Petr Holub: Kořeny radikálního nacionalismu
Pokud se něčemu říká, že se rozmáhají rasistické nálady, pak se přesně tento jev odehrává v Česku.
Pochody takzvaně slušných občanů reagují na násilnosti romských výrostků a policie posílá do krizových oblastí těžkooděnce.
Zmocněnkyně pro lidská práva prohlašuje, že rasově motivované nepokoje mají původ ve zneužívání sociálních dávek sociálně slabými skupinami, a občan si může domyslet, co to asi je za sociálně slabé skupiny. Pravicový parlament schvaluje zákony, které mají zabránit zneužívání sociálních dávek a umožnit radnicím, aby vypověděly nepřizpůsobivé občany z území města. Ministr školství do poslední kapky krve hájí úřednickou pozici pro nacionálního extremistu, protože to je prý poctivý národovec, a posléze získá mimořádnou pochvalu od prezidenta. Jako urážku slušných občanů odsoudí prezidentův poradce slavnosti, které v hlavním městě pořádají občané s homosexuální orientací.
Události uplynulého měsíce spolu souvisejí přímo, anebo úplně volně, případně se ve stejném časovém období vyskytly náhodou. Společné ovšem mají prostředí, ve kterém vznikly. Bůhvíproč se vedou po českých hospodách stále častěji rasistické řeči, které si nevybírají, ale nejčastěji dopadají na Romy, Araby, ale nakonec na všechny národnostní i společenské menšiny, na které si dotyční dokážou právě vzpomenout. Také v Česku se zkrátka prosazují ideologické motivy pravicového extremismu počátku nového století.
Nejde ovšem o nic nového, protože xenofobní posedlost se čas od času prosazuje v řadě zemí na světě. Pak už záleží na tom, jaké bude mít vzestup radikálního nacionalismu důsledky.
Známy jsou také kořeny, ze kterých obdobná extrémní hnutí vyrůstají. Obvykle je na počátku sociální pokles širokých středních vrstev, respektive jejich části. Lidé, kteří dosud nebyli zvyklí na ekonomické potíže, si s novou situací najednou nevědí rady a hledají viníka ve svém okolí. Zcela spontánně se pak zaměří na nějakou nápadnou menšinu, které je možné současné potíže připsat.
Často se například říká, že stát a tím i celá společnost chudne vinou vysokých sociální dávek. Potíže tedy mohli způsobit ti, kdo sociální dávky zneužívají. Proto je třeba zasáhnout proti nižším sociálním vrstvám a zvláště přistěhovalcům. V Česku hrají tuto roli Romové, i když přistěhovalci nejsou.
V takových historických okamžicích jsou vždy po ruce populističtí politici, kteří dokážou obav a nenávistí běžných občanů využít. Dokáže to i česká reprezentace, která odvrátí pozornost od vlastní neschopnosti. Připomeňme pozoruhodný motiv z protestů proti sovětské okupaci v srpnu 1969. Při prvním výročí okupace zasahovala proti českým demonstrantům česká armáda a stranické orgány slušným občanům vysvětlovaly, že demonstrují podezřelé živly včetně Romů.
Důvody vzniku extrémního nacionalismu jsou tedy jasné a stejně jasné jsou i motivy, proč po svém vzniku získává najednou širokou podporu. Problém je v tom, že každý, nebo skoro každý člověk má sklon k agresi. Nejen frustrovaní romští chuligáni v Rumburce, ale také takzvaní slušní občané ohrožení ekonomickou nouzí.
Když se agrese uvolní, pak může nečekaně ovládnout ulice. Lidé najednou ztratí rozum, jak vidíme třeba na srazech tuzemských neonacistů, a chtějí druhým ubližovat. Nánosy civilizace najednou spadnou a z mnoha dosud obyčejných lidí se stanou nebezpeční násilníci. Kdo by chtěl vidět, co se může stát, když nenávist uvnitř společnosti probudí v lidech agresi, ten by se měl jet podívat do bývalé Jugoslávie.
V zásadě žádný Srb ani Chorvat dnes nechápe, co se tam vlastně v předminulém desetiletí odehrálo. Dvě národností skupiny, které se nelišily ani jako Češi od Slováků a které žily dlouhá století v jednom městě, se najednou začaly navzájem zabíjet. Nemělo to žádný smysl, lidé prostě chtěli ubližovat těm druhým, a to co nejvíce.
Ke všemu se v tehdejší Jugoslávii ukázalo, jak funguje nezkušená a nezodpovědná politická elita. Úspěšní byli ti, kdo začali racionalizovat stále se rozšiřující strach a nenávist. Bojem za nezpochybnitelné národní či náboženské hodnoty zdůvodňovali etnické násilí a přilévali tak olej do ohně. Výsledkem byla několikaletá občanská válka, kterou vedly na základě nacionalismu dvě velmi dobře organizované armády.
Proto by měly události posledních dnů vzbuzovat obavy také v Česku. Když jednou ovládnou společnost velké obavy z budoucnosti, může se rozpoutat nacionální a velice agresivní hnutí, které pak půjde jen velmi těžko zastavit.
Zatím se ovšem zdá, že politici raději podporují nacionální linku, než aby se nějak snažili odstranit příčiny, proč vlastně sociální a dokonce rasové napětí v české společnosti vzniká. Občanům bez odpovědné reprezentace v této chvíli zbývá, aby byli obezřetní a také aby se nenechali strhnout.
Celý příspěvek najdete zde: www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/945050
| 
Pochody takzvaně slušných občanů reagují na násilnosti romských výrostků a policie posílá do krizových oblastí těžkooděnce.
Související články
Vybíráme z rubriky "Zprávy ze života Romů"
Nejčtenější články