Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes vám nabídneme rozhovory s hlavními protagonisty nového snímku režiséra
Martina Śulíka Cigán. Hned ve dvou dalších příspěvcích se také dozvíte, proč
sdružení Romea přerušilo spolupráci s Odborem bezpečnostní politiky
Ministerstva vnitra, se kterým bojovalo proti extremismu. Můžete se také
těšit na saxofonistu Patrika Žigu, který začátkem července vystoupil na
romském festivalu v Karviné. A samozřejmě nebude chybět řada romských písní,
které vám určitě zpříjemní dnešní O Roma vakeren.
Mangav tumenge šukar sambat, the lačho šuniben amenca. Adadžives
povakeraha filmos Cigán. Palo peskero bašaviben phenela o Patrik Žiga. The
mukaha tumenge amare šukar romane giľora.
=[ Reportáž ]=
Dětští herci z filmu Cigán
O slovensko-českém snímku Cigán jsme minulý týden mluvili s jeho režiséra
Martinem Šulíkem. Film získal na 46. Mezinárodním filmovém festivalu v
Karlových Varech hned čtyři ceny. Šulík ho natočil především s neherci v
Richnavě na východním Slovensku, kde se minulý týden netradičně na louce
uskutečnila jeho premiéra.
Snímek Cigán je o Romech i ne-Romech. Hrají v něm i romští neherci, kteří v
romské osadě nikdy nebyli. Kolega Ľuboš Kasala se setkal s některými
protagonisty dětských postav.
Představuji hlavní dívčí postavu a bratra hlavního představitele,
Martinku Kotlárovou a Martina Hangurbadže. Jak jste se k filmování Cigána
dostali?
Martin: „V Kežmaroku je romská škola, do které přišel pan režisér,
scénárista a kameraman. Jeden z knězů jim poradil, že je u nás také
pastorační centrum, kde se Romové scházejí. Takže tam zašli a vybrali nás s
tím, že se ozvou, což splnili. Pozvali nás na casting, vyzkoušeli a řekli,
že jsme vybráni jako herci do filmu Cigán.“
Je to Vaše první zkušenost před kamerou a s filmováním?
Martina: „Dokud jsem zkušenost neměla a viděla herce jenom v
televizi, vypadalo vše snadně. Ale vůbec to není pravda. Klimatické
podmínky, zima, vůbec všechno, co jsme prožívali .. pochopitelně byly i
hezké zážitky. Od každého trošku.“
Martin: „Já si říkal: ‚No, kamera – zapne se tlačítko a nahrává se!‘
Ale před kamerou je velká tréma a strach. Nevíš, co máš dělat. Potom ti to
režisér poví, nějak to uděláš, ale nevíš, jestli správně nebo špatně. To se
dozvíš až na premiéře.“
Vy nežijete v romské osadě, také jste byli jen návštěvníky osady v Rychnave,
kde se film natáčel. Oba jste samozřejmě Romové, ale i tak - bylo to pro vás
překvapení?
Martina: „Rychnavu neznám, viděla jsem ji poprvé. Myslela jsem si,
že místní Romové jsou stejní jako my, ale oni žijí úplně jinak. Byl to
zvláštní pocit vidět, že i když jsou trochu jiní, jsou více milí, lidštější.
Rychle jsme mezi ně zapadli.“
Co si myslíte, že je potřeba k tomu, aby si Romové a bílí rozuměli?
Pomůže film k tomu, aby většinová společnost lépe rozuměla Romům a naopak?
Martina: „Myslím, že ano. Je to film o realitě, mohl by pomoci.“
Martin: „Určitě, protože tento film nebyl natočen jen o Romech, ale
je i o tom, jak je vidí ti, kteří nežijí v osadách. O tom, jak žijí skuteční
Romové z osad.“
Paní Mirka Jarábeková hrála mámu hlavního chlapeckého představitele. Čím
jste v civilu?
„Já jsem úplně obyčejný člověk. Tady u Maryši, ona má v Detve otevřené
komunitní centrum, pracuji jako dobrovolnice u malých dětí. Z toho důvodu
bylo pro mě natáčení velmi dojemné, plakala jsem nad osudy těch dětí. Těžko
by se našel někdo, kdo by u nich založil podobné centrum, něco je naučil.
Možná by pak samy učily zase své rodiče, jak žít lépe.“
I pro Vás to byla první zkušenost s filmováním?
„Ze začátku to bylo těžké. Nevěděla jsem, do čeho jdu, ani jsem si nevěřila,
že bych to mohla zvládnout. Ale vždycky, když jsme s Jankem hráli, bylo to,
alespoň pro mne, jako doopravdy – jako bych byla jeho pravá máma.“
Sám se řadím k většinové společnosti, která zná život Romů jen z
televizní obrazovky. Případně z vlaku, když jedeme na východ a vidíme
odpadky, děti, chudobu. Opravdu se tam žije tak, jak vidíme ve filmu?
„I já jsem ze středního Slovenska a také jsem si neuměla představit, co to
je cigánská osada. Také to znám spíš z televize. Oni jsou skutečně velmi
chudí, nemají pomoc, vodu... ale byla jsem překvapená, jak mají čistě
vyprané prádlo, že vodu berou ze studní, že měli v rámci aktivačního
programu pořádkové služby, které ale se zrušením programu zmizely. Nikdy
jsem tam neviděla větší kontejner, kam by odpadky mohli dávat. Možná, kdyby
jim je tam někdo dal, udržovali by si sami pořádek. Mají to těžké. Nežije se
jim lehce.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Sdružení Romea přerušilo spolupráci s Odborem bezpečnostní politiky
Ministerstva vnitra
Občanské sdružení Romea přerušilo spolupráci s Ministerstvem vnitra,
kritizuje totiž jeho přístup k boji proti extremismu. Na ten se zaměřovala
pracovní skupina Task Force C, která vznikla za minulého kabinetu. Byli v ní
pracovníci Ministerstva vnitra, policisté a zástupci neziskových organizací.
Členové sdružení Romea se jednání této pracovní skupiny vedle například
sdružení In Iustitia nebo Českého helsinského výboru účastnili také.
Tomáš Bystrý měl na telefonu výkonného ředitele sdružení Romea Zdeňka
Ryšavého, stejně tak i právničku ze sdružení In Iustitia Kláru Kalibovou.
Jen dodáváme, že na třetí lince měl být i šéf Odboru bezpečnostní politiky
Ministerstva vnitra Martina Linharta, ten se však s odkazem na tiskové
prohlášení odmítl k záležitosti jakkoliv vyjadřovat.
„My jsme odpověď na otevřený dopis z 8. července, který jsme adresovali
Ministerstvu vnitra, konkrétně Odboru bezpečnostní politiky, dodnes
nedostali. Dostali jsme se pouze k tiskovému prohlášení, ale pokud někomu
píšete dopis, předpokládáte, že vám odpoví.“
Jako jeden z hlavních důvodů, proč jste se rozhodli s Ministerstvem
vnitra dále v boji proti extremismu nespolupracovat, uvádíte, že spolupráce
s ministerskými úředníky a policisty do konce loňského roku byla přínosná,
letos se ale jejich přístup podle vás změnil k horšímu, a to zejména při
posledních akcích krajně pravicové Dělnické strany sociální spravedlnosti a
také Dělnické mládeže. V čem, podle Vás, policie na těchto akcích nejvíce
selhala?
„Já Vás trochu opravím. My jsme spolupráci nepřerušili, jen společně s In
Iustitia a Amnesty International od začátku června žádáme o schůzku u
ministra vnitra. A teď k Vaší otázce. Vývoj byl postupný. Od začátku
působení Task Force C jsme spolu s ostatními organizacemi žádali, aby
pracovní skupina dostala nějakou formu, abychom přesně věděli, na čem budeme
pracovat a co by - třeba za dva roky - mělo být výstupem. Nepodařilo se. Na
schůzkách jsme většinou poslouchali, jak neziskové organizace prezentují
svoje projekty, jak se prezentuje ministerstvo. Ke konkrétní práci na nějaké
oblasti jsme se nedostali. V roce 2011 došlo ke dvěma problematickým zásahům
policie, a to v Novém Bydžově a Krupce. Novému Bydžovu jsme věnovali celé
jedno sezení Task Force C a nenašli jsme s policií a ministerskými úředníky
společnou řeč. Kritizujeme především to, že policie nepostupuje při
shromáždění neonacistů tvrdším způsobem proti těm, kteří porušují zákon. V
momentě, kdy se tak děje, policie říká, že z taktických důvodů nemusí
zasáhnout hned, ale zasáhne až poté. Když má někdo vlajku rozpuštěné
Dělnické strany, někdy se proti němu okamžitě zasáhne, jinde se to nechá
být.“
Souhlasila by s těmito posledními slovy Klára Kalibová z občanského
sdružení In Iustitia?
„Prakticky ano. Ještě bych doplnila, že jsme sice z Task Forcu neodešli –
samotnou otázkou ale je, zda skupina vůbec existuje v té podobě v jaké
existovala například v červnu. Ministerstvo vnitra se chystá pořádat
semináře, na které by měla mít přístup i média, čímž se naprosto ničí
potenciál, který pracovní skupina měla. Skutečnost, že například Romea
ukončuje spolupráci s Task Forcem – my to rovněž zvažujeme. Nejde o rebelii
nebo projev bezbřehého aktivismu. Je to znamení, že se něco nedaří. My
intenzivně zvažujeme, jestli se dále podílet.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Neziskové organizace kritizují Zprávu o extremismu pro rok 2010
Česká vláda schválila Zprávu o extremismu pro rok 2010 letos v květnu. Podle
Zdeňka Ryšavého ze sdružení Romea a Kláry Kalibové z nevládní organizace In
Iustita se v ní ale objevuje řada závažných nedostatků. Ani Romea, ani In
Iustita se k ní však ještě před schválením nemohly vyjádřit. I to ostatně
kritizovalo právě romské sdružení Romea ve svém otevřeném dopise
Ministerstvu vnitra. Ředitel odboru bezpečnostní politiky měl podle zástupců
Romey vyhrožovat, že pokud budou nadále kritizovat počínání Ministerstva
vnitra a Policie ČR, vyvodí z toho důsledky. Tomáš Bystrý připomíná, že
Ministerstvo vnitra se nám odmítlo k této věci jakkoliv vyjádřit.
Zdeněk Ryšavý: „To nebyla naše tisková prohlášení, jednalo se o
komentáře jednotlivých osob. Každý má v demokratické společnosti právo na
svůj názor, neuveřejňovali jsme ani žádné lživé informace. Nicméně nám řekl,
že pokud budeme tímto způsobem dále pokračovat, tak s námi ukončí
spolupráci.“
Poslední věc, kterou bych rád zmínil, je zpráva o extremismu pro rok
2010. Kláro Kalibová, vidíte v ní nějaké slabá místa?
Klára Kalibová: „Určitě v ní jsou pasáže, na které jsme upozorňovali
dopředu a mělo by se na nich ještě pracovat. Například zde chybí jakýkoli
závazek Ministerstva vnitra k ochraně obětí trestné činnosti z nenávisti,
což je klíčové. Dále je zarážející, že zpráva uvádí etnicitu pachatelů. To
je v České republice protiústavní. Proto je nezbytné na pochybení a
nedostatky upozorňovat. Byli jsme stejně jako kolegové z ostatních
neziskových organizací a akademické sféry připraveni pracovat na
problematice, která se dotýká řady jednotlivců i celých skupin obyvatel
žijících v České republice, o extremismu, resp. o projevech politického
radikalismu v České republice, které denně ohrožují desítky tisíc obyvatel.
A to nejen Romů, ale i migrantů a osob z majority. Ministerstvo vnitra by
jednoznačně mělo zodpovědět otázku, zda je pro ně i nadále boj s extremismem
skutečnou prioritou nebo zda pouze formálně plní svoje závazky.“
Zdeněk Ryšavý by něco ke zprávě o extremismu pro rok 2010 doplnil?
Zdeněk Ryšavý: „Já s tím mohu jenom souhlasit. My jsme na zprávu
spolu s In Iustitia a Amnesty International reagovali společným prohlášením
a vytýkali jsme přesně to, co zmínila Klára Kalibová. Tedy to, že je uvedena
etnicita pachatelů a že se extremistických trestných činů dopouštějí
pravicoví a levicoví radikálové a Romové. Já bych po Ministerstvu vnitra
chtěl statistiku, kolik Romů provedlo nějaký extremistický čin, kolik jich
evidují. Jestli o nich píší, musí je evidovat. Jak řekla Klára Kalibová, je
to protiústavní.“
Usilovali jste o to, aby mohla být zpráva vašimi občanskými sdruženími
projednána? Původně tomu tak, podle mých informací, nebylo.
Klára Kalibová: „Nebylo. Oproti loňskému roku, kdy jsme měli možnost
zprávu vidět ještě před vládním projednáváním, jsme ji letos nedostali. Což
opět považuji za projev zhoršení vztahů, pokud ne rovnou potrestáním celého
Task Force C. Proto jsme si zprávu vyžádali a nakonec ji i dostali, ovšem až
v době, kdy už prakticky nebylo možné, aby se k našim připomínkám jakkoli
přihlédlo. Tedy ano, zprávu jsme dostali, ale na naši žádost.“
Zdeněk Ryšavý: „My jsme ji nedostali ani v momentě, kdy ji schválila
vláda. Museli jsme si ji vyžádat na tiskovém oddělení a ještě nám to bylo
vytýkáno. Opravdu je velká škoda, že se nedá využít potenciálu lidí, kteří
tam jsou. Dal by se udělat velký kus práce.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Saxofonista Patrik Žiga okouzlil na castingu soutěže Česko Slovensko má
talent
Když saxofonista Patrik Žiga vystoupil na castingu soutěže Česko Slovensko má
talent, Jaro Slávik prohlásil: "Můžeme to zabalit, ten talent jsme našli."
Patrik by chtěl jednou vystupovat spolu se svými sourozenci a rád by se stal
profesionálním hudebníkem. Ve škole má nejraději matematiku, češtinu a
angličtinu. Kromě saxofonu hraje i na klavír, baví ho hokej, fotbal a
počítačové hry. Více už Iveta Demeterová.
Je letní sezóna festivalů a každý organizátor akce chce pro své publikum
to nejzajímavější, co diváka osloví. Nejinak tomu bylo i na romském
festivalu v Karviné. S velkým potleskem byl přivítán Patrik Žiga. Narodil se
v roce 1996 v Levoči. Talent u něj objevil jeho děda Ladislav Žiga, který
také hraje na saxofon. Patrik se svou hrou začal v 11 letech. Na veřejnosti
se poprvé objevil ve 12 letech. Měl možnost společně si zahrát s Felixem
Slováčkem, Mariánem Čekovským nebo Beátou Dubasovou. V současnosti
navštěvuje Základní školu v Bystranoch a základní uměleckou školu ve
Spišskej Novej Vsi. Jeho přáním je vystudovat konzervatoř a být úspěšným.
Když vzal Patrik poprvé do ruky dědečkův hudební nástroj bylo jisté, že je
výjimečný.
„Vzal jsme saxofon, foukl jsem a protože jsem pro to měl cit, poslali mne do
hudební školy.“
Někdo z vaší rodiny je muzikantem? Rodiče nebo prarodiče?
„Děda, otec, bratranec...“
A plánuješ do budoucna další hudební nástroj?
„Jo. Například klarinet, klavír a tak.“
Co všechno obnáší příprava ke hře na saxofon?
„Musím umět noty, stupnice, akordy.“
To ale znamená, že musíš hodně zkoušet, zatímco tvoji vrstevníci si hrají
venku. Nevadí ti to?
„Ne, nevadí.“
Jak je možné, že malému čtrnáctiletému chlapci nevadí, že si nehraje s
dětmi venku a raději zkouší?
„Tak někdy si hraju, ale trénovat musím.“
Kde všude už jsi svoji hru prezentoval?
„Poprvé v romské SuperStar, podruhé na Mini Talentu a potřetí v Česko
Slovensko má talent.“
Kam tě soutěže posunuly?
„Lidé mi hodně volali, měl jsem koncerty ve škole, v Redutě ...“
Zvykáš si na popularitu? Jaké to je?
„Dobré. Už jsem si trochu zvykl.“
Co plánuješ po základní škole?
„Jít na konzervatoř a stát se profesionálem.“
Už jsi se setkal s mnohými slavnými osobnostmi. Kdo na tebe nejvíce
zapůsobil?
„Felix Slováček, Aby Migga... Také ti, co byli na Česko Slovensko má talent
– Lucie Bílá, Jan Kraus, Jaro Slávik. V showbyznysu se musím snažit, nehrát
jen staré písničky dokola, ale hrát i nové a moderní, aby se to lidem
líbilo.“
Máš trému?
„Nemám. Hraju, jako bych byl doma v dětském pokoji.“
Patrik má jednu sestru a čtyři bratry. I oni se věnují hudbě. Patrik je
ale zatím převyšuje obrovským talentem a pílí. Rodiče se svým dětem věnují a
chtějí, aby z nich něco bylo.
„Když mu bylo 10 let, začal hrát na saxofon. Já byl také muzikant, ale ne
tak známým jako Patrik. Tedy když poprvé fouknul do saxofonu, poznal jsem,
že má talent. Potom jsem ho naučil jednu písničku a dědeček mi tenkrát řekl,
ať ho dám do umělecké školy, že uvidíme, co z toho bude. Ujal se ho pan
Trpák, sedmdesátiletý učitel, zdraví mu už neslouží, ale patří mu dík a
klobouk dolů před ním. Vytáhl Patrika na dnešní úroveň – dostal se například
do televize, kde mohl ukázat svůj talent.“
Jak byste reagoval, kdyby ho to najednou v pubertě přestalo bavit?
„Mohu slíbit, rovnou tady před Patrikem, že z něj něco bude. A ať poslouchá
nebo ne, rodiče musí ctít,“ dodává Patrikův otec Štefan Žiga.
Další informace o Patriku Žigovi najdete na jeho stránce
www.patrikziga.com
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Ve firmě Wistron InfoComm pracují lidé ze 126 zemí světa
V červnu získalo jedenáct různých organizací značku Ethnic Friendly
zaměstnavatel a my si o jednom z čerstvých držitelů budeme povídat.
Vypravíme se do vskutku multikulturní brněnské firmy Wistron InfoComm, mezi
jejímiž zaměstnanci nechybí ani Romové. O multikulturním prostředí ve firmě
hovořila Jana Šustová s personální ředitelkou Štěpánkou Jenešovou.
„Firma má název Wistron InfoComm. Jedná se o velkou výrobní společnost,
která vyrábí hardware, například LCD monitory, LCD televize, servery. Máme i
divizi evropského opravárenského střediska. Celkový počet zaměstnanců je
momentálně 2.500. Tedy velká společnost, velmi multikulturní. Zaměstnáváme
126 různých národností a co se týče romské etniky, vůbec ji neodlišujeme od
ostatních. Oni totiž splývají s našimi ostatními kolegy. Ani nedokáži
spočítat, kolik romských občanů mezi námi pracuje.“
Dalo by se i přesto říct, co Romové ve vaší firmě zhruba dělají a jaké
mají profese?
„Romové pracují na pozicích operátora výroby, tzn. že se spolupodílí na
výrobě finálního produktu, tedy jestli to bude LCD televize nebo počítač.
Dále máme romské kolegy ve skladu i v pozicích nižšího managementu,
například vedoucí týmu skladníků.“
Existují společenské předsudky říkající, že Romové nechtějí pracovat.
Jaké jsou zkušenosti u vás ve firmě?
„Jako personální manažerka vnímám dva přístupy k zaměstnání ze strany Romů.
Někteří přijedou třeba v BMW, žádají pouze razítko s tím, že pracovat
nechtějí. Druhá skupina lidí skutečně vyjádří při úvodním osobním pohovoru
zájem o práci a udělá vše proto, aby u nás příležitost dostala. Těm tleskáme
a přijímáme je bez jakýchkoli komplikací.“
Jak jste potom spokojeni s jejich prací?
„Spokojeni jsme. Nemohu říct ani zlomek negativního hodnocení.“
Jak jste se dozvěděli o certifikátu Ethnic Friendly zaměstnavatel a co
vás inspirovalo k tomu ucházet se o něj?
„Na to bych velmi ráda odpověděla. V Brně fungujeme od roku 2007 a od
stejného roku zastáváme a naplňujeme zásady, které řeší značka Ethnic
Friendly zaměstnavatel. Bylo mi líto, že mě zástupci IQ Roma oslovili až v
roce 2011 s tím, zda se nechceme zúčastnit tohoto certifikátu. Vysloveně
jsem do telefonu vykřikla: ‘No ano! Konečně! Však mi to děláme celou dobu!‘“
Z jakých zemí pochází vaši zaměstnanci?
„Z Afriky, například z Angoly, nebo z Malajsie, z Číny, z Filipín, z
Tchaj-wanu, to jsou naši chlebodárci. Máme i zaměstnance ze zemí bývalého
sovětského svazu, tzn. z Gruzie, Arménie, Uzbekistánu, Kazachstánu.
Zaměstnáváme i spoustu slovenských občanů, aniž bych tedy říkala, že to jsou
cizinci. Máme zaměstnance z Anglie... Snad kromě Aljašky a Jižní Ameriky
jsou u nás všelijaké národnosti a když uděláme analýzu demografického
složení, jedná se o 126 zemí světa.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 23. července už patří minulosti. Naladit si nás
můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás
také na internetové adrese romove.cz.
Romale, palikerav tumenge hoj sanas amenca. Šunaha pes pro aver kurko.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren Iveta Durdoňová a
Tomáš Bystrý.
|