Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes vám řekneme o republikovém setkání romských studentů. Podíváme se do
Novoborských skláren, kde pracují Romové a opět se ohlédneme za dvacetiletou
historií romského muzea. Tolik jenom namátkou z dnešního pořadu O Roma
vakeren, který se samozřejmě neobejde bez romských písní z domova i ze
světa.
Bacht tumenge savorenge. So šunen amaro vakeriben.Mangav tumenge šukar
sambat. Adadžives vakeraha palo romano sikľariben. džana amenca andro foros
Nový Bor, šunena romani paramisa the amare romane giľora. Som rado hoj san
amenca.
=[ Reportáž ]=
Stačí jen chtít a i Ty si můžeš plnit své sny
„Stačí jen chtít a i Ty si můžeš plnit své sny“ – s takovým mottem
odstartoval letošní ročník projektu občanského sdružení Slovo 21 Dža dureder
– Pokračuj, který připravuje romské středoškoláky na přijímací zkoušky na
vysoké školy. A také studentům pomáhá s výběrem vysokoškolského oboru. Na
dnešním společném setkání se totiž potenciální vysokoškoláci mohli pomocí
testů a pohovorů s psychologem dozvědět, na jaký typ vysoké školy se nejvíce
hodí. Natáčel Tomáš Bystrý.
„U těch dalších příkladů bude více sloupečků, proto je třeba dát správné
znaménko do jednoho sloupce, další do druhého. Můžete začít!“
Testy jsou standardizované, stejně jako způsoby vyhodnocení. K odpovědím
se obvykle přičítá daný počet bodů, které se sečtou a podle výsledku se
provede hodnocení.
„Pro mě je samozřejmě důležité si navíc se všemi promluvit,“ říká
psycholožka Iva Stefanová, která dnes testovala studijní a osobnostní
předpoklady uchazečů o studium na vysoké škole z moravskoslezského,
olomouckého, plzeňského, ústeckého a středočeského kraje. Ve všech těchto
regionech funguje projekt Džado reder, tedy „pokračuj“, už devátým rokem.
Podle ředitelky sdružení Slovo 21 Jeleny Silajdžić je úspěšnost absolventů
přípravných kurzů při přijímání na vysoké školy až 60 procent:
„Jenomže my nikdy nejsme spokojení, pořád si říkáme, že to může být lepší a
ono může. Přišli jsme na to, že existuje spousta studentů, kteří mají
potenciál. Mohli by chodit do školy, absolvovat jak střední, tak vysokou.
Nejčastěji mají překážky sociálního charakteru. Řada mladých Romů pochází z
rodin, které si nemohou dovolit, aby jejich děti chodily na gymnázium,
protože to samo o sobě nestačí. Potom musí ještě někam na fakultu a sedm či
osm let je pro romskou rodinu, která je na tom sociálně špatně, strašně
dlouhé období,“ míní ředitelka sdružení Slovo 21 Jelena Silajdžić.
Přesto se na dnešním setkání objevilo hned několik mladých Romů, kteří se
rozhodli pro studium právě gymnázia a pochopitelně by rádi pokračovali dále,
na vysokou školu.
„Ne, nejsem jediná Romka. Na gymnáziu se mnou studuje ještě můj bratranec,
dokonce jsme ve stejné třídě. On je spíše humanitně zaměřený, zajímá se
hlavně o psychologii a chtěl by být psychologem. Já bych ráda studovala
chemii - farmacii nebo hutnictví. Moji prapředci nemají žádné vysoké školy,
první vysokoškolský titul má až můj táta. On je učitel.“
„Studuji čtvrtým rokem gymnázium a maturity se bojím, hodně. Chtěla bych jít
na sociologii a sociální politiku, zkrátka na humanitní vědy.“
„Já jsem na gymnáziu, ve druhém ročníku. Chystám se studovat buď angličtinu
nebo žurnalistiku – noviny, média, rádia, třeba i masovou komunikaci. Dneska
ty testy byly fajn, i když dlouhé. Pro mě, jako pro typicky vyhraněného
humanistu, bylo těžké se soustředit zejména na logiku.“
Radim František Holeček, který už sedm let připravuje mladé Romy z
Ústeckého kraje na přijímačky na vysoké školy, zároveň učí na tamní
Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. Sám přiznává, že každý rok během kurzů
narazí na Romy, kteří podle něj mají velkou šanci stát se dobrými
vysokoškoláky. A i letos má svého kandidáta:
„Já ho stále jmenuji, dnes je tu také. Je to další vycházející ústecká
hvězda, Rudolf Kora, o kterém ještě hodně uslyšíme. Když jsem ho učil, viděl
jsem, jak je chápavý. V deváté třídě měl prakticky samé jedničky, učení mu
jde samo. Velmi jsem tlačil na to, aby šel na gymnázium. Nakonec na něj
nešel, je na stavební průmyslovce, která má ale v Ústí velmi dobré jméno.“
„Žiju jenom s dědou. On je hrozně rád, že jsem teď na stavební průmyslovce.
Už jsme spolu mluvili o tom, že bych pak šel na ČVUT. A děda je hrozně rád,
že chci něco takového zkusit,“ říká mladý student Rudolf, kterému alespoň
vedoucí Centra celoživotního vzdělávání Jana Evangelisty Purkyně Radim
František Holeček předpovídá velkou budoucnost.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Sklárna v Novém Boru zaměstnává řadu Romů
V české společnosti panují vůči romskému obyvatelstvu předsudky. Nejinak je
tomu v Novém Boru na Českolipsku, kde mnoho lidí říká, že Romové nechtějí
pracovat, žijí ze sociálních dávek a místo si nikde hledat nechtějí. Řada
Romů ale do práce pravidelně chodí, třeba i desítky let. Jako příklad
poslouží jedna ze skláren v Novém Boru, jak se dozvíte v reportáži Šárky
Škapikové.
Někteří obyvatelé Nového Boru říkají, že Romové pracovat nechtějí a že
dobrovolně žijí výhradně jen ze sociálních dávek.
„Akorát natahují ruku. Dejte, dejte!“
S tím ale nesouhlasí podnikatel Robert Uksa, který ve své sklárně Romy
zaměstnává a je s jejich prací spokojený:
„Zaměstnance zásadně nerozděluji podle barvy pleti, ale podle toho, co kdo
umí. Sami skláři by se špatným kolegou nedělali. Každý můj zaměstnanec je
dobrý a plní svoji normu tak, jak má.“
Řada obyvatel Nového Boru má za to, že Romové nechtějí pracovat. Takže vy
to můžete vyvrátit?
„Já si myslím, že to tak není, ale je tu spousta mladých lidí, kteří jsou
nezaměstnatelní, protože nemají pracovní návyky.“
S tím souhlasí také starosta Nového Boru Jaromír Dvořák:
„Musím říct, že je-li některým spoluobčanům jasně stanoveno, co mají dělat a
je-li jejich práce kontrolována, tedy zda ji vykonali v předepsaném čase,
kontroluje-li se jejich docházka, tak musím i některé z nich vyzdvihnout,
jejich aktivitu, ochotu spolupracovat. Vidět to bylo například hned po
Silvestru, kdy už od rána uklízeli.“
Sama se vydávám do sklárny, abych si ověřila slova Roberta Uksi, který
říká, že Romové do práce poctivě chodí.
- Jste rád, že tu práci máte?
„No určitě jsem rád. Moc si toho vážím.“
- A jak dlouho tady pracujete?
„Od roku 2000.“
- To už je jedenáct let ...
„Jedenáct, ano.“
- A jak vás ta práce baví?
„Baví. Nevím, jsem na ni zvyklý.“
- Ono to vypadá na velmi těžkou práci...
„Docela jo, ale když si člověk zvykne...“
- Zeptám se, jste rád, že tady ve sklárně pracujete?
- „Jo.“
- Baví vás ta práce?
- „Jasně.“
- Jak dlouho tu pracujete?
- „No asi 17 let.“
- Takže není pravda, že v Novém Boru práce není? Kdo chce tak si ji
- najde?
- „Určitě.“
- Baví vás tady pracovat?
- „Mě? Už tady dělám 28 let!“
- Na Českolipsku je vysoká nezaměstnanost...
- „Víte co? Kdyby lidi chtěli, tak si práci vždycky najdou.“
- Jste rád, že tady ve sklárně máte práci?
- „Jsem.“
- Jak dlouho tu pracujete?
- „Sedm let.“
- A baví vás to?
- „Baví, protože máme dobrého majitele, který nás podporuje a fandí nám. I
- lidi tu jsou dobří, vycházíme spolu. Mám dobrou práci a vážím si toho.“
Romové jsou tedy za práci rádi. A za to, že romští zaměstnanci plní své
úkoly dobře, je zase rád vedoucí sklářské hutě Libor Tříska.
Můžete mi, jako vedoucí hutě, potvrdit, že tu pracují Romové? A jak jste
s jejich prací spokojený?
„Zatím jsme s nimi žádný problém neměli. Nemůžeme si stěžovat, že by třeba
nechodili do práce. To někteří z ostatních mají kolikrát více absencí v
práci než Romové.“
Řada lidí v Novém Boru říká, že Romové nepracují, že o práci nemají
zájem, což tedy u vás ve firmě nelze potvrdit?
„Nemůžeme je všechny házet do jednoho pytle. Všichni nejsou stejní.“
Vy jste prostě ukázkou toho, že pracují a jsou za práci vděční.
„Ano. Pro ty, co jsou u nás zaměstnaní, to platí.“
A jsou tu zaměstnaní dlouhodobě?
„Někteří i přes 10 let.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Expozice Muzea romské kultury o historickém příchodu Romů do Evropy
Už jsme vás informovali, že v prosinci otevřelo brněnské Muzeum romské
kultury tři nové sály stálé expozice. Společně jsme s mikrofonem navštívili
sál první, který popisuje nejstarší život Romů v Indii. Dnes se s Janou
Šustovou vydáme do druhého sálu, který mapuje historický příchod Romů do
jednotlivých zemí Evropy.
Nové sály stálé expozice Muzea romské kultury jsou mezi sebou propojeny
zvláštními průchody, které jsou rovněž místem pro expozici i prostorem pro
zážitek. Jak vypadá přechod z prvního sálu, který je věnován Indii, do sálu
druhého, který nás zavádí do Evropy, říká tisková mluvčí muzea Lucie
Křížová:
„Ještě než přejdeme do toho druhého sálu, tak se musíme trošičku ohnout, je
tam snížený podhled, což je z toho důvodu, aby člověk měl pocit, že tady
nastalo nějaké omezení. Při tom putování to samozřejmě nebylo jednoduché,
takže člověk jako by se najednou dostává do zúženého prostoru a přechází z
té indické části do Evropy. Takže se tam jednak geograficky přesouváme do
Evropy a chronologicky do raného středověku a do celého dalšího období
středověku a raného novověku. Je tam umístěna mapa, která ukazuje, jak se
Romové rozptylovali po Evropě a odkud přišli.“
Druhý sál popisuje řemesla a profese, ve kterých se ve středověku Romové
uplatňovali a která byla spojena s kočovným způsobem života.
„Co se týče interiéru, tak hlavním bodem celého toho druhého sálu je
kočovnický vůz, opravdu originál ve 100% velikosti, s ukázkou tradičního
tábořiště. Takže tam máme takové sochy romské rodiny, která pracuje u
táborového ohniště, ten muž je kotlář a žena vaří na ohni.“
Žena má na zádech přivázané dítě tak, jak dodnes v romských osadách na
Slovensku nosí ženy na zádech svá nemluvňata a batolata. Popisuje to
ředitelka muzea Jana Poláková.
„Říká se tomu zajda, což je vlastně ten přehoz, do kterého se dítě balí. Ale
není to označení pouze pro nošení dítěte na zádech, že se nosí v zajdě, ale
je to označení pro nošení čehokoliv na zádech. Čili v zajdě se může nosit
nákup, dřevo, prakticky cokoliv. Je to pruh látky, který se přehodí, dva
cípy nahoře, dva cípy dole, ty horní cípy jsou obvykle delší a zaváží se
křížem na hrudníku a dozadu. A ty spodní cípy se zaváží dopředu. Je to
vlastně taková plachta, která to dítě pevně drží.“
Ale vraťme se zpět ke kočovným řemeslům a profesím. Jak uvádí Lucie Křížová,
ve druhém sále jich je k vidění celá řada a nechybí ani zvukové ukázky:
„Kovářství bylo jedním z nejtradičnějších řemesel, takže tam jsou kovářské
výrobky, dále kotlářské výrobky, velké měděné kotle, hrnce, konve a podobně.
Dalším velkým odvětvím bylo košíkářství a korytářství. V rámci kovářského
řemesla nejsou zajímavé jen samotné výrobky těch kovářů, ale máme tam i
části vybavení z kovářské dílny, takže jeden z největších exponátů je
obrovský, krásně zdobený a vyřezávaný kovářský měch ke kovářské výhni.“
A také je tam nejstarší sbírkový předmět, který muzeum vlastní. Je jím
přenosná kovadlina, takzvaná rohatina, která pochází z roku 1771.
„Je to kovadlina, která je ještě právě ta kočovnická kovadlina, protože to
není taková ta klasická kovadlina z kovářských dílen, na které jsme zvyklí,
ale je to kovadlina s bodákem, který se zabodával přímo do země, takže i ta
kovadlina je taková subtilnější, protože je vyhotovená k tomu, aby se s ní
dalo lépe cestovat a aby se to řemeslo dalo provozovat při kočovném způsobu
života. A kovadlina ukazuje také to, že romští řemeslníci (nejen kováři ale
i jiní řemeslníci) při práci seděli na zemi, což je dalším ukazatelem toho,
že Romové pravděpodobně pochází z Indie, protože právě v Indii řemeslníci
při práci stále nepoužívají stoly, ale sedí na zemi.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Zdravotní péče o romskou komunitu na Slovensku
Mezi hlavní zdravotní problémy romských občanů na Slovensku patří vysoký
krevní tlak a kardiovaskulární onemocnění. Regionální úřad veřejného
zdravotnictví v Banské Bystrici je hlavním řešitelem Programu podpory zdraví
znevýhodněné romské komunity. Na konci roku 2011 připravil školení zaměřené
na lékaře a zdravotnický personál s ohledem na romskou komunitu. Více už ze
Slovenska Robert Hoza.
V rámci speciálního vzdělávacího programu Prevence onemocnění srdce a cév
se uskutečnily v závěru minulého roku v Banské Bystrici a Brezně workshopy
pro lékaře a zdravotní sestry, kteří se při poskytování běžné zdravotní péče
setkávají ve větší míře s Romy. Hovoří vedoucí odboru epidemiologie
Regionálního úřadu veřejného zdravotnictví Banská Bystrica, doktorka Marie
Avdičová:
„Národní program prevence onemocnění srdce a cév se teprve rozbíhá. Věříme,
že bude podporován i nadále. Rádi bychom pokračovali v kontinuálním
vzdělávání. Chtěli jsme si to vyzkoušet nejdříve v okresech, kde je
zmiňovaný problém nejpalčivější. A jestli se projekt osvědčí a bude o něj
zájem, poskytneme vzdělávací moduly a budeme pokračovat ve vzdělávacích
aktivitách i v dalších okresech.“
Pediatři a lékaři prvního kontaktu pro dospělé absolvovali čtyři
vzdělávací školení připravené psychologem. Ty byly zaměřeny na komunikaci
mezi lékařem a romským pacientem. Podstatu a konkrétní závěry ze školení
přibližuje doktorka Marie Avdičová a Katarína Francisciová z odboru
epidemiologie Regionálního úřadu veřejného zdravotnictví Banská Bystrica.
„Snažíme se, aby lékaři měli více argumentů. Pokud Rom přijde na vyšetření,
měl by lékař využít příležitosti, že ho má v ordinaci a intervenovat,
působit preventivně.“
Asistentka zdravotní výchovy Dana Maková aktivně působí v Banské Bystrici
a v obci Telgárt. Vycházejíc ze svých vlastních zkušeností souhlasí s tím,
že Romové též mohou výrazně napomoci zlepšení vlastního zdraví:
„My lidé už jsme takoví, ať Romové nebo ne-Romové. Ke svému zdraví
přistupujeme individuálně. Nepředstavujte si, že v romské komunitě proti
sobě posadíte romské matky a ty vás budou poslouchat. S nimi musíte
komunikovat buď individuálně nebo v rámci běžné komunikace.“
Doktorka Silvie Kontrošová z odboru podpory zdraví Regionálního úřadu
veřejného zdravotnictví Banská Bystrica trvá na dalším šíření zdravotnického
vzdělávání v romské komunitě.
„Já bych hlasovala pro to, aby se podobná školení odehrávala pro komunitní
centra, v rámci romských komunit. Tam jsou lidé různého vzdělání a o
zdravotní problematice nemají ani potuchy. A speciálně pro ně bych školení
udělala, aby své práci porozuměli. Ať si každý uvědomí, že na tomto světě
jsme jenom jednou a že každý jsme zodpovědní sám za sebe. Požaduji, aby toto
naši asistenti říkali romským spoluobčanům.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Viola Tokárová a její zájem o film
Narodila se v Českém Krumlově, který jak říká – ať je kdekoliv na zeměkouli,
považuje za nejkrásnější město. Jako malá chtěla být zvěrolékařkou nebo
spisovatelkou. Psaní jí zůstalo, ale dílka zatím skrývá v šuplíku. Její
velkou touhou je být režisérkou a právě proto se připravuje na dvě vysoké
školy. Iveta Demeterová se Violy Tokárové zeptala, kdy se začala být dospělou a vylétla
ze svého rodného města.
„Já jsem šla studovat obchodní akademii do Českých Budějovic, ale škola mě
moc nenadchla, proto jsem si našla jiné záliby, a to právě film, což vedlo k
mému dalšímu studiu. Nakonec jsem šla na Vyšší odbornou školu filmovou ve
Zlíně. Doporučení jsem dostala od kamarádů, kteří na této škole studovali.
Šla jsem na ni a bylo to fajn.“
Vy už jste se před tím o film zajímala?
„Když nám bylo 15, 16 let, trochu jsme si hráli s kamerami. Natáčeli jsme
videoklipy pro začínající kapely anebo jsme točili malé, nízkorozpočtové
festivaly, které nám nemohly nabídnout nic, než že nás tam nechaly pobíhat s
kamerou.“
Jaký obor jste konkrétně vystudovala?
„Vystudovala jsem obor organizace, který zahrnuje produkci a filmovou režii.
Filmová režie, kterou bych chtěla dělat, je daleko svobodnější a člověk se
při ní může více vyřádit ve své fantazii. Ukazovat lidem pravdu, kterou
chce, aby viděli. Je to daleko zábavnější, lepší a zajímavější než obchodní
akademie.“
Od doby, kdy jste loni dokončila školu, se pracovní nabídka nenašla?
„Zatím ne, ale já se nedám. Pořád se snažím někam posílat svůj životopis,
různě do filmových studií a organizací, ale zatím žádné odezvy.“
Čekáte, že v Praze budou vstřícnější?
„Myslím si, že určitě ano. Český Krumlov je nádherné město, ale pracovních
nabídek v něm opravdu moc není. Praha je daleko více otevřená uměleckým
profesím, které v Krumlově nemají žádné zastání.“
Kdo vás podporoval ve studiu? Kdo ve vás probudil zájem jít dál?
„Určitě mi hodně pomáhali moji rodiče a potom kamarádi a jiní lidé, kteří už
u filmu pracují, kterým se líbily moje práce a tak chtěli, abych v tom
pokračovala. A samozřejmě já sama.“
Kdo vás podporuje finančně?
„Trochu ještě tatínek, ale už se víc snažím sama.“
Co jste například natočila?
„Naposledy to byla pohádka. Natočila jsem ji v Českém Krumlově za pomoci
mých přátel, kteří se mnou studovali ve Zlíně. Film je teď v postprodukci,
začíná se stříhat, dodělávají se efekty.“
O čem ta pohádka byla?
„O malé dívence, která nemá žádné přátele a touží nějaké najít. Seznámí se
se skřítkem, který ji vezme do jeho světa, kde společně zažívají různá
dobrodružství.“
Až bude pohádka zkompletovaná, co s ní bude dál?
„Ráda bych ji poslala na filmové festivaly v České republice i v zahraničí.“
A jaké jsou vaše další plány?
„Letos bych chtěla zkusit přijímací zkoušky na FAMU a na Vysokou školu
filmovou ve Zlíně, obor režie.“
Co všechno obnáší příprava?
„Skládá se test ze všeobecných znalostí o filmu a kultuře a potom se
posílají vlastní práce. Nakonec je ústní pohovor, který je asi
nejdůležitější.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech v mp3
Poslech: RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 14. ledna už patří minulosti. Naladit si nás můžete
ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na
internetové adrese romove.cz.
Romale, palikerav tumenge hoj sanas amenca. Šunaha pes pro aver kurko. Ma
bisteren - amenca pes dodžanena butheder.Irinen amence kas kamen tešunel.
Aven saste teh bachtale.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren – Iveta Demeterová a
Jaroslav Sezemský.
|