak školu určitě zvládnou.“

Dnes je tu s vámi i váš starší syn Láďa. Láďo, jak jste zvládali dobu, kdy máma chodila do školy a nemohla se vám stoprocentně věnovat?

„Spoustu věcí dělal táta. Její studium spočívalo v tom, že se doma doučovala s tetou a když měla chvíli času, tak uklízela. Potom jsem taky samozřejmě musel něco dělat já.“

Láďo, je vám maminka vzorem?

„Určitě. Moje máma je velice schopná osoba. Myslím si, že dělá víc než spousta jiných lidí.“

Co studujete?

„Vejlovku v Hostivaři, na autotronika. Studuji diagnostiku vozidel. Je to čtyřletý obor s maturitou.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
02.01.2004	Rok 2003 u rodiny Karvayovy	O Roma Vakeren
12.09.2003	Ministerstvo školství i letos vyhlašuje dotační program na podporu romských žáků středních škol	O Roma Vakeren