Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Včera Romové na celém světě oslavili Mezinárodní den Romů. Jak si ho
připomněli pražští Romové a co pro ně tento den znamená, zjišťoval náš
reportér. S příchodem jara začala nová návštěvnická sezóna v různých
památkách a my si dnes povíme o novinkách na pietním místě v Letech u Písku.
Seznámíme vás také mladými právníky, kteří se rozhodli bezplatně pomáhat a
jako vždy uslyšíte celou řadu romských písní.
Mangav tumenge šukar rati. Anas tumenge aktuálna informacii, interesna
manuša. Adadžives povakerava palo romano džives the palo than Lety u Písku u
mukaha tumenge giľa afatik the pal aver luma. Manisteren, amenca pes
dodžanena butheder.
=[ Reportáž ]=
Jak se slavil Mezinárodní den Romů v Praze
Mnoho lidí se 8. dubna přidalo k oslavám Mezinárodního dne Romů. Ano,
sváteční atmosféra byla v Brně, Frýdku Místku a dalších městech republiky.
Náš redaktor Tomáš Bystrý se přidal k mladým lidem, kteří se sešli v
pražském Rubínu.
Na oslavách zazněl i zpěv “Gejľem, gejľem”, což je původně stará píseň
rumunských Romů, od roku 1971 mezinárodní romská hymna. Před 40 lety,
konkrétně 8. dubna 1971, se konal historicky první světový romský kongres
nedaleko Londýna. Jeho účastníci ze 14 zemí světa, včetně bývalého
Československa, založili Mezinárodní romskou unii a vedle romské hymny daly
vzniknout také mezinárodní romské vlajce. A právě na počest tohoto dne se na
celém světě slaví Mezinárodní den Romů, vysvětluje student romistiky na
Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Michal Miko:
“Poprvé bylo politicky deklarováno, že Romové mají svou hymnu a svou vlajku.
Má to návaznost na další kongresy, které se uskutečnily. Na předposledním
kongresu, který se konal v roce 2000, bylo deklarováno, že Romové jsou
národem, což je velmi důležité pro Romy samotné, nejen v České republice,
ale na celém světě.”
Samotný Mezinárodní den Romů byl ale ustaven až v roce 1990 ve Varšavě,
kde se konal čtvrtý kongres Mezinárodní romské unie. V České republice se ve
větší míře slaví až od druhé poloviny 90. let. Co pro Romy tento den
znamená?
“To, že si ještě více uvědomuji, kdo jsem, a kam patřím, že jsem Romka a
můžu na to být hrdá, protože i díky tomuto dni máme vlastní vlajku, hymnu a
jsme považováni za právoplatný národ.”
“Jsem ráda, že něco takového existuje. I když to není v kalendáři, víme o
sobě, můžeme se setkat se známými, pobavit se, zatancovat si a zazpívat. Je
to hezké.”
“Mezinárodní den Romů pro mě znamená velice významný den, kdy můžu konečně
se svými přáteli Romy zajít na nějakou party nebo akci, kde se můžeme dobře
pobavit, a víme, jaký to má smysl, jaký to má pro nás význam. Bohužel o
tomto dni nevím moc dlouho, zhruba pět let.”
“Studuji Střední školu služeb a veřejné správy. O Mezinárodním dni Romů se
nám tam vůbec nezmínili. Češi o tom moc nevědí.”
To říkají o Mezinárodním dni Romů návštěvníci pražského A studia Rubín,
kde se oslavoval tento den. K oslavám se v Praze připojila i zmocněnkyně
vlády pro lidská práva Monika Šimůnková. Ta, podle svých slov, ví o
existenci Mezinárodního dne Romů jen krátkou dobu:
“Musím se i sama za sebe přiznat, že jsem nevěděla, že 8. duben je již od
roku 1990 Mezinárodním dnem Romů. A jsem velmi ráda, že jsem se to
dozvěděla. Myslím si, že je nutné tento den pojmout symbolicky, pojmout tak,
že je to oslava, určité uctění romského národa, romské kultury, romské
tradice, v tom dobrém slova smyslu. A je nutno ukazovat na ty dobré a
pozitivní příklady. Vydala jsem k Mezinárodnímu dni Romů tiskovou zprávu, v
ní jsem se vyjádřila k tomu, co to znamená pro mě, jakým způsobem bych to
chtěla oslavit, že bych se ráda k té oslavě přidala, a tím pádem i celý Úřad
vlády,” dodává zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková, která
doufá, že do budoucna bude o Mezinárodním dni Romů ještě větší povědomí, než
je tomu dnes.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
V Letech u Písku je řada novinek a v Lidicích výstava o genocidě Romů
Jaro je tady a s jeho příchodem otevřely své brány také mnohé památky. Nová
návštěvnická sezóna byla zahájena i v Pietním místě Lety u Písku, kde byl za
2. světové války takzvaný cikánský tábor. Co nového tam návštěvníci uvidí,
to zjišťovala Jana Šustová u Jaroslava Taubera, zástupce ředitele Památníku
Lidice, pod jehož péči Pietní místo Lety spadá.
Letos v březnu se otevřely pomyslné brány v Památníku Lety u Písku. Co
tam mohou návštěvníci narozdíl od loňského roku vidět nového?
“Oproti loňskému roku přibyla třetí ubikace, je to atrapa původní ubikace ke
dvěma loňským. Jedna z nich je určena pro výstavy, druhá slouží jako
sociální domeček. Třetí je přímo kopie ubikace z letského tábora. Myslím si,
že to je zásadní změna proti loňsku.”
Čím je ta ubikace vybavena?
“Jsou v ní čtyři palandy, na nichž ovšem obvykle spalo okolo osmi lidí. Jsou
tam kamínka, lavor. Jedna palanda je osazena klasickým slamníkem, který v té
době obyvatelé těchto zařízení používali.”
Jak to vypadá s amfiteátrem? Je už dokončený?
“Amfiteátr je dokončený. Po zimě jsme sice ještě zjistili drobné vady na
lavičkách, které by mohly způsobit poranění návštěvníků, to si ale vyžádá
jen drobné opravy. Amfiteátr je tedy dokončen.”
Jaké akce chystáte na letošní rok?
“Zásadní akcí bude pietní vzpomínka 13. května. A v rámci péče o kulturní
památku předpokládáme nějaká kulturní vystoupení, pořady a podobně.”
Vezmeme-li to celkově, co všechno je v současné době v památníku k
vidění? Je tam naučná stezka. Odkud vede?
“V budově Obecního úřadu v Letech u Písku jsme zřídili informační centrum k
letskému táboru. Od tohoto informačního centra vede informační stezka po
jedné ze dvou příjezdových silnic do letského tábora. Jedná se o tu méně
dopravně využívanou, je tedy podstatně bezpečnější než druhá varianta, a to
jak pro pěší, tak pro cyklisty. Na této naučné stezce jsou umístěny
informační tabule. V určitých úsecích vede kolem prasečáku, v těch místech
byl původní tábor. Stezka je ukončena u vstupu na pietní území bývalého
cikánského tábora.”
Počítáte ještě s nějakými dalšími novými úpravami tohoto pietního místa?
“V současné době nepočítáme s ničím. Peníze, které jsme dostali na
rekonstrukci kulturní památky Lety, jsme již de facto vyčerpali. Zhruba
kolem dvou milionů z toho, co jsme dostali, jsme ušetřili. Pro současné dny
považujeme rekonstrukci za dokončenou.”
Návštěvnická sezóna začala minulý týden také v Památníku Lidice, kde byla
při této příležitosti zahájena výstava Genocida Romů v době druhé světové
války. Lucie Křížová z Muzea romské kultury o ní říká:
“Je to naše putovní výstava, která informuje na 20 panelech o době druhé
světové války, hlavně ale z pohledu historie Romů a genocidy, která v době
druhé světové války probíhala.”
Kudy zatím tato výstava putovala? Kde byla vystavena?
“Poprvé byla vystavena v srpnu roku 2010 v Hodoníně u Kunštátu přímo v
původním baráku v místech bývalého tzv. cikánského tábora. Poté jsme výstavu
nabízeli do mnoha škol, prošla tedy jak školami v okolí Hodonína u Kunštátu,
byla v Olešnici a v dalších místech, na jaře putovala dál do Čech, do
dalších škol. Od 31. března až do konce školního roku bude zde v Lidicích.
Budeme rádi, když ji budeme moci půjčovat od začátku školního roku do
dalších škol.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Studenti práv pomáhají sociálně slabším
Následující minuty však patří záslužné činnosti občanského sdružení, které
pomáhá sociálně slabším. Sdružení se nazývá Juristi a studenti práv se v něm
rozhodli pomáhat radou a konkrétní pomocí tam, kde je to nejvíce potřeba.
Marii Vrábelové více pověděl jednatel této právnické organizace Vojtěch Obr.
“Juristi jsou právnickou organizací, sdružením studentů posledních ročníků
právnických fakult a také mladých právníků po absolutoriu právnické fakulty.
Vznikli jsme proto, že jsme viděli obrovský deficit na trhu právních služeb
a současné poskytování právní pomoci, abychom zpřístupnili právní pomoc,
která je jinak příliš drahá, především běžným občanům. Provozujeme bezplatné
poradny pro sociálně vytipované občany a pro jinak znevýhodněné skupiny,
především menšiny. V rámci tohoto jsme už v Praze otevřeli asi čtyři
poradny, nyní ještě v Liberci, v Brně a podobně.”
Kolik je takových nadšenců, kteří pomáhají organizaci?
“Jsme velice rádi, že jich je spousta. Znamená to totiž i krásnou právní
praxi pro studenty práva, které jim přichází na fakultách trestuhodně málo.”
Jaké mají většinou problémy?
“Především se jedná o to, že znevýhodněné skupiny, například Romové, mají
problémy, protože společnost je dosti sociálně vyloučila, a tím pádem
přicházejí o důležité informace stran toho, jak se mají bránit. Jak se mají
bránit proti diskriminaci v pracovním právu, jak se mají bránit proti
určitým trestním oznámením a podobně, například proti určitým podvodům stran
spotřebitelského práva.”
Čím se bude zabývat projekt, který chystáte speciálně pro Romy?
“Chystáme čtyři základní projekty. Těmito projekty bychom chtěli zacelit
mezeru, která tu je. Jedná se o principiální projekt agentury práce pro
Romy. Na základě zkušenosti víme, že Romové jsou zcela ochotni pracovat,
vlivem určité mezery v komunikaci nebo určité mezery v pochopení mezi Romy a
zaměstnavateli dochází k tomu, že Romové o práci přicházejí nebo o ni není
zájem. Základní věcí je to, říkáme tomu RomJob nebo pracovní agentura pro
Romy. Vytvořili bychom internetový portál, na který bychom umísťovali
profily Romů, všechny jejich zkušenosti, znalosti, schopnosti. Ty bychom
následně aktivně nabízeli zaměstnavatelům, které bychom kontaktovali. Druhá
věc, kterou vidíme jako velmi potřebnou, je projekt Street Law. Je to
projekt učení práva a potřebných právních kapitolek a znalostí. Jedná se o
to, že jsme vytvořili krásnou ucelenou publikaci konkrétních interaktivních
kapitol, například naučit konkrétně pracovní právo, důležité pracovně právní
závazky a vztahy ap. Dále určité otázky trestního práva, občanského,
rodinného, sociálního práva a tak dále. Dalším projektem jsou audioskripta.
Jde o namlouvání učebnic pro základní a střední školy, případně nějakých
právnických skript. Zjistili jsme, že audioforma, která původně vznikla z
projektu namlouvání právnických textů pro nevidomé, je velice vhodná. Tímto
způsobem převedeme veškeré nutné učebnice základní a střední školy do
audiopodoby. Máme za to, že to ohromně zvýší kvalitu připravenosti
absolventů základních a středních škol, následně zapůsobí na schopnost
uplatnění se na trhu práce.”
Jste mladí studenti práv. Řekněte mi, jak pohlížíte vy a vaši kolegové na
Romy? Proč jste si vybrali právě Romy?
“Proto, že vidíme obrovský nedostatek nebo velkou chybu naší většinové
společnosti v tom, že Romy paušálně vyčleňuje ze společnosti, přičemž se
jedná o běžné spoluobčany. Máme zde i jiné menšiny, ale ty mají většinou
zastání nebo mají dostatečnou podporu svých známých apod. Je zde mnoho Romů,
kteří jsou ze společnosti vyčleňování na základě nepochopitelných nebo
nemoudrých averzí ostatních. Vidíme je jako menšinu, která potřebuje aktivní
pomoc. Máme za to, že díky tomu, že jsou Češi a česky rozumí, bude v těchto
projektech velký úspěch a veliká návratnost.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Učitelka Jana Avdějevová doučuje děti v sociálně vyloučených rodinách
Chápe, že cesta vede přes vzdělání. Proto se zapojila do programu organizace
Člověk v tísni, zaměřeného na doučování dětí v sociálně vyloučených
rodinách. O kom je řeč? O učitelce Janě Avdějevové, která už čtyři roky
dochází do jedné romské rodiny, bydlící v předlické ubytovně. Gabriele
Hauptvogelové nejdřív pověděla o svých začátcích.
“Začínali jsme s Lukášem. Chodil do čtvrté třídy pomocné školy v
Neštěmicích. Je to velice schopný a šikovný kluk. Pak šel Patrik do první
třídy, šel do základní školy. Poté jsme dělali opravky a na škole se udržel.
Podařilo se nám to ustát, a díky tomu u něj začala lepší motivace k učení.
Pak nastoupil i Dominik. S ním jsme se připravovali i na zápis do školy.
Nejvíc práce je asi s Dominikem, je sice bystrý, má ale velké výkyvy. Patrik
je trošku pomalejší, ale zase důslednější. Pomalu a jistě postupuje dál a
drží se dobře.”
Patriku, řekni mi, jaké to je tady s paní učitelkou při doučování, když k
vám přijde.
“Dobré, protože je milá.”
Co děláš nejraději?
“Počítám a čtu.”
Paní učitelka říkala, že umíš krásně přednášet básničky, tak nám teď
nějakou pověz...
“Znám křišťálovou studánku,
kde nejhlubší je les,
tam roste tmavé kapradí
a vůkol rudý vřes.
Tam ptáci laně chodí pít
pod javorový kmen.”
Dominiku, co rád děláš?
“Matematiku.”
A co Tě vůbec nebaví?
“Český jazyk, jinak všechno.”
Co tak probíráte při doučování? Od každého předmětu něco?
“Nemáme zase tolik času, protože doučování je jednou týdně na dvě hodiny. A
jsou tu dvě děti. Podle mě je velmi důležité, třeba i na úkor učení, takové
to popovídání si: Co bylo ve škole, jaké mají problémy, co se jim líbí atd.
Nějakou hru si zahrajeme. Probíráme to, co je aktuálně nejdůležitější nebo
kolikrát něco, co opravdu hoří. Děláme domácí úkoly. A jakmile tu nejsem,
jde to nejspíš všechno stranou. Každodenní příprava, ta tu ještě schází, aby
to všechno mělo hlubší smysl.”
Nemáte někdy pocit marnosti?
“Abych řekla pravdu, měla jsem párkrát momenty, kdy jsem si říkala, že to
nemá smysl. Pak mě ale zase něčím ty děti překvapily, že se do něčeho daly s
vervou samy nebo se naučily básničku. Člověka potěší jejich malé úspěchy.
Říkám si, dobře, i když známky nejsou vynikající, přesto čas, který s nimi
strávím, komunikace, knížky, které jim přinesu, věci, o kterých si povídáme,
jsou pro ně asi hodně důležité. Povídáme si někdy o věcech, o kterých nemají
ani šajnu, protože se v podstatě ani nikam nedostanou. Myslím si, že to v
nich někde pod kůží zůstane, a když v jejich životě vznikne nějaká situace,
třeba si na to vzpomenou a třeba jim to pomůže se vydat správným směrem.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Přejímání slov do romštiny z jiných jazyků
Ani dnes nebude chybět minikurz romského jazyka. Tentokrát se věnujeme
přejímání slov z jiných jazyků. Iveta Durdoňová si k výkladu přizvala
rodilého mluvčího Davida Tišera.
O romštině toho již bylo řečeno dost. Málokdo ovšem zná nářečí romštiny.
Mnoho Romů tvrdí, že tzv. olašská romština je ta pravá romština. Co si o tom
myslíte?
“Olašští Romové pocházejí z Rumunska, a tak je v olašštině mnoho rumunských
přejímek. Proto se našim Romům zdá olašština nesrozumitelná, proto také jako
pravá romština, protože tam nenacházejí slovenské nebo české přejímky.”
Odkud tedy olašští Romové pocházejí?
“Všeobecně je známo, že Romové pocházejí z Indie. Když ovšem odcházeli
Romové z Indie, odcházeli přes různé země, zastavili se ale v Byzantské
říši. Tam pobývali dlouhou dobu. Do té doby byli Romové opravdu jednotní.
Byla to jedna velká skupina. Neexistovali žádní olašští Romové, ani jiné
skupiny. V Byzantské říši se rozdělili a každá skupina šla na jinou světovou
stranu. Od té doby máme různé Romy, tudíž i různé dialekty. Ku příkladu máme
právě olašské Romy, kteří putovali do Rumunska do oblasti Valachie, proto
Vlachike Roma, nebo německé Romy, kteří si říkají Sinti, ti zase putovali do
Německa, maďarské Romy, máme také slovenské a české Romy. A takto bych mohl
pokračovat dál.”
Mohl byste nám představit nějaké přejímky v romštině z jiných jazyků?
“Ano, samozřejmě. Například z arménštiny grast, je stejně jako v
romštině kůň. Z řečtiny, tedy z jazyka z území bývalé Byzantské říše,
je přejímek docela dost: armin – zelí, efta – sedm (číslovka),
foros – město. Nebo také z jihoslovanských jazyků: caklo – sklo,
duma – projev. Z maďarštiny dilos – poledne, faďin – mrznout. Ale
také třeba ze slovenského nebo českého jazyka: hrobos, národos, kde
jsme přidaly pouze koncovku -os. Samozřejmě se ale mnoho jazyků zase nechalo
inspirovat romštinou. Kupříkladu angličtina, lollipop, což je
lízátko, je z romštiny. Je to proto, že Romové tehdy prodávali na poutích
červené jablko na špejli polité karamelem. A křičeli u toho loľi phabaj –
červené jablko. A právě z toho vzniklo potom v angličtině lízátko. Nebo
v češtině je také mnoho přejímek z romštiny. Kupříkladu pes se
romsky řekne džuklo, a z toho potom v češtině vzniklo slovo
čokl. Romština je také bohatá na věci, které čeština vůbec neumí
popsat. V češtině se řekne člověk, ale vůbec z toho není poznat, jedná-li se
o ženu, či muže. Romština jde v tomto dál, umí říct manuš – člověk a
manušni – člověk (žena), tedy něco jako člověčka, nebo jak bych to
řekl. Samozřejmě, takových věcí je v romštině víc. Říkám to proto, aby to
nevyznělo tak, že romština jenom bere nějaká slova z jiných jazyků. Z
romštiny jiné jazyky také čerpají.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 9. dubna už patří minulosti. Naladit si nás můžete
ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na
internetové adrese romove.cz.
Romale, palikerav tumenge hoj sanas amenca. Šunaha pes pro aver kurko.
Amenca pes dodžanena butheder. Ada šuniben predal tumende. Mangav tumenge
savorenge šukar rati. The žutinel tumen o Del.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Demeterová a
Jaroslav Sezemský.
|