Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
V dnešním vysílání se vydáme na konferenci o chudobě, která se konala tento
měsíc v Brně. Prozradíme vám, kdo vystoupí na prestižním hudební festivalu v
Ostravě a dáme slovo Davidu Krausovi a Milanu Šenkimu, kteří zavzpomínají na
začátky kapely. A samozřejmě nezapomeneme ani na romskou hudbu, která vám
určitě zpříjemní dnešní O Roma vakeren.
Mangav tumenge šukar sambat. Anas tumenge aktuálna informacii, interesna
manuša. Aven amenca adro foros Brno kaj esas sgeľipen palo čore manuša the
aven andre Ostrava, kaj ela jek intěresno festivalis. Palo peskere giľa
povakerena O Milan Šenki the David Kraus. Sam rado hoj san amenca. Mangav
tumenge šukar šuniben.
=[ Reportáž ]=
Jak si klienti neziskových organizací představují sociální začlenění
Jak vnímají svůj problém sociálně vyloučení a lidé žijící v chudobě? Na toto
téma se zaměřil druhý ročník neobvyklé konference v Brně. Účastnili se jí
klienti neziskových organizací z celé republiky, kteří v pracovních
skupinách zodpovídali na dotazy, jak si představují sociální začlenění, jaké
mají zkušenosti s poskytováním služeb, co jim vadí nebo jak by si pomoc
představovali oni sami. Více informací má Gabriela Grmolcová.
“V prvním manželství jsem porodila dvě děti, dcera byla postižená a zemřela,
syn je závislý na drogách,” vypráví svůj příběh jedna z účastnic
nedávného setkání lidí žijících v chudobě, paní Jarka.
Než se dostaneme zpět k příběhu paní Jarky, zastavme se s organizátorkou
akce Katarinou Klamkovou z organizace IQ Roma Service u témat konference.
“Jak si vůbec představujete termín 'integrace', 'začlenění do běžného
života', to jsou takové fráze, které se neustále objevují. 'Sociální
začlenění, sociální vyloučení, integrace, běžný život, mainstreamová
společnost'... a tak dále. Ptáme se tedy: Co to pro vás vůbec znamená?”
Hodnotilo se také fungování sociálních služeb a jejich další možnosti
nebo důvody, proč a jak klienti službu vůbec vyhledají. Cílem tedy mimo jiné
je dát poskytovatelům sociálních služeb zpětnou vazbu od samotných klientů.
“To celé sesbíráme, během května uděláme ucelený závěr, ucelený zápis. ”
Celkem diskutovalo 18 klientů různých neziskových organizací z celé
republiky. Skládali se například z lidí sociálně vyloučených z důvodu
chudoby nebo etnické příslušnosti, drogově nebo jinak závislých, lidí bez
domova, dětí a mládeže bez rodiny, migrantů, azylantů a podobně. Jednou z
diskutujících byla i paní Jarka, kterou jsme slyšeli na začátku reportáže.
Její těžkosti začaly smrtí jednoho dítěte, a následnou drogovou závislostí
jejího syna z prvního manželství.
“Podruhé jsem se vdala. Vzala jsem si alkoholika. Přišli jsme o byt.
Skončila jsem na ulici. Pomohla mi Armáda spásy a vlastně paní Kosmánková,
která zakládala Nový prostor. Ona mě v Armádě spásy objevila, oslovuje mě,
když se konají takovéhle akce. Mým cílem je pomoci nebo poradit lidem, kteří
byli v situaci, v jaké já. Zaplať Pán Bůh, už jsem trochu víš, ale pořád
nezapomínám na špatné časy. Jsem tu hlavně za protidrogovou kampaň.”
Co to pro Vás je 'začlenění'. Co to pro vás je? Co to především znamená?
Co Vás první napadne?
“Napadne mě, teď jsem o tom mluvila na skupině, že i když jsem se dostala na
určitý post, sehnala jsem si podnájem a tak nějak bydlím, je důležité, aby
lidé nezapomínali na špatné časy a aby nezanevřeli na ty, se kterými byli
venku. Spíš se snažím druhým vysvětli, že to jde, že cesta je a že jenom
musejí chtít.”
“Mě konkrétně se týká závislost na hazardní hře,” říká další z účastníků
konference, pan Jirka.
“Jsem 23 let závislý a pořád se potácím mezi závislostí a snahou se prostě
začlenit do života. Chtěl bych této příležitosti využít k tomu, abych řekl
okolí, že všude, všude, ač se na nejvyšších místech říká, že se proti
hazardní hře něco dělá, nedělá se nic. Na každém rohu, doslova na každém
rohu vidím nějakou hernu. Pokud se chceme někam hnout, pokud si chci já
pomoct, mělo by se to obrátit.”
Na těchto akcích se ptají, co je pro Vás 'začlenění'? Co to znamená v
praxi?
“Začlenění je pro mě, abych Vám, paní redaktorko, řekl pravdu, že půjdu po
ulici a nezávidím. Nezávidím člověku, že má pěkné auto, že má krásný dům.
Znamená to, že běžně pracuju, což by mělo znamenat, že mám nějaké radosti. A
až budu tohle všechno pociťovat na vlastní kůži, že mám radost z toho, že
žiju a že je to přirozená, upřímná, moje vnitřní radost, to je pro mě
začlenění.”
Konkrétní výstupy budou používat jak neziskové organizace České
republiky, tak se také dostanou na stůl úředníkům či politikům, nebo na
radnice a krajské úřady.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Na festivalu Colours of Ostrava se utkají romské dechovky z Balkánu
V Ostravě se v létě odehraje nelítostný hudební souboj dvou vynikajících
romských dechovek z Balkánu. Své tanečně zabijácké zbraně proti sobě
pozdvihnou 14. července na festivalu Colours of Ostrava. Podrobnosti řekl
Janě Šustové dramaturg festivalu Jiří Moravčík.
Každoročně na festival Colours of Ostrava přijíždí také významné romské
kapely. Letos budou festival přímo zahajovat, bude to souboj dechovek. Které
romské dechovky to budou?
“Budou to dvě dneska nejslavnější – rumunští Fanfare Ciocărlia a makedonští
Boban Marković Orkestar, což je dneska Boban a jeho syn. Je to pomyslný
souboj, samozřejmě pomyslný, jen na podiu pro diváky. Jedná se o to, že dvě
dechovky stojí na podiu, každá na jiné straně. A hrají největší hity své
kariéry v tom nejdivočejším a nejstrhujícnějším tempu. Je to velikánská
show. A zároveň skutečně reprezentativní přehlídka toho nejlepšího, co na
poli balkánských dechovek kdy vzniklo.”
Takový souboj znamená, že dechovky budou hrát najednou, nebo vždy jedna
dohraje, zmlkne a zahraje ta druhá?
“Střídají se. Jedna zahraje písničku a ta druhá ji pozoruje. Snaží se ji pak
trumfnout daleko strhujícnější, známější a divočejší formou nebo divočejší
písničkou. Takhle se střídají. Na závěr si samozřejmě zahrají společně
dohromady.”
Na festivalu bude také romská skupina Divana. S kým přijede? Co je to za
skupinu?
“Radžastán, jak známo, je pravlast Romů. Vishwa Mohan Bhatt je indický hráč
na slide kytaru, který si ke spolupráci překvapivě, velice originálně a
unikátním způsobem zvolil romskou skupinu z Radžastánu, jejíž jádro tvoří
vynikající zpěvák a čtyři instrumentalisté. Dohromady s indickým hráčem na
slide kytaru to vytvořilo hudbu, která nemá daleko k tomu uhranout. Pokud si
dobře pamatuji, tři koncerty, které jsem mohl vidět, byly jedny z největších
zážitků za poslední léta. A to nejen tou zvláštní nečekanou kombinací, ale
hlavně hudbou, kterou tito pánové dokážou vytvořit. Většinou jsou z
Radžastánu známé dechovky, ale teď se tu romští muzikanti představují v roli
vynikajících instrumentalistů na zvláštní nástroje, třeba na kamanche, tedy
svislé housle, ale hlavně způsob zpěvu a způsob vedení perkusí je skutečně
unikátní záležitostí.”
Kde tato skupina vystoupí?
“Vystoupí v kostele, protože jakkoliv je to vášnivé, jakkoli je to, podle
toho, jak o tom mluvím, divoké, je to zároveň niterná hudba, hudba do
uzavřeného prostoru. Ne přímo k rozjímání, jak indická hudba bývá, ale
zaslouží si adekvátní prostor, a tím je na Colours of Ostrava kostelní
scéna, kde se, myslím si, tato hudba uplatní ve své nejkrásnější podobě.”
Kdyby měl někdo zájem o festival a o tyto kapely, kdy je nejlepší koupit
si lístky? A jaká je kapacita festivalu?
“Kapacita festivalu je už léta daná, okolo 25 tisíc návštěvníků. Letos to
vypadá, že díky architektonickým změnám, díky novému prostoru pro velké
podium, by se možná mohla kapacita navýšit o takových 1000 až 1500
návštěvníků. V každém případě, loňská zkušenost s tím, že byl festival již
tři týdny předem vyprodán, velí k tomu koupit si vstupenku co nejdřív, tzn.
třeba i zítra, protože skladba programu, která už nyní stojí za to a která
bude ještě postupně doplňována o další jména, vyloženě vybízí k tomu, aby se
lidé jeli na tu hudbu podívat. A samozřejmě, 25 tisíc není zrovna moc.
Předpoklad, že bude letos vyprodáno, je tedy velmi vysoký, a pak, myslím si,
opravdu nezbývá nic jiného, než si vstupenku dojít koupit již nyní.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Skupina Davida Krause je tvořena výtečnými muzikanty
David Kraus je frontman kapely a Milan Šenki perkusista. Když se Iveta
Demeterová s těmito muzikanty sešla, panovala ohromná atmosféra. Oba byli
velmi uvolnění a příjemní. Bylo vidět, že je opravdu pojí porozumění a to
nejen na poli hudebním. Iveta Demeterová se jich zeptala, jak vznikla jejich spolupráce.
“Nejdříve jsem zpíval ještě s Arpádem Čugou. Měl jsem pravidlo, že je dobré
mít vždy nějakého Roma v kapele. A pak jsem poznal Milana, který se v té
době začal učit na bonga. Dneska se mnou hraje jenom Milan, ale chystám se,
že opět Arpáda přiberu do kapely. Myslím si, že se to nedá s jinými zpěváky
vůbec srovnávat.”
Milane, pocházíte z tradiční romské rodiny. Tatínek je muzikant, ale
věnuje se tradičnímu romskému žánru. Vás jsem ještě neslyšela hrát romský
čardáš, halgaty...
“A asi nikdy neuslyšíte. Žánrově jsem se totiž odtrhl od rodiny, jsem v
podstatě normální rocker. Poslouchám rockovou muziku, pop, funky, samozřejmě
i romskou muziku. Celá moje rodina ale hraje tradiční romskou hudbu.”
Milane, Vy jste vyzkoušel, já tomu říkám hudební schizofrenie, kapely
Andre Peste, Šenki Group, Khetane, Bengas...
“Když jsem hrál v těchto kapelách, pořád jsem hrál s Davidem. A od toho se
odvíjí i nový projekt, který teď s Davidem děláme spolu. Myslím si, že to
dobře dopadne.”
Davide, vím o Vás, že i zpíváte v romštině.
“Snažím se, pod Milanovým dohledem. Mně se totiž v romštině moc hezky zpívá.
Je to velmi zpěvná řeč.”
Jak se Vám učí romské texty?
“Milan je napíše tak, aby nebyly moc dlouhé, a pak mi vysvětlí, o čem to je.
Už jsme takhle v pořadu mého táty měli jednu písničku. Mně se to tak
zalíbilo, že jsme si dokonce řekli, že uděláme takový gádžo – romský
projekt.”
A aby si naši posluchači dokázali představit romskou písničku, kousek si
pustíme.
/hudební ukázka, zpívá David Kraus/
Je vidět, Davide, že v romštině Vám to zpívá dobře. Milane, pomáhal jste
hodně Davidovi ve výslovnosti?
“V tom jsem právě vůbec nemusel. Hrozně jsem se tomu divil. Mluvili jsme o
tom, že když jsem to pouštěl nějakým jiným lidem, říkali, že když zavřou oči
a nevěděli by, že to zpívá David, mysleli by si, že to zpívá Rom.”
“Myslím si, že Milan kecá, ale poslouchá se to hezky.”
Myslíte si, že jste výjimkou v tom, že zpíváte romské texty? Nebo že Vás
to baví, že jste se tam i trošku našel?
“Nedávno jsme byli s Milanem na koncertu v Rubínu. Viděl jsem tam dvě takové
fanatičky, bělošky, úplně hystericky čekali na muzikanty. Myslím, že jim
nešlo jen o hudbu, ale o všechno, v podstatě snily o tom, že se stanou
Romkami. Říkal jsem si, že je to možná nějaký současný trend. A ono opravdu,
když mezi gádži zahraje jakákoli romská kapela, hned ti gádžové začnou
dělat, že tu hudbu strašně cítí. A to mi, přiznám se, leze na nervy.”
Milane, vyrůstal jste v Karlíně. Vyrůstala tam spousta kluků s kytarou. A
nebyl to jen Karlín, ale i Palmovka.
“Všechny tyhle kapely, třeba i Bengas, tedy pražské romské kapely, jsou
Žižkováci, Karlíňáci a Libeňáci. Teď přemýšlím o tom, že z žádné jiné
pražské části nevylezl muzikant.”
Dá se i hudbou bojovat proti předsudkům?
“Určitě. To je jedna z věcí. A ačkoli mají někteří lidé problém s Romy,
myslím si, že s romskou hudbou problém nikdo nemá.”
Co chystáte do budoucna?
“S Davidem máme plány. Romská kapela, jejímž hlavním zpěvákem bude David
Kraus. A David bude zpívat romsky.”
A lídrem kapely bude?
“David.”
“A Simona. Simona ještě taky. Musí tam být ženská, jinak by mě to nebavilo.”
A David by zpíval.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Hudebník a vypravěč Art Napoleon seznámil romské děti s indiánskou kulturou
Pražská pobočka organizace Člověk v tísni nabízí na Smíchově řadu
volnočasových aktivit pro děti. Více než polovina z nich pochází z romských
rodin. Minulý týden na ně v Komunitním centru Prádelna čekalo zajímavé
seznámení s indiánskou kulturou, o kterém nás informuje Jana Šustová.
Hudebník a vypravěč Art Napoleon pochází z indiánského kmene Krí a
žije v Kanadě. Vystupuje nejen na koncertech a seminářích pro dospělé, ale
velmi rád také pořádá představení pro děti, během nichž boří mýty a
stereotypy o indiánech. K setkání s romskými dětmi v Praze ho inspiroval
jeden český známý a očividně to pro něj byla nová zkušenost.
„Abych pravdu řekl, o Romech toho kromě toho, co znám z filmů, moc nevím.
Romové toho o indiánech kmene Krí nejspíš vědí stejně tak málo, jako já vím
o nich, takže v tomto ohledu je dobře, že se budeme navzájem moci trochu
poznat. Jednou jsem viděl dokumentární film o romské hudbě a o romském hnutí
a o také tom, jak se Romům žije v různých zemích a jak se vůbec dostali do
Evropy. Byl to opravdu skvělý dokument o vynikajících hudebnících – někteří
z nich už ani nežijí – a hudba byla naprosto úžasná. Takže to je asi tak
vše, co o Romech vím.“
Jak indiáni, tak i Romové se potýkají s problémem, jak si uchovat svoji
identitu. Art Napoleon nabízí malé srovnání:
„To je další věc, nad kterou jsem se zamýšlel a která se netýká jenom Romů,
ale i dalších kultur. Jak se rozptýlili po celém světě, jak jejich
příslušníci odcházeli ze Starého světa do Nového světa, jak se jim přitom
podařilo uchovat si mnohé z vlastní kultury a v některých případech i
vlastní jazyk. Jak se tyhle věci podařilo uchovat po letech stěhování na
daleká místa a jak se nově příchozím generacím podařilo uchovat si vlastní
identitu. Je fascinující, že se něco takového vůbec podařilo, a ano, jakožto
indiána z kmene Krí se to týká i mě. Nás nikdo nikam neodsunul, ale umístili
nás do rezervací a museli jsme se potýkat s různými koloniálními silami a
institucemi, jako byly například internátní školy, které prakticky postavily
naši kulturu mimo zákon a zakázaly náš jazyk, a dále také s politikou
kanadské vlády, která nám zakazovala bez povolení opustit rezervaci,
nepřiznávala nám volební právo a neuznávala nás za kanadské občany. Volit
jsme nesměli až do roku 1962. Také nám sebrali rozsáhlá území a museli jsme
se vzdát našeho tradičního způsobu života, kdy jsme se živili lovem a sběrem
– v tom všem jsme byli omezováni. Také nám bylo vnucováno náboženství, takže
jsme se potýkali s těmito formami perzekuce, ale náš jazyk to nějak přežil,
také naše kultura to vše přežila.“
Z rezervací se nakonec staly malé ostrůvky, na kterých se částečně mohla
uchovat kultura domorodých obyvatel. Když byly některé z jejich tradičních
obřadů postaveny mimo zákon, uchýlili se s nimi indiáni do podzemí a nadále
je praktikovali tam, kde nebyli na očích.
„Takže rezervace mají své lepší i horší stránky… v mnoha ohledech je lze
totiž srovnávat s ghetty – je tam vysoká míra nezaměstnanosti, sebevraždy,
alkoholismus. V některých rezervacích je situace v tomto ohledu lepší a
některé rezervace jsou dokonce úspěšné. To závisí na tom, jak definujete
úspěch. Některé rezervace žijí z plodů své práce, jsou dobře organizované.
Některé se hospodářsky rozvíjejí – nesetkáte se v nich s vysokým počtem
sebevražd, s vysokou nezaměstnaností, ale celý systém rezervací nám svým
způsobem umožnil uchovat některé stránky našeho způsobu života, mnoho z naší
kultury a také některé naše jazyky.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Právní poradna ]=
Neuzavírejte smlouvy na ulici!
Závěr našeho magazínu bude patřit právní poradně. Často nás zastavují na
ulici tzv. dealeři a nabízejí nám výhodné a ty nejlepší služby, téměř
zdarma. Nikdy nepodepisujte smlouvu na ulici, ani ji neuzavírejte po
telefonu. Více už Marie Vrábelová, která oslovila právního poradce Ondřeje
Daňka.
“Největším rizikem je, že nemáme čas si smlouvu přečíst. Pokud nás na ulici
zastaví nějaký pouliční dealer s tím, že teď hned má pro nás jakousi
supervýhodnou nabídku a měli bychom teď hned uzavřít smlouvu, vždy
doporučuji vyžádat si kopii návrhu smlouvy domů a doma si vše v klidu
přečíst. Není totiž nic horšího než uzavírat smlouvu narychlo bez přečtení.
Pokud nám dealer na ulici řekne, že to není možné a že smlouvu můžeme
uzavřít pouze teď hned a tady, svědčí to o značné nekorektnosti a podvodném
jednání firmy nebo dealera. Vůbec bychom s takovýmto člověkem smlouvu
uzavírat neměli.”
Je možné uzavírat smlouvu přes telefon? Je platná?
“Ano. Je platná a vymahatelná v případě, že v telefonu padne jasná otázka,
zdali smlouvu uzavřít chceme, a my jasně a zřetelně odpovíme. Taková smlouva
je platně uzavřená, je platná a vymahatelná. Operátoři většinou upozorňují
na to, že hovor je nahráván a tuto hlasovou informaci uchovávají po nějakou
dobu, i pro případ, že by do budoucna vznikl rozpor, zda smlouva uzavřená
byla, nebo nebyla.”
V čem bývá většinou háček takových smluv?
“Většinou ona supervýhodná nabídka není zase tak výhodná, jak prodávající
nebo dealer prezentuje. Vždy, zdůrazňuji vždy je potřeba si vše rozmyslet,
vyžádat si kopii smlouvy, popřemýšlet o tom doma, porovnat si nabídky,
protože nikdo nám nedá nic zadarmo a nikdy nic není tak, jak se to
prezentuje.”
Znáte nějaký případ z vaší právní poradny?
“Měli jsme například klientku, starší paní okolo 80 let, která už samozřejmě
špatně vidí. A pouliční dealeři, zejména pak telekomunikačních služeb, si
vybírají především tuto klientelu a nabízí jí 'supervýhodné' telefonní
tarify. Samozřejmě, staré paní jsou méně odolné psychologickému nátlaku
dealerů. Tato paní tedy uzavřela smlouvu na ulici s dealerem. Přišla domů, a
když za ní přišla na návštěvu její dcera, teprve potom přišly na to, že
nabídka vůbec nebyla tak výhodná, jak dealer prezentoval, a že vlastně byla
určitým způsobem obelhána a bude platit ještě víc, než platila předtím. Od
těchto smluv naneštěstí nelze jen tak rychle odstoupit, jsou totiž většinou
uzavírány na dva roky. A když chcete tuto smlouvu vypovědět, stejně musíte
doplatit všechny poplatky do již zmíněných dvou let.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 30. dubna už patří minulosti. Naladit si nás můžete
ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na
internetové adrese romove.cz.
Romale, palikerav tumenge hoj sanas amenca. Šunaha pes pro aver kurko. Ma
bisteren - amenca pes dodžanena butheder. Irinen amenge so kamen, či koho
kamen šunel andro magazínos. Mangav tumenge savorenge šukar rati. The
žutinel tumen o Del.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Demeterová a
Jaroslav Sezemský.
|