Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes se vydáme na Prahu 3 za novým místostarostou pro rezort školství,
podíváme se na vyhlášení cen literární soutěže a opět oslovíme právního
poradce. A jako vždy nebudou chybět aktuality ze života Romů a spousta
romské hudby.
Lačhi kiarati, čhavale, bacht tumenge savorenge so šunene amari romani
relacia ,,O Roma vakeren“. Mukaha tumenge romane giľa the phenaha nevipena
andalo romano dživipen. Mangav tumenge lačho šuniben.
=[ Reportáž ]=
Jak vypadá situace Romů na Praze 3
Na Praze 3 bylo minulý týden mikulášské odpoledne pro děti, které zahájil
nový místostarosta Jiří Matušek. Iveta Demeterová se ho zeptala, jak to
vypadá s integrací Romů a jaká je situace ve školství v jeho obvodě.
„U nás na Praze 3 je díky ředitelce školy Havlíčkovo náměstí, paní
Meisnerové, školství na velmi dobré úrovni. Mimochodem právě tuto školu
můžeme počítat k těm, které jsou zaměřeny na romskou komunitu, protože téměř
85 procent žáků je romského původu. Základní škola na Havlíčkově náměstí je
jednou z těch, které čerpají dotace z fondů Evropské unie, úzce spolupracuje
se Střední odbornou školou sociálně právní pana doktora Ščuky, která sídlí
ve stejných prostorách. Se školou spolupracuje a využívá její prostory
nezisková organizace R-mosty. Škola je kromě jiného také jednou z mála,
která má akreditovaný program ministerstva školství pro občany, kteří nemají
základní vzdělání a mohou si jej zde dokončit. Z pozice školství zaměřeného
na Romy vidím úroveň školství na Praze 3 velice dobře.“
Není díky tomu škola mezi majoritní společností vedena jako ta, která
není například s osnovami na vysoké úrovni?
„Myslím si, že ne. Romské děti se objevují i na jiných našich školách.
Zřejmě je to ale i specifikem romského etnika, které má svoje ‚zvláštnosti‘
a školu například bere za svou.“
Proč tedy rodiče z majoritní společnosti své děti do této školy nedávají?
„Dávají, jsou zde i rodiny z majoritní společnosti. A jsou rády, že jejich
děti chodí k nám do školy, protože tamní pedagogický sbor má specifický
přístup k žákům a věnuje se jim podle jejich potřeb. Je zde menší počet
žáků, pedagogičtí asistenti, žáci mají dobrou péči.“
Jak by jste charakterizoval spolupráci s neziskovým sektorem na Praze 3?
„Spolupráce je velmi dobrá, i když na mé osobní hodnocení je poměrně brzy.
Já jsem po posledních komunálních volbách v půlce října získal do svých
kompetencí sociální a zdravotní oblast, dále neziskové organizace a
národnostní menšiny. Takže teprve se s problematikou podrobně seznamuji. Ale
protože jsem v předchozím volebním období měl na starosti zejména školství a
volný čas dětí a mládeže, s činností neziskových organizací jsem se již
setkával. Již jsem zmiňoval R-mosty – ti velmi dobře spolupracují s městskou
částí a jejich místo mezi neziskovými organizacemi je nezastupitelné. Nemohl
bych nezmínit rekonstrukci Centra kontaktních sportů, kterou podpořila i
městská část. Jedná se v podstatě o bývalý Box club Žižkov, ve kterém pan
Tišer, známý a úspěšný boxer, pracuje s mládeží. Tedy městská část se snaží
prostřednictvím nejenom škol, ale i díky grantové politice podporovat
neziskové organizace tak, abychom vytvořili širokou nabídku pro volnočasové
aktivity, protože - kdo si hraje, nezlobí.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
O soutěž Menšiny mezi námi měly děti zájem
Občanské sdružení Romea slavnostně vyhlásilo v Domě národnostních menšin
výsledky literární, výtvarné a fotografické soutěže pro děti Menšiny mezi
námi. Vítězům předávali ceny například bývalý ministr školství Ondřej Liška
nebo Tomio Okamura. Další podrobnosti má Tomáš Bystrý.
Básničku, pohádku, rozhovor nebo i obrázek či fotografii – to vše
posílaly děti a mládež do osmnácti let do soutěže Menšiny mezi námi, kterou
již po sedmé organizovalo sdružení Romea. Všichni museli splnit jediné –
příspěvky se musely pojit s libovolnou menšinou, a to etnickou, sexuální
nebo náboženskou. Kolik škol se letos do soutěže zapojilo?
„Letos jsme obdrželi 55 literárních děl, 691 obrázků a do projektu se celkem
zapojilo 70 škol, dětských domovů nebo nízkoprahových klubů. Cílem soutěže
je, aby si děti a mládež uvědomili, že v České republice žijí nejen Češi,
ale i různé menšiny a cizinci. Soutěž je určena jednak pro zástupce menšin,
třeba Romy, kteří nám nakreslí své představy o životě v České republice,
případně o něm napíší či něco vyfotí. Na druhou stranu se soutěž týká
majoritních obyvatel, žáků, studentů, kteří zase popisují svůj život s
menšinami,“ vysvětluje výkonný ředitel občanského sdružení Romea Zdeněk
Ryšavý.
„Každoročně se nám na projekt daří získávat finance. Věřím, že budeme
úspěšní i v příštím roce a že budeme moci uspořádat osmý ročník.“
Například 10. základní škola Plzeň se do projektu Menšiny mezi námi
zapojuje již po několikáté, jak nám sdělila učitelka Libuše Slámová:
„Už jenom název soutěže sám o sobě vypovídá o jejím smyslu, o tom proč by se
jí děti měly účastnit. Každé z nich by vám potvrdilo, že přátelství mezi
jednotlivými národy je důležité. Na naší škole je dost národnostních menšin.
Jsou tu jak romské skupiny, tak i žáci, kteří pocházejí z východní Evropy, z
Číny, děti z Koreje ...“
Rozhovor se soutěžícími:
„Poslala jsem rozhovor s Romem, který byl o tom, jak se u nás Romové cítí a
jak se k nim lidé chovají.“
- Jaké jsi pokládala otázky?
„Třeba jestli se narodil tady v Česku, jestli se k němu děti na základní
škole chovaly dobře ...“
„Já jsem z Krásné Lípy a fotil jsem svoji osmiletou sestřenici, černobíle, a
umístil jsem se poprvé v životě v podobné soutěži na prvním místě.“
„Četl jsem si webové stránky a ty byly zajímavé, tak jsem se přihlásil.
Hlavně nás tedy přihlásil náš vedoucí z kroužku. Fotil jsem, nebo spíš
upravoval fotky.“
Během slavnostního odpoledne vystoupil například angolský umělec Pedro
Ngonga, Marwan Al Soleiman ze Sýrie, hadí žena Amarjargal Dungu z Mongolska
a Milan Bingáč Demeter, frontman kapely Gitanes. Ceny pro soutěžící
předávali ve třech kategoriích Tomio Okamura, exministr školství a předseda
Strany zelených Ondřej Liška a novinářka Jarmila Balážová.
„Rozhodně je dobře, že podobná soutěž existuje. My, co vypadáme trochu jinak
než majorita či máme například zdravotní handicap, můžeme ukázat, že umíme
stejné věci a jsme stejně šikovní jako ostatní. Určitě je to lepší cesta než
jenom naříkat,“ řekl předávající Tomio Okamura.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Právní poradna ]=
Pozor na půjčky!
S blížícími se vánočními svátky neustále přibývají i nabídky na výhodné
nákupy dárků za přispění ještě výhodnějších půjček. Ale právě tady můžeme
narazit. Že je třeba být ostražitý, to potvrdil Marii Vrábelové i právní
poradce Miroslav Huml.
„Nejprve zvažme, zda produkt, na který si chceme půjčit, opravdu
potřebujeme. Pokud ne, je rozumnější zvolit si za dárek pod stromeček
levnější produkt.“
Znáte to – chci někomu udělat radost a oni mi slibují malé úroky,
dostatečně dlouhý čas pro umoření dluhu, malé splátky...
„Malé úroky a dlouhá doba splatnosti mohou být dalšími komplikacemi, neboť
většinou dochází k velkému přeplacení úvěru. Pokud si například vezmu na
splátky mobilní telefon za 8 tisíc korun, za tři roky za něj splátkami vydám
14 tisíc. Proto by si lidé měli dobře spočítat, kolik skutečně v dlouhých
splátkách za produkt zaplatí.“
Pokud si musím půjčit, co byste mi poradil?
„Velice pečlivě si přečtěte všeobecné smluvní podmínky, zejména údaje o
smluvních pokutách a ujistěte se, že nemůže nastat situace, kdy se splátkami
dostanete do prodlení. Pokud bude vše na první pohled v pořádku, zbývá
povinnost zjistit si věřitele - na internetu, mezi známými – tedy kdo jím
bude a jestli s ním nebude žádný problém. Potíže by neměly nastat s
bankovním subjektem, taktéž s nebankovním subjektem, který na trhu působí
delší dobu. Nebezpečí naopak hrozí od společností, které se prezentují
např.v bulvárních denících a slibují vysoké půjčky bez zajištění. V tomto
případě je třeba dbát zvýšené opatrnosti, protože dnes nikdo nepůjčí vysokou
částku bez ručení a záruky, že celá půjčka bude vrácena. Nejčastějším krytím
pro tyto případy bývají směnky, o kterých se na začátku společnost
nezmiňuje, ovšem pokud ji klient podepíše, věřitel má proti němu velmi silné
zajištění. Může například zažádat soud o vydání směnečného platebního
rozkazu, proti kterému je jen třídenní odvolací lhůta a vůbec obrana proti
němu je komplikovaná, v podstatě nemožná. Navíc náklady na případné soudní
řízení jsou velmi vysoké. Proto je třeba zvážit, zda daný úvěr vůbec
potřebujeme a pokud ano, zda jej budeme schopni splácet.“
Dostal jste Vy osobně nějakou vánoční nabídku?
„Zrovna nedávno jsem byl v jednom nejmenovaném supermarketu, kde mě oslovila
obchodní zástupkyně banky s nabídkou bankovní karty na revolvingový úvěr.
Výhodou mělo být, že na veškeré nákupy pořízené touto kartou v horizontu tří
měsíců dostanu 10 procent slevu. Ptal jsem se, kolik karta stojí a slečna mě
ujistila, že za ni zaplatím pouhých 50 korun měsíčně. To by samo o sobě bylo
výhodné, posluchačům bych nicméně doporučoval zjistit si, na jak dlouho je
karta závazná a jaké jsou na ní úroky, pokud revolvingový úvěr nesplatím
včas. Účelem karty je totiž zcela jistě přimět spotřebitele k neuváženým
nákupům ve jménu slev. Spotřebitel se tím dostane do dluhů, které, pokud
nejsou splaceny do určité doby, začnou být úročeny a úroky budou dozajista
vyšší, než u klasického spotřebitelského úvěru. Pokud bude zákazník schopen
s kartou správně hospodařit, může na ní jednoznačně vydělat. Pokud ale
překoná své možnosti, tzn. dostane se do většího debetu, než je schopen
splatit, čekají ho velké komplikace.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Ústavní soud odmítl stížnost Patrika Vondráka, expředsedy pražské organizace
Dělnické strany, kterou zrušil Nejvyšší správní soud jako (neo)nacistickou.
Vondrák ve stížnosti poukazoval na možnou podjatost soudkyně Obvodního soudu
pro Prahu 1 Věry Bártové. Extremista u pražského soudu čelí obžalobě z
podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka.
Pracovníci chomutovské pobočky obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni s
kamerou v ruce zjišťují, jak se žije mladým lidem na jirkovských a
chomutovských sídlištích. Od mládeže se dozvídají, jak by se města měla
změnit, aby sídliště byla bezpečnými a zajímavými místy pro život. Právě
Ústecký kraj patří k nejvíce postiženým hrozbou takzvaných
psychopatologických jevů při dospívání dětí a mládeže.
Ve slovenském Holíči se dnes konalo poslední rozloučení s romským aktivistou
Mirkem Richterem. Byl známý především mezi Romy jako laický kazatel, vedl
křesťanské občanské sdružení O Del hin Drom - Bůh je cesta. Podílel se i na
vydání křesťanských romských písní na CD, které nese název Vaš tuke - Pro
tebe. Mirek Richter zemřel náhle ve věku 45 let.
Pražské divadlo Kampa uvede ve středu 15. prosince od 20ti hodin tanečně
divadelní projekt Cikánská suita. Inscenace je věnována in memoriam
nepostradatelnému spolutvůrci, romskému kytaristovi a zpěvákovi Jánu
Slepčíkovi. Hudbu Jána Slepčíka živě doprovází a interpretuje houslový
virtuos Marek Balog.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Je vietnamská komunita opravdu uzavřená?
O Vietnamcích u nás žijících se většinou hovoří jako o trhovcích, ale
skutečnost je jiná a pouze naše neznalost je hodnotí jako uzavřenou
společnost, žijící jen pro sebe. Marie Vrábelová navštívila předsedu
Česko-vietnamské společnosti Marcela Wintera, který náš pohled uvedl na
pravou míru.
„Vietnamci vůbec nejsou uzavřená komunita! Problémem je bohužel česká
namyšlenost, která často způsobuje nedostatečnou informovanost našich
obyvatel. My spolupracujeme s 60 tisícovou vietnamskou komunitou už třináct
let.“
Co Vietnamcům na nás vyloženě vadí?
„Paušalizace. Za rok spáchá trestný čin v České republice zhruba 150
Vietnamců, ovšem pokud se ve sdělovacích prostředcích nemluví o ničem jiném
než o nich, tak to naprosté většině slušných, pracovitých Vietnamců a
zejména jejich dětem, které se tu narodily, nesmírně vadí. O kriminálníky
nemáme zájem. Ať jsou po zásluze potrestáni a poté vráceni domů, do
Vietnamu. Musíme si uvědomit, že v Čechách žije 10.627 vietnamských dětí, z
nichž většina se narodila zde a má výborný prospěch. Jejich průměrný
prospěch na základních školách je 1,3, na středních 1,7 a přes 460 Vietnamců
studuje vysoké školy a často končí s červeným diplomem. Měli bychom si jich
vážit a společnost by je měla využívat ku prospěchu nás všech.“
Je někdo z Vietnamců na významném postu, třeba politickém?
„Nemohou být, protože Vietnamci nebyli dosud legislativně uznáni za
národnostní menšinu, i když u nás žijí od roku 1950 a často se jedná již o
třetí generaci. Oni mají bohužel jenom povinnosti, žádná práva.
Česko-vietnamská společnost se více jak tři roky snaží, já navštěvuji
parlament, procházím všemi poslaneckými kluby, aby jejich vietnamskou
pracovitost, úslužnost a hlavně usměvavost, kterou všichni potřebujeme, naše
společnost využila. Navrhujeme, aby ti, co zde žijí pět, deset let a mají
naprosto čistý trestní rejstřík, získali statut národnostní menšiny, aby
mohli být voleni do městských zastupitelstvech. Já si umím představit i
vysokoškolsky vzdělaného Vietnamce zvoleného do parlamentu.“
Jak je to s mladou generací? Berou si Vietnamci české dívky?
„To se stává jen v ojedinělých případech. Mentalita Evropanů oproti Asiatům
je velice odlišná. Vietnamský chlapec je galantní, což u nás dosud schází.
Vietnamci mají úplně jiné životní priority než my Češi. U nich jsou na
prvním místě děti – oni budou pracovat dnem i nocí, soboty neděle, bez
nároku na volno jen proto, aby mohli dětem zaplatit kvalitní soukromé vysoké
školy, buď u nás nebo v zahraničí. Druhým nejvýznamnějším životním kriteriem
je zabezpečení rodičů. Teprve co jim po tom všem zbude, použijí na nákupy
bytů, domků, aut a na podnikání.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Romové v Rumunsku ]=
S kapelníkem skupiny Mahala Rai Banda o hudebních tradicích, bídě i drogách
Romské dechovky z Balkánu jsou mezi českými posluchači značně oblíbené. A my
si v rámci našeho seriálu o Rumunsku dnes budeme povídat s kapelníkem jedné
z nich. S Janou Šustovou hovořil nejen o dlouhé hudební tradici, ale také o
drogách a o situaci rumunských Romů v současné době krize.
Rumunsko je rodištěm tří světoznámých kapel: Fanfare Ciocărlia, Taraf de
Haidouks a Mahala Rai Banda. Jejich členové pocházejí ze dvou vesnic –
zatímco v Clejanech žijí houslisté a hráči na cimbál, Zece Prăjini je líhní
trumpetistů. Kapelník skupiny Mahala Rai Banda se jmenuje Aurel Ioniţă,
pochází z Clejani, a jak říká, hudbě se naučil doma:
„Hudba se u nás předává z otce na syna. Je to pro nás základní povolání.
Nezabýváme se ani zemědělstvím ani obchodem, ale máme tradičně jiná
povolání. Tím nejdůležitějším je šumař. Ne muzikant nebo hudebník, ale
šumař. Předává se to z otce na syna. Já jsem se narodil a vyrostl v domě
plném hudebních nástrojů: měli jsme housle, harmoniku, cimbál. To byly moje
hračky. Jiné jsem neměl. A když jsem to viděl doma, dělal jsem to taky.
Jasně, že takhle se dá pěkně vydělat, snáze, a proto nám ostatní trochu
závidí. Proto máme v názvu kapely slovo ‚rai‘. Jsme považováni za šlechtice,
určitou aristokracii. Nepracujeme na poli nebo v továrně, jsme trochu takoví
‚cikáni z hedvábí‘. Rádi se pěkně oblékáme, rádi řešíme věci slušně. Jsme ve
styku s majoritní společností. Teď se trochu ztratila ta hudební tradice. Ne
všichni mají to štěstí mít manažera v zahraničí, který je všude propaguje.
Můžu říct, že jsem měl obrovské štěstí, že jsem dostal příležitost hrát na
Západě a vydělávat si tam na živobytí.“
Obec Clejani má přes tři tisíce obyvatel, z čehož zhruba třetinu tvoří
Romové. A jaký je tam život? O tom kapelník Mahala Rai Bandy uvádí:
„Pro nás je život krásný. Cestujeme všude po světě, pracujeme a vyděláváme
na živobytí. Pro nás je to jednodušší. Ostatní to mají o trochu těžší,
hlavně teď během krize. Je to velmi, velmi, velmi těžké. Lidé už si nezvou
muzikanty na svatby, křty a jiné oslavy. Řeší to pomocí cédéčka nebo
kazeťáku. U nás v Cležanech hudba už nemá pokračovatele. Mladí, kteří
přicházejí po nás, nemají příležitost a ani motivaci naučit se hrát na
hudební nástroj. Všichni se snaží emigrovat pryč. Do Španělska sbírat
jahody, do Itálie na stavbu, do Německa… Je hůř. Krize teď u nás začala a je
to rozhodně znát.“
Právě o krizích Mahala Rai Banda zpívá i na svém druhém albu Ghetto
Blasters:
„Máme písničku Ding deng dong, která je o krizích, o chudých, zahořklých
Romech, kteří nemají práci, jejich společenská situace není moc dobrá a
pokouší se emigrovat do zahraničí.“
Ani kapelník Aurel Ioniţă za sebou nemá lehký život. Hudebníci z jeho
první skupiny totiž při cestách na západ podlehli drogám. Kapela se
rozpadla, rodiny se rozvrátily, muzikanti byli zatčeni a uvězněni.
„Moje první kapela, která vznikla v roce 1998, se jmenovala Rom Bengale.
Západ byl pro nás jako zjevení po padesáti letech komunismu. My mladí, kteří
jsme tam přijeli z takzvaného demokratického Rumunska, jsme si mysleli, že
na Západě je všechno krásné a růžové. Byli jsme jak utržení ze řetězu. Neměl
jsem nad kapelou kontrolu. Část členů se tam zapletla s drogami a jinými
věcmi. Takže jsme se, spolu s managementem, rozhodli skončit. Pokračování by
bylo příliš riskantní. To byla naše první zkušenost na Západě.“
Kromě kapelníka Aurela se z problémů s drogami dostal jen harmonikář
Florin.
„Povedlo se mu to, on sám chtěl. Uvědomil si, že udělal chybu. Znovu hraje
na akordeon a tvoří jeden ze základních pilířů v mé kapele. Ostatní se už
nepovedlo zachránit. To je život. Ne všechno vždycky záleží jen na mě. Je mi
jich líto, ale život jde dál.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 10. 12. už je minulostí. Naladit si nás ale můžete opět v pátek po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu. Najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Demeterová a
Jaroslav Sezemský.
|