Varnsdorf: ve všední den klid a mír, v sobotu demonstrace a
těžkooděnci
Ve městech ve Šluknovském výběžku na severu Čech je několik týdnů
napjatá situace mezi místními obyvateli a nově přistěhovanými Romy.
V Rumburku a Varnsdorfu se konalo několik demonstrací a pochodů k
ubytovnám, kde Romové bydlí. Poslední byla v sobotu, další dva
protesty místní plánují na následující víkend. Do regionu jela
natáčet kolegyně Milena Štráfeldová.
Jaký byl, Mileno, první dojem po příjezdu. Kam jsi vlastně zamířila?
"Já bych možná nejprve opravila takovou drobnost. Alespoň ve
Varnsdorfu, který jsme navštívili, se nejedná o nově přistěhovalé
Romy. Tady se v médiích hodně mluví o tom, že celá situace je
výsledkem toho, že se do ubytoven v severních Čechách sestěhovávají
Romové a vznikají tu ghetta. Je to samozřejmě svým způsobem pravda,
ale situace konkrétně ve Varnsdorfu se sestěhováváním nových Romů
vůbec nesouvisí. Ta se týká komunity, která tam žije už čtyřicet a
více let. My jsme tam záměrně přijeli uprostřed týdne. Z televize
známe dramatické záběry, kdy těžkooděnci používají vodní dělo k
rozhánění demonstrantů a tisíc lidí se doslova snaží dobýt k
romským ubytovnám. Pokřikují tam na sebe a házejí kameny. My jsme
tuto situaci ve středu vůbec nezažili. Ve městě byl naprostý pokoj,
maminky tam jezdily po parku s kočárky, děti seděly na lavičkách,
stejně tak romská mládež a nikdo nikoho neobtěžoval."
Pokojné městečko...
"Vypadalo to jako velmi pokojné městečko. Samozřejmě to je
první dojem návštěvníka. Všichni místní nám ale potvrdili, že tak
to tam vlastně vypadá od neděle do pátku. A v sobotu pak přijde ta
demonstrace. Možná v této souvislosti by stálo za zmínku, že policie
zadržela organizátora všech demonstrací ve Varnsdorfu Lukáše Kohouta,
byť to nebylo v souvislosti s těmi demonstracemi, ale zřejmě s pokusem
o úvěrový podvod. Takže možná, to je můj osobní předpoklad,
demonstrace skončí, protože nebudou mít svého svolavatele."
Nicméně to napětí tam je a je potřeba ho nějakým způsobem
vysvětlit. Tys měla možnost tam mluvit s místními lidmi. S kým ses
potkala a kde?
"My jsme se snažili zjišťovat informace v nejrůznějších
prostředích. Navštívili jsme radnici, mluvili jsme se starostou. Byli
jsme ale i v romské ubytovně, kde jsme měli možnost mluvit jak se
samotnými romskými obyvateli, tak i s vedoucím té ubytovny, kterou
spravuje město. Byli jsme tam i ve speciální škole, kam chodí dnes už
vlastně ve třetí generaci především romští žáci. Byli jsme i na
starokatolické faře, kde se snaží dojít k jakémusi smírnému
řešení mezi většinovou společností a romskou minoritou. A
samozřejmě jsme se vyptávali i lidí v ulicích."
Svolavatel teď možná nebude mít možnost organizovat další podobné
akce, nicméně vychází z nějaké atmosféry, která tam je. Může se
opřít o to, že tam to napětí skutečně existuje. Co je jeho
příčinou a co si o tom myslí místní lidé?
"Je pravda, že frustrace tam skutečně je. A zdá se, že je
dlouhodobá. Není to jen otázka posledních dnů nebo týdnů.
Minimálně od začátku roku, oni tvrdí od ledna, tam výrazně vzrostla
kriminalita. Je to ta drobná pouliční kriminalita, krádeže kovů,
nikdo si tam není jistý ničím, co nechá volně na ulici. Jsou to
krádeže v obchodech. Nemusí za tím nutně být jen romská komunita,
nicméně její příslušníci zřejmě stojí za většinou těchto
krádeží. Docházelo tam i k napadání dětí. Mluvili jsme tam třeba
se školáky, kteří se opakovaně stávali obětí doslova
teroristických útoků ze strany nezletilých romských kluků. To je
jedna věc, kriminalita. A ta druhá je v tom, že místní lidé v kraji,
kde je velmi vysoká nezaměstnanost, dvacetiprocentní nezaměstnanost,
mají opravdu pocit jakési křivdy a sociální nespravedlnosti, že
Romové žijí na tamní poměry poměrně dobře ze sociálních dávek.
Jsou tam rodiny, které mají jedenáct a dokonce sedmnáct dětí. Takže
oni v podstatě ve druhé i třetí generaci nepracují a nikdy
nepracovali, děti nikdy neviděly své rodiče jít do práce.
Samozřejmě život v ubytovnách jistě není podle našich představ. Ale
nežijí s takovou existenční nejistotou, s jakou paradoxně mohou žít
jiní nezaměstnaní lidé na Šluknovsku."
Jaké řešení by místní lidé navrhovali? Jedna věc je posuzovat tu
situaci zdálky a druhá, jak by to viděli oni sami?
"To je právě to hlavní, co jsem si tam uvědomila. My často
vidíme ta naše řešení z Prahy. To, co řeší vláda na své úrovni a
navrhuje legislativní cestou. Je pravda, že po všech rozhovorech, které
jsme tam vedli, mám dojem, že místní lidé prostě žádné řešení
nevidí. To, co se nám zdá, že by mohlo fungovat, to znamená lepší
vzdělávání, větší počet terénních pracovníků, lepší práce s
Romy pomocí asistentů, to, že budou mít víc práce nebo budou moci
pracovat na veřejných pracech, to, že jim bude stát represivně
odebírat dávky - to všechno tam v kraji tak úplně nefunguje. Jako
příklad uvedu, že i tam jsou samozřejmě romské děti, které projdou
dobře školou a získají i maturitu. K té komunitě se ale nevracejí.
Snaží se naopak z ní odejít co nejdál. Čili nejsou to ti, kteří by
tam dokázali přinášet pozitivní vzory."
Ten zpětný vliv tam prostě nefunguje... Děkuji za rozhovor.
Připomenu, že v příštím týdnu uvedeme v našem vysílání celý
cyklus příspěvků, ve kterých se budeme situací znovu podrobněji
zabývat.
|
|