Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes vám představíme zbrusu novou iniciativu v Novém Boru. Zavedeme vás také
na netradiční nedělní oběd a řekneme, jak vypadá novoroční průvod v
Rumunsku. A samozřejmě nebude chybět celá řada romských písní, které vám,
jak pevně věříme, zpříjemní dnešní O Roma vakeren.
Bacht tumenge savorenge. Mangav tumenge šukar adventos. Adadžives šunena
nevipena andalo foros Nový Bor. Džaha amenca palo rumunika roma the šunena
amare romane giľa.
=[ Reportáž ]=
Obyvatelé Nového Boru se zasazují o lepší soužití
Už žádné násilí, nevraživost a nenávist. To je předsevzetí, na kterém chce
stavět svoji existenci nová iniciativa, kterou založili obyvatelé Nového
Boru na Českolipsku. V občanském sdružení budou zástupci majority i minority
a společně by měli hledat cestu, jak žít dohromady spokojeně a jak vrátit
Novému Boru ztracený punc prosperujícího sklářského města. Podrobnosti už má
Šárka Škapiková.
V tomto týdnu vznikla v Novém Boru občanská iniciativa, která chce, aby
se do města vrátil klid. Aby vedle sebe žili lidé z majority i minority v
poklidu a bez násilí. Více o iniciativě říká jeden ze zakladatelů, Pavel
Danys:
„Držíme patronát nad situací soužití majority s minoritou. Naše občanská
iniciativa není žádná organizace ani jednorázová politická akce. Jsme
svobodní v názorech, které bychom rádi přes jednotlivé zastupitele přenesli
na jednání zastupitelských orgánů.“
Do iniciativy se přihlásila asi desítka místních lidí, zástupci majority
i minority. Co si Romové od nového občanského uskupení slibují?
„To, že iniciativa bude urovnávat situaci tak, aby neeskalovala a aby u nás
lidé žili jako dřív, když všichni seděli za jedním stolem, bavili se, dělali
společné kulturní akce. Aby i Romové měli svoje festivaly, karnevaly,
taneční a pěvecké kroužky, kapely, atd. Zkrátka aby byl život v Novém Boru
stejný jako kdysi dávno,“ říká Miroslav Tancoš a ještě dlouho vzpomíná na
staré dobré časy.
„Chci, aby to zase bylo dobré, aby Nový Bor vzkvétal a byl opět sklářským
městem. Za komunismu jsem přes dvacet let dělal taviče ve sklárně. Moje
sestra Baboráková dělala přes 40 let skla, i švagr Baborák. Dělali jsme
společné kulturní akce, slavnosti, byla pohoda. Proč to dneska není?“
Také další Romové doufají, že jim iniciativa pomůže. Například Vladimír
Tarnaj má za to, že iniciativa by měla zlepšit komunikaci s vedením radnice.
„Já teda pocházím z Karviné, ale tady je špatná komunikace s vedením města,
se starostou. Když už jednou kandiduji na post starosty, tak s vědomím, že
ve městě bydlí i Romové a potom se s nimi snažím jednat, komunikovat, snažím
se je nasměrovat někam, kde se ten problém dá řešit. Protože kam ti lidé
mají chodit, kde se chtějí poradit? Není kam!“
Romové se tedy často obracejí přímo na ministerstva, posílají dopisy
premiérovi i prezidentovi. Doufají ale, že se teď díky iniciativě domohou
přímo ve svém městě.
Vy jste říkal, že už jste kontaktoval vedení České republiky, přímo pana
premiéra – jaká byla odezva?
„My jsme byli na Úřadě vlády, kde jsme předali informace o naší činnosti.
Jak tedy na Úřadě vlády, tak i ministru vnitra, policejnímu prezidentovi. K
předání došlo osobně, naposledy jsme se setkali ve Šluknově. Myslím si, že
jsme přijímáni poměrně kladně, zatím nám neodmítli žádné jednání.“
Na Ministerstvo práce a sociálních věcí se obrátil Miroslav Tancoš:
(Ukazuje dopis) „Tento dopis jsem dostal přímo od pana Drábka.“
Takže vám napsal přímo pan ministr?
„Ano. A říká v něm, že situaci budou řešit, protože je velmi vážná. Romové
jsou sociálně vyloučení. Já jsem se totiž obrátil na Organizaci spojených
národů, na Radu Evropy a Evropskou unii s tím, že situace je velmi vážná,
neúnosná, že 95 procent občanů v České republice nás nechce mít za sousedy,
brání se soužití s námi a že tedy budeme žádat romský demokratický stát.
Anebo ať v Praze vytvoří institut s rozpočtovou kapitolou, který se bude
zabývat sociální nerovností Romů. Můžeme to nazvat třeba romským
konzulátem.“
Jaroslav Balog by prý byl rád, kdyby radnice například řešila
problematiku ubytoven.
„Určitě by se zlepšilo soužití, jak s Čechy tak s Romy. Jde mi hodně o ty
ubytovny na severu. My platíme nájem z toho, co bereme na živobytí a dál už
nemáme za co žít. A to nejsem jenom já, ale dalších padesát, šedesát rodin.
Je to tu špatné, moc. Tím pádem je tu i vyšší kriminalita.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jak stráví Štědrý den klienti Armády spásy
Centrum sociálních služeb Bohuslava Bureše v Praze poskytuje obecně sociální
služby osobám bez přístřeší. Také na Štědrý den budou v Armádě Spásy v
Holešovicích myslet na své klienty. Otevřené dveře budou mít ale i ti, kteří
přijdou z ulice. Více už Ivetě Demeterové pověděl ředitel Centra sociálních
služeb Bohuslava Bureše – Miloslav Pípal.
„Ke službám, které standardně poskytujeme, patří azylový dům, noclehárna a
denní centrum pro lidi bez přístřeší a v období Vánoc připravujeme navíc
různé akce. Konkrétně 24. 12. bude v denním centru probíhat ve dvou etapách
štědrovečerní večeře s krátkým duchovním slovem, zpíváním a rozdáváním
dárků. Počítá se, že přijde okolo 288 lidí. Akce je ve dvou etapách, protože
kapacita našich jídelen je 144 míst. Co se týče azylového domu, tak tam také
24. 12. bude probíhat štědrovečerní večeře a krátký program.Tady ale chceme
být s lidmi ještě více v kontaktu, takže navíc připravujeme na 22.12. další
akci, v dopoledních hodinách, během které bude opět duchovní slovo, zpívání
koled a rozdávání dárků a štědrovečerní večeře. Emoce samozřejmě dopadají i
na tyto lidi, takže s nimi trávíme čas, snažíme se je vyslechnout, být jim k
dispozici. Děláme to pochopitelně celý rok, ale Vánoce jsou v tomto
specifické.“
Jednou z těch, kterým Armáda spásy pomohla, je 62letá invalidní
důchodkyně, která se dostala do životních obtíží a v azylovém domě pro
seniory našla zázemí.
„Protože mi umřel manžel. Když ještě žil, tak jak jen to bylo možné, buď
jsem zaplatila nebo nezaplatila. Po jeho smrti přišli z exekuce domluvit se
na splátkovém kalendáři. Jenže já to viděla černě, bouchla jsem dveřmi ...“
A kdybyste to mohla vrátit, řešila byste situaci jinak?
„Určitě.“
Tohle je váš první azylový dům nebo už jste někdy v nějakém bydlela?
„Poprvé jsem tady. Čekám na domov důchodců v Praze 8. Mám maminku, které
bylo teď v pátek 90 let a také žije v Praze, tak abych to k ní měla blízko,
protože chodím o berlích.“
Máte děti?
„Mám dceru.“
A s tou se nevídáte?
„Od té doby, co umřel manžel, mě nezná. Příští rok to bude deset let.“
Tady jste tři roky, kde jste byla před tím?
„To jsem bydlela ve squatu.“
„V našem azylovém domě vycházíme z částek, které jsou stanovené vyhláškou.
Na den požadujeme šedesát korun za stravu a devadesát korun za ubytování.
Což vlastně ani nedosahuje stanovené částky.“
Jaká je maximální délka pobytu?
„Strašně záleží na tom, jaké má uživatel objektivní možnosti dalšího
bydlení, což je v naší republice trochu ztížené, žádné navazující bydlení
není. My se snažíme s lidmi pracovat tak, aby si něco do roka našli, třeba
nějakou komerční ubytovnu nebo vlastní bydlení, ale je to různé.“
Když jsem šla v k vám nahoru do kanceláře, viděla jsem zástup lidí, kteří
přichází pro jídlo. To dostávají zdarma?
„Jedná se o lidi, kteří přišli do denního centra, o lidi přímo z ulice. U
nás dostanou jednou denně teplou polévku, ale najdou zde i hygienické
zázemí, mají možnost se u nás osprchovat. Poskytneme jim i základní
zdravotní ošetření plus možnost poradenství se sociálním pracovníkem,“
dodává Miloslav Pípal, ředitel Centra sociálních služeb Bohuslava Bureše
v Praze.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Na nedělním obědě v íránské rodině v Praze
Teď vás pozveme na nedělní oběd do jedné íránské rodiny. Ta se totiž
rozhodla, že se zapojí do celonárodního projektu Rodina odvedle a na první
adventní neděli pozve k sobě domů českou, respektive romskou rodinu. Jak to
na takové netradiční návštěvě vypadalo, zjišťoval na pražském Břevnově Tomáš
Bystrý.
„Dobrý den, vítám vás!“
„Dobrý den.“
Takto se přivítali Monika Santini a její 18letá dcera Bětka se
sympatickou pětičlennou rodinou pocházející z Íránu. Ostatně stejně jako
dalších 52 párů českých a migrantských rodin v celé České republice, které
se ve stejný den a dokonce i ve stejný čas, ale na různým místech, setkali u
slavnostní tabule. Jakým způsobem jsou rodiny do projektu vybírány,
vysvětluje koordinátorka projektu Rodina od vedle Bulgan Rico:
„Po přihlášení rodin a dle podaných informací zkoušíme párovat rodiny na
základě společných kritérií. Například věk dětí, věk samotných účastníků,
profese. Vždycky se podaří alespoň jedno z kritérií splnit.“
Atmosféra v šafránem provoněném bytě rodiny Seremiových je uvolněná.
Jazykovou bariéru mezi hostiteli a návštěvou odstraňuje zejména 16letý
student gymnázia Ali a nejmladší ze tří sourozenců, 12letá Fateme. Oba
bravurně ovládají jak perštinu tak češtinu, a to i přes to, že se ji učí
poměrně krátkou dobu.
„Když český student něco čte, já to musím přečíst desetkrát, abych to
pochopil.“
Ty se česky učíš teprve tři roky?
„Tři roky, ano.“
A jak je možné, že umíš tak dobře česky?
„Mám na to talent!“
A talent má i jeho matka Leila. Na rozdíl od syna ale vyniká zejména
vařením. Ostatně oba manželé si v Praze chtějí otevřít svou vlastní íránskou
restauraci, která v české metropoli chybí. Ačkoliv Monika Santini dává
například před romskou kuchyní přednost italské, íránská jídla ji podle
jejích slov mile překvapila:
„A s tímhle se to také může jíst nebo ne?“
„Ne...“
„Takže raději třeba s touhle plackou?“
„Jo. Všechno můžete kombinovat.“
„Děkuji moc.“
„To asi bude ta zelňačka.“
Z čeho ta polévka je?
„Kuře, vločky a zelenina, protlak.“
Diskuze u malého jídelního stolu nevázla ani minutu. Od prospěchu obou
dětí ve škole, počasí v obou krajinách až po politickou situaci v Íránu. I o
tom, že bratra Hojata Seremího, který pracoval jako novinář, před 13 lety
zabili Talibanci, když natáčel v Afghánistánu. Na jeho počest je v Íránu
vyhlášen v srpnu Den žurnalistů.
Monika Santiny je Romka a tak ji zajímalo, jestli v Íránu nějací Romové
žijí.
„Neviděli jsme je. Tatínek si myslí, že se jako my přistěhovali do Česka,“
překládá Ali svého otce.
Teď už se tramvají vracíme s romskou rodinou zpátky do pražských Vršovic,
kde Monika se svou dcerou Bětkou žijí. Co si ze setkání s íránskou rodinou
odnášejí?
„Líbilo se mi, jak jejich rodina drží pohromadě. Děti se nestydí říkat svůj
názor před rodiči, zazpívat si, ukázat nám, co se jim líbí. Úplně úžasné
bylo jídlo. Paní je strašně šikovná a umí dokonale připravit třeba rýži a
chleba, i to všechno nádherně naaranžovat. Moc se mi to líbilo a doufám, že
se s nimi ještě uvidím. Chci je pozvat k sobě domů, aby také viděli, jak
žijeme my.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Sdružení Romodrom v Karlíně otevřelo Centrum předškolní výchovy
Občanské sdružení Romodrom minulý týden slavnostně otevřelo Centrum
předškolní výchovy v Karlínském Spektru v Praze 8. Jedná se o projekt pro
děti ve věku 2-6 let a jejich rodiče. Má připravit děti na začlenění do
běžných mateřských a základních škol. Projekt podpořily Early Childhood
Program OSF a Nadace Open Society Fund Praha. Podrobnosti má Iveta
Demeterová.
„Projekt je zaměřen na romské děti ve věku od 2 do 6 let. Pracujeme se
čtyřmi věkovými kategoriemi, 2 až 3, 3 až 5, 5 až 6 a 6 let. Centrum je
otevřeno čtyři dny v týdnu a slouží dětem a jejich rodinám bezplatně.
Otvírací doba je od 9 do 13 hodin,“ říká koordinátorka projektu Gabriela
Petrušková.
Dopolední akci zahájily tříleté děti, které do předškolního centra chodí
spolu se svými maminkami.
„Foukej, foukej větříčku,
shoď mi jednu hruštičku.
Shoď mi jednu nebo dvě,
budou sladké obě dvě.“
Velkou zásluhu na projektu má Mgr. Anna Chvalová, která podle svých slov
vycházela z vlastních zkušeností:
„Sama jsem chodila do mateřské školky a myslím si, že jsem proto měla lepší
start než romské děti, které se mnou nastoupily do první třídy. Nebála jsem
se českých dětí, měla jsem spoustu kamarádů. Uměla jsem se soustředit na
určitou činnost, tzn. hodiny a přestávky. Potom jsem sama pracovala v
mateřské školce a přišlo mi líto, že do ní romské děti nechodí. S ředitelkou
i ostatními učiteli jsme se bavili o tom, že o to jejich rodiče nemají
zájem, děti nevodí, ani je neomlouvají. Když jsme náš současný projekt
otevřeli, rodiče k nám chodí a jsou vděční, že tu s námi mohou být. Chodí
třeba třikrát denně a vidí, že vše probíhá stejně bez ohledu na to, jestli
tu jsou nebo ne. A dítě má určitý čas proto, aby se zadaptovalo. U nás děti
brečí, když mají jít domů! Zkrátka chceme dávat dětem pocit, že v nás mají
oporu.“
Vy jste maminka, která sem dochází se svým tříletým synem. V čem vidíte
největší výhody toho, že váš syn může chodit do romské školky?
„První výhodou je to, že jsem původně vůbec nemohla najít žádnou školku, kde
by syna vzali. Pak se mi líbí, že tu s ním mohu zůstat a že je někde mezi
ostatními dětmi, protože děti od tří let by podle mého měly chodit do
školky. Děti se tu učí grafomotoriku, poznávání tvarů, barev. Předškolní
děti už učí psaní písmenek, číslic, menší děti zase, jak uchopit tužku,
štětec. Pomocí her a výtvarné výchovy se snažíme děti co nejvíc připravit do
školy. Dnes je veliký problém dítě někam umístit, tím spíš, je-li maminka na
mateřské dovolené a nepracuje. Pak dítě většinou nevezmou. Proto je tento
projekt velkou výhodou.“
Oceňujete i to, že se dětem věnují speciálně vyškolení pedagogové a učí
je i to, na co vy byste doma třeba neměla čas?
„Ano. Tady mají individuální plán. To, co mému synovi vůbec nejde, se s ním
snaží pracovnice zlepšovat.“
Plánujete, že byste syna dala do běžné mateřské školky?
„Ano. Chtěla bych, aby moje dítě v příštím roce chodilo do normální mateřské
školky.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
V rumunských lidových rejích masek na sklonku roku mají svou roli i masky
Cikána a Cikánky
Pokud byste chtěli oslavit přelom starého a nového roku uprostřed
rozmanitých lidových tradic, pozveme vás teď do Rumunska, kde je doba Vánoc
i Nového roku spojena s průvody masek. Vedle různých dědků, draků, medvědů,
koz, pastýřů, ševců, smrtky nebo třeba doktorů nechybí v rejích ani maska
Cikána a Cikánky. O jejich rolích nám poví Jana Šustová.
O lidových maskách z Rumunska by se dalo hovořit dlouho. Pokud se úzce
zaměříme na roli Cikána, vystupuje většinou v roli pastýře koz anebo
medvědáře. Více mi o roli Cikána v novoročních rejích masek řekl lidový
řezbář Florin Cramariuc, který žije ve městě Suceava a je předsedou Sdružení
lidových řemeslníků z Bukoviny:
„U nás na severu Rumunska, v Bukovině, se průvod, který prochází vesnicí v
předvečer Nového roku, skládá z osmi, dvanácti až čtrnácti osob - záleží na
oblasti, kde se to odehrává. Mluvím o menším průvodu, poněvadž průvod se
skládá z mnoha detailů a budu mluvit o masce Cikána a jeho roli v tomto
průvodu. Malý průvod vede hospodář a hospodyně, pak je tam ženich a nevěsta,
Cikán a Cikánka, koza, medvěd a hudebníci, kteří průvod doprovází.“
Koza má v tomto průvodu hlavní roli, představuje rok a zároveň božský
prvek.
„V určitém okamžiku kozího tance koza umře. Onemocní a umře. Představuje v
tu chvíli starý rok, který končí. Je předvečer Nového roku. Rok skončil,
zemědělský rok skončil, přišla zima, všechno zmrzlo a umírá. Cikán pláče nad
kozou, poněvadž je služebníkem dvojice hospodářů a měl kozu na starosti.
Smutek je o to větší, protože Cikán je zodpovědný za smrt kozy. Začne ji
tedy oplakávat a slibovat, že jí bude vodit jen na samou zeleň a tam, kde se
může pořádně nakrmit, aby jí bylo dobře. Slibuje jí modré z nebe, jen aby
ožila. Je to jeho způsob léčby. Ve stejnou chvíli Cikánka jde po žebrotě a
každého prosí tu o lžíci, tu o pánev, tu o koláč a jiné věci z domácnosti,
jen proto, aby odvedla pozornost od toho, co se stalo, aby zachránila svého
muže – Cikána. Aby lidé neviděli, že koza umřela, zatímco ji Cikán zaříkává
a udobřuje ji, aby ožila.“
Nakonec vše dopadne dobře a mrtvá koze procitne.
„Nakonec se udobřená koza znovu probouzí k životu. Nový rok, který začíná,
se probouzí. A když se vrátíme k náboženství, je to Ježíš, který přichází s
novou vírou, s Novým zákonem a se slibem, že ti, kdo v něj uvěří, budou mít
věčný život. Vše má cyklický charakter, vše se opakuje. Narození, život,
smrt a zmrtvýchvstání, vše probíhá v cyklech. To je podstatou této scény.
Cikán má zprostředkující roli – vodí kozu na pastvu a stará se o ni. Má
ochraňující roli při hospodářství, kde má určenou roli vedle hospodářů. To
je Cikánova úloha.
Maska Cikána se od masek ostatních účastníků tance smrti a zmrtvýchvstání
odlišuje. Florin Cramariuc k tomu uvádí:
„Je obarvena uhlem, odraná a plná peří. Víme, že Cikáni mají moc rádi
slepičí polévku a peří, které zůstane po slepici, slouží jako maskování.
Vzpomeňte si na divadelní hru, kdy Cikán byl přistižen při krádeži
popelníku, který byl také plný peří. Proto se nepoužívá maska Cikána, která
by neměla peří. Může to být peří od jakéhokoliv druhu opeřenců.“
A proč má roli pastýře kozy právě Cikán, vysvětluje Florin Cramariuc tím, že
Romové byli v Rumunsku až do druhé poloviny 19. století drženi v otroctví.
Zmiňuje se konkrétně o knížeti Alexandru Ioanu Cuzovi, který byl v letech
1859 až 1866 prvním vládcem sjednoceného Moldavska a Valašska a provedl
významné reformy.
„Tato role patří Cikánovi, poněvadž stovky let byl sluhou. Je známo, že
bojaři drželi Romy jako otroky. U nás to byl kníže Cuza, kdo zakázal držení
Romů v otroctví a zrovnoprávnil je s Rumuny. Cikán byl sluhou, který musel
dělat ty nejhorší práce. Musel se starat o kozy, husy a dobytek, uklízel,
zkrátka se staral o všechno. Byl sluhou v hospodářství.“
Překlad rozhovoru z rumunštiny: Jarmila Horáková. Tento příspěvek
vznikl díky stipendiu Rumunského kulturního institutu v Bukurešti.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 26. listopadu už patří minulosti. Naladit si nás
můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás
také na internetové adrese romove.cz.
Romale, palikerav tumenge hoj sanas amenca. Šunaha pes pro aver sambat.
Mangav tumenge savorenge šukar raťi. The žutinel tumen o Del.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren – Iveta Demeterová a
Tomáš Bystrý.
| 
V tomto týdnu vznikla v Novém Boru občanská iniciativa, která chce, aby
se do města vrátil klid. Aby vedle sebe žili lidé z majority i minority v
poklidu a bez násilí. Více o iniciativě říká jeden ze zakladatelů, Pavel
Danys:
„Já teda pocházím z Karviné, ale tady je špatná komunikace s vedením města,
se starostou. Když už jednou kandiduji na post starosty, tak s vědomím, že
ve městě bydlí i Romové a potom se s nimi snažím jednat, komunikovat, snažím
se je nasměrovat někam, kde se ten problém dá řešit. Protože kam ti lidé
mají chodit, kde se chtějí poradit? Není kam!“
Poslech:
Související články
„Ke službám, které standardně poskytujeme, patří azylový dům, noclehárna a
denní centrum pro lidi bez přístřeší a v období Vánoc připravujeme navíc
různé akce. Konkrétně 24. 12. bude v denním centru probíhat ve dvou etapách
štědrovečerní večeře s krátkým duchovním slovem, zpíváním a rozdáváním
dárků. Počítá se, že přijde okolo 288 lidí. Akce je ve dvou etapách, protože
kapacita našich jídelen je 144 míst. Co se týče azylového domu, tak tam také
24. 12. bude probíhat štědrovečerní večeře a krátký program.Tady ale chceme
být s lidmi ještě více v kontaktu, takže navíc připravujeme na 22.12. další
akci, v dopoledních hodinách, během které bude opět duchovní slovo, zpívání
koled a rozdávání dárků a štědrovečerní večeře. Emoce samozřejmě dopadají i
na tyto lidi, takže s nimi trávíme čas, snažíme se je vyslechnout, být jim k
dispozici. Děláme to pochopitelně celý rok, ale Vánoce jsou v tomto
specifické.“
„Projekt je zaměřen na romské děti ve věku od 2 do 6 let. Pracujeme se
čtyřmi věkovými kategoriemi, 2 až 3, 3 až 5, 5 až 6 a 6 let. Centrum je
otevřeno čtyři dny v týdnu a slouží dětem a jejich rodinám bezplatně.
Otvírací doba je od 9 do 13 hodin,“ říká koordinátorka projektu Gabriela
Petrušková.
O lidových maskách z Rumunska by se dalo hovořit dlouho. Pokud se úzce
zaměříme na roli Cikána, vystupuje většinou v roli pastýře koz anebo
medvědáře. Více mi o roli Cikána v novoročních rejích masek řekl lidový
řezbář Florin Cramariuc, který žije ve městě Suceava a je předsedou Sdružení
lidových řemeslníků z Bukoviny:
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články