Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes vás přineseme rozhovor s legendární skupinou Gipsy Kings, připomeneme si 20. výročí vzniku Muzea romské kultury v Brně a o boxu si popovídáme s trenérem klubu Palaestra Janem Balogem. A samozřejmě nebude chybět celá řada romských písní, které vám zpříjemní dnešní O Roma vakeren.
Bacht tumenge savorenge, so šunen amaro romano vakeriben. Adadžives amance džana pre banda Gipsy kings, šunena nevipena andalo romano muzeum the pal a mende avela Jan Balog. Mangav tumenge šukar šuniben. Akana imar Kměťoband.
=[ Reportáž ]=
Gipsy Kings koncertovali už potřetí v České republice
Vydejte se s námi na koncert. Shodou okolností se odehrál rovněž v jihomoravské metropoli v Rondu. Minulý týden si tam asi dvě tisícovky lidí přišly poslechnout nejznámější romskou skupinu na světě - Gipsy Kings. Za svou více jak třicetiletou kariéru prodali na 20 miliónů nosičů a natočili dva hudební filmy. Gipsy Kings se Českému publiku poprvé představili před sedmi lety, a potom ještě v roce 2007. Těsně před jejich třetím koncertem u nás je vyzpovídal Tomáš Bystrý.
„Bamboleo“, to je bezpochyby váš největší hit. Co se vám honí hlavou, když slyšíte tuhle písničku znít v radiu?
„Jsme rádi, že ji slyšíme. A těší nás, že se ještě dnes tahle muzika hraje. Když jsme tu písničku nahrávali, brali jsme ji jako každou jinou nahrávku. Teprve potom jsme viděli, jak moc se líbí posluchačům, a byli jsme velice šťastní, že to zaznamenalo takový úspěch.“
Myslíte si, že skupina Gipsy Kings ještě udělá takový hit, jakým je právě „Bamboleo“?
„Z celého srdce si přeji, abych udělal ještě takový hit.“
Ostatně, vy připravujete, respektive má být již hotové nové album, které má vyjít v květnu 2012. Na co se posluchači mohou těšit? A myslíte si, že právě ten zmiňovaný hit může být v tomto albu?
„Myslím si, že je to možné, protože jsou na něm tak tři nebo čtyři písničky, které mají podobnou atmosféru a ze kterých by se mohl stát takový hit. Posluchači se mohou těšit na něco podobného jako v předchozích albech, to znamená akustická muzika, emocionální písničky a katalánská hudba.“
/hudební ukázka/
Vy jste potomky španělských Romů, kteří svou novou domovinu během španělské občanské války našli ve Francii, v jižní Francii. Stýkáte se ještě se španělskými Romy přímo ve Španělsku?
„Občas se vídáme při nejrůznějších příležitostech, jako jsou například svatby.“
V minulém roce jsme byli svědky toho, že politika Nicolase Sarkozyho vystěhovávala Romy, zejména tedy Romy ze zemí, jako je Bulharsko a Rumunsko. Jak se ve Francii žije Romům, těm původním?
„Francouzi nemají rádi Romy z východní Evropy a směšují skupiny Romů, jako jsou Manuše nebo Kale právě například s rumunskými Romy. Romové jsou pro ně lidé cesty, nerozlišují jednotlivé skupiny, a to ostatně není dobré ani pro francouzské Romy.“
Jste v České republice potřetí. Máte těsně před koncertem. Jací jsou, podle vás, Češi? Jak vnímají vaši hudbu?
„Jsme tu potřetí, to znamená, že mají tu muziku rádi. A jsou podle nás i dobří posluchači.“
/krátká ukázka z koncertu - potlesk/
Tlumočila: Saša Uhlová
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Muzeum romské kultury v Brně slaví 20. výročí založení
Teď se vydáme znovu do Brna, a to na oslavu. Ano, do Muzea romské kultury, kde můžete vidět unikátní vybavení interiéru, oděvy a šperky, výtvarné umění, písemný materiál, fotografie, videodokumentace, knihovny a další exponáty. Tato instituce, ojedinělá v Česku i v Evropě, si letos připomíná 20. výročí svého vzniku. Nedávno proto byl slavnostní koncert a otevřeli také novou expozici. Více už Gabriela Grmolcová.
/hudební ukázka z akce/
Stálá expozice o dějinách Romů, krátkodobé výstavy, tisíce sbírkových předmětů, nespočet akcí a neutuchající snaha znovu nacházet a připomínat romskou kulturu a její kořeny. To vše a mnoho jiného nabízí Muzeum romské kultury v brněnské Bratislavské ulici. Podle některých je to šperk tzv. brněnského Bronxu. Tento rok slaví 20. výročí svého vzniku, které mimo jiné také připomněl koncert v sále Břetislava Bakaly 19. října, kde vystoupila například i zpěvačka Monika Bagárová.
/ukázka zpěvu Moniky Bagárové/
„Dnešní koncert je součástí celoročních oslav dvacetileté existence Muzea romské kultury.“
“Nepochybně je 20 let existence Muzea romské kultury obrovský úspěch,“ říká jeden ze zakládajících členů této instituce, romský aktivista Karel Holomek. „Vyvzdorovaný proti nevoli úředních činitelů. Na druhé straně přeci jen dosažený s ohledem na to, co ten problém představuje. Myslím si, že Muzeum romské kultury má co říct i k současnému dění a že to není jenom strohý muzeální relikt, ale živé činnosti.“
Muzeum začalo fungovat ve dvou kancelářích jako nevládní nezisková organizace. V roce 2000 se přestěhovala do budovy v Bratislavské ulici a v roce 2005 se muzeum stalo státní institucí. Výstava s názvem „Pod lupou“ mapuje činnost muzea během dvaceti let, říká kurátor a historik Michal Schuster:
„Všímáme si prvopočátků, kdo byli zakladatelé romského muzea, s jakými problémy se potýkali, také činnosti na vzdělávacím, edukačním poli muzea, na poli sociálním. Také se zaměřujeme na další důležité téma, tím je připomínání romského holocaustu. Toto připomínání je pro muzeum stěžejní již od jeho počátku. Na výstavě bude k vidění celá řada sbírkových předmětů z jeho fondů, protože muzeum má v dnešní době už více jak 30 000 sbírkových předmětů.“
/hudební ukázka z akce/
„Dovolte mi, abych vás přivítala na přehlídce oděvů ze sbírky Muzea romské kultury.“
Činnost i význam muzea se v průběhu dvaceti let měnil. Původně šlo o plány a jejich realizaci, co se týče jeho podoby obecně, získávání sbírek a podobně. Doplňuje Jana Poláková, pověřená vedením Muzea romské kultury:
„Za pár let začaly probíhat terénní výzkumy a podobně. Na konci 90. let proběhla první veliká putovní výstava. Výstavy o Romech, které organizovalo naše muzeum byly už v předchozích letech v etnografickém muzeu. Od roku 2000, kdy muzeum získalo vlastní budovu, začaly probíhat výstavy zde. Máme plán výstav vytvořený na rok dopředu. Dokonce se nám kolikrát stane, že máme na rok dopředu zamluvené putovní výstavy, a to nejen od tuzemských kulturních institucí, ale i ze zahraničí.“
/hudební ukázka z akce/
A na závěr snad jen motto Muzea romské kultury. Cituji: Jsme prostorem pro setkávání kultur. Uchováváme doklady romské historie jako součást evropského dědictví. Vychováváme mladou generaci k toleranci a interkulturnímu myšlení. Přispíváme k boji proti xenofobii a rasismu. Otevíráme cestu ke kořenům romské identity. To vše děláme pro vzájemné porozumění, pro dialog kultur, pro nás.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
O boxu s Janem Balogem
Zveme vás do sportovního prostředí. Palaestra znamená cvičiště nebo bojiště. Jedná se o prostor, na kterém se odehrává zápas s předem jasně danými pravidly. Palestra je ale také občanské sdružení, které vede Jan Balog, juniorský mistr republiky v boxu. V současnosti je reprezentačním trenérem výběru kadetů. Zeptala jsem se ho, kdo ho k boxu přivedl.
„Měl jsem výborné trenéry, ať už na Slovensku, nebo tady v Praze. K boxu mě přivedl můj bratr, měl jsem tedy od něj velkou podporu. Boxu se věnuji od deseti let. Prvotní základ jsem dostal v klubu Lokomotiva Košice.“
Nežli Váš klub vznikl, Vy už jste se boxu věnoval.
„Ano. Boxu jsem se věnoval skoro dvacet let.“
Palestra stále funguje. Co dále nabízíte kromě boxu?
„Nabízíme doučování. Jsme takové komunitní centrum. Nabízíme podporu rodičům, kteří nás osloví.“
Když mají například výchovné problémy nebo problémy ve škole?
„Také. Jsme vlastně součastní včasné intervence na Praze 2. Oslovují nás školy, jedná se většinou o hyperaktivní děti. Chtějí u nás nějakým způsobem vybít svou energii. My je tedy u nás přijmeme a nějakým způsobem nasměrujeme.“
Dostal se někdo z těch, které jste trénoval, na profesionální úroveň?
„Tady se musím pochválit. Ano. Je jich víc. Vychoval jsem několik mistrů republiky. V současné době je tu borec, který vyšel od nás, a je jedním z nejlepších profesionálních boxerů České republiky v současnosti.“
Když se takový boxer dostane na vrchol, otáčí se zpět za jmény lidí, kteří stojí za jeho kariérou?
„Někteří ano, někteří ne. Co se ale týče Romů, navštěvují nás, dokonce už k nám chodí jejich děti. Máme tu spoustu neromských dětí a je jich čím dál víc. Za námi dnes chodí lidé kvůli úrovni nauky. Což je pro mě krásné. A je to asi to nejlepší, co se mi mohlo stát.“
Od jakého věku dítěte je nejlépe začít s boxem?
„Devátý – desátý rok. Dítě je v nějakém rozvoji. Je to samá hra. Hra to je ještě třeba dva nebo tři roky, kdy si dítě hraje na boxera.“
Jak si dítě vznikne na to otloukání?
„Vznikne to gymnastikou, aerobní činností a posilováním. Musíme ho nejdřív nějakým způsobem posílit. Musí se naučit techniky, aby nedostával. Důležitá je obrana. Na té my stavíme. Jsou tam přísná pravidla. Musejí mít přilbu, rukavice. To všechno se odblokuje.“
Co je základem dobrého boxera? Určitě to není jenom ta rána.
„Základem je dobrá obrana, příprava na útok, útok a odchod z útoku. Je to taková pyramida. Morálně – volní vlastnosti, to je jedna z nejdůležitějších věcí. O ní se nedá diskutovat. Ta tam prostě musí být.“
Jezdíte na soutěže nejen v České republice, ale po celé Evropě. Všímáte si třeba někde rozdílů? Když přijedete s romskými chlapci, dívá se na vás někdo jinak?
„V boxu tohle neplatí. Tam se věci vůbec neřeší tímhle způsobem, neexistuje nějaké kritérium etnický – neetnický. Platí tam pravidla. Při boxu je v ringu každý sám za sebe. Musí ukázat, že umí. Pokud neumí, bohužel prohraje. To je jednoduchá věc. A takhle to platí i v životě.“
Když by měly děti nebo jejich rodiče zájem se k vám přihlásit, kde vás najdou?
„Najdou nás na adrese Trojanova 7, Praha 2 nebo na internetu na www.palaestra.ecn.cz/index.php“
Jsou nějaká kritéria pro přijetí?
„Je tam jasně stanoveno, že rodič souhlasí s tím, že dítě bude chodit a bude s námi spolupracovat na jeho rozvoji. To je tedy naše pravidlo, kdy mi říkáme rodičům: Ano, znamená to, že vy zodpovídáte za to, že dítě bude chodit do školy, my zodpovídáme za to, že dítě tady bude nějak sportovně růst a my se mu budeme věnovat. Na druhé straně má dítě nějakou zodpovědnost ke škole. Trvám na tom, aby rodina měla zájem na tom, jak se dítě vyvíjí. Aby se nestalo třeba to, že dítě je třeba sportovně nadané je výborný sportovec, ale pak už to ve škole nefunguje.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Právní poradna ]=
Jak odolat lákavým reklamám na spotřební zboží?
Následující minuty ovšem patří právní poradně. Někdy není lehké hospodařit v domácnosti. Zejména, když vidíme reklamy na zboží tak lákavé, že ho prostě musíme mít. V čem je ale ne háček, nýbrž pořádný hák, o tom nám poví právník Miroslav Huml, kterého navštívila Marie Vrábelová.
Jak mohou reklamy ovlivnit můj domácí rozpočet?
„Důležité je, že reklamy určitě ovlivní Váš výběr, tedy výběr toho, co si v obchodech koupíte. V této souvislosti bych dodal, že čím více jsou lidé závislí na masmédiích, na sdělovacích prostředcích, tím více jsou možná náchylní k tomu, aby se reklamou řídili. Máme sice určité regulace reklamy a je stanoveno, co v reklamě smí a nesmí být, samozřejmě ale nelze věřit úplně všemu, co se v reklamě objevuje. Reklama nesmí být klamavá, nemá být zavádějící, neměla by uvádět nepravdivé údaje. Naprostá většina reklam ale pracuje na určité míře nadsázky. Efektu, kterého je dosaženo v reklamě, v reálu dosaženo samozřejmě nebude. Počítá se s tím, že je to defakto notorieta, což znamená, že spotřebitel si toho musí být při shlédnutí reklamy vědom. Každopádně, reklama má určité náklady. Natočit reklamu není levné. Možná jste slyšeli nebo četli v některých denících, že tu hrál nějaký herec v reklamě za několikamilionovou částku. Máme kompars a mnoho dalších nákladů. Televize samy si nechávají za odvysílání reklamy platit, může se jednat i o částky dosahující milionu korun za každou minutu v hlavním vysílacím čase. To znamená, že tyto částky je potřeba taktéž někde získat. Tím místem, kde jsou získávány jsou samozřejmě peněženky spotřebitelů, kteří si začnou toto zboží kupovat.“
Máme tu ještě jednu problematiku, tou je pojištění. Je pojištění spořením?
„Pojištění jednoznačně spořením není. Možná se setkáváme s relativně zavádějícími pojmy – investiční a životní pojištění a spoření, kdy se občas zamíchávají dva pojmy v jeden. Jedná se ovšem o to, že při tomto produktu platí klient například 500 korun měsíčně, a z toho pak jde například 300 korun na spoření a 200 korun na pojištění. Ve chvíli, kdy je tato suma rozdělena, zachází se s každou finanční částkou odlišně. Při pojištění platíme za to, že nastane-li určitá skutečnost, jaká je dohodnutá v pojistné smlouvě, máme nárok na to, aby nám byla vyplacena určitá částka. Nicméně, nenastane-li taková skutečnost, což je mnohem pravděpodobnější, nárok na vyplacení této částky nebudeme mít a defakto zaniká. Naopak spoření je institut, kde již předem máme jistotu, k jaké částce se dostaneme, když budeme pravidelně ukládat určitou sumu na účet. Jednou z výhod pojištění zase je, že se pojišťujeme proti situacím, které mohou ohrozit náš rodinný rozpočet, například pojištění úvěru proti ztrátě zaměstnání. Ztratíme-li totiž zaměstnání, tyto peníze potřebujeme a pojistka byla na místě. Nicméně je nutno dodat, že beztak tyto pojistky většinou fungují podle zvláštních pravidel a vyplácejí se až zpětně po třech měsících, tedy ne v době, kdy člověk peníze aktuálně potřebuje.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
S Ladislavem Goralem o romských velkorodech na českém území II.
Závěr patří dalšímu pokračování - romským velkorodům a kastovnictví. Základem pro toto kastovní či rituální dělení jsou příbuzenské vztahy. Iveta Durdoňová si povídala s Ladislavem Goralem – historikem a romistou, který se celoživotně touto tématikou zabývá.
„V době Marie Terezie nebyly matriky, vše se zapisovalo tzv. na farách. Matriky přišly až po 18. století. Zavedl je Josef II., syn Marie Terezie. Když jsem zkoumal původ svého rodu, dostal jsem se do roku 1845. Co bylo předtím? Muselo něco být. Když se můj prapraděda narodil, musel mít přeci tátu a mámu. O nich ale již žádná zmínka není. Je tedy možné, že rodiče mého pradědy a prapradědy se narodili pod jinými jmény nebo existovaly záznamy v církvích, tedy na farách, ale tyto archivy byly kdysi nějak skartovány a dneska už se to dá těžko dohledat.“
Už odpradávna si Romové nesou jednu z vlastností z Indie, a tou je kastovnictví. Máte s tím nějaké zkušenosti?
„Mohu uvést malý příklad. Pocházím z maďarské větve, z Levic na Slovensku. Bral jsem si ženu z východu, ze Spiše. Můj táta o tom ale nechtěl ani slyšet. Říkal: 'To jsou takoví degeše, to jsou ale Romové!' Přitom tam nebyl, neviděl je, jestli jsou pořádní. Ale kastoval. Řekl jsem mu: 'Ale táto, to tak není! Jsou to takoví Romové jako my.' Tvrdil, že to není pravda. Řekl mi, že jestli si ji vezmu, vydědí mě. Tak mě vydědil. Kastovnictví mezi Romy je až neskutečné. Přitom ani nevědí, odkud kdo pochází, nevědí o sobě vůbec nic, ale kastují se. U Romů je velmi známé, že když se poznají, ptají se: 'Khatar sal?' To znamená: 'Odkud jsi?' Podle toho bych se s tím či oním měl bavit, anebo nebavit. To je přeci hloupost! My už jsme samozřejmě trochu modernější Romové, jsme trochu sečtělejší a víme, o čem je řeč. Ti staří Romové tohle ještě umějí. A dokonale.“
Byly rozdíly mezi původními Romy, kteří žili na území Čech a Moravy?
„Mezi českými a moravskými Romy je obrovský rozdíl. Hrabě z Kounic si v 17. století přivedl rodinu Danielů z Maďarska. Žili na jeho panství. Jsou to dnešní Danielovci a Holomkovci. Znamená to, že dnešní výkvět inteligence Romů pochází z Moravy. Vždyť jenom Holomkovci! Vemte si, že Tomáš Holomek, který byl vojenským prokurátorem, maturoval v roce 1937. To je něco, co nemá obdoby. Jano Cibula, doktor, který utekl v roce 1968 do Švýcarska, pocházel z jižního Slovenska. A dneska říct, jestli jsou lepší Romové na jižní Slovensku než na středním Slovensku nebo u Bratislavy, je hrozná hloupost. Stejně i dneska. Víme, že Romové chodí na vysoké školy, že mezi Romy je i hodně středoškoláků. Odsuzovat to by přeci bylo nepřípustné.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 29. října už patří minulosti. Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese romove.cz.
Romale, palikerav tumenge hoj sanas amenca. Šunaha pes pro aver sambat. Mangav tumenge savorenge šukar raťi. The žutinel tumen o Del.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren – Iveta Demeterová a Jaroslav Sezemský.
| 
„Bamboleo“, to je bezpochyby váš největší hit. Co se vám honí hlavou, když slyšíte tuhle písničku znít v radiu?
Poslech:
Související články
/hudební ukázka z akce/
„Měl jsem výborné trenéry, ať už na Slovensku, nebo tady v Praze. K boxu mě přivedl můj bratr, měl jsem tedy od něj velkou podporu. Boxu se věnuji od deseti let. Prvotní základ jsem dostal v klubu Lokomotiva Košice.“
Jak mohou reklamy ovlivnit můj domácí rozpočet?
„V době Marie Terezie nebyly matriky, vše se zapisovalo tzv. na farách. Matriky přišly až po 18. století. Zavedl je Josef II., syn Marie Terezie. Když jsem zkoumal původ svého rodu, dostal jsem se do roku 1845. Co bylo předtím? Muselo něco být. Když se můj prapraděda narodil, musel mít přeci tátu a mámu. O nich ale již žádná zmínka není. Je tedy možné, že rodiče mého pradědy a prapradědy se narodili pod jinými jmény nebo existovaly záznamy v církvích, tedy na farách, ale tyto archivy byly kdysi nějak skartovány a dneska už se to dá těžko dohledat.“
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články