Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
V dnešním vysílání se ještě ohlédneme za ročním předsednictvím České
republiky v mezinárodní iniciativě Dekáda romské inkluze, která usiluje o
lepší začlenění Romů do společnosti. Navštívíme město Písek, které chce
vybudovat Centrum sociálních služeb. Připomeneme 10. výročí o. s. Romodrom
spolu s jeho ředitelkou a samozřejmě nezapomeneme ani na romskou hudbu,
která vám určitě zpříjemní dnešní O Roma vakeren.
Mangav tumenge šukar sambat. Anas tumenge aktuálna informacii, interesantna
manuša. Phenaha tumenge palo Dekáda. Džana amenca andro than Písek the
amenca palo peskero sgeľipen povakerela e Marie Gajlová u mukaha tumenge
amare šukar giľa.
=[ Reportáž ]=
Co přineslo české předsednictví Dekádě romské inkluze
Po dobu jednoho roku byla Česká republika předsednickou zemí Dekády romské
inkluze, což je mezinárodní iniciativa dvanácti států usilující o řešení
problematiky chudoby, sociálního vyloučení a diskriminace romských komunit.
Od 1. července je novou předsednickou zemí Dekády Makedonie a u příležitosti
slavnostního předání předsednictví požádala Jana Šustová vládní zmocněnkyni
pro lidská práva Moniku Šimůnkovou o zhodnocení ročního působení Česka v
čele Dekády.
Co považujete za největší přínos českého předsednictví Dekádě romské
inkluze?
“Za úplně největší přínos považuji to, že se podařilo rozšířit dobrou praxi
z České republiky v tzv. vytváření zpráv o pokroku neboli progress reportu,
zpráv o pokroku v oblasti romské menšiny v České republice i do ostatních
zemí Dekády. To znamená, že za rok 2010 se v podstatě ve všech 12 evropských
zemích, které jsou členy iniciativy Dekáda romské inkluze, vytvářely zprávy
o pokroku ohledně stavu romské menšiny v jednotlivých zemích. U nás v České
republice se tento report nebo tato zpráva vytváří již od roku 1997, nám se
podařilo přenést tuto dobrou praxi i do ostatních států. A samozřejmě, že
jednotlivé zprávy o pokroku přinesou velmi důležité informace o stavu
romských menšin v těchto jednotlivých státech. A navíc umožní i velmi
důležité srovnání života romských populací v jednotlivých státech Dekády.”
Jsou ještě nějaké další akce nebo aktivity, ve kterých je Česká republika
pozitivním příkladem pro ostatní státy?
“Jedna z dalších věcí, které se nám povedly v rámci zásadních pěti priorit
předsednictví, které jsme si stanovili, je, že se nám podařilo více otevřít
otázku romských dětí a jejich životní situace. Ovšem nejen ve smyslu větší
inkluze a potírání segregace, tzn. zapojování dětí do středního vzdělávacího
proudu a vymýcení segregace dětí do zvláštních, praktických škol, ale
zejména v tom smyslu, že téma dětí je dnes inkorporováno do každého tématu a
priority Dekády. Například i na konferenci o bydlení, která byla pořádána na
začátku tohoto roku, se mluvilo o bydlení, ale opět s ohledem na práva a
zájmy dětí, romských dětí. Je velmi důležité, aby práva a situace dětí byla
dnes inkorporována a vtělena do každé z priorit romské Dekády. A možná ještě
další věc, která je velmi podstatná, což jsme také udělali poprvé, že jsme
přizvali jménem pana premiéra České republiky dalších několik států, aby se
staly členy Dekády romské inkluze, nejen proto, aby se rozšířil počet 12
stávajících členů. Zatím potvrdila Moldávie svou vůli stát se dalším členem
Dekády a na ostatní si počkáme.”
Jaké státy jste přizvali? Oslovili jste někoho konkrétně?
“Ze zemí Evropské unie jsme přizvali např. Belgii, Francii, Itálii,
Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Řecko, Velkou Británii, Švédsko, dále
Dánsko, Irsko. Těch zemí je tedy poměrně hodně.”
Byl z těchto zemí již nějaký ohlas? Nebo se ozvalo zatím pouze Moldavsko?
“Zástupci velvyslanectví Francouzské republiky a Nizozemského království
projevili zatím zájem o aktivity Dekády. Myslím si, že to může být první
stupeň jejich budoucího členství.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Obyvatelé Písku nechtějí Centrum sociálních služeb pro problémové mladé lidi
Město Písek chce na sídlišti Portyč vybudovat Centrum sociálních služeb pro
početnou skupinu problémových mladých lidí - především pak Romů - ve věku 15
až 26 let. V únoru letošního roku se konalo veřejné projednávání k tomuto
záměru, kde se valná většina zúčastněných vyjádřila záporně. Lidé se
dožadovali vyhlášení referenda a dalšího projednávání záměru s veřejností.
Zástupci města tento týden zveřejnili anketu, kde se opět ptají na názor
obyvatel týkající se tohoto projektu. Podrobnosti zjišťovala Jitka Cibulová
Vokatá.
Po čtyřech měsících, které uplynuly od bouřlivého veřejného projednávání
záměru vybudování centra sociálních služeb na sídlišti Portyč, se obyvatelé
dočkali jen další ankety. Opět mají vyjádřit postoj k tomuto projektu. Podle
následujících výpovědí tato anketa názor píseckých rozhodně nezmění.
“Ne, nesouhlasím. Budou tady dělat jenom nepořádek.”
“Nechci to tady. Mám toho plný zuby. Jsou to jenom hry politiků. Nevěřím
tomu. V žádném případě.”
“Určitě ne, protože si myslím, že Romů už je tu moc velká koncentrace. Já
nesnáším pozitivní diskriminaci.”
“Pořád se snažíme všeobecně je podporovat, ale ti lidé si toho neváží. Hřeší
stále na to, že my je budeme dotovat, to se mi nezamlouvá.”
Názor nezměnili ale ani mladí Romové z píseckého sídliště Portyč, pro
které by toto centrum bylo především určeno.
Chodil byste tam?
“Chodil.”
Jakou aktivitu byste si tam třeba představoval?
“Nejradši dělám beatbox. Třeba by tam byly nějaké mikrofony, takže jedině
to.”
“Možná by tam byl třeba nějaký beat. Tanec. ”
Takže byste čas trávili více tam než tady uprostřed paneláků?
“Ano, přesně.”
“Pomohlo by nám to asi najít nějaké zaměstnání a mohli bychom se tam také
vzdělávat, abychom žili řádně. Ne tak, jak to tady chodí s dětskými gangy.”
Centrum sociálních služeb by mělo být určeno nejenom pro členy sociálně
vyloučených rodin, ale také pro setkávání dalších obyvatel sídliště. S jeho
konkrétní podobou se každý může seznámit na webových stránkách města a také
v Píseckém zpravodaji. Jak bude objekt vypadat, nám přiblížil autor studie,
architekt Stanislav Šrot:
“Hlavní funkční náplní komunitního centra jsou volnočasové aktivity. Budou
tam především víceúčelové prostory, jako například tělocvična, posilovna. Je
tam počítáno s tanečním sálem, potom také s počítačovou místností, ve které
budou umístěny počítače s přístupem na internet. Je tam samozřejmě to, co je
pro každý provoz nutné, a to sociální zázemí, zázemí pro zaměstnance. Část
nízkoprahového centra je už specifikována přesněji, tzn., že tam jsou
prostory, které mají jednoznačně definovaný účel. V podstatě jsou tam
situována dvě kontaktní místa. Je tam situováno zázemí pro zaměstnance,
klubovna, dílny, učebny a dále.”
Zatímco většina obyvatel považuje nově vyhlášenou anketu, která potrvá až
do konce srpna, za zbytečnou, starosta Písku Ondřej Veselý je jiného názoru:
“Je to informativní anketa, tzn., že z ní máme sesbírat relevantní data o
názoru občanů Písku na tuto lokalitu. Má sloužit jako podpůrný názor pro
zastupitele při rozhodování o tom, zda požádat o dotaci na vybudování centra
sociálních služeb. Každý ze zastupitelů je samozřejmě individuální
organizmus, každého tedy ovlivní něco jiného. Někoho ovlivní finanční
stránka věci, tzn., že tu máme nějakou oblast, která je problémová, není
hezká, uděláme tedy to, že ji upravíme. To budou hodnotit zastupitelé, kteří
přihlížejí více k finanční oblasti. Jiní zase budou hodnotit to, že můžeme
zlepšit sociální situaci na sídlišti Portyč. Jiné obyvatele nebo zastupitele
může samozřejmě ovlivnit nesouhlas, respektive postoj obyvatelstva.”
Vybudování píseckého centra sociálních služeb za 23 milionů korun, stejně
tak jako jeho provoz, by měly pokrýt finance získané z dotací. Zda o ně
město zažádá, rozhodou zastupitelé na svém zasedání na přelomu září a října
letošního roku.
Další informace o Centru sociálních služeb Portyč najdete na stránce
www.mesto-pisek.cz
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Občanské sdružení Romodrom poskytuje sociální služby již 10 let
Občanské sdružení Romodrom oslaví v úterý 12. července své první kulaté
narozeniny. Za deset let svého působení v České republice úspěšně pracovalo
s dětmi i dospělými v jejich různých životních situacích. Jeho motto,
„Džanas Peskero drom,“ se tak podařilo beze zbytku naplnit. Romodrom zná
svou cestu. S jeho ředitelkou Marií Gailovou hovořila Iveta Demeterová.
V roce 2000 nastoupila jako terénní sociální pracovnice pro městskou část v
Praze - Uhříněvsi. V té době se zde, na území Prahy 22, nacházelo romské
ghetto, kde žilo patnáct rodin v kůlnách a garážích. Patřily zkrachovalé
cihelně, kde tito lidé za jejího povozu pracovali - se ztrátou zaměstnání
přišli i o střechu nad hlavou, tak na své začátky vzpomíná zakladatelka a
ředitelka sdružení Marie Gailová.
Dnes Romodrom realizuje programy pro děti a mládež, vězeňské programy a
programy v sociálně vyloučených lokalitách. Vězeňské programy v současnosti
úspěšně běží ve věznici Pardubice, Vinařice a Oráčov. Program Romodrom pro
regiony funguje v pěti krajích - Olomouckém, Moravskoslezském,
Jihomoravském, Středočeském a Královéhradeckém. Marie Gailová uvádí:
“K dnešnímu datu máme 80 zaměstnanců, to už o něčem svědčí. Máme čtyři velké
programy.”
Jaké jsou tedy stěžejní programy sdružení Romodrom?
“Začínali jsme s vězeňskými programy, tj. sociální práce ve věznicích
Oráčov, Vinařice a Pardubice. V podstatě jde o to, abychom pro klienty
připravili prostředí na výstup, tzn. aby neztratili kontakt s rodinou, aby
měli práci po výstupu a aby se měli kam vrátit.”
Je to velký problém pro propuštěného sehnat práci?
“Určitě ano.”
Kde se mohou uplatnit?
“Většinou to děláme tak, že nasmlouváváme velké supermarkety, kde je již
dopředu domluveno, co je to za klienta. Problémem je, že všude chtějí výpis
z trestního rejstříku, tudíž to musí být dopředu domluvené, kam daného
klienta umístíme.”
Vrátím se ještě k tomu, co jste říkala na začátku, k vašim velkým
stěžejním projektům. Není to jenom vězeňský program...
“Samozřejmě. S tím jsme začínali. Jako první byla děcka, volnočasové
aktivity, práce s dětmi, volnočasové aktivity, s tím se tak začíná. Pak jsem
si řekla, že to vůbec nestačí, že musíme pracovat s celou rodinou. Spousta
mých klientů byla ve výkonu trestu, začala jsem tedy jako první vězeňský
sociální program. Následovaly regiony, a to už právě jsme v pěti regionech
České republiky. Terénní sociální práce ve vyloučených lokalitách.”
Potýkáme se v současné době s krizí. Jak je to s dotacemi pro Vaše
sdružení? Vím totiž, že mnoho romských i pro-romských sdružení právě na toto
naráží. Nedostanou dotace a nejsou peníze. Oni poté nemohou pokračovat.
“Je to o plánování. Peněz je samozřejmě každý rok méně. I my jsme
samozřejmě dostali o 30 procent méně než v minulém roce. Jestli chceme
udržet své programy, musejí se hledat další zdroje, tzn. evropské peníze a
sponzoři.”
Vím také, že jezdíte s dětmi na letní tábory. Kam se chystáte s dětmi
vyjet letos?
“Tento rok se bude náš letní tábor odehrávat, už vlastně třetím rokem, v
našem středisku v Ratajích nad Sázavou. Jezdí tam naše nízkoprahové děti z
Prahy 8, to už je tradice. Předtím jsme dělali větší tábory. Tenhle rok není
právě kvůli penězům, proto, že jsme nedostali ani korunu na tábor, jsem
musela všechno získat sponzorským darem.”
Je to lehké?
“No, lehké to v žádném případě není, ale když je dobrá vůle... Navíc už mám
spousty sponzorů. Dá se to tedy udělat tak, aby se tábor uskutečnil.”
Říkala jste, že s dětmi vyjíždíte do vašeho střediska. Jak jste se
propracovali k tomu, že Romodrom má také své středisko nebo místo, kam
jezdíte v létě?
“Je to dlouholetá záležitost. Na trhu jsme už 10 let. Každý rok jsme dělali
tři turnusy táborů. Vždycky jsme si pronajímali místo, které bylo velice
drahé. Jednoho dne jsme si řekli, že za ty peníze bude lepší, když si
pořídíme náš vlastní tábor.”
S vámi jezdí jenom romské děti?
“Vůbec nerozlišujeme. Jezdí s námi děcka ze sociálně slabého prostředí.”
Slavíte 10 let. Jak budou vypadat oslavy?
“Sejdou se všichni naši zaměstnanci. Přijedou ze všech krajů. Bude to na
Habrovce 12. července. Budeme mít dvě romské kapely. Začneme tím, že farář
promluví o Romodromu, posvětí nám naše programy, aby se nám dařilo. Nám a
našim klientům. Budou tam naši zaměstnanci a naši donoři, které jsme
samozřejmě pozvali.”
Co chystáte dobrého na zub pro vaše donory?
“Samozřejmě romskou kuchyni.”
Například?
“Například holubky, to je tradiční romské jídlo. Je to plněné zelí. Potom
také marikľe, halušky, perkelt...”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Romští dobrovolníci uklízeli ústecké sídliště Mojžíř
A teď už se podíváme na sídliště Mojžíř, okrajovou čtvrť Ústí nad Labem,
která se v poslední době stává sociálně vyloučenou lokalitou. K jeho
zvelebování se rozhodli manželé Šenkiovi se svým sdružením O Roma dživen. V
Ústí bydlí teprve tři měsíce, ale už přiložili ruku k dílu. Oslovili
dobrovolníky a uklízí pravidelně své sídliště. Začali tím, že oslovili
místostarostku neštěmického obvodu Lenku Jaremovou. Více se dozvíte z
příspěvku Ivety Demeterové.
“Mě oslovili manželé Šenkiovi, kteří mi tím udělali obrovskou radost,
protože to bylo ve chvíli, kdy já už jsem byla opravdu bezmocná a hledala
jsem nějakou takovouhle pomoc mezi našimi občany. S nápadem dobrovolného
úklidu přišli vlastně oni. Přiznám se, že jsem byla trošku nedůvěřivá.
Domluvili jsme se na tom, že si pan Šenki vezme sídliště Mojžíř na starost a
že mi ukáže, že to prostě jde. Na první úklid, který jsme naplánovali, jsem
se jela podívat.Dohodli jsme se, že jim půjčím nějaké nářadí, dám jim pytle.
Musím se přiznat, že když jsem přijela, zůstala jsem v šoku. Čekala jsem
totiž tak 10, 15 lidí. A tam bylo neuvěřitelné množství lidí.”
Čím si vysvětlujete to množství pomáhajících?
“Dala bych to na vrub paní Šenkiové, protože ta je tam úžasným způsobem
hecovala. Chodila mezi domy. Výborně s ní spolupracovaly děti. Musím říct,
že s dětmi to umí perfektně. Udělala jim z toho hru. Řekla bych to asi
takhle: Myslím si, že kdybych tam přišla já jako místostarostka, že by na mě
asi moc nedali. Ale tím, že tam přišel někdo z nich, kdo tam bydlí, mělo to
pro ně větší váhu. Jedna věc je, že chtěli udělat radost sami sobě, druhá
věc je i ta, že chtěli ukázat, že všechno, co je tam špatné, nedělají oni,
že dokáží udělat i něco dobrého.”
Kdyby nepřišli manželé Šenkiovi s tím nápadem, oslovila byste někoho
jiného? Hledala byste? Nebo jak by to vypadalo?
“Nejde tu přímo jenom o úklid, jde i o soužití minority s majoritou, které
mě v našem obvodu hodně trápí. Nebudeme si nic nalhávat, obvod Neštěmice,
Mojžíř, Krásné Březno, snad kromě městských Předlic, je opravdu v krizi, co
se tohoto týče. Vím to od našich spoluobčanů, jak z majoritní společnosti,
tak z minoritní. Vím, jak to tady bylo, když se tu pořádal hon na Matiční
ulici. Mám hrozné obavy, že nám tu rostou takovéhle případy. A bude jich
víc. Nejlepší je předcházet tomu. Prevence. A prevence je o rozhovoru a o
nějaké spolupráci. Proto já jsem se rozhodla, že nějaké takovéhle sdružení
najdu. Netýká se to jenom úklidu, týká se to problému soužití jako
takového.”
Marie Šenkiová je ústeckou rodačkou. Do Prahy se přistěhovala za
manželem, zde založili občanské sdružení o.s. Roma Dživen. Před třemi měsíci
se opět i se svou rodinou vrátila do svého rodného města. To, co viděla
kolem sebe, ji velmi znepokojovalo a řekla si, že bude nutná změna:
“Byl to takový nápad. Sebrala jsem se, šla jsem ven. A řekla jsem si: Ne,
takhle to nejde. Sebereme se a půjdeme uklízet. Svoláme víc lidí. A šlo to.
Nepřesvědčovala jsem. Vylepili jsme plakátky, že bude dobrovolná akce, že se
bude uklízet sídliště Mojžíř, a oni šli sami, protože lidé také nechtějí žít
v takovémhle prostředí. Představte si, že tu dokonce nebyly vůbec žádné
koše. A uklízel to jeden člověk, který to vůbec nestíhal.”
Kolik lidí se zúčastnilo úklidu?
“Bylo jich asi 56 dospělých a okolo 50 dětí. Děti si zpívaly, dostávaly
bonbonky jako odměnu.”
To znamená, že průběžně udržujete na sídlišti pořádek?
“Pravidelně vychází, jak kdy, někdy pět chlapů. Nejméně jsou ale čtyři, co
pravidelně chodí a uklízejí.”
Místostarostka Jaremová po úklidové akci narážela na nepříjemné komentáře
tamních obyvatel i místního tisku. A k tomu tedy dodává:
“Spousta lidí si myslela, že to bylo placené, že to byly veřejně prospěšné
práce, popřípadě, že když měli vestu s nápisem Šenki, že pan Šenki na tom
vydělal. Není to pravda. Byla to dobrovolná akce. Jediné, co to stálo město,
byly pytle, což je úplně zanedbatelná položka. Další věc, kterou bych chtěla
říct, že ohlasy typu 'Jednou uklidili a my se z toho máme zbláznit!' také
nejsou na místě, protože pokud vím, pan Šenki pokračuje v úklidu dál. Vadí
mi reakce lidí typu 'Paní místostarostka je ráda, že jednou uklidili'. K
tomu musím podotknout, že ano, jsem ráda. A myslím si, že zrovna tihle lidé,
kteří píšou takové komentáře, by měli být také rádi.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
O činnosti ústecké Poradna pro občanství, občanská a lidská práva
Ústecká Poradna pro občanství, občanská a lidská práva je sedmou v
republice. Další jsou v Děčíně, Varnsdorfu, ve Slaném, Berouně, Olomouci a
Praze. Její pracovníci pomáhají těm, kteří žijí v tzv. sociálně vyloučených
lokalitách. Jde tedy převážně o lidi, kteří nemají práci, mají malé nebo
žádné příjmy a mají i problémy s bydlením. Poradna má zajištěný provoz na
tři roky z evropských fondů. Podle odhadů by za tu dobu měla pomoci více než
šesti stovkám lidí. Podrobnosti se dovíte od Gabriely Hauptvogelové.
Pracovníci poradny nabízejí své služby v Předlicích, Krásném Březně, na
Střekově, v Novém Světě a v Mojžíři. Nejčastěji se na ně s žádostí o pomoc
obracejí lidé z Předlic. Vedoucí poradny Lenka Balogová mi řekla, že se ve
většině případů zabývají předluženými rodinami:
“Znamená to, že rodina už žije v evidenci exekutora, takže má exekuční
příkaz nebo to je platební rozkaz. Následně se objevují také nedoplatky u
leasingových společností. Na druhou příčku bych asi postavila dávky státní
sociální podpory, dávky hmotné nouze, kdy klient neví, na co má nárok.”
Zadlužení je asi velký problém. Jak můžete vůbec někomu pomoct, když už
je třeba vydán platební rozkaz nebo se na něj chystá exekutor?
“Snažíme se dodržet odvolací lhůtu a podat nějaký opravný prostředek s tím,
že zároveň poukazujeme na nepříznivou situaci klienta. Také trošku sázíme na
morální aspekt, kdy by se klientovi situace ještě zhoršila a upadl by ještě
na větší dno, než je v současnosti. Snažíme se s těmi společnostmi nebo
přímo s exekutorem domluvit na nějakém splátkovém kalendáři v rámci platební
schopnosti konkrétního klienta.”
Pomoc najdou i ty rodiny, které mají dítě v ústavní výchově, anebo jim to
hrozí. Poradna v takových případech spolupracuje se sociálními pracovnicemi
ústeckého magistrátu. Snaží se zajistit lepší podmínky pro bydlení a
především práci aspoň jednomu z rodičů, řekla Lenka Balogová:
“To znamená, že jim tu pomocí různých nabídkových serverů vyhledáváme
zaměstnání, telefonujeme k zaměstnavateli. Snažíme se klienta připravit na
vstupní pohovor. A v konečné fázi doprovod klienta přímo k pohovoru.”
Takhle to zní, že vlastně vy děláte všechno za lidi, kteří mají nějaký
problém. Tak to asi ale nebude...
“Samozřejmě, že ne. Snažíme se klienta přinutit k tomu, aby přemýšlel o své
situaci a sám si nastavil reálné kroky. Přemýšlel o tom, zda je vůbec
schopen to splnit nebo toho dosáhnout. My ho samozřejmě celým procesem
provádíme.”
Už se vám i stalo, že to někdo vzdal?
“Tato situace nastala. Týkalo se to rodiny, která řešila především výchovné
problémy svých dětí, ale samozřejmě se to kumulovalo i s jinými problémy.
Rodina nechtěla spolupracovat a odstěhovala se do jiného okresu s tím, že
tady měli opravdu nevyhovující bytové podmínky. My už jsme byli, dá se říct,
na dobré cestě, jelikož jsme zmobilizovali právě oddělení sociálně–právní
ochrany dětí, takže tam nějaký posun byl. Myslím si ale, že tímto krokem,
který zvolila, svou situaci nevyřeší a propadne se asi na hlubší sociální
dno, než byla tady v Ústí.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 9. července už patří minulosti. Naladit si nás můžete
ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na
internetové adrese romove.cz.
Romale, palikerav tumenge hoj sanas amenca. Šunaha pes pro aver kurko. Ma
bisteren - amenca pes dodžanena butheder. Irinen amenge so kamen, či koho
kamen šunel andro magazínos. Mangav tumenge savorenge šukar rati. The
žutinel tumen o Del.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Demeterová a
Jaroslav Sezemský.
| 
Co považujete za největší přínos českého předsednictví Dekádě romské
inkluze?
“Jedna z dalších věcí, které se nám povedly v rámci zásadních pěti priorit
předsednictví, které jsme si stanovili, je, že se nám podařilo více otevřít
otázku romských dětí a jejich životní situace. Ovšem nejen ve smyslu větší
inkluze a potírání segregace, tzn. zapojování dětí do středního vzdělávacího
proudu a vymýcení segregace dětí do zvláštních, praktických škol, ale
zejména v tom smyslu, že téma dětí je dnes inkorporováno do každého tématu a
priority Dekády. Například i na konferenci o bydlení, která byla pořádána na
začátku tohoto roku, se mluvilo o bydlení, ale opět s ohledem na práva a
zájmy dětí, romských dětí. Je velmi důležité, aby práva a situace dětí byla
dnes inkorporována a vtělena do každé z priorit romské Dekády. A možná ještě
další věc, která je velmi podstatná, což jsme také udělali poprvé, že jsme
přizvali jménem pana premiéra České republiky dalších několik států, aby se
staly členy Dekády romské inkluze, nejen proto, aby se rozšířil počet 12
stávajících členů. Zatím potvrdila Moldávie svou vůli stát se dalším členem
Dekády a na ostatní si počkáme.”
Poslech:
Související články
Po čtyřech měsících, které uplynuly od bouřlivého veřejného projednávání
záměru vybudování centra sociálních služeb na sídlišti Portyč, se obyvatelé
dočkali jen další ankety. Opět mají vyjádřit postoj k tomuto projektu. Podle
následujících výpovědí tato anketa názor píseckých rozhodně nezmění.
“Určitě ne, protože si myslím, že Romů už je tu moc velká koncentrace. Já
nesnáším pozitivní diskriminaci.”
“Nejradši dělám beatbox. Třeba by tam byly nějaké mikrofony, takže jedině
to.”
“K dnešnímu datu máme 80 zaměstnanců, to už o něčem svědčí. Máme čtyři velké
programy.”
“Samozřejmě. S tím jsme začínali. Jako první byla děcka, volnočasové
aktivity, práce s dětmi, volnočasové aktivity, s tím se tak začíná. Pak jsem
si řekla, že to vůbec nestačí, že musíme pracovat s celou rodinou. Spousta
mých klientů byla ve výkonu trestu, začala jsem tedy jako první vězeňský
sociální program. Následovaly regiony, a to už právě jsme v pěti regionech
České republiky. Terénní sociální práce ve vyloučených lokalitách.”
Vím také, že jezdíte s dětmi na letní tábory. Kam se chystáte s dětmi
vyjet letos?
“No, lehké to v žádném případě není, ale když je dobrá vůle... Navíc už mám
spousty sponzorů. Dá se to tedy udělat tak, aby se tábor uskutečnil.”
“Je to dlouholetá záležitost. Na trhu jsme už 10 let. Každý rok jsme dělali
tři turnusy táborů. Vždycky jsme si pronajímali místo, které bylo velice
drahé. Jednoho dne jsme si řekli, že za ty peníze bude lepší, když si
pořídíme náš vlastní tábor.”
“Mě oslovili manželé Šenkiovi, kteří mi tím udělali obrovskou radost,
protože to bylo ve chvíli, kdy já už jsem byla opravdu bezmocná a hledala
jsem nějakou takovouhle pomoc mezi našimi občany. S nápadem dobrovolného
úklidu přišli vlastně oni. Přiznám se, že jsem byla trošku nedůvěřivá.
Domluvili jsme se na tom, že si pan Šenki vezme sídliště Mojžíř na starost a
že mi ukáže, že to prostě jde. Na první úklid, který jsme naplánovali, jsem
se jela podívat.Dohodli jsme se, že jim půjčím nějaké nářadí, dám jim pytle.
Musím se přiznat, že když jsem přijela, zůstala jsem v šoku. Čekala jsem
totiž tak 10, 15 lidí. A tam bylo neuvěřitelné množství lidí.”
Kdyby nepřišli manželé Šenkiovi s tím nápadem, oslovila byste někoho
jiného? Hledala byste? Nebo jak by to vypadalo?
Pracovníci poradny nabízejí své služby v Předlicích, Krásném Březně, na
Střekově, v Novém Světě a v Mojžíři. Nejčastěji se na ně s žádostí o pomoc
obracejí lidé z Předlic. Vedoucí poradny Lenka Balogová mi řekla, že se ve
většině případů zabývají předluženými rodinami:
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články