Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes vám přineseme aktuální informace ze Šluknovska na severu Čech. Povíme si o obchodech s potravinami pro sociálně potřebné na Slovensku a seznámíme vás s kapelou Gipsy Morava. Samozřejmě nezapomeneme ani na romskou hudbu, která vám určitě dnešní O Roma vakeren zpříjemní.
Mangav tumenge šukar rati. Adžives tumenge phenaha aktuálna nevipena palo Šluknovsko. Džana amenca pre Slovensko the prindžarena romani banda Gipsy Morava. Mangav tumenge šukar šuniben.
=[ Reportáž ]=
Demonstrace na Šluknovsku
Teď už ale aktuálně ze Šluknovska, které včera zažilo hned dvě demonstrace proti narůstající kriminalitě a násilnostem. Napětí mezi starousedlíky a Romy se vyhrotilo po nedávných brutálních útocích Romů v Novém Boru a Rumburku. Na náměstí před radnicí ve Varnsdorfu se sešlo jen 200 lidí a shromáždění proběhlo bez větších problémů. V Rumburku přišlo na akci svolanou ČSSD zhruba 1500 lidí. Třetina z nich pak procházela městem a došlo i k potyčkám s policií. Byla přitom i Gabriela Hauptvogelová.
/zvuková kulisa shromáždění/
Za stoupající kriminalitou, agresivitou a stále mladšími pachateli stojí, podle místních politiků, především sociální problémy a sestěhovávání nepřizpůsobivých obyvatel na jedno místo.
/respondent 1/ „Vlastní děti, manželka se už bojí chodit ráno do práce. Děti, když jdou z diskoték se bojí, že je přepadnou a oberou je o všechno.“
/respondent 2/ „Žiju přímo na tomto náměstí. Pracuju na záchranné službě. Bojím se odsud jít do práce, protože přejít tohle náměstí ve čtyři nebo v pět hodin ráno vážně není jednoduché.“
Popsali mi situaci v Rumburku dva účastníci shromáždění, které na sedmnáctou hodinu svolala ČSSD. Při něm se politici dočkali pískotu a největší aplaus sklidil Josef Mašín z hnutí Občanský odpor, to je spojováno s pravicovými radikály, i když Mašín sám to odmítá. Kolem půl šesté se stovky lidí vydaly do ulic, k domům, kde žijí Romové.
/zvuková kulisa pochodu po Rumburku, skandování hesla 'Do práce!'/
Jaký to má smysl, takovýhle pochod?
/respondentka/ „Aby bylo vidět, že si to nenecháme líbit.“
Neobáváte se, že by mohlo docházet až k násilí?
/respondentka/ „S násilím počítám.“
Stovky lidí dále pokračují pochodem po Rumburku. Zrovna jsme z náměstí došli po třídě 9. května kolem radnice až na hlavní nádraží. Po celou dobu není vidět jediného policistu, kromě těch, kteří zastavují dopravu. V dohledu nejsou ani těžkooděnci, kteří by mohli zabránit případným konfliktům.
„Kroužil nad nimi celou dobu vrtulník. Naši operativci monitorovali situaci zevnitř, dá se říci. Byli jsme samozřejmě připraveni zakročit, pokud by situace došla do fáze, že by byla neúnosná. Naší snahou bylo zamezit újmě zúčastněných osob. To znamená, že jsme zakročili ve chvíli, kdy byla takticky nejvhodnější situace a nehrozilo nebezpečí někomu jinému,“ vysvětlil později Jan Melša z policejního prezidia. Těžkooděnci na průvod čekali u jedné roubenky, kterou obklíčili.
/zvuková kulisa z pochodu – výkřiky: 'Proč je chráníte?!?' 'Pojď dolů!'/
Proč ten dav tolik přitahuje právě tento dům?
/respondent 3/ „Protože jeden ze dvaceti pachatelů, kteří napadli ty čtyři v neděli, je právě z tohoto domu.“
A co chcete dělat?
/respondent 3/ „Něco se dělat musí. Něčím se musí začít, protože takhle to dál nejde!“
Lidé pak zbořili plaňkový plot a po další obchůzce se tam vrátili a začali na lidi házet jablka. Házeli je i v horních ulicích po těžkooděncích, kde už někteří z nich vypjatou situaci nevydrželi, stejně jako Michal Němeček, jedna z obětí nedělního útoku:
/M.N. křičí na policisty/ „Kde jste byli, když řezali nás?“
/policista směrem k N.M./ „Jménem zákona, nechte toto.“
/M.N. křičí na policisty/ „Jménem zákona, kde jste byli, vole?“
/jiný policista/ „Neuposlechnutí výzvy. Seberte ho.“
U mikrofonu mám Patrika Bangu ze serveru romea.cz. Když jste nahoře při zásahu fotografoval, policisté Vás vzali stranou. Co se stalo?
„Policisté se ke mně sesypali, přinutili mě přestat fotit a odtáhli mě asi pět set metrů dolů z kopce, s tím, že mě obvinili z toho, že tu fotím portréty lidí. Vůbec nereagovali na to, že jsem se jim prokázal novinářským průkazem, a to nejen romea.cz, ale také Mladé fronty DNES, protože pracuju v idnes.cz, a že jsem novinář a dělám svou práci. Zkontrolovali mi tu občanský průkaz a zase zmizeli. Usuzuji z toho tedy, že mi chtěli akorát zabránit v práci.“
A nás ostatních novinářů si nevšímali a nechali nás pracovat.
„Ano, je to tak. Byli jsme tam tři romští novináři a všechny tři nás odtáhli pryč, zatímco ostatní novináře tam nechali být, což je pro nás nepochopitelná věc. A samozřejmě to budeme řešit.“
„Nebudu reagovat na konkrétní situaci, nevím, jak to probíhalo. Pokud si dotyčný novinář bude stěžovat, je to samozřejmě jeho plné právo. Musíme si nicméně uvědomit, že pokud někde probíhá policejní zákrok a novinář se dostane do bezprostřední blízkosti, kde by mohl být zákrok ohrožen nebo potažmo by mohlo být ohroženo jeho zdraví, což on sám si v tu chvíli neuvědomí, lze předpokládat, že ho policisté z daného místa vykážou,“ uvedl Jan Melša z policejního prezidia. Během zásahu policisté předvedli celkem pět lidí.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Slovenské obchody pro sociálně slabé
V následujících minutách se vydáme na Slovensko, kde otevřeli prodejny pro sociálně slabé. Prodejny, které úspěšně fungují v například v Rakousku, jsou už i u našich východních sousedů. Lidé, kteří chtějí mít přístup do obchodu, se musí prokázat, že jsou v hmotné nouzi. Nenakupují za eura, ale za body. Více informací má náš spolupracovník na Slovensku Miroslav Strelec.
Invalidé, staří lidé, ale i rodiny s malými dětmi si mohou v sociálních obchodech, respektive výdejnách vybrat nejen potraviny. Pokračuje Marko Urdzík, předseda Potravinové banky Slovenska, která je za realizací projektu:
„V Košicích, v městské části Košice – Jih, vznikla myšlenka, abychom spolu vytvořili nějaké takové zařízení. Otevřelo se v Košicích, následovala Nitra, potom Ružomberok, Prešov, nyní už funguje i Petržalka. A otvírají se další. Musíme pouze zvažovat lokalitu a případné dárce zboží, aby obchody nebo výdejny měly co klientům nabídnout.“
Současný růst cen na Slovensku je důsledkem vyššími cenami základních potřeb, tedy potravin, bydlení a cenami v dopravě. Zvyšování cen výrazněji pociťují především sociálně slabší skupiny obyvatelstva, v jejich spotřebním koši mají totiž tyto položky větší váhu.
Starosta Petržalky Vladimír Bajan:
„Chceme rozšířit nabídku sociálních služeb našim potřebným obyvatelům. Vyšlo nám z toho, že ne vše je o penězích. Řekli jsme si, že bychom měli zjistit, kteří obyvatelé patří do této kategorie, abychom jim uměli dát do rukou nějaký nástroj. Je to asi pět set lidí.“
Na to, aby lidé dostali kartu, na kterou můžou ve výdejně tzv. nakupovat, musí být občany města, ve kterém sociální supermarket funguje, a musí mít potvrzení od úřadu práce a sociálních věcí, že jsou v hmotné nouzi. Následně jim je vydána karta s kreditem v závislosti na tom, jaký mají měsíční příjem. Názory občanů na výdejny jsou pozitivní:
„Mám strašně malý důchod. Za nic na světě bych sem nepřišla, kdybych nemusela. Bohužel mě k tomu ale má situace nutí.“
„Pobírám rodičovský příspěvek. Náš rodinný příjem je 250 euro, včetně rodičovského příspěvku a rodinných přídavků. Je to tedy pomoc.“
Klienti si mohou získaný kredit vyměnit za potraviny pocházející z darů především velkých výrobců potravin a obchodních řetězců.
Primátor Nitry Jozef Dvonč, kde výdejna funguje od listopadu loňského roku:
„Mohli by získat body nejen na základě toho, že jsou sociálně slabí, ale i na základě toho, že by brigádně pracovali pro město. Byl by tam i určitý princip zásluhovosti.“
Fungování těchto sociálních podniků v maloobchodní sféře do jisté míry komplikuje legislativa. Potravinová banka totiž potřebuje, aby jí obchody daly potraviny zadarmo, a to je pro obchodníky problém. Současný zákon o nepřiměřených podmínkách v obchodních vztazích totiž obchodníkům nedovoluje, aby prodávali zboží pod nákupní cenou.
Opět předseda Potravinové banky Marko Urdzík:
„Vše probíhá bezhotovostně nebo zadarmo. A to možná trochu omezuje. Kdybychom nakupovali a prodávali, možná by takový model bylo úspěšnější. V současné době se zamýšlíme i nad tím. Našimi hlavní principy jsou založeny na úplném vynechání finančních prostředků, a situaci řešit pouze takto: Zadarmo získat, zadarmo darovat.“
Do sociálních supermarketů se dodávají nejen potraviny před koncem záruky, ale i ty s poškozeným obalem. Řetězce, které jsou hlavními dárci zboží, tak ušetří na jeho likvidaci a předchází se plýtvání.
„V obchodě, v sociální výdejně nebo z Potravinové banky nemůže nikdo získat výrobek po záruce. Všechny výrobky, i ty od výrobců, musejí být hygienicky zabalené a ještě před dobou expirace. Může se stát, že někdo dostane výrobek v den, kdy prochází. Záleží ale na klientovi, sám si může vybrat.“
Potravinová banka Slovenska plní, podle Marka Urdzíka, i díky sociálním supermarketům tři své základní cíle: Bojuje proti plýtvání s potravinami, daruje je těm, kteří je potřebují, a vytváří se znovu solidarita mezi lidmi.
„Bylo by dobré, aby se přijal nějaký zákon, aby potraviny, které by měly těsně před datem spotřeby, bylo možné přesouvat do těchto výdejen, možná i za nějakou finanční kompenzaci, a poskytly se těm lidem, kteří to potřebují. “
Zájem o sociální supermarkety se neustále zvyšuje především v závislosti na tom, jak na Slovensku přibývá chudých lidí. Z dávek a příspěvků v hmotné nouzi žije v současné době více než 370 000 lidí, přibližně tedy každý třináctý Slovák.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Kapela Gipsy Morava hraje i vlastní hudbu
Teď vám nabídneme slibovaný příspěvek o romské kapele Gipsy Morava. Především na romské scéně si už získali své fanoušky. Hrají převzatou zejména romskou hudbu a v současné době se pokoušejí i o vlastní tvorbu laděnou do popu. Skupina našla zázemí v brněnské neziskové organizaci IQ Roma servis, která poskytuje sociálně znevýhodněným mladým lidem kromě jiného například i zkušebnu. Zpěvákem a frontmenem skupiny Gipsy Morava je Marek Filo a právě s ním mluvila Gabriela Grmolcová.
Kdybyste měl někomu kapelu jako takovou představit. Z kolika hudebníků se skládá? Na jaké nástroje se hraje? Na jaký žánr se zaměřujete.
„Dali jsme se dohromady před třemi lety. Napadlo mě a mého kamaráda, který hraje na bicí, že bychom mohli založit kapelu. Přibrali jsme ještě klávesáka, kterého znám nějakých 17 let, Josefa Heráka. Tak to vzniklo. Zaměřili jsme se na romský styl, na romskou muziku. Potom se náš manažer zeptal, jestli nemáme něco svého. My jsme zrovna v té době měli písničku 'Vrať sa zpeť'.“
/ukázka písně 'Vrať sa zpeť'/
„Manažerovi se to líbilo, tak jsme na tom začali pracovali. Udělaly se k tomu aranže. Potom jsme přibrali ještě zpěvačku a basistu. Ale jak říkám, vzniklo to za deset minut... “
Spontánně...
„... Hlavně záměrně. Měl jsem totiž přítelkyni, která se se mnou rozešla. Nebo spíš já s ní. Jelikož ji mám ještě v srdci, sedli jsme si jednou ve škole s naším klávesákem za klavír, že něco složíme. Vylezla z něho melodie. Tak jsem mu řekl: 'Počkej, tak já zkusím text.' A vzniklo tohle. Udělal se k tomu potom ještě videoklip, který je na youtube.com, na profilu kapely Gipsy Morava. Vaši posluchači se tam na něj mohou podívat a poslechnout si píseň. A mohou nám také napsat nějaký komentář, třeba i nějakou větší kritiku, abychom se podle toho mohli zařídit dál. My to sneseme.“
/ukázka písně 'Vrať sa zpeť'/
„Hrajeme tedy na basu, v kapele je basista, klávesák, jsou tam bicí a teď právě tři zpěváci. Tím pádem nás je šest. Nějak se nám to postupem času množí.“
Zeptám se teď Vás. Vy jste manažer Gejza Horváth. Co Vás zlákalo na této skupině? Co Vás na tom baví? Proč se věnujete právě jim?
„Pochopitelně sem chodilo hodně kapel, ale já jsem si všiml téhle. Gipsy Morava měli velké nasazení, zaujala mne jejich velká bravurnost, síla a odhodlanost něco dělat,“ říká pedagog a muzikant Gejza Horváth, který v současné době působí v neziskové organizaci IQ Roma Service a snaží se vést mladé kapely a pomáhat jim v jejich růstu a práci.
„Oni se mi předváděli. Ptal jsem se jich, co hrají. Většinou to byl romský popík, takový mišung čardášů, foxu a dalšího. Prostě mladý romský popík. Jednou mi ale zahráli písničku, byla to právě tato píseň 'Vrať sa zpeť'. Mně se velmi líbila, tak jsme se do toho pustili.“
/ukázka písně 'Vrať sa zpeť'/
Podle Horvátha je zázemí, podpora a možnost hrát a zpívat pro romské děti a mladé lidi velmi důležitá:
„Chtěl bych ještě říci velmi podstatnou věc. Díky společnosti IQ Roma Service, která nám poskytuje toto zařízení, místnost, aparát a čas se tu můžeme scházet, stavět repertoár. A tak dál. A nechodí sem jenom Gipsy Morava, chodí sem i mnoho jiných kapel a dětí. Prostor je plně využitý. Myslím si, že nebýt IQ Roma Service a těchto možností by to tak nebylo a nepovídali bychom si o růstu těchto dětí, ani o růstu kapel. A ty děti si začínají být vědomy sebe sama. Ztrácejí komplex méněcennosti. Nabývají zde znovu sebevědomí. Jsem za to rád.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Romský festival v Kokavě nad Rimavicou
Teď pozveme k mikrofonu Janu Sendreiovou. Ta totiž přesně před týdnem organizovala romský festival v Kokavě nad Rimavicou. Mnozí znáte tuto zpěvačku z pořadu Sendreiovci, který před pěti lety vysílala jedna z nejsledovanějších komerčních slovenských televizí. Já jsem Janu Sendreiovou oslovil na jednom romském festivalu na Slovensku, kde se svou skupinou vystupovala. A kromě hudby mi povídala také o zajímavém hudebním projektu sdružení Lačho Drom (Dobrá cesta), v jehož čele stojí společně se svým manželem.
Jmenuje se to 'Romská struna na potulkách'. Podpořilo to ministerstvo kultury. Jezdíme do osad, vybíráme si osady, kde jsou opravdu jenom chatrčky, jako například Jarovnice, kde žije pět tisíc romských obyvatel, nebo Bystrany. Ukazuje tradiční romskou hudbu, protože ta se mezi mladými ztrácí. Každý poslouchá hip hop a podobně. A to tradiční, co Romové předávali z generace na generaci, to všechno jde pryč. Žijí ve velké chudobě, ale přijímají nás. Když mají jednu kávu, rozdělí se s námi o ni. Rádi do těch osad chodíme. Cítíme z těch lidí, že jsou sice chudí, ale dali by ze sebe všechno.“
Byla jste jedna z mála romských kapel, která měla dokonce svou vlastní reality show na jedné z nejsledovanějších slovenských televizí. Jak se Vám tehdy žilo, když jste byla často, prakticky každý týden na obrazovce?
„Tato reality show mi dost narušila soukromí, protože se tam neukazovala jenom naše hudba, ale i můj život. Romové příliš odkrývat své soukromí. Já jsem ale ukázala něco pozitivního, to, že nejsme všichni stejní, že jeden je takový a druhý onaký. A je to i mezi bílými i mezi černými.“
A převažovaly negativní, nebo spíše pozitivní ohlasy?
„Dobré ohlasy. Až mě to unavovalo. Když jsem někam šla, lidé mě zastavovali. A říkali: 'To jsou oni!' Anebo jsme prostě měli akce čtyřikrát týdně, to byl všechno výsledek té reality show. A také z Výměny manželek, protože tam jsme také byli. Poté nám nabídli tu reality show Sendreiovci.“
Kdyby Vám to nějaká televize nabídla znovu, šla byste do toho opět?
„Něco Vám povím. Dělali jsme osady a byl tam casting. Přišel tam někdo z Hollywoodu, nahrává hudbu do 'Pirátů z Karibiku' nebo do 'Čelistí'. Šli jsme na ten konkurz a vyhráli jsme ho. Budeme tedy nahrávat hudbu do filmu 'Sherlock Holmes'.“ /směje se/
Vážně?
„Ano. Teď v září pojedeme do Vídně tu hudbu originálně nahrát ve studiu. Dali nám podklady, my to nahrajeme a oni to použijí ve filmu.“
Bude to romská hudba?
„Romská. Bude to něco velmi výjimečného. Možná jsme se jim líbili proto, že nám to šlo ze srdce, že to opravdu není nastudované, protože jsme všichni amatéři. Asi to do toho filmu prostě potřebovali.“
V reality show to působilo, že Vy a Váš manžel jste nerozlučná dvojka, že bez sebe nedokážete žít. Vy spolu pracujete i v tom sdružení?
„Pracujeme. Dělala jsem v obci komunitní sociální práci a on pracoval v občanském sdružení. Prakticky se ale potkáváme a pomáháme si navzájem. Někdy nám pomáhá také dcera, jindy syn. Snažíme se, aby to občanské sdružení fungovalo. A opravdu funguje. Protože teď uspělo v soutěží, která je i u vás v Čechách, Gypsy Spirit. Manžel vyhrál cenu za nejlepší občanské sdružení. Zaměstnal 30 Romů a mezi nimi i bílé. Snažíme se tedy nejen Romům, ale i bílým poskytnout nějakou práci. Dá se říci, že na tom nejsme nejlépe, ale pomáháme těm, kteří jsou na tom ještě hůře. A děláme to rádi.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Co dělat, když zkrachuje firma, která Vám rekonstruuje byt?
Závěrem ještě právní poradna. Dozvíte se, co dělat, když firma, která vám třeba rekonstruuje byt, zkrachuje. Kolegyni Marii Vrábelové to vysvětlil právní poradce Ondřej Daněk.
„Když si vybírám firmu, která mi bude rekonstruovat byt či dům, nejprve je potřeba zjistit si na tuto firmu reference, například na internetu nebo se poptat po známých, dále si zjistit v obchodním rejstříku výši základního kapitálu, tedy jakoby částku, pod kterou majetek firmy nemůže klesnout. Čím vyšší je tato částka, tím je jistější, že firma dostojí svým závazkům. V případě, že se stane, že firma zkrachuje nebo podá sama na sebe insolvenční návrh, nebo na ni podá insolvenční návrh někdo jiné, je potřeba myslet na to, že jsou tu skupiny věřitelů, které jsou přednostně vypořádány. Na prvním místě vždy dostanou peníze zaměstnanci zkrachovalé firmy, na druhém místě insolvenční správce a na třetím místě jsou to státní úřady, instituce, jako například sociálka nebo zdravotní pojišťovny. Až poté přicházejí na řadu ti řadoví věřitelé, jakými jsou například zákazníci firmy, kteří již zaplatili a marně čekají na zhotovení prací.“
Jaká se dává většinou záloha na takovou přestavbu?
„To záleží skutečně a pouze na smlouvě mezi objednavatelem a zhotovitelem, tedy firmou. Osobně bych doporučoval dávat zálohu co nejmenší. Samozřejmě, že firma bude chtít, aby zákazník složil co největší zálohu. Rozhodně bych nedoporučoval dávat zálohu, která přesahuje jednu třetinu konečné ceny.“
Musí být ve smlouvě uvedeno, že přesáhne-li cena rekonstrukce určitou částku, o kolik může částku přesáhnout?
„V každém případě bych doporučoval, aby si dali do smlouvy podmínku, že buď nelze vůbec přesáhnout cenu stanovenou rozpočtem, nebo ji lze přesáhnout o nějakou částku, třeba o tisíc korun, o dva tisíce, nebo o deset procent. Obecně, pokud toto není stanoveno, jsou tu dvě možnosti. Buď je cena stanovena odhadem nebo rozpočtem. Pokud je cena stanovena rozpočtem, lze se odchýlit od konečné ceny, pokud není řečeno jinak, maximálně o deset procent. Pokud je cena stanovena odhadem, pak se musí ve smlouvě stanovit, o kolik se lze odchýlit. Odhad samotný je ale vlastně rozpočet, takže také bude platit, že se lze odchýlit maximálně o deset procent.“
Bude-li se mi zdát cena vysoká, co s tím mohu udělat? Kam se mohu obrátit, abych si prověřila, jestli odpovídá vykonané práci?
„Poptat se po známých, zjistit na internetu, jaká je přiměřená cena takové rekonstrukce, plus mínus. Každopádně vždy doporučuji a spotřebitelům kladu na srdce, aby předtím, než podepíšou samotnou smlouvu o dílo, o opravě domu či bytu, zkonzultovali vše s odborníkem, protože jakmile jednou něco podepíšete, už to nelze vzít zpátky.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 27. srpna už patří minulosti. Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese romove.cz.
Romale, palikerav tumenge hoj sanas amenca. Šunaha pes pro aver sambat. Amenca pes dodžanena butheder. Mangav tumenge savorenge šukar raťi.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Jaroslav Sezemský a Tomáš Bystrý.
| 
/zvuková kulisa shromáždění/
Poslech:
Související články
Invalidé, staří lidé, ale i rodiny s malými dětmi si mohou v sociálních obchodech, respektive výdejnách vybrat nejen potraviny. Pokračuje Marko Urdzík, předseda Potravinové banky Slovenska, která je za realizací projektu:
Kdybyste měl někomu kapelu jako takovou představit. Z kolika hudebníků se skládá? Na jaké nástroje se hraje? Na jaký žánr se zaměřujete.
Jmenuje se to 'Romská struna na potulkách'. Podpořilo to ministerstvo kultury. Jezdíme do osad, vybíráme si osady, kde jsou opravdu jenom chatrčky, jako například Jarovnice, kde žije pět tisíc romských obyvatel, nebo Bystrany. Ukazuje tradiční romskou hudbu, protože ta se mezi mladými ztrácí. Každý poslouchá hip hop a podobně. A to tradiční, co Romové předávali z generace na generaci, to všechno jde pryč. Žijí ve velké chudobě, ale přijímají nás. Když mají jednu kávu, rozdělí se s námi o ni. Rádi do těch osad chodíme. Cítíme z těch lidí, že jsou sice chudí, ale dali by ze sebe všechno.“
„Když si vybírám firmu, která mi bude rekonstruovat byt či dům, nejprve je potřeba zjistit si na tuto firmu reference, například na internetu nebo se poptat po známých, dále si zjistit v obchodním rejstříku výši základního kapitálu, tedy jakoby částku, pod kterou majetek firmy nemůže klesnout. Čím vyšší je tato částka, tím je jistější, že firma dostojí svým závazkům. V případě, že se stane, že firma zkrachuje nebo podá sama na sebe insolvenční návrh, nebo na ni podá insolvenční návrh někdo jiné, je potřeba myslet na to, že jsou tu skupiny věřitelů, které jsou přednostně vypořádány. Na prvním místě vždy dostanou peníze zaměstnanci zkrachovalé firmy, na druhém místě insolvenční správce a na třetím místě jsou to státní úřady, instituce, jako například sociálka nebo zdravotní pojišťovny. Až poté přicházejí na řadu ti řadoví věřitelé, jakými jsou například zákazníci firmy, kteří již zaplatili a marně čekají na zhotovení prací.“
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články