Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes vám nabídneme komentáře romských představitelů ke sčítání obyvatel,
poskytneme rozhovor se sčítacím komisařem a také si vysvětlíme, co to je
mediace a probace. Samozřejmě nebude chybět celá řada romských písní.
Mangav tumenge šukar rati. Anas tumenge aktuálna informaci the interesna
manuša. Adadžives povakeraha palo prihlašiben kijo národnosťa. Povakerela
amenca o Čeněk Růžička the rozvakeraha pal o Probace, Mediace.
=[ Reportáž ]=
Sčítání lidu a romská národnost
Tak už jsme si prošli tzv. "rozhodným okamžikem" při Sčítání lidu, domů a
bytů, který byl stanoven na půlnoc z 25. na 26. března. Sčítací archy
obsahují také otázku o národnosti, jejíž zodpovězení je dobrovolné a bude
otázkou, kolik Romů se ke své národnosti přihlásí. Při minulých sčítáních
tak učinil jen zlomek romské populace a i letos se na toto téma ozývají
velmi různorodé názory. Mapuje je Jana Šustová.
Váhání nad kolonkou o národnosti má řadu důvodů. Někdy lze slyšet názory
typu: 'Co je komu do toho!' – nebo – 'Je to útok na mé osobní údaje!' A
nezřídka vyvstává obava ze zneužití této informace, jak už se to ostatně
stalo v období holocaustu. Na druhé straně zaznívají i hlasy podporující
uvedení romské národnosti, protože tím dotyčný vyjadřuje, že se nestydí za
svůj původ, historii a kulturu. Důležitým důvodem je také to, že čísla o
počtu národnostních menšin nejsou jen nic neříkající údaje v jakýchsi
kolonkách, ale představují konkrétní argumenty pro jednání s vládou, kraji i
obcemi. Čím více Romů se ke své národnosti přihlásí, tím lépe se budou
prosazovat programy na jejich podporu. Na názor, zda se přihlásit ke své
národnosti jsem se zeptala Čeňka Růžičky, předsedy Výboru pro odškodnění
romského holocaustu:
“Osobně si myslím, že by se Romové měli ke své národnosti přihlásit. Je to o
hrdosti, to je jedna věc. A také by si měli uvědomit, že čím větší počet
Romů se ke své národnosti přihlásí, tím větší bude snaha politiků nebo přímo
vládních činitelů uvolňovat finanční prostředky na smysluplné projekty. Když
nás tu bude 11 tisíc tak, jak se to stalo při minulém sčítání lidu, nedivme
se pak, že vláda uvolňuje na řešení romských problémů tak malé částky.”
O vyjádření jsem požádala také Ing. Karla Holomka, předsedu Společenství
Romů na Moravě:
“Nemíním to nijak ovlivňovat, těmto věcem nechávám volný průběh. Samozřejmě
se ale není čemu divit, že sčítání Romů dopadlo tak špatně. Očekávám, že teď
už budou komisaři poučenější, že přeci jen už Romové pochopili, že tato
demokratická společnost je možná krutá, ale je demokratická v tom smyslu, že
nepostihuje člověka za jeho národnost. A že se přihlásí k tomu, co je jejich
přirozenou charakteristikou. Nemíním z toho ale dělat drama. Myslím si, že
to dopadne lépe než při sčítání před 10 lety, kdy to bylo nějakých 11 tisíc.
Na začátku to bylo vlastně dokonce 33 tisíc, hned po Sametové revoluci to
bylo 33 tisíc a na Slovensku 88 tisíc. Doufám, že to bude lepší.”
Podle Karla Holomka otázka, zda se Romové ke své národnosti hlásí, či
nehlásí také vypovídá o stavu celé naší společnosti:
“Nevidím problém v tom, kolik je tu Romů. Problém je v tom, jak se
demokracie, pro níž je to prubířský kámen, chová k nejníže položené skupině
obyvatelstva a občanů, a to jsou Romové. To je skutečný prubířský kámen
demokracie. To pokládám za důležité. A jestli de iure se objeví 10 nebo 20
tisíc Romů a ve skutečnosti jich tu je 250 tisíc a co to v té společnosti
dělá? To je ten zásadní problém, který tu vyvstává. Při sčítání lidu se pak
ukáže jen jedna malá informace: Romové se tu prostě ještě necítí být tak
docela doma.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Na cestě se sčítací komisařkou a její romskou asistentkou
Při letošním sčítání lidu vypomáhali sčítacím komisařům také romští
asistenti. Požádala o to Rada vlády pro záležitosti romské menšiny. Obává se
totiž, že řada Romů se ke své národnosti nepřizná, protože se toho bojí
anebo proto, že o této možnosti nevědí. Asistenti tedy vypomáhají především
v problémových místech a komisaři spoléhají na jejich znalost konkrétní
lokality a lidí. V sobotu 19. března se jedna taková dvojice vypravila se
sčítacími formuláři do ulic v Ústí nad Labem, konkrétně na sídliště Mojžíř.
A byla s ní také Gabriela Hauptvogelová.
(ťukání na dveře)
“Dobrý den, Štengelová, sčítací komisař. Nesu vám formuláře na sčítání
lidu.”
Takhle se Veronika Štengelová představila už mnohokrát. A přesto, že svou
návštěvu vždy ohlásí, lidé reagují různě a má i špatné zkušenosti.
“Nepříjemných zkušenosti několik máme. Kdyby tu se mnou nebyla kolegyně,
možná by se mnou ten pán vyběhl. Některé reakce jsou, že nám lidé říkají, ať
je takovými blbostmi neotravujeme, a ať jdeme... Nechci být sprostá, tak to
nedořeknu. A tak dále. Někteří lidé jsou ale zase příjemní a ochotní. Je to
půl na půl.”
Onou kolegyní je romská asistentka Lucie Horváthová.
“Podle mě, když se tam objevím, a navíc ty lidi většinou znám, změní
většinou názor a také se jinak chovají ke komisařkám. Určitě to má velký
vliv.”
Mají k Vám větší důvěru.
“Určitě. Navíc mě většinou všichni znají. Je to tedy pro ně jiné.”
Kolonka 'národnost' není povinná. Myslíte si, že má smysl, aby tam Romové
vyplňovali, že jsou romské národnosti?
“Myslím si, že ano. Já osobně to tedy určitě zaškrtnu. Nestydím se za to.”
Zeptala jsem se i některých Romů, u kterých jsme zazvonili, jestli mají
stejný názor jako Lucie Horváthová a napíší romskou národnost.
Respondentka 1: “Jsem slovenské národnosti, ale děti jsou české národnosti.
A manžel také.”
Nevyužijete tu možnost napsat tam 'romská národnost'?
Respondentka 1: “Nevím. Asi... No, můžeme.”
Popřemýšlíte tedy o tom ještě doma?
Respondentka 1: “Ano.”
Respondent 2: “Slovenskou. Českou. Romskou ne. Narodil jsem se tady, cítím
se tedy jako Čech, ne jako Rom.”
Víte už teď, jakou národnost tam vyplníte?
Respondent 3: “No, Českou.”
Nenapíšete romskou?
Respondent 3: “Ne, ne. To tam přeci nemůžu napsat, když jsem Čech. Narodil
jsem se tady, musím to tedy vypsat podle toho.”
Národnost se ale neřídí tím, v jaké zemi se kdo narodí, vysvětlovala hned
na místě romská asistentka Lucie Horváthová:
“Národnost, to je věc pocitová. Cítím-li se být Romka, napíšu tam, že jsem
Romka.”
S účastní romských asistentů při sčítání lidu nesouhlasí sociální
pracovník Miroslav Brož z Ústí nad Labem. Asistenti totiž budou jen v
některých problémových lokalitách, a právě toto kritizuje. Brož upozorňuje
na možnost ovlivňování lidí v chudinských čtvrtích.
“Tito lidé jsou velmi snadno manipulovatelní, vědí to třeba poskytovatelé
rychlých půjček. Obávám se, že sčítání dopadne tak, že právě za pomoci
nasazení asistentů se podaří ve velkém přemluvit obyvatele českých
chudinských ghett a lokalit, aby napsali, že jsou romské národnosti. Možná
to bude působit jako alibi k řešení toho problému, že se začne říkat, že
chudinská ghetta a extrémní chudoba v České republice nejsou záležitostí a
problémem nás všech, ale nepřizpůsobivosti jednoho etnika. Myslím si, že to
by nebylo dobře,” obává se Miroslav Brož.
Možnost jakéhokoli nátlaku ovšem vylučuje krajský koordinátor asistentů
Jan Šipoš z chomutovské pobočky organizace Člověk v tísni:
“Nebudeme nikoho nějak přesvědčovat tak, že bychom důrazně přesvědčovali. Je
to dobrovolná akce. Přiznat se k romské národnosti je dobrovolné. Samozřejmě
se ale budeme snažit o těchto věcech plně informovat. Uvidíme, jaké to bude
mít důsledky dál, jaké bude pokračování řešení romské otázky.”
Pokud se totiž v obci přihlásí alespoň 10 procent obyvatel k některé
menšině, musí mít svůj výbor při zastupitelstvu. Na úrovni kraje stačí 5
procent lidí. Při minulém sčítání lidu v roce 2001 se v Ústeckém kraji
přihlásily k romské národnosti pouze 0,2 procenta obyvatel.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Co to je probace a mediace
Probační a mediační služba je bezplatná a je založená na souhlasu obou
stran. K čemu ji potřebujeme, kdo ji může využít a další vymezení pojmů
vysvětloval Ivetě Demeterové Mgr. Pavel Štern, ředitel této služby.
“Označuje to souhrn aktivit, které jsou zaměřeny na pachatele trestného
činu, zejména ve spojení s výkonem alternativního trestu, dohledem ze strany
tzv. probačního úředníka, to znamená kontrolou jeho chování, povinností,
které danému pachateli uložil soud, třeba v rámci podmíněného odsouzení s
dohledem, což je jeden z alternativních trestů, kontrolou toho, jak splácí
škodu vůči poškozenému, kontrolou toho, zda nepožívá alkoholické nápoje,
protože mu to soud zakázal. Smyslem kontroly a vedení je, aby bylo dosaženo
u těchto lidí nápravy, aby tedy neopakovali trestnou činnost a aby se
dokázali vrátit zpátky do života a společnosti, aniž by páchali dál trestnou
činnost.”
A mediace?
“Proces zprostředkování, konkrétně v trestní justici to znamená
mimoprocesní způsob řešení trestního případu. To znamená, že danou věc
neřeší soud, ani žádný jiný orgán tzv. činný v trestním řízení. Celá věc je
svěřena do působnosti mediátora, mediační služby, která osloví zúčastněné
strany, což jsou v tomto případě pachatel a oběť trestného činu, s nabídkou
řešit celou věc mimosoudně. Znamená to sejít se nejprve individuálně s
mediátorem. Budou-li obě strany souhlasit, posléze se sejít společně, kdy by
došlo k rozmluvě o události trestného činu.”
Obecně se tedy dá říci, že pomáháte odsouzenému k integraci do
společnosti, na druhou stranu ale pomáháte i obětem trestných činu.
“Ano. Deklarujeme se jako organizace, která je tu jak pro pachatele, tak pro
oběti trestné činnosti.”
Když se tedy odehraje případ, v němž figuruje odsouzený a oběť. Vyhledají
si vás sami? Vyhledá si vás, dejme tomu, sama oběť, nebo spolupracujete
přímo se soudy, a od vás je pak vyslán probační úředník?
“Cesty, jak se k případu dostaneme, jsou různé a je jich několik.
Nejčastějším způsobem je cesta prostřednictvím soudu nebo státního
zastupitelství. To znamená, že už běží trestní řízení a Probační a mediační
služba je pověřena nějakými činnostmi nebo úkony v daném případě. Obecně, ve
fázi, než je pravomocně rozhodnuto, se může na službu obrátit klidně
samostatně jak pachatel, tak poškozený. Nebo dokonce rodinní příslušníci.
Kontakt je možný obojí, tedy jak formou autoritativního rozhodnutí ze strany
soudu nebo státního zástupce, tak formou oslovení ze strany účastníků
trestního řízení. Poskytujeme i informační služby de facto pro každého
občana, který se na nás obrátí a potřebuje si něco ujasnit nebo potřebuje
vysvětlit něco ohledně agendy, kterou zajišťujeme v trestním řízení.”
Vaše služby a činnosti jsou hrazeny, nebo jsou bezplatné?
“Veškeré služby a činnosti, které vykonáváme, jsou zdarma.”
Pomáháte nebo zprostředkováváte pomoc odsouzeným, a potom pomáháte i těm,
kteří jsou podmíněně propuštěni.
“Možná bych s Vámi nesouhlasil v tom, že pomáháme. Poskytujeme jim na jedné
straně vedení a současně se je snažíme podporovat nebo je podporujeme v
rozvoji těch pozitivních věcí, které jsou schopni zvládat nebo schopni
rozvíjet. Vede to k tomu, čemu říkáme reintegrace.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Výtvarnice Lada Gažiová se věnuje různým sociálním tématům
V následujících minutách vám nabízíme profil devětadvacetileté Lady Gažiové.
Pochází z rodiny technického inženýra a psycholožky, přesto se dala na život
umělkyně. Po střední škole v Košicích, kde studovala keramiku a porcelán,
pokračovala ve studiích na Vysoké škole umělecko-průmyslové v ateliéru
Jiřího Davida. Před odjezdem do Barcelony, kde v jednom z tamních ateliérů
bude pracovat na svých dalších dílech, ji zastihl Tomáš Bystrý.
Dnes patří Lada Gažiová k nejvýraznějším mladým vizuálním umělkyním na
současné československé scéně. V české metropoli žije již 8. rokem. Při své
tvorbě nesahá po klasických štětcích, ale po spreji. To ji činí nejen u nás,
ale i na Slovensku, výjimečnou. Proč právě tato výtvarná technika?
“Každý student si projde různými technikami. Já jsem se ale na konci svých
studií rozhodla, že tato technika mi nejvíce vyhovuje. Není to můj výmysl.
Je to technika převzatá ze street artu.”
Jednou z technik zmíněného street artu, tedy umění vytvářeného na
veřejných místech, jsou tzv. graffiti. Nejen v Praze zdobí poměrně velkou
škálu domů. Zda jsou podle Lady Gažiové výtvory sprejerů uměním, nebo
vandalismem, odpovídá naprosto jednoznačně:
“Umění. Jednoznačně. Nemám s graffiti problémy. Naopak. Docela se mi to
líbí,” říká tak trochu československy umělkyně Lada Gažiová.
Její první větší autorská výstava přišla v roce 2005. O dva roky později
následovalo mezinárodní ocenění The Sovereign European Art Prize v Londýně a
v roce 2008 získala českou Cenu kritiky. Lada Gažiová se ve své tvorbě
věnuje různým sociálním tématům, jedna z nejvýraznějších sérií se týká
například tragédie v Beslanu. Inspirací jsou pro její tvorbu ale také
Romové:
“Bylo to období sebehledání, bylo to celkově osobní, hledala jsem, jak to
vůbec je s mou identitou. V rámci této tematiky bylo tak trochu i hledání
domova, který vlastně není. Objevovaly se tam tedy nějaké, dejme tomu,
romské motivy. Trochu jsem odkazovala třeba i na 19. století a na kočování.
Objevovaly se tam třeba krásný kočár, bič, cukr, koně, které byli kdysi
Romové hodně zvyklí mít. Nové věci, ve kterých jsem pracovala s touto
tematikou, jsou například s kufry. Postavičky, o kterých není jasné, že to
jsou Romové, dá se to aplikovat na různé lidi, nejenom na Romy. V posledních
obrazech jsem tak trochu reagovala na situaci ve Francii, na vystěhovávání
Romů. Byly to postavičky, které utíkají z obrazu s kufry. Někdo je vyhání.”
A na jakých tématech pracuje výtvarnice v této chvíli?
“V současné době připravuji obrazy pro pražské Flash Art Bienale, které bude
v květnu. Potom připravuji obrazy na výstavu, která bude v rámci festivalu
Khamoro. Týká se dětí na základních školách, většinou romských, které jsou
zařazovány do speciálních škol, a přitom jsou zcela zdravé, nejsou nijak
postižené. Bude to tedy souviset s touto tematikou. Chtěla bych také jet na
jeden workskop, který bude někdy na jaře v Maďarsku. Bude to ve vesničce,
která se jmenuje Bódvalenke. Je to velmi zajímavá věc. Jedná se o vesničku
na severu Maďarska, v níž žijí Romové. Každý rok tam přicházejí romští
umělci z celé Evropy a malují na domy místních lidí. Na to se těším. Mohlo
by to být velmi zajímavé. A kdyby to vyšlo, bylo by to skvělé.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Kanadští experti zjišťovali, jaká je u nás situace Romů
Před nedávnem navštívili Českou republiku kanadští experti, kteří zjišťovali
situaci Romů u nás. Na názory se mimo jiné ptali i dlouholetého romského
aktivisty Karla Holomka ze Společenství Romů na Moravě, které sídlí v Brně.
Návštěva souvisela především a úsilím Česka zrušit vízovou povinnost, kterou
kvůli migraci Romů Kanada předloni obnovila. Více už zjišťovala Gabriela
Grmolcová právě od Karla Holomka.
“Zajímala je především situace Romů v České republice, pochopitelně také
situace romské komunity tady v Brně. Hlavně je tedy zajímalo, jaký je náš
názor na přístup vlády a samospráv k řešení těchto záležitostí.”
A teď tedy, jaký je Váš názor na tuto věc?
“Musím říct, že jsme úvodem řekli, že je jaksi zatěžko v situaci, kdy pozice
Romů v České republice není nejlepší, poskytovat informace, které
nevyznívají pro vládu ani pro samosprávy příznivě, a že bychom rádi
odpovídali jenom na položené otázky, kde nám nezbývá nic jiného, než se
držet, podle našeho názoru, faktů, ale aby to nevyznělo jako pomluvy. Přeci
jen jsme se cítili být loajálními občany této České republiky.”
Zeptám se tedy asi podobně, jako se ptali oni. Je česká vláda nějakým
způsobem schopna ovlivňovat případný odchod Romů do Kanady? Vaše odpověď:
“Na tuto otázku jsem odpověděl já zcela jednoznačně a jsem přesvědčen, že to
tak je. Vládá prostě není schopna jakýmkoli způsobem tuto záležitost
ovlivňovat, pokud by se vyvíjela. Současně jsme ale odpověděli, že nějaké
vážné nebezpečí v případě zrušení víz by v tomto smyslu nehrozilo. Vylíčili
jsme tedy situaci. Řekli jsme, že si myslíme, že integrace Romů žijících v
České republice již ve třetí a vlastně už čtvrté generaci je jiná než Romů
třeba z Balkánu, ale i než ze Slovenska. Sdělili jsme jim, že to žádné vážné
nebezpečí nepředstavuje a že bychom nakonec brali jako vstřícný krok,
protože kdyby víza zrušili, přispělo by to k příznivějšímu pohledu lidí z
majority, z české společnosti na Romy. Bylo to ovšem přijato poměrně s
úsměvem. Nevěřím, že tomu Kanaďané přikládali nějakou váhu.”
Co si myslíte o samotném faktu jakési migrace Romů do Kanady? Co si o tom
osobně myslíte?
“Myslím si, že právem každého člověka je hledat lepší šanci k obživě.
Pravdou je, že v Kanadě šanci pracovat naleznou, pokud chtějí, což ukazují
zkušenosti lidí, kteří tam jsou. A děti se tam poměrně snadno během krátké
doby integrují, a to jak do školy, tak do jazyka. Mám zkušenost, že děti už
ovládají angličtinu a dělají tlumočníky, a tady mají děti problémy s
češtinou, což samozřejmě ukazuje i na problémy českého školství a do jisté
míry i odpovídá na otázku o neúspěšnosti romského žáka v české škole. Myslím
si tedy, že toto není nic, co by bylo možno kritizovat. Tuto zkušenost jsem
si osvojil i sám osobně. V roce 1981 mi po propuštění z vězení nabízeli,
abych se i s rodinou vystěhoval. Děti to přijali s nadšením, ale já jsem
prohlásil: 'Ne! Zůstávám tady! A hotovo.' Řešení problémů je, podle mě, vždy
na místě, kde dané problémy jsou. A jakékoli vystěhovávání nebo migrace
problémy neřeší. Je to pouze doprovodný jev stavu, který tady je a ukazuje
to, že daný stav není dobrý, protože jinak by lidé neemigrovali.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 26. března už patří minulosti. Naladit si nás můžete
ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na
internetové adrese romove.cz.
Romale, palikerav tumenge hoj sanas amenca. Šunaha pes pro aver sambat.Mek
man hin adaj odkazis: O Markus igen rado dikhel e Jana. Amenca pes
dodžanena butheder. Mangav tumenge savorenge šukar rati. The žutinel tumen
o Del.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren -
Iveta Demeterová a Jaroslav Sezemský.
|