Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Na co se v dnešním romském vysílání můžete těšit? Dozvíte se, jak žijí Romové, kteří byli vystěhováni ze Vstína. Pozveme vás na rekonstrukci romské svatby, která se vůbec poprvé odehrála v rámci festivalu KHAMORO, který hostila česká metropole a uskutečnil se minulý týden. My se za jeho letošním ročníkem ohlédneme hned ve třech příspěvcích. Seznámíme vás třeba také s mezinárodním setkáním mladých Romů, které organizuje Sdružení Slovo 21 a samozřejmě nabídneme celou řadu romských písní z tuzemska i ze zahraničí, které vám určitě zpříjemní dnešní O Roma vakeren.
Mangav tumenge šukar sambat. Anas tumenge aktuálna reporta. Phenaha tumenge sar dživen o Roma andre than Vsetín. Vičinaha tumen pre romano bijav. Bešen tumenge the šumen amaro romano vakeriben O Roma vakeren.
=[ Reportáž ]=
Současná situace vsetínských Romů
Už je to více než čtyři roky, kdy bývalý starosta Vsetína Jiří Čunek vystěhoval z pavlačového domu ze středu města Romy. Toto populistické gesto před volbami ho u místních občanů vyneslo do vlády, ale bohužel už se ukazuje, že to opravdu nebylo ani vhodné, ani laciné řešení, jak pomoci Romům s bydlením. Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách si nechala vypracovat odbornou analýzu, jaký efekt stěhování přineslo. Více řekl Marii Vrábelové ředitel agentury Martin Šimáček.
"Agentura pro sociální začleňování si zadala ke zpracování analýzu, jaká je situace po čtyřech letech a také jaké to přineslo náklady. Musíme konstatovat, že náklady jsou poměrně značné. Spočítali jsme, že se navýšily cca o čtyři miliony korun ročně, než kdyby ti lidé zůstali ve Vsetíně a byli podpořeni standardní sociální prací. Pan bývalý starosta Čunek tehdy prohlásil, že ty lidi vlastně staví na vlastní nohy tím, že jim poskytuje půjčky. Ukazuje se, že nájemní bydlení nebylo pro ty lidi vůbec vhodné. Nedokáží ty polorozbořené domy spravovat, nemají dost peněz. Část nákladů tedy přešla na nové obce, když pomáhali těm lidem dostat domy do nějakého relevantního stavu. Na jeden z těch domů je demoliční výměr."
Dokonce se říká, že ty domy byly příliš předražené, že nebyly ani zkontrolovány statikem, takže cena byla vyšší, než za jakou by to prodali...
"Z dostupných zdrojů a mediálních zpráv jsem slyšel totéž. Odpovídá to dané situace, tedy že hodnota při nákupu byla nižší, než byla nákupní cena. Tomu se studie ovšem nevěnovala podrobně, nemohu k tomu tedy žádné dodatečné informace přidat. Nicméně, v současné chvíli je zřejmé, že to byl jeden z největších nákladů. Další náklady, které bych docela rád zmínil, souvisejí s ekonomickou situací rodin. Rodiny se vlastně propadli ve své situaci, a to téměř všechny bez výjimky. Jejich zadlužení je poměrně vysoké, a to nejen vůči půjčce na opravu domů, ale při splácení dluhů ještě ze Vsetína. Tři z těch rodin jsou v exekuci. Pět dětí bylo odebráno do náhradní péče, právě proto, že sociálně-ekonomická situace rodiny je naprosto katastrofální. Převedeno do čísel to znamená, že Česká republika tratí více než jeden milion korun ročně na sanaci situace v rodině. Všechny obce potřebovaly zajistit terénní programy pro ty lidi. A zase je to v řádu stovek tisíc korun ročně oproti tomu, kdyby ti lidé měli koncentrovaně k dispozici terénní programy ve Vsetíně."
Tehdy se říkalo, že pan Čunek našel východisko z této problematiky, že přišel na to, jak řešit romskou otázku ohledně bydlení...
"Ono to právě absolutně není řešení. My jsme právě chtěli spočítat nebo ukázat na nákladech, jak moc se to nevyplatí. Pan Čunek sice říkal, že je to záchrana těch lidí, že by mohli jít na ulici, my jsme ale v rámci analýzy dokázali, že jejich vymístění do těch obcí je velmi nákladné. Tyto represivní nebo vytlačovací politiky skutečně znamenají obrovské náklady pro tu obec samotnou, pro kraje, ale i pro stát."
Poschlá, domy na okraji Vsetína, tzv. kontejnerové bydlení...
"V médiích se v posledních dnech opakovaně objevila informace, že ti lidé dluží 13 milionů korun. Ukázalo se, že to není pravda. Dluh je v řádu dvou set, tří set tisíc korun. A zároveň je to starý dluh, tedy dluh ještě z předchozího bydlení, který navíc postupně většina z nájemníků splácí, takže se snižuje. Nevím, kdo a proč vypustil tuto kachnu, která ty lidi velmi dehonestuje a znovu v očích veřejnosti vytváří jakýsi dojem, že jsou to notoričtí neplatiči a dlužníci. A ona to není pravda. O tom, že Poschlá není výhodné místo k bydlení, není pochyb. Kontejnerové domy nemohou sloužit k dlouhodobému bydlení, jsou zaplísněné, zejména v zimním období je těžké je vytopit, jsou vysoce nákladné na vytopení atd. Samozřejmě jsou ti lidé jsou stranou. Kromě nedostupnosti do školy, vzdělání a zaměstnání, všichni vědí, že to jsou ti lidé z Poschlé. Paní místostarostka připouštěla možnost, že by se do budoucna kapacita snižovala, že by mohlo dojít k postupnému utlumení využívání Poschlé. Vidím to jako příležitost, ti lidé se oddlužují, a pokud se snaží získat zaměstnání a děti posílají do školy, musejí dostat šanci vrátit se zpátky do města. To je jediná možnost."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Součástí festivalu Khamoro letos byla i tradiční romská svatba
V následujících minutách nás čeká festival Khamoro. Přes svou mnohaletou tradici hned na začátku překvapil naprostou novinkou: předvedením tradiční romské svatby. V roli ženicha byl zpěvák Jan Bendig a roli nevěsty zastala studentka konzervatoře Aneta Kováčová. Ale nešlo o opravdovou svatbu, pouze o rekonstrukci starých svatebních rituálů, z nichž některé se mezi Romy uchovaly dodnes. Mezi desítkami svatebních hostů byla i Jana Šustová.
Do restaurace Mánes na pražském Slovanském ostrově proudila v neděli 22.
května v
podvečer řada mužů a žen v tradičních romských oděvech, hudebníci a také
mnoho zvědavých diváků v roli svatebních hostů. Před jejich očima se pak
odvíjela rekonstrukce tradiční východoslovenské romské veselky, která však
ve skutečnosti není záležitostí jen jednoho jediného dne. Samotné svatbě
totiž předchází velmi důležitý obřad zasnoubení – mangavipen, který se
odehrává v úzkém rodinném kruhu. Proto i autoři rekonstrukce romské svatby
situovali zásnuby do místnosti, která byla zařízena jako tradiční romský
obývací pokoj v předválečném stylu. Scénárista David Tišer první dějství
rekonstrukce popisuje následovně:
„Takže to jsou námluvy – mangavipen, kdy rodina ženicha jde k rodině nevěsty
a tam se rodiče dohadují, jestli ta svatba proběhne nebo ne. Potom to
pokračuje obřadem odmangavipen, což je odprošení se rodičů, kde mladí lidé
odprošují rodiče za to, co udělali, děkují jim za to, že je vychovali atd.“
Mangavipen je posvěcením společného soužití. Následná svatba – bijav – je
společenská záležitost, která může být uspořádaná až několik let od
mangavipen, když na ní rodiny manželů mají dost peněz. Při obřadu bijav se
počítá se stovkami hostů a proto se většinou odehrává venku. A tak se i
svatebčané v pražském Mánesu přesunuli na venkovní terasu, kde nejprve na
ženicha čekala tradiční zkouška zvaná „skrytá nevěsta“. Při ní má mezi
zahalenými ženami poznat svou vyvolenou.
„To byly tři ženy skryté pod prostěradly a družba každou z nich nabízel
ženichovi, který je postupně odmítal a odkrýval. A až tu poslední, tu třetí,
přijal a trefil se správně.“
Teprve potom nastal vlastní svatební obřad, který vede tzv. čhibalo:
„Ten svatební obřad je absolutně jiný než majoritní společnost zná. Není tam
pusa, nejsou tam svatební prstýnky, ale je tam červený šátek, kterým
nejstarší člen rodiny ženichovi a nevěstě sváže ruce a nalije jim do dlaní
víno, které oni potom pijí z dlaně toho druhého. A když čhibalo ten šátek
rozváže, u čehož má samozřejmě nádhernou dlouhou řeč, tak to má
symbolizovat, že spolu mají být spjati na celý svůj život. Romové kdysi
nechodili na radnice ani do kostela a opravdu jen tento svatební obřad,
který byl konaný doma, brali jako svatbu. Takže pak naráželi na různých
úřadech a podobně, když říkali, že jsou manželé, a přitom pro majoritní
společnost byli jen druh a družka.“
Asi není třeba dodávat, že romskou veselku provázela krásná hudba a tanec.
Velmi pozoruhodný je tzv. redový tanec, kdy ten, kdo chce tančit s nevěstou,
jí věnuje bankovku. To má následující význam:
„Romové si nedávají svatební dary jako ne-Romové, takže za tanec s nevěstou
platí a to je vlastně jejich finanční injekce do začátku, jejich finanční
pomoc. Má to samozřejmě svoje pravidla, kdo může jít první, kdo potom, kdo
poslední. Dáte peníze, nějakou částku, kterou můžete věnovat, kmotra připne
peníze na nevěstin svatební oděv a když dotancujete, tak vám družba nabídne
alkohol anebo družička něco sladkého. To máte jako odměnu za ten finanční
obnos.“
A jako na každé svatbě, je i na té romské řada dobrého jídla a pití.
„Nesmí chybět romské lahůdky jako goja, holubki, halušky, pišota, guláš a
mnoho dalších, která jsou i dnes tady.“
Uzavírá David Tišer, autor scénáře rekonstrukce romské svatby a tiskový
mluvčí festivalu Khamoro.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jdeme dlouhou cestou, mezinárodní setkání mladých Romů
Následující minuty patří mezinárodnímu setkání mladých Romů. To se už počtvrté konalo v rámci romského festivalu KHAMORO. Zúčastnili se ho mladí Romové ze čtyř evropských států a nechyběli ani studenti z České republiky. Celý týden se účastníci dozvídají více o vlastní kultuře, tradicích a historii. Kromě toho mají také možnost setkat se s čelními představiteli mezinárodních romských hnutí i se světoznámými romskými umělci. Více mi řekla koordinátora projektu Martina Horváthová ze sdružení Slovo 21.
"Letos jsme v Praze přivítali mladé Romy i ne-Romy z Polska, Slovinska, Slovenska, Německa a samozřejmě z České republiky. Hlavní téma zůstává stejné, a to je poznat sám sebe, poznat své kořeny, poznat romskou kulturu, poznat její obsah a bohatství. Snažíme se posilovat sebevědomí mladých Romů tím, že jim ukazujeme šíři romské kultury," vysvětluje koordinátorka mezinárodního setkání nazvaného Jdeme dlouhou cestou Martina Horváthová.
Spektrum romské kultury mladí lidé zdaleka nepoznávají jen prostřednictvím koncertů, které se konaly v rámci 13. ročníku Světového romského festivalu Khamoro. Program se totiž každoročné skládá ze seminářů, besed, prezentací jednotlivých států a řemeslných, výtvarných a sportovních aktivit.
"Samozřejmě vůbec není primárním cílem chodit na koncerty. Projekt vznikl úplně na jiném základě a od roku 2000 byl realizován ve zcela jiný čas. Pouze z čistě praktických důvodů jsme projekt přenesli do doby Khamora. Není cílem chodit na koncerty, navštěvovat koncerty. Je to pouze přidaná hodnota," poznamenává Martina Horváthová ze sdružení Slovo 21.
Mezinárodního setkání mladých Romů se vůbec poprvé zúčastnila i šestadvacetiletá studentka sociologie Dorota, která žije v Polsku.
"Myslím, že tento projekt je velice zajímavý. Chtěla jsem už vloni přijet na festival Khamoro, ale nevyšlo mi to. Když přišla nabídka zúčastnit se workshopů, které probíhají právě během festivalu Khamoro, považovala jsem to za skvělou šanci, šanci potkat nové a zajímavé lidi, Romy z různých států, mluvit s nimi, vyměnit si zkušenosti, dozvědět se, jak Romové v jiných zemích žijí."
Počet Romů v Polsku je v porovnání s Českou republikou velmi nízký. Podle oficiálních údajů jich u našich severních sousedů žije 13 tisíc, ve skutečnosti je to ale něco kolem 20ti až 30ti tisíc Romů, říká šestadvacetiletá studentka sociologie Dorota. Co podle ní mají polští Romové společného s Romy žijícími u nás?
"Existují samozřejmě rozdíly i mezi jednotlivými skupinami Romů v Polsku. Ale například jedna ze skupin polských Romů je, alespoň podle mého názoru, velmi podobná Romům ze Slovenska, například v jazyce. Podobně vyslovujeme kupříkladu love, tedy peníze. Na území Polska žijí takové čtyři základní skupiny Romů. Bergitka Roma, kteří žijí na jihu Polska, polští Romové, pak Lovárové a Kalderaši, ti žijí velmi tradičním způsobem života Romů, narozdíl od Bergitka Roma, kteří patří k nejvzdělanější skupině Romů v Polsku."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Vzdělávání romských dětí ve střední a východní Evropě
Následující minuty patří vzdělávání romských dětí. Při festivalu KHAMORO se totiž konala třídenní konference, která se věnovala desegregaci vzdělávání ve střední a východní Evropě. Hlavním cílem bylo vyzvat vlády zemí Dekády romské inkluze, aby přijaly pevné závazky k ukončení segregace romských dětí a podpořit jejich začleňování do běžných škol. Slovo má Iveta Durdoňová.
Proč jste se rozhodli právě pro školství?
"Vede nás k tomu pracovní náplň organizace Slovo 21, kterou je vzdělávání romských studentů a žáků na středních a vysokých školách. Dále je pro nás, jakožto člena koalice Společně do školy, znepokojující informace, že pět tisíc dětí, na základě šetření České školní inspekce, je neoprávněně zařazeno ve zvláštních školách. A o těchto věcech je potřeba mluvit."
Kde si Vy sám myslíte, že je největší problém segregace romských žáků?
"Segregace se u Romů neprojevuje pouze ve vzdělávání, objevuje se ve všech sférách jejich životů, jako je bydlení, zdravotnictví a zaměstnanost. Zaměstnanost je to hlavní, v čem je největší propad. Když se na celou situaci podíváte blíže, zjistíte, že 80 procent Romů je nezaměstnaných. Tím pádem ti lidé ztrácejí veškerou motivaci pro to, aby měnili své životy a aby se jejich děti měly jinak, protože stát se nesnaží tuto situaci řešit. Akčnost ze strany Romů se pomalu a jistě ztrácí. To, že Romové bydlí ve vyloučených lokalitách a ghettech, pouze zvětšuje propad mezi majoritou a Romy v České republice. Tím vzniká i propad ve vzdělávání Romů, protože Romové bydlí v sociálně vyloučených lokalitách, ve kterých většinou fungují pouze základní praktické školy, které prohlubují nevzdělanost Romů a segregují je."
Jak Vás brali na základní škole?
"Chodil jsem na výběrovou základní školu. Nepotýkal jsem se s tím, že by mě tam nazývali hanlivě. A ze strany učitelů... S učiteli jsem neměl problém, protože viděli, že moji rodiče se snaží, že se o mě starají, že do školy chodí, když se něco děje. Tím pádem mě moc neřešili a byl jsem součástí celé třídy. S lidmi ze školy se bavím dodnes, když je například potkávám na ulici atd. Tento problém jsem tedy neměl a jsem rád, že jsem takový problém neměl. Přál bych si, aby takový problém neměla většina romských dětí."
K mikrofonu jsem si pozvala studentku Magdalenu Karvayovou, která studuje na Anglo-americké univerzitě. Zeptala jsem se jí, co ji nejvíce zaujalo.
"Věci, které tu byly diskutovány, vím už dávno. Většinou se tu totiž diskutovalo o tom, že romský žák je odmalička segregován do speciálních škol, pak nemá střední školu, vysokou školu, neuplatní se tedy ani na trhu práce. Tím pádem je situace taková, jaká je. To už všichni víme. Teď k řešení. Já osobně si myslím, jak jsem poznala z prezentací nejrůznějších projektů, že většina práce je dělaná neziskovými organizacemi. Myslím si, že by měla skutečně zabrat vláda, a to především ministerstvo školství. Měli by skutečně pracovat a méně mluvit. Přijde mi totiž, bohužel, že se tu pouze hodně povídá a povídá, ale skutek utek."
Dále jsem oslovila Ivu Pikalovou z Ligy lidských práv, která hovořila o projektu Férová škola. Zajímalo mě, jaká je hlavní myšlenka projektu.
"Hlavní myšlenkou projektu je ukazování dobré praxe v českém školství. Dobrou praxí v českém školství myslíme prosazování inkluzivního vzdělávání, alespoň v takové míře, do jaké je to možné v rámci legislativních a ekonomických možností v České republice."
Mohla byste nám vysvětlit, co je to inkluzivní vzdělávání?
"Myšlenka vychází z toho, že každé dítě je individuum. Nemusí to být nutně dítě, které je třeba etnicky odlišné, nebo dítě, které je postižené. Jednoduše řečeno, každé jednotlivé dítě má nějaké své individuální vzdělávací potřeby, ačkoli v současné době pracuje legislativa s tímto pojmem pouze pro děti buď sociálně-zdravotně znevýhodněné nebo zdravotně postižené. Ke každému je potřeba přistupovat jednotlivě, věnovat se mu na takové bázi, aby byly naplňovány jeho individuální potřeby. Pedagog by měl opravdu každé jednotlivé dítě znát a pracovat tak, aby bylo dosaženo jeho maximálních vzdělanostních možností."
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Olašští Romové: Postavení ženy ve společnosti
Ani dnes nebude chybět minikurz romského jazyka. Iveta Durdoňová a Iveta Kokyová vám přiblíží olašskou romštinu a mimo jiné uslyšíte, jakou roli mají ženy v této velmi specifické skupině Romů.
Láši rat Romale (Dobrý večer)
Než začneme s minikurzem romštiny, dovolte mi připomenout obsah předešlého dílu. Zaměřili jsme se na rodinu, popsali jsme názvy rodinných příslušníků a placení za nevěstu.
Nyní bychom přešli na slovní spojení, která patří ke každodenní činnosti v domácnosti:
Ža žutin ťa da – běž pomoc tvé matce
Ža žutin tě dades – běž pomoc tvému otci
Ža vašalin – běž vyžehlit
Ža kirav – běž uvařit
Ža ker ávri o váso – běž umýt nádobí
Ža šu ando bou – běž přiložit do kamen
Říká se, že hlavou rodiny by měl být muž, ovšem nebývá tomu tak vždy. Olašské ženy jsou velmi dominantní. V rodině, v níž žena živí početnou rodinu sama, vládne matriarchát. Čím je daná žena starší, tím větší respekt k ní mají členové rodiny.
Vztahy mezi sourozenci jsou takové, že bratři na své sestry dohlížejí, "dohlížejí na jejich počestnost", aby nedošlo k zostuzení rodiny, a ta nezískala špatné jméno. V nepřítomnosti otce zastupují autoritu, nařizují, zakazují, povolují (sestry vše respektují). V olašské komunitě má syn vyšší statut než dcera. Synové většinou dědí, a to nejmladší syn. Dívky se starají o své sourozence. V nízkém věku umí vařit a zajišťují veškerou manuální práci v domácnosti.
Děti své rodiče velmi milují. Při doprovodu rodičů na taneční zábavu, děti nenechají rodiče bez dozoru a dohledu, jsou jim tzv. "bodygárdci". Nesnesly by, kdyby někdo jejich rodiče urazil, byť slovem. Dohlížejí na ně.
Doufám, že jste dnes večer byli spokojeni s naším dílem minikursu romštiny. V příštím díle bychom Vás opět seznámily s tématem rodina.
Dobrou noc, na slyšenou. Loučí se Iveta a Iveta
Ášen Dejvlesa Romale.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 4. června už patří minulosti. Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese romove.cz.
Romale, palikerav tumenge hoj sanas amenca. Šunaha pes pro aver kurko. Ma bisteren - amenca pes dodžanena butheder.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren – Iveta Demeterová a Tomáš Bystrý.
| 
Poslech:
Související články
Teprve potom nastal vlastní svatební obřad, který vede tzv. čhibalo:
Proč jste se rozhodli právě pro školství?
Láši rat Romale (Dobrý večer)
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články