Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dobrý večer a hezký začátek nového roku. Jaký bude? Tak to nám dnes řeknou
karty. Představíme vám také pět romských kuchařek, které si založily vlastní
catering. Povíme si i něco o připravovaném romském tanečním projektu. A
samozřejmě nebude chybět ani romská hudba. Příjemný poslech u novoročního O
Roma vakeren, který dneškem počínaje budete slyšet oproti minulým letům
každou sobotu.
Mangav tumenge bachtalo nevo berš dujezera dešujek. The tumenge del O Del
bacht, zor, satipen the but radišagos. Sam lošale hoj san amenca. Anas
tumenge aktuálna nevipena, informacii, interesna manuša the bašavaha romane
giľa adarig the pal aver luma. Andre relacia O Roma vakeren tumenge
ešebnones andre historia anas romane paramisa.
=[ Reportáž ]=
O novém roce s kartářem
Pokud patříte mezi snílky, které baví dotýkat se věcí mezi nebem a zemí,
pojďte s námi za veštcem. Pavol Karvay je kartář, který věštecký talent má
po své matce a zdědila jej i jeho dcera. Iveta Demeterová se ho zeptala,
jaký bude rok 2011.
“Pro obyčejné lidi to bude ještě těžší. Pro politiky bude rok 2011 znamenat
hodně jednání, řešení. Dá se říci, že dojde k určitým politickým změnám.
Dlouho to nevydrží – tak rok, dva – a budou se muset tady u nás zase řešit
politické změny. Co se týče ekonomické situace, práce, je zajímavé, že práce
bude dost, ale finanční odměny nebo výdělky budou naopak menší.”
Říkalo se, že rok 2010 je rokem změn...
“Rok 2010 znamenal nástup změn. A rok 2011 a 2012, to budou rychlé změny,
které čekají celou společnost. Teď to bude spíš průlom mezi duchovnem a
pragmou, udávat tón a směr budou spíše vzdušná a ohnivá znamení, tedy letní
a podzimní období. To znamená, že v roce 2011 budou úspěšnější spíše tato
znamení zvěrokruhu, tedy berani, býci, blíženci, raci, lvi. Pro ně to bude
náročný, hodně pracovně vytížený a úspěšný rok. Pro ostatní to bude rok
plný změn, zvratů a někdy i mnoha kompromisů.”
Co byste Vy, ze svého pohledu, doporučil lidem, kteří se nacházejí v
období zvratů, změn, působí na ně stresy. Jak se uklidnit? Co sám pro sebe
může člověk udělat, aby mu bylo lépe?
“Dokud budou neustále pracovní a ekonomické nejistoty, člověk bude pořád ve
stresu, obzvláště mladí lidé, a pak také senioři. Dokud tu nebudou sociální
jistoty, pracovní a zdravotní jistoty, nemá smysl se ptát na to, jak to
udělat, aby nebyly stresy, nebo jak je ustát. V takovém případě člověk
zažívá stresy pořád dokola.”
Když si Vás někdo bude chtít vyhledat a bude chtít poradit ve své životní
situaci, kde si Vás najde?
“Konkrétnímu člověku se dá poradit. Nabídnout ale recept jakéhosi ustálení
stresu, v tom se těžko radí. Pomoct konkrétnímu člověku v jeho řešení, jak
se rozhodnout, pro co, jaké jsou vyhlídky, jak to dopadne... Tohle se dá
říci. Ale jak jsem již zmínil, lze to jedině konkrétně. Pokud by měl člověk
zájem o konkrétní poradu, může si mě najít na internetu.Vykládám z ruky, z
fotografie, z písma, z kávové sedliny, z karet, ze snu. Dělám také osobní
horoskopy, zabývám se minulými životy, určováním pohlaví dítěte,
biodiagnostikováním, hledáním geopatogenních zón. A mým koníčkem je léčení.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Taneční projekt v romském obsazení
Berlínská choreografka Constanza Macras, která pochází z Argentiny,
připravuje společně s Goethe institutem velký, převážně taneční projekt,
jehož hlavní role obsadí většinou Romové. Tomáš Bystrý se na podrobnosti
zeptal asistentky tohoto tanečního projektu Markéty Richterové.
Existuje již konkrétní představa toho, jak bude váš taneční projekt
vypadat? Nebo se vše bude odvíjet od toho, na koho během castingů narazíte?
“Režisérka a choreografka Constanza Macras v podstatě vždy vychází z lidí.
Tématem jsou Romové ve střední Evropě. Objevují se zde různá témata,
například paměť, stěhování, pohyb. Ona ale vždy pracuje tak, že vychází z
lidí. Čerpá z materiálu, který ji přinesou oni. Byla na různých cestách na
Slovensku a v Maďarsku...”
K tomu se ještě dostanu...
“Seznámila se tam s různorodou problematikou, s různými tématy. Hodně ji
zajímá paměť. A romská kultura je postavená hodně na paměti, protože je to
tradovaná kultura. A potom ještě pohyb. Pohyb ji také zajímá, odkud, kam,
kde... Romové jsou nyní docela často chyceni v nějakých místech a nemohou se
hýbat. Celý svět se hýbe, celý svět jezdí, cestuje. A Romové jsou často v
nějakém ghettu a nemohou se hnout. Nejvíce se hýbali v minulosti. Romská
kultura byla hodně založená na pohybu, na cestování. V dnešní době dost,
řekněme, 'trčí' na jednom místě.”
Zatím mluvíte o určitých motivech. Nějaký konkrétní příběh tam tedy
opravdu nebude... Jak bude vypadat konečný výsledek představení tohoto
projektu?
“Jedná se o taneční projekt, ale ne úplně klasický. Je velmi dynamický. Je
tam hudba. Je tam tanec. Je tam zpěv. Jsou tam dialogy, monology. Scénář ale
nikdy nemá vytvořený předem. Vyvíjí ho během celého procesu.”
Vy jste to již nastínila. Společně s Constanzou Macras jste se vypravily
do míst, kde žije větší počet Romů, kromě naší republiky jste navštívili
také Slovensko a Maďarsko. Řekněte mi, kde jste všude konkrétně byly, a
jestli se tam našly nějaké opravdové talenty.
“Byli jsme v Budapešti ve škole Calia, kde jsme měly casting. Bylo tam mnoho
mladých lidí, kteří byli velmi šikovní. Tam jsme si tedy vybraly nějaké
lidi. Pak jsme jeli do Miskolc, což je také v Maďarsku, vlastně poblíž
Košic. Tam bylo několik strašně talentovaných lidí, zejména jeden mladý
kluk, Adam. Tancoval neuvěřitelný hip hop. Poté jsme jely do Košic, tam jsme
byly v divadle Romathan.”
Připravujete se nyní na casting v Praze. Bude se konat 6. ledna v
Národním divadle. Řekněte mi, kdo všechno se může zapojit? V jakých věkových
kategoriích může být přínosný pro váš projekt?
“Věková kategorie vůbec nehraje roli. Jde o to, aby to byli romští umělci,
aby uměli zpívat nebo tancovat nebo vyprávět, aby měli nějaké herecké,
taneční nebo hudební zkušenosti a schopnosti. Může to být od tradiční hudby
a tradičního tance, až po hip hop, rap. Cokoliv, v čem kdo vyniká. Je také
důležité být otevřený. Může například kombinovat tradiční styl s rapem, s
hip hopem, bude to míchat, celé kombinovat a křížit. Je to velmi živé a
autentické.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Romská jídla jako cesta ke sblížení
O sblížení Romů s většinovou společností v Ostravě usiluje netradičním
způsobem občanské sdružení Schůdky. Zve dvakrát do roka desítky lidí na
večeři, kde servíruje tradiční romskou kuchyni. Více už Silvie Mikulcová.
Neuvěřitelná vlna energie, takový byl můj první dojem z Natálie Bernard.
Jednatřicetiletá žena s romskými kořeny osm let v Ostravě pracuje jako
sociální pracovnice. Teď je na mateřské, ale nelení. Společně s několika
dalšími lidmi založila občanské sdružení Schůdky, které s předsudky bojuje
pomocí dobrého jídla.
“Měla jsem možnost zmapovat, jak všechny aktivity fungují, co všechno se pro
romskou komunitu děje pořádá, neměla jsem z toho dobrý pocit. Měla jsem
potřebu zkusit dělat věci jinak. To je také motto našeho sdružení. Řekli
jsme si, že už je dost počítačových kurzů, kdy vytáhneme sociálně potřebné z
ghetta, naučíme je dělat ve Wordu a na internetu a vrátíme je zpátky. Dlouho
jsme přemýšleli nad tím, zda je něco, co se dá z romské komunity prezentovat
majoritě. A přišli jsme na to, že je to úplně jednoduché. Je to jídlo.”
Vysvětluje Natálie. A jak to v praxi funguje?
“Funguje to následujícím způsobem: nejdůležitější je náš tým pěti romských
kuchařek. Jsou to, troufám si říct, tradiční romské ženy, které v Ostravě
pracují jako terénní sociální pracovnice už řadu let, a troufám si říct, že
už i mé dobré kamarádky. Je jich pět, z toho jedna dělá trochu něco jiného,
je zaměřená pouze na pečení, na sladké buchty, na cukroví a tak dále. Těchto
pět žen připravuje vždy jednou za půl roku společenskou večeři o čtyřech až
šesti chodech tradičních romských jídel.”
Ačkoli si sdružení Schůdky hosty samo vybírá, do jejich spřátelené
restaurace se dostane každý, kdo projeví zájem. Záleží samozřejmě na
kapacitě. A jak mi Natálie Bernard prozradila, její spolupracovnice si váží
každého člověka, který si pochutnal. I když existuje host, který byl pro ně
přece jen o maličko důležitější:
“Ráda bych zmínila pana Mauerera, 'good food lovera', jak si nechává říkat,
opravdu milovníka dobrého jídla. Je docela známou osobností a o gastronomii
má přehled. Má na vše pohled z trochu jiné strany, není klasický kuchař,
spíše hodnotitel jídla, restaurací, atmosféry, personálu a tak dále. Jeho
přítomnost nás velmi potěšila, zvláště jeho zpětná vazba. Řekl, že zváží, že
našim romským kuchařkám nabídne účast na svém festivalu jídla, který dělá
každý rok v Praze, a kde se prezentují kuchyně různých národností.”
Ostravské sdružení Schůdky ještě předtím čeká jiný úkol. Má totiž ještě
jednu aktivitu – Gipsy Catering. Romské kuchařky si může objednat každý, kdo
chce na recepci či večírku tradiční dobroty. Jak dodává Natálie Bernard, teď
budou péct pro ostravskou univerzitu.
“Budou dělat závěrečnou konferenci pro sociální kurátory z republiky, asi
pro sto lidí. My tam budeme mít na starosti sladké.”
O tom, že Schůdky nejsou tradiční, podle zajetých klišé fungující
neziskovka, svědčí ještě jedna věc. Natálie Bernard jezdí v autě, které je
polepeno veselými samolepkami. Každá patří sponzorovi, který sdružení
věnoval tři sta třicet tři koruny. Schůdky nežádají o velké granty, nechtějí
být monstrózní organizací, prostě jen chtějí, aby si většinová společnost s
Romy o něco více rozuměla, a to díky jídlu, které potřebujeme všichni.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Karel Holomek získal Cenu Gypsy Spirit
Cenou Gypsy Spirit byl v kategorii jednotlivec v prosinci porotou oceněn
Karel Holomek. Krátce po té, co získal cenu, ho Tomáš Bystrý pozval k
mikrofonu.
Loni jste byl jedním z těch, který předával cenu. Očekával jste, že za
rok budete na druhé straně? Že budete cenu dostávat?
“Ne, neočekával jsem to. Když při přípravách na tuto akci padlo mé jméno,
řekl jsem, že se toho rád zřeknu ve prospěch kohokoli jiného, mladšího, už
proto, že minule dostalo cenu Muzeum romské kultury, se kterým jsem ve velmi
úzkém vztahu. Nicméně, stalo se. Beru to jako poděkování za práci lidem,
kteří ji dělají se mnou. V naší práci, v programu integrace Romů do
společnosti zdůrazňujeme nikoli pouze sociální práci, ale také podporu
identity Romů, včetně kultury, včetně romského jazyka. Vedu kvůli tomu dost
těžký boj na Úřadu vlády i jinde. Beru to jako posilu: Dobře, dali jste mi
cenu, něco to znamená, tak taky laskavě respektujte názory mé a lidí kolem
mě, jak my cítíme a vnímáme, že program integrace Romů do společnosti má
probíhat. Není to jen o tom být angažovaným občanem, ale zároveň si uchovat
svou identitu, své romství.”
Možná je to těžká otázka, ale přesto se zeptám. Za jakou funkci nebo za
jaké období, kdy jste pracoval pro Romy, se nejvíce odrazilo toto ocenění?
“Nevím. Sám se považuji za politika a probojovávám tyto věci, probojovávám
je, aby se dostaly do povědomí politiků, i přes jejich neschopnost,
zabedněnost a nevzdělanost tuto věc vnímat v rámci celého okruhu lidských
práv. Toho si osobně na své práci nejvíc cením. To nejvíc dělám. Samozřejmě
tu je spousta konkrétních věcí, na které bych mohl upozorňovat, ale to
rozhodně nechci. Jsem placen jen tak, abych přežil a mohl konat cesty a tak
dále. Naštěstí jsem již v důchodu, kvůli penězům to nedělám. Dělat tuhle
práci je řehole. Rád bych už odešel do ústraní, ale nemůžu. Neustále mě lidé
zastavují na ulici. Mohl bych klidně začít úřadovat rovnou na ulici. Když
jdu v deset hodin v Brně na kafe, to už musím, abych si udělal přestávku, po
cestě mě potkávají Roma. Často mě osloví a říkají: 'Pane Holomku, mám
problémy s tím či oním, pomožte mi.' Vždy říkám: 'Doprčic!' Já si tu snad
sednu a zřídím si tu kancelář. Jenže to je práce zadarmo. My pro ty lidi
musíme dělat zadarmo, nevezmeme si od nich ani korunu. A přitom je já osobně
často zastupuji i u soudu. A to není jednoduchá věc, to už se musíte docela
profesionálně připravit. A neustále tu věc sledovat. Když dělám například
obecního zmocněnce, soud už se obrací na mě. Musím s klientem pracovat,
neustále sledovat termíny, odpovědi. A já nejsem právník. Je to prostě o
výdrži.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Romština a její rozdělení
Iveta Durdoňová pro vás v následujících minutách připravila rozhovor s
romistikou z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Helenou Sadílkovou o
romštině a jejím rozdělení.
Kolik romských skupin žije v České republice? A podle čeho se liší jejich
řeč?
“Skupiny Romů jsou označovány různě, vychází to buď z historického pohledu,
nebo z pohledu antropologického nebo etnologického, anebo je možné mluvit o
skupinách Romů ve vztahu k jazyku, který používají, nebo který používali,
protože ne všichni Romové v České republice mluví romsky. Vezmu-li to z
pohledu lingvistiky, který mi přijde nejpřehlednější, v České republice máme
mluvčí nebo potomky mluvčích tzv. centrálních dialektů, kam patří dvě
skupiny, jednak severocentrální, jednak jihocentrální romština. Tito mluvčí
jsou někdy označováni jako tzv. slovenští nebo maďarští Romové. Je to
největší skupina Romů, kteří v České republice žijí. Jsou to lidé, kteří do
České republiky přišli po druhé světové válce, a patří mezi tradičně usedlou
romskou populaci.”
Další skupinou Romů jsou Romové olašští. Jaký je mezi nimi rozdíl?
“Konkrétně, nejvíce olašských Romů jsou mluvčí tzv. lovárského dialektu.
Migrační historii mají stejnou jako slovenští Romové, to znamená, že přišli
po druhé světové válce z území Slovenska. Ale na rozdíl od slovenských nebo
maďarských Romů patří mezi tradičně kočovné skupiny Romů. V České republice
kočovaly do roku 1958, respektive 1959. To jsou dvě nejvýznamnější, početně
největší skupiny Romů, kteří v České republice žijí. Dále v České republice
žijí potomci tzv. českých a moravských Romů, kteří představují autochtonní
populaci České republiky, původní skupiny Romů, kteří na území České
republiky, to znamená v Čechách a na Moravě, byli z velké části vyvražděni
během druhé světová války. Toto jsou tedy přeživší potomci. Stejně je to s
Romy, kterým se říká Sinthi, nebo někde se uvádějí jako němečtí Romové. Ti
mají stejnou historii. Patří mezi původní romské obyvatelstvo a během druhé
světové války byli zavlečeni do koncentračních táborů, z nichž se vrátil jen
velmi malý počet. Potom samozřejmě tu žijí další Romové z jiných skupin,
například Kalderaši nebo z různých dalších romských skupin. To jsou ovšem
lidé, kteří jsou novodobými migranty z Rumunska, z Balkánu obecně a tak
dál.”
Rozumějí si Romové mezi sebou? Domluví se Sinthi, například, ze
slovinskými Romy?
“Různé romské dialekty jsou si různě vzdáleny. Míra, do jaké jsou si
vzdáleny, záleží na tom, jak silně jsou ovlivněny dané romské dialekty
kontaktními jazyky. Neexistuje na světě mluvčí romštiny, který by nebyl
zároveň mluvčím nějakého jiného jazyka. Ovšem s výjimkou dětí do šesti nebo
sedmi let, tedy do začátku školní docházky. V komunitách, kde se používá
jako primární jazyk romština, takové existují i na území České republiky,
tyto malé děti mluví pouze romsky, ale žijí v prostředí, ve kterém kontaktní
jazyk potřebují. Je tedy otázka, jestli když se dva Romové potkají, jsou
vůbec ochotni spolu mluvit romsky, respektive každý svou romštinu. To je
tedy druhá podmínka. A třetí podmínkou je to, co se řeší v případě
jakéhokoli jiného jazyka, můžeme to přirovnat k situaci slovanských jazyků.
Touto podmínkou tedy je zkušenost s mezidialektální komunikací. A
samozřejmě, čím hlubší tato zkušenost je, tím je porozumění jednodušší.”
Romistika se vyučuje na Filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.
Když se k vám student přihlásí, co ho čeká? S čím ho seznámíte nejdřív?
“V prvním ročníku studenty čeká velmi intenzivní kurz romštiny. Na znalosti
té tzv. slovenské romštiny je v podstatě založené celé studium. Vyžadujeme,
aby se naši studenti s jazykem seznámili velmi brzy a velmi brzy ho začali
aktivně používat.”
Je o romštinu zájem?
“To, co pozorujeme u nás na semináři romistiky, v posledních letech to bylo
vždy přibližně čtyřicet lidí, kteří se hlásili. Samozřejmě romština se neučí
jen tady u nás na semináři romistiky. Učí se také na univerzitě v
Pardubicích. Je to kurz, který musí na pardubické univerzitě absolvovat
studenti sociální antropologie. Potom, myslím si, že to je v České republice
poměrně ojedinělé, to jsou kurzy romštiny pro veřejnost, které pořádá Muzeum
romské kultury v Brně.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
Novoroční O Roma vakeren právě končí. Naladit si nás můžete ale opět v
sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na
internetové adrese www.romove.cz.
Romale sam rado hoj san amenca. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O
Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Aven saste the bachtale. Ačhen
Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Demeterová a
Tomáš Bystrý.
|
|