Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dobrý večer. Dnes vás seznámíme s romskými asistenty prevence kriminality. O
svém návratu z Kanady zpátky do Čech nám pak poví dvacetiletý Jindra a
přineseme vám rozhovor s vůbec prvním a v současné době jediným docentem
romského původu na Slovensku. A samozřejmě nebude chybět celá řada romských
písní, které vám, doufejme, zpříjemní dnešní O Roma vakeren.
Bacht tumenge savorenge, so šunen amaro romano vakeriben. Adadžives tumenge
phenaha palo romane asistenta. Palo peskeri buči povakerela Tibor Loran
tehe šunena Adelka Ferencovo. Sam rado hoj san amenca.
=[ Reportáž ]=
Města na Šluknovsku nemají zájem o romské asistenty prevence kriminality
V následujících minutách se budeme věnovat práci romských asistentů prevence
kriminality a budeme se snažit zodpovědět otázku, proč nemají města ve
Šluknovském výběžku o tuto pomoc zájem. Městům, která mají problémy s
romskou komunitou, tuto pomoc nabídlo ministerstvo vnitra. Chtělo, aby
strážníkům pomáhali dohlížet na klid a pořádek právě samotní Romové. Tuto
možnost ale zatím využívá jen samotný Šluknov. Situaci mapuje Josef Suk.
Úkolem dvojice asistentů je zvyšování pocitu bezpečí v kontrolovaných
lokalitách, tvrdí velitel šluknovské městské policie Vladimír Vyskočil:
„Vesměs by měli dohlížet na veřejný pořádek v okolí škol, ve večerních
hodinách pak na případné rušení nočního klidu.“
Využití romských asistentů může být významným přínosem i ve vytváření
lepších vzájemných vztahů v sociálně vyloučených lokalitách. Myslí si to
ředitelka ministerského odboru prevence kriminality Jitka Gjuričová:
„Projekt nespočívá jen v tom, že my jim vyplatíme mzdu, ale hlavně dá
dohromady lidi a donutí je přemýšlet o tom, jakým pozitivním způsobem se
dají problémy řešit. Na druhou stranu, pokud začne být situace takto
vypjatá, musí nastoupit represe.“
Varnsdorf před vytvořením několika míst romských asistentů dal přednost
přijetí nových strážníků. V Rumburku potřeba zaměstnávat tyto pomocníky
městské policie není, jak vysvětluje Gabriela Doušová z tamní radnice:
„My u nás nemáme žádnou vyloučenou lokalitu, kde by měli důvod zasahovat.
Rumburští Romové, starousedlíci, jsou bezproblémoví a slušní a Romové. Ti
kteří tu byli a dělali problémy a kvůli kterým to všechno vlastně vzniklo,
už jsou odstěhovaní.“
Více než rok romské asistenty prevence kriminality využívá městská
policie v Děčíně. Teď jich má třináct. Jejich pomoc si šéf strážníků Marcel
Horák pochvaluje:
„Pokud mají povědomí o tom, že určitá romská rodina permanentně ruší noční
klid, jdou a promluví s nimi, protože dělají romské komunitě ostudu, což
poté vyvolává nevraživost většinové společnosti vůči Romům.“
Působení romských asistentů na sídlištích i dalších místech obyvatelé
Děčína vítají:
„Pořádek už tu trochu nastal, myslím si, že je to dobrá věc.“
Co na to říká šéf romských asistentů Milan Horváth? Berou vás vaši romští
spoluobčané víc než kdyby jim domlouvali běžní strážníci?
„Je mezi námi víc Romů, kteří nás neberou a pak jsou tady ti slušnější
Romové, kteří jsou rádi, že to děláme. Ale už jsme toho hodně změnili.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Zkušenosti z emigrace v Kanadě
Před třemi lety se rozhodla romská rodina se třemi dětmi, že odjede do
Kanady a zkusí začít nový život. Odjeli, protože se v Česku necítili dobře.
Na každém kroku se setkávali s ponižováním. Se svými rodiči odjel i dnes už
dospělý Jindra. Rodina prošla soudními peripetiemi a verdikt zněl, že se
musí vrátit do Česka. Na Jindrovy zkušenosti se ptá Iveta Demeterová.
„V Kanadě jsem se cítil určitě jinak, jako člověk. Tam jsme si
neuvědomovali, že jsme Romové.“
Proč jste se vrátili?
„Protože jsme z kanadské strany nedostali status, nemohli jsme tam zůstat.
Pak jsem také chtěl vidět Česko, protože jsem tu tři roky nebyl. A je to
jiné.“
Když v současné době provedete srovnání, v čem nastala změna?
„Necítím se tu volně. Mám tu ze všeho strach. Tam jsem volný byl, nebál jsem
se ničeho.“
Co následovalo potom, když jste přijeli do Kanady? Neměli jste problém
najít si bydlení nebo práci?
„Ne. Tam je jiný systém než tady. Zaplatíte první nájem a hned můžete
bydlet. Vůbec se nezajímají, jestli jste Rom nebo ne. Přijdete na pohovor,
vyplníte papíry a vezmou vás.“
Měl jste tam své vrstevníky, kamarády – báli jste se jít večer někam
pobavit?
„Strach kvůli tomu, že jsem tmavý, jsem vůbec neměl. Prostě jsme šli ven a
nikdo si nás nevšímal. A když ano, tak v dobrém.“
Jaké práce Romové v Kanadě vykonávají?
„Spíš na farmách, v továrnách na maso, na kuřata, potom úklidové práce.“
Proč vám vlastně zamítli refugee statut?
„Náš soud trval devět hodin a prostě nám nevěřili.“
Během soudu jste měli tlumočníka. Na co všechno se vyptávali?
„Na věci, které jsme napsali do doprovodného příběhu.“
Soud měl veškerou dokumentaci, která se vás týkala a v ní byly podklady o
tom, proč jste opustili Českou republiku?
„Ano. Během soudu se všechno četlo a pak nám řekli, že nám pošlou dopis s
vyrozuměním. To přišlo po třech měsících a my se dozvěděli, že jsme status
nezískali. Soudce napsal, že mámě nevěřil, že jí Česká republika provedla
nepovoleně sterilizaci.“
Kanadská vláda oznámila, že nový azylový systém bude implementován koncem
roku 2011. Aktuálně se systém připravuje tak, aby byl spuštěn v červnu roku
2012. Jaký dopad to bude mít pro občany České republiky, kteří v současné
době žádají o azyl v Kanadě, mi odpověděla Petra Šedinová z kanadského
velvyslanectví pro ČR:
„Dopad těchto nových opatření na všechny žádosti o azyl bude záviset na tom,
ve které fázi procesu se jednotlivý žadatel nachází. Více informací ohledně
nového azylového systému lze nalézt na webových stránkách Ministerstva
občanství a přistěhovalectví Kanady.“
Občany, kteří žádají v Kanadě o azyl, čeká soud. Jaké důvody soud
akceptuje pro udělení azylu?
„Kanadská rada pro přistěhovalectví a uprchlíky je na kanadské vládě
nezávislý administrativní tribunál, který v Kanadě posuzuje žádosti o
přidělení statutu uprchlíka. Každou žádost hodnotí nezávislý pozorovatel
individuálně.“
Chystá Kanada zrušení vízové povinnosti pro občany České republiky?
„Kanada s Českou republikou sdílí společný cíl a tím je návrat k bezvízovému
styku pro české občany. Kanada musí konstatovat, že odstranění víz, kromě
jiného, nepovede ke zvýšené neregulérní migraci nebo nepodloženým žádostem o
azyl.“
Kolika českým občanům byl za rok 2011 udělen azyl v Kanadě?
„Od ledna do června roku 2011 byla akceptována pouze 4 procenta z 257
žádostí o azyl, což je přibližně 10.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Tibor Loran - romský docent ze Slovenska
Teď už vám přinášíme slibovaný rozhovor s docentem Tiborem Loranem,
slovenským expertem na problematiku romských záležitostí. Ten nedávno
navštívil Olomouc, kde přednášel vysokoškolákům. Přijel na pozvání
Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého. Budoucí
humanitární a sociální pracovníky seznámil se svou prací. Prvního a zatím
jediného Roma, který na Slovensku získal titul docent, pozvala k mikrofonu
Radka Kvasničková.
Tibor Loran je Rom. Vyrůstal ale v neromském prostředí. O svém životě
říká:
„Já jsem nevyrůstal v klasickém, romském prostředí, které si většina lidí
vybaví, například proslavené romské osady na Slovensku anebo městská ghetta,
jako jsou Košice Luník IX nebo Rimavská Sobota - Černé město. Když jsem byl
malý, moji biologičtí rodiče zkrátka nezvládli výchovu. Z toho důvodu jsem
vyrostl v dětském domově. Měl jsem ale štěstí, protože si mě adoptovali
velmi zajímaví, neromští lidé, kteří mě vybavili do života a já z toho
dodnes těžím.“
Tibor Loran vystudoval střední pedagogickou školu a poté Filozofickou
fakultu Univerzity Komenského, obor andragogika.
„Deset let jsem pracoval v Bratislavě jako kurátor pro dospělé. V rámci
agendy jsem se dostal do styku s nejrizikovějšími vrstvami obyvatelstva, od
prostitutek, přes trestance, bezdomovce... Potom jsem byl také pověřen
vedením úřadu městské části Košice Luník IX, jedné z největších rizikových
bašt Slovenska, o které si myslím, že už slyšel celý svět. Naučil jsem se
tam spoustu věcí. Jak pracovat s vlastní komunitou, jak s ní mluvit, jak ji
chápat a jaké prostředky a metody by člověk měl používat, pokud chce být ve
své práci úspěšný. Musím říct, že to byla moje nejlepší životní praxe, i po
odborné stránce. Zkušenosti nabyté v typickém městském ghettě, kde navzdory
tomu, že žijete ve velkém civilizovaném městě, žádná civilizace neexistuje.“
Nyní Tibor Loran pracuje jako vysokoškolský pedagog. A jak se podle něj
dá zlepšit situace v oblastech, ve kterých roste sociální napětí, například
na Šluknovsku?
„Jedině diskuzí se dá přijít na to, jak by si sami Romové představovali
změnu vlastní životní strategie. To se nedá vynutit. Ani když si myslíme, že
je naše řešení ‘nejlepší‘. Ne. Je potřeba začít s těmi lidmi komunikovat,
klást jim otázky a počkat si na jejich odpovědi. Co byste dokázali vy sami
změnit na způsobu svého života? Osobně s tím mám velmi dobrou zkušenost.
Například na Slovensku se nám to podařilo v jedné opravdu krizové romské
osadě, kde se děti rodily na smetišti. A protože už jsme se na to nemohli s
jedním občanským sdružením déle dívat, přišli jsme tam, svolali jsme všechny
Romy do jedné místnosti a začali jsme jim takto veřejně klást otázky.
Zároveň jsme jim na displeji pouštěli jejich vlastní osadu. To, jak si tam
každý den hrají jejich malé děti v odpadcích. To, že se patnáctiletí neumějí
podepsat, neumí číst, a to i přes to, že absolvovali desetiletou školní
docházku. A víte jaká byla jejich reakce? No, v prvé řadě chtěli zlikvidovat
to smetiště. Vadilo jim to. A když se postupně rozhodnou, že sami začnou
uklízet, měnit svoje životní prostředí, jsem přesvědčený, že potom i část
ne-Romů začne vnímat pozitivní změnu. A to je to, co bych doporučil.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Adélka Ferencová - fenomenální dětská zpěvačka
Přestože jí není ani deset let, sklánějí se před ní věhlasné pěvecké hvězdy.
Fenomenální výkon Adélky Ferencové z Karviné ohromil publikum i diváky v
jedné z televizních soutěží. Talentované dívce s romskými kořeny posílají
hlasy i její spolužáci. Podrobnosti má Michal Schoffer.
Jeden televizní pořad převrátil na ruby život v jedné karvinské základní
škole. Ještě nikdy se tu nestalo, aby žákyně prvního stupně rozdávala
autogramy deváťákům a interview novinářům. Dívenku, která to způsobila, se
mi podařilo najít za dveřmi s nápisem čtvrtá třída.
„Já jsem Adélka Ferencová, chodím do čtvrté třídy a je mi devět let. Když mi
bylo pět, začala jsem zpívat s mým strejdou a on pak zjistil, že mám talent
a tak jsme to zkusili.“
Jak ho tvůj strejda objevil?
„On si vždycky vzal kapelu a já jsem zpívala.“
Co jsi zpívala?
„Zpívala jsem různé romské i anglické písničky.“
Ty tím pádem umíš dobře anglicky.
„No, tak asi jo, protože mám z angličtiny samé jedničky, někdy dvojku.“
Říká malá zpěvačka, která málem rozplakala Lucii Bílou a dostala do varu
bratislavskou halu.
„Po příchodu jsem byla celá nervózní, nevěděla jsem, co mám dělat. Pak mi
pustili hudbu a já si řekla, že to nemůžu splést. Tak ze mě ta tréma
spadla.“
Adélka už má tisíce obdivovatelů, kteří během vystoupení rozvinují
transparenty. Když se jí ptám, jestli by zazpívala i před spolužáky ve
třídě, říká, že se stydí:
„Tak děcka, možná, když Adélku poprosíte, tak vám něco zazpívá!“
(všichni) „Adélo, prosím!“
Adélka: „A stačí jenom kousek?“ A pak zpívá.
Paní Helena Frýdová je Adélčinou učitelkou:
„Samozřejmě nás to tu všechny překvapilo, že máme ve třídě takový talent.“
Zůstává Adélka normální školačkou nebo budí pozornost?
„Když ji děti vidí v televizi, tak pak za ní chodí pro podpisy. Někdy je
před třídou hotový zástup.“
Jaké to Adélko je, když za tebou chodí spolužáci z jiných tříd pro
autogramy?
„Zažívám to poprvé. Jenže občas kvůli tomu nestíhám něco z mých věcí,
protože pořád ho po mě někdo chce. Je toho trochu moc.“
Paní učitelko, mají stejně kladný vztah ke zpívání i ostatní vaši žáci?
„Děti tu dost nerady zpívají, protože se stydí, raději by psaly.“
To je potom těžké poznat, co kdo umí.
„Přesně tak.“
Děti:
„Já rád zpívám. Ve škole i doma.“
„Já taky umím zpívat! Akorát že hip hop, trochu. Mám něco zazpívat?
(rapuje)“
Může učitel nějakým způsobem poznat talent?
„Někdy se to přímo při vyučování poznat nedá. Ani když je dítě tak nadané
pro hudební výchovu, protože ve škole se většinou zpívají lidové písničky a
ty, které znají od rodičů.“
Tatínek malé hvězdy Adély Ferencové také seděl v publiku, teď ho potkávám
před školou a ptám se, jak to tehdy vnímal?
„Dojalo mě to k slzám. Jsem chlap trochu tvrdší povahy, ale tohle mě dostalo
tak, že ty slzy tam byly. Ale nečekal jsem, že to bude takový úspěch,“
vzpomíná Ladislav Ferenc, sám muzikant. Jeho rodina navíc pořádá v
Karviné už mnoho let oblíbený romský festival. O hudbě mluví jako o dobru,
které sbližuje lidi. I proto chce, aby se jí Adélka věnovala i v budoucnu.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Slovo 21 nabízí školám interaktivní výuku multikulturní výchovy
MKV – 400 x na českých školách – tak se jmenuje projekt občanského sdružení
Slovo 21, který se snaží interaktivní formou přednášet žákům základních škol
multikulturní výchovu. Přednášky jsou zaměřené buď na cizince, nebo na Romy.
Jak to na takové hodině multikulturní výchovy vypadá, zjišťoval minulý týden
přímo ve třídě jedné brněnské základní školy Tomáš Bystrý.
Základní škola Staňkova v Brně. V ní je naprosto běžné, že v jedné lavici
vedle sebe sedí například Vietnamec s Arménem nebo Moldavan s Romem. Zhruba
třetinu všech žáků tu totiž tvoří cizinci a Romové. Škola dokonce vyučuje
předmět Český jazyk pro cizince a pořádá multikulturní večery.
„Jedná se o setkání rodičů, žáků a pedagogů z naší školy, na kterém
žáci-cizinci, ale i Romové, ukáží, co se za uplynulé období naučili.
Připraví si básničky, písničky a celé to přispívá k dobré náladě a k dobrým
poznatkům ve škole. I rodiče vidí, jak děti ve škole pracují,“ říká Jitka
Zábranská, zástupkyně ředitelky brněnské základní školy, která se právě
kvůli vysokému procentu žáků z řad cizinců a Romů rozhodla zapojit do
projektu Občanského sdružení Slovo 21. Ten je spolufinancován evropským
sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Škola má prozatím za sebou přednášky, které se pojí s romskou menšinou.
Během nich se žáci seznámili s romskou hudbou ze všech koutů světa a shlédli
také krátký dokument, ve kterém svůj životní příběh vypráví známé romské
osobnosti. Je mezi nimi například Radek Gipsy Banga nebo Vlasta Horváth.
Nechyběla samozřejmě ani diskuze romského lektora s žáky:
„Povídali jsme si o Romech a diskriminaci. Já se s nimi normálně bavím,
chodím s nimi ven a nemám s nimi žádným problém.“
„Lidé si myslí, že jsou špatní, ale ... jak kteří. Tátovi v práci jeho šéf
přidělil práci u Romů doma. A dřív, než tam táta šel, tak si ten šéf
zjišťoval, jestli na to ti Romové vůbec mají peníze, jak žijou a tak.“
- A co tam měl dělat?
„Podlahu.“
„No já nevím. Dneska jsem se prostě dozvěděl o Romech spoustu věcí. Něco už
jsem věděl. Přednáška pro mě byla přínosná.“
Tak vyprávějí svoje dojmy žáci ze Základní školy Staňkova v Brně, které v
nejbližší době čekají v rámci projektu MKV-400x na českých školách také
přednášky o cizincích. V jejich rámci se rovněž mohou těšit na interaktivní
hru Ostrov. Ta je podle Karly Čížkové ze sdružení Slovo 21 nejatraktivnější
částí celého projektu.
„Ve třídě se během hry ocitáme na Ostrově, což je fiktivní stát. Žije na
něm národ Ostrovanů a národnostní menšina, kterou představují Češi. V České
republice v té době vypuká ekologická katastrofa, Češi utíkají ze země a na
Ostrov tak přichází spousta uprchlíků. Situace na Ostrově je dost vyhrocená,
Češi se hromadí v uprchlických táborech. Trochu roste i násilí, Ostrované
mají strach z toho, co může situace přinést. Úkolem žáků je situaci nějak
vyřešit. Studenti se rozdělí do tří skupin. Jedni jsou čeští uprchlíci, pak
je iniciativa Solidarita s Čechy a skupina Češi pryč, která se zasazuje o
to, aby země české uprchlíky nepřijímala. Tedy pomocí diskuze se mají žáci
pokusit najít nějaké řešení situace.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 19. listopadu už patří minulosti. Naladit si nás
můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás
také na internetové adrese romove.cz.
Romale, palikerav tumenge hoj sanas amenca. Šunaha pes pro aver sambat.
Mangav tumenge savorenge šukar raťi. The žutinel tumen o Del.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren – Iveta Demeterová a
Tomáš Bystrý.
|