Lidská práva na vedlejší koleji
Karel Holomek, někdejší signatář Charty 77, poslanec polistopadové České
národní rady a předseda Společenství Romů na Moravě, rezignoval na členství
v Radě vlády pro záležitosti romské komunity. Zdánlivě jde o bagatelní
událost, kterých mohou být desítky. Jenže právě to, že není svého druhu
jediná a zapadá do nevábné mozaiky vztahu vlády k ochraně lidských práv, ji
činí hodnou bedlivé pozornosti.
Pan Holomek se již loni na podzim coby český vyslanec mezinárodní
iniciativy Dekáda romské inkluze vzepřel vůči jmenování neokonzervativce
Romana Jocha do funkce premiérova poradce pro lidsko-právní otázky.
Předsedkyně Českého helsinského výboru Anna Šabatová, mimochodem další
bývalá disidentka, zase v listopadu odstoupila z Rady vlády pro lidská
práva. Vadila jí liknavost při výběru nového zmocněnce vlády pro tuto
oblast. Řadu občanských aktivistů nadzvedlo ze židlí nejen angažmá
kontroverzního Jocha ve Strakově akademii, ale také často zaznívající názor
vládních politiků, že k ochraně lidských práv plně postačuje Ústava a
Listina základních práv a svobod. Rušno bylo také kolem jmenování účastníka
několika krajně nacionalistických akcí a projektů, Ladislava Bátory,
poradcem ministra školství.
Dějí se to věci. Extrémistům všeho druhu u nás roste hřebínek. Vesele se –
za asistence zakřiknutých úřadů a policie - producírují ulicemi měst,
páchají stále drastičtější násilné trestné činy, jimi upřednostňovaná
politická uskupení bodují v komunálních volbách. Naposledy Dělnická strana
sociální spravedlnosti, pokračovatelka zakázané Dělnické strany, usedla v
obecním zastupitelstvu v Krupce. Hnědnou i četné místní organizace
etablovaných demokratických partají.
Prezident republiky za nepřiměřeně vysoký označil trest udělený pachatelům
brutálního žhářského útoku ve Vítkově. Současný ombudsman se neorientuje v
diskriminaci Romů. Integrace Romů, ale třeba i cizinců do většinové
společnosti drhne. Potíže jsou se strategií boje proti sociálnímu vyloučení.
Dochází k rozšiřování sociálně vyloučených lokalit, vázne potírání chudoby a
nevzdělanosti sociálně slabých spoluobčanů. Jsou místa s devadesátiprocentní
nezaměstnanosti Romů. Na sociálním dně se nachází více než šedesát procent
romské populace. V Evropě je propírán nepovedený český výkon inkluzivního
vzdělávání romských žáků. Spory neustále provázejí památník romského
holocaustu v Letech u Písku i Školící a informační centrum romského
holocaustu v Hodoníně u Kunštátu.
Karel Holomek si stěžuje na nulovou komunikaci ze strany ministerského
předsedy a na přehlížení Rady vlády pro záležitosti romské komunity. Anna
Šabatová při svém odchodu hovořila o nefunkčnosti Rady vlády pro lidská
práva.
Velká očekávání byla spojována se jmenováním nové vládní zmocněnkyně pro
lidská práva Moniky Šimůnkové. Tato mladá dáma má pověst schopné právničky,
která prošla soukromým sektorem i neziskovými organizacemi. Dosud se
specializovala na ochranu práv dětí. Založila bezplatnou linku právní pomoci
i horkou linku pro boj s dětskou pornografií a pro bezpečnější internet.
Když nastupovala do svého úřadu, pochvaloval si premiér Nečas její jasnou
vizi. Pro veřejnost přesto i po třech měsících zůstává vize a práce paní
Šimůnkové zahalena mlhou, zejména tam, kde je zmocněnkyně potřeba nejvíce a
kde v minulosti Petr Uhl, Džamila Stehlíková či Michael Kocáb předvedli
velmi solidní výkon.
Rozpačitě vyzněla též anketa, kterou mezi zainteresovanými nedávno uspořádal
časopis Romano hangos. Socioložka Jiřina Šiklová v ní uvedla, že se Monika
Šimůnková hezky usmívá, ale o její činnosti zatím nic neví. Koordinátor pro
národnostní menšiny Libereckého kraje Jozef Holek si postěžoval, že o
romskou problematiku zatím zmocněnkyně nejeví zájem a občanskou část vládní
rady ignoruje. Kdyby byla na místě zmocněnkyně aktivistka brněnské Židovské
obce Eva Dobšíková, usilovala by všemi způsoby o možnosti zaměstnání pro
každého Roma, i kdyby se mělo dotovat; stejně tak o vzdělávání dětí od
předškolního věku. Publicista Drahomír Radek Horváth pro změnu poukázal na
nulové angažmá Moniky Šimůnkové v kauze Nový Bydžov.
Nemá smysl směřovat všechny výtky k čerstvé vládní zmocněnkyni. Podstatné
budou její výsledky při loučení s funkcí. Ostatně řadu uzlů bude muset
rozplétat dlouho a trpělivě. Zarážející však je samotné přehlížení
lidsko-právních témat politickými špičkami. Jako by snad byly méně závažné
než hospodářské reformy nebo zápas s korupcí.
Při pohledu z ptačí perspektivy navíc nelze přehlédnout riziko, že lidé
znechucení stavem tuzemské politiky a naštvaní drsnými ekonomickými škrty
budou více než jindy náchylní vylévat si zlost na uměle vytvořeném a
extrémistickými formacemi pojmenovaném nepříteli. Jím mohou být Romové,
přistěhovalci, ale třeba také lidé sociálně nejslabší, příjemci roztodivných
dávek a podobně. Odpovědná vláda by neměla tyto hrozby podceňovat. Bohužel
dnešní kabinet je za své kroky kritizován dokonce i sdružením zdravotně
postižených. Když nedokáže komunikovat s touto minoritou, kde máme jistotu,
že se dokáže zastat dalších menšin?
Aby vláda posílila důvěru různých skupin občanů ve své konání, měla by po
nezbytném zklidnění politických vod přistoupit k urychlenému auditu stavu
lidských práv v České republice. S největší pravděpodobností by zjistila, že
přebytečná není ani zmocněnkyně, ani ombudsman, ale naopak že všem orgánům
veřejné správy v uplynulých měsících a letech přibyla spousta nových a
tvrdých oříšků k rozlousknutí.
| 
Karel Holomek, někdejší signatář Charty 77, poslanec polistopadové České
národní rady a předseda Společenství Romů na Moravě, rezignoval na členství
v Radě vlády pro záležitosti romské komunity. Zdánlivě jde o bagatelní
událost, kterých mohou být desítky. Jenže právě to, že není svého druhu
jediná a zapadá do nevábné mozaiky vztahu vlády k ochraně lidských práv, ji
činí hodnou bedlivé pozornosti.
Související články
Vybíráme z rubriky "Zprávy ze života Romů"
Nejčtenější články