Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.

Kdy jste začal pracovat s dětmi ve škole v Jarovnicích a co Vás k práci přivedlo?

„Během studia na pedagogické fakultě v Prešově jsem byl v Jarovnicích na praxi. Školu navštěvovali jak romští tak neromští žáci a já si během jedné z hodin všiml, že romské děti například při zadání portrétu používají barvy naprosto odlišným způsobem. Děti ze slovenské majority upřednostňovaly žlutou a oranžovou, ale romské děti, a to i přes to, že zadání měli všichni stejné, pracovali zcela uvolněně. Kreslily zelený nos, jedno ucho fialové... hotový fauvismus. Byl jsem doslova šokovaný, jak malby byly uvolněné, svobodné a diametrálně se lišily od projevu slovenských dětí z majority. Proto, když jsem po ukončení studií nastoupil na školu v Brezovicích, kde byli jen neromští žáci, snažil jsem se dostat na školu v Jarovnicích, což se mi později podařilo. Pracuji zde od roku 1986, pomalu jeden celý mladý život, 24 let.“

Šel některý z Vašich žáků později studovat výtvarné umění?

„Kdysi jsem měl ve třídě jednoho velmi talentovaného chlapce, jmenoval se Martin Kaleja Januv. Už jako malého páťáka, šesťáka jsem ho bral na vernisáže našich výstav – navštívil se mnou Curych, Vídeň, Budapešť. Po ukončení základní školy pokračoval ve studiu na Střední umělecké škole v Prešově a absolvoval obor umělecký řezbář. Nicméně dnes, ve svých 24 letech, se dále věnuje výtvarným aktivitám a působí jako romský asistent na naší škole. Vyřezává, vyrábí malé sošky, maluje, kreslí. Mám z něj radost, je dobrým příkladem pro ostatní.“

A jak je to s Vašimi ostatními žáky? Kam se dostávají oni, pokračují ve studiu?

„To by bylo ideální, protože mnozí z nich k tomu mají předpoklady. Bohužel zde vidím velký vliv okolního, demotivujícího prostředí. Na Slovensku je povinná desetiletá školní docházka a žák, který ukončí základní školu, pokračuje na střední škole. Bohužel se stává, že dokončí pouze první ročník. Sami rodiče děti ze škol odepisují a nutí je zažádat si o sociální podporu, jako kdyby nemysleli na jejich budoucnost. Momentálně mají víc peněz a už neřeší, co s jejich dítětem bude, až zemřou, z čeho bude žít. To by bylo potřeba změnit.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
17.12.2010	Držitelem Ceny Muzea romské kultury se stal učitel Ján Sajko	O Roma Vakeren
30.11.2010	Cenu Muzea romské kultury získal učitel výtvarné výchovy v romské osadě Jarovnice	Zprávy ze života Romů
26.11.2010	Mgr. Ján Sajko	Neromské osobnosti

Divadelní představení, sdružení Vzájemné soužití, problematika exekucí anebo sociálně vyloučených lokalit – to jsou jen některá témata, kterými se dosud zabýval televizní magazín Romaňi luma. Jak dodává dramaturgyně pořadu Monika Horsáková, Ostravské studio České televize se menšinám věnuje pravidelně:

„V Ostravě žije početná romská komunita, navíc naše zpravodajství se už některým menšinám věnuje, například máme speciální polskou pětiminutovku. Naše publicistika vyrábí pořad Babylon, který je také věnován národnostním menšinám. Chtěli jsme proto vyzkoušet něco speciálně orientovaného na romskou menšinu. Zkusili jsme podat návrh na grant na ministerstvo kultury, vyšlo to, a proto jsme mohli začít od začátku roku vysílat zmíněný magazín.“

Zhruba desetiminutové vysílání obsahuje aktuální zpravodajský přehled, delší publicistické reportáže a pozvánky včetně informací o možném zaměstnání.

„Co se týče reportáží, snažíme se střídat například kulturní portréty či portréty zajímavých osobností s nejrůznějšími aktuálními akcemi, poradnami, apod. Snažíme se nebýt regionální, chceme podchytit dění v celé české společnosti. Vlastně i trochu odbíháme za hranice, odvysílali jsme například reportáž o Evropském centru pro práva Romů, které sídlí v Maďarsku.“

Upřesňuje dramaturgyně Monika Horsáková. Zvláštností Romaňi luma jsou titulky. Tvůrcům pořadu s nimi pomáhají univerzitní odborníci.

„Dlouho jsme zvažovali, zda má být magazín čistě v romštině s českými titulky, anebo v češtině s romskými. Pro Romy by samozřejmě byla lepší první varianta, protože romština je jazyk především mluvený. My jsme ale chtěli, aby magazín nebyl určen primárně Romům, ale i většinové společnosti. A proto jsme nakonec zvolili druhou možnost.“

Bylo pro Vás bylo těžké sehnat překladatele?

„Kupodivu ne, protože na Ostravské univerzitě se romština učí coby nepovinný jazyk. Zahájili jsme spolupráci s romistou Martinem Kalejou, který je i soudním tlumočníkem. Myslíme si proto, že romština v našem pořadu má poměrně vysokou úroveň. Problémem je výskyt celé řady romských dialektů, mnohdy je komplikované určit, co je v romštině správné. Nakonec jsme se rozhodli pro takzvaný slovenský dialekt, kterým hovoří asi 80 procent Romů na území České republiky, tzn. poměrně významná většina. Ten jsme zvolili pro základní podobu našich titulků.“

A jak Monika Horsáková dodává, stále více se na moderátory a reportéry obracejí s náměty sami diváci – zástupci různých neziskových organizací nebo učitelé, kteří se chtějí pochlubit svými nadanými romskými žáky:

„Určitě všechny náměty vítáme, nejsme žádná uzavřená redakční komunita. Zájemci se na nás mohou obracet ať už prostřednictvím našich webových stránek www.ceskatelevize.cz/romaniluma, nebo prostřednictví emailové adresy, poštou atd. Budeme rádi za každý námět, postřeh.“

Kolegové z České televize si úspěšnost pořadu Romaňi luma pochvalují. Magazín má premiéru na internetu každý pátek a z čísel vyplývá, že si ho pravidelně prohlédne minimálně tisíc diváků, což je srovnatelné s ostatními zpravodajsko – publicistickými pořady.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
18.10.2012	Televizní pořad Romaňi luma moderuje pětadvacetiletý Martin Grinvalský	O Roma Vakeren
01.09.2012	Martin Grinvalský, moderátor jediného televizního magazínu o Romech v Česku	O Roma Vakeren
02.06.2012	Česká televize chystá pořad pro národnostní menšiny	O Roma Vakeren
24.05.2009	Strana zelených vyzývá šéfa České televize k odstoupení	Zprávy ze života Romů
21.05.2009	Kampaň před eurovolbami začala rasistickým skandálem	Zprávy ze života Romů
17.02.2006	Rada vlády pro národnostní menšiny kritizuje Českou televizi za zpracovávání pořadů o menšinách	O Roma Vakeren
09.01.2004	Ondřej Giňa: je důležité, že jsem Rom	O Roma Vakeren
11.07.2003	O Roma Vakeren	O Roma Vakeren
27.06.2003	Zprávy O Roma Vakeren	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

„V rámci blogu se zabývám například dodržováním kodexů, výběrem titulních článků, komunikuji s ostatními blogery, zkrátka blog vytvářím a udržuji.“

Jak jste se k této práci a vůbec k novinařině dostal?

„Jsem spíše komentátor než novinář. Píši nějakých deset, možná i více let.“

Neměl jste problém s tím, že jste Rom?

„Naopak. Přišel jsem s jasnou vizí a nikomu jsem nedal příležitost ani na chvíli zapřemýšlet o tom, že jsem Rom.“

Proslavil jste se zejména svojí kritikou „padni komu padni“, často kritizujete romské lídry ...

„Ale já nekritizuji romské lídry, já vystupuji proti etno-businessmenům. Ať si to uvědomují nebo ne, větší část tzv. lídrů je zodpovědná za současnou situaci Romů v republice. A moje generace je tou, která s tím může něco udělat.“

Co tím máte konkrétně na mysli?

„Nemyslím na nějaké konkrétní činy, například že vyrazíme na Václavák demonstrovat za práva Romů. Spíš je to o tom posílat děti do školy, starat se, aby měly dobré vzdělání a sami jim jít příkladem. Nemůžeme čekat na to, co dostaneme od jiných, ale postaráme se o sebe sami. To je přeci základ, ne?“

Myslíte si, že ti zkušenější nemají stejný záměr?

„Nemyslím si, že každý lídr je špatný. Mají i správné názory, ale v době, kdy mohli něco udělat, to chytli za špatný konec.“

Kdybyste mohl v současné době něco změnit, co by to bylo?

„Například bych zpřísnil rozdělování dávek. Naopak bych podpořil zákony, které by zaručovaly cigánským žákům stejná práva ke vzdělání. Všichni víme, že dochází k separaci romských dětí na základních školách, děti jsou shromažďovány do jedné třídy nebo je vůbec nepřijímají, nebo vznikají čistě romské školy. Přitvrdil bych antidiskriminační zákon a víc bych tlačil na romskou populaci, aby Romové se sebou začali něco dělat.“

Takže kritika do vlastních řad?

„Mimo jiné. Padni komu padni.“

Když jsem brouzdala po internetu a četla Váš blog, zaujala mě Vaše domněnka, že když se někde něco stane, většinou si čtenář / posluchač myslí, že na vině je Rom. Jakákoli kauza krádež – hned jsou na vině Romové.

„Já si to nemyslím, tak to je. Stačí se občas podívat do diskuzí, do článků, kamkoli, kde je vidět veřejné mínění. Vždycky, pokud jde o větší krádež, vraždu, zákonitě jsou jako pachatelé na prvním místě označeni Romové, pak možná Vietnamci, Ukrajinci a Čech je někde na chvostě. To je zkrátka holý fakt, žádná moje domněnka. Hlavním problémem jsou média. Pro ilustraci jsou vyhledáváni Romové, najednou se v záběru ukáže ten největší ‘obejda‘ z obce, jakého tam vůbec mají. Média, krom nás samotných, pomáhají vytvářet obraz nás Romů ve společnosti a pak se není čemu divit, že si gadžo řekne ‚ty Cigáni jsou takový a makový‘ - on to denně konzumuje ve všech médiích.“

Máte svoje názory na konkrétní kauzy - jak pak ale reagujete na jejich kritiku?

„Kritika je pro mě zpětná vazba a pokud existuje, znamená to, že člověk něco dělá dobře. A je jedno, jestli se prezentuji na blogu nebo na svých webových stránkách (kam mi mimochodem chodí daleko horší příspěvky než na blog). Pokud lidé nejsou sprostí, což bohužel často jsou, anonymita davu jim dává pocit, že mi mohou nadávat, ale já diskutuji rád, proč ne.“

Stalo se Vám někdy, že by někdo zapochyboval o tom, zda jste vůbec Rom?

„To se stává celkem často. Většinou lidem doporučuji, ať si pořídí dioptrie. Nikdy jsem se za to nestyděl a stydět se nehodlám, nemám proč. U nás platí všeobecný názor, Rom rovná se idiot. Rom je ‚týpek s pěti třídama‘ základní školy. Mýtus, který vytvořili sami Romové, média a v neposlední řadě v tom bohužel jedeme všichni spolu. Problémem médií je, že nikdy neukáží normálního Roma, protože na něm jednak není nic zvláštního a navíc se to nenosí, lepší je ukazovat ty problémové, to se lépe prodá. Na večerní zprávy pak bude koukat víc lidí a víc jich může nadávat.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
11.01.2014	Výstava Věřte – nevěřte mapuje mediální obraz Romů od 19. století do současnosti	O Roma Vakeren
30.11.2013	Internetová média zhoršila obraz Romů ve společnosti	O Roma Vakeren
08.07.2013	Média Romy neberou jako partnery	Zprávy ze života Romů
11.04.2013	Agentura pro sociální začleňování představila výsledky výzkumu o zobrazování Romů v médiích	O Roma Vakeren
10.04.2013	Rom v médiích? Nepřizpůsobivý kriminálník	Zprávy ze života Romů
09.04.2013	Obraz Romů v médiích je stále jednotvárný, uvádí výzkum	Zprávy ze života Romů
21.02.2013	Rada Evropy tvrdě kritizuje Česko za údajnou diskriminaci Romů	Zprávy ze života Romů
15.12.2012	Patrik Banga obdivovaný i nenáviděný	O Roma Vakeren
17.11.2012	Novináři přispívají k negativnímu pohledu na Romy	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Dobrý den! - «Lačho ďives!»
Jak se máte? - «Sar san?»
Odkud pocházíte? - «Khatar san?»
Kolik Vám je let? - «Keci tumenge berš?»
Kde bydlíte? - «Kaj bešen?»
Co jste dneska vařili? - «So ada džives tačan?»
Dobrou chuť! - «Lačho chaben!»
Dobrou noc. - «Lačhi rat.»
Na shledanou! - «Ačhen Devleha!»

Pane Miko, jak by jste popsal romsky části lidského těla?
Jak se třeba řekne nos? - «o nakh».
Uši? - «o kana».
Oči? - «o jakha».
Zuby? - «o danda».
Hlava? - «o šero».
Vlasy? - «o bala».

Kolik má romština pádů?
Romština má osm pádů s tím, že osmý pád je navíc a slouží k určení členu, tedy jedná-li se o mužský nebo ženský rod.

V romštině ženský nebo střední rod poznáme podle čeho?
Romština rozlišuje dva jmenné rody, a to mužský a ženský. Tyto rody mají své členy; “o” pro mužský a “e” pro ženský. Například «o motoris» – auto, mužský rod a «e lauta» - housle, ženský rod.

Jak se řekne rodina?
Pro rodinu existuje hodně výrazů. Je to dáno tím, že Romové rozlišují několik stádií rodiny. Nejbližší je «familia», vzdálenější rod je «fajta», tedy «e fajta» a «e familia».

Zdraví se Romové mezi sebou?
Formální pozdrav, například dobrý den, jak jej známe z majoritní společnosti, se nedá používat. Většinou komunikace začíná tím, že se Romové pozdraví mezi sebou tvarem slova serus, anebo používají «sar sal khatar sal», což znamená “jak se máš” nebo “odkud jsi”.

Když se potkáte s Romem, kterého neznáte, vykáte si mezi sebou?
Většinou se snažím vykat. Vykání se v romštině řekne «te dvojinel». Krátkým příkladem tykání je třeba fráze “jak se máš?” - pokud se dva lidé znají použijí «sar sal?», pokud se vidí poprvé, tak se nejspíše jeden druhého optá «sar san?». Rozdíl je mezi «sal», tvar pro tykání a «san», tvar pro vykání.

Existuje rozdíl v pozdravech, když oslovíte starší romskou ženu nebo muže?
Starší lidi ti mladší určitě zdraví zdvořileji než kdyby se zdravili s vrstevníkem, s tím, že se používá tvar pro dobrý den «Lačho ďives, bibi, sar san?» - tedy “Dobrý den, teto, jak se máte?”

Kolik má romština slovních tvarů?
Když jazyková komise v roce 1971 ustanovila pravidla romského jazyka, vycházelo se z pravidel českého a slovenského jazyka s tím, že se z nich přejali některé věci. Romština tedy funguje na stejné bázi.

«Ačhen Devleha či aver kurko kana tumen sikavaha buteder.» Nashledanou u příštího kurzu romského jazyka.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
07.11.2015	Na 5. listopad připadá Mezinárodní den romštiny	O Roma Vakeren
20.06.2015	Mezinárodní den romštiny očima tlumočnice Eriky Godlové	O Roma Vakeren
14.03.2015	Romsky psaná literatura se objevovala i před rokem 1989	O Roma Vakeren
24.01.2015	S romskými spisovatelkami o romštině a mladé generaci Romů	O Roma Vakeren
08.11.2014	Už dvacet let se Erika Godlová věnuje tlumočení do romštiny	O Roma Vakeren
15.07.2014	Pozvánka k účasti na projektu Prethodžipen – Překlad	Zprávy ze života Romů
08.04.2014	Nápad poslanců TOP 09 na výuku v romštině považují ve škole v Obrnicích za nesmysl	O Roma Vakeren
08.04.2014	Speciální romské třídy na školách a romština jako pomocný vyučovací jazyk - zbytečnost nebo šance?	O Roma Vakeren
05.11.2013	I romština má svůj mezinárodní den. Slaví se právě dnes	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

„Já bych si přála, aby se moje babička uzdravila a abychom se měli v rodině všichni rádi.“

Nikolo, jaká máš předsevzetí do nového roku?

„Aby se celá Praha změnila a aby tu byly lepší byty, vymalované.“

Tak by se podle tebe měla Praha změnit?

„Ano.“

Alexi, co by sis přál ty do nového roku?

„Abych vyhrával soutěže a tak.“

Jaké soutěže? Ty děláš nějaký sport?

„Dělal jsem, teď hraju fotbal. A byli jsme na turnaji a prohráli jsme.“

Holky, vy fotbal asi nehrajete, co?

„Ne, ale chci, aby ve škole bylo líp, abychom byli jako třída a ne se pořád hádali.“

„Abychom se měli ve třídě všichni rádi, nenadávali si, nehádali se ...“

„Nežalovali!“

Kdo všechno vyvolává hádky?

„No já nevím, asi nejvíc kluci … a potom holky! (smích)“

„Hlavně ty! (smích)“

„Taková holka, Nikola, ta je někdy vyvolá ...“

„... a jsou z toho průšvihy...“

„... a pak přijde paní učitelka a …“

„... dá nám poznámku!“

Dalo by se to vyřešit i jinak než poznámkou? Když třeba kluk nebo holka ze třídy tu hádku umírní?

„Dalo by se to … kdyby se ve třídě tolik nežalovalo, tak by se to dalo.“

Co na to holky říkáte? Jak se vám to poslouchá?

„No blbě, protože se pořád ve třídě hádáme a nám se to prostě nelíbí. A když někdo žaluje, tak se musíme přiznat, jinak dostaneme poznámku.“

Co byste chtěli změnit třeba v České republice v novém roce?

„Já bych chtěl změnit v Praze ty feťáky, jak prodávají … abychom byli normální lidi.“

„Kam se kouknem, tam jsou feťáci!“

Vadí vám to?

(všichni) „Jo! A hodně!“

„A mě nejvíc, jak leží ti bezdomovci na zemi. To mi moc vadí.“

„Mě vadí, když bezďáci přijdou k nám a řeknou: „Nemáte drobný?“

„Mě vadí, jak ty bezdomovci nemají byty, nemají na ubytovnu, na nájem … Prostě je mi to líto, že jsou venku. To si ale ti bezdomovci dělají sami, když přijdou domů ožralí a třeba je manželka vyhodí.“

„Já bych si přál do nového roku, aby pro bezdomovce udělali nějakou ubytovnu, levnou, aby se tam mohli ubytovat, umýt, najíst.“

„Bezdomovci si za to můžou sami, protože manželka jim dá drobný na jídlo a oni si za to koupí chlast.“

„To já znám jednoho bezdomovce, on bydlí u nás, a on mi pořád říká „čau“ - a já mu taky říkám „čau“.“

Sáro, jaké máš ještě přání do nového roku?

„Je mi líto, jak ti úchylci berou malý děti, třeba tu Aničku.“

„Já bych si přál, aby už se vrátila tatínkovi.“

„Já bych si taky přál, aby se Anička v tomto roce našla, protože mi jí je strašně líto. Když jsem o ní četl v novinách, máma se bála a normálně nás nepouštěla ven.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download