Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.

“Byla jsem vychovaná proromsky, romskými pohádkami. Vidím, cítím z toho všeho, co jsem ohledně toho četla, z blogů, které jsem přečetla, které jsou hodně hnusné. Člověk bez tváře na nich může ze sebe 'vyblejt' všechno, na co si vzpomene. Zdá se mi, že je evidentní, že se to vůbec netýká Romů, že takový člověk je jen příšerně frustrovaný z toho, že ho nikdo nemá rád. Mám také najednou pocit, že možná v tuhle chvíli by bylo lepší nedělat divadlo, ale jet na Šluknovsko a s těmi lidmi tam mluvit a mluvit také s romskými dětmi. Dát jim najevo, že existují i 'bílí' lidé, kteří nejsou vůči nim nespravedliví a kteří je chápou. A zároveň si umím představit, že i mezi těmi 'bílými' jsou takoví, kteří mají nějaký konkrétní problém, a že je potřeba ho řešit. Myslím si ale, že nejlépe tím, že se řekne zaprvé: 'Ano, je to problém.' A bude se mluvit o tom, proč je to problém. A dále se o tom bude společně komunikovat.”

Vaše představení reflektuje aktuální dění...

“Zdálo se nám, že nemá cenu jenom opakovat výčet toho všeho, co se v tuhle dobu děje. Snažili jsme se spíše to celé umělecky přetavit v nějaký příběh.”

V roli nejstaršího Roma se představil přední tuzemský romista Ladislav Goral, který od roku 1990 pracoval na Úřadu vlády jako poradce pro otázky menšin.

“Hraju respektovaného a zkušeného muže, který ví, o čem je řeč, ví, o čem mluví. A spíš uklidňuje to mládí, aby se mladí Romové vžili do mentality majoritní společnosti.”

Jak se Vám spolupracovalo s herci? A s neherci?

“Spolupráce je vynikající. Všichni tady jsou skvělí. Pan Matásek je člověk par exellence. Daniela Voráčková je úžasná. Tady problémy nejsou. Myslím si, že ani u inteligence v majoritní společnosti nejsou problémy.”

Etnického Čecha hraje kmenový člen Národního divadla David Matásek. Právě Matáskovo účinkování je zajímavé kvůli hercově minulosti. Před dvaceti lety byl totiž kytaristou skupiny Orlík. Zeptala jsem se ho, jaký má dojem z celého představení:

“Jsem rád, že jsem do toho šel.”

Změnil jste po tom představení a kontaktu s romskými neherci svůj pohled na Romy obecně?

“Má pověst mě jaksi předchází. Nechci se nikterak litovat, bylo to moje svobodné rozhodnutí, na rozdíl od národnosti, tu si člověk nevybírá. Jsem liberál, to jsem tím chtěl říci. Dozvěděl jsem se spoustu nových věcí. Mám nové kamarády, doufám, to je to nejcennější, co se mi mohlo přihodit. Jestli jsem ale nějak zásadně změnil svůj názor? To jsem asi nezměnil. Myslím si, že celá situace je extrémní. Horší je spíš nezájem. Tím jsem nikdy netrpěl. Nezájem majoritní společnosti je to nejhorší. Je zřejmé, že někomu vyhovuje, že tu jsou teď nějaká média a že se kolem toho dělá bublina. To je jasné. Není to jen proto, že se s tím něco stane. Já osobně si myslím, že se s tím nic nestane. Majoritu většinou takové věci nezajímají, pokud se jim nedějí přímo na zahrádce. Budeme se snažit, aby tenhle náš příspěvek vybočoval z toho stereotypu a klišé, jak si navzájem jeden druhého představujeme a jak bychom si jeden druhého přáli vidět. Takhle to není. Takhle to nefunguje. A smiřte se s tím.”

Jednu z postav ztvárnil houslista skupiny Gipsy.cz Vojtěch Lavička, který už dvacet let monitoruje situaci Romů v České republice.

“Líbí se mi, že takové představení dělá Národní divadlo. Myslím si, že moc Romů neúčinkovalo na půdě Národního divadla, i když obrazně, protože to probíhá v Anenském areálu a ne na půdě velkého divadla, protože tam by bylo úplně prázdno. To mě tedy zaujalo nejvíc. Druhou věcí je, že se zpracovává aktuální romská tematika, jinak by nás samozřejmě neoslovili. Kdybychom měli hrát třeba české doktory, to by nám nevolali.”

V dalších dvou rolích se představili romista David Tišer, českou úřednici hrála performerka a herečka Daniela Voráčková.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
22.09.2006	Festival divadla Líšeň zahajoval česko-romský projekt	O Roma Vakeren
31.03.2006	V divadlech nechybí ani hry s romskou tematikou	O Roma Vakeren
20.01.2006	Romská pohádka Paramisa - Chytrý hloupý Rom	O Roma Vakeren
18.10.2005	Brněnské Divadlo Líšeň uvede pohádku Paramisa - chytrý hloupý Rom	Zprávy ze života Romů
19.08.2005	Divadelní pohádka Jablka mládí vypráví o statečném Romovi	O Roma Vakeren
29.07.2005	Hra Drana a César pojednává o osudech olašské Romky	O Roma Vakeren
29.07.2005	Na festivalu Romská píseň měl největší úspěch slovenský soubor Romathan	O Roma Vakeren
22.07.2005	Už jedenáct let na Ukrajině působí romské divadlo Romans	O Roma Vakeren
15.07.2005	Významná světová romská divadla	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Jak byste hodnotil současnou situaci, kdy vzniká napětí ve společnosti mezi Romy a většinovou společností? Myslíte si, že je to sociální problém?

“Myslím si, že současná situace je velmi vyhrocená. Nejedná se pouze o sociální problematiku, ale také o romství. Od 90. let, kdy proběhla Sametová revoluce, jsme měli velká očekávání, byli jsme všichni euforičtí. Mysleli jsme si všichni, že to bude jiná lepší doba. Jak to ale teď vidíme po dvaceti letech zkušeností, vůbec to tak není. Naši lidé se dostávají prakticky do stále horší a horší situace. Vše teď ještě navíc vyhrocuje nevraživost majoritní společnosti. To, co se děje ve Šluknovského výběžku, je projevem faktu, že tu opět kvete rasismus. Celá situace se často přirovnává k tomu, co se dělo ve 30. letech minulého století.”

Není to také tím, že se dlouhou dobu prezentovali jistí lídři Romů a Romové nebyli jednotní?

“Co se jednoty týče, vidím v tom velké pochybení. Po válce, kdy se Romové roztříštili po celé Evropě, také u nás v České republice a na Slovensku, byli samostatní. A neberou rádi autoritu.”

Kde jsou všichni romští lídři, když je současná situace takto napjatá?

“Romští lídři teď mají velké starosti. Jak jistě víte, byly velké finanční škrty. Řada neziskových organizací, především romských, padla. Nemají tedy finanční prostředky ani na cestu, aby se někam vypravili, když se někde něco děje. Jak víte, dnes je vše o financích. Když se potřebujete vypravit z jednoho konce republiky na druhý, nějakou korunu to stojí. A oni mají co dělat sami se sebou, s tím, aby uživili sebe i svoje rodiny.”

Myslíte si, že ti lídři vychovali mladé lidi k tomu, aby za ně potom jejich práci převzali?

“Podívejte se, máme teď jistou myšlenku. Svolávali jsme, já a pan Vašek, jisté lidi. Dáváme dohromady určitou skupinu lidí, s níž chceme oslovit všechny Romy v České republice s tím, že už to dál bez jednoty a bez zastoupení Romů nepůjde, ať na lokální půdě, v obcích, tak na vládní půdě, kde bychom svoje praktické problémy řešili. Vemte si to, dvacet, nebo dokonce čtyřicet let se jedná o nás bez nás. Všem se dá něco vytknout. A ať už je u moci levice, nebo pravice, všichni si hájí pouze své zájmy a naše zájmy ne.”

To je určitě na čase. Myslíte si ale, že máte již připraveny argumenty nebo důvody, které jim tam přednesete?

“Samozřejmě. V první řadě práce, slušné bydlení. Aby byl konečně uveden do praxe zákon o sociálním bydlení. Jak víme, antidiskriminační zákon vůbec nefunguje. A to se nám samozřejmě nelíbí. Jak firmy, tak úřady práce a obce nebo vedení obcí si z antidiskriminačního zákona nic nedělají. Proč? Protože za jeho nedodržování nejsou žádné postihy, žádné represe. Ani vůči úředníkům, ani vůči firmám.”

Kde byste se chtěl začít domlouvat? U koho?

“V první řadě teď konkrétně apelujeme na vládu a na poslance. A samozřejmě i na pana prezidenta. Jestli nechce, aby se situace, která je ve Šluknovském výběžku, nerozrostla do celé České republiky, musí se s tím něco dělat. Parlament i vláda musí něco dělat. Starat se a neutahovat ještě dál opasky těm nejchudším. Měli by dělat něco pro to, aby se situace zlepšila. V první řadě apelujeme na to, aby lidé měli práci. Ne, aby měli práci cizinci a naši lidé ne.”

Myslíte si, že tuhle situaci mohli odstartovat i političtí lídři, kteří mluvili o Romech nepěknými slovy?

“Samozřejmě. Je to přímo děláno tak, aby se to otočilo proti Romům. To, co se děje dnes v parlamentu a na vládě je všechno podmíněno tomu, aby se prosadili reformy. Neříkám, že proti Romům je celá většinová společnost, majoritní občané této země od střední vrstvy. Ona už vlastně ani neexistuje střední vrstva, ale je rovnou chudoba. Je to vše uměle natlakováno, aby prošli jejich reformy a ještě víc na tom byli biti romští obyvatelé.”

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
26.11.2014	O menšinách máme dostatek informací, říkají mladí. Často ale věří nenávistným fámám	Zprávy ze života Romů
18.03.2014	Rada Evropy tvrdě kritizuje Česko za rasismus, premiér kritiku odmítá	Zprávy ze života Romů
20.07.2013	František Kotlár: "Dělat něco proti rasismu a neslušnosti pokládám za přirozené."	O Roma Vakeren
06.07.2013	Na sociálních sítích přibývá xenofobiích výzev a odkazů	O Roma Vakeren
14.04.2013	Jsou Češi rasisté?	Zprávy ze života Romů
13.04.2013	Výstava Proti rasismu poukazuje na nebezpečí předsudků	Zprávy ze života Romů
04.03.2013	Výstava proti rasismu poukáže na nebezpečí předsudků a nálepkování lidí	Zprávy ze života Romů
26.05.2012	Příběh z cyklu Národnost v pubertě: Jak byla Jitka chudá	O Roma Vakeren
21.03.2012	Mezinárodní den proti rasismu si připomíná i Praha	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Ženy v tradičních romských oděvech, romští šperkaři, řezbáři či švadleny, svižná hudba a tanec, rozesmáté děti na kolotoči a především spousta dobrého jídla a pití – tím se vyznačuje romská pouť, na kterou se rumunští Romové každý rok scházejí 8. září na rozlehlé louce u kláštera Bistriţa v obci Costeşti. Toto malebné místo leží nedaleko oltenského města Râmnicu Vâlcea. Na pouť do Costeşti pravidelně přijíždí také romský král Florin Cioabă.

„Dnes jsme sem přijeli, abychom oslavili Dny romské kultury, které letos dosáhly svého čtyřicátého prvního ročníku. Touto událostí chceme ukázat jinou tvář romské menšiny, nejen to, co je vidět v médiích, ale chceme ukázat jinou tvář v tom smyslu, že předvádíme naši kulturu, tradice, tradiční oděvy, naše zvyky, o kterých si myslím, že je to naše opravdové bohatství, jímž se můžeme chlubit.“

Jak jsme slyšeli, romská pouť u kláštera Bistriţa má více než čtyřicetiletou tradici a zároveň je vyvrcholením Dnů romské kultury, které se už pět let pořádají v sedmihradském městě Sibiu.

„Dny romské kultury začaly 3. září v Sibiu, kde byl otevřen trh řemeslných výrobků, probíhaly tam semináře o vládní strategii začlenění Romů, byly tam přítomny významné osobnosti ze světových romských organizací, přijeli dokonce jejich předsedové, byli přítomni i zástupci Evropského fóra a během dvou dní jsme diskutovali o vládní strategii, která byla přijata, aby se zlepšila situace Romů.“

Romský král Florin Cioabă při organizaci Dnů romské kultury v Sibiu ocenil vstřícný přístup tamní radnice:

„V centru města nám radnice města Sibiu dala k dispozici nádherné místo, kde se Romové setkávají a vystavují své výrobky, které také prodávají. Ukazují rovněž své tradice, tradiční oděvy, tance, hudbu...“

Dny romské kultury končí poutí, která je každoročně 8. září v obci Costeşti. Během ní se scházejí rodiny při slavnostní hostině, na kterou každý přinese to nejlepší, co má. Florin Cioabă o pouti říká:

„Je vyjádřením radosti z opětovného shledání, protože tady se sešli příbuzní, přátelé, dokonce i nepřátelé, ale dnes všichni oslavují tento den a nechávají stranou všechny nepříjemnosti. Chci, aby se Romové cítili dobře, a zároveň bych jim chtěl poděkovat, že poslechli mou výzvu a letos nepřijeli tolik ozdobení zlatem, ale přijeli ozdobení tak, aby ukázali naši kulturu a tradice a nikoliv naše materiální bohatství. Nechtěl jsem totiž, aby se tato událost proměnila v příležitost, kdy se na nás ostatní lidé dívají s nenávistí a s opovržením. V této době se hodně lidí chová velmi špatně, i moji Romové se chovají velmi špatně, ale pro dnešek nechali stranou lakotu a přinesli na své stoly to, co mají nejlepší, aby se cítili dobře.“

Pouť má také svůj duchovní rozměr – během ní se totiž Romové v klášteře Bistriţa klaní ostatkům svatého Řehoře Decapolity a modlí se za zdraví svých blízkých. Romský král Florin Cioabă k tomu dodává:

„Doufám, že i naše děti předají dál tuto štafetu setkávání, tuto štafetu, při které děkujeme Bohu, protože zase uplynul jeden rok a jsme zdraví.“

Tento příspěvek vznikl díky stipendiu Rumunského kulturního institutu v Bukurešti.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
21.11.2012	Romové musí změnit mentalitu, tvrdí v exkluzivním rozhovoru pro ČRo poradce rumunského premiéra	Zprávy ze života Romů
21.11.2012	Romové vyhoštění z Francie se chtějí vrátit zpět. V Rumunsku prý zemřou hlady	Zprávy ze života Romů
11.11.2012	Rumunští herci hrají v romštině. Dočkali se i výhrůžek	Zprávy ze života Romů
08.10.2011	Duchovní aspekty romské pouti v Rumunsku	O Roma Vakeren
10.12.2010	S kapelníkem skupiny Mahala Rai Banda o hudebních tradicích, bídě i drogách	O Roma Vakeren
15.10.2010	Romové v Rumunsku: Přínosy Dekády romské inkluze pro rumunské Romy	O Roma Vakeren
01.10.2010	Romové v Rumunsku: Rozhovor se Stano Danielem	O Roma Vakeren
17.09.2010	Ondřej Houska: Hádka o Romech místo řešení podstatných věcí	Zprávy ze života Romů
10.09.2010	S Gabrielou Hrabaňovou o postoji Francie k rumunským Romům	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Mentoringový program startuje už v říjnu. Romští žáci sedmých až devátých ročníků se do něj v tuto chvíli ještě stále mohou přihlásit. V jeho oficiálním názvu stojí, že je určený talentovaným žákům základních škol. Podle Michala Mika ze sdružení Slovo 21 to ale zdaleka nemusejí být jen ti žáci, kteří excelují například ve hře na hudební nástroj nebo obsazují přední místa krajských matematických olympiád. Projekt je zejména pro ty, kteří pro určitý talent mají předpoklady, ale pro nedostatek motivace, podpory nejširšího okolí a leckdy i nízkého sebevědomí své zájmy nerozvíjejí a neprosazují je.

“Víme, že sociální situace některých rodin není tak příznivá jako u majoritní společnosti. Tento program je schopen napomoci dětem poznávat věci, které třeba neviděli nebo je mají možnost poznat jen se školou. Výklad pro školy, když jdou do muzea nebo navštíví výstavu, je v zásadě velice chabý. Snažíme se těm dětem v rámci mentoringového programu, tedy za přispění mentorů, pomoct pochopit bližší cíle výstavy nebo divadelní hry. Mentor s nimi o tom pak mluví, a tím mají možnost zpětné reflexe.”

A nemusí jít zdaleka jen o divadlo nebo výstavu. Mentor, zpravidla romský vysokoškolák, může svého mladšího spolužáka vzít k sobě na fakultu, aby viděl, jak život vysokoškoláka vypadá. Nebo mu naopak může dělat doprovod na dni otevřených dveří střední školy, kterou by žák rád studoval, vysvětluje Michal Miko ze sdružení Slovo 21. V loňském školním roce bylo do mentoringového programu zapojeno celkem devět žáků, z nichž většina úspěšně nastoupila do prvních ročníků na střední školy, a to je prý hlavní cíl celého mentoringu.

“Doufáme v to, že se udrží a že za čtyři roky budou skládat maturitní zkoušky.”

Mentoři už s nimi asi v kontaktu nejsou, že?

“Za ten rok mezi nimi vznikly pevné vazby, myslím tím mezi mentory a dětmi. Děti jsou s nimi tedy dodnes v kontaktu. Píšou si například na sociálních sítích. Nebo přes všemožné komunikační vymoženosti dnešní doby. Jsou tedy v kontaktu. Snažíme se tím ukazovat dětem, s nimiž mentoři pracují, pozitivní vzory v romských studentech, ukázat, že romští studenti na vysokých školách existují a fungují.”

Pilotní fáze projektu je prozatím určena pouze pražským žákům posledních ročníků základních škol. Sdružení Slovo 21 ale věří, že projekt bude v budoucnu fungovat napříč celou republikou, a i proto se snaží síť mentorů rozšířit o nové romské vysokoškoláky, kteří budou potenciální studenty střední školy motivovat v dalším studiu.

“Romských studentů v Praze je docela hojný počet, budeme tedy mentory pro letošní rok měnit. Chceme si vycvičit větší základnu mentorů pro další pokračování projektu, aby se ho neúčastnili pouze lidé, kteří byli na začátku. Chceme tedy vycvičit další, se kterými bychom mohli spolupracovat při rozšíření aktivity na celou Českou republiku,” dodává Michal Miko ze sdružení Slovo 21.

Projekt 'Můžeme jít dál', který kromě mentoringu nabízí také doučování a přípravu na přijímací zkoušky pro žáky základních, ale i studenty středních škol, je financován Evropským sociálním fondem.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
09.04.2016	Díky projektu Jileha se romské ženy dozvídají o svých právech a možnostech	O Roma Vakeren
12.03.2016	Pražské Gymnázium v Sázavské ulici poskytuje stipendium romským studentům	O Roma Vakeren
20.02.2016	Projekt Barvalipe: Roma Leadership Program se zaměřil na to, jak být vůdčí osobností	O Roma Vakeren
21.11.2015	Neziskové organizace Slovo 21 a Romea letos pomohly najít práci 25 nezaměstnaným Romům z Prahy	O Roma Vakeren
16.05.2015	Ženská romská skupina Manushe připravuje nový projekt Jileha – Srdcem	O Roma Vakeren
18.04.2015	Projekt Barvalipen Roma Leadership Program aneb Bez elit to nepůjde!	O Roma Vakeren
22.11.2014	Mladé Romky mají za sebou roční politický výcvik	O Roma Vakeren
13.09.2014	Romské vysokoškolské studentky se připravují na politickou kariéru	O Roma Vakeren
17.07.2014	Mami, tati, já chci do školy!	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

“Byl chvilku i v Karlových Varech, což ovšem celkově nesplnilo naše očekávání, museli jsme tedy hledat jinou možnost. Odjeli jsme za příbuznými do Německa.”

Květo, než jste odjeli do Německa, měli jste tu slušnou pozici coby muzikantská rodina. Co následovalo potom, když jste odjeli do Německa?

“Seznamovali nás s různými kapelami a s různými místními lidmi. Někteří z nich byli Sinthi, kteří hráli pro změnu jazz. Byli jsme pak většinou zváni na oslavy, ale měli jsme i jiná vystoupení.”

Nepřišlo Vám, že Vás rodiče vytrhli z Vašeho života? Od kamarádek? Od školy?

“Chodila jsem tu do školy. Učila jsem se dokonce v Motole. Bohužel, kvůli tomu jsem také nedokončila školu. Nebyla jsem plnoletá, následovala jsem tedy rodiče. Můžu říct, že nelituji toho, že jsme odjeli. Hodně jsme se totiž naučili. Myslím si, že je to lepší i pro naše děti.”

To znamená, že Vám se v Německu narodily děti. Založila jste rodinu.

“Ano. Narodily se mi tam tři děti. Mám syna a dvě holky.”

Myslíte si, že tam jsou lepší studijní podmínky?

“Ano. To si také myslím.”

Vy nejen zpíváte, ale i skládáte.

“Ano. Můj brácha Honza, který je teď v Anglii, skládá hudbu. Já jsem s ním většinou pracovala na textech.”

Kde prezentujete svou muziku? Kde vystupujete?

“Naposledy v Německu. Vystoupení bylo pro děti z Afriky, které potřebovaly pomoct. Dělali jsme to tedy pro ně. Jednalo se o velké vystoupení, bylo tam asi tři sta lidí. Vystupovali jsme tam s dětským souborem. Tančili. Zpívali.”

Jak vás a romskou muziku přijímá tamní publikum?

“Přijímá. Strašně se jim to líbí. Je to pro ně něco zcela jiného, protože je toho tam málo. Když máme vystoupení, třeba čardáše, naše písně, strašně se jim to líbí a snaží se i spolupracovat.”

Teď bychom si, Květo, mohli pustit kousek z Vašeho CD.

/hudební ukázka/

Setkáváte se tam s nějakými konflikty nebo problémy?

“Problémy jsou asi všude. Máte-li ovšem na mysli nějaké rasové problémy nebo něco podobného, nic takového se nám tam ještě nestalo. S tím nemám v Německu vůbec žádné zkušenosti.”

Když pak jezdíte na návštěvy sem do Česka, cítíte se zde jinak? Máte pocit, že na Vás někdo kouká jinak? Necítíte se zde nepříjemně? Nebo když jdete do obchodu, nemáte pocit, že jste pod drobnohledem?

“Ano, tady jsem to už zažila. V Německu se mi to ale ještě nestalo.”

Není tedy problém, aby Vaše děti šly někam večer? Nemají negativní zkušenosti? Nesetkávají se třeba s tím, že je někdo nepustí večer do nějakého podniku nebo na diskotéku?

“Tenhle problém tam vůbec není.”

Jaké máte plány do budoucna?

“Zpívat a rozdávat lidem písně, které se jim budou strašně líbit a bude je to bavit.”

Květo, Vy jste velice zajímavý typ. Žijete v Německu. Odhadnou na Vás, že jste Romka? Nebo si Vás pletou s jinou národností?

“Ano, pletou si mě. Většinou si myslí, že jsem Turkyně, Řekyně, anebo dokonce z Itálie. Když jsem jim řekla, že jsem Gipsy nebo Zigeuner, to je německy, tak už věděli: 'Ahá, tak proto ty velké černé oči!'”

Žije ve Stuttgartu hodně českých nebo slovenských Romů?

“Spíše ze Slovenska.”

Scházíte se? Děláte si nějaké společné oslavy? Nebo když má někdo narozeniny, zvete se?

“Ano. Scházíme se. Držíme se. Když má někdo nějaké problém, vždycky si poradíme.”

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
04.01.2014	O osudech rodiny Květy Turtákové	O Roma Vakeren