Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes vás zavedeme na romský festival do Banské Bystrice, kde minulý týden vystupovali i romští umělci z Česka. Pojedeme se podívat také na Moravu, kde se na hradě Veveří konala Romská sobota. Ve vysílání zavzpomínáme i na tragicky zesnulou zakladatelku české romistiky Milenu Hübschmannovou. A nezapomeneme ani na romskou hudbu, která vám určitě zpříjemní dnešní O Roma vakeren.
Mangav tumenge šukar rati. Adžives anemca džana pre Morava the pro romano festivalos pre Slovensko. Leperaha amari Milena Hübschmannovo. The tumenge mukaha amare šukar giľa. Mangav tumenge šukar šuniben.
=[ Reportáž ]=
Největším lákadlem 10. ročníku festivalu Ľudia z rodu Romov byla romská hudba
Teď vás ale pozveme na jubilejní ročník romského festivalu v Banské Bystrici. Ľudia z rodu Romov - tak se festival jmenuje a už podesáté ho organizuje Kulturní sdružení Romů Slovenska. Vedle doprovodného programu byla jeho součástí samozřejmě i romská hudba - ostatně ta bývá tím největším lákadlem celých deset let. Jaká tam panovala atmosféra, jsem zjišťoval přímo na místě.
Sabrosa, Sendreiovci a Kokavakere lavutára. Kale nebo Romano drom. Všechny tyto skupiny ze Slovenska, Česka a Maďarska zakončily dvoudenní festival v Banské Bystrici galakoncertem minulou sobotu. Čím byl podle organizátorky Andrey Bučkové letošní jubilejní ročník výjimečný?
“Podle mého názoru bylo specifikem, že jsme vše ladili do česko-slovenského duchu. Měli jsme česko-slovenskou moderátorskou dvojici, mnoho výstupů účinkujících, kteří nám vyplnili dvoudenní program, který skončil teprve před pár hodinami, ” říká Andrea Bučková z Kulturního sdružení Romů Slovenska.
A která z kapel se na galakoncertě nejvíce líbila zástupkyni primátora v Banské Bystrici Kataríně Čižmárové?
“Položil jste mi velmi složitou otázku, protože každá kapela byla osobitá. Romská kultura se diferencuje. Není to už jen to tradiční, tedy folklór, který už známe. Vnášejí se do toho už i moderní prvky. Velmi mě potěšilo, že se tomu věnují mladí lidé. Skupina Sambrosa, kterou jsme slyšeli, to jsou mladá děvčata. Vidím, že tohle je to, co by mělo Romy posouvat dopředu, protože oni mají hudbu a tanec v krvi a je to jejich.”
/zvuková kulisa festivalu – Romano drom/
A tohle už je maďarská skupina Romano drom, v překladu Romská cesta. Skupina existuje od roku 1999, a od té doby procestovala celý svět. Od Kanady až po Jižní Koreu. Ačkoli jejich skladby představují původní olašské písně, milovníci moderní romské hudby si přijdou také na své.
/zvuková kulisa festivalu – Romano drom/
“Romano drom se už od samého počátku snaží propojovat tradiční romskou hudbu s moderními hudebními prvky. Děláme to hlavně proto, abychom oslovili co možná nejširší spektrum posluchačů, to znamená i ty, kteří doposud neznali romskou kulturu. Naší vizí bylo propojovat nejen tradiční prvky s moderními, ale kombinovat i různé hudební kultury. A myslím si, že se nám to poměrně daří” říká Antal Kovács Jr., syn zakladatele kapely Romano drom Antala Kovácse. Ten zemřel v roce 2005 a ještě rok předtím vystupoval tento velmi známý olašský hudebník a tanečník z Maďarská také na romském festivalu Khamoro v Praze. Jak se po jeho smrti změnila kapela Romano drom?
“Samozřejmě se nějakým způsobem proměnila, protože můj otec byl zastáncem té nejtradičnější a opravdu lidové romské olašské hudby. On totiž ještě patřil k těm málo Romům v Maďarsku, kteří si tradiční romské hodnoty uchovávali. Je vlastně pravda, že éra kombinování tradiční olašské muziky s tou moderní přišla po smrti mého otce. A od této doby se Romano drom začalo ubývat tímto směrem, který jste mohli slyšet dnes na koncertě.”
/zvuková kulisa festivalu – Romano drom/
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
V září uplyne šest let od tragické smrti Mileny Hübschmannové
V následujících chvílích ale zavzpomínáme na zakladatelku české romistiky docentku Milenu Hübschmannovou. V září uplyne šest let od její tragické smrti. Tato energická žena se zasloužila o vydání česko-romského a romsko-českého slovníku, napsala řadu knih, překládala, sbírala romské pohádky a výpovědi pamětníků, popularizovala romskou kulturu a uvedla romistiku na univerzitní půdu. Za jejím životem se ohlédneme s Janou Šustovou.
Milena Hübschmannová vystudovala v 50. letech hindštinu, urdštinu a bengálštinu na Filologické fakultě Univerzity Karlovy a také se začala zajímat o romštinu. Tento jazyk se však tehdy nikde nevyučoval, a tak se ho naučila přímo mezi Romy. Později začala romštinu sama vyučovat na jazykové škole v Praze a po revoluci v roce 1991 založila a vedla romistiku jako obor na Karlově univerzitě. K jejím studentkám patřila v letech 1996 až 2002 i Karolína Ryvolová, která na Milenu Hübschmannovou vzpomíná následovně:
“Paní doktorka byla neuvěřitelně nabitá energií. Skutečně to byl strašně vitální člověk, a to se projevovalo i ve způsobu, jakým přednášela látku, protože byť přišla připravena a měla na stole zjevně hotovou přednášku, nebo to možná byla i část nějaké její práce nebo knihy, kterou připravovala, bylo pravidlem, že se nadchla nad nějakým tématem, na které jsme během přednášky narazili, a pak zcela spontánně sledovala novou linii výkladu. Ta se často vtělila do další linie. Přednášky byly tedy, lidově řečeno, neučesané, byly trošku chaotické, ovšem pozorný posluchač, a hlavně pravidelný návštěvník jejích hodin získával velmi plastickou představu o Romech a jejich komunitách a jejich komunitách ve světě a podobně.”
Dílo Mileny Hübschmannové je velice rozsáhlé a významné, ale za nejzáslužnější lze považovat následující počin:
“Když odhlédneme od toho obrovského množství práce, kterou zastala, od toho obrovského archivu, obrovského dědictví, myslím, že největší štěstí a její zásluha pro budoucí generaci je to, že se jí podařilo odchovat dvě generace romistů. První ročník, který začínal v roce 1991, a potom ten náš, který začínal v roce 1996. Řekla bych, že téměř 100 procent studentů, kteří skutečně romistiku nakonec absolvovali, se stalo velice aktivními ve veřejném životě. A pokud se přímo nepodílejí na práci kolem Romů a pokud přímo nenaplňují její odkaz, v každém případě se pohybují v neziskovém sektoru, anebo jim zůstal takový ten menšinový pohled na svět, kdy mají porozumění pro znevýhodněné skupiny a samozřejmě sympatie pro romskou věc, řekla bych, u nás všech zůstávají velmi silně.”
Tragická smrt Mileny Hübschmannové při autonehodě v Jihoafrické republice 8. září 2005 byla pro její blízké i kolegy obrovskou ránou. Ale jak říká Karolína Ryvolová, mnohé její nápady a myšlenky dokončili a dokončují její studenti:
“Lidem, jako jsou Helena Sadílková, Milada Závodská, Jana Kramářová, Saša Uhlová, Viktor Elšík a dalším, se podařilo vydat celou řadu publikací, a řekněme, trochu profesionalizovat romistiku. Bylo to těžké, když na to byla do jisté míry sama. Dobře, měla tu svou věrnou Hanku Šebkovou a některé další blízké spolupracovníky. Vlastně se jí ale povedlo si vychovat takovou malou armádu, řekněme... /smích/ Ta dělá strašnou spoustu záslužné práce. Jsem na své spolužáky a kolegy velmi pyšná a mám radost, že se paní doktorce podařilo nás takhle získat na svou stranu, že její odkaz zůstává velice živý. Řada mých spolužáku již spolupracuje s romistikou jako vyučující a ten odkaz žije a kráčí dál.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Romská sobota na hradě Veveří
Teď vám ale nabídneme slibovaný příspěvek o akci nazvané Romská sobota. Přesně před 14 dny ji připravilo na hradě Veveří občanské sdružení Hrad bez výHrad ve spolupráci s Muzeem romské kultury v Brně a dalšími partnery. Hlavním cílem bylo přiblížit návštěvníkům hradu historickou provázanost romské minority s kulturou a tradicemi na Moravě. Celodenní program byl koncipován tak, aby si v něm našly chvíli pro sebe všechny skupiny obyvatel - od dětí, přes jejich rodiče až po cizince, kteří si přijeli prohlédnout významnou památku. Romskou sobotu navštívila i Zuzana Kopuletá.
“Už několikátý rokem tady na hradě pořádáme v rámci hlavní sezóny tematicky zaměřené soboty. Před třemi týdny jsme tu měli Francouzskou sobotu, na konci srpna to bude Řecká sobota. Vzhledem k tomu, že v Brně je poměrně velká a početná komunita Romů, a navíc spolupracujeme s romským muzeem, rozhodli jsme se tedy uspořádat právě v tomto nádherném prostředí Romskou sobotu,” říká Marek Chlup z pořádající agentury Hrad bez výHrad a popisuje, co všechno bylo připraveno.
“Chtěli jsme ukázat na jednu stranu tradiční zábavu pro děti, pro rodiny s dětmi, protože aktivity jsou na tom postaveny. Návštěvníci si tu tedy mohli vyzkoušet tradiční výtvarné metody. Za druhé jsme chtěli, aby tu bylo možné nakouknout pod kulinářskou pokličku. Nabízely se tu tradiční romská jídla, tradiční romské pokrmy. A v neposlední řadě kultura. Vystoupila nám tu klasická cimbálovka vedená panem Horváthem, ale i moderní romská muzika – Raba Band.”
Málo naplat, jídlo je ale jídlo, a tak nejvíc pohybu bylo kolem stánku s velkým nápisem Tradiční romská kuchyně. Tam vládl šéfkuchař František Barkoci ozbrojen kuchyňským náčiním. Rád všem zájemcům trpělivě dokola vysvětloval, jaká jsou to ta tradiční romská jídla.
“Typickým pokrmem je gója, vepřové střevo plněné bramborovou směsí. Lehce pikantní. Je to takové... No, ochutnejte. Pak tu máme ještě jedno, pišoty, tedy bramborové taštičky plněné tvarohem sypané cukrem a polité máslem. To jsou základní dva pokrmy. Existuje jich samozřejmě daleko víc.”
Co je takovou největší odlišností a zvláštností romské kuchyně? Má něco takového výrazného, co můžeme zaregistrovat jako opravdu typický prvek?
“Většinou používali sůl a pepř. To bylo jediné, k čemu se Romové dříve dostali. Právě ta bramborová klobása, gója, je bramborová kvůli tomu, že když dříve Romové kočovali, neměli přístup k masu. Vymysleli si tedy svůj chudší pokrm, a to byla bramborová klobása gója. Bylo to málo nákladné. K bramborám měli přístup, koupili je za pár šupů. Sůl, pepř, česnek. Tak vznikla gója.”
Překvapuje mě, že za pultem s jídlem vidím muže. Kde Vy jste se učil vařit, nebo vůbec vstřebával informace o tradiční kuchyni?
“Doma dodržujeme tradice. Napadlo mě, že by bylo dobré předávat to dál, majoritě. Prostě mě to napadlo.”
Jak už vysvětlil František Barkoci často utvářela i chudoba a nutnost vyjít s málem. To se promítlo i do jedné z tradičních výtvarných technik, vysypávaných obrázků. Stačí nabarvit třeba krupici, z vody a mouky udělat lepivou směs a můžete začít pracovat, říká za pořadatele Helena Machulová:
“Smíchá se buď bílý písek nebo hrubá mouka či krupice s barvivem. Namíchají se různé barvy, a potom buď na předem danou předlohu, která se potře lepidlem, anebo na čistý papír, dle fantazie dětí se obrázky vysypávají různými barvičkami. Přišli jsme na to, že je fajn obrázky trochu postříkat vodou, protože barvy pak krásně vystoupí.”
Z dalších zábav si tam děti mohly vyzkoušet třeba lovení rybek na magnetickou udičku. Jejich rodiče mohli zatím navštívit výstavu, kterou připravilo Muzeum romské kultury a která opět prezentovala tradiční romské umění.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Taneční soutěž nejen pro romské děti
Mám teď před sebou organizátory akce, nebo respektive soutěže s názvem Tanečník Bronxu – Michala Šaraye a Andreu Weiterová. Zeptám se možná nejdřív Vás, protože Vy jste s tím nápadem přišel. Jste i zakladatel taneční skupiny M DANCE. Jak Vás to napadlo? Přemýšlel jste o tom už déle? Nebo to byl prostě náhlý impuls?
/M.Š./ “Určitě jsem o tom přemýšlel delší dobu, protože se už od svých jedenácti let účastním tanečních soutěží, ovšem pro většinu. Hlavní vize byla, že ještě není žádná taneční soutěž pro Romy. To byl prvotní plán, proč to vlastně dělat. Smysl soutěže je ten, že v Brně v lokalitách, které se nazývají Bronx, je hrozně moc talentů. A není tady zatím žádný člověk, který by jim ukázal nějaký směr, cestu, kam se vydat, aby byli lepší, aby se dostali na ta pravá místa, kam mají.”
Zeptám se Vás, Andreo Weiterová: Co je hlavním cílem soutěže?
/A.W./ “Hlavním cílem pro nás je, aby děti z ulic začaly přemýšlet nad svým životem, aby přestali žít po škole tak, že se budou poflakovat po venku, blbnout, rozbíjet, křičet. A nevím, co ještě. Každopádně chtěli bychom, aby děti zjistily, že když člověk něco chce, může toho dosáhnout, když se bude dost snažit. Musí se ale snažit.”
O jaký druh tance se jedná? Má to nějaké specifikum? Nebo ne? A v jakých kategoriích se soutěží?
/M.Š./ “Soutěžící budou tančit sami za sebe. Není to soutěž ve formacích. Je to čistě o jednotlivcích. Každý tanečník by měl tedy ukázat, co všechno umí, jaké taneční styly umí. Spíše je to ale o tom, že hledáme člověka nebo tanečníka, který má v sobě talent, talent, který se nedá naučit. To je nejdůležitější. Je totiž hodně tanečníků nebo lidí, kteří to mají naučené, chodí na nejrůznější wokshopy, semináře atp. Hledáme spíše opravdu člověka z ulice, který...”
/A.W./ “Řekla bych, který cítí hudbu. Kterého, když něco uslyší, napadne, jakým způsobem se hýbat. A umí hudbu nějakým způsobem vyjádřit tancem. To se naučit nedá. Člověk to v sobě musí mít.”
Máte za sebou první casting, který proběhl 30. července. Jaká je zkušenost? Jaké jsou Vaše dojmy? Pozměnil se nějak program nebo Váš plán? Co bude dál?
/A.W./ “Casting máme za sebou. Naše dojmy to hodně změnily. Pozměnili jsme trochu strukturu toho celého. Původní finále mělo být teď v sobotu, což jsme zrušili a posunuli jsme ho na 10. září s tím, že uděláme ještě další kolo castingů. A uděláme to z toho důvodu, že ač se tahle akce měla věnovat pouze Romům, ti se k tomu nepostavili tak, jak jsme očekávali. I když původní nadšení bylo veliké, na casting přišlo pouze 30 lidí,” říkají organizátoři brněnské soutěže Tanečník Bronxu Andrea Weiterová a Michal Šaray.
Se dvěma nejlepšími vybranými tanečníky budou organizátoři dál spolupracovat. Velké finále s vystoupením finalistů proběhne na stadionu v Kounicově ulici 10. září.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Zdravotně-sociální asistenti pomáhají zlepšovat zdraví Romů
Ke zlepšení zdravotního stavu Romů v Česku pomáhají zdravotničtí asistenti. Šetření v minulosti prokázala, že zdravotní stav Romů je horší než u většinové populace. Více už Aurelie Balážová, která vykonává práci zdravotního asistenta v Bruntále.
“Cílovou skupinou jsou sociálně vyloučení nebo ti, kterým sociální vyloučení hrozí. Naší prací je osvěta rodičovství, očkování. Většinou se potkáváme s tím, že klienti nemají odborné lékaře, stomatology. Děti nemají základy hygieny. Matky nechodí na preventivní prohlídky, nechodí na kontroly v těhotenství. Naší prací tedy je s tímto obeznamovat lidi v terénu. Naším úkolem je klienty vyhledat a nabídnout jim sociálně – zdravotní pomoc. “
Vy jim například vyhledáte obvodního lékaře poté, co zjistíte, že ho nemají nebo nemají stomatologa nebo ženy nechodí na pravidelné gynekologické prohlídky...
“Ano, v podstatě to tak je. Klient ovšem musí mít o tuto službu zájem. Iniciativa musí vzejít od něj. V Bruntálu je hodně lidí, kteří nemají obvodního lékaře, protože je tu hodně přistěhovalců, kteří bydlí na ubytovnách, a tím pádem nenavštěvují odborné lékaře, které mají v místě trvalého bydliště.”
Je to hodně obtížné? Když navštívíte lékaře, sdělíte mu, že v jeho obvodě je člověk, který k němu spádově patří, ale on ho nemá v evidenci. Je problém navést komunikaci s lékařem tak, aby ho vzal do své evidence, do své péče?
“Ze začátku to byl obrovský problém, protože většina obvodních lékařů bohužel nemá s takovými pacienty dobrou zkušenost. Po dlouhé době, díky mé práci a pozici, kterou jsem si v Bruntálu vybudovala, jsem navázala i já určité kontakty, které už teď s těmi lékaři mám. Moji klienti už také vědí, že musejí dodržovat nějaká pravidla, co se obvodních lékařů týče. Vědí, že musejí dodržovat termíny, jinak je lékař vyřadí z evidence.”
Určitě je velkým uměním komunikovat s rodinou, která je v pozici, že nemá lékaře. Každá matka si myslí, že se o své děti stará nejlépe, i když tam jsou nějaké nedostatky. Jak to takové mamince vysvětlíte?
“Také jsem si musela najít cestu. Když si takovou maminku vyhledám a vidím, že u dětí nějaký problém je, musím s ní navázat komunikaci nenásilně. Maminka ve mě musí získat důvěru. Není to hned. Sama musí zjistit, že já tu jsem pro ni, že jí můžu něco nabídnout, něco, co by ji posunulo dál.”
Vy sama potom doprovázíte své klienty k lékařům?
“Určitě. Doprovázím je k lékařům, protože další bariérou je komunikace na institucích, na úřadech nebo u lékařů. Hodně lidí se neumí s lékaři nebo na úřadech domluvit. Tam je kámen úrazu. Lidé nerozumějí tomu, co na úřadech nebo u lékařů slyší. Lidé z mé cílové skupiny mají z institucí strach. Neumějí ze sebe shodit strach z majority.”
Vy už vlastně máte i své jméno mezi lékaři. A už vědí, že když se něco děje, mohou komunikovat i s Vámi...
“Někteří lékaři nemají právě radost, když mě vidí. Často slyším: 'Už jste tu zase?!?' Na institucích se potkávám i se záporným postojem lidí. Nejsou zvyklí na to, že Romové mohou být na jejich pozicích. Proto je důležitá tato práce, práce zdravotně – sociálního pomocníka v těchto lokalitách, aby lidi informoval o základních věcech, které jim nejsou dostupné. Většina problémů v těch lokalitách je v důsledku toho, že lidé nejsou informovaní.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 20. srpna už patří minulosti. Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese romove.cz.
Romale, palikerav tumenge hoj sanas amenca. Šunaha pes pro aver sambat. Amenca pes dodžanena butheder. Mangav tumenge savorenge šukar raťi.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Demeterová a Tomáš Bystrý.
| 
Sabrosa, Sendreiovci a Kokavakere lavutára. Kale nebo Romano drom. Všechny tyto skupiny ze Slovenska, Česka a Maďarska zakončily dvoudenní festival v Banské Bystrici galakoncertem minulou sobotu. Čím byl podle organizátorky Andrey Bučkové letošní jubilejní ročník výjimečný?
Poslech:
Související články
Milena Hübschmannová vystudovala v 50. letech hindštinu, urdštinu a bengálštinu na Filologické fakultě Univerzity Karlovy a také se začala zajímat o romštinu. Tento jazyk se však tehdy nikde nevyučoval, a tak se ho naučila přímo mezi Romy. Později začala romštinu sama vyučovat na jazykové škole v Praze a po revoluci v roce 1991 založila a vedla romistiku jako obor na Karlově univerzitě. K jejím studentkám patřila v letech 1996 až 2002 i Karolína Ryvolová, která na Milenu Hübschmannovou vzpomíná následovně:
“Už několikátý rokem tady na hradě pořádáme v rámci hlavní sezóny tematicky zaměřené soboty. Před třemi týdny jsme tu měli Francouzskou sobotu, na konci srpna to bude Řecká sobota. Vzhledem k tomu, že v Brně je poměrně velká a početná komunita Romů, a navíc spolupracujeme s romským muzeem, rozhodli jsme se tedy uspořádat právě v tomto nádherném prostředí Romskou sobotu,” říká Marek Chlup z pořádající agentury Hrad bez výHrad a popisuje, co všechno bylo připraveno.
Mám teď před sebou organizátory akce, nebo respektive soutěže s názvem Tanečník Bronxu – Michala Šaraye a Andreu Weiterová. Zeptám se možná nejdřív Vás, protože Vy jste s tím nápadem přišel. Jste i zakladatel taneční skupiny M DANCE. Jak Vás to napadlo? Přemýšlel jste o tom už déle? Nebo to byl prostě náhlý impuls?
“Cílovou skupinou jsou sociálně vyloučení nebo ti, kterým sociální vyloučení hrozí. Naší prací je osvěta rodičovství, očkování. Většinou se potkáváme s tím, že klienti nemají odborné lékaře, stomatology. Děti nemají základy hygieny. Matky nechodí na preventivní prohlídky, nechodí na kontroly v těhotenství. Naší prací tedy je s tímto obeznamovat lidi v terénu. Naším úkolem je klienty vyhledat a nabídnout jim sociálně – zdravotní pomoc. “
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články