Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes dáme slovo Cyrilu Kokymu, který zrekapituluje situaci v Bydžově a v
Krupce. Opět se vrátíme k oslavám Mezinárodního dne Romů a seznámíme vás s
novinkami, které se objeví na celosvětovém romském festivalu Khamoro. A
nezapomeneme ani na romskou hudbu, která vám zpříjemní dnešní O Roma
vakeren.
Mangav tumenge šukar rati. Anas tumenge aktuálna informacii, interesna
manuša. Adadžives amenca palo Bydžov the than Krupka povakerela o Cyril
Koky. Savo esas romano džives andre Brno tumenge phenela amari redaktorka
the vičinaha tumen pre festivalos Khamoro. Nabisteren, amenca pes dodžanena
butheder.
=[ Reportáž ]=
Proč sílí extremistické útoky
V naší společnosti opět houstne protiromská nálada a Dělnická strana
sociální spravedlnosti toho využívá ke své propagaci, jak ukázali její
příznivci minulý víkend. Tím se Krupka na Teplicku zařadila vypjatou situací
po bok Novému Bydžovu. Proč sílí extremistické útoky a ztěžují už tak
vyhrocenou situaci v těchto městech, řekl Marii Vrábelové středočeský
romský koordinátor Cyril Koky.
„Domnívám se, že důvodem je neustále složité sociální postavení některých
Romů z vyloučených lokalit. A poslední mediální výstup? Zejména situace v
Novém Bydžově a trestný čin mladíka v Krupce - to jsou pochopitelně
politické body pro „vandasovce“ a jejich příznivce. Ti situaci maximálně
využívají pro svoje zviditelnění v médiích. Dobře si uvědomují, že čím je
situace horší tím lépe pro ně.“
Proč se například nespojil starosta z Nového Bydžova s agenturou, která s
komunikací pomáhá?
„Já jsem měl možnost situaci v Novém Bydžově sledovat, i jsem se zúčastnil
setkání zastupitelů, které zorganizoval pan starosta Louda. Je zcela
evidentní, že pan Louda politiku integrace sociálně vyloučených Romů, kterou
aplikuje vláda České republiky prostřednictvím vládní agentury, nepřijímá a
je pro radikálnější přístup obcí. To je veliká chyba. Ruku v ruce by měla
jít prevence s integrační politikou. Ale takový je postoj pana starosty,
jehož vzory jsou paní Řápková, paní Janáčková. Ze strany vládní agentury mu
byla nabízena pomoc a podpora, ale on o ni nijak zvlášť nestojí.“
Víte jak řešit situaci v Novém Bydžově?
„Situace se trochu řeší díky podporám z Evropského sociálního fondu a
krajskému úřadu, kde nějaké integrační aktivity v oblasti zaměstnávání nebo
nízkoprahového centra dávno byly. Pokud ale nastane mimořádná situace, dojde
k trestnému činu, veškeré předešlé aktivity se míjí účinkem, což je obrovská
chyba. Může za to i mediální tlak. I pan starosta, který se do toho sám
vložil, situaci jen vyhrotil a vůbec jí nepomohl. Zástupce města musí konat
v souladu s právním řádem České republiky, musí konat s rozumem, s rozvahou,
neunáhleně. I Romové, kteří zákon neporušili, se dostávají pod určitý
mediální tlak. Pachatelé jednotlivých trestných činů jsou přece bráni k
zodpovědnosti a není tedy možné za ně trestat celou komunitu. To je
absurdní.“
Proč události v Novém Bydžově tímto způsobem vykrystalizovaly? Proč
vznikla taková nenávist?
„Podobné věci se mohou stát i v jiných městech a obcích, ale záleží na
představitelích měst, jakým způsobem se k problému postaví. Pokud se
starosta města ještě více zainteresuje do mediální kampaně, situaci
jednoznačně vyhrotí a dříve nebo později si vyslouží pozornost Dělnické
strany a jejích příznivců, kteří přijdou do města a přitáhnou pozornost
všech médií. A o to tu vlastně jde.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
V Brně se slavily kulaté narozeniny dvou významných romských organizací
Minulý týden oslavily kulaté narozeniny dvě významné romské instituce: 7.
dubna uplynulo dvacet let od založení Muzea romské kultury v Brně a hned
následující den byl čtyřicátým výročím od založení Mezinárodní romské unie.
Jak probíhaly oslavy obou událostí v moravské metropoli, to nám přiblíží
Jana Šustová.
Mezinárodní romská unie byla založena 8. dubna 1971 v Londýně a na
památku této události slaví Romové každoročně od roku 1990 Mezinárodní den
Romů. Oslavy v moravské metropoli už po mnoho let společně organizuje
několik romských organizací, jejich průběh se však letos od již zažitého
scénáře značně lišil. Novým dějištěm oslav se stal park Lužánky a jak říká
Monika Balogová z občanského sdružení Petrov, nové místo by mohlo přitáhnout
i neromskou veřejnost:
„Lužánky jsou krásné, zastaví se tam řada maminek s kočárky a také si
myslím, že tam přiláká i ta muzika. Ale nebude tam jen hudba a tanec, ale
také různé kroužky, kde si děti budou moci vyzkoušet divadelní scény, zahrát
si pexeso a různé hry a to si myslím, že by mohlo spojit romské a majoritní
děti.“
Bohatý kulturní program v parku Lužánky zahájila romská princezna na
koni. Monika Balogová o ní říká:
„Je to takový náš trošičku výmysl. Ale dívka, která bude moderovat celé to
odpoledne, je velmi krásná a my jsme si říkali, že ten kůň bude obrovský
symbol pro nás pro Romy a bude to opravdu taková velká oslava 40. výročí od
založení Mezinárodní romské unie. Tak jsme chtěli, aby to bylo opravdu něčím
výjimečné. Co se týče princezny, my máme těch romských princezen tady v Brně
strašně moc, ty naše holky jsou tak moc krásné, že si můžeme říct, že máme
princezny.“
V parku Lužánky byl u příležitosti letošních oslav zasazen Strom
Tolerance, na který účastníci uvázali stužky v barvách romské vlajky.
Kmotrou stromu byla Margita Lázoková, která již od 60. let přispívá k
integraci Romů a patří k zakladatelům první romské organizace u nás - Svazu
Cikánů – Romů. A co by si kmotra Stromu Tolerance přála především?
„To přání je, aby to slovo tolerance se opravdu naplnilo, aby to vzájemné
pochopení, tolerance, jeden druhého chápat, odpouštět si, vnímat jeden
druhého, pomáhat si navzájem, aby to žilo, aby se to opravdu naplnilo do
každodenního života mezi Romy, mezi majoritou, doma v rodině, v
zaměstnání... Aby k sobě lidé měli blíž, abychom si ten život dělali hezčí.
Když se tak zamýšlím – přírodní katastrofy připravují lidem, hlavně
nevinným, bolest. Trpíme všichni nečekaně, člověk je proti tomu bezbranný.
Nemůžeme zabraňovat jistým věcem. A strašně bych si přála, abychom dělali
alespoň to, co člověk může ovlivnit - aby nedělal druhému zle.“
K celobrněnským oslavám Mezinárodního dne Romů se každoročně připojuje i
Muzeum romské kultury, které navíc letos slavilo i dvacet let od svého
založení. K tomuto výročí připravilo řadu akcí a jednou z nich je zajímavá
výstava s názvem „... a jejich stíny tančí dál“, kterou můžete navštívit až
do 25. září. Tisková mluvčí muzea Lucie Křížová o ní říká:
„Jsou to fotografie a koláže francouzské výtvarnice Mariny Obradovic a ta
samotná výstava a vernisáž jsou součástí festivalu Bonjour Brno, což je
festival francouzské kultury.“
Pokud jste brněnské oslavy minulý týden promeškaly, rozhodně není všem
dnům konec, protože Muzeum romské kultury ke svým narozeninám chystá ještě
další akci:
„Oslavy pak budou ještě pokračovat na podzim, kdy se bude otevírat výstava
‚20 let Muzea romské kultury’.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Koncem května Prahu opět roztančí festival Khamoro
Ačkoliv festival Khamoro českou metropoli roztančí – jako každý rok - až
poslední květnový týden, my vám už teď s předstihem prozradíme, na co se
můžete letos těšit. Slovo má Tomáš Bystrý.
Nejen hudbu, ale také vernisáž výstavy, promítání filmů, odbornou
konferenci nebo dokonce rekonstrukci romské svatby – to všechno nabídne
letošní ročník světového romského festivalu Khamoro, který se již po
třinácté poslední květnový týden uskuteční v české metropoli. Praha tak bude
opět hostit celou řadu romských umělců, ale nejen je. Khamoro totiž není
pouze o hudbě, vysvětluje ředitelka občanského sdružení Slovo 21, které
festival pořádá.
„Nejedná se o hudební festival. Khamoro je základem pro otevření diskuze o
romské otázce na všech úrovních a ve všech oblastech“, říká ředitelka
sdružení, které festival organizuje, Jelena Silajdžić. Sama přiznává, že
největším lákadlem festivalu je samozřejmě romská hudba. A na jaké kapely se
návštěvníci Khamora mohou letos těšit?
„Letošní ročník je hodně vyvážený, protože je na něm zastoupeno hodně
velkých kultur. Například z Indie Jaipur Maharaja Brass Band. Je to dost
neobvyklé, Indy jsme většinou představovali v klasické formě, letos je to
ovšem brass band – tedy dechovka. Tradiční romskou hudbu budou tentokrát
představovat Maďaři a Češi. Z Maďarska přijede EtnoRom a z Čech Bachtale
Apsa v čele s Máriem Bihárim“, prozrazuje Lída Matásková ze sdružení Slovo
21.
I přesto, že si festival našel místo mezi hojně navštěvovanými pražskými
festivaly a během předcházejících 12 let ho podpořila řada významných
osobností, mezi nimi například i Václav Havel, každý rok se potýká s
nedostatkem financí.
„Opravdu je to tvrdý boj, od začátku, a každý rok se nám zdá, že už to
nevydržíme a že příští rok nejspíše neproběhne. Nevím, jestli je to tím
třináctým ročníkem nebo ekonomickou krizí či dalšími faktory, které zase tu
romskou kulturu vnímají jako vedlejší věc. Letos největší rána přišla ze
strany ministerstva kultury. Vůbec jsme ji neočekávali. Výběrová komise nám
odebrala asi 600 tisíc korun“, říká Jelena Silajdžić, která šéfuje ve
sdružení Slovo 21.
Původně ovšem novinářka a filmová producentka pocházející ze Sarajeva,
která je společně se svým mužem Džemilem autorkou myšlenky zavést v Praze
tradici jakou je festival Khamoro. Jak vlastně tento nápad vznikl?
„Úplně spontánně. Můj manžel, který je hudebníkem, s rodinnou a já, jsme se
přestěhovali do Prahy z důvody války v Bosně a Hercegovině. A tady jsme
pořádali jednu velkou kulturní akci dle našich balkánských tradic, ve
spolupráci s řadou dalších hudebníků, mezi nimiž samozřejmě byla i jedna
romská skupina. Manžel s nimi pracoval, připravovali se a tak dále, všichni
účinkující se na jevišti střídali. Jenže když vystoupila ta romská kapela,
najednou přestal fungovat zvuk, za minutku zase slyšet byl, potom zase nebyl
… až jsme si všimli, že jejich vystoupení sabotuje sám zvukař. To nás hodně
naštvalo. Říkali jsme si, že z jednoho fašismu jsme utekli do jiného. A
večer se mě manžel zeptal, co bych říkala tomu, kdybychom zkusili uspořádat
největší romský festival na svět.“
A podařilo se. Khamoro roztančí Prahu již po třinácté. A Česká rozhlas
jako mediální partner bude u toho.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Při hře "C´est la vie" se žáci připravují na život
Žáci sedmých a devátých tříd základní školy v ústeckých Předlicích si hráli
na život. Museli se rozhodovat, co udělají se svým životem po skončení
základní školy. Za to pak získávali kladné nebo záporné body. Hru s názvem
"C´est la vie" organizuje společnost Člověk v tísni a v Ústí nad Labem se
zaměřuje především na děti ze špatného sociálního prostředí. Byla při tom i
Gabriela Hauptvogelová.
Nejprve si děti musely zařídit občanský průkaz a do začátku dostaly 5
tisíc korun. A pak už se musely rozhodnout.
- Kluci, co vy tady děláte? Vyplňujete přihlášku ke studiu? Co byste chtěli
studovat?
„Zedníka.“
- A víte si s tím formulářem rady?
„Tak trochu.“
„A když něco nevíme, tak se zeptáme na úřadě.“
Některé děti si hned po zapsání na střední školu běžely k lichvářce pro
půjčku.
- Proč jste si přišli půjčit?
„My si chceme koupit byt.“
- Tři tisíce na to stačí?
„My máme ještě šest.“
- A máte nějakou práci, abyste mohli půjčené peníze splácet?
„Půjdeme na brigádu.“
Lichvářka seděla v herně a možnost rychlého zisku asi kluky zlákala. A
tak brigádu na chvíli odložili.
- Jdete hrát ruletu? Proč?
- „Chceme vyhrát peníze.“
- Já myslela, že jsi mluvil o brigádě…
- „Jo, ale chceme se zabavit.“
- A na brigádě už jsi byl?
- „Ještě ne, za chvíli tam půjdeme.“
- (Krupiérka) Stovku. A na co si vsadíte? Na barvu, nebo na číslo?
„Dáme červenou.“
- (Krupiérka) Ale je to černá, takže mi zůstává sto korun.
Jiná dvojice brala svůj osud, i když ve hře, trochu vážněji.
- Co tady děláte, kluci?
- „Nejdřív jsme měli ty kuličky nastrkat dovnitř a pak je všechny
vytáhnout. A pokud nám spadnou, stačí jedna, tak je padesát korun dolů.“
- To má být nějaký trest?
- „Spíš zkouška na jednu brigádu.“
- Právě jste skončili, takže jak to dopadlo?
- „Vzali nám stovku. (smích) Tady kamarádovi dvě spadly.“
- Kolik jste si tedy na brigádě vydělali?
- „Zatím ještě nic, ale vychází nám to na 2.900.“
- K čemu ty peníze použijete?
- „Nejspíš na školu, k čemu to bude potřeba.“
- „Prostě budeme hodně šetřit, abychom nějak vyžili.“
- No a proč to neřešíte půjčkou, proč chcete jít na brigádu?
- „Protože bychom to asi neměli jak splácet.“
Vůbec poprvé se této hry zúčastnila i styčná důstojnice pro menšiny
ústecké policie Gabriela Šourková, která se mimo jiné zabývá i prevencí.
Řekla mi, proč se do této spolupráce zapojila.
„Přemýšlela jsem, jak zapojit školu, vůbec celou oblast, která je
specifická složeným dětí, které ji navštěvují.“
Při této hře máte v ruce tužku a nějaké lístečky, o co jde?
„Zastávám tu nejenom činnost policistky, ale děti se přepravují ze
stanovišť městskou hromadnou dopravou, takže jsem i revizorka.“
Hlavní organizátorkou hry byla Romana Bartůňková ze společnosti Člověk
v tísni. Podle ní hra probíhala pomaleji než obvykle.
„Za to jsou ale děti hodně pečlivé ve vyplňování formulářů a hrají
zodpovědně. Skoro všechny začaly okamžitě studovat a plní si své školní
povinnosti. Některé zapomínají na to, že musí také někde bydlet. U nás, na
úřadě práce, jim vysvětlujeme, že bezdomovce nikdo jen tak nezaměstná.
Jinak si myslím, že úspěšní jsou, ale mohla by ta hra trochu víc odsýpat.“
Já jsem přistihla i kluky, kteří si chtěli půjčit peníze na bydlení.
Byli u lichvářky, pak říkali, že si vydělají brigádou, jenže pak přišli do
herny a teprve když něco prohráli, šli si přivydělat. Je to běžný koloběh?
„Docela ano. Ve hře si většinou účastníci chtějí vyzkoušet všechna
stanoviště.“
Zde na škole je hodně romských dětí. Žijí tady v Předlicích, což je
známé ghetto. Jsou jiné než děti na základní škole někde na sídlišti?
„Pokud bych to měla posoudit pouze s ohledem na to, jak je vnímám jako
lektorka workshopu, tak jsou úplně stejné jako kterékoliv jiné děti.
Protože se ale v této oblasti pohybuji i jinak, vím, že nejsou příliš
motivovány k dalšímu studiu. Nemají správný ‚tah na branku‘. Chybí jim
přirozené vzory, které by mohly následovat.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Pojmenování částí lidského těla v romštině
Ani dnes nebude chybět minikurz romského jazyka. Tentokrát se věnujeme
pojmenování částí lidského těla. Společně s kolegyní Ivetou Durdoňovou je u
mikrofonu rodilá mluvčí Iveta Kokyová.
Lášo dějs Romale! - Dobrý den.
V minulém díle jsme poukázali na to, jak odlišný dialekt má olaština ve
srovnání se slovenskou romštinou. Poukázali jsme na tradice při oslavách,
kdy ženy sedí odděleně. Dnes vám představíme části lidského těla.
O šejro – hlava
I jakh – le jákha - oko, oči
O muj - obličej
O kan – le kan - ucho, uši
I šib – jazyk
O nakh – nos
I šam – le šama – líčko, líčka
O bal – le bala - vlas, vlasy
O dand- le dand – zub, zuby
I falka – brada
Le nusnáca - vousy
I meň – krk
O jílo - srdce
O vast – le vast- ruka, ruce
O purno – le purne – noha, nohy
I pulpa - le pulpi – stehno, stehna
Iveto, prosím, seznam nás s příklady běžných činností v lidském životě.
te najol pe – mýt se, koupat se
te chulavel pe – česat se
te phírel – chodit
te chal pe – hádat se
te trají – žít
te merel (pa) – umřít, toužit (po) něčem
te ďilabel - zpívat
te rúdí pe – modlit se
te kinkerel – nakupovat
te siťol pe – učit se
te kiravel – vařit
te iskirí – psát
Nyní bych tě požádala o vysvětlení, co symbolizují dlouhé vlasy u olašských
žen.
Především je to chlouba ženskosti a krásy, pýcha rodičů, vznešenost,
radost, zdraví, vitalita, počestnost a hlavně romství. Už od dávných dob
romské ženy svým dcerám nechávali růst dlouhé vlasy, nedávali je stříhat,
upřednostňovali motto ,,čím delší vlasy, tím lepší Romka“. Rodiče jsou
velice pyšní na to, když má dcera dlouhé vlasy.
Olašské ženy při pohřbu nesmí mít rozpuštěné vlasy, vždy je musí mít
stažené do copu nebo v drdolu. To proto, že se nehodí při smutku ukazovat
rozpuštěné vlasy, které symbolizují radost. Při nevěře muž zostudí ženu
tak, že ji ostříhá nakrátko. Na ženy s krátkými vlasy se poukazuje jako na
nepočestné ženy.
Milí posluchači děkujeme za pozornost a těšíme se na vás v příštím díle
Ášen Devjlesa Romale! - Nashledanou, sbohem.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 16. dubna už patří minulosti. Naladit si nás můžete
ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na
internetové adrese romove.cz.
Romale, palikerav tumenge hoj sanas amenca. Šunaha pes pro aver kurko.
Amenca pes dodžanena butheder. Ada šuniben predal tumende. Mangav tumenge
savorenge šukar rati. The žutinel tumen o Del.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Demeterová a
Jaroslav Sezemský.
|