Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes vám přineseme aktuální informace z Nového Boru na Českolipsku, kde se připravuje demonstrace. O nepokojích v Anglii si budeme povídat se sociologem Fedorem Gállem a pozveme vás na Barevný festival Devítka. A nezapomeneme ani na romskou hudbu, která vám určitě zpříjemní dnešní O Roma vakeren.
Mangav tumenge šukar rati. Anas tumenge aktuálna informaci pal o than Nový Bor, povakeraha palo mariben andre Anglia, vičinaha tumen pro festivalos andre Praha u mukaha tumenge amare šukar giľa.
=[ Reportáž ]=
V Novém Boru na Českolipsku zaútočila skupina mužů na hosty baru
V následujících minutách zavítáme do Nového Boru na Českolipsko. V neděli v tamní herně zaútočila skupina mužů na hosty baru, a tři z nich pak skončili v péči lékařů. Jeden z mužů utrpěl velmi vážná zranění. Co incidentu předcházelo není přesně jasné, policie celý případ vyšetřuje. Údajně šlo o to, že barmanka nechtěla vydat mladíkům výhru z automatů. Více informací zjišťovala redaktorka Šárka Škapiková.
Co se vlastně v osudnou neděli stalo, popisuje českolipská policejní mluvčí Ivana Baláková:
„V neděli 7. srpna, kolem půl druhé odpoledne, vtrhla do novoborského baru v Purkyňově ulici skupina útočníků, která přinesenými mačetami a obušky nebezpečně napadla tři hosty. Při útoku byl nejvážněji zraněn 33letý muž, který je hospitalizován v liberecké nemocnici s vážným poraněním hlavy.“
Útočníků bylo celkem pět. Co si o útoku myslí Česko-romské občanské sdružení, říká jeho mluvčí Štefan Gorol:
„Naše sdružení útok odsuzuje, je ale třeba prošetřit, proč k němu vlastně došlo. Kdyby barmanka mladíky nepustila dovnitř, vůbec by k této politováníhodné události nemuselo dojít. Pustila je dovnitř i přes to, že evidentně věděla, že jsou mladiství. Viděla, že mají peníze a že hrají automaty. A to nevadilo. Ale když vyhráli obnos a chtěli vydat výhru, údajně na ně poštvala gorily. Ty omladinu napadli. Chlapci odešli domů a prý si zpět přivedli svoje příbuzenstvo. Jak to celé dopadlo, už víme.“
K tomu, že romští mladíci nemohou být zcela na vině, se přiklání i novoborská obyvatelka Miroslava Chadrabová, která je dlouhé roky sousedkou několika útočníků:
„Znám je velice dobře. Bydleli dole devět let a nikdy s nimi nebyly žádné problémy. Aby kluci někomu vyhrožovali s noži nebo s mačetami? Naopak. Hodní, slušně vychovaní kluci. Rodiče je vedli ke slušnému chování k druhým lidem. Vím to, znám je odmala.“
Naopak zcela proti tomu, že mladíci jsou nevinní, se staví novoborská radnice v čele se starostou Jaromírem Dvořákem:
„Já osobně útok jednoznačně odsuzuji. A nechci mu předestírat jakýkoli rasový podtext. Všechny skutečnosti musí zjistit policie. Prosazuji čtyři základní věci. Nesouhlasím s jakýmkoli omlouváním či zjednodušováním problému. Za druhé chci, aby policie co nejrychleji vyšetřila, co se v herně stalo, a byli zadrženi ti, co konflikt způsobili. Za třetí, aby pachatelé dostali náležitý trest. A za čtvrté se domnívám, že si naše město skutečně nezaslouží nějaké pravicové pochody a další zbytečnou eskalaci napětí.“
Štefan Gorol upozorňuje, že český incident je součástí problému české společnosti jako takové. Romové nemají práci, a tak tráví volný čas například právě po hernách.
„Omladina se nemá kde scházet, nikdo ji nezaměstná. A tak dále. Mládež se nedostane do pracovního procesu. Dejte lidem práci, dáte jim motivaci. My chceme jenom důstojně žít v tomto městě. Nechceme žádné pogromy na Romy.“
Štefan Gorol má ještě jedno přání – aby byla obviněna i druhá strana. Tedy nejen romští útočníci s mačetami, ale také ti, kteří údajně celý incident vyprovokovali. Policie ale nemůže v tuto chvíli říct, koho bude, nebo nebude obviňovat.
„Vzhledem k tomu, že vyšetřování je otevřené, nemůžeme zveřejnit konkrétní výpovědi, které máme zaprotokolované a konfrontovat je s výpověďmi kohokoliv, kdo učinil prohlášení do médií,“ říká českolipská policejní mluvčí Ivana Baláková.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
O nepokojích v Londýně se sociologem Fedorem Gálem
Příští chvíle našeho vysílání budou patřit násilným nepokojům, které se šíří ulicemi Londýna. Mladí vandalové, kteří nejen ničí majetek, ale také rabují, kradou a ohrožují, šíří strach a beznaděj. Lidé nemají tušení, kdy násilí ustane, a mají strach o své bezpečí. Na otázky kolegyně Marie Vrábelové odpověděl sociolog Fedor Gál.
„V Anglii se stalo něco hrozivého. Celá naše společnost, civilizace, kultura, stojí na několika nedotknutelných věcech. Naše životy, náš soukromý majetek, svoboda, pravidla vzájemného soužití – oni vše porušili. Sáhli na životy lidí, na cizí majetek a svobodu ostatních. Jsou to kriminálníci.“
Nemůže vzniklá atmosféra vyvolat ještě větší rasovou nenávist?
„Upřímně, atmosféra v celé Evropě mi nahání strach. Demokracie bez zodpovědnosti je zlá a k ničemu. Mám obavu o svoje vnoučata, protože jakákoliv záminka v dnešním rozežraném blahobytu... Vždyť my jsme učiněnou oázou blahobytu! V Somálsku za poslední měsíce zemřelo 40 tisíc dětí hlady! Ti chuligáni v Londýně nevypadají podvyživeně! Mám zkrátka strach, protože v dnešních podmínkách stačí jiskra a rozhoří se oheň. A co teď s tím? Já osobně už opravdu nečekám pomoc od úředníků, institucí ani médií. Sám za sebe a v blízkém okruhu se mohu pouze chovat normálně. Víc udělat nemohu.“
Co mohou udělat média proto, aby se nenávist vůči menšinám nevyhrocovala?
„Většina novinářů dnes pracuje od internetu. Řada z nich píše o romské problematice a přitom nikdy v romské osadě nebyla. Novináři píší o Americe, a co je zač, ale nikdy tam nebyli a ani neměli možnost „face to face“ - natož udělat rozhovor s reálným člověkem!“
I u nás se útoky vyskytují, z obou stran ...
„Jedna strana, druhá strana – tohle nemám rád. Podle mého názoru je to problém kriminality a ne „romský problém“. Existuje problém snášenlivosti obecně a ne „nás s nimi“. Dělení lidí na dobré a zlé, bílé a tmavé, je podstatou všech průšvihů, které tu máme. Je-li někdo kriminálník – a je mi úplně ukradené, jestli je to Rom nebo gadžo – patří do basy. Jestliže někdo nepracuje – a opět kdokoliv – nepatří mu žádné výhody sociálního státu. Tím jsem totiž já a moje daně! Co mě ale nejvíc štve a trápí, je politika. Dnes není o tom, co potřebuje veřejnost, ale o opatrném monitorování veřejného mínění. To je riziko dneška. Politika se stává marketingovou záležitostí a pokud se ucházím o hlasy většiny, potřebuji i ty chuligány z londýnských předměstí.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
S festivalem Barevná devítka můžete procestovat celý svět za jedno odpoledne
Teď tu mám pro vás lákavou pozvánku. Na sklonku prázdnin se v Praze můžete zúčastnit pestrobarevné přehlídky chutí, vůní, rytmů a barev z celého světa, který můžete zdarma procestovat za jediné odpoledne. V sobotu 27. srpna se totiž od 14 hodin uskuteční etnofestival Barevná devítka, a to ve vysočanském parku Podviní nedaleko stanice metra Českomoravská. Na podrobnosti se Jana Šustová zeptala jedné z organizátorek - Lucie Šplíchalové.
Kolik národností se představí na letošním festivalu Barevná devítka? Jaké to jsou?
„Zhruba dvacet národností. Některé z nich dokonce budou mít představení na hlavním pódiu, ať taneční nebo hudební.“
Jak je festival rozdělen? Zmínila jste již hlavní pódium. Chystá se kromě koncertů ještě něco jiného?
„Hlavní program se odehrává na hlavním pódiu, ať už jde o koncerty, taneční vystoupení, módní přehlídku, zpěv a další performance. Novinkou je divadelní stan, který se bude nacházet v zadní části parku. Představí se v něm několik souborů a velkou premiéru u nás bude mít španělský soubor Bambalina. Zároveň probíhá program v prostoru určeném pro představení jednotlivých národností, každá s vlastním stánkem. Probíhá i několik workshopů a navíc celofestivalová soutěž pro děti Za hodinu kolem světa.“
Můžete uvést příklady zúčastněných národností?
„Nově se letos podařilo získat ke spolupráci Jihoafrickou republiku, která vyslala svoji zpěvačku Lucii Kosteleckou, která vystoupí v rámci večerního programu na hlavním pódiu. Jinak se jedná tradičně o Pákistán, Uzbekistán, Rusko, Vietnam, uvidíme angolskou show a další.“
Je na festivalu zastoupena i romská menšina?
„Ano, tradičním bodem programu je hra Cikáni jdou do nebe. Zároveň bude romský catering a samozřejmě romský zpěv.“
Kdo pořádá romský catering?
„Nejen romský catering, ale i program pro děti a svoji celkovou prezentaci předvede sdružení Romodrom.“
Co se týká ochutnávek, samozřejmě tu nebude jenom romská kuchyně. Na jaké vůně světa se návštěvníci mohou těšit?
„Připraveno je přes dvacet národnostních představení a kromě různých labužnických specialit a doma vyráběných potravin a delikates budou k ochutnání například rumy z Dominikánské republiky, vína z Moldávie a mnoho dalšího, třeba africké čaje, nebo falafely, bulharské speciality. Samozřejmě nebude chybět ani romská goja.“
Jaké je představení Cikáni jdou do nebe a kdo ho provozuje?
„Je to tradiční hra o lásce romské dívky ke zloději koní. Pro účely festivalu je přepracována do hudebně taneční podoby. V podstatě muzikálová show.“
Po kolikáté festival probíhá? A jak vlastně jeho tradice začala?
„Letošní ročník je sedmý a tradici založilo zastupitelstvo Praha 9, které ve své části vypozorovalo mnoho menšin, které mezi sebou moc nekomunikovaly. Proto byl festival založen. Potkávají se na něm menšiny, rodilí Pražané a další obyvatelé žijící na území Prahy a v jejím okolí. Vzniká zde perfektní směs národností, kultur, jazyků. Všichni mohou ochutnávat od všech, bavit se a získávat informace a kontakty. Takový odpolední multikulturní zážitek.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jak se žije prodejci Nového prostoru?
Teď bude řeč o prodejcích časopisu Nový Prostor. V Praze je vídáme téměř každý den – hlavně u metra, na náměstích nebo u tramvajových zastávek. Ne v každém případě to musejí být bezdomovci, ale z nějakého důvodu se zkrátka dostali do tíživé sociální situace. Jedním z nich je Ladislav Lakatoš, který do české metropole přijel z Bratislavy, aby tu začal nový život. O jeho osudu informovala média už před dvěma lety v době, kdy úplně ztrácel zrak a pojišťovna na Slovensku mu operaci nechtěla zaplatit. Nakonec ale, jak zjistil Tomáš Bystrý, na pražském náměstí Míru, všechno dobře dopadlo.
„Vyrostl jsem v dětském domově. Jsem od narození invalidní, nemohl jsem chodit, takže nejspíš proto mě tam rodiče dali. Vychodil jsem tam devítiletku, pak jsem šel na učnák a vyučil se na knihaře. Řemeslo jsem vykonával skoro 15 let. Nový prostor prodávám už třetím rokem. Předtím jsem v Praze hledal práci, protože jsem na Slovensku v Bratislavě přišel o byt. Majitel na mě tenkrát udělal podvod. Samozřejmě, že jsem podepsal něco, co jsem neměl...“
Co jste podepsal?
„Myslel jsem si, že souhlasím se zvýšením nájmu o deset procent, kvůli elektřině a plynu. Tenkrát jsem už špatně viděl. Podepsal jsem a o tři týdny později mi přišlo vyrozumění, že jsem se tím podpisem vzdal bytu. Byl únor, zima, nevěděl jsem, co se mnou bude. Rodinu mám až na východním Slovensku. Od mala se starám sám o sebe. Proto jsem ani na okamžik nezaváhal a odešel jsem do Prahy. Tady jsem se od známého dozvěděl, že bych mohl prodávat Nový prostor, ale zrak se mi stále více zhoršoval, už jsem skoro neviděl.“
Kdy došlo k operaci a zlepšení Vašeho zraku?
„Jednou přišla do stanice metra, kde jsem pracoval, natáčet televize. Ani nevím, co to bylo za reportáž. A paní redaktorka ke mně přišla s tím, že si ode mne koupí časopis. Řekl jsem jí, ať si ho vezme a zkontroluje si peníze, protože já na ně nevidím. A ona byla tak hodná, že potom za mnou přišli na ubytovnu na Armádu spásy a začali se mnou natáčet, trvalo to pomalu dva týdny. Potom mě přijali do nemocnice a slíbili, že se se mnou pokusí něco udělat. Byl jsem šťastný. Byl to můj sen, nejlepší dárek v životě.“
Jak dlouho tedy už vidíte bez problémů?
„Už dva roky.“
S čím se nejčastěji při podeji Nového prostoru setkáváte?
„Zákazníci se mě ptají, jestli ty peníze potom nepropiju.A já odpovídám, že pochopitelně ne, mám to na živobytí. Někteří už mě znají, ale teď jsou prázdniny, lidé odjeli na dovolenou, takže prodej jde o něco hůř.“
Nevšiml jsem si, že byste nějak nahlas křičel, že prodáváte Nový prostor, jako to dělají mnozí Vaši kolegové. Spíše jste potichu, chodíte od lavičky k lavičce.
„Přesně tak. Normálně prodávám na Náměstí Míru, v metru. Ven chodím jen pokud je trochu teplejší počasí. Ale v metru také křičím. Naopak, mluvím docela dost.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Agnesa Horváthová vzpomíná na své začátky v Čechách
„Usadili jsem se v Jinočanech za Prahou v roce 1965. “
Co Vaši rodinu přimělo k příjezdu do Čech?
„Tenkrát bylo na Slovensku málo práce, rodiče po většinou u sedláků pásli krávy. Táta ale sehnal práci tady, Prahu jsme znali, takže s přestěhováním nebyl problém. Měla jsem tu příbuzné z matčiny strany, kteří sem přišli už po válce. Hodně lidí sem přicházelo, i dva roky po nás, většinou ze Stropkova, z východního Slovenska. Myslím si, že to dodnes trvá.“
Kdy jste se seznámila s manželem?
„V Jinočanech, oni tam bydleli dříve než my. Statky byly, i družstva. Žilo se na vesnici, ale nebyl problém dojíždět do Prahy.“
Při setkání s manželem proběhla láska na první pohled? Bylo to romantické?
„My jsme spolu už přes čtyřicet let, tak už ani nevím! Fakt! Nepamatuji se, ale asi jo. Určitě!“
Když se dnes podíváte na manžela, máte podobný pocit jako když jste ho viděla poprvé? Určitě na něm něco pořád vidíte.
„On byl hodný. Moc hodný a pracovitý. Dodnes. I v důchodu pořád chodil na brigády. Víš, jak to tenkrát bylo? Vzal jsi si jednoho chlapa, nebo ženskou, a už s tím nešlo nic dělat. Žádné já si vezmu jiného! Byly děti ... Já těm mladým dnes vůbec nerozumím. Třeba moje děti. Starší kluk se znovu oženil, má s ní děti. Další si vzal jinou, mají děti. Jenom dcera je jako já. Vzala si jednoho a střídají dobré se špatným, ale drží, protože on je táta jejich dětí. To samé jsem říkávala i já.“
A kolik dětí z Vaší lásky máte?
„Tři kluky a jednu holku.“
A vnoučátek?
„Přes dvacet určitě. Už i pravnouče!“
Jaký máte pocit, když se všichni sejdete? Určitě jste šťastná. Drží se nějaké tradice?
„Hlavně na Vánoce. Ti, kteří bydlí v Praze, musí přijít na večeři, s dětmi, manželkami. To je normální. Ale málokdy se sejdeme všichni pohromadě.“
Všichni známe Milana Migela. Myslím si, že z něho určitě máte velikou radost!
„Já mám radost ze všech kluků, protože oni jsou opravdu muzikanti.“
Tedy se to v rodině dědí?
„Určitě, my jsme dlouhodobě vystupovali se souborem Perumos.“
Můžete nám něco povědět o jeho začátcích?
„Na počátku to bylo složité. Nebylo na kroje, každá si spíchla, co měla doma. Ale pak to šlo.“
Jak jste prožívala emancipační hnutí Romů a jaké to vůbec bylo v době, kdy Perumos začínalo?
„Začínali jsme v roce 1981 a opravdu jsme, i za totality, vyjížděli ven. Většina vystoupení byla za hranicemi. Jak dnes často říkají, že nemohli vycestovat, byly problémy s pasy ... my to nezažili. Německo, Francie, chvilku jsme bydleli v Belgii, pak jsme se vrátili. A v Čechách? Jestli jsme tady vystupovali, když sečtu dohromady vystoupení za totality i po ní, asi 50krát? “
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 13. srpna už patří minulosti. Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese romove.cz
Romale, palikerav tumenge hoj sanas amenca. Šunaha pes pro aver sambat. Amenca pes dodžanena butheder. Mangav tumenge savorenge šukar raťi.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Jaroslav Sezemský a Iveta Demeterová.
| 
Co se vlastně v osudnou neděli stalo, popisuje českolipská policejní mluvčí Ivana Baláková:
Poslech:
Související články
„V Anglii se stalo něco hrozivého. Celá naše společnost, civilizace, kultura, stojí na několika nedotknutelných věcech. Naše životy, náš soukromý majetek, svoboda, pravidla vzájemného soužití – oni vše porušili. Sáhli na životy lidí, na cizí majetek a svobodu ostatních. Jsou to kriminálníci.“
Kolik národností se představí na letošním festivalu Barevná devítka? Jaké to jsou?
„Vyrostl jsem v dětském domově. Jsem od narození invalidní, nemohl jsem chodit, takže nejspíš proto mě tam rodiče dali. Vychodil jsem tam devítiletku, pak jsem šel na učnák a vyučil se na knihaře. Řemeslo jsem vykonával skoro 15 let. Nový prostor prodávám už třetím rokem. Předtím jsem v Praze hledal práci, protože jsem na Slovensku v Bratislavě přišel o byt. Majitel na mě tenkrát udělal podvod. Samozřejmě, že jsem podepsal něco, co jsem neměl...“
„Usadili jsem se v Jinočanech za Prahou v roce 1965. “
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články