Neviditelný holocaust
Aktuální významnou událostí pro představitele Romů je letošní uznání 2. srpna polským parlamentem jako oficiálního dne památky romského holocaustu. Toto datum připomíná hromadnou likvidaci tzv. cikánského rodinného tábora ve vyhlazovacím koncentračním táboře v Osvětimi 2. 8. 1944. Během jediné noci tu bylo v plynových komorách zavražděno a následně spáleno téměř tři tisíce romských mužů, žen a dětí z nejrůznějších zemí Evropy. Právě zde zemřela také většina českých a moravských Romů, kteří byli do Osvětimi převezeni právě z tábora v Hodoníně u Kunštátu a také z tábora v Letech u Písku.
„O jak významný a historický krok nejen pro Polsko se jedná, si zřetelněji uvědomíme teprve tehdy, když si uvědomíme, jak dlouhá a nesnadná byla cesta k poválečnému uznání romských obětí nacismu,“ říká historik Muzea romské kultury Mgr. Michal Schuster, který se osobně pietního aktu v Osvětimi 2. srpna zúčastnil. Zatímco otázka genocidy Židů a perzekuce politicky pronásledovaných osob byla otevřeně odsouzena již brzy po konci války, systematické pronásledování Romů zůstalo ještě dlouhou dobu bez povšimnutí.
První diskuze o možnosti odškodnění Romů se začaly objevovat až později. První zákon o odškodnění nacistických obětí byl přijat v Německu v roce 1953. Z řad Romů však byli akceptovány pouze žádosti těch, kteří byli vězněni v koncentračních táborech a kteří byli deportováni po 1. 3. 1943. Ostatní pronásledovaní Romové byli označeni za osoby pronásledované z kriminálních důvodů (jako tzv. asociálové). Další možnost pro odškodnění se Romům otevřela až po roce 1965, kdy byly v Německu přijaty další „odškodňovací“ zákony. Tyto zákony se však nevztahovaly na české a moravské Romy. Někteří z těchto Romů měli možnost využít odškodnění dle zákona č.255/46 Sb., na jehož základě byla vydávána osvědčení pro osoby postižené nacistickou perzekucí a příslušníky odboje. Na začátku 70. let byli odškodněni ti z Romů, kteří byli podrobeni pseudolékařským pokusům.
Teprve v roce 1982 německý prezident ve svém projevu vyslovil omluvu za rasistické pronásledování Romů nacisty. Velká část českých a moravských Romů se poté dočkala odškodnění až v 90. letech 20. století z prostředků švýcarských bank a pak také z Německa – prostřednictvím Česko-německého fondu budoucnosti (ČNFB).
|