Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes nám svůj názor na aktuální situaci na Šluknovsku řekne advokátka Klára
Samková. Představíme vám také Jana Koru, který si otevřel vlastní salon pro
psy, a pojedeme se podívat na výstavu do Brna. Samozřejmě nezapomeneme ani
na romskou hudbu, která vám určitě zpříjemní dnešní O Roma vakeren.
Mangav tumenge šukar rati. Adadžives amenca džana palo than Šluknovsko.
Povakerela amenca Klára Veselá, sar stradelas buči amenge phenela Jan Kora
the amenca džana andre Brno.
=[ Reportáž ]=
Situace na Šluknovsku pohledem právničky Kláry Samkové
Část současných problémů Šluknovska, kde vládne velké napětí ve vztazích
mezi starousedlíky a Romy, má sociální kořeny. K jejich řešení by přispělo
například zvýšení počtu pracovních míst či dostupnější bydlení pro sociálně
slabé. Tento týden se na tom shodli členové občanské části Rady vlády ČR pro
záležitosti romské menšiny, zmocněnkyně vlády pro lidská práva Monika
Šimůnková a ředitel Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách
Martin Šimáček. Jaký má na situaci názor právnička Klára Samková, zjišťovala
Marie Vrábelová.
V současné době se postoj společnosti vůči Romům přiostřuje. Myslíte si,
že jde spíše o sociální nebo rasistický problém?
„Ani jeden, ani druhý. Osobně jsem přesvědčena, že se jedná o skrytý
národnostní problém, který je řešen nesprávným postupem, názory a nástroji
jako problém sociální. Samozřejmě určité sociální prvky nalezneme, ale
situaci nevyřešíme zabýváním se sociálními nástroji. K problému se musí
přistupovat komplexněji, a to z hlediska národnostního.“
Ale atmosféra je rok od roku horší – jaké z ní vidíte východisko?
„V prvé řadě je tu zrušení Asociace pro sociální začleňování ve vyloučených
lokalitách, zrušení celé současné struktury pro řešení takzvané romské
otázky s cílem přiznání Romům jejich postavení jako národnostní menšiny se
všemi právy, která z toho vyplývají. V momentě, kdy se jim tato práva umožní
realizovat, vezmou si Romové na sebe s radostí i povinnosti. O tom jsem
hluboce přesvědčena.“
„Kriminalita, která je samozřejmě neakceptovatelná a neomluvitelná, má svoje
kořeny. Nejde o to, že by nějaké etnikum bylo kriminálně založeno. Vše má
své sociální příčiny, nikoli ve smyslu sociálního postavení, spíše v
sociologickém smyslu. Svým způsobem chápu i lidi, kteří protestují na straně
majoritní většiny a vůbec je nepovažuji za rasisty. Je zřejmé, že politika a
nástroje, které vláda v uplynulých dvaceti letech zvolila, jsou nefunkční.
Každý má podle mého právo protestovat proti tomu, aby vláda plýtvala i
nadále svými prostředky a pokračovala v nefunkčních prostředcích. Což se
nyní přesně děje.“
„Na druhou stranu se nejedná pouze o problém Romů, ale jsou v něm obsaženy i
problémy majoritní společnosti. Já o Romech vždycky říkám, že jsou
‚předzvěstí‘. Právě v jejich komunitě se – jako v nějakém pilotním projektu
– objevují problémy, kterým posléze musí čelit i majorita. Řadu let je v
romské komunitě známo, že vzdělání není zárukou získání zaměstnání. To je
folklór majoritní společnosti. Dnes se v celoevropském měřítku ukazuje, že
největší problém s nezaměstnaností mají lidé okolo padesáti let, zejména
absolventi vysokých škol. Romové to už před řadou let vycítili a zjistili,
že tudy cesta nevede. Dočkali se za to obrovského pohrdání a nařčení z toho,
že nemají zájem o vzdělání. Přitom oni pouze nemají zájem o nefunkční cesty.
To, že majoritní společnosti trvá, než na to přijde také, je její chyba.“
Jak byste hodnotila média za to, jak informují o Romech?
„Nerada bych říkala, že je to jednostranné. Média problému ale příliš
nerozumí. Referují o tom, co se děje na povrchu a co je hned vidět. A
informují o tom správně. Povinností vlády je nastavit parametry tak, aby
negativní jevy byly eliminovány.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Příběh Jana Kory
Nezaměstnaných Romů prudce přibývá - jen jeden z deseti má podle odborníků
práci. Ocitají stále více na okraji společnosti. Romy při hledání práce
handicapuje vzdělání a předsudky. Ale to se těžko dokazuje. To jsou slova
Jana Kory, který byl ještě před půlrokem v evidenci Úřadu práce. K mikrofonu
ho pozvala Iveta Demeterová.
„Musel jsem docházet do zaměstnání, která mi nabídli, bylo jich asi 35. Z
toho mne nepřijal ani jeden zaměstnavatel. A co bylo horší, rovnou mi dávali
razítka s tím, že místo je obsazeno. I přesto, že jsem je ubezpečoval, že
pracovat potřebuji. Vždy se jednalo o práce odpovídající mému vzdělání, tedy
v ekonomické sféře. Ve většině případů mě ani nepustili na pohovor či vůbec
do kanceláře. Rovnou mezi dveřmi razítko 'nejste přijat'.“
Co se stalo, že se situace změnila?
„Domluvil jsem se s kamarádem, který je prestižní kadeřník. Věděl, že mám
dobré manažerské schopnosti. Udělali jsem pár akcí na internetu a v dubnu
jsem otevřeli velký salón v Panské ulici.“
Stal jste se tedy spolumajitelem kadeřnictví. U Vás je ale rovněž
zajímavé, že se nevěnujete pouze lidem, ale stříháte i pejsky?
„Ano. Tím jsem se zabýval vždycky, různě při zaměstnání, ve volných
chvílích. Od mých patnácti let se věnuji kynologii. Jezdil jsem po
výstavách, vždy jsem měl výstavní psy, i dnes.“
Kolik máte psích klientů?
„170.“
Setkal jste se u majitelů i s nedůvěrou?
„Samozřejmě. Jedna paní řekla, že ke mně psa vůbec nedá. Tak jsem jí řekl,
že se může otočit a jít, že já bych jí psa také nestříhal, protože je
špinavý. Novou klientelu z nedostatku času ani nenabírám. Většinou se jedná
o stálou klientelu nebo zákazníky na doporučení. Moji klienti ví, jak žiji
nebo čím se zabývám a nevadí jim to. Pokud jsem ale například pořádal
nějakou akci na internetu, kde přicházeli noví klienti, bylo jich zhruba
100, tak u poloviny jsem se setkal s nedůvěrou. Takže tyto jsem eliminoval
rovnou v prvopočátku a psa jsem jim nevzal.“
Oni se s Vámi telefonicky domluvili, přišli za Vámi a když jste jim
otevřel, rovnou řekli „děkujeme“ a odešli?
„To se stalo asi ve dvou případech.“
Neláká Vás pozice manažera na nějakém ekonomickém postu?
„Velice, ale to bych v této republice musel skočit do vápna.“
Vy máte hodně negativních zkušeností.
„Ano, hodně.“
Na první pohled nevypadáte jako člověk, který by se nechal odradit,
dokážete se ubránit. Co ale ti, kteří se setkávají s podobnými situacemi
jako Vy a neumí to, chybí jim potřebné argumenty?
„Myslím si, že okamžitě hází flintu do žita. Pak se stáhnou a nedělají už
vůbec nic. Jsou na úřadu práce, potom na sociálce. Pořád mi nejde do hlavy
otázka, kterou všechna média řeší, a tím je zneužívání dávek. Já vůbec
nevím, co to je. Občané, kteří přijdou o práci, musí splňovat určitá
kritéria. Jestliže Rom nemá vzdělání, pouze základní školu – za totality v
každé kuchyni pracovaly hlavně Romky, uklízely, vařily - dnes je tam
nenajdete. Když se dnes Romka přijde zeptat na práci, je automaticky špatná.
Tedy, co jí zbývá, než být na podpoře.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Výstava Peskere Jakhenca představuje fotografie romských autorů z Řecka
Peskere Jakhenca - Svýma očima – tak se jmenuje nová výstava v brněnském
Muzeu romské kultury. Expozice je netradiční v tom, že fotografie pořizovali
sami Romové z Řecka. Většinou je totiž život této komunity zpodobňován
profesionálními umělci z majoritní společnosti. O výstavě má více informací
Gabriela Grmolcová.
Pro většinovou společnost je obrázek romského života stále exotickým
tématem a fotografové v něm pořád hledají zejména tradiční kulturu, mystický
svět, barevnost a odlišnost, o které si majorita často vytváří představy jen
na základě několika málo informací. Ty pak mohou vést k zevšeobecňování
mnoha aspektů života a kultury Romů. A právě chybějící pohled z vnitra měl
doplnit projekt jednoho z řeckých fotografů. Na zahájení výstavy, která je
výsledkem tohoto projektu, nechyběla hudba Řeků žijících v Brně.
„Celý fotografický projekt trval čtyři roky. Během této doby proběhly čtyři
fotografické workshopy v délce 6 měsíců, kterých se zúčastnilo 50 mladých
Romů z okolí Athén ve věku 18 až 24 let,“ říká kurátorka výstavy Lenka
Grossmannová.
„Hlavními kurátory a fotografy, kteří celý projekt vedli, byli fotografové
Stelios Efstathopoulos a Nicos Panayotopoulos. Cílem projektu bylo ukázat,
jak Romové fotí a vidí svoji komunitu. Odtud název Svýma očima. Fotografie s
romskými tématy jsou často vytvářeny pomocí klišé. Profesionální fotograf
přijede do romské osady či komunity, stráví s nimi krátký čas a vytvoří
obraz, který předává majoritní společnosti. Autoři výstavy se proto skutečně
snažili odstřihnout klišé a vytvořit nový pohled na samotnou komunitu.“
Na výstavě je k vidění padesát černobílých i barevných fotografií, které
jsou výběrem celé čtyřleté práce. Fotky jsou téměř na profesionální úrovni a
mají zajímavou atmosféru.
„Autoři jsou různí, ale výstava je výjimečná právě tím pohledem z druhé
strany. Tím, že byla vedena profesionály, je velmi čistá, fotograficky
vytříbená. Opravdu je vidět, že autoři byli nějakou dobu vedeni. Zajímavý je
také rozsah témat – od subjektivních portrétů po reportáž či dokument.
Například ležící žena v polostínu. Autoři pracují se světlem, se stínem...
Opravdu si myslím, že obrazy jsou vytříbené, kvalitní a vypráví příběh,
který bychom možná viděli podobně, ale protože jej vytvořili lidé, kteří v
komunitě žijí, má velkou vypovídající hodnotu.“
Vyvstává některé z témat nad ostatní nebo se skutečně jedná o různá
témata?
„Pojítkem může být možná rodina nebo komunita. Museli bychom dát pryč pár
fotografií, například zátiší, které nepatří úplně do konceptu. Potom by ale
opravdu vyniklo téma společenství, komunity, radosti, doplněné velkou
hloubkou.“
Výstava fotografií řeckých Romů s názvem Svýma očima, o kterém jsem
mluvila s kurátorkou Lenkou Grossmannovou, potrvá v Muzeu romské kultury do
15. ledna příštího roku.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Zpěvák Jan Bendig na Slovensku dokončuje své první album
Na Slovensku teď v poslední době tráví většinu času mladý zpěvák Jan Bendig.
V těchto chvílích dokončuje své první album, které má k posluchačům dorazit
už na konci září. Tomáš Bystrý Honzu oslovil na jednom romském festivalu v
Banské Bystrici.
„Jsem tu skoro každý den. Nedaleko Bratislavy, v Seredi, spolupracuji s
Jimmem Cimbalou a natáčím konečně vlastní CD, které vyjde teď v září a bude
se jmenovat Sweet 17. Snad se bude lidem líbit. Obsahuje tři různé styly.
Čtyři písničky jsou balady v angličtině, čtyři písně v r'n'b, rovněž
anglicky, a čtyři písně poprock v češtině. Podle mě se lidé mají na co
těšit.“
Kdo Ti skládal hudbu, texty?
„Různě. Pomáhal mi Petr Syrotek, Jimmy Cimbala, skládám i já. Shrneme vše
dohromady a vznikne skladba, která se líbí jak mně tak jim. Anglické
písničky dáváme otextovat výbornému textaři, který žil několik let v
Americe. Ve finále mu pošleme celou skladbu, jestli mám dobrou výslovnost.“
Jak Honza Bendig skládá písničky?
„Nedokáži si představit den bez diktafonu. Když jdu po ulici, tak si pořád
zpívám, každý den. Za celý svůj život jsem nezažil den bez zpěvu. Pro sebe
si improvizuji a pak to natočím na diktafon. Sednu si s tím ke klavíru a co
vznikne, okamžitě natočím ve studiu jako pracovní verzi. Pak zbývá jen
dodělat text a upravit hudbu do finální podoby. První píseň, kterou jsem tu
dnes zpíval, se jmenuje Never give up...“
Ta také bude na novém cédéčku?
„...ano, akorát bude trochu pozměněná (zpívá). Dokonce jsem k ní složil i
text. Tenkrát jsem ještě moc anglicky neuměl. Zdál se mi sen o tom, jak
zpívám někde na koncertě a zpíval jsem tuto, úplně neznámou píseň. Ráno jsem
se probudil a ona mi pořád zněla v hlavě. Okamžitě jsem ji natočil na
diktafon, sedl ke klavíru a vznikla skladba. Moje úplně první písnička,
kterou jsem složil i s textem. Ostatní už se mi otextovat nepodařilo, ale
hudbu skládám pořád. Never give up se mi líbí ze všech nejvíc, protož e jsem
do ní dal kus sebe. I text, i když není v angličtině úplně dokonalý.
Schválně jsem ho nechal v původní podobě. Pro mě je ta skladba originální.“
Je pravdou, že nejvíce času Ti teď zabírá nahrávání nového cédéčka?
„Ano. Ovšem nejenom cédéčko, je tu i natáčení nového videoklipu k singlu
Sweet 17, který rovněž zanedlouho vyjde. Pak je tu natáčení filmu Školní
výlet. Prázdniny jsem si skoro vůbec neužil, ale našel jsem si čtyři volné
dny, abych jel s mladším bráškou na tábor a trochu si to vynahradili.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Soud u olašských Romů
Minulý týden jsme vám přiblížili námluvy a svatbu u Olašských Romů. Dnes si
povíme o olašském soudu. O svých soudech (tzv. krisi) si myslí, že jim
pomáhají udržovat pořádek a spravedlnost v komunitě a proto věří, že jen
díky jim přežili až do dnešní doby. První otázka Ivety Demeterové na Josefa
Takyho, ale směřovala ještě k manželství. Jsou u olašských Romů častá
smíšená manželství?
„Nebývalo to, ale dnes se k tomu dochází. Olašští Romové už nejsou jako před
třiceti, čtyřiceti lety čistokrevní, ale míšení. Olah dnes běžně žije s
bílou nebo Cigánkou...“
Stává se často, že by si ne-Rom vzal olašskou ženu?
„Málokdy.“
Olašští Romové o sobě neradi mluví, neradi na sebe všechno říkají.
„To je pravda. Olaši oproti Romům svoje tradice ještě jakž takž drží. Dokud
je mezi nimi stará generace. Většinu problémů stále řeší rada starších nebo
ti, kteří jsou k tomu vyvolení.Cigánský soud je stejný zákon, jako kdyby Vás
odsoudil klasický soudce.“
Znamená to, že obviněný, který je souzen romským soudem a je mu uložen
trest, ho musí dodržet a i širší komunita se dozví, co provedl a jak byl
potrestán?
„Jakoby byl vyloučen z komunity. Žádný olašský Rom se s ním nemůže bavit.
Nikdo, ani jeho rodina, maximálně doma manželka a děti, ale bratranci,
sestřenice, blízká rodina, vůbec nikdo. Kdo by to porušil, byl by rovněž
vyloučen z romského olašského života.“
Bývá uložený trest ohraničen nějakou dobou?
„Určitě. Pokud se zjistí, že se polepšil a že už nedělá problémy. To je
různé, záleží na tom, co udělal. Stává se, že obdrží roční trest a protože
se polepší, je mu zkrácen na půl roku.“
Jak vyloučení vypadá? Opravdu se s takovým člověkem přeruší veškeré
kontakty?
„Potkáte-li ho ve městě, nesmíte se s ním bavit. K žádnému Romovi si nesmí
přisednout. Nemůže se zúčastnit žádných oslav, svateb, křtin ...“
A co kdyby se dostal do potíží a potřeboval pomoct?
„Tak pomohli by mu, ale neznamená to, že by dále mezi Romy nepykal za to, co
provedl. Tradice je zákon, to by si potom každý mohl dělat, co chce.“
A Vy se opravdu bojíte romského soudu?
„Jistě. Každý normální Olah se ho bojí. Víte co to je, když se s Vámi nikdo
nemůže bavit, ani kamarád? Kdo Vám zbude?“
Jak se v olašské romštině označuje romský soud?
„Romane krisi.“
Kdo vybírá radu starších?
„Ti, co jsou starší a nejvznešenější mezi ostatními.“
Co to znamená?
„Udělali něco pro Romy, přinesli mezi ně dobro, něco dokázali.“
Tedy vlastně respektovaní muži. Musí to být jenom muži?
„Jedině muži.“
Žena do rady starších nezasedne?
„Ne.“
Proč?
„Žena má být u kuchyně a ne mezi chlapama.“
Nemá právo rozhodovat?
„Ne, na to jsou určeni muži.“
A jaké záležitosti soud řeší?
„Hlavně aby nebyly problémy a všichni se chovali kulturně. Často se řeší
nevěra. Kvůli ní je mezi Olahy nejvíce problémů.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 17. září už patří minulosti. Naladit si nás můžete
ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na
internetové adrese romove.cz.
Romale, palikerav tumenge hoj sanas amenca. Šunaha pes pro aver sambat.
Amenca pes dodžanena butheder. Mangav tumenge savorenge šukar raťi.The
žutinel tumen o Del.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren – Iveta Demeterová a
Tomáš Bystrý.
| 
V současné době se postoj společnosti vůči Romům přiostřuje. Myslíte si,
že jde spíše o sociální nebo rasistický problém?
Poslech:
Související články
„Musel jsem docházet do zaměstnání, která mi nabídli, bylo jich asi 35. Z
toho mne nepřijal ani jeden zaměstnavatel. A co bylo horší, rovnou mi dávali
razítka s tím, že místo je obsazeno. I přesto, že jsem je ubezpečoval, že
pracovat potřebuji. Vždy se jednalo o práce odpovídající mému vzdělání, tedy
v ekonomické sféře. Ve většině případů mě ani nepustili na pohovor či vůbec
do kanceláře. Rovnou mezi dveřmi razítko 'nejste přijat'.“
Pro většinovou společnost je obrázek romského života stále exotickým
tématem a fotografové v něm pořád hledají zejména tradiční kulturu, mystický
svět, barevnost a odlišnost, o které si majorita často vytváří představy jen
na základě několika málo informací. Ty pak mohou vést k zevšeobecňování
mnoha aspektů života a kultury Romů. A právě chybějící pohled z vnitra měl
doplnit projekt jednoho z řeckých fotografů. Na zahájení výstavy, která je
výsledkem tohoto projektu, nechyběla hudba Řeků žijících v Brně.
„Celý fotografický projekt trval čtyři roky. Během této doby proběhly čtyři
fotografické workshopy v délce 6 měsíců, kterých se zúčastnilo 50 mladých
Romů z okolí Athén ve věku 18 až 24 let,“ říká kurátorka výstavy Lenka
Grossmannová.
Na výstavě je k vidění padesát černobílých i barevných fotografií, které
jsou výběrem celé čtyřleté práce. Fotky jsou téměř na profesionální úrovni a
mají zajímavou atmosféru.
Vyvstává některé z témat nad ostatní nebo se skutečně jedná o různá
témata?
„Jsem tu skoro každý den. Nedaleko Bratislavy, v Seredi, spolupracuji s
Jimmem Cimbalou a natáčím konečně vlastní CD, které vyjde teď v září a bude
se jmenovat Sweet 17. Snad se bude lidem líbit. Obsahuje tři různé styly.
Čtyři písničky jsou balady v angličtině, čtyři písně v r'n'b, rovněž
anglicky, a čtyři písně poprock v češtině. Podle mě se lidé mají na co
těšit.“
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články