Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.

Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Zítra zapálíme na adventním věnci první svíčku, a i proto si dnes popovídáme o smyslu pomáhání druhým. Řeč bude i o předvánočním shonu a přineseme vám také novinky z Ústavu romských evropských studií. A samozřejmě nebude chybět celá řada romských písní, které vám zpříjemní dnešní O Roma vakeren.

Bacht tumenge savorenge. Mangav tumenge šukar adventos. Adadžives šunena palo nevipena save hin andre romano evropsko ústavos pre Slovensko.Vakeraha palo sgeľipen savo pomožinel le manušenge the šunena paramisa. Akana imar romani banda Terne čhave.

Marie Vrábelová se zajímala, zda je potřeba Romům pomáhat a jakým způsobem. Stále se totiž hovoří o pomoci Romům a jejich situace se moc nelepší. Proto si pozvala k mikrofonu sociologa Fedora Gála.

„Čím víc se bude přesouvat řešení problémů kohokoli, včetně odkázaných lidí z romské komunity, na ně samotné, tím lépe. A čím víc budou instituce, třeba agentura (Agentura pro sociální začleňování Romů – pozn. editora), nabízet servis k tomu, aby se tohle naučili, tím lépe.“

„Pomáhat slabším, to není žádná novinka. Dá se o tom číst i ve Starém zákoně, v Bibli. Tento princip existuje ve všech náboženstvích světa. Pomáhat slabším by mělo být normální součástí lidského života. Nejdříve by měl být člověk k dispozici těm, kteří žijí kolem něj. Pomáhat Somálcům, Rwandě a pomáhat lidem, které jsem v životě neviděl, a navíc kliknutím na nějakou internetovou stránku je pomáháním, které je vlastně odpustkem. Vidět toho člověka, podat mu ruku, strávit s ním nějakou hodinu v jeho domácnosti, znát jeho každodenní život, a pak mu pomoct, je něco úplně jiného. Myslím si, že 95 procent těch, kteří mají pocit, že pomáhají a vyplňují šeky, které jim přicházejí do schránek, fakticky pouze žehlí své vlastní ego. Čili: Ano, pomáhat je zapotřebí. Ano, jednotlivec na to velmi často nestačí, a proto existují instituce. Ano, ale neděláme to pro své ego, neděláme to pro své odpustky do nebe a nesmíme to dělat anonymně a bez účasti srdce.“

Nemělo by se pomoci Romům tím, že by se jim umožnilo pracovat? Je sice přijat antidiskriminační zákon, stejně ovšem nemohou najít práci, jejich děti chodí do zvláštních škol. Nemělo by se řešit spíše toto?

„Problém zaměstnanosti je obecný problém, v rámci tohoto obecnému problému existuje ještě problematika zaměstnanosti Romů. Mají to mnohem těžší. Na straně jedné, měla by existovat legislativa, která odbourá překážky, které mají rasový podtext. Na straně druhé, fungujeme ve společnosti založené na principu soukromého vlastnictví. A já si neumím představit zákon, který přinutí soukromého vlastníka nějakého podniku, aby přijal zaměstnance jenom proto, že je Rom. On ho přijme proto, že to je potenciálně dobrý pracovník. Nejschůdnější cesta k zaměstnanosti Romů tedy je, aby Romové sami byli zajímaví, přitažliví, potenciálně dobří pracovníci. Neumím si představit toho vola, který odmítne dobrého pracovníka jenom proto, že má tmavou kůži. Znám dokonce spoustu Romů, kteří jsou dobří pracovníci a nemají problém se zaměstnáním. Problémem tedy je mít co nabídnout.“

Stále se říká, že by Romové měli více studovat, mít střední školu, vysokou školu. Jsou ale brzděni už tím, že jsou ve zvláštních školách. Nemělo by se řešit právě toto?

„Vzdělání je základem úplně všeho. Vzdělaný člověk má zcela jiné perspektivy, zcela jiné šance, jiné možnosti v životě než člověk nevzdělaný. Na druhé straně, není pravdou, že vysoká škola je vstupenkou do nebe. Není tomu tak. Vzdělání není předpokladem dobrého charakteru. Nicméně opakuji: Je to strašně důležité, protože bez vzdělání se těžko shání kvalifikovaná práce. Mluví se ale častěji a častěji o tom, že máme-li někde absenci, je to absence lidí, kteří jsou schopní dělat i jinou než vysoce kvalifikovanou práci. A jsou hrozně potřební. Kde jsou řemeslníci, tedy kvalitní řemeslníci? Kde jsou kvalitní dělníci? Kde jsou kvalitní učňové? Je jich málo a cítíme jejich absenci.“

V Banské Bystrici působí Ústav romských evropských studií. Ten funguje pod Vysokou školou zdravotnictví a sociální práce svaté Alžběty v Bratislavě. Tento rok přijal ústav další uchazeče do oboru sociální práce se zaměřením na romskou komunitu. A kromě toho nabízí vzdělávání a poradenství také pro starosty romské národnosti.

Ředitel ústavu PhDr. Ladislav Fízik, PhD. (Foto: www.ures.wbl.sk)

V Banské Bystrici byli slavnostně imatrikulováni studenti dalších prvních ročníků bakalářského a magisterského studia oboru Sociální práce se zaměřením na práci s romskou komunitou v Ústavu romských evropských studií. Hlavní záměr vzdělávání v ústavu objasňuje jeho ředitel Ladislav Fízik:

„Jak se říká ve všech směrnicích, evropských směrnicích a dokumentech, východiskem pro změnu života v romské komunitě je škola, tedy vzdělání. My jsme to v podstatě okamžitě začali realizovat. Jakmile jsem se dostal do funkce, vzal jsem to do vlastních rukou a založili jsme Ústav romských evropských studií v Banské Bystrici. A funguje to nádherně. První várka magistrů dostudovala. Máme prvních 88 absolventů – magistrů. A v tomto roce končí první várka bakalářů. Základním cílem toho projektu, tedy vzdělávání, je naučit Romy i ne-Romy pracovat v romské komunitě na jakémkoli postu.“

Ústav romských evropských studií se snaží o udržení s novými poznatky a směry v oboru sociální práce. Hovoří profesor Vojtech Tkáč:

Budova Ústavu romských evropských studií (Foto: www.ures.wbl.sk)

„Absolvovali jsme nedávno 5. dny sociální práce (konference – pozn. editora) ve spolupráci s Karlovou univerzitou v Praze, kde jsme se věnovali právě oblasti vzdělávání. Dohodli jsme tam určité společné postupy v rámci akreditace studijního oboru Sociální práce. Absolvent bakalářského studia, tedy tříletého studia, by měl dostat základní myšlenky a pochopit podstatu sociální práce. Empirickou částí, včetně praktických poznatků i vědeckého přístupu a metodologie, by bylo magisterské studium v rozsahu dvou let. Absolventi pětiletého studia – bakalářského a magisterského dohromady – budou mít tedy univerzální profil. A specializace, která bude postupně nevyhnutelná pro manažerské pozice v sociální práci, se bude uskutečňovat v doktorandském studiu. To jsou poslední závěry dohodnuté v podstatě na česko – slovenské úrovni.“

Slibné perspektivy se objevují v rámci spolupráce se zahraničními univerzitami na mezinárodních projektech. Z České republiky jsou navázány kontakty s Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích a Univerzitou Hradec Králové. Vědecká spolupráce se plánuje i s akademickými a vzdělávacími institucemi dalších evropských zemí.

Státní závěrečné magisterské zkoušky 11.-14. dubna 2011 (Foto: www.ures.wbl.sk)

„V oblasti romské je to třeba ještě rozvinout. Ukazuje se, že by bylo dobré spolupracovat s maďarskými vysokými školami.Ukazuje se, že v Rakousku nás nechápou. Ukazuje se, že s vysokými školami v Čechách je třeba navázat velmi úzkou spolupráci. Také s vysokými školami v Polsku. Ukazuje se, že nejvíce odborníků je v Rusku. Jsou tam i profesoři. Samozřejmě ale i v jiných státech, jako je Srbsko, Makedonie, Rumunsko, kde jsou také obdobné katedry. V Itálii je také katedra. Ve Francii je romská katedra. Budeme tedy muset tímto způsobem spolupracovat a vyměňovat si zkušenosti.“

Romové tvoří v současnosti přibližně 20 procent z posluchačské obce ústavu. Je ovšem třeba připomenout, že v Banské Bystrici, Plešivci, Hodějově a Luníku IX probíhá intenzivní výběr a příprava dalších Romů ke studiu na akademické půdě. O podnětu, který je vede k zájmu o studium v Ústavu romských evropských studií hovoří čerstvý posluchač prvního ročníku Jaroslav Tomi z Plešivce:

„Myslíme si, že my Romové umíme nejlépe identifikovat Romy, kteří mají největší problém. A že jim umíme nejlépe pomoci. To je jakási naše motivační cesta k této škole. Velmi bych apeloval na Romy, kteří tu studují spolu s námi, aby navštívili romské osady, aby je viděli konkrétně. Ne, aby s dalekohledem pozorovali nějakou romskou osadu, ale opravdu tam přišli, aby pak uměli prezentovat jejich problémy vyšším orgánům a uměli prosadit to, co tam absentuje, jaký je tam problém. Jinak se ti Romové změny nikdy nedočkají.“

Webové stránky Ústavu romských evropských studií najdete na adrese www.ures.wbl.sk

Advent, který začíná už zítra, má být obdobím klidného očekávání příchodu Vánoc. Předvánoční shon ale některé z nás mnohdy pohltí a to podle známého psychiatra Jana Cimického v pořádku není. Řekl to v rozhovoru s Janem Josefem Horváthem.

„Neměl by to být shon, především proto, že Vánoce jsou svátky klidu. Není to fráze. To je realita. Proto také prakticky všechny předcházející, velmi kulturně vyspělé národy vždycky toto koncové období roku více méně slavily, nebo se alespoň snažily ho využít. Už Keltové 15. října vše 'zabalili' a začali odpočívat. Snižovali všechny intenzivní aktivity. Proto se také oslavuje Advent. To je měsíc před Vánocemi. Cílem není, aby všichni až do Štědrého dne štúrovali, sháněli, uklízeli. Cílem je, aby v tom posledním měsíci lidé měli možnost trošku meditovat, přemýšlet, aby v tomto období měli čas navštívit přátele, na které jindy čas neměli, příbuzné, lidi, na které rádi myslí. Zkrátka aby v tomto období věnovali čas těm druhým a taky trochu sobě, aby si večer rozsvítili nějaké světélko za oknem nebo na balkóně a chvilinku seděli a třeba vnímali, přemýšleli o tom, co ten den udělali, neudělali nebo ještě udělat mohli. Aby si třeba otevřeli knížku, nebo si mohou otevřít lahvičku něčeho dobrého. A vytvářeli si atmosféru. Měsíc, který nám je před Vánocemi dopřán, by měl být měsícem vyrovnané nálady a harmonie.“

Přeci jen ale, jak jste sám podotkl, je těžká doba. Mění se tento stres, co se Vánoc týče, mezi bohatými a chudými lidmi?

„Víte, já si ani nemyslím, že by podstata toho byla v tom, jestli je někdo chudý, nebo bohatý. Myslím si dokonce, že lidé, kteří nevyhazují desetitisíce nebo statisíce za dárky pro své blízké, jsou šťastnější. Jejich dárek je naopak třeba velmi jednoduchý, ale je tak zvaně od srdce. Štěstí je, když člověk nepodlehne reklamám, když nepodlehne neustálému tlaku, že tohle by mělo být, a že když to nebude mít, nebude pak ‚IN‘. Skutečná osobnost si ponechává čas, který má k dispozici, a dovede ho naplnit. A při tom velkém finále, když se vánoční stromeček rozsvítí a zároveň rozsvítí a rozzáří oči těch, kteří kolem stromečku jsou, nemusejí být nějaké veliké dárky. Dříve to také tak nebylo. Šlo o to udělat druhému radost a potěšit ho. A to opravdu není odvislé od finančních prostředků.“

Vy se, pane doktore, občas setkáváte s pacienty, kteří upadli do deprese kvůli tomu, jak na tom jsou. Je na ně velký sociální tlak, nemají peníze, nemají kde bydlet. O Štědrém večeru budou pravděpodobně spát pod mostem.

„To už je extrémní situace. Samozřejmě se ale setkáváme s lidmi, kteří sice ještě nejsou ve stavu, kdy by museli jít pod most, mají ale opravdu veliké problémy v tom, aby mohli ještě nějak lidsky fungovat.“

„Já budu trávit už Advent. Už se těším, jak si v adventním čase vyzdobíme tady naše pracoviště...“

„Modrá laguna – Centrum duševní pohody. A kde jinde, než v Centru duševní pohody by nemělo být dodržováno to, o čem jsem před chvílí mluvil, ona pohoda, kterou advent a tento čas přináší. Budou tady ozdobené stromečky, budou tu světla. Bude tady taková atmosféra, která by v těch lidech, kteří budou v tomto období přicházet, měla navozovat radost a třeba by je i mohla inspirovat k tomu, jak si to mohou zařídit i doma.“

„Cílem tohoto programu je zprostředkovat právní poradenství a následnou právní pomoc v případě soudních řízení občanům, kteří jsou sociálně slabí, kteří si nemohou dovolit placenou právní službu v podobě úhrady služeb advokáta. Jedná se tedy o oblast lidí z řad zejména důchodců, studentů, případně mladých maminek, které nejsou finančně zabezpečené.“

„Naše služby jsou bezplatné. Znamená to, že se na nás může obrátit kdokoli, jakákoli osoba, která bude splňovat základní předpoklady – sociálně vyloučená osoba, tedy osoba, která si nemůže dovolit komerční právní pomoc.“

„Žádáme, aby nám vyplnil formulář, který se dává na soudech, který vypovídá o jeho majetkových a finančních poměrech.“

„Jednotlivé oblasti působení občanského sdružení Iuridicum Remedium závisí na grantech, které obdrželo. Momentálně se zabýváme jak pracovním právem, tak i dalšími oblastmi, které sužují tyto sociálně vyloučené skupiny lidí snad nejvíce. Jedná se zejména o oblast bydlení, tedy problematika nájemních bytů, ukončování nájemného, taktéž deregulace nájemného. V oblasti pracovního práva pak zejména ukončování pracovních procesů, vzniku nároků z ukončených pracovních procesů a případně samozřejmě zastoupení před soudy.“

„V případě, že se na nás klient obrátí s žádostí o průvodcovství v rámci soudního řízení, to znamená poskytnutí služeb advokáta, jsme ochotni mu vyhovět, také mu doporučit a sehnat zastoupení advokátem.“

Teď tedy konkrétně. Klientka bydlí v bytě u majitele. Bydlí v něm například pět let. Poté se klientka rozvede, manžel od ní odejde. Klientka následně žádá majitele, aby s ní jednal o snížení úhrady za služby. Jak v tomto má postupovat v případě, že se na něj obrátí a on nereaguje?

„Pokud pronajímatel nereaguje na výzvy předmětné klientky, bylo by vhodné, aby nás navštívila. Na základě nějakých písemných podkladů a sdělení, která nám dodá, jí zpracujeme právní rozbor, v němž jí závěrem doporučíme kroky, které by měla udělat. Je možné samozřejmě tyto kroky i připravit, pokud se jedná o nějaké písemné listiny, například výzvy pronajímateli, aby s ní začal jednat. V případě, že bude pronajímatel opětovně nečinný, nebude se snažit s naší klientkou nějakým způsobem komunikovat, jsme připraveni předmětnou věc řešit soudní cestou. Budeme nicméně upřednostňovat jednání mimosoudní, protože je mnohem levnější a bývá i mnohem efektivnější.“

Od 1. 1. 2011 skončil zákon o regulovaném nájemném. Nyní je deregulované nájemné. Existují výjimky, města, na která se toto nevztahuje?

„Existují výjimky. Tyto výjimky jsou vypsané v zákoně. Obecně lze říci, že se jedná o větší krajská města, a myslím, že města nad 10 000 obyvatel, do kterých tedy spadá Praha, Ostrava a další větší krajská města.“

„Postupem času očekáváme nárůst počtu těchto klientů a další příliv lidí, kteří budou žádat o poskytnutí pomoci.“

O Roma vakeren s datem 26. listopadu už patří minulosti. Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz.

Romale, palikerav tumenge hoj sanas amenca. Šunaha pes pro aver sambat. Mangav tumenge savorenge šukar raťi. The žutinel tumen o Del.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren – Iveta Demeterová a Tomáš Bystrý