Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.

„V prvním manželství jsem porodila dvě děti – dcera byla postižená a zemřela, syn je závislý na drogách,“ vypráví svůj příběh jedna z účastnic nedávného národního setkání lidí žijících v chudobě paní Jarka.

„Skončila jsem na ulici. Pomohla mi Armáda spásy. Mým cílem je pomoci a poradit lidem, kteří jsou ve stejné situaci, jako jsem byla já. Dnes jsem na tom o něco lépe, ale na špatné časy nezapomínám.“

Co pro Vás začlenění znamená? Co byste poradila?

„Jak říkám, hlavně nezapomenout na zlé časy. Nezanevřít na lidi, se kterými se potkáte venku. Pokusit se i ostatním vysvětlit, že změna je možná, jen ji musí chtít.“

„Já jsem závislý na hazardní hře,“ říká další z účastníků konference pan Jirka.

„Závislý jsem 23 let a pořád se potácím mezi závislostí a snahou začlenit se do normálního života. Rád bych tu teď řekl, že se nedělá vůbec nic. Na každém rohu jsou stále vidět herny.“

Hlavní téma dnešního setkání zní „Co pro Vás znamená začlenění“?

„Pro mě znamená možnost jít po ulici a nezávidět ostatním, že mají pěkná auta, práci. Až pocítím na vlastní kůži radost, že žiju, a bude to radost upřímná, přirozená, vnitřní... To bude moje začlenění.“

Během posledních dvou měsíců se pracovalo na výstupech z druhé národní konference o chudobě. K čemu se dospělo?

„Za prvé jsme shrnuli to, jak naši lidé vnímají sociální začlenění a běžný život. Zatím totiž máme pouze definice odborníků a profesionálů,“ říká Katarína Klamková z pořádající organizace IQ Roma servis, která měla výsledky konference na starosti.

„Z průzkumu vyplývá, že ‘sociální začlenění a běžný život‘ pro účastníky znamená legální a stálou práci, na kterou jsou hrdi. Rodinu a děti, ve které jsou v bezpečí. Důstojné bydlení, dobré vzdělání, přijetí od ostatních, tělesné a duševní zdraví. Dále schopnost nezávidět, být šťasten s tím, co mám, pomáhat druhým. Mít cíl, vědět, co chci a jít za tím.“

Kromě samotných představ o tom, co konkrétně pro tyto lidi znamená sociální začlenění, se účastníci zabývali i samotným poskytováním sociálních služeb.

„Nejčastěji se lidé o sociálních službách nedozvídají z internetu nebo jiných veřejně správních nástěnek. Spíše ústní formou. Za přínos nejvíce považují psychickou podporu. Oceňují lidskost, důvěru a porozumění. Což se dnes bohužel často skrývá. Lidé hledí zejména na odbornost, jak je služba efektivní apod. Jenže oni potřebují hlavně citlivý přístup, najít záchytný bod. Pak získají sebedůvěru.“

Z průzkumu jednoznačně vyplynulo, že je potřeba více terénních služeb. Doplňuje Katarína Klamková:

„Ocenili by, kdyby se zvýšila informovanost. Například posílením terénních služeb. Dále se jedná o individuální přání. Často se vyskytuje neochota pracovníků, zneužívání postavení, šikana ...“

Vyskytlo se při průzkumu něco, co Vás osobně překvapilo?

„Asi obecný závěr, že pro ně není důležitá odbornost, ale důvěra a dobrý pocit při prvním kontaktu.“

Získané závěry budou využívat neziskové organizace České republiky, budou k dispozici úředníkům a politikům nebo na radnicích či krajských úřadech.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
25.06.2016	Brněnský projekt Rychlého zabydlení pomůže padesáti rodinám	O Roma Vakeren
09.04.2016	Z bývalé herny v Brně vzniklo nahrávací studio Amaro records	O Roma Vakeren
27.02.2016	Zubařka odmítla ošetřit Romy, nakonec se musela omluvit a odškodnit je	O Roma Vakeren
28.11.2015	Reportáž	O Roma Vakeren
30.03.2015	Úspěšní a pracující Romové nejsou výjimkami	Zprávy ze života Romů
07.03.2015	Klienti IQ Roma servisu si v Brně vybudovali posilovnu	O Roma Vakeren
21.02.2015	Výstava Nežít ve stínu představuje Romy, kteří nechtějí být vnímání jako stín společnosti	O Roma Vakeren
10.02.2015	Brněnští romští studenti vybudovali posilovnu	Zprávy ze života Romů
07.02.2015	Na místě dřívější herny vznikne v Brně nahrávací studio pro romské hudebníky	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

„Ano, byli jsme k tomu donuceni, protože naši členové měli čím dál tím více existenčních problémů a sport byl odsunut do pozadí. Na Karlovarsku, asi jako všude v republice, se lidé nejvíce potýkají s nezaměstnaností a bytovou tísní. Situace se ještě více zkomplikovala ve chvíli, kdy se naši lidé začali vracet z Kanady a z Anglie. Přicházeli bez prostředků a vlastně zůstali na ulici. Jednou z hlavních priorit tedy začalo být shánění bydlení pro lidi, kteří neměli dostatek vlastních financí na pronájem. Mnoho klientů podnájem nezískalo jenom na základě romské příslušnosti. Proto jsme hledali východisko a našli jsme jej v provozování hotelové ubytovny pro sociálně slabé.“

Co si pod tím máme představit?

„Přemluvili jsme jednoho soukromého podnikatele k tzv. sociálnímu podnikání a jeho hotel jsme přebudovali na ubytovnu. Jedná se vlastně o azylové bydlení.“

Fungujete 24 hodin jako stálá služba?

„Ano. Zaměstnanci pracují na směnný provoz. V hotelu sídlíme, máme v něm kanceláře. Všichni obyvatelé ubytovny jsou zároveň klienty našeho sdružení.“

Kolik u vás stojí měsíční nájem?

„To je různé. Odvíjí se od velikosti bydlení, zhruba mezi 6 až 8 tisíci korun. Z této částky nám úřad města Karlovy Vary přispívá na bydlení od 30 do 50 procent.“

Jaká je spolupráce s městem?

„Rok od roku lepší. Finanční prostředky na chod sdružení sice nedostáváme, máme ale na radnici otevřené dveře.“

Vraťme se k období, kdy se karlovarští občané navraceli z Kanady domů. Kolik jich bylo?

„Na naší ubytovně je asi sedm rodin, které se vrátily z různých zemí. Dalších dvanáct se různě ‚toulá‘ po Varech a deset se jich nahlásilo, že se teprve bude vracet.“

Přijeli tedy bez prostředků a teď očekávají od vašeho sdružení pomoc?

„Většina z nich přijela absolutně bez prostředků a naše organizace byla jejich poslední možností, resp. východiskem, jak z tíživé situace ven.“

V čem dále, kromě prioritního sociálního bydlení, pomáháte?

„V hledání zaměstnání. Pomáháme i základním školám s nultými ročníky pro sociálně slabé. Vyřizujeme za děti některé formality a doprovázíme je do vyučování, čímž zabraňujeme absenci.“

Ráno vyzvednete děti doma a vyprovodíte je do školy?

„Ano. Večer rodiny obejdeme, zjistíme, jestli některé z dětí není nemocné a pak je ráno odvážíme do školy. Děti jsou z různých částí města a stávalo se nám, že některé do školy nedorazily, protože neměly na autobus.“

Rozvážíte je vlastním autem nebo máte autobus?

„Ne, vlastními osobními auty. Zadarmo.“

Jak je to s nezaměstnaností?

„Karlovy Vary jsou multikulturním městem, nezaměstnanost je zde veliká. Každý zaměstnaný člověk pro nás znamená velký úspěch.“

Jaké tu jsou pro Romy pracovní příležitosti?

„Nejvíc asi ve stavebnictví a při úklidu města.“

Pomáhá vám při práci fakt, že je sdružení na Karlovarsku známé a má svoji historii? Máte za sebou kus práce, pomáhají vám získané kontakty?

„Dnešní doba je o kontaktech a známostech a my toho plně využíváme.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
29.03.2002	O Roma Vakeren	O Roma Vakeren

„Středisko Naděje v Mladé Boleslavi funguje od roku 1999. Nabízíme služby lidem bez domova. Poskytujeme základní hygienický servis, oblečení z šatníků. Klienti u nás dále tráví svůj čas. Pomáháme jim s vyřizováním dokladů, doprovázíme je na úřady práce. Máme vlastní terénní pracovnice, které klienty vyhledávají a poskytují jim poradenskou pomoc. Provozujeme také noclehárnu, kde je dvanáct lůžek pro muže a čtyři lůžka pro ženy.“

Řekl bych, že vás klienti budou více navštěvovat v zimě. Jak je to v létě?

„Je pravidlem, že v zimě máme daleko větší počet klientů, často nad naši kapacitu. Za velkých mrazů otevíráme i denní středisko, aby lidé mohli přečkat noc v klidu a bezpečí. Přes léto jich bývá méně, i přes to je kapacita naplněna na 80 procent.“

Chodí k vám lidé s dětmi?

„Ano, ale v současnosti se zde nachází azylový dům pro matky s dětmi, takže je posíláme tam.“

Na co si lidé bez domova nejvíce stěžují? Co je pro ně největší problém?

„Nejtěžší je sehnat práci. Lidé, kteří pracovat chtějí, naráží za prvé na různá omezení nebo je překážkou jejich věk. Dále jim chybí potřebné návyky. Vhodné by byly například pomocné práce. Problémy přetrvávají i přes skutečnost, že ve Středočeském kraji je poměrně vysoká zaměstnanost. Pokud ale práci seženou, jedná se o jednorázové brigády.“

Obrací se na vás i Romové nebo cizinci?

„Určitě. My jsme zařízeni pro osoby starší 18 let. Samozřejmě se jim snažíme pomoci, nabídnout základní služby týkající se stravy, ošacení, hygieny. V neposlední řadě i poradenství – sháníme jim práci, doporučujeme je. Zkrátka děláme pro klienty maximum.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
20.08.2013	Písecká pobočka Naděje chystá pro romské děti rozlučku s prázdninami	Zprávy ze života Romů
06.02.2012	Naděje pro sociální začleňování	Zprávy ze života Romů
02.08.2011	Nové středisko Naděje v Plzni pomůže rodinám ohroženým sociálním vyloučením	Zprávy ze života Romů
16.11.2010	Roudnická pobočka Naděje spolupracuje s Agenturou pro sociální začleňování při Úřadu Vlády ČR	Zprávy ze života Romů
08.04.2010	Naděje v Písku pořádá fotbalový turnaj pro jihočeské dětské romské kluby	Zprávy ze života Romů
16.04.2008	Program o romské menšině	Zprávy ze života Romů
19.03.2008	Projekt Aktivizace pracovního potenciálu sociálně znevýhodněných občanů	Zprávy ze života Romů
18.12.2007	Romské děti v plzeňském Bludišti slaví Vánoce	Zprávy ze života Romů
23.04.2007	Romské děti uklízely sídliště	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Kevine, je podle tebe 70 hodně let?
„Ano, je. Docela dost.“
„Normální, jako pradědeček.“

Jak byste řekli, že vypadá den pana prezidenta? Ráno se probudí a co pak?
„Vstane, jde do koupelny ... tam mu vyčistí zuby ...“ (smích)

Někdo mu vyčistí zuby?
„Ano! Pak jde do kuchyně, tam mu připraví jídlo, on se nají a jde vyřizovat.“

Co jde vyřizovat?
„Třeba papíry a tak.“

Bere podle vás prezident nějaký plat?
„Já myslí, že jo.“
„Tak sedmdesát litrů.“

Myslíš sedmdesát tisíc?
„Ano.“
„Myslím, že možná i víc ... “
(všichni) „Já taky!“
„Asi milion!“

Milion měsíčně?
„To né ...“
„Asi 200 tisíc ...“

Má prezident těžkou práci? Chtěli byste být jednou prezidentem?
(všichni) „Jo!“
„Proto, aby mě všichni vyznávali.“

Co člověk musí udělat proto, aby se stal prezidentem?
„Hodně se učit.“
„Musí mít vyznamenání. Samý jedničky!“
„Musí se krásně oblékat.“
„O oblečení to není, spíš o těch jedničkách a musí se tam taky dostat.“

Musí mít podle vás prezident vysokou školu?
(všichni) „Jo!“
„Nejdřív musí vyjít základku a pak může dělat to, čím by chtěl být.“
„Musí na střední, pak na vysokou...“

Může pan prezident v 70 letech ještě dělat svoji práci?
(všichni) „Jo!“

Má pan prezident děti?
(všichni) „Asi jo!“
„Dvě, nebo jedno ...“

Má ženu?
(všichni) „Jo!“
„Byla ve zprávách ...“

Řekněte mi, jak vypadala jeho oslava narozenin?
„Já nevím, já jsem tam nebyla ...“
„Já taky ne!“
„Mě pozval, ale já jsem nešel!“(smích)

Chápu. Chtěl jsem se zeptat, jak si tu jeho oslavu představujete?
„Já bych prvně šel do jídelny, najedl bych se, pak bych si trochu odpočinul, potom bych šel zjistit, jestli mě nevolají ...“
„Jak střílejí ty barevný papírky!“

Koho by měl prezident na oslavu poslat?
„Další prezidenty.“
„Obamu.“
„Asi tu svojí rodinu.“
„A kamarády.“

Co byste Václavu Klausovi popřáli?
„Pane prezidente, já Vám přeju hodně štěstí, zdraví, hodně lásky...“
„Já Vám přeju zdraví, lásku, peníze a tak.“
„Já panu prezidentovi přeju hodně štěstí, zdraví, lásky, peněz, a aby se měl co nejlíp.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Herečka a zpěvačka Raisa „Raya“ Bielenberg se narodila v roce 1931 v táboře kočovných Romů u ruského Kurska. Její umělecká kariéra začala v roce 1953 v romském divadle Romen v Moskvě a v roce 1967 se provdala za novináře Tore-Jarla Bielenberga, se kterým odešla do Norska. Na můj dotaz o počátcích její kariéry v divadle Romen odpověděla:

Jéjej, víte, o tom by bylo potřeba vyprávět celou noc a celý den - o mé kariéře v divadle. Ano, pracovala jsem v divadle, také pro film jsem pracovala a stále pracuji, ale teď už v Norsku. Nedávno jsem ve Francii natočila velký film, který se jmenuje Liberté a je o Romech. Mým partnerem v něm byl vnuk Charlie Chaplina a to pro mě bylo velké štěstí, že jsem s ním mohla hrát. Teď žiji v Norsku, kde také pořádáme romský festival. Jezdíme i sem do Prahy na romský festival a to je moje profese – jsem herečka, zpěvačka, tanečnice a hudebnice, všechno dohromady.

Vy přímo organizujete ten festival v Norsku?

Jeho jediným organizátorem je má dcera a já jenom podepisuji peníze. Ona organizuje všechno.

A jak se ten festival jmenuje?

Yagori (čti Jagori), to znamená ohýnek. Je to velmi dobrý festival, v Norsku přímo v Oslu už ho pořádáme 13 let. Ač je to zvláštní, protože Norové jsou takoví chladní, ale všechno se daří velmi dobře. Děláme propagaci, já osobně vystupuji proti rasismu, proti fašismu a diskriminaci.

Znáte ještě nějaké podobné romské festivaly ve světě?

Neznám, to říkám otevřeně, ale je možné, že ještě někde jsou. Ale myslím si, že tento festival a festival v Oslu jsou nejznámější. A my sem přijíždíme s velkou radostí, je to už skoro jako naše rodina.

Kolikrát už jste tady byla?

Jsem tady potřetí. A jsou tady i moji dva vnuci a moje dcera Natasha. To jsou její dva synové, tedy moji vnuci.

A oni mluví také rusky a romsky?

I romsky, i rusky, anglicky, francouzsky, jugoslávsky...

V kapele máte takový zajímavý basový nástroj, jak se jmenuje?

To je basbalalajka, to je starobylý ruský nástroj. Ale popravdě je možné říct, že balalajka v podstatě pochází z Číny a odtud přišla do Ruska v nějakém století, možná v 15. nebo v 16. století.

Jste ještě v nějakém kontaktu s lidmi z Moskvy?

Ano, samozřejmě. Jezdívám do Moskvy, mám tam dvě sestřičky, holubičky moje, mám je moc ráda. Dvakrát třikrát za týden jim volám, povídáme si. Ale už jsem si zvykla na Norsko, jsem tam už hodně let. Mám ráda Norsko, je to moc krásné země, jsou tam velmi dobří lidé. U nás v Norsku není rasismus proti Romům – vůbec ne! Absolutně ne! Protože jsme mnoho let pracovali a dokázali jsme, že jsme národ, že neexistuje špatný národ, ale jsou jen špatní lidé – a to je vše.

A kdo Vás učil zpívat, byl to někdo z rodiny?

Mě nikdo neučil, tak jsem se narodila. A je také nikdo neučil, oni se už narodili s malinkými kytárkami, jako se Norové rodí s lyžemi. A moje dcera ještě neuměla chodit a hned šla tancovat.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
11.06.2004	Zpěvačka Raya byla nadšena festivalem Khamoro	O Roma Vakeren
04.09.2002	Khamoro	Hudba