Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.

Mohl byste představit vaši firmu? Jak se jmenuje a čím přesně se zabývá?

„My jsme firma Martin Sysel – třídění odpadů a zabýváme se právě touto činností, tedy tříděním odpadů pro firmy a soukromé osoby. Když někdo potřebuje něco zlikvidovat, snažíme se z odpadu udělat ještě něco, co by se dalo využít.“

Kde přesně sídlíte?

„Sídlíme na Praze 3 – Žižkov, konkrétně na Nákladovém nádraží Žižkov, kde máme blízko centra třídírnu. Z centra svážíme odpad a přetváříme jej na jiné věci tak, aby se ještě využily.“

Kolik má vaše firma zaměstnanců?

„To je různé podle zakázek. Přibližně se pohybujeme od dvou do pěti zaměstnanců, buď formou brigády, kmenově nebo se jedná o práci na zakázku.“

Jste tedy malá firma, ale získali jste certifikát Ethic friendly zaměstnavatel. Z jakých etnik jsou vaši zaměstnanci?

„Vlastně akorát z romského. S ostatními zatím zkušenosti nemám.“

A jaké máte zkušenosti s Romy jako se zaměstnanci? V naší společnosti přeci jenom panuje proti nim hodně předsudků, například že nechtějí pracovat atd. Jaký je názor člověka, který s nimi pracuje?

„Já v tom nevidím žádný rozdíl. Zkušenosti jsou stejné, ať jsou lidé tmaví nebo bílí, dobrý nebo špatný, práce míň nebo víc, nevidím v tom rozdíl. Jedná se tedy čistě o moji zkušenost, nevím jak je to u ostatních. Já to vidím tak - bez rozdílu.“

Kolik hodin denně vaše práce obnáší? Je to spíše nárazové?

„Zase je to proměnlivé podle toho, kolik máme práce. Některé činnosti jsou pravidelné a pak u těch nárazových je dobré, když mám v záloze někoho, komu můžeme zavolat, aby nám přišel pomoct. Někdy se dělá šest hodin, někdy dvacet.“

Ještě bych se zeptala vašeho zaměstnance - jak se jmenujete a jak dlouho u této firmy pracujete?

„Jmenuji se Kováč, u Martina pracuji třetím rokem a jsem tu spokojený. Sháněl jsem práci, ale nikde nebyla. Pak jsem procházel internet a najednou vidím, Martin Sysel. Říkám si, půjdu se zeptat a když jsem přišel, Martin že mě nejdřív vyzkouší. Zkouška proběhla, vyšlo z ní, že makat umím a tak mě vzal. A já u něj zůstal.“

Jak zkouška vypadala? Co jste všechno dělal?

„Všechno, co ostatní zaměstnanci. Co bylo potřeba. Muselo se něco vyklidit, tak jsme vyklízeli, potřebovalo se něco přivést, tak jsme to přivezli, vyložili, roztřídili, no a podobně. Dá se říct, že dnes jsem už v důchodě. Ale pořád sem chodím a přivydělávám si další peníze, protože těch není nikdy dost. Chodí sem mladí kluci na výpomoc, na brigádu, přivydělat si, taky Romáci. Je jich pět nebo šest. A nejsou s nimi žádné problémy. Já, jako Rom, nemám problém. Můžu jít kam chci. Nevím, co všichni mají, já nikdy problémy neměl.“

Myslíte problémy s diskriminací? Nebo že by vám někdo nadával, mlátil vás ...

„To se mi ještě nestalo! Je mi už hodně let a ještě jsem to nezažil. Aby mi někdo nadával do Cikánů? Neexistuje. Nikdy. Já u jednoho podniku vydržel 40 let. A s nikým jsem potíže neměl. Řídil jsem stavbu, která měla 150 zaměstnanců.“

A ani když jste hledal práci vás nic zlého nepotkalo?

„Ne. Všude, kam jsem přišel, ať mě přijímal muž nebo žena, to bylo bez komplikací. Potřebujete práci? Kde jste dělat? Máte papíry? Všechno v pořádku. Já mám ještě tři bratry a ani oni žádné potíže nemají, a to pořád ještě pracují.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
21.10.2013	Příklad kvalitní spolupráce s držitelem značky Ethnic Friendly zaměstnavatel	Zprávy ze života Romů
18.10.2013	Ocenění zaměstnavatelů, kteří se nebojí zaměstnat etnické menšiny	Zprávy ze života Romů
03.11.2012	Certifikát Ethnic Friendly zaměstnavatel získala i firma J+J školní jídelny	O Roma Vakeren
20.10.2012	Mezi sedm nových Ethnic Friendly zaměstnavatelů patří i firma Strabag	O Roma Vakeren
01.08.2012	"Cikán mi vybílil byt" - hlásá nová kampaň	Zprávy ze života Romů
25.02.2012	Ve firmě Trutnovská zeleň vedle sebe pracují Romové i bývalí skinheadi	O Roma Vakeren
19.10.2011	Firmy zaměstnávající pracovníky z jiných etnik převzaly ocenění	Zprávy ze života Romů
30.07.2011	Spot Neviditelní poukazuje na to, že Romové pracují a pracovat chtějí	O Roma Vakeren
23.07.2011	Ve firmě Wistron InfoComm pracují lidé ze 126 zemí světa	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

„Musím říct, že psát vědeckou práci ve vědeckém oboru, který není mým vlastním, je jedna z nejtěžších věcí, ke kterým jsem se dosud v životě propracovala. Dva a půl roku jsem nedělala nic jiného, než že jsem četla. Skutečně jsem přečetla stovky knížek.“

Ovlivnila vás skutečnost, že jste byla provdaná za Roma?

„Určitě to mělo naprosto zásadní vliv. Dnes, když se dívám na svoje manželství s Ivanem Veselým, vidím, že nedopadlo úplně nejlépe, po sedmnácti letech skončilo rozvodem. Pohybovala jsem se v romské komunitě, která mi zprostředkovala řadu osobních a velice emotivních zážitků. V podstatě mi bylo dopřáno prožít ty vnitřní pocity v romském společenství. A přitom, ač sama nejsem Romka, jsem měla možnost je, doufám objektivně, analyzovat.“

Jak byste charakterizovala romskou komunitu?

„Je strašně prodchnutá utrpením, které se táhne po stovky let a ani oni sami nejsou dost dobře schopni si to uvědomit. Tato moje útlá, 120 stránková knížečka, by měla sloužit nejenom Čechům, aby se zorientovali v romské problematice a v tom, jací Romové skutečně jsou a hlavně proč takoví jsou. Také si myslím, že by si ji měli přečíst Romové, aby sami nad sebou začali přemýšlet a aby se pokusili začít sami sobě rozumět.“

Myslíte si, že to je hlavní důvod sociálního vyloučení Romů? Psychologický aspekt? Nebo se Romové chtějí separovat a tím se chránit?

„Oni se svým způsobem chtějí separovat, a to proto, že neví, jakým jiným způsobem by mohli ochránit svoji vlastní duši. Oni si samozřejmě své romství nevybrali a není to lehký úděl. Ale když už Romy jsou, musí se s tím nějakým způsobem vypořádat. Nikdy si nikdo nepoložil otázku, proč to tak je? Proč jsou Romové takto nastaveni?“

Mohla byste je charakterizovat? Jací Romové jsou?

„Oni jsou v podstatě velice uzavření, neintegrovaní a ve své podstatě dneska neintegrovatelní do české nebo evropské společnosti. A jestliže se i Romové umí přizpůsobit - všichni umí používat mobily, internet, umí řídit – mluvím tedy o té části obyvatelstva, která je toho schopná intelektuálně, ale prostě i ten nejposlednější Rom v té nejvyloučenější lokalitě běžně posílá Mmsky, jsou schopni se přizpůsobit životu v rámci technického pokroku a proto prostě není možné, že neumí vzít do ruky koště a zamést kolem sebe! To musí mít nějaké jiné příčiny!“

A našla jste je?

„Myslím si, že jsem na ty příčiny přišla. Romové se cítí ohroženi a chrání svoje romství, protože chrání svoji duši. Podle mého názoru cítí tlaky různého nebezpečí a nepřijetí, ale ne nutně nebezpečí a nepřijetí ze současné doby! To je to strašné nedorozumění mezi českou majoritou a romskou minoritou. Romové v podstatě nechtěně reagují na všechna příkoří, která se jim stala v minulých staletích a promítají je do dnešní doby a i tam, kde žádné ohrožení samozřejmě není. Bez vědomí této příčinné souvislosti, sahající hluboko do historie, tomu nemůžete porozumět. A když tomu neporozumíte, tak to není možné přerušit.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
28.04.2012	Advokátka Klára Samková byla vyloučena z obhajoby podezřelých z mačetového útoku	O Roma Vakeren
17.09.2011	Situace na Šluknovsku pohledem právničky Kláry Samkové	O Roma Vakeren
20.09.2004	Soud rozhodl, že Ústí nad Labem nebude Červeňákovým nic platit	Zprávy ze života Romů
16.08.2004	Veselá-Samková už nebude hájit ústeckou rodinu Červeňákových	Zprávy ze života Romů
10.10.2003	Co mají Romové dělat, aby nepřišli o byt, ve kterém celá léta bydlí?	O Roma Vakeren
03.10.2003	Romské tradice a ochrana práv dětí	O Roma Vakeren
08.08.2003	O Roma Vakeren	O Roma Vakeren
11.07.2003	O Roma Vakeren	O Roma Vakeren
26.02.2000	Odchod Romu do Kanady	Historie
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

„Rok od roku jsme se vlastně dozvěděli, že výměna dvoupokojového bytu za třípokojový plus doplatek, byl podvod. Byt nám prodal pán, jehož manželka byla i s dítětem v Rusku. Až když se vrátila na Slovensko, zjistila, že v jejím dvoupokojovém bytě žije šestičlenná rodina. Obrátila se na policii, pak na soudy a byt jí byl automaticky přisouzen, protože ona byla podvedenou. No a my jsme se v mžiku ocitli na ulici. Nabízeli nám ubytování v osadách, jenže my jsme na to nebyli zvyklí. Měli jsme svůj zažitý standart a najednou jsme se měli odstěhovat do nějakého zařízení nebo do osady, kde žili převážně Romové, ale ti nepřizpůsobiví.“

Tak začíná příběh, který není po roce 1989 výjimečným. Zajímavý je zejména osud hlavního aktéra příběhu, Marka Berkyho z Bánské Bystrice, kterému se naskytla příležitost překonat nepřízeň osudu. Rodinu čekalo další stěhování. Do sociálního bytu, takzvaného azyláku. Marek s rodiči a třemi sourozenci bydlel v jedné místnosti. Štěstím v neštěstí se ukázala otcova pevná výchova.

„Výchovy se nám dostalo neromské, protože náš otec byl od narození v dětském domově. Spíše to byla výchova vojenská a já jsem za to dodnes vděčný. My jsme do komunity vůbec nezapadli. Byl jsem pro ně de facto bílý, a to už jen na základě toho, jak jsem se oblékal a jak jsem se vyjadřoval. Večer chodili a nadávali nám, přišli jsme jim divní a já nechápal, proč to dělají, když jsem také Cikán, ne bílý. Dokončil jsem základní školu, otec mi ani nedal jinou možnost než jít na školu. On vůbec nechtěl, abych šel pracovat, i když jsme byli sociálně slabí. Říkával, že nějak bylo, nějak bude, ale vystudovat musím. Vybral jsem si proto obor autolakýrník. A když už jsem byl na střední škole, bylo mojí jednoznačnou prioritou získat maturitu. Rodiče o tom věděli a tak mi pomáhali, jak jen to šlo. Jenže když jsem se měl rozhodnout, jestli maturitu ano nebo ne, rodiče nevěděli kam a já tehdy dostal nabídku na zaměstnání v oboru. Věděl jsem, že naši nemají peníze, že sestry nemají na oblečení, navíc jsem musel pomáhat bratrovy, který byl o rok mladší a stále studoval, a proto jsem se rozhodl jít do práce. Pracoval jsem jako autolakýrník rok a půl. Všechno se dařilo, jenže to bylo u soukromníka a dostal jsem výpověď. Pak nastalo období, kdy jsem neměl zaměstnání, vlastně vůbec nic, byl jsem bez peněz. Našel jsem si dívku a ta mě inspirovala k tomu, abych se vrátil do školy. Podpořila mě tím, že jsem mohl studovat a nemusel jí přispívat na nájem.

V životě můžete potkat i správné lidi. Markovi Berkymu se to podařilo. Štafetu po rodičích brzy přejala sociální pracovnice pro rodiny s dětmi v ohrožení Milena Maková:

„Nám se na jedné straně osvědčil, zejména při práci s dětmi. Někdy už mi Marek přijde jako kolega. Asi je to těmi zkušenostmi, že je tu s námi, vidí, jak to celé probíhá, co je potřeba udělat, je nápomocný. Když jsme se poprvé poznali, tak jeho představa byla úplně jiná. Chtěl být policistou. Pořád jím sice může být, ale zřejmě ho oslovila i naše profese.“

Marek Berky momentálně pracuje jako asistent v zařízení nouzového a dočasného bydlení Kotva v Banské Bystrici. Záleží už jen na něm.

„Po absolventské praxi viděli, že mě děti respektují a že s nimi mám i já dobrý vztah. Výsledky jsou vidět i ve školách, zlepšily se jim známky, docházka. Po třech měsících spolupráce proto začali přemýšlet, co se mnou dále. Nabídli mi práci, na devět měsíců, na dobu určitou. Celou dobu jsem vlastně jen připravoval volnočasové aktivity, plus navíc nějaké kancelářské práce a teď mi předložili novou smlouvu. A v mezičase si účelově dodělávám, na základě rady kolegů, vysokou školu. Studuji sociální práci se zaměřením na romskou komunitu.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
15.08.2015	Černému odběru elektřiny mají na Slovensku zabránit tzv. kreditní měřící systémy	O Roma Vakeren
14.03.2015	Jsou Romové na Slovensku problémem veřejných financí?	O Roma Vakeren
02.08.2014	Ne každý si může dovolit odjet na dovolenou	O Roma Vakeren
27.11.2013	Slovensko zpřísňuje vyplácení dávek v hmotné nouzi, lidé si je musí odpracovat	Zprávy ze života Romů
13.06.2013	Sociální reforma na Slovensku se má zaměřit na občany ohrožené extrémní chudobou	O Roma Vakeren
23.08.2012	Pro romské děti ze Zvolena je už posedmé připraven letní tábor	O Roma Vakeren
26.07.2012	Slovenští poslanci na Tour de Roma	Zprávy ze života Romů
30.06.2012	S Ingrid Kosovou o romské identitě, mateřských školkách a o Romech v politice	O Roma Vakeren
02.06.2012	O situaci důchodců na Slovensku	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Je krátce po poledni a přibližně desítka školáků a předškoláků se netoulá v ulicích, ale sedí za velkým stolem a vyrábí zimní dekorace do oken.

„Bydlím v Pláničkově 5, Ostrava - Hrušov, třetí vchod. A dělám sněhuláky.“

Jak často sem chodíš?

„Každý den,“ představuje se školák Filip.

Já mezi vás, děti, trochu nahlédnu. Můžeš mi říct, co děláš?

„Sněhuláka.“

A jak se to dělá?

„To musíte udělat tři kruhy a pak je spojit.“

Kdo ještě dělá sněhuláka?

„Sněhuláčka, nebo koníčka.“

V herně je také spousta hraček a děti mi prozradily, že tam rády tancují a zpívají.

„Tančím, hraji si s puzzlema, vyrábím třeba lízátka z papíru ...“

A co na to říkají rodiče, že sem chodíš?

„Jsou rádi, že nemusíme být celý den doma, hlavně že jsme v centru,“ vysvětluje Barborka a ukazuje mi své oblíbené hračky.

Nad vším dohlíží vedoucí centra Renata Gažiová:

„Nacházíme se v herně, kde děti mají videoprojekci, prostor na doučování, mohou si zde hrát, kreslit, i koutek, kde se nám mohou svěřit se svými problémy.“

Kolik dětí k vám denně dochází?

„Máme otevřeno denně od půl jedné do čtyř hodin pro malé děti od 6 do 13 let a potom od půl šesté do osmi otevíráme pro mládež. Celkem okolo 55 až 60 dětí.“

Naproti herně pro menší děti je oblíbená místnost mládeže, hlavně starších kluků. Vede je trenér Zdeněk Tišer:

„Chodím sem cvičit mládež. Máme k dispozici činky a posilovací stroje.“

Jaký je o posilovnu zájem?

„Obrovský. Kluci, co žijí poblíž, v komunitě, nemají vesměs kde trávit volný čas. Proto jsou rádi, že jsme pro ně zřídili komunitní centrum.“

Lukáši, vy tu dnes cvičíte, chodíváte sem často?

„Ano. Cvičíme tu, jsme rádi, že to tady máme. Chodí sem všichni kámoši.“

Z posilovny mě paní Renáta Gažiová vede k dalším místnostem. Jednou z nich je poradna, kde sociální pracovnice lidem pomáhají řešit například problémy s bydlením. Nechybí ani malá kuchyňka.

„Kuchyňku teprve zřizujeme. Ještě budeme kupovat plynový sporák, aby mohly děti mít jednou do týdne kroužek vaření.“

A kam to vede dál? Jdeme nějakou chodbou ...

„Tady je herna, kterou má na starosti Martin Peťera.“

Martine, popište nám trochu blíže vaši hernu, co zde mohou děti nebo mládež dělat?

„Mohou zde hrát společenské hry, například stolní tenis. Já jsem tu i od doučování, pomáhám jim se zlepšením prospěchu ve škole, pomáhám mladým, co se hlásí na střední školy.“

A s jakými předměty mají největší problémy? Co chtějí doučovat?

„Nejhůře jsou na tom vždycky s jazyky, i s českým, a s matematikou,“ uzavírá Martin Peťera.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
25.01.2014	Pracovníci sdružení Vzájemné soužití doprovázeli romské děti k zápisu do základních škol	O Roma Vakeren
14.09.2013	Sdružení Vzájemné soužití chce založit neziskové bytové družstvo	O Roma Vakeren
14.10.2005	Ostravské Romské komunitní centrum provozuje školku, školu a nabízí volnočasové aktivity	O Roma Vakeren
12.08.2005	Co dělá občanské sdružení Vzájemné soužití?	O Roma Vakeren
06.02.2005	Ostravská Vita podpoří mladé lidi, kteří chtějí pomáhat okolí	Zprávy ze života Romů
01.02.2005	Soud řeší údajnou diskriminaci Romů v ostravské restauraci	Zprávy ze života Romů
28.01.2005	Chceme ukázat, že taky něco dokážeme, říkají ostravští Romové	O Roma Vakeren
14.01.2005	Profesor Ian Hancock navštívil Ostravskou Vesničku soužití	O Roma Vakeren
08.05.1998	Praha	Zprávy ze života Romů

„Zkusil jsem to, některé přijímačky se povedly, někam jsem se dostal, ale zjistil jsem, že to není přesně to, co jsem vždycky chtěl. Na střední vlastně pořád ještě nevíte, co byste chtěli dělat, někdy ani později. Vlastně si dodnes nejsem úplně jistý, čím bych chtěl být, zvlášť když už je člověk v nějakém procesu.“

Kde v současné době působíte?

„Jsem zaměstnán jako konzultant prodeje. Představte si člověka, který pracuje v prodejně v libovolném obchoďáku a nabízí produkty, stará se o stávající klientelu.“

Nastoupil jste před pěti lety? Hned po škole?

„Přesně tak. Hned po škole jsem tam zavítal. Práce je to určitě zajímavá, mohu doporučit komukoli, kdo neví, co by přesně chtěl dělat. V této práci se dají získat zkušenosti a otevře se nový prostor.“

Máte možnost dalšího kariérního růstu?

„Stejně jako v každém zaměstnání i tady taková možnost je, ale není to nejjednodušší. My jsme velká společnost a díky tomu je zde i více uchazečů o různá místa. Řekl bych, že naše firma je co do kariérního růstu zajímavá, je hodně možností, člověk ale musí být hodně šikovný, aby se někam dostal.“

Kde se ve vaší společnosti vidíte za rok?

„Standardní kariérní růst je ten, že člověk dělá nejdříve poradce, pak povýší na zástupce, vedoucího, manažera. Já teď pracuji jako zástupce, takže bych se rád viděl jako vedoucí prodejny.“

Tedy jste zástupce vedoucího. Když přijde zákazník, myslíte si, že se třeba někdy pozastaví nad tím, že jste Rom?

„Někteří určitě ano. Někteří sotva otevřou dveře – a já stojím se svým stolečkem přímo naproti dveřím – tak se divně dívají, ale po pár minutách nebo pár slovech, která spolu prohodíme, tak takové to jemné zděšení opadne a oni si uvědomí, že hovoří s člověkem, který má něco v hlavě a rozumí svojí profesi. Pak už je to v pořádku a získají k vám důvěru. Ale ze začátku, občas, někteří, koukají divně.“

Říkal jste „zděšení“. Jak to vlastně překonáváte, když jste se s tím párkrát na prodejně setkal?

„Pro mě je to především výzva. Mohu lidem ukázat, že jsem na správném místě, že svoji profesi zvládám, že na to mám. Někteří lidé se s vámi ani nechtějí moc bavit, jsou odtažití, ale jedině vaším přístupem, tím, že vás práce baví a jdete do toho naplno, ty lidi prostě zlomíte. A oni potom za vámi chodí, když mají nějaký problém nebo chtějí nový produkt.“

Přemýšlíte nad dalším studiem? Nechcete dál studovat vysokou školu?

„Samozřejmě přemýšlím o tom. Jakmile se dostanete do pracovního procesu, je těžké se do toho zase dostat, přinutit se k tomu. Já určitě chci, možná už i mám něco vyhlídlého, ale uvidíme, jak to vyjde, protože ta škola, kterou jsem si vybral, je soukromá. Obor není na státní škole a není to nic jednoduchého, skloubit práci, ve které jsem každý den od rána do večera a ještě si večer otevřít knížku a učit se...“

Vy jste také po maturitě studoval rok angličtinu?

„Po střední škole jsem přesně nevěděl, co chci dělat. Takže mi přišlo vhod studovat jazyk. Angličtina mě vždycky zajímala nejen kvůli komunikaci, ale i kvůli filmům, hudbě, abych věděl, o co se tam jedná. Používám ji každý den v práci i s přáteli po internetu. Můžu ji jedině doporučit.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout: