Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.

Zatímco v běžné populaci se stává jen ojediněle, že se dítě ze základní školy nehlásí na žádnou střední školu či učební obor, u romských dětí ze sociálně vyloučených lokalit je to v 16 % případů. Sociolog Ivan Gabal k tomu uvádí:

„Ukazuje se, že celkově ta struktura odchodů ze základních škol je výrazně posunuta ke značnému podílu dětí, které nejdou nikam – je to skoro pětina dětí. Ať už dětí, které nekončí v 9. třídě nebo dětí, které končí v 9. třídě, a to si myslím, že je špatně, protože to jsou děti, které bez kvalifikace na pracovním trhu mají minimální šanci a víceméně okamžitě vytvářejí položku sociální politiky, ne-li něčeho horšího. A myslím si, že to je zbytečné.“

Smutné je také srovnání, kolik dětí chodí studovat na gymnázia:

„Šanci na středoškolské gymnázium má 8 romských dětí z 1000, zatímco z běžné populace je to asi 240. Je ale zajímavé, že i neromští vrstevníci z těch škol, které jsme sledovali, mají nižší, asi poloviční šance, oproti svým vrstevníkům z regionů mimo ty regiony se strukturální zátěží romskými ghetty.“

Největší podíl žáků ze základních škol v blízkosti sociálně vyloučených lokalit odchází na učební obory.

„Protože děti se teď do těch škol dostávají hodně snadno, tak jsou tam přijaty, ale v těch učebních oborech je poměrně hodně dětí, které během prvního roku či roků následných odpadají. Takže skutečnost, že dítě vstoupí na střední školu nebo na učební obor, ještě neznamená, že tu kvalifikaci získá. Tam je i problém dotahování těch věcí.“

Sociologové odhadují, že učební obory předčasně opustí 40 % romských dětí a z maturitní obory 30 % dětí. Na důvody odchodů se výzkumníci ptali přímo pedagogů a sociolog Jan Snopek je shrnuje takto:

„Mezi těmi, které byly jmenovány nejčastěji, byla volba nevhodného oboru těmi žáky, potom jsou to vysoké absence, v jejichž pozadí ale může být nějaký jiný důvod. Dále jsou to důvody způsobené nějakými sociálními souvislostmi a do této kategorie je možné zařadit hned několik příčin. Je to například ovlivnění toho žáka jeho vrstevníky, kamarády či příbuznými, kteří sami na žádné škole nejsou a on jimi může být stržen. Na druhou stranu tam může mít vliv i nevydařená adaptace v tom novém prostředí, ať už jde o to, že si žák nezvykne na nový kolektiv nebo dojde k tomu, že nemá dobré vztahy s některými pedagogy a to ho zase vede k tomu, že do té školy tolik nedochází a vede to až k odchodu.“

Svou roli také mohou hrát ekonomické důvody, které lze podle Jana Snopka rozdělit do několika podkategorií.

„Na jednu stranu to může být neschopnost nebo obtíže žákovy rodiny financovat výdaje spojené se vzděláváním, ať už jde o náklady na dopravu, náklady na pomůcky a v neposlední řadě o náklady na kapesné, což z hlediska těch samotných dětí je důležitá položka. Další podkategorií těch finančních důvodů může být to, že rodina potřebuje, aby ten žák či žákyně finančně podporovali tu svoji rodinu, to znamená, aby se začali finančně spolupodílet na chodu domácnosti. A třetí kategorií, která je do jisté míry podobná té druhé, je snaha samotných žáků o finanční emancipaci od své rodiny.“

Vliv na opuštění školy také může mít předčasné těhotenství.

„Byť ty střední školy, se kterými jsme hovořili, říkaly, že se s tím nesetkávají zas tak často, nicméně se vyskytují případy, že dívka otěhotní, přeruší studium, třeba i deklaruje, že se po porodu do školy vrátí, ale ve většině případů se tak nestane. Stejně tak někteří chlapci opouští studium z toho důvodu, že jejich přítelkyně otěhotní a oni se o ni musí postarat a finančně ji zabezpečit. Co je zajímavé, pedagogové, se kterými jsme hovořili, se většinou shodovali, že primárním důvodem odchodů ze škol nebývají prospěchové důvody, ale že ty jsou až sekundární.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
02.04.2016	Co přinese inkluze pedagogům?	O Roma Vakeren
12.03.2016	Pražské Gymnázium v Sázavské ulici poskytuje stipendium romským studentům	O Roma Vakeren
13.02.2016	Sběr dat pomáhá lépe integrovat děti v britských školách	O Roma Vakeren
23.01.2016	Britské zkušenosti s pedagogickou prací s romskými žáky se přenáší i do Česka	O Roma Vakeren
16.01.2016	Proč základní školy odmítají romské žáky?	O Roma Vakeren
09.01.2016	Co přinesl rok 2015 a co ovlivní život některých Romů i v budoucích letech	O Roma Vakeren
09.01.2016	Třetinu žáků Základní školy Trmice tvoří romské děti a jsou dobře začleněny	O Roma Vakeren
21.11.2015	Lucie Ščuková se za Česko zúčastnila konference Inclusiv education – Take action!	O Roma Vakeren
25.04.2015	Podle zprávy Amnesty International Česko stále diskriminuje romské děti ve školství	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

“Romská řeč je velmi stará. Vychází z indické řeči sanskrt. Naši předci si ji udržovali. Romština je krásný jazyk. Jsem z těch lidí, který v romštině píše. Romštinu používám v básních, povídkách, jak říkáme v romštině - paramisa, to je povídka, balada a další literární útvary. To vše jsou paramisy. Chci něco udělat hlavně pro děti, aby znaly alespoň základy romštiny. Jezdím po školách a vyprávím třeba staré balady a pohádky. A děti mě poslouchají. Jsem strašně rád, když mi odpovídají, když se jich zeptám, nebo když mi říkají některé věci. Projezdil jsem, dá se říci, celé Česko, od Havířova až po Sokolov. Všude jsem byl se studenty z Karlovy univerzity. Ti studenti chtějí také dokázat, i když jsou to ne-Romové, že romský jazyk je krásný. Dělají vše pro to, aby pokračoval dál.”

Málokdo ví, že v romštině se vedou semináře, v romštině jsou i odborné články. Pracoval jste někdy na odborné romštině?

“Zda jsem pracoval na odborné romštině...? Spíše jsem někdy přispíval. Hlavně je důležité zmínit doktorku Milenu Hübschmannovou z Karlovy univerzity. Bohužel už není mezi námi. To je člověk, který se nedá nahradit.”

Vy, jako Rom, hovoříte romsky už odmalička. Když byste cestoval po Evropě nebo jel do Ameriky, domluvíte se romštinou?

“Pochopitelně domluvím. Samozřejmě existuje v romštině mnoho dialektů. Základy řeči jsou stejné, jako jsou ve slovanských jazycích, například slunce, voda, oheň, ruce, nos... a další základní slova, ta jsou stejná. Pak jsou odchylky, slova, která mají lidé v místech, ve kterých žijí. Stačí jen chvilku počkat nebo se nad tím zamyslet a přijdete na to. Přesto jsem rád, že slyším romštinu. Byl jsem v Bulharsku, tam se mluví krásně romsky. V Turecku ne, v Turecku jsem neslyšel, že by byla romština. Udivilo mě ale, že když přišel na Karlovu univerzitu jeden Brazilec, který je původně Rom, v Brazílii žil už jeho praděda... A on se mnou mluvil romsky, a dokonce mě v jednom slově opravil. Romštinou se domluvíte snad po celém světě.”

Vyprávěla Vám maminka pohádky v romštině, když jste byl malý?

“Maminka ne. Maminka na to moc nebyla. Ale děda na paramisy byl. Vyprávěl mi různé věci, i dějinné. Děda byl v první světové válce v Itálii. Jezdil jsem jako kluk na prázdniny na východní Slovensko, na Bardejovský okres k dědovi. Rád jsem poslouchal jeho vyprávění. Některé věci si i vymyslel, ale to mi bylo jedno. Bylo to něco krásného. Paramisa je pohádka, je to mluvené slovo, které se dochovalo od Romů. Je to povídka, je to legenda. To vše je paramisa.”

Vy doma mluvíte se svou manželkou romsky?

“Ona, když se mnou mluví, nepoužívá členy, například 'O Rom – E Romni'. Ona mluví bez toho. Někdy se nad tím usměju. A směju se jí. Ale co s ní mám dělat? Jsem rád, že romsky trochu mluví. Romština nám byla souzena. Mladí lidé už to nechtějí. Co je ale zajímavé, písničky chtějí. Na zábavě, na různých diskotékách chtějí slyšet zpívanou romštinu. Neumějí ale dát nic dohromady. V řeči je výchova sama o sobě. Je velká škoda, že samotní Romové si to neudržují.”

Me tumenge igen palikerav, hoj sanas amenca.

“Me tiš tumenge paľikerav”

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
28.11.2015	Romové si předávali vědomosti a poznatky prostřednictvím ústní lidové slovesnosti	O Roma Vakeren
26.10.2013	V říjnu zemřel významný romský spisovatel a básník Emil Cina	O Roma Vakeren
22.10.2013	Zemřel významný romský spisovatel a básník Emil Cina	Zprávy ze života Romů
16.07.2011	Emil Cina napsal povídky na motivy obrazů benediktinského mnicha Lukase Ruegenberga	O Roma Vakeren
31.08.2009	Paramisa na prknech, dlažbě i trávě	Zprávy ze života Romů
26.06.2009	O plánech Emila Ciny na letošní rok	O Roma Vakeren
19.06.2009	Vzpomínky Emila Ciny na moderování romského vysílání Českého rozhlasu	O Roma Vakeren
12.12.2008	Spisovatel Emil Cina vystoupil na festivalu Romano Ilo	O Roma Vakeren
22.09.2006	Festival divadla Líšeň zahajoval česko-romský projekt	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

V kolika lokalitách nyní Agentura pro sociální začleňování působí? Co považujete za úspěšný projekt z loňského roku?

“Vstupujeme právě do roku 2011 a ten bude pro agenturu mimořádně důležitý právě i z pohledu jednotlivých lokalit, ve kterých působíme. Aktuálně pracujeme ve 23 lokalitách, z toho je 13 pilotních, to jsou ty, ve kterých jsme od roku 2008, a 10 lokalit, ve kterých jsme začali pracovat v polovině loňského roku.”

Co se týče lokalit, ve kterých Agentura pro sociální začleňování začala pracovat v loňském roce, Martin Šimáček hodnotí činnost následovně:

“Podařilo se ve všech z nich úspěšně zahájit proces strategického plánování, to znamená, že jsme sestavili lokální partnerství, dostali jsme k jednacímu stolu všechny ty, kteří v daném místě spolupracují na sociálním začleňování, buď povinně ze zákona, nebo chtějí sami proto, že je to předmět jejich zájmu. V pracovních skupinách se v podstatě blížíme k vytvoření, řekněme, jízdních řádů, co udělat v nejbližším období, v nejbližších třech letech ve všech klíčových oblastech, aby se situace ve vyloučených lokalitách začala opravdu strukturálně měnit.”

Plány budou na začátku letošního roku schvalovat rady a zastupitelstva deseti nových lokalit.

“Jen pro zajímavost posluchačů, patří mezi ně například Toužimsko a Tepelsko, Jáchymov, Trmice, Bílina, Jirkov, Chomutov, Havířov, Kutná Hora a další. Tam dobíhá proces plánování a zároveň se ve stejném čase realizují pilotní projekty, takové, které už mají velmi blízko k tomu, aby byly realizovány. Není vždy vhodné čekat na konec plánování, takže se v podstatě rozebíhají současně s plánováním, například v Jáchymově probíhá celá řada zajímavých projektů ve škole, v součinnosti školy a dalších subjektů pro dostupnost, lepší dostupnost vzdělávání pro romské děti, v Trmicích máme za sebou vynikající pilotní projekt propojení veřejné služby a rekvalifikačních kurzů a tak dál. To znamená, že v nových lokalitách nejenom plánujeme, ale první klíčová opatření se začínají projevovat i v terénu.”

Dále Martin Šimáček hodnotí situaci v pilotních lokalitách, ve kterých agentura pracuje od roku 2008:

“Přiznávám, že ještě než jsem do agentury nastoupil, agentura si v pilotních lokalitách nevedla úplně zdatně. Na začátku roku 2009 v podstatě práce v pilotních lokalitách stály, takže jsme rozbíhali činnosti znovu. V současné době ale, a z toho mám velkou radost, ve více než polovině z pilotních lokalit jsou připraveny tzv. individuální projekty obcí, což je velmi rozsáhlý komplex všech základních sociálních a navazujících služeb k realizaci v následujících čtyřech letech. Individuální projekt přinese peníze na úrovni dvaceti - dvaceti pěti milionů korun do obce a zaplatí všechny služby v balíčku, naráz, tak, aby spolupracovali, spolupůsobili v jeden čas a velmi koordinovaně.”

To se podařilo ve více než polovině lokalit, ale ne všude je situace ideální...

“Musím také přiznat, že z některých pilotních lokalit úplně radost nemám. Někde se nám práce nevede tak, jak bychom potřebovali. Není to častokrát vinou agentury, ale také neochotou dané radnice. Situace musí být řešena nejen za radnici, ale v součinnosti s radnicí. Takto jsme ne úplně dobře postoupili v Holešově. Až budeme v polovině roku 2011 hodnotit práci ve všech pilotních lokalitách, předložíme veřejnosti jakýsi účet za naše působení ve všech lokalitách. V některých z nich budeme muset přiznat, že práce nevedla k tomu důležitému cíli a že se lidem v lokalitách nedaří lépe.”

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
09.01.2016	Co přinesl rok 2015 a co ovlivní život některých Romů i v budoucích letech	O Roma Vakeren
19.12.2015	Agentura pro sociální začleňování bude spolupracovat s dalšími devíti městy a obcemi	O Roma Vakeren
28.11.2015	Město Žlutice zlepšilo sociální situaci svých obyvatel	O Roma Vakeren
14.11.2015	Obec Velké Hamry u Tanvaldu ukázkově využívá spolupráci s Agenturou pro sociální začleňování	O Roma Vakeren
06.06.2015	Ředitelem Agentury pro sociální začleňování se stal Radek Jiránek	O Roma Vakeren
27.05.2015	Agenturu pro sociální začleňování má vést Radek Jiránek	Zprávy ze života Romů
19.05.2015	Premiér se sejde s nespokojenými úředníky Agentury pro sociální začleňování	Zprávy ze života Romů
19.05.2015	Situaci ve vládní Agentuře pro sociální začleňování řešil premiér	Zprávy ze života Romů
15.05.2015	Na post ředitele Agentury pro sociální začleňování kandiduje 7 zájemců	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

“Chci být tanečnicí nebo kadeřnice.”

“Chtěla bych být policajtkou, abych chránila lidi.”

Kluci, kdo z vás by chtěl být policajt?

“Já bych nechtěl být policajt, protože bych nechtěl být postřelený, kdyby bylo nějaké přepadení...”

“Já bych chtěl dělat záchranku...”

Čili záchranář.

“Ano. I můj tatínek to dělal. Zachraňoval životy. Taky bych to chtěl dělat, abych taky mohl pomáhat lidem.”

O jakém povolání si myslíte, že přináší největší peníze?

“Nejvíc vydělávají peníze hasiči. Zachraňujou lidi. Hasej baráky.”

Jaký si myslíš, že mají plat?

“Asi tak třicet tisíc...”

“Já si myslím, že taky policajti. Tak třicet pět...”

“Já si myslím, že nejvíc peněz vydělávaj doktoři, protože pomáhají lidem, když mají nějakou velkou nemoc, když mají horečku nebo angínu. Doktor jim pomáhá, dá jim léky.”

“Nejdražší povolání, co je, jsou advokáti. Ti dostávají nejvíc peníze.”

A za co?

“Pomáhají lidem při soudu. Když někomu pomůže, dostává za to peníze.”

Kolik třeba?

“Dejme tomu sedmdesát tisíc...”

Co třeba politici? Kolik, podle vás, vydělávají peněz?

“Hodně moc, asi tak sto tisíc.”

“Sto dvacet tisíc.”

“Tak osmdesát tisíc.”

“Ne, sedmdesát pět tisíc.”

A zaslouží si to podle vás?

“Určitě jo.”

“Někteří politici si to nezaslouží, protože jsou někdy i zlí, protože třeba teď už odmítli mateřskou. Na děti bere manželka, jenom když má první dítě. A to mi vadí.”

Které povolání byste určitě nechtěli dělat?

“Policajta. Nechtěl bych bejt postřelenej. A bejt v nemocnici. A nebo bych nechtěl bejt, kdyby mě střelili do hlavy nebo do srdce, nechtěl bych bejt mrtvej.”

“Ale některý mají neprůstřelný vesty a tak.”

“To je jedno. Ale mají tu vestu i na hlavě? Nemají!”

“Nemají, no, ale mají jí třeba na těle, to je důležitý, protože někteří míří i na srdce.”

“To je pravda.”

“Já bych nechtěl být hasičem, protože to bych tři hodiny hasil ten dům... a tak.”

Automechanik, to asi tak nebezpečné není, že jo?

“To jenom opravuješ auto.”

Nikolo, jakou práci bys ty v životě nechtěla dělat?

“Já bych nechtěla dělat uklízečku domů. Sahala bych na věci a dostala bych nějakou nemoc. Bála bych se.”

“Jak Nikolo, když máš ty rukavice?”

“Třeba se toho můžu i nadechnout...”

“Třeba i někdy máš to, no tamto, jak mají i doktoři... před pusu...”

Roušku máš na mysli asi, že?

“To je pravda.”

“Já bych nikdy v životě nechtěl dělat taxikáře. To je hrůza, protože ti tam nastupujou večer ožralí lidi po diskotékách, smrdí to tam. Někteří hulej trávu. To já nemám rád. Mně to smrdí.”

“Mně to taky smrdí moc, ta tráva, jak říká i Jan.”

Kde vy jste cítili trávu? Marihuanu?

“Já někdy i v parku, když jdu třeba někdy za klukama, za kamarádama. Tak třeba nějaký mladý kluci to mají.”

“To je pravda , Jendo, protože když já jsem šel včera ven, viděl jsem, jak hulej tu trávu, tu marihuanu. A ten kouř mi šel úplně přesně do pusy.”

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
02.07.2011	Začaly prázdniny!	O Roma Vakeren
05.03.2011	V jaké zemi by děti chtěly žít...	O Roma Vakeren
26.02.2011	Plesová sezóna pohledem dětí	O Roma Vakeren
05.02.2011	První dětské lásky	O Roma Vakeren
29.01.2011	Považují děti za důležité mluvit romsky?	O Roma Vakeren
22.01.2011	Kdo je hrdinou a co to je odvážný čin?	O Roma Vakeren
26.11.2010	Multikulturní výchova na Základní škole na Havlíčkově náměstí v Praze	O Roma Vakeren
22.01.2010	Taková žižkovská škola	O Roma Vakeren
15.01.2010	Základní škola na pražském Havlíčkově náměstí uplatňuje osobní přístup k potřebám jednotlivých žáků	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

“První zmínka o Romech je již v Dalimilově kronice, která je sepsána počátkem 14. století a poslední záznam končí rokem 1314.”

Ví se, jak se k nim původní obyvatelstvo chovalo?

“Ví se to podle různých kronikářů, kteří zapisovali tehdy ty situace. Společnost v českých zemích přijímala Romy zpočátku velmi pohostinně, protože Romové si vymýšleli různé báje. Když přišli do Evropy, která byla náboženstvím křesťanská, což Romové pochopitelně nebyli, vymýšleli si, protože byli kováři, že ukovali hřeby, kterými byl poté přibit ke kříži Ježíš. Nebo si také vymýšleli, že nedali úkryt Marii a Josefovi, když měla právě porodit Ježíše. A spoustu různých bájí. Tehdy je křesťanská Evropa přijímala. Ale někdy počátkem 15. století církev poukazovala na to, že se Romové nechovají jako křesťané. Od té doby čekalo Romy v Evropě jen samé neštěstí.”

Co se tedy dělo s Romy dál? Obrátila se proti nim i společnost, která žila v té době?

“Došlo tam ještě k dalším událostem, někde byl založen požár a to bylo přisuzováno Romům, byli nařknuti z toho, že jsou špiony Turků a tak dále. Tyto a další okolnosti směřovaly tedy k tomu, jak potom Romové v Evropě dopadli. Dokonce byli jednu dobu vyhlášeni za psance, což znamenalo, že všichni mohli jakéhokoli Roma beztrestně zabít. Nebo je nechtěli ve svém království, protože české země se tehdy rozdělovaly na České království a Moravské markrabství. Rozděleno to bylo tedy tak, že pokud se Rom objevil v Moravském markrabství, tak mu usekli, dejme tomu, levé ucho, když se objevil v českých zemích, usekli mu pravé ucho. Takže jste vlastně viděli, kde už všude byl. Když ho potřetí chytili, čekala ho jistá smrt, utopením, oběšením, upálením. Tak to bylo až do nástupu Marie Terezie. Když usedla na trůn, ještě nějakou dobu pokračovala ve filosofii svého otce, což v praxi znamenalo, že jsme byli pořád vyhlášeni za psance. Ovšem poté nastolila asimilaci, to už všichni známe, protože se její reformní politika netýkala pouze Romů, ale všech Čechů.”

Asimilací se tedy zmírnilo pronásledování Romů?

“Samozřejmě se to zmírnilo tím, že nás nezabíjeli. Nemohli. Na druhou stranu to ale přineslo jiné dopady. Nemohli jsme mluvit romsky, měli jsme mít jinou identitu, mělo se nám říkat 'noví Maďaři', nesměli jsme se tradičně oblékat a tak dále. Aspektů bylo tedy více. Co se hrůz dále v historii týče, to už všichni známe, byla to druhá světová válka, komunismus... To všechno nás poznamenalo. A převrat po roce 1989, ať již chceme, či nechceme, ten nás také poznamenal. Zvykli jsme si jako Romové totiž žít v pronásledování. Zjistíme to velice jednoduše, když se ne-Rom baví s Romem o tom, co se mu kde děje. Jsou to věci, které jsme přijali za vlastní, že když jdeme do obchodu nebo na diskotéku, dopředu se bavíme o tom, jestli nás tam pustí, nebo ne. Naši neromští vrstevníci o tomto vůbec přemýšlet nemusejí. My máme trochu jiné starosti.”

Mohl byste nám na závěr říci nějaké romské přísloví?

“Ko kamel ča pes, na džanel s'oda bacht. - Kdo má rád jenom sebe, neví, co je štěstí.”

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
04.07.2015	Moravští Romové žili na počátku 20. století především usazeně	O Roma Vakeren
01.09.2012	Osudy českých Romů za druhé světové války	O Roma Vakeren
29.10.2011	S Ladislavem Goralem o romských velkorodech na českém území II.	O Roma Vakeren
22.10.2011	S Ladislavem Goralem o romských velkorodech na českém území I.	O Roma Vakeren
12.02.2002	Historie Romů na území České republiky	Historie
26.02.2000	Co se zachovalo a co se změnilo?	Tradiční život Romů