Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes vám přineseme aktuální informace z Nového Boru, půjdeme na výstavu
fotografií Jiřího Zerzoňě do Národního divadla a seznámíme vás s rumunským
projektem FemRrom. A samozřejmě nebude chybět celá řada romských písní,
které vám zpříjemní dnešní O Roma vakeren.
Bacht tumenge savorenge, so šunen amaro romano vakeriben. Adadžives tumenege
anaha nevipena andalo foros Nový Bor, džaha pre amance pale džuvlija andre
Ruminiko. The šunena romani paramisa. Mangav tumenge šukar šuniben.
=[ Reportáž ]=
V Novém Boru opět vzrůstá napětí
Sociální napětí v Novém Boru na Českolipsku se v posledních dnech opět
vystupňovalo. Do města se vrátili těžkooděnci a také strach. Starosta prosí
lidi o spolupráci. Ke vzájemné komunikaci a porozumění vybízejí také
občanská sdružení. Podrobnosti má kolegyně Šárka Škapiková.
Do Nového Boru se vrátili po několika týdnech těžkooděnci a další
policejní posily. Město totiž zažilo o uplynulém víkendu dva útoky, z nichž
jeden policie vyhodnotila jako rasově motivovaný. Více českolipská policejní
mluvčí Ivana Baláková:
„V pátek 28. října vyjela policejní hlídka do Smetanovy ulice v Novém Boru,
kde skupinka mladých lidí napadla osmnáctiletého mladíka a patnáctiletou
dívku. Mladík při útoku utrpěl zlomeninu nosu a otřes mozku, dívka povrchové
poranění na hlavě. My jsme v této souvislosti zahájeny úkony trestního
řízení pro výtržnictví a dnes mohu doplnit, že útok bereme jako útok s
rasovým podtextem.“
Ve městě po útocích opět zavládla atmosféra plná strachu a sociálního
napětí podobná situaci, která v Novém Boru panovala po tzv. mačetových
útocích v letošním srpnu. Místní Romové tehdy nechtěli za násilná napadení
přijmout zodpovědnost. Dnes už ale říkají, že kriminální a násilné činy je
potřeba jednoznačně odsoudit a řádně potrestat, ať už je spáchá kdokoliv.
Dále člen občanského výboru Za soužití bez násilí a rasové nesnášenlivosti
Štefan Gorol:
„Žádná rvačka není dobrá. Ať se jedná o mladistvé či dospělé. Tady se
porvali mladí lidé a my to odsuzujeme. Byl to Čech a chlapec ze smíšeného
manželství. Kdybych ho potkal někde venku, ani nepoznám, jestli je nebo není
Rom. Zkrátka je to neštěstí, které odsuzujeme. Hlavně ať je zachována
spravedlnost,“ říká Štefan Gorol a dodává, že každý trestný čin musí být
potrestán a řešen policií, a to bez výhrady. Rozhodně by jej neměli soudit
lidé sami, mohou se pak vytvářet zbytečné rasové předsudky.
S napjatou situací v Novém Boru se snaží něco udělat také vedení města.
Starosta Jaromír Dvořák říká, že je potřeba proti násilí ve městě bojovat. V
minulých dnech obešel ve městě školy, kde požádal o spolupráci mladou
generaci.
„Nadiktuji vám číslo městské policie. Prosím, vyndejte si mobily a uložte si
ho.“
Žáci si číslo zapsali a vyslechli si i starostovy prosby, které říkají,
ať lidé před rasovými a agresivními útoky nezavírají oči a snaží se policii
pomáhat. Pro spolupráci všech lidí ve městě je také Pavel Danys, zakladatel
a mluvčí občanského výboru Za soužití bez násilí a rasové nesnášenlivosti:
„Hlavním úkolem výboru je zprostředkování komunikace mezi oficiálními místy
a lidmi „na ulici“, kde se mluví úplně jinak než na tiskové konferenci. V
tom je naše budoucnost. Ze strany Romů zájem p spolupráci je,“ říká
Pavel Danys a dodává, že Nový Bor by se měl především oprostit od neustálého
používání slova rasismus. Podle Pavla Danyse není problémem barva pleti, ale
zkrátka nedůvěra mezi lidmi. Ať už jsou takzvaně černí nebo bílí.
„Připravujeme společné shromáždění občanů z Nového Boru, na které budou
pochopitelně pozváni i Romové. Bude to jakýsi veřejný Hyde Park. Naší snahou
je, aby si lidé do očí řekli názory, které tutlají doma nebo anonymně
uvádějí na diskusních fórech na internetu. Chceme najít společné řešení a
začít něco dělat, protože situaci nevidíme jako jednorázovou záležitost,
kterou vyřeší těžkooděnci. Chceme pomoci městu i sami sobě k větší důvěře.
Nechceme používat slovo rasismus, jedná se více o nedůvěru a ta se nedá
odstranit náhle.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Fotografická výstava Proměny v Moravskoslezském kraji
Proměny - tak se jmenuje fotografická výstava Jiřího Zerzoně, která
reflektuje, jakým způsobem se v posledních letech proměnily vyloučené
lokality v Moravskoslezském kraji k nepoznání. Fotografie neukazují
polorozpadlé domy s vymlácenými okny, ale dokumentuje jen pozitivní změny,
na kterých se podíleli i samotní obyvatelé těchto lokalit. Jak to na
vernisáži výstavy v Národním divadle vypadalo, nám přiblíží Tomáš Bystrý.
Série patnácti velkoformátových fotografií vznikala 3 roky. Nejdříve
fotograf Jiří Zerzoň dokumentoval stav vyloučených lokalit před rekonstrukcí
tamních domů, pak pro srovnání nafotil snímky opravených nemovitostí i
blízkého okolí. A podle svých slov je rád, že mohl poskytnout pohled na
romská ghetta bez stereotypního náboje.
„Můžeme některé fotografie ukázat a vyložit si je tak, že Romové jsou těmi
nejhoršími, ale já po zkušenostech z vyloučených lokalit mohu říci, že
skutečně nemůžeme všechny házet do jednoho pytle. Ve vyloučených lokalitách
nežijí jenom Romové, jsou mezi nimi i bílí. A kolikrát si říkám, že to, co
vidím u bílých, mě občas docela zaráží. Připravovali jsme článek ohledně
bývalého ghetta v Karviné. Zvenku vypadalo příšerně. Zaklepali jsme na
dveře, otevřela nám dívka, Romka, a já se nestačil divit, jaký měli v
domácnosti pořádek. Opravdu tak čisto, že by se mnozí jiní za své domovy
měli stydět“, popisuje Jiří Zerzoň, autor fotografické výstavy nazvané
Proměny v Moravskoslezském kraji.
Původně zhotovil jednotlivé snímky na zakázku pro realitní společnost RPG
Real Estate, která vlastní zhruba šest tisíc bytů právě ve vyloučených
lokalitách v Moravskoslezském kraji.
„Mám radost, že opravdu zachytil změny – domy, jak vypadaly dříve, byty,
které byly nelegálně obývány bezdomovci a narkomany,“ říká Stanislav
Svoboda ze společnosti RPG Real Estate.
Autor výstavy se zabývá především dokumentární fotografií a i přesto, že
snímky z jeho nejnovější výstavy nafotil primárně na zakázku, snažil se do
nich vložit svůj subjektivní pohled.
„Kdybych to nedostal jako zakázku, vůbec nevím, jestli bych to fotil. Z
fotografického pohledu mi téma připadá laciné – nafotím Romy a udělám si na
nich jméno. Právě proto jsem nikdy do podobných lokalit nechodil a nefotil
jsem je. Ne že bych jimi opovrhoval, ale jelikož jsem reportážní fotograf,
zaměřoval jsem se spíše na focení každodenního života. Do těchto lokalit mě
nikdy ani vítr nezavál. Fotil jsem tělesně postižené sportovce, postižené
lidi. Možná i právě proto mě nové téma chytlo. Říkal jsem si: ‚Nikdy jsi to
nedělal, tak bys to měl zkusit. A jestli je to líbivé nebo subjektivní, to
už musí posoudit diváci.‘ Na 15 panelech je jenom velký výřez. Museli jsme k
výběru fotografií na výstavu přistupovat tak, že jsem nemohl použít všechny
fotky, které by se líbily mně. Něco bylo jasně dané – stav před, stav v
průběhu, stav po. Alespoň na velkých fotografiích jsem se snažil zachytil
můj subjektivní pocit z daných lokalit tak, jak v nich lidé žijí.“
A fotografickou výstavu si pochválila i vládní zmocněnkyně pro lidská
práva Monika Šimůnková, která nad celou akcí převzala záštitu:
„Mně v paměti určitě utkvěla fotografie, která ukazuje srovnání. Sálá z ní
pocit, že ti lidé si nastalé změny dokáží vážit právě proto, že se v ní
osobně angažovali, vložili kus sebe. Uvědomují si, že mít hezký byt bez
špíny, kde se všem žije dobře, není zadarmo a že to stojí vlastní úsilí.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Rumunský projekt FemRrom pomáhá romským ženám najít uplatnění na trhu práce
V Rumunsku se od loňského roku snaží zlepšit pozici žen tříletý projekt
FemRrom, který se zabývá kvalifikací romských žen a jejich
umístěním na pracovním trhu. Projekt je financován Evropským sociálním
fondem a více vám o něm poví Jana Šustová.
Hlavním úkolem projektu FemRrom je vytváření nových pracovních míst pro
romské ženy, zvyšování míry jejich zaměstnanosti a kvalifikace. Za tímto
účelem projekt nabízí kvalifikační kurzy a také ateliéry, ve kterých mohou
romské ženy využít poradenských služeb. Hlavním partnerem projektu je
rumunské Ministerstvo práce, rodiny a sociální ochrany a mezi dalších osm
partnerů patří například Národní agentura pro Romy či společnost Pakiv,
která má sídlo ve městě Alba Iulia. A právě pracovnice společnosti Pakiv
Ilona Gănănău mi o projektu řekla další podrobnosti.
„Tisíc romských žen by mělo využít možnosti získat odbornou kvalifikaci. Dvě
stě žen romského původu by mělo být umístěno na trhu práce naším
prostřednictvím. Mělo by být vytvořeno sto pracovních míst. V rámci tohoto
projektu bude vyučeno 1200 žen v různých řemeslech, snažíme se naučit je
jejich tradiční řemesla, jako je zlatnictví, krejčovství, ale vyškolíme je i
pro práci v turistickém ruchu. V tom budou ty ženy kvalifikovány podle svého
přání. Týká se to žen ve věku od 16 do 59 let.“
V rámci projektu by také mělo vzniknout pět družstev pro romské ženy.
„V rámci těchto družstev se spolčí pět romských žen za účelem společného
podnikání. Předloží finanční návrh, aby mohly začít podnikat v jedné z pěti
oblastí. My jsme teď ve fázi, kdy jsme dali dohromady těch pět žen, které
budou součástí řídící rady tohoto projektu. Poté, co budou podnikatelské
plány schváleny, přijmou dalších 15 žen do těchto družstev, ve kterých budou
pracovat, vyrábět a prodávat svoje výrobky. Ženy většinou tíhnou ke
květinářství a zlatnictví. Máme tři družstva. Teď jsme na úrovni předkládání
záměrů. Máme jeden na květinářství a další na zlatnictví v oblasti Târgu
Carbuneşti [Tyrgu Carbunešť].“
Paní Ilonu Gănănău z pobočky společnosti Pakiv ve městě Târgu Jiu [Tyrgu
Žiu] jsem potkala na podzimních Dnech romské kultury u kláštera Bistriţa.
Spolu s kolegyněmi tam prezentovala projekt FemRrom v informačním stánku.
„Sem jsme přijeli, protože tento projekt musí být propagován při třiceti
různých příležitostech. A tak jsme využili Dnů romské kultury a umístili
jsme tady náš stánek, abychom rozšířili povědomí o našem projektu a
přilákali jeho potenciální účastnice. Schválně používám ženský rod, protože
provádíme pozitivní diskriminaci na základě pohlaví.“
Určitě také stojí za zmínku, zda ve společnosti Pakiv pracují vedle sebe
Romové i Rumuni.
„I Romové i Rumuni. Zaměstnanci nejsou pouze Romové. Ti i ti. Ale víc je tam
Romů než Rumunů.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jak se u nás cítí vietnamská komunita
I vietnamská společnost žijící v České republice pociťuje nepříjemné a
útočné tlaky ze strany majoritní společnosti. Stále se propírá kriminalita
v Libuši v uzavřeném objektu Sapa, kde mají Vietnamci obchodní sklady a
nejen to. Jak se u nás vietnamská menšina cítí, odpověděl Marii Vrábelové
Marcel Winter, předseda Česko-vietnamské společnosti.
„Velkoobchodní areál SAPA je zároveň kulturním centrem 60 tisícové
vietnamské komunity. Najdete tam buddhistickou svatyni, mateřskou školu,
školu pro výuku českého jazyka a angličtiny pro dospělé... A to vše si
Vietnamci realizují sami, bez jakékoli pomoci státu. Pochopitelně se
nepříjemné tlaky všech velmi citelně dotýkají. Osobně, když sleduji zprávy v
tisku a sdělovacích prostředcích, mi vadí jedna věc. Opět se hledá skrytý
nepřítel a momentálně jím jsou Vietnamci. Při všech těch raziích v SAPě
nikdy neobjevili jedinou rostlinku marihuany, varnu pervitinu nebo jiných
drog.“
Jak se podle vás tedy společnost k vietnamské menšině chová?
„Tak, jak byla po léta vychovávána. Dá se říct, že se o nás v zahraničí
dobře ví, že cizince nemáme rádi. Já zastávám názor ten, že je potřeba vážit
si pracovitých. To je hlavní věc a říkám ji i Vietnamcům. O slušné,
pracovité, nadané, dobře se učící Vietnamce ve školách máme zájem, ale o
kriminálníky nikoliv. A pokud je někde předpoklad či podezření, nebo
informace o závažných trestných činech Vietnamců, ať okamžitě policie koná!
Ne, že se to bude půl roku propírat v novinách a z celé komunity se budou
dělat kriminálníci. To je lež. Ubližuje to vietnamským dětem a slušným
Vietnamcům a ty já budu vždycky bránit.“
Myslíte si, že se nenávist vůči Vietnamcům stupňuje?
„Já bych to nazval periodami.“
Vraťme se k městečku SAPA v pražské Libuši, které se má změnit. Bude
přístupné i ostatním lidem nebo pouze vietnamské společnosti?
„Prosím vás, SAPA vůbec není uzavřená, to je naprostá lež. Stačí, když se
tam kdokoli z vás novinářů nebo občanů přijde podívat. Nedávno jsem to
sledoval – během jedné hodiny do SAPy přijelo 80 procent aut českých občanů,
českých firem. Takže jezdí tam nakupovat všichni. Potkal jsem tam i turisty
z Německa, obědvali tam turisté z Polska. Jde zkrátka o následující. V SAPě
se má postavit celý buddhistický chrám, což by pro návštěvníky Prahy byla
obrovská atrakce, navíc kousek od metra. V areálu je pět krásných
restaurací, prodejna letenek, mateřská škola, základní škola, čili tržnice s
obchody je pouze malou součástí.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Romština a její rozdělení
Iveta Durdoňová pro vás v následujících minutách připravila rozhovor s
romistkou z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Helenou Sadílkovou na
téma romština a její rozdělení.
„Podíváme-li se na romštinu z pohledu lingvistického, vyskytují se v České
republice mluvčí centrálních dialektů nebo jejich potomci, které rozdělujeme
na severocentrální a jihocentrální skupiny. Mluvčí jsou také někdy
označováni jako slovenští nebo maďarští Romové. To jsou největší skupiny,
které v České republice žijí. Lidé, kteří k nám přišli po druhé světové
válce a patří mezi tradiční usedlou romskou populaci.“
K dalším patří Romové olašští. Jaký je mezi nimi rozdíl?
„Nejvíce olašských Romů jsou mluvčí tzv. lovárského dialektu. Jejich
migrační historie je stejná jako u slovenských Romů, tedy přišli po druhé
světové válce z území Slovenska, na rozdíl od slovenských nebo maďarských
Romů, ale patří mezi tradiční kočovné skupiny. V České republice kočovali do
roku 1958, resp. 1959. To jsou tedy dvě nejvýznamnější, početně největší
skupiny Romů u nás.
Dále u nás žijí potomci českých a moravských Romů. Ti představují
autochtonní romskou populaci České republiky, původní skupiny, které byly na
našem území z velké části vyvražděny za druhé světové války. Tedy potomci
přeživších. Stejně tak je to s Romy, které označujeme jako Sinty (Sintí),
nebo někdy se uvádí němečtí Romové. Ti mají opět stejnou historii, tzn.
patří mezi původní romské obyvatelstvo a během druhé světové války byli
zavlečeni do koncentračních táborů, z nichž se vrátil jen velmi malý počet.
Potom tu samozřejmě žijí Romové z dalších skupin, například Kalderaši. Tady
se ale už jedná o novodobé migranty z Rumunska, z Balkánu obecně, atd.“
Romistika se vyučuje na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.
Co tu na studenty čeká?
„V prváku je to určitě velmi intenzivní kurz romštiny. Na znalosti slovenské
romštiny je v podstatě založeno celé studium. Proto vyžadujeme, aby se naši
studenti s jazykem seznámili co nejdříve a velmi brzy jej sami začali
aktivně používat.“
Je o romštinu zájem?
„Jak pozorujeme v posledních letech na našem semináři romistiky, hlásilo se
vždy přibližně 40 lidí. Romština se samozřejmě neučí jen u nás, ale i na
univerzitě v Pardubicích. Tam kurz musí absolvovat studenti sociální
antropologie. Dále, a to je myslím v České republice dost ojedinělé,
existují kurzy romštiny pro veřejnost, které pořádá Muzeum romské kultury v
Brně.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 5. listopadu už patří minulosti. Naladit si nás
můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás
také na internetové adrese romove.cz.
Romale, palikerav tumenge hoj sanas amenca. Šunaha pes pro aver sambat.
Mangav tumenge savorenge šukar raťi u šukar kurkeskero džives.The žutinel
tumen o Del.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren – Iveta Demeterová a
Jaroslav Sezemský.
|