Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes vás aktuálně zavedeme do Nového Bydžova. Ohlédneme se za smutnými
okolnostmi prvního hromadného transportu protektorátních Romů do Osvětimi a
představíme romskou školku. Samozřejmě nebude chybět celá řada romských
písní a muziky.
Mangav tumenge šukar rati. Anas tumenge aktuálna informacii. Adadžives
povakerava pal o than Bydžov. Šunena nevipen pal o Hodonínkus the anaha
tumenge report palo romani the lakery analýza.
=[ Reportáž ]=
Novým Bydžovem pochodovali neonacisté
Víc než 400 příznivců krajní pravice dnes prošlo Novým Bydžovem na
Královéhradecku. V pochodu se jim pokusilo zabránit 200 Romů a dalších
odpůrců neonacismu a rasismu. Ty ale policie z trasy ohlášeného pochodu
vytlačila. Při zásahu policejních těžkooděnců byl podle policie zraněn jeden
demonstrant. Podrobnosti má Jiří Fremuth.
Policie kontrolovala všechny příjezdy do Nového Bydžova hned od rána. Ještě
dopoledne zabavila několik baseballových pálek, sekerku nebo plynovou
pistoli.
“Jeli jsme sem ke známým na návštěvu.”
Říkal jste, že Vám vzali nějaké násady...
“Ano. Nevíme proč.”
Proč jste je měli?
“Strejda je měl do práce, dělá kopáčské práce. Nevíme, o co jde.”
“Je to kvůli tomu, k jaké patříme menšině. Naše menšina je v této zemi
jenom utlačovaná, nic víc.”
Do města se od rána sjížděli příznivci obou táborů. Na protifašistické
shromáždění přijeli Romové z celé země.
Přijeli jste podpořit Romy až z Karviné. Proč jste jeli takovou dálku?
“Protože se jedná o Romy, je to samozřejmé. Pocítili to už Romové v
Janově a nechceme, aby se to stalo tady.”
Co tady chcete dělat?
“Budeme tady jen blokovat určité části, kde bydlí Romové, a chránit
romské rodiny.”
Před jedenáctou dopoledne se u bydžovského hřiště sešlo asi 200 Romů a
dalších odpůrců krajní pravice.
“Odjely ženy a děti a místí chlapi všichni zůstali,” říká předák
místních Romů Štefan Mitál.
Pochod svolal Drahomír Radek Horváth:
“Chceme dosáhnout toho, aby neonacisté nepochodovali trasou, kterou jim
povolil starosta Nového Bydžova, respektive místní samospráva, protože tato
trasa je přímo v lokalitách obývaných Romy. A pan starosta jim tuto trasu
povolil, nejenom Dělnické straně sociální spravedlnosti, ale všemu tomu
odpadu, který s DSSS bude dneska tímto městem pochodovat, mám tím na mysli
Autonomní nacionalisty, Národní odpor a jinou svoloč.”
O několik set metrů dál, na Masarykově náměstí, se začali scházet příznivci
Dělnické strany sociální spravedlnosti. Někteří z bydžovských akci krajní
pravice přivítali:
“Myslím si, že pro tyto obyvatele je taková demonstrace prospěšná, aby se
nepřizpůsobivé menšině dalo najevo, že tady jim skutečně nepokvete pšenice.”
“Dobře, souhlasím s tím, protože to, co se tady děje, skutečně není fér.”
Společné shromáždění Romů a antifašistů se nakonec z taktických důvodů
změnilo na náboženské procesí, jako takové se nemuselo držet ohlášené trasy.
Kolem poledne se odpůrci krajní pravice zastavili v jedné z ulic, kudy se
chystala Dělnická strana pochodovat.
“Přímo za rohem je ulice Na Šalejích. Neonacistům jde nejvíc o to, aby
tudy prošli, protože tam jsou domy obývané chudými Romy. A ty chtějí
postrašit,” vysvětluje za organizátory Miroslav Groš.
Dělnická strana odmítla trasu pochodu změnit. Policisté několikrát vyzvali
odpůrce neonacismu, aby místo opustili, když se tak nestalo, vytlačili je.
“Policie začala házet rozbušky, rozběhli se koně. Došlo tam k úplně
zbytečnému fyzickému ataku, a to i na dívky.”
“Normálně se na nás rozjeli s koňmi.”
Jste nějak zraněný?
“Dostal jsem jen přes záda, ale začali tam mlátit i ženské.”
Takto popisují razantní akci účastníci blokády. Mluvčí policistů v
Královéhradeckém kraji Ivana Ježková říká, že zásah byl na místě a že
zabránil střetu obou táborů:
“Sedm osob bylo zajištěno pro neuposlechnutí výzvy a jedna osoba byla po
kontaktu s koněm zraněna. Ta byla převezena k lékařskému ošetření.”
Samotný pochod Dělnické strany se pak obešel bez incidentů. Když pravicoví
radikálové procházeli kolem svých odpůrců, oddělovaly oba tábory policejní
kordony. Kolem třetí odpoledne pak začali neonacisté i antifašisté z města
odjíždět. Policie ale ve městě zatím zůstává.
Iveta Demeterová (studio):
Bezpečnostní opatření ve městě nadále pokračují a tisková mluvčí
královéhradecké policie zatím neumí odhadnout, kdy by nasazení policistů v
Novém Bydžově mohlo skončit. Jiří Mašek ze záchranné služby ČTK řekl, že
zraněný muž je mimo ohrožení života.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Uplynulo 68 let od prvního hromadného transportu protektorátních Romů do
Osvětimi
V pondělí uplynulo 68 let od prvního hromadného transportu protektorátních
Romů z Brna a dalších částí Moravy do vyhlazovacího koncentračního tábora v
Osvětimi. Při této příležitosti brněnské Muzeum romské kultury už tradičně
uspořádalo pietní shromáždění k připomenutí této tragické události.
Zúčastnila se ho i Jana Šustová.
První masový transport protektorátních Romů do koncentračního a
vyhlazovacího tábora v Osvětimi se uskutečnil 7. března 1943. Zahrnoval více
než tisíc romských mužů, žen a dětí všech věkových kategorií, kteří
pocházeli z Brna a nejbližšího okolí. Historik Muzea romské kultury v Brně
Michal Schuster k události uvádí:
“Tento transport byl součástí finálního nacistického řešení tzv. cikánské
otázky v Evropě, které bylo stanoveno Osvětimským výnosem z prosince 1942,
který určil, že všichni Romové z Evropy mají být transportováni na jedno
místo, a to tedy Osvětim – Březinka (Auschwitz – Birkenau).”
V Brně se celá akce soustředila do Masné ulice.
“Bylo určeno sběrné místo, které mělo být blízko železnici, aby to vše bylo
snazší. V Brně to bylo v Masné ulici. Byly tam objekty bývalých stájí a
policie. V těchto objektech byli Romové na počátku března 1943 postupně
shromažďováni, aby potom byli odvezeni nákladními vagony z nedalekých
městských jatek.”
Následný osud všech deportovaných Romů byl tragický.
“Na základě evidenčních knih, které se dochovaly v osvětimském táboře, víme,
že většina z nich nepřežila.”
Transport z Brna však nebyl za války jediný, Romové byli za smrtí
odváženi i ze dvou tzv. cikánských táborů a z jiných míst na území
Protektorátu.
“Od poloviny roku 1942, kdy bylo přijato nařízení o potírání cikánského
zlořádu, bylo určeno, že část Romů z Protektorátu bude umístěna v nově
vzniklých tzv. cikánských táborech, pro Čechy to byly Lety u Písku, pro
Moravu to byl Hodonín u Kunštátu. Do těchto táborů už od srpna 1942
směřovaly první transporty Romů. Ti zde byli umístěni. Větší část Romů byla
ale ponechána zatím na svobodě pod policejním dohledem s tím, že budou
transportováni později, a to rovnou už do vyhlazovacího tábora v Auschwitz,
a tak se právě také stalo v březnu. Transporty byly během jara vypravovány
nejen z Brna, ale i z dalších měst a obcí. Poté následovaly transporty z
protektorátních cikánských táborů, tedy z Letů a z Hodonína.”
Pietní shromáždění připomínající první hromadný transport protektorátních
Romů z Brna a dalších částí Moravy do Osvětimi se v prostorách Muzea romské
kultury konají od roku 2004. Předtím se vzpomínková akce realizovala u jedné
z budov bývalého shromaždiště transportovaných Romů v Masné ulici, kde byla
v roce 2000 umístěna pamětní deska. Po demolici celého komplexu v Masné
ulici byla deska umístěna v prostorách Muzea romské kultury v jednom ze sálů
stálé expozice, který je věnován holocaustu Romů. Letošní pietní akt svým
zpěvem doprovodily romské děti z muzejního klubu.
/děti zpívají romskou hymnu/
Pietních aktů za oběti romského holocaustu se tradičně zúčastňují také
představitelé židovské komunity. Při pondělním setkání v Muzeu romské
kultury předseda Židovské obce v Brně Pavel Fried ocenil právě vystoupení
malých dětí:
“Velice mile mne překvapily ty děti a celková radostná atmosféra, která z
nich vyzařovala. Bylo vidět, že se tato komunita někam posunula, že tu
vyvstává naděje pro další generace. Myslím si, že to je velice důležité.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Školka sdružení Centrom pomáhá romským dětem s přípravou na vstup do školy
Mít školku přímo v domě, to je téměř nesplnitelný sen mnoha rodičů. Jedna
taková ale funguje v Ostravě, přímo v jedné z tamních sociálně vyloučených
lokalit. Provozuje jí sdružení Centrom. Dopoledne si tam hrají malé děti,
odpoledne se tam pak doučují školáci. Jejich učitelce totiž jde hlavně o to,
aby děti měly šanci na dobré známky a kvalitní vzdělání. Více Silvie
Mikulcová.
Dobrý den, děti.
“Dobrý den!” /hromadný pozdrav dětí/
Vstupuji do takové, řekněme, netypické školky v Ostravě v Sirotčí ulici.
Řekneš mi, jak se jmenuješ?
“Páťa.”
A co tady teď děláte?
“Kreslíme krtečka, a pak se budeme dívat...”
... na krtečka! Ale ty máš před sebou takový hezký obrázek, a to je právě
krteček se svým velkým kamarádem. Kdo to je?
“Zajíček.”
S paní učitelkou Janou Krhutovou teď usedáme na takovou malou lavičku...
“Patříme pod tzv. sociálně aktivizační službu. Chodí sem i maminky, pomáhají
dětem, seznamují se s prací, kterou tu děláme, poznávají výsledky...”
Jana Krhutová mi vysvětluje, že se tady děti učí, stejně jako v jiných
školkách, třeba malovat a stříhat. Mnohem větší důraz se ale klade na jazyk.
“Učíme se pokud možno správně mluvit česky, protože je to, jak říkám,
atypické prostředí, ony mluví částečně romsky a částečně česky. Snažím se
tedy, aby se naučili správně vyslovovat, pojmenovávat jednotlivé předměty.
Učí se základům společenského chování, pozdravit, přivítat se. Poznávají
okolní svět, veškeré všeobecné znalosti. Povídáme si o přírodě, o lidech, o
dětech. Poznávají, jak se žije v kolektivu. Umějí o tom i hezkou básničku.”
Děti, a řeknete mi tu básničku?
“Ano... Jo...” /děti vykřikují/
Tak, už se nám tady seběhlo dva... čtyři... šest... sedm dětí. Počítám
správně! Paní učitelko, a co to bude za básničku?
“No, o kamarádství. Učíme se ji a pořád si ji opakujeme.”
“Kamarád, kamarád,
to je ten, kdo mě má rád.
Pomůže mi, poradí,
po ruce mě pohladí...”
/děti společně s paní učitelkou/
Děti, a umíte i nějakou písničku?
“Ano.” /děti vykřiknou/
/děti zpívají písničku Skákal pes/
Ředitelky ostravského CENTROMU Ivany Nesétové se ptám, jak jsou jejich
malí absolventi úspěšní:
“Naše děti jsou stoprocentně úspěšné. Žádné nebylo přeřazené do zvláštní
školy. A ještě možná specialitou této školky je, že chodí i rodiče a že my
chodíme i k rodičům. Rodiče tedy docházejí a učí se učit s dětmi. Učí se
třeba, jak se píšou čárky a podobně. Je to tedy důležité.”
Jana Krhutová připouští, že práce s romskými dětmi je o něco náročnější.
Jako učitelka se jim musí maximálně věnovat. Výsledky ale, podle ní, stojí
za to.
“Jsou živější, o poznání. Mám ale možnost se jim intenzivně věnovat právě
proto, že je to jen určitá skupina dětí. Docházka sice nebývá pravidelná,
kdybychom si tady ale sedli, dokážu Vám o každém dítěti individuálně
povídat, co mu pomůže, jaké má slabiny, v jakém prostředí žije. Mám tedy
nesmírnou možnost pracovat s těmi dětmi individuálně, působit na ně. Jsou
všichni velice šikovní, už vědí, co se po nich ve škole chce. Myslím si, že
má svůj účel, že jsou děti k něčemu vedeny, poznávají nové věci. I když je
to jiné prostředí, protože škola, to je zase jiné prostředí.”
V této mimořádné školce je zapsáno 20 dětí. Průměrně se jich tady každý
den sejde 10.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Památník v Hodoníně u Kunštátu bude skromnější, než se plánovalo
Už před dvěma lety vláda schválila projekt Mezinárodního vzdělávacího a
konferenčního centra o romském holocaustu, které mělo vzniknout v Hodoníně u
Kunštátu, kde za 2. světové války byl internační tábor pro Romy. Minulý
týden ho však kabinet prohlásil za příliš finančně náročný a podle jeho
návrhu má na místě vzniknout Památník romského holokaustu. O záměru hovořila
Jana Šustová s Evou Bartoňovou, státní zástupkyní a náměstkyní ministra
školství.
Jaký je teď nový plán s památníkem v Hodoníně u Kunštátu? Určitě je
zredukovaný. Jak bude to pietní místo vypadat?
“Ano, máte pravdu. Nový záměr k tomuto místu byl projednán vládou minulý
týden. Návrh je sice zredukovaný, myslím si ale, že myšlenkově zůstává
stejně silný jako mezinárodní konferenční centrum. To bylo plánováno, že
bude vybudované za více než 120 milionů. Počítalo se s tím, že tam bude 19
nebo 20 lidí, někteří z nich měli fungovat jako obsluha. Museli jsme
samozřejmě počítat s tím, že naše finanční zdroje jsou omezené. Přesto si
myslím, že současný návrh je velmi rozumný. Naplňuje ambici daného místa,
samozřejmě místa pietního, místa k tomu, aby zde mohly být výstavy, které
budou připravovány ve spolupráci s Muzeem romské kultury, aby zde mohla být
realizována setkání mladých lidí, kteří samozřejmě o holocaustu, o romském
holocaustu, o holocaustu jako tématu nemají mnoho co do vnímání, protože ho,
samozřejmě, naživo nezažili. Připravili jsme tedy takovýto záměr. Zároveň
jsme připravili, po projednání ve vládě, návrh na vytvoření expertní
skupiny. Jsme také připraveni oslovit vysoké školy různého typu, například
České vysoké učení technické, Masarykovu univerzitu, Karlovu univerzitu a
další, aby ze svých řad vygenerovali studenty, kteří by vytvořili tým. Ten
by se zabýval tím, jak pojmout toto území. Myslíme si, že by to mohlo dané
území oživit a dát mu, řekněme, novou jiskru, která samozřejmě musí ctít to,
co tam je, a tím je míra piety.”
A co se chystáte udělat v letošním roce?
“V letošním roce se určitě pokusíme to území vyčistit. Když říkám vyčistit,
myslím tím od chatiček, které tam jsou. Zároveň je tam zbytek po rekreačním
středisku, které tam bylo. Myslím si, že tohle bychom měli zvládnout v
letošním roce. A v příštím roce by mělo být dobudováno to, co je
naplánováno.”
Kolik tam asi bude budov?
“Nepředpokládáme vybudování žádné nové velké budovy. Protože tam ale kdysi
byly dřevěné baráky, baráky lágrového typu, kde ti lidé přebývali, myslíme
si, že by to, když už, měly být spíše repliky těchto objektů. V daném místě,
kdo tam byl, tak ví, jsou terénní vlny, které umožňovaly, že dané objekty
byly postaveny v těchto rovinách. Chceme něco podobného, napodobit to, co
tam bylo původně, když tam byli ti lidé internováni.”
Kolik bude zaměstnanců v novém projektu?
“Bude to minimální počet lidí. Předpokládáme, že by tam měli být dva lidé.
Po zakoupení, řekněme, daného území, ministerstvo celý objekt 24 hodin denně
střeží. Celý areál je tedy zabezpečen. Co se týče odborných spolupracovníků,
ti by měli být v omezeném počtu. Samozřejmě, že v letním období, podle toho,
jak se zaběhne využívání celého prostoru, bychom mohli spolupracovat
například i se studenty, v podstatě podobně, jako je to na hradech a
zámcích.”
Chystáte se nějak spolupracovat s Muzeem romské kultury? Toto muzeum se
totiž celá léta zasazovalo o to, aby v Hodoníně u Kunštátu vznikl důstojný
památník obětem romského holocaustu. A teď je z toho projektu jakoby nějakým
způsobem vystrnaděno...
“Byla bych strašně nerada, kdyby to bylo takto vnímáno. Já osobně jsem tuto
otázku znovu otevřela, protože jsem tento materiál obhajovala na vládě.
Zajímalo mne, jestli členové vlády nechtějí přehodnotit to, protože Muzeum
romské kultury je subjektem, který je připraven to realizovat. Prošlo to v
podobě, v jaké to odsouhlasila před několika lety. Čili na Vaši přímou
otázku: Ano. Jednoznačně. Bez spolupráce s Muzeem romské kultury nikdy
nemůže být tento projekt úspěšný. Čili jednoznačně ano.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Jaká je budoucnost romštiny?
Ani dnes nebudou chybět zajímavosti z romského jazyka, ale trochu jinak.
Seminář romistiky filosofické fakulty Univerzity Karlovy se zabýval Analýzou
Kvantitativní a kvalitativní jazykové situace Romů v ČR. Jak to tedy s
vývojem romštiny do budoucna vypadá a v jaké formě se analýza uskutečnila –
na to se Iveta Demeterová zeptala asistenta projektu Pavla Kubaníka.
“Analýza byla prováděna formou dotazníku, a poté dlouhodobějšího pobytu v
terénu. Dotazníky jsme předem vymysleli, rozdělili je do několika okruhů.
Výzkumníci poté vyráželi do terénu a hledali tam romské respondenty. Měli
jsme poměrně hrubý přehled o tom, jak jazyková situace romštiny vypadá v tom
či onom městě, podle toho jsme si vybírali lokality, které nyní navštívíme.
Chtěli jsme, aby v tom vzorku bylo zastoupeno několik generací z jedné
rodiny. Zajímal nás totiž především posun v používání a předávání romštiny v
jednotlivých generacích dané rodiny.”
Jaké otázky byly v dotazníku použity?
“Dotazník měl několik okruhů. Jednak zjišťoval jazykovou historii rodiny,
jaké jazyky uměli prarodiče, rodiče, jaké jazyky umí partner. Poté jsme
zjišťovali jazykovou výbavu samotného respondenta, včetně toho, jaký jazyk
je pro něj dominantním, ať již co se týče užívání jazyka, tak nějakého
citového vztahu k tomu jazyku, jestli ten jazyk učí dále svoje děti. Nakonec
byly otázky spíše zaměřené především postojově.”
S kolika respondenty byly vedeny rozhovory?
“Respondentů bylo přes 300. Byli to jak ne-olašští, tak olašští Romové. Byl
to jeden z našich záměrů, více se podívat i do olašské komunity.”
Analýza se prováděla jen v České republice, nebo i na Slovensku?
“Zaměřovali jsme se jen na Českou republiku. Zajímalo nás totiž, na kolik se
romština udržuje, na kolik se už preferuje čeština, jaké jsou rozdíly mezi
olašskými a ne-olašskými Romy. Pouze jsme se ptali, kdy která rodina do
České republiky přišla, protože permanentně připomínat slovenský původ také
nemusí být každému po chuti.”
K jakému závěru jste došli?
“Závěr není až tak překvapivý. Potvrdilo se to, že romština ztrácí pozici
mateřského jazyka, alespoň u ne-olašských Romů. Mezi ne-olašskými dětmi je
zhruba třetinový podíl dětí, které ten jazyk ovládají na komunikační úrovni.
To je pro vývoj jazyka dost neblahá skutečnost, protože čeština má vždy,
alespoň právě mezi ne-olašskými Romy, dominantnější pozici.”
Dojde v následujících 10-ti, 20-ti letech, dle respondentů, k výrazné
změně v užívání romštiny?
“V rozhovoru jsme se ještě příliš nedotkli olašských Romů, u kterých se
jazyk opravdu stále předává. Olašské děti se většinou učí romštinu jako
první jazyk, a následně se učí češtinu. U ne-olašských respondentů,
respektive někteří respondenti si myslí, že romština, nebo alespoň jejich
dialekt romštiny je odsouzen k zániku a během 20-ti let se přestane tímto
jazykem mluvit, protože už teď takto mluví jen starší Romové. Jiní si to
nepřipouštějí, což samozřejmě v některých městech může být i pravda.Ve všech
městech není stejná situace. Může v tom ovšem hrát důležitou roli i to, že
Romové si přejí, aby se to nestalo. Odhad situace je tedy ovlivněn tím, že
berou romštinu jako určitou hodnotu, která by neměla zaniknout, ačkoli sami
třeba na své děti už romsky nemluví.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 12. března už patří minulosti. Naladit si nás můžete
ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na
internetové adrese romove.cz.
Romale, palikerav tumenge hoj sanas amenca. Šunaha pes pro aver sambat.
Amenca pes dodžanena butheder. Mangav tumenge savorenge šukar rati. The
žutinel tumen o Del.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Demeterová a
Jaroslav Sezemský.
|