Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes vám představíme projekt občanského sdružení Romea, které začíná s
workshopy o romské historii na deseti školách. Dáme také slovo Mirce
Rattajové a představíme Mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských
právech Jeden svět. A samozřejmě nebude chybět celá řada romských písní.
Mangav tumenge šukar rati. Anas tumenge aktuálna informacii, interesna
manuša. Adadžives povakerava palo romani historia, savi pes sikavela andre
sikhadi. The pal peskero romipen phenela o Mirka Rattajová the čhave tumenge
phenena jak by kamenas the dživel.
=[ Reportáž ]=
Výuka romských dějin na školách
V současných učebních osnovách jak pro základní, tak střední školy toho
příliš o romské historii nenajdete. Školy obecně romským dějinám příliš času
nevěnují, a jestli vůbec nějaký. To se ale netýká deseti škol, které se
zapojily do projektu sdružení ROMEA. Ten je spolufinancován Evropským
sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Tomáš Bystrý se ptal
koordinátorky projektu Radky Steklé.
Jednotlivé akce probíhají v rámci velkého projektu, jehož součástí je i
vydávání multikulturního časopisu pro mládež Romano voďori (Romská dušička).
Bude se o romské historii mluvit právě na těchto deseti školách, které
spoluvytvářejí zmíněnou tiskovinu?
„Ano, bude. Školy jsou zapojeny do rozsáhlejšího projektu a Romano voďori je
jen jednou z aktivit, kterou školám nabízíme. Větší akcí je série tří
workshopů pro každou školu v průběhu tří let. První probíhaly minulý rok a
týkaly se předsudků a stereotypů letošní workshopy jsou právě na téma
romského dějepisu. S každou školou se potkáme v průběhu tří let třikrát,
tedy v každém školním roce, a pracujeme s žáky ve dvou třídách. Na loňském
workshopu jsme spolupracovali s romskými a vietnamskými lektory. Setkání
bylo v dramatickém, zážitkovém a výtvarném duchu.“
Romský dějepis samozřejmě nebude na základních školách povinný, jak
koncem února ve svých titulcích uváděla některá média, zejména pak
Parlamentní listy. Akce se týká jen deseti škol. Mohla byste v krátkosti
popsat, jak budou vypadat letošní workshopy? Na co se mohou děti těšit?
„Workshopy povede lektorský tým romistů, vysokoškolsky vzdělaných Romů nebo
Romů, kteří se v minulosti zabývali nějakou zajímavou oblastí. Za všechny
bych ráda představila romského prozaika a básníka Emila Cinu, který v
minulosti rovněž pracoval pro romské vysílání Českého rozhlasu. Dále
romského studenta oděvního designu Pavla Berkyho a studentku romistiky
Renátu Berkyovou – shoda jmen není náhodná, jedná se o sourozence. Potom je
to romistka Adéla Gálová, která má workshop na starosti po organizační a
odborné stránce.
A na co se děti mohou konkrétně těšit: Pan Cina má k dispozici vyprávění
Romů, kteří přežili druhou světovou válku, konkrétně Lety u Písku a Osvětim.
On sám je znám svým vypravěčským uměním a schopností děti zaujmout. Během
čtvrt hodiny dětem vypráví o všem, co se v táborech dělo. Ačkoli romský
dějepis není mnohdy na školách vítaný, skrze jeho vyprávění je působivý,
děti jsou ukázněné a opravdu poslouchají, doslova s otevřenou pusou. Tím se
nám dobře vytváří podmínky pro diskuzi o dalších tématech z romské historie.
Děti mají možnost samy si přečíst množství textů, prohlédnout řadu
fotografií, vyslechnout vzpomínková vyprávění, citace kronikářů, novinářů,
vládních nařízení a výnosů. Pracují ve skupinkách pod vedením jednoho
lektora a společně vytvářejí zábavnou formou prezentace, které na konci
představí ostatním žákům. Motivačním prvkem je soutěž o nejlepší
prezentaci.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Stále si říkala, že ona a její sestry jsou jiné...
Když byla malá, tak nevěděla, že její otec je Rom. Děti na ní pokřikovaly a
nadávaly do Cikánek. Myslela si, že je špatná a bylo jí z toho moc smutno.
Vyrůstala s matkou a sestrami. O otci věděla jen z vyprávění, ale stále si
říkala, že něco je jinak anebo že ona a její sestry jsou jiné. Když už byla
dospělá, tak si s matkou vše vyříkaly. Iveta Demeterová se Mirky Rattajové
zeptala, jak brala ten fakt, že je Romka a kolik jí tehdy bylo let?
„Rodinou rekapitulaci jsme s maminkou udělaly v mých pětadvaceti, možná až
třiceti letech. Rodiče pochází z Maďarska, táta z Pribety u Komárna, což je
úplný jih Slovenska. Mně bylo tenkrát deset, takže jsem to úplně nevnímala,
až později jsem si dávala dohromady souvislosti. Jsem na své romství hrdá!
Temperament, lidství, citlivost, empatie... jenže u nás jsou neskutečně
konzervativní lidé, kteří se neumí uvolnit a otevřít.“
Vy mi přijdete naprosto otevřená, spontánní – měla jste někdy problém s
tím, že jste Romka?
„Určitě, právě protože jsem hodně temperamentní a lidé toho zneužívají.
Navíc, když jsme byli menší, byli jsme hodně snědí, víc než teď v
dospělosti. Hodně nám nadávali do Cikánů, na táborech, ve škole, atd.“
Jak jste se bránila?
„Nijak. Měla jsem to v sobě, bylo mi to líto a neměla jsem ráda své
vrstevníky. Nebylo mi ve škole dobře. Hlavně jsem si myslela, že je něco
špatného ve mně, v mé rodině, o dětech jsem si myslela, že jsou zlé.
Oprostila jsem se od toho až na střední škole. Vystudovala jsem
fotografickou školu, kde byla parta inteligentních lidí.“
Kdyby jste o svém původu věděla odmala, dívala byste se na vše jinak?
„Asi ne. Byla jsem vychována k lidskosti, citům, empatii.“
V současnosti máte mezi Romy přátele, navštěvujete romské zábavy, plesy?
„Samozřejmě. Jsou otevřenější, spontánnější. Mám to raději, než klasickou
zábavu, protože Češi jsou opravdu neuvěřitelně konzervativní. Pořád sledují,
jestli je někdo nevidí, jestli moc netancují, jestli moc nezpívají, což je
hloupost. Občas se potřebujeme bavit, uvolnit. V práci máme spoustu stresu,
doma starosti.“
Vystudovala jste střední fotografickou školu a té práci se věnujete. Na
jaké pozici?
„Dělám zástupkyni vedoucího v jednom fotografickém centru. K fotografii se
dostanu jen v rámci náhledu, spíše komunikuji s lidmi. Čas od času jdu
vyfotit například svatbu. Focení mám ráda a chtěla bych si fotit pro sebe,
tak, jak mě to baví. Jakmile začnete fotit pro peníze, fotka ztrácí náboj a
to, co je ve vás. S jednou spisovatelkou delší dobu spolupracuji na knize,
doufám, že ji brzy dáme dohromady. Nafotily jsme řadu známých osobností,
například nedávno zemřelého Arnošta Lustiga. Je na čase, aby kniha spatřila
světlo světa a čtenáři se s ní mohly seznámit. Něco jiného jsou výstavy. Ty
mají být o fotografovi, o tom, že své práci věříte, což není můj případ.
Jsem svým největším kritikem, vždycky vidím, co mohlo být lepší.“
Váš manžel není Rom?
„Ano, není. Pracuje u městské policie, v pražské lokalitě, kde je hodně
Romů. Občas je to zvláštní. Má mezi Romy řadu kamarádů, ale jakmile nějaký
Rom něco vyvede, hned to komentuje se slovy 'no to víš, byl to Cikán'. A to
už je špatně, pokud mám mít s Romy pozitivní vztah. Lidé nekradou protože
jsou Romové, ale protože pochybí. To je stejné jako v případě dopravní
nehody. Vidíte, že viníkem je žena, a hned vás napadne 'žena na volantem'. O
pár metrů dál nabourá muž a většina lidí si řekne 'hold udělal chybu'.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Festival Jeden svět uvede i filmy s romskou tematikou
V úterý začne 13. Mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských
právech Jeden svět, který v Praze potrvá do 17. března a v průběhu března a
dubna navštíví dalších třicet tři měst po celé České republice. Na festivalu
bude uvedeno 104 dokumentů z více než čtyřiceti zemí celého světa. Ty z
nich, které se zabývají romskou tematikou, vám představí Jana Šustová.
Z festivalové nabídky určitě stojí za pozornost dokument Oči tygra, který
diváky zavede do stejnojmenného boxerského klubu na pražském Žižkově, kde se
místní děti mohou věnovat sportu a unikat tak před nástrahami ulice.
Zakladatelem klubu je romský boxer a trenér Stanislav Tišer, bývalý šampión
a osminásobný mistr republiky. Programová ředitelka festivalu Jeden svět
Kateřina Bartošová k dokumentu dodává:
„Oči tygra je film Jany Počtové, který v letošním roce budeme mít uveden v
tradiční sekci českých dokumentárních filmů natočených za poslední rok. Na
festivalu Jeden svět bude uveden ve světové premiéře, uvede ho osobně Jana
Počtová. Tento film věnovala hlavní postavě, což je pan Tišer, boxer, který
v posledních asi osmi nebo deseti letech provozoval tělocvičnu na Praze 3 -
Žižkově, v níž dával prostor mladým lidem a nejen mladým, ale všem zájemcům
o box a tato jeho tělocvična byla nejen sportovním zařízením, ale co je
důležité, fungovala i jako nízkoprahové centrum pro děti z ulice.“
Dokument však zachycuje i období, kdy tělocvičnu čeká celková rekonstrukce
hrazená z prostředků městské části, po které se má proměnit v moderní
Centrum pro kontaktní sporty. Je otázkou, zda se v něm najde místo pro děti,
které žijí ve složitých sociálních podmínkách. Kateřina Bartošová říká:
„Určitě tento film doporučuji, protože dokumentuje veškeré souvislosti,
které se k tomuto velmi důležitému žižkovskému fenoménu vztahují.“
Na festivalu Jeden svět bude mít svou světovou premiéru ještě další snímek s
romskou tematikou:
„V kategorii Máte právo vědět budeme ve světové premiéře promítat film Naše
škola. Je to film, který natočily dvě rumunské režisérky žijící v současné
době v USA. Tyto dvě režisérky se vrátily do Rumunska a od roku 2006 do
minulého roku natáčely v prostředí malé rumunské vesnice, kde žije velmi
početná romské menšina. Díky evropským penězům tam byla snaha začlenit děti
do školství, které je nejen pro děti rumunské ale podle původního záměru i
pro děti romské, protože školství je tam velmi segregované. A to jak se celá
tato situace vyvíjela, se dozvíte už dozvíte z toho filmu.“
Složitým tématem novodobé lichvy se zabývá film Šitkredit, ke kterému
programová ředitelka Kateřina Bartošová říká:
„V nové kategorii, která se jmenuje Člověk v tísni uvádí, budeme promítat
film Martina Řezníčka Šitkredit. Je to film, který dokumentuje, co se stane,
co se může stát a jaké jsou nástrahy půjček, tzn. takových těch rychlých
půjček, kdy firma, která tyto půjčky nabízí, dostatečně neinformuje zájemce
o půjčování peněz a velmi snadno a velmi rychle se lidé mohou ocitnout v
pasti neustálého zadlužování a bohužel tyto situace velice často končí velmi
smutně, lidé přijdou o své domovy nebo se ocitnou na sociálním dně.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
V jaké zemi by děti chtěly žít...
V jaké zemi by se v příštím životě chtěli narodit naši malí diskutéři z
pražské Základní školy na Havlíčkově náměstí? Schází jim v Česku moře? A jak
by se dalo zařídit, aby si v České republice mohli užívat mořských vln?
Nejen o tom si s nimi - i když v ne příliš slunečném počasí, povídal Tomáš
Bystrý.
Kdyby jste si měli vybrat zemi, kde byste chtěli žít – jaká by to byla?
„Španělsko.“
„Já bych si vybral Belgii. Mám tam rodinu, umřela tam babička, mohl bych jí
chodit na pomník, což taky v Česku nemůžu. Musel bych tam jezdit, přes
sobotu a neděli, a to nejde. Cesta autem trvá jeden den.“
„Já bych chtěl být v Anglii, mám tam spoustu kamarádů, strejdy, tety. Byl
jsem tam čtyřikrát.“
„Úplně nejvíc bych chtěl bydlet v Chorvatsku. Jsou tam nejkrásnější města na
celém světě.“
Kde byste určitě nechtěli žít, kdyby jste se měli znovu narodit?
„V Číně.“
„Já bych do Číny chtěl, protože by mě tam naučili kung fu.“
Kdo z vás byl u moře?
(všichni) „Já!“
„Já už dvakrát. Byl jsem v Belgii a v Anglii.“
„Jak už jsem říkal, já byl v Chorvatsku.“
Myslíte si, že kdysi dávno v Čechách bylo moře?
(všichni) „Ne.“
„Jo, dřív bylo.“
„Já si myslím, že jo.“
Tak bylo nebo nebylo?
„Jo?“
„Ne!“
„Nikolo, musím tě zklamat, nebylo tady.“
„My tě taky zklameme, bylo tady.“
A chtěli byste tu mít moře?
„Ano.“
„Já bych ho chtěl, abychom mohli s kamarády chodit zaplavat, ne jako teď.
Třeba na Pražačce. Tam se mi nelíbí, platí se tam, úplně zbytečně, nechápu
proč.“
Je moře zdravé nebo nám škodí?
„Je zdravé. Moje ségra měla bacila na obličeji a ta sůl v moři jí ho
vyžrala, pak už tam nic neměla. Nabrala si sebou do flašky a léčila se pak
každý den.“
„Někomu s lupenkou by moře pomohlo.“
„Taky bych tu chtěl moře, abychom k němu mohli chodit s kamarády. Když teď
chodíme na plavání, platíme stovku za vstup. Tam bychom mohli být zadarmo,
jenom bychom si museli koupit jídlo.“
Jak byste zařídili, abychom u nás měli moře? Jde to vůbec zařídit?
„Jde to, byla by to ale spousta práce.“
„Museli by dát pryč vodu z Vltavy, potom odstranit domy a nakonec napustit
vodou.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Tvoření budoucího času v romštině
Ani dnes nebude chybět minikurz romského jazyka. Iveta Durdoňová a Tomáš
Bystrý vám kromě jiného vysvětlí, jak se v romštině tvoří budoucí čas. A
uslyšíte také romskou říkanku.
Teď si můžeme na jedné dětské říkance Františka Demetera jednak zopakovat
látku minulých lekcí a dále se dozvědět něco nového z romské gramatiky:
GITARA
KYTARA
Cin ča mange gitarica,
Kup mi, prosím, kytarečku,
mri dajori lačhori,
maminko moje hodná,
maj dikheha, sar bašavá,
pak uvidíš, jak budu hrát,
giľavava giľori.
a zazpívám písničku.
Šukares me bašavava,
Krásně budu hrát,
o hangi sa čhivkerava.
házet všechny akordy,
Sar o Roma šunena,
Až to Romové uslyší,
savore jon khelena.
všichni budou tančit.
gitarica - zdrobnělý tvar přejatého slova e gitara
dajori, lačhori - další zdrobněliny - tentokrát slov původních: e
daj, lačhi
Co je to ovšem za tvary: dikheha, bašavá, giľavava, šunena,
khelena?
Prozradíme vám to: je to budoucí čas.
Ten se totiž v romštině tvoří příponou -a, která se připojuje k příslušným
tvarům přítomného času. Ve tvarech zakončených na -s (tj. 2. os. jedn. čísla
a 1. os. množ. čísla) se toto -s před příponou -a mění na
-h.
První slovesná třída tedy vypadá v jednotném čísle takto:
1. (me) kerav dělám.........(me) kerava budu dělat, udělám
2. (tu) keres děláš........... (tu) kereha budeš dělat, uděláš
3. (jov/joj) kerel dělá........ (jov/joj) kerela bude dělat,
udělá
A toto je množné číslo:
1. (amen) keras děláme..... (amen) keraha budeme dělat,
uděláme
2. (tumen) keren děláte...... (tumen) kerena budete dělat,
uděláte
3. (jon) keren dělají.............. (jon) kerena budou
dělat, udělají
Druhá slovesná třída vypadá v jednotném čísle následovně:
1. (me) chav jím ...... (me) chava budu jíst,
najím se
2. (tu) chas jíš ......... (tu) chaha budeš
jíst, najíš se
3. (jov/joj) chal jí....... (jov/joj) chala bude
jíst, nají se
množné číslo je:
1. (amen) chas jíme ...... (amen) chaha budeme jíst,
najíme se
2. (tumen) chan jíte ....... (tumen) chana budete
jíst, najíte se
3. (jon) chan jedí ............ (jon) chana
budou jíst, najedí se
Ještě je třeba upozornit na to, že v proudu řeči často dochází u tvarů
budoucího času ke krácení:
U sloves 1. třídy odpadá samohláska -e-, která byla součástí osobních
koncovek 3. osoby jednotného čísla a 2. a 3. osoby množného čísla.
V 1. osobě jednotného i množného čísla může dojít ke zjednodušení zakončení
-ava a -aha na pouhé -á. Toto náhradní dloužení
samohlásky -a (za zkrácenou skupinu) se označuje i v písmu.
Slovesa 1. třídy mohou tedy mít následující zkrácené tvary budoucího času:
jednotné číslo
1. (me) ker-á
2. (tu) kereha
3. (jov/joj) kerla
množné číslo
1. (amen) ker-á
2. (tumen) kerna
3. (jon) kerna
Teď si to tedy můžeme vyzkoušet na prve probraných slovesech:
hraji se řekne bašavav
budu hrát je bašavava nebo bašavá
hraješ - bašaves
budeš hrát - bašaveha
hraje - bašavel
bude hrát - bašavela nebo bašavla
tančíme khelas
budeme tančit - khelaha, případně khelá
zpíváte - giľaven
budete zpívat - giľavena nebo giľavna
poslouchají, slyší - šunen
budou poslouchat, uslyší - šunena
Některá slovíčka jste dnes možná slyšeli poprvé, ale to nevadí: budete-li ve
studiu romštiny pokračovat, časem si je osvojíte.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 5. března už patří minulosti. Naladit si nás můžete
ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na
internetové adrese romove.cz.
Romale, palikerav tumenge hoj sanas amenca. Šunaha pes pro aver kurko.
Amenca pes dodžanena butheder. Ada šuniben predal tumende. Mangav tumenge
savorenge šukar rati. The žutinel tumen o Del.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Demeterová a
Jaroslav Sezemský.
| 
Jednotlivé akce probíhají v rámci velkého projektu, jehož součástí je i
vydávání multikulturního časopisu pro mládež Romano voďori (Romská dušička).
Bude se o romské historii mluvit právě na těchto deseti školách, které
spoluvytvářejí zmíněnou tiskovinu?
Poslech:
Související články
Z festivalové nabídky určitě stojí za pozornost dokument Oči tygra, který
diváky zavede do stejnojmenného boxerského klubu na pražském Žižkově, kde se
místní děti mohou věnovat sportu a unikat tak před nástrahami ulice.
Zakladatelem klubu je romský boxer a trenér Stanislav Tišer, bývalý šampión
a osminásobný mistr republiky. Programová ředitelka festivalu Jeden svět
Kateřina Bartošová k dokumentu dodává:
Dokument však zachycuje i období, kdy tělocvičnu čeká celková rekonstrukce
hrazená z prostředků městské části, po které se má proměnit v moderní
Centrum pro kontaktní sporty. Je otázkou, zda se v něm najde místo pro děti,
které žijí ve složitých sociálních podmínkách. Kateřina Bartošová říká:
„V kategorii Máte právo vědět budeme ve světové premiéře promítat film Naše
škola. Je to film, který natočily dvě rumunské režisérky žijící v současné
době v USA. Tyto dvě režisérky se vrátily do Rumunska a od roku 2006 do
minulého roku natáčely v prostředí malé rumunské vesnice, kde žije velmi
početná romské menšina. Díky evropským penězům tam byla snaha začlenit děti
do školství, které je nejen pro děti rumunské ale podle původního záměru i
pro děti romské, protože školství je tam velmi segregované. A to jak se celá
tato situace vyvíjela, se dozvíte už dozvíte z toho filmu.“
Kdyby jste si měli vybrat zemi, kde byste chtěli žít – jaká by to byla?
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články