Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes vám představíme projekt organizace Člověk v tísni „Uč se, more“.
Zavedeme vás také do Rumunska za romským básníkem a dáme slovo Ivanu
Šarayovi, který ačkoliv studuje andragogiku, živí se jako taxikář. A
samozřejmě nebude chybět celá řada romských písní.
Mangav tumenge šukar rati. Anas tumenge aktuálna informacii, interesna
manuša. Adadžives povakeraha pal o ruminika Roma the pal o projektos savo
hin lačo pre amare čhave. The bašavaha romane giľa adarig the pal aver luma.
=[ Reportáž ]=
Projekt Uč se, more nabízí tzv. retrostipendia
Teď se zaměřme na projekt Uč se, more. Ačkoliv se může na první pohled zdát,
že je projekt určený pouze romským dětem, v praxi tomu tak nebude. Za
příkladnou docházku a chvalitebný prospěch mohou žáci středních škol dostat
až dvanáct tisíc ročně. Jaká jsou kritéria k získání tzv. retrostipendia,
se Iveta Demeterová zeptala manažerky projektu Kateřiny Hůlové.
“V tuto chvíli je první kolo tzv. přijímacího řízení již uzavřené, měli jsme
totiž uzávěrku 15. února. Podmínkou pro vstup do programu je nízké vzdělání
rodičů. To znamená, že minimálně jeden rodič musí mít maximálně základní
vzdělání. Zjednodušeně řečeno, je-li tatínek vyučen a maminka má základní
školu, je to v pořádku. Mají-li oba rodiče střední odborné učiliště, do
programu se nám již nevejde. Další podmínkou je, aby byli v dosahu našich
poboček, našich pracovníků, míst, kde působíme. Je to z toho důvodu, že v
tuto chvíli je projekt dimenzován na malý počet dětí, je to pilotní projekt.
Chceme vyzkoušet mechanizmy, jestli to bude fungovat. Ve chvíli, kdy rodič
prostřednictvím našeho terénního pracovníka své dítě přihlásí, musí být buď
v 9. třídě nebo v 1. ročníku střední školy. Když dítě ukončí 1. ročník
střední školy, můžeme mu začít vyplácet část stipendia,, které je 12 tisíc
ročně. Funguje to ale tak, že my po celou dobu jeho druhého ročníku
sledujeme jeho docházku a sledujeme prospěch. Máme nastaveny dopředu
podmínky, které nesmí překročit. Za celý školní rok je to maximálně 15
procent zameškaných hodin. Prospěch je stanoven na průměr 3,0 ze čtyř
předmětů, které vybereme společně s učiteli na dané škole. Minimálně jednou
za měsíc se vidíme s celou rodinou. Většinou je ale vídáme častěji, protože
děti k nám do klubu docházejí na nejrůznější volnočasové aktivity. Když se
například začnou blížit magické hranici 15 procent zameškaných hodin,
upozorňujeme je a rodiče na to, že by si měli dát pozor, že se blíží chvíle,
kdy by mohli být vyřazeni z programu a nebude jim již dále vypláceno
stipendium, protože budou mít zameškáno víc hodin, než máme my v podmínkách.
Vyplácíme stipendium po tisícikoruně každý měsíc. Není to tedy žádná
jednorázová částka. Nevyplácí se to škole, vyplácí se to rodičům na základě
toho, že jejich dítě plní dané podmínky, což je hlavně prospěch a docházka
do školy.”
Žák nebo student se k vám tedy může v tuto chvíli přihlásit pouze
prostřednictvím vašeho terénního pracovníka?
“V tuto chvíli ano. Zatím to není celorepublikový stipendijní program. Je to
další z projektů, který děláme. Velmi často také volají školy, někdy volají
sociální pracovníci z úřadů nebo z jiných organizací, tedy ti, kteří už
informaci o doučování mají. Ozývají se tedy i tímto způsobem. Na začátku
jsme si říkali, jestli bude mít placené doučování úspěch, jestli to není
moc. V rámci Prahy, kde se projekt v tuto chvíli rozjíždí, se ukazuje, že ta
částka se jeví pro dané rodiny jako přijatelná, že jsou schopni to dát,
zaplatit.”
První výběr, pilot, je ukončen. Kolik se přihlásilo dětí?
“Tento rok je ukončen. V tuto chvíli máme 35 dětí, které se přihlásily.
Myslíme si, že takto nízké číslo je především proto, že se o tom zatím málo
ví. Žádné peníze nebyly ještě nikde vyplaceny, nikdo nevěděl reálně, jak to
funguje. Ráda bych k projektu ještě doplnila, že je zcela financován ze
zahraničních prostředků, z prostředků italské nadace UniCredit. To znamená,
že to nejde z příspěvků Klubu přátel Člověka v tísni, nejde to ze sbírek,
které Člověk v tísni dělá, nejde to ani z peněz daňových poplatníků České
republiky. Veškeré peníze jsou z Itálie. Naopak, značnou část peněz budeme
platit my českému státu na daních a na pojištění. To je jedna věc. Druhou
věcí je, že tento projekt není zaměřen výhradně na Romy, ale na rodiny, se
kterými dlouhodobě pracujeme v lokalitách, kde působíme. Nutno podotknout,
že v poslední době se značná část klientely proměňuje. A jsou to lidé nejen
z romské minority, ale jsou to lidé z majority, kteří chodí. Mají problémy s
dluhy, nerozumějí úvěrovým smlouvám, které podepsali, nejsou schopni
poskytnout dětem další vzdělání, protože jsou na tom finančně zle.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Romové v Rumunsku ]=
Marian Ghiţă z Rumunska připravuje svou druhou básnickou sbírku
V našem pořadu občas zavítáme i za Romy do Rumunska. Naším dnešním hostem z
této země je mladý romský básník Marian Ghiţă, který pochází z Craiovy a
pracuje v neziskové organizaci Středisko mladých Romů Amaro Suno. Jana
Šustová se ho zeptala na jeho básnickou tvorbu.
Kdy jste začal psát poezii?
Píšu už dlouho, v podstatě odmalička, i když ty první pokusy nebyly nijak
skvělé. Ale časem jsem se vypracoval. Je to taková moje vášeň. Pravděpodobně
je to dar od Boha, který postupně pěstuji a vylepšuji. A povedlo se mi najít
i čtenáře.
Odkud čerpáte inspiraci a jaká jsou Vaše témata?
Mojí inspirací je v prvé řadě život. Píšu o každodenních zážitcích, o
způsobu života, jaký vedu, o věcech, které jsem zakusil, o nových situacích,
s nimiž jsem se setkal. Moje básně mluví o životě, o lásce a o odlišném
způsobu nahlížení na věci, respektive o snaze vidět věci jinak, než se
zdají.
Vyskytují se ve Vaší poezii romské motivy?
Pravděpodobně se v mojí poezii určitě setkáte s vášní typickou pro romské
prožívání života. S láskou, kterou Romové chovají k životu, ženám, rodině,
domácnosti a radosti.
Vyrostl jste v tradiční romské rodině a mluvíte romsky?
Bohužel jsem nevyrostl v tradiční rodině, která by mluvila romsky. Žil jsem
mezi většinovou populací Rumunů. Moji rodiče byli obchodníci. Vyráběli umělé
květiny a chodili jsme je prodávat na vesnické poutě. Někteří členové mojí
rodiny byli šumaři. Já jsem také absolvoval základní uměleckou školu, hru na
bicí. A pět let jsem hrál v kapele.
Kolik básnických sbírek jste dosud vydal?
Zúčastnil jsem se soutěže, kterou pořádalo nakladatelství Lumen z Jasů (Iaşi) a
vyhrál jsem ji. Díky tomu vyšla v tomto nakladatelství moje první sbírka pod
názvem „Šeptání pravé ruky“ (Şoaptele mâinii drepte). Je to můj literární
debut. Byla uvedena v rámci Dní města Craiovy ve Velkém městském sále.
Představil jsem ji také v Národním divadle v Bukurešti v rámci akce, která
propagovala romskou kulturu, a pak v dalších oltenských městech. Četl jsem z
ní publiku na Mezinárodním festivalu romského umění v Timišoaře. Není to
moje poslední kniha, nějaký čas už pracuji na další sbírce, která se bude
jmenovat „Pastelky“ (Creioane colorate).
Mluvil jste o akci v Národním divadle v Bukurešti – můžete o ní uvést
ještě něco bližšího?
Ta akce v Národním divadle v Bukurešti se jmenovala Pakivale Roma - Štastní
Romové. Pořádalo ji Národní středisko romské kultury. Zahrnovala také
divadelní představení a výstavu fotografií. Při této příležitosti jsem mohl
i já představit svoji sbírku.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Ivan Šaray - doktorand a taxikář
Ivan Šaray je doktorandem studijního oboru andragogika, ale i přesto se živí
jako taxikář. Když s ním Iveta Demeterová mluvila, stále zdůrazňoval, že
nehází flintu do žita a věří, že najde odpovídající zaměstnání. A v čem
podle něj tkví onen zádrhel?
“V čem je zádrhel? Že mě nikde nechtějí! Česká společnost, majoritní
společnost, nemá ráda konkurenci. Setkal jsem se s tím již mnohokrát.
Účastnil jsem se mnoha a mnoha výběrových řízení. Vždy to dopadlo tak, že to
na mě působilo tímto způsobem. Nemají rádi konkurenci. Nejraději by chtěli,
abyste jim neviděl do karet, abyste je nemohl ohrožovat na jejich pozicích.”
Všude slyšíme: 'Dejme Romům šanci! Ať se vzdělávají! Chceme alespoň
středoškoláky.' A Vy jste vysokoškolák...
“'Dejte Romům šanci!' To je pouze hezké heslo, aby Evropská unie a další
státy v této věci byly ukolébány. Skutečnost utekla.”
Na kolika výběrových řízeních jste byl?
“Tipuji to na takových zhruba 200 výběrových řízení, a to v průběhu dvou až
tří let.”
Ani na jednom jste neuspěl?
“Dostal jsem se do dalšího kola. Další kolo znamená to, že jsem se dostal k
osobnímu pohovoru. Před sebou jsem měl minimálně tříčlennou komisi. Tam už
jsem neuspěl. Možná to byl můj subjektivní pocit, ale cítil jsem, že se mě
téměř bojí. Chovali se hrozně xenofóbně.”
Řekl Vám někdo konkrétní důvody, proč jste nebyl přijat?
“V České republice si to nikdo nedovolí. Existuje totiž zákon proti
diskriminaci a taková organizace by mohla být potrestána. Otevřeně vám to
tedy nikdo neřekne. Důvod vždy zněl tak, že byl vybrán uchazeč, který jim
profilově lépe vyhovoval.”
Co konkrétně jste vystudoval?
“Jsem bakalářem v oboru speciální pedagogika. Magistr v oboru andragogika.”
Andragogika, tedy vzdělávání dospělých. Zkoušel jste to na poli pedagoga?
“Zkoušel. Narážím docela tvrdě. Prozatím jsem uplatnění jako kantor nebo
učitel nenašel. Snažím se.”
Co děláte ve svém civilním povolání?
“Dělám taxikáře. Přes den se starám o rodinu. Studuji. Občas si jdu
zacvičit, abych vypadal jako člověk. A v noci pracuji.”
Vím o Vás, že jste studoval také právnickou fakultu...
“To už bylo na mě moc. Musel jsem toho nechat, protože bych to časově
nezvládl. Velmi mě to ovšem mrzí, protože právo, to je zároveň můj koníček.”
Kdybyste si mohl vybrat, a nezáleželo-li by na výsledku výběrového
řízení, čemu byste se chtěl věnovat?
“Byl by to management. Měl jsem na škole jednoho přísného profesora,
profesora Bartáka, ten mi nedal nic zadarmo. Nebo přednášet, být kantorem,
to by se mi také líbilo. Personalistika, to je také zajímavá práce. Dělal
bych v podstatě cokoli, třeba vrátného, kdyby to bylo dobře zaplaceno. Stále
ze sebe něco vydávám, ale nic se mi nevrací. Dostávám se tedy do fáze, kdy
si říkám, jestli to má nějaký smysl. To, že se neustále snažím a bojuju s
tím, je vysilující. Myslím si, že v téhle společnosti nejsem sám. Jen tak se
nevzdám. Připadá mi, že nás tahle společnost hrozně moc řídí. Ať nám tedy
poradí, ale konkrétně, jmenujte mi, kde nás zaměstnají.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Plesová sezóna pohledem dětí
Také dnes vás pozveme na návštěvu za dětmi a jejich originálními pohledy na
svět kolem nás. Se čtvrťáky ze Základní školy na Havlíčkově náměstí v Praze
si Tomáš Bystrý tentokrát povídal o plesové sezóně, která je v těchto
měsících v plném proudu.
Byli jste někdy na nějakém plese nebo na bále?
“Byla jsem se svou sestrou, když maturovala. Dostala korunku. Musím říct, že
se mi líbilo, jak to tam všechno ozdobili. Byly tam balónky. Spustily se na
zem. Pak každému přinesli víno. Teda kromě mně.”
Jak se tam tancovalo?
“Tancoval se tam valčík. Každý si mohl buď mohl vymyslet tanec se svou
sestrou, nebo si mohl na tanec někoho vzít.”
Kluci, vy jste byli na nějakém plese?
“Já ne.”
A chceš jít, nebo tě to moc nezajímá?
“No tak, chci jít, no.”
“Já nechci. To je ženská záležitost. Já nejsem takový. Mám radši počítače.
Opravuju. Chodím k tátovi a pomáhám mu, s čím chce pomoct. A podobně. Já na
tohle nejsem.”
“Já jsem byl na plese. Přišel jsem tam a byly tam samé holky. Tak jsem šel
pryč. Šel jsem domů a bavil jsem se doma, no. Holky na plese. Já doma.”
“Já bych chtěl jít na ples. Chtěl bych se podívat, jak to tam vypadá, co se
tam tančí. A tak.”
“A když já jsem tam byl podruhé, pouštěli zrovna hip hop. Tak jsem tam šel,
no.”
Jaký vy máte vztah k tanci. Jaký tanec se vám nejvíc líbí?
“Hip hop.”
“Hip hop.”
“Street dance. A ještě se mi líbí tanec 'cramp'.”
Co to je za tanec?
“To je tanec, ve kterém se ztrapňuje. Třeba parta proti partě. A navzájem se
ztrapňujou.”
“Tancujete, je to třeba jako battle. Tancujete. A on tam takhle stojí.”
/předvádí postoj/
“Já jsem chodila na kroužek a tam mě to učili. Ale bylo to tam těžké,
/protože se tam učily i skoky do výšky.”
A třeba takové tance, které jsi viděla na plese? Cha-Cha, Jive, ty
standardní tance?
“Jo, to se taky učím, ale moc mi to nejde. Chodíme ale se školou na kroužky,
a tam se učíme romské...” /směje se/
Romské tance?
“Ano.”
Jsou romské tance těžké? Umíte je, kluci, tancovat?
“Já jo.”
“Já taky.”
“Já taky.”
“Já ne. Já na to nejsem stavěnej. Jsem prostě Slovák a Slovákem zůstanu.”
A Slováci netancují?
“Slováci tancujou, ale já jsem jinak vychovanej. Moje máma třeba tancuje,
táta taky. Ale já na to nejsem. Můj táta hraje. Já budu hrát taky.”
Je to těžký, Nikolasi, tancovat čapaš?
“Není, je to lehký. Akorát, když to děláte poprvé, může se vám zdát, že je
to těžký. Ale těžký to není.”
“Říkejte mi Jacksone, jo?!?” /vykřikne chlapec/
“Jsem chtěl říct jenom tohle...”
Co jsi chtěl říct?
“Abyste mi říkal Jacksone.”
“Hele, na to nemáš...” /vykřikne dívka/
Tancuješ Jacksona?
“Jo.”
A kde ses to naučil?
“Koukám se na Jacksona v televizi, a pak to dělám podle něj.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Opakování je matka moudrosti
Ani dnes nebude chybět minikurz romského jazyka. Iveta Durdoňová a Tomáš
Bystrý s vámi shrnou vše, co jste se mohli naučit od začátku tohoto roku.
Ostatně - opakování je přeci matkou moudrosti.
V dnešním dílu budeme, opakovat to, co jsme se od ledna v našich
minikurzech romského jazyka naučili. Jak jste se už mohli přesvědčit,
romština není žádná jednoduchá řeč, která se dá naučit během pár lekcí.
Přesto – pokud jste naše minikurzy poslouchali pravidelně, už umíte v
romštině vyjádřit ledacos a lecčemu i porozumět.
Nejprve si zopakujeme, co je důležité pro výslovnost romštiny. Řekli
jsme, že pro romštinu jakožto indický jazyk jsou typické tzv.
přídechové neboli aspirované hlásky. V našem dialektu máme čtyři: čh
- kh - ph - th, a jejich správnou výslovnost musíme dodržovat, aby
nedošlo k nedorozumění.
O romských podstatných jménech víme, že mají dva rody a dvě čísla a že
se dělí na koncovková: například o čhavo - romský chlapec, e
rakľi - neromská dívka, o čaro - miska, e piri -
hrnec,
a bezkoncovková: o phral - bratr, e phen - sestra, o
kher - dům, e bar - zahrada.
K přejatým podstatným jménům dáváme původem řecké koncovky: -os,
-is, -as, -us nebo –a:
o foros - město, o lavutaris - hudebník, o charťas -
kovář, o papus - dědeček, e ora - hodina, e televiza -
televize.
Víme také, že romština užívá člen: o - pro rod mužský a e
- pro rod ženský a známe osobní i přivlastňovací zájmena:
me - já
tu - ty
jov - on
joj - ona
amen - my
tumen - vy
jon - oni, ony
miro – můj
tiro – tvůj
leskero – jeho
lakero - její
amaro – náš
tumaro – váš
lengero - jejich
Umíme také počítat, a to nejen do pěti, ale až do deseti: jekh, duj,
trin, štar, pandž, šov, efta, ochto, eňa, deš.
A proto, abychom mohli tvořit věty, umíme časovat i několik sloves:
sloveso být - te jel a slovesa 1. a 2. třídy: te kerel a
te džal.
já jsem - me som
ty jsi - tu sal
on je - jov hino nebo ov jin
ona je - joj hiňi nebo oj hin
my jsme - amen sam
vy jste - tumen san
oni i ony jsou - jon hine nebo on hin
já dělám - me kerav
ty děláš - tu keres
on dělá - jov kerel
my děláme - amen keras
vy děláte - tumen keren
oni dělají - jon keren
já jdu - me džav
ty jdeš - tu džas
on jde - jov džal
my jdeme - amen džas
vy jdete - tumen džan
oni jdou - jon džan
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 26. února už patří minulosti. Naladit si nás můžete
ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na
internetové adrese romove.cz.
Romale sam rado hoj sanas amenca. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O
Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende.The žutinel tumen o Del.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren -
Iveta Demeterová a Jaroslav Sezemský.
| 
“V tuto chvíli je první kolo tzv. přijímacího řízení již uzavřené, měli jsme
totiž uzávěrku 15. února. Podmínkou pro vstup do programu je nízké vzdělání
rodičů. To znamená, že minimálně jeden rodič musí mít maximálně základní
vzdělání. Zjednodušeně řečeno, je-li tatínek vyučen a maminka má základní
školu, je to v pořádku. Mají-li oba rodiče střední odborné učiliště, do
programu se nám již nevejde. Další podmínkou je, aby byli v dosahu našich
poboček, našich pracovníků, míst, kde působíme. Je to z toho důvodu, že v
tuto chvíli je projekt dimenzován na malý počet dětí, je to pilotní projekt.
Chceme vyzkoušet mechanizmy, jestli to bude fungovat. Ve chvíli, kdy rodič
prostřednictvím našeho terénního pracovníka své dítě přihlásí, musí být buď
v 9. třídě nebo v 1. ročníku střední školy. Když dítě ukončí 1. ročník
střední školy, můžeme mu začít vyplácet část stipendia,, které je 12 tisíc
ročně. Funguje to ale tak, že my po celou dobu jeho druhého ročníku
sledujeme jeho docházku a sledujeme prospěch. Máme nastaveny dopředu
podmínky, které nesmí překročit. Za celý školní rok je to maximálně 15
procent zameškaných hodin. Prospěch je stanoven na průměr 3,0 ze čtyř
předmětů, které vybereme společně s učiteli na dané škole. Minimálně jednou
za měsíc se vidíme s celou rodinou. Většinou je ale vídáme častěji, protože
děti k nám do klubu docházejí na nejrůznější volnočasové aktivity. Když se
například začnou blížit magické hranici 15 procent zameškaných hodin,
upozorňujeme je a rodiče na to, že by si měli dát pozor, že se blíží chvíle,
kdy by mohli být vyřazeni z programu a nebude jim již dále vypláceno
stipendium, protože budou mít zameškáno víc hodin, než máme my v podmínkách.
Vyplácíme stipendium po tisícikoruně každý měsíc. Není to tedy žádná
jednorázová částka. Nevyplácí se to škole, vyplácí se to rodičům na základě
toho, že jejich dítě plní dané podmínky, což je hlavně prospěch a docházka
do školy.”
Poslech:
Související články
Kdy jste začal psát poezii?
“V čem je zádrhel? Že mě nikde nechtějí! Česká společnost, majoritní
společnost, nemá ráda konkurenci. Setkal jsem se s tím již mnohokrát.
Účastnil jsem se mnoha a mnoha výběrových řízení. Vždy to dopadlo tak, že to
na mě působilo tímto způsobem. Nemají rádi konkurenci. Nejraději by chtěli,
abyste jim neviděl do karet, abyste je nemohl ohrožovat na jejich pozicích.”
Byli jste někdy na nějakém plese nebo na bále?
V dnešním dílu budeme, opakovat to, co jsme se od ledna v našich
minikurzech romského jazyka naučili. Jak jste se už mohli přesvědčit,
romština není žádná jednoduchá řeč, která se dá naučit během pár lekcí.
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články