Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Přesně za týden už bude Štědrý večer, a proto i v dnešním vysílání budeme
samozřejmě mluvit o některých vánočních romských zvycích. Pozveme vás také
na slavnostní vyhlášení soutěže Menšiny mezi námi a řekneme vám, co nového
připravilo pro své návštěvníky Muzeum romské kultury v Brně. To všechno a
mnohem více v dnešním pořadu O Roma vakeren, který se samozřejmě neobejde
bez romských písní z domova i ze světa.
Bacht tumenge savorenge. So šunen amaro vakeriben. Mangav tumenge šukar
adventos. Adadžives vakeraha palo karačhoňa, palo tradicii. The šunena amare
romane giľora. Som rado hoj san amenca.
=[ Reportáž ]=
Vánoční zvyky Romů na středním Slovensku
Etymologie romského pojmenování svátků narození Ježíše – Karačoňa - je
odvozeno z maďarského slova karácsony. Řada Romů vnímá vánoční čas dvojím
způsobem – jednak jako oslavu narození nemluvňátka, jednak jako vzpomínku na
své zesnulé příbuzné. Jaké tradiční vánoční zvyky dodržují Romové na
středním Slovensku, zjišťoval náš spolupracovník Robert Hoza.
„Do větší mističky napustíme studenou vodu, do ní nasypeme drobné peníze a
po štědrovečerní večeři si v ní umýváme ruce, abychom byli hezcí a bohatí po
celý rok, aby se nám dobře dařilo. A kromě toho dáváme – stejně jako ostatní
– peníze na i pod stromeček, i pod ubrus. Z každého jídla vezmeme kousek,
dáme jej na talířek a postavíme ho ven. Musím se ale přiznat, že se
nemodlíme. Pouze si všichni společně sedneme, nejstarší z rodiny pronese
přípitek, požehnáme jeden druhému a pak jíme. Dárky se u nás dávají až po
večeři. Nikdo nesmí vstát a odejít od stolu, dokud všichni nedojí.“
Takto prožívá Štědrý večer v rodinném kruhu vedoucí folklorního souboru
Romka v Detve Maryša Oláhová. To je současnost. Pavla Cicková z prvního
stupně základní školy ve Zvolne zase vzpomíná na karačoňu – Vánoce - tak,
jak je zažila v dávných časech:
„Romové preferují čistý, krásný, bílý stůl, protože je to symbol jejich víry
a jejich duchovní čistoty, i čistoty samotné. Předtím, než začala modlitba,
než rodina usedla za stůl, se nejprve musel oddělit kousek jídla na talíř a
ten položit na parapet okna, to pro dušičky mrtvých a potom i pro kočky,
psy, do chléva atd. V prvé řadě se zkrátka oddělilo pro ně a teprve potom
mohla rodina zasednout ke stolu. Nejstarší žena potom požehnala ostatní
křížkem na čelo, česnekem, rozdala jablíčko rozkrojené podle počtu
stolujících a toto jablko se jedlo jako první, teprve potom oplátka s
medem.“
Romové tvrdí, že pokud zní zpěv, mizí žal.
„Romové navštěvovali vesničany, chodili s housličkami hrát pod okna. Byly i
takové domy, kterým by se romská návštěva nelíbila, ale byly Vánoce a
patřilo k tradici, že muži hráli a ženy nebo děti zpívaly. Samozřejmě, že se
našel i dům, ve kterém zhasli světlo a to bylo pro Romy znamení, aby
nevstupovali. Zahráli, zazpívali, popřáli, ale nevstoupili.“
Vánoce Romové vnímají jako období odpouštění, vždyť malý Ježíšek se
narodil i pro ně. Hovoří Adrian Oláh, Maryša Oláhová, recituje Pavla
Cicková:
„Promluvíme si s otcem. Zeptá se, co jsme za rok napáchali, chce, abychom mu
to řekli do očí a potom si odpouštíme.“
„Vánoce, dárky – to mě netěší. Nedokáži pochopit proč. V celém tom období
cítím plno smutku, je mi velmi teskně. Vybavují se mi věci, které se
nepovedly, nebyly správné. Vzpomínám na lidi, kteří už nejsou.“
„Dopřej jim lásky čas, hojnosti, radosti. Ten, kdo jednou spáchal zlo, nechť
je mu odpuštěno. Ať není nikdy sám ten, co v srdci lásku má, kdo alespoň
jednou lásku dal, upřímně miloval.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Soutěž Menšiny mezi námi už poosmé zná své vítěze
V pondělí byly vyhlášeny výsledky soutěže Menšiny mezi námi, kterou už po
osmé organizovalo sdružení ROMEA. Soutěžilo se ve třech oblastech -
literární, výtvarné a fotografické. Tomáš Bystrý nám představí především
účastníky, kteří získali ceny v rámci literární části soutěže.
„Já jsem psala o mladém homosexuálovi, který se zabil, z pohledu jeho
nejlepší kamarádky.“
Třináctiletá Donia Rakin pochází z Afghánistánu:
„Psala jsem o tom, jak jsem se zapojila do kolektivu. Jak to bylo těžké.
Zařadit se do společnosti, když jste cizinec, mezi lidi, kteří jsou zvyklí
jenom na sebe a nechtějí přijmout nikoho cizího.“
„Psala jsem o své kamarádce Lali na téma ‚Můj nejlepší kamarád se odlišuje
od ostatních‘. “
Čím se Lali odlišuje?
„Barvou pleti, protože je mulatka.“
Lali je tady s tebou, dokonce při předávání přišla na pódium. Jak se to
čte, když o tobě píše tvá kamarádka?
„Je to určitě zážitek, protože já sama sebe vidím spíše v záporech, jako
asi každý člověk. A když o mě někdo začne psát hezky, tak jako Klára, je to
opravdu milé počtení.“
A k tématice menšin, lidských práv a tolerance se nepojily zdaleka jen
literární příspěvky, ale také výtvarná díla nebo fotografie. Jedna z
vítězných zobrazovala život ve vyloučeném Chánově ve dvou kontrastech,
stinném a pozitivním. Soutěže se letos zúčastnilo na 30 základních a
středních škol, dětských domovů a nízkoprahových zařízení z celé České
republiky. Více koordinátorka projektu ze sdružení Romea Jana Ježková:
„Zajímavé bylo, že hodně literárních příspěvků se týkalo homosexuality. Mezi
obrázky zase dominovalo téma národnostních menšin, Romů, výrazně bylo
zastoupeno i téma hendikepovaní lidé a děti. Během dnešního odpoledne děti
asi nejvíce čekaly na ceny, odehrála se ale i celá řada vystoupení, dorazili
zajímaví hosté, kteří předávali ocenění – například populární zpěvák Jan
Bendig, známá zpěvačka Pavlína Matiová nebo spisovatel, kterého si všichni
moc vážíme, Tomáš Zmeškal.“
Držitel ceny Josefa Škvoreckého a ceny Evropské unie za literaturu Tomáš
Zmeškal, který je autorem dvou úspěšných románů, sám o sobě říká, že je
součástí menšin. Lidí, kteří mají z poloviny africké kořeny stejně jako on,
je totiž podle něj v Česku málo. A proto přišel mladé umělce ocenit:
„Já jsem si všechny příspěvky přečetl a řekl bych, že jsou v nich patrné dvě
linie. Jedna se týká vlastního sebeobjevování. K tomu bych přiřadil poslední
příspěvek, ve kterém vypravěčka popisuje, jak si koupili dům v ulici, kde
bydleli i Romové, a jak zdolávali vlastní předsudky. A potom druhá linie,
která popisuje společnost. V současné době velmi aktuální a nepředvídatelné
téma, to, v čem žijeme. Otevřené, upřímné, kritické a pro mě osobně velmi
smutné, protože jsem nečekal, že po více než 20 letech demokracie budeme v
situaci, kdy o tom budou mladí autoři opět psát. Málo se ví, že jsem asi
před 25 lety pracoval jako dobrovolník s romskou mládeží, ještě za
komunistického režimu. Zajímavé bylo, že když se hlavní komunista dověděl,
že tam pracuje - jak on říkal - černoch, tak ho to strašně pobouřilo.
‘Černoch a ještě dělá s Romy, to není možné!‘ Mělo to několik komických
doher.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Muzeum romské kultury otevřelo nové tři sály stále expozice, první z nich se
věnuje Indii
První prosincový den se v Muzeu romské kultury v Brně nesl v obzvláště
slavnostním duchu – muzeum totiž otevřelo nové tři sály své stálé expozice,
které popisují historii Romů od počátků v Indii až do období před druhou
světovou válkou. Společně s dalšími třemi sály, které byly otevřeny v roce
2005, tak muzeum dvacet let po svém založení prezentuje celou historii Romů.
Podrobnosti má Jana Šustová.
Příběh Romů je název stálé expozice Muzea romské kultury, která je od 1.
prosince kompletní. Slavnostního otevření jejích třech nových sálů se
zúčastnilo 150 lidí. Nová expozice popisuje život Romů v jejich indické
pravlasti, jejich příchod do Evropy a jejich usazování na českém a
slovenském území. My se dnes vydáme do prvního sálu, který přibližuje
nejstarší historii Romů v Indii. Slovo má tisková mluvčí Muzea romské
kultury Lucie Křížová:
„Úvodní sál hovoří o pravlasti Romů a o jejich původu, který je odvozován
hlavně na základě podobnosti jazyků a lingvistického bádání, a je to tedy
právě povídání o Indii. Vystavené exponáty samozřejmě nejsou tak staré jako
původ Romů v Indii, nejsou to exponáty ze 6. až 7. století n.l., kdy se
datuje jejich odchod z Indie, ale jsou to současné exponáty pocházející z
Indie od skupin Indů, kteří jsou pravděpodobně nejbližšími příbuznými
evropských Romů. Bylo poměrně zajímavé je získávat, většina pochází od
studenta romistiky Lukáše Houdka, který jezdil do Indie na výzkumné cesty a
sbírkové předměty nám zasílal.“
Vedle oděvů, loutek a předmětů z vybavení domácnosti jsou v prvním sále
vystaveny také hudební nástroje. Muzikolog Petr Mička o nich říká:
„Tyto hudební nástroje pocházejí od etnické skupiny Domů. Máme tu například
vystaveny strunné nástroje rvanta, devatenáctistrunný nástroj sarangi, dále
pungi – píšťalu na krocení hadů, ghungur, což jsou rolničky uvazované ke
kotníkům a sloužící při tanci, nebo bambusovou flétnu, hudební nástroj
bansuri.“
Celý první sál je plný zrcadel. O jejich významu Lucie Křížová uvádí:
„Opravdu. Zrcadla jsou tam skutečně ze všech stran, na všech stěnách, na
podlaze i na stropě, což má několik významů. Jednak to ukazuje
neuchopitelnost samotného počátku, kdy my dodnes nemáme žádné hmatatelné
důkazy o tom, že Romové pocházejí z Indie. Jediným důkazem je romština,
která pochází z hindštiny. Ale nemáme žádné písemné prameny, nemáme žádné
archeologické prameny. Potom zrcadla symbolizují tu neomezenou možnost, kam
se Romové mohli vydat, protože vlastně ani neznáme důvod, proč se rozhodli
odejít směrem, kterým odešli. Tedy i mnohostrannost a volnost v
rozhodování.“
Zrcadla v prvním sále mají také souvislost s jednou romskou legendou:
„K pravlasti Romů a k počátku jejich putování se váže legenda o rozbitém
zrcadle. Vypráví o tom, jak starý král v pravlasti vlastnil zrcadlo, které
všem zajišťovalo blahobyt a štěstí. A když umíral, zavolal si k sobě všechny
Romy a řekl jim, že dokud to zrcadlo budou mít, budou stále šťastní a bude
se jim dobře dařit. Jenže zejména mezi mladou generací byli tací, kteří
chtěli mít zrcadlo jenom pro sebe a pro tu svoji část lidu a tak se začali o
zrcadlo prát a přetahovat, až se rozbilo na tisíce kousků, které se
rozprskly po celém světě. A podle legendy se říká, že proto jsou Romové po
celém světě. A pokud budou schopni se sejít a dát všechny střípky zrcadla
dohromady, budou opět žít šťastně a spokojeně.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Vánoce v rodině kuchařky Heleny Davidové
Přesně za týden touto dobou už budeme zřejmě všichni po štědrovečerní
večeři. Do vánoční atmosféry v jedné pražské romské rodině nahlédla Jana
Šustová a k mikrofonu si pozvala kuchařku Helenu Davidovou. Ta pracuje ve
firmě Aramark, která nedávno získala certifikát Ethnic Friendly
zaměstnavatel.
Blíží se Vánoce. Jak je například ve vaší rodině slavíte? Připravujete
třeba typická romská jídla nebo něco jiného typicky romského?
„My úplně ne, ale naše babičky a tety to pořád dodržují. Hlavní tradice je,
že musíme být všichni pohromadě, celá rodina, všichni blízcí. To je pro nás
úplně největší a nejkrásnější dar, že jsme celá rodina zdraví. Teď mám
velikou radost, protože se mi v mých 40 letech narodil syn, jmenuje se
Zdeněček Harvan a jsou mu tři měsíce.“
Když říkáte, že se sejdete všichni, kolik vás tedy na Vánoce je?
„Štědrý den trávíme každý se svojí rodinou. Tedy já, manžel a dítě. Ale
druhý den se navštěvujeme. Protože mám malé dítě, očekávám, že přijdou mí
bratři a sestry, zkrátka různě, jak nám to vyjde. I když je to obtížné,
protože mám sourozence na severu, tady žije jen jeden bratr, ale i přesto se
snažíme být pohromadě, a to nejen o Vánocích, ale i o narozeninách a jiných
oslavách. Pro nás je to veliká čest.“
A co se týče vánočního jídla, máte něco typicky romského?
„Abych řekla pravdu, tak ne. Děláme klasicky salát, řízek, kdo chce rybu, dá
si rybu, ale když udělám druhý den halušky nebo holubky, tak nikdo
neodmítne.“
A dodržujete ještě nějaké jiné romské tradice?
„Hlavně na svatbách nebo křtinách. Tedy nejdeme jenom na Národní výbor a
potom do restaurace na oběd, ale slavíme opravdu tři, čtyři dny. A jeden
druhému pomáháme. I v neštěstí, pokud někdo zemře, tak takzvaně vartujeme –
hlídáme dotyčného třeba celý týden. Ne že bychom ho měli doma, ale skládáme
mu poctu tím, že zapálíme svíčky u jeho fotografie. A ode dne, kdy ten
člověk zemřel, jsme s ním opravdu až do pohřbu.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Romští muzikanti dříve obcházeli na Štědrý den rodiny místních ne-Romů
Romskou rodinu v tom tradičním pojetí zdaleka netvoří jen otec, matka a
děti, ale i další příbuzní. Bez nich si v minulosti, ale v mnoha případech
i dnes, Romové nedokázali představit oslavu narození Ježíše. Dříve muzikanti
obcházeli na Štědrý den rodiny místních ne-Romů, byli svátečně oblečeni a
hráli vánoční koledy. Na Slovensku dodržují tuto tradici někteří romští
muzikanti dodnes. Se svými vzpomínkami nás seznámí romista a historik
Ladislav Goral v příspěvku Jana Josefa Horvátha.
„Na Vánoce, o štědrém dnu, se u nás doma na Slovensku do půlnoci nejedlo nic
mastného ani tučného. Dělaly se bobalky, čili buchtičky, a placky.
Nejedlo se tedy až do půlnoci. Hlavně jsme chodili do kostela. U nás na
Slovensku jsme měli takový zvyk. Jednou jsem vám už říkal, že nám gádžové
říkali ‘naši Romové‘. Když nešli ‚naši Romové‘ hrát a zpívat gádžům pod
okna, tak gádžové následující rok neměli štěstí. Byla to taková naše
povinnost jít hrát. A oni už na nás čekali. Za hraní nám dávali peníze, špek
a kořalku. Bylo to opravdu moc pěkné, to vánoční zpívání a hraní. Chodili
jsme tři až čtyři. Byla to romantika. No a další den jsme chodili vinšovat.
Vánoce byly opravdu hodně sváteční, byly jiné než ostatní dny. O dárkách se
ani nemluvilo. Co bylo za dárky? Ani vám nevím. Babička už po válce dělala
ozdůbky na stromeček z brambor nebo z baleného kostkového cukru. Dnes je
jiná doba. Kupují se dárky pod stromeček, ale stejně si myslím, že ještě
dnes jsou na Slovensku hodně chudí lidé.
Všem lidem přeji více tolerance k druhým. Ať dokáží poslouchat, co druhý
říká. Všem přeji zdraví a štěstí.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 17. prosince už patří minulosti. Naladit si nás
můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás
také na internetové adrese romove.cz.
Romale, vinčinav tumenge lačhi tumari Karačoňa. Palikeras le devloreske a
mangas les, kaj amen te del sastipen the bacht. Kaj amen the dodživas the
pre aver berš bacht. Mi del o Del. Mangav tumenge savorenge šukar raťi.
Hezké a - pokud možno - klidné Vánoce vám přejí průvodci dnešním O Roma
vakeren – Iveta Demeterová a Tomáš Bystrý.
| 
„Do větší mističky napustíme studenou vodu, do ní nasypeme drobné peníze a
po štědrovečerní večeři si v ní umýváme ruce, abychom byli hezcí a bohatí po
celý rok, aby se nám dobře dařilo. A kromě toho dáváme – stejně jako ostatní
– peníze na i pod stromeček, i pod ubrus. Z každého jídla vezmeme kousek,
dáme jej na talířek a postavíme ho ven. Musím se ale přiznat, že se
nemodlíme. Pouze si všichni společně sedneme, nejstarší z rodiny pronese
přípitek, požehnáme jeden druhému a pak jíme. Dárky se u nás dávají až po
večeři. Nikdo nesmí vstát a odejít od stolu, dokud všichni nedojí.“
„Romové preferují čistý, krásný, bílý stůl, protože je to symbol jejich víry
a jejich duchovní čistoty, i čistoty samotné. Předtím, než začala modlitba,
než rodina usedla za stůl, se nejprve musel oddělit kousek jídla na talíř a
ten položit na parapet okna, to pro dušičky mrtvých a potom i pro kočky,
psy, do chléva atd. V prvé řadě se zkrátka oddělilo pro ně a teprve potom
mohla rodina zasednout ke stolu. Nejstarší žena potom požehnala ostatní
křížkem na čelo, česnekem, rozdala jablíčko rozkrojené podle počtu
stolujících a toto jablko se jedlo jako první, teprve potom oplátka s
medem.“
„Romové navštěvovali vesničany, chodili s housličkami hrát pod okna. Byly i
takové domy, kterým by se romská návštěva nelíbila, ale byly Vánoce a
patřilo k tradici, že muži hráli a ženy nebo děti zpívaly. Samozřejmě, že se
našel i dům, ve kterém zhasli světlo a to bylo pro Romy znamení, aby
nevstupovali. Zahráli, zazpívali, popřáli, ale nevstoupili.“
„Vánoce, dárky – to mě netěší. Nedokáži pochopit proč. V celém tom období
cítím plno smutku, je mi velmi teskně. Vybavují se mi věci, které se
nepovedly, nebyly správné. Vzpomínám na lidi, kteří už nejsou.“
Poslech:
Související články
„Já jsem psala o mladém homosexuálovi, který se zabil, z pohledu jeho
nejlepší kamarádky.“
Příběh Romů je název stálé expozice Muzea romské kultury, která je od 1.
prosince kompletní. Slavnostního otevření jejích třech nových sálů se
zúčastnilo 150 lidí. Nová expozice popisuje život Romů v jejich indické
pravlasti, jejich příchod do Evropy a jejich usazování na českém a
slovenském území. My se dnes vydáme do prvního sálu, který přibližuje
nejstarší historii Romů v Indii. Slovo má tisková mluvčí Muzea romské
kultury Lucie Křížová:
Vedle oděvů, loutek a předmětů z vybavení domácnosti jsou v prvním sále
vystaveny také hudební nástroje. Muzikolog Petr Mička o nich říká:
„Opravdu. Zrcadla jsou tam skutečně ze všech stran, na všech stěnách, na
podlaze i na stropě, což má několik významů. Jednak to ukazuje
neuchopitelnost samotného počátku, kdy my dodnes nemáme žádné hmatatelné
důkazy o tom, že Romové pocházejí z Indie. Jediným důkazem je romština,
která pochází z hindštiny. Ale nemáme žádné písemné prameny, nemáme žádné
archeologické prameny. Potom zrcadla symbolizují tu neomezenou možnost, kam
se Romové mohli vydat, protože vlastně ani neznáme důvod, proč se rozhodli
odejít směrem, kterým odešli. Tedy i mnohostrannost a volnost v
rozhodování.“
„K pravlasti Romů a k počátku jejich putování se váže legenda o rozbitém
zrcadle. Vypráví o tom, jak starý král v pravlasti vlastnil zrcadlo, které
všem zajišťovalo blahobyt a štěstí. A když umíral, zavolal si k sobě všechny
Romy a řekl jim, že dokud to zrcadlo budou mít, budou stále šťastní a bude
se jim dobře dařit. Jenže zejména mezi mladou generací byli tací, kteří
chtěli mít zrcadlo jenom pro sebe a pro tu svoji část lidu a tak se začali o
zrcadlo prát a přetahovat, až se rozbilo na tisíce kousků, které se
rozprskly po celém světě. A podle legendy se říká, že proto jsou Romové po
celém světě. A pokud budou schopni se sejít a dát všechny střípky zrcadla
dohromady, budou opět žít šťastně a spokojeně.“
Blíží se Vánoce. Jak je například ve vaší rodině slavíte? Připravujete
třeba typická romská jídla nebo něco jiného typicky romského?
„Na Vánoce, o štědrém dnu, se u nás doma na Slovensku do půlnoci nejedlo nic
mastného ani tučného. Dělaly se bobalky, čili buchtičky, a placky.
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články