Lukáš Jelínek: Severočeské bouře oživily nešťastné mýty
Nepokoje na Šluknovsku a Rumbursku, mezi nimiž nechybí brutální fyzické útoky, pochody ulicemi a všeobecné dusno, zaměstnaly místní občany, policisty i média a zároveň nechaly vyniknout dva rozšířené a nebezpečné mýty.
První hovoří o rasových příčinách nebo rovnou rasismu naruby. Postačilo k tomu, aby pachateli nejostřejších skutků byli Romové a oběťmi neromové. Zelenou též dostalo rovnítko mezi problémovými – či rovnou nepřizpůsobivými - skupinami a Romy. Svoji polívčičku si ohřáli také populisté mezi politiky.
Přímo k varu ji přivedl senátor za hnutí Severočeši Jaroslav Doubrava, který prohlásil, že „vláda a zodpovědné orgány státní správy už přehlížejí doslova rasismus ze strany Cikánů.“ Mnozí další poslanci a senátoři se pohoršili nad tím, že není měřeno stejným metrem Romům a neromům. Poslanec za ČSSD Jiří Koskuba se nechal slyšet, že „bude-li v naší zemi z rádoby humanistických pohnutek aplikován rasismus naruby, bude zle.“ Jeho stranický kolega, senátor Vladimír Dryml vidí příčinu potíží v pozitivní diskriminaci. Podle něj „situaci dále zhoršují takzvaní lidskoprávní aktivisté, jako je Michael Kocáb či Džamila Stehlíková.“ Poslanec za TOP 09 Daniel Korte tvrdí, že „jde o důsledek politické korektnosti, kdy na pachatele z minority je pohlíženo jako na oběť sociálních poměrů a zmasakrovaná oběť z většinové společnosti bude záhy odsouzena jako viník.“ Také senátor za KDU-ČSL Jiří Čunek si myslí, že Romové jsou posuzováni benevolentněji. Navíc jsou prý favorizováni v případě dávek. Pozitivní diskriminace a údajné zvýhodňování Romů leží v žaludku také sociálnědemokratickému poslanci Adamu Rykalovi.
Je mi líto, ale podobné mělké soudy plující na pohodlné vlnce většinových nálad pokládám za pouhé populistické plácání. Ba co víc: o tom, že zde platí dvojí standardy, se nás snaží přesvědčit politici, kteří mají přípravu a schvalování zákonů v popisu práce. Jejich pláč je tak vlastně pláčem nad sebou samými.
Vedle rovněž mířil Daniel Kaiser, když 30. srpna v Lidových novinách napsal, že „konstatovat něco, co člověk vidí očima, není rasismus. Rasismus je teprve, když se tyto zkušenosti s příslušníky nějakého etnika nebo rasy přenášejí na každého příslušníka bez ohledu na to, jak se chová.“ Jak tedy pan Kaiser pojmenuje třeba slogany „Romové, do práce!“ a „Vystěhujte Cigány!“ provolávané na nedávné demonstraci v Rumburku, která se vymkla z rukou tamním sociálním demokratům?
Nejlepší důkaz toho, že „rasismus naruby“ je velmi špatným popisem situace, je reportáž internetového deníku Aktuálně.cz, která 30.srpna popsala, jak se mladých romských výtržníků bojí i staří severočeští Romové.
Ostatně příčinou nepokojů není nedůvěra mezi Romy a neromy, nýbrž svízelná sociální situace v daném regionu. Přibývá tam navíc mladých lidí, jejichž rodiče přišli v devadesátých letech o práci a děti je pracovat nikdy neviděly. Tím pádem si neosvojily vztah k práci, naopak za samozřejmý považují život na sociálních dávkách. Dalšími návaznými jevy jsou smlouvy s lichváři, drobné krádeže či migrace z místa na místo, takže chybí jak sociální vazby mládeže, tak povědomí domova.
V současnosti je v České republice kolem čtyř set chudinských domů a čtvrtí. Žije v nich na sto tisíc lidí, převážně Romů. Kdo ovšem prošel okrajová sídliště v řadě okresních měst, musel mnohdy získat dojem, že pocit sociálního vyloučení, frustrace a také následná agrese narůstají i v neromské populaci. Řešením nemohou být policejní manévry. Ty požár leda na chvíli zadusí, aby po čase propukl znovu, a třeba i ve větší míře. Situaci mohou změnit pouze moudré kroky v hospodářské a sociální politice.
Druhý nebezpečný mýtus se týká údajného krachu multikulturalismu. Například ředitel studia Českého rozhlasu v Ústí nad Labem Milan Knotek 29. srpna v Hospodářských novinách napsal, že „multikulturalismus jako hvězda v soustavě evropských hodnot pomalu padá.“ K příčinám krize řadí integraci coby východisko soužití různých skupin obyvatelstva. „Vnucovaným sbližováním za každou cenu jsme ve skutečnosti vyrobili ještě více odlišností,“ napsal Knotek a navrch si ještě postěžoval na údajnou „nemotivující štědrost a neadresnost sociálních dávek.“ K tolik zveličovaným dávkám jen poznamenejme, že již 25.května v Právu Martin Hekrdla spočítal, že v loňském roce mohlo být zneužito zhruba 0,36 % sociálních transferů. Kam se tedy tato škoda hrabe na všemožné daňové optimalizace!
Ani s multikulturalismem to není nikterak složité. Tento termín je shrnutím stanoviska, podle kterého v jednom demokratickém státě mohou společně žít nejen jednotlivci, ale i skupiny s různou kulturou. Multikulturalismus zdůrazňuje prospěšnost kulturní rozmanitosti pro společnost a stát. Soužití odlišných skupin má přitom být založeno na principech tolerance, respektu, dialogu a konstruktivní spolupráce. Ukázkovou multikulturní zemí je od 60.let minulého století Kanada. Mimochodem, za protiklad multikulturalismu je považován nacionalismus.
Podobně bychom za protipól integrace mohli pokládat nejen segregaci, ale i asimilaci. Integrace je důležitá mimo jiné proto, abychom předcházeli vzniku ghett spojených zpravidla s vysokou kriminalitou. Účinné je toliko vzájemné soužití většiny s menšinou, jehož součástí je poznávání obou a též obrušování kulturních hran. Klíčový vliv to má především na vývoj mládeže.
Kdyby Šluknovsko, Rumbursko a podobné výbušné oblasti měly v minulosti více terénních sociálních pracovníků, nepotřebovaly by dnes možná početná policejní komanda. Naprosto zásadní však je, aby lidé, zejména Romové, v sociálně zdecimovaných lokalitách měli přístup k práci a elementárnímu vzdělání. S těmito předpoklady ruku v ruce přichází pocit lidské důstojnosti a především perspektivy. Ať se dívám, jak se dívám, v současné situaci perspektivu pro ty, kteří se stali rozbuškou násilí, nevidím. Místo ní hrozí pěsti, tlučou baseballové pálky a sviští mačety. Osud místních občanů mne mrzí. Ovšem nezbývá jim než chladit horké hlavy a učit se trpělivosti. Míč je na straně politiků. Ti se musí postarat o eliminaci příčin napětí a o takové zpřesnění legislativy, které procesy integrace a přibližování se multikulturní společnosti učiní efektivními a přínosnými pro většinovou i menšinovou populaci.
Celý příspěvek najdete zde: www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/942994
| 
První hovoří o rasových příčinách nebo rovnou rasismu naruby. Postačilo k tomu, aby pachateli nejostřejších skutků byli Romové a oběťmi neromové. Zelenou též dostalo rovnítko mezi problémovými – či rovnou nepřizpůsobivými - skupinami a Romy. Svoji polívčičku si ohřáli také populisté mezi politiky.
Související články
Vybíráme z rubriky "Zprávy ze života Romů"
Nejčtenější články