Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dobrý večer. Koalice Společně do školy vyjádřila hluboké znepokojení nad
novým vedením ministerstva školství. Navštívíme Pražský klub RETRO, kde se
konala benefice pro Azylový dům a pozveme vás také do kina Světozor. Jako
vždy nebudou chybět aktuality ze života Romů a spousta romské hudby.
Lačhi kiarati, čhavale, bacht tumenge savorenge so šunene amari romani
relacia ,,O Roma vakeren“. Mukaha tumenge romane giľa the phenaha nevipena
andalo romano dživipen. Mangav tumenge lačho šuniben.
=[ Reportáž ]=
Znepokojení nad novým vedením ministerstva školství
Koalice Společně do školy vyjádřila hluboké znepokojení nad novým vedením
ministerstva školství, které neřadí mezi své priority
rovné šance romských dětí, ale celou agendu vrací o desetiletí
zpět. Více informací z tiskové konference přináší Marie Vrábelová od
Patricie Hanzlové z romského sdružení Drom a od Jana Stejskala ze sdružení
Z§vůle práva.
“Od pana ministra jsme se dozvěděli především to, že vkládá důvěru do rukou
pana ředitele Hartoše, který přišel na ministerstvo školství jako nezávislý
odborník. Pan ředitel Hartoš, pokud vím, doporučil panu ministrovi poslání
vyhlášek do legislativní rady vlády. V nynější situaci tedy přesně
nerozumíme tomu, proč k tomu nedošlo, proč dochází k dalšímu odkladu, proč
nemění situaci, která je naléhavá a ani tři roky po rozsudku Evropského
soudu pro lidská práva (ESLP) se nezlepšila.”
Není odklad z finančních důvodů?
“Nemyslím si.”
Kdyby se zrušily speciální školy, ušetřily by se peníze?
“Určitě. Školský zákon počítá s tím, že primárním působištěm speciálních
pedagogů budou běžné základní školy. Školský zákon, je-li správně
interpretován, je relativně velmi moderní a řekl bych i proinkluzivní, jak
se dnes používá norma. To, že k tomu nedochází, je možná proto, že v
pedagogické obci, ale i v širší společnosti, existují nějaká přesvědčení a
tato přesvědčení se zatím příliš nedaří ani ministerstvu školství měnit.”
Ve školách se často říká, že Romové brzdí výuku ostatních...
“Nemyslím si, že je odůvodněný předpoklad, že romské děti brzdí výuku. To je
všechno.”
Patricie Hanzlová, řekněte mi, proč se tak najednou zastavila celá práce
na tom, aby se Romové zařadili normálně do vyučování? Vše bylo dlouhá léta
připravováno, poté odsouhlaseno. Proč je teď najednou vše zastaveno?
“Spojujeme si to s neochotou ministerstva školství se v této věci angažovat,
ale moc nerozumíme tomu, proč se nerealizují všechny ty kroky, které byly
dlouho a pečlivě připravovány.”
Vše, co bylo připraveno, stačilo tedy “pouze” uplatnit, uvést do praxe?
“To, o čem jsem mluvila, se týká dvou prováděcích vyhlášek, které jsou
vykonávacími předpisy ke školskému zákonu. Ty prošly vnitřním připomínkovým
řízením již v březnu tohoto roku.”
Co bude dál? Myslíte si, že je to pozastaveno z toho důvodu, že se šetří
peníze?
“Některé kroky nevyžadují žádnou finanční zátěž, to se týká právě schválení
oněch vyhlášek číslo 72 a 73. Z hlediska dlouhodobé perspektivy pak ty
kroky, které by mělo ministerstvo učinit ve vztahu ke zrušení praktických
škol a integraci žáků, peníze ušetří.”
Jak budou tedy Romové integrováni do škol?
“Kroky, které ministerstvo realizuje, mluví za vše. V podstatě se nestaví
otevřeně k integraci.”
To znamená, že oni sami nemají vypracovaný plán, který by zařadil romské
děti do škol?
“Ministerstvo pracovalo spolu s dalšími subjekty na reformě některých
předpisů a plánovalo jisté kroky, které jsou momentálně zmraženy. Nevidím
tady žádné alternativní možnosti.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Benefiční koncert pro azylový dům pro matky s dětmi
Pražský klub RETRO byl dějištěm druhého ročníku benefičního koncertu, který
zorganizovalo sdružení R-mosty. To vedle svých dalších aktivit provozuje od
loňského roku azylový dům pro matky s dětmi a výtěžek z koncertu putuje na
zajištění jeho provozu. Koncertu se zúčastnil také Tomáš Bystrý.
Nejen Jan Bendig, ale například také skupina Navigators, Al-Yaman, kapela
Mária Biháriho Bachtale Apsa a v neposlední řadě Terne Čhave, všichni
přikývli na nabídku zahrát na festivalu, jehož výtěžek půjde, stejně jako
loni, na provoz azylového domu v Mladé Boleslavi. Ten je od loňského roku
naplněn matkami a jejich dětmi ze Středočeského kraje a Prahy. Více k tomu
řekl ředitel občanského sdružení R-Mosty Jakub Čihák:
“Kapacita toho domu je v zásadě již od jeho otevření téměř úplně plná, v
posledních měsících úplně plná. Máme také poměrně dlouhý pořadník. Nyní
udáváme již šedesát míst. Přistavěli jsme totiž jeden tréninkový byt pro
celou rodinu. Budeme tedy jako premiéru, nebo téměř premiéru, brát také
muže. V současné chvíli je tam tedy něco okolo padesátky žen a dětí
dohromady. Momentálně máme jedenáct pokojů, pak také krizový pokoj pro
okamžité příjmy. Tuto službu máme jako jediní v regionu. Můžeme tedy nonstop
přijímat i akutní situace, jako je domácí násilí, ale i jiné mimořádné
události. Velmi často fungujeme také jako prevence odebrání dětí do ústavní
péče z důvodu ztráty bydlení. Protože takto extrémně tíživá sociální situace
pak může vést k tomu, že děti můžou být odebrány do ústavní péče v okamžiku,
kdy pro ně jejich matka nemá zajištěno bydlení.”
Proč jste vlastně přišla? Pobavit se? Nebo přispět na azylový dům?
“Asi obojí. Přispět i pobavit se. Jsme z Ostravy. Azylový dům znám jeden.”
“Jsem z Rokycan. V Rokycanech znám hodně svobodných matek a vím, jak je to
těžké živit malé děti.”
“Přišla jsem kvůli tomu, abych se pobavila, ale také abych mohla přispět na
benefičním koncertě alespoň touto malou částkou.”
“Myslím si, že je dobře, že lidé přispívají na azylový dům. Zaplatila jsem
vstup 199 korun. Myslím si, že je to málo, když jde o charitu.”
Nyní je pár minut po deváté hodině, to znamená dvě a půl hodiny po
započetí koncertu. Už víte, kolik jste vybrali peněz?
“To ještě přesně nevíme. Doufáme, že ještě dorazí velké masy turistů. Myslím
si ale, že v současné chvíli je tu něco pod dvě stovky diváků.”
A které kapely se návštěvníkům benefičního koncertu nejvíce líbily?
“Terne Čhave. Pak se mi také líbila skupina Mária Biháriho.”
“Samozřejmě skupina Terne Čhave, Erika Fečová /ze skupiny Navigators/.”
“Líbila se mi skupina Terne Čhave a Jan Bendig. Protože jsem Romka, romská
hudba mě vzala nejvíc.”
I z ankety ostatně vyplývá, že největší aplaus sklidila skupina Terne
Čhave. Je pro ni důležité, aby vystupovala na benefičních akcích? A co říká
na projekt sdružení R-Mosty, díky němuž nemusí být matky s dětmi, které
náhle ztratily bydlení, na ulici?
“Samozřejmě vystupujeme na benefičních akcích, ale není toho zase tolik,
protože toho máme přeci jen docela dost. Určitě jsou ale akce, na které se
těšíme. Právě dnešní akce k nim patří. Je to skvělá myšlenka. Nevím, jestli
Vám tohle do rádia vůbec můžu takhle říci, ale... O tomto světě si myslím
jen to nejhorší. Myšlenky jako je tato, mě drží při životě. Viděl jsem
nějaké fotky. Na internetu jsem se podíval na to, jak ten dům vypadal dříve
a jak vypadá nyní. Kloubouk dolů před lidmi, kteří to tam takhle udělali,”
říká frontman skupiny Gejza Bendig.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Film Nataša sleduje život chudé a postižené Romky z Bulharska
V následujícím příspěvku Vás pozveme do pražského kina Světozor na rakouský
dokumentární film Nataša. Ten mapuje život postižené Romky z Bulharska,
která několikrát do roka jezdí žebrat do Rakouska, aby uživila svou rodinu.
Pozvánku připravila Jana Šustová.
Celovečerní film Natasha je dílem rakouské kameramanky a režisérky Ulli
Gladikové a velmi citlivě nahlíží do života Romů v Bulharsku. Můžete se s
ním seznámit už toto pondělí od 20.30 hodin v kině Světozor ve Vodičkově
ulici v Praze, kde bude uveden v rámci cyklu Dokumentární pondělí. O hlavní
hrdince filmu jsem hovořila s Tomášem Tětivou z kina Světozor.
„Nataša, hlavní protagonistka toho filmu, se živí jako žebračka v Rakousku
ve Štýrském Hradci, kde ji potkala režisérka filmu – myslím, že to bylo v
roce 2006. Domluvila se s ní, že bude dokumentovat její život, což činila po
dva roky. Takže dokumentovala její cesty zpět do Bulharska, její každodenní
život v Bulharsku a potom tu žebráckou praxi v Rakousku. Slovo žebrák možná
zní drsně, ale ten film je taková citlivá sociální sonda do života lidí z
vyloučené komunity.“
Nataša žije v Brezniku, což je bývalé průmyslové město poblíž Sofie. Stejně
jako ostatní Romové z jejího okolí nemá naději na lepší budoucnost. Členové
její rodiny se živí sběrem železného šrotu, Natašina situace je však ještě
daleko komplikovanější:
„Ona je navíc tělesně postižená, přišla o nohu v důsledku zanedbané
lékařské péče. Nemá partnera, má syna, o kterého se stará sama, má starší
rodiče, takže jí nezbývá než živit se žebráním.“
Film ukazuje stinné stránky života, ale zároveň představuje Natašu jakou
silnou a sebevědomou ženu, která se umí smát i prát. Tomáš Tětiva k tomu
dodává:
„Režisérce se to povedlo velmi dobře natočit tím způsobem, že se dostala do
bezprostředního kontaktu s těmi lidmi a s komunitou. Používá ruční kameru,
takže to ve vás vytváří pocit bezprostřední blízkosti. Když se režisérka
seznámila s lidmi, přestali jí vnímat a ona je součástí společnosti, takže
je to, jako kdybyste se pohybovala s touto komunitou Romů a vklouzla do
jejich každodenního života.“
Pondělní večer v kině Světozor však nebude jen ve znamení promítání:
„Po filmu bude debata, které se zúčastní Kumar Vishwanathan, což je známý
indický aktivista, sociální pracovník a zakladatel Vesničky soužití v
Ostravě a spolu s ním přijede Renata Gažiová, což je vedoucí nízkoprahového
centra pro děti a mládež. Kromě nich tam bude ještě Arie Farnam, což je
americká publicistka, která žije tady v Česku a zabývá se tématem
multikulturní spolupráce a multikulturní společnosti.“
Film Nataša bude uveden v bulharštině, což je rodný jazyk jeho
protagonistů, a budou k němu anglické titulky. Následná debata se uskuteční
v češtině.
Více o filmu najdete na adrese http://www.natasha-der-film.at
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
K vlastní propagaci využila sedmnáctý listopad Dělnická strana sociální
spravedlnosti, kdy jejích zhruba 80 členů a příznivců se ve středu odpoledne
sešlo v Litvínově. Pochodem chtěli připomenout dva roky staré události, při
nichž se v litvínovském sídlišti Janov střetli stoupenci později rozpuštěné
krajně pravicové Dělnické strany (DS) s policisty. Akce proběhla v poklidu.
Městský soud v Brně potrestal šest členů zrušené Dělnické strany podmínkami
a pokutami za výroky na loňské prvomájové demonstraci v Brně. Podmínečné
tresty soud udělil v rozmezí čtyři až osm měsíců, pokuty se pohybují od
20.000 do 30.000 korun. Podle státního zástupce Jana Laty obžalovaní svými
výroky podněcovali nenávist vůči přistěhovalcům i etnickým skupinám, zejména
Romům.
Bývalé zvláštní školy vzdělávaly zdravé děti v programu pro lehce mentálně
postižené. Na vyšších dotacích tak od státu za tři roky neoprávněně
vyinkasovaly 7,5 milionu korun. Sdělil to mluvčí České školní inspekce Libor
Vacek s tím, že se jednalo o 24 škol z celé ČR. Neziskové organizace
dlouhodobě upozorňují, že neoprávněné zařazování do zvláštních škol se týká
zejména romských žáků.
Vyhláška na lepší začleňování romských žáků do běžných škol bude připravena
do ledna. Slíbil to ministr školství Josef Dobeš, který tak reagoval na
kritiku neziskových organizací, že jeho úřad romskou otázku ignoruje. Z
vyhlášky ale vypadnou části o začleňování dětí cizinců. Tato problematika se
bude řešit v rámci jiných opatření.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
O práci na MŠMT a o situaci Romů ve školách
Z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy odešla pracovnice, která se
dlouhá léta školskými problémy zabývá a řídila odbor Analyticko-koncepční.
Marie Vrábelová se na práci v tomto oboru a situaci Romů ve školách zeptala
Pavly Polechové, bývalé pracovnice Ministerstva školství, která bojovala za
změny přístupu k romským žákům.
“Odbor analyticko-koncepční měl jako hlavní téma equality, tedy téma rovných
příležitostí, spravedlivých příležitostí. První téma je uzavření mezery mezi
skupinou dětí, které nemohou za to, že do té které skupiny patří. Nikdo
nemůže za to, do jaké rodiny se narodil, jestli je kluk, nebo holka. Druhé
téma je zdvižení laťky. To znamená, aby se všechny děti dostaly co nejvýš na
danou laťku. Chceme, aby se srovnaly mezery mezi skupinami a aby se dostaly
všechny děti co nejvýše. To jsou ta nosná témata v zahraničí. O to se staral
odbor analyticko-koncepční. A samozřejmě tím pádem do toho spadala i
problematika začleňování romské populace.”
Žije tu mnoho dětí z rodin z cizích zemí. Ty jsou do škol začleňovány.
Proč to nejde u Romů?
“Česká školní inspekce vlastně nikdy nevyšetřila, jak rychle jsou děti
integrovány a jak dobře jsou integrovány. Čili my to nevíme. To je jedna
rovina uvažování. Víme naopak něco o romských dětech, a to díky Gabalovým
studiím. Víme, že tam jsou velké rozdíly mezi výsledky a mezi odklonem
romských dětí mimo hlavní vzdělávací proud. Mimochodem, situace například ve
speciálním vzdělávání ve Finsku je úplně obrácená. Tam je to tak, že čím
dále se postupuje systémem, tím spíše se dítě zařazuje do hlavního
vzdělávacího proudu. Zatímco u nás odpadají děti po cestě, to je velmi
zvláštní. Určitě existují případy, bohužel to také není zmapované, kdy
romské dítě slyší od svých rodičů mateřštinu, protože se mezi sebou baví
romsky, ale v dobré víře se na své dítě obracejí česky. Dítě tedy nemá dost
podepřený mateřský jazyk. To je další věc, pokud má romštinu jako
mateřštinu, protože může mít etnolekt. Faktorů je tam tedy velmi mnoho.
Podívejte se, když pořád budete někomu říkat, že je póvl, nakonec se bude
asimilovat s tou částí společnosti, která má nižší zaměstnanost a vyšší
kriminalitu. Když asimilace, tak se kterou skupinou se asimiluje? Nechci
házet všechno na stranu majoritní společnosti, ale rozhodně to nemůže být
tak, jako je to v naší společnosti, že se naopak obviňuje ten, kdo je v
podstatě obětí.”
Ve třídě ale často sedí například děti ze sociálně slabých rodin, a to
nemluvím o romských dětech. Tyto děti mohou také relativně zdržovat
vyučování, na což si stěžují učitelé dětí, že?
“To je základní omyl, že Romové vyučování brzdí a že ti talentovaní naopak
jsou chudáci. Ne. Já jsem pro to, aby se každý vzdělával do svého maxima.
Znám školu, kterou tedy mimochodem nenavštěvuje moc romských dětí, ale
rozhodně nikoho nebrzdí, je-li při vyučování máma některých dětí, například
dětí, se kterými jsou hodně problémy, protože třeba hodně ruší při
vyučování, mají nějaké poruchy, které mohou vyučování brzdit. S takovými
dětmi to může být těžké, mohou začít například házet houbou po třídě nebo
křičet. Takovéhle děti opravdu asistenta potřebují, ale ne, aby je vyvedl ze
třídy. To je různý přístup.”
Řekněte mi, proč jste odešla z ministerstva školství? A od rozdělané
práce?
“Musela jsem odejít, protože vidím, že se na některé věci vůbec nemyslí.
Toto je sice vláda rozpočtové odpovědnosti, ale vzdělávání je běh na dlouhou
trať. Připadá mi to důležité a připadá mi, že některé kroky, které dělá
ministr, jsou velmi krátkozraké, že je to velmi krátkozraká politika.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Romský terénní program o. s. Sananim pomáhá toxikomanům
Alena Cardová má ve své kompetenci v občanském sdružení Sananim Romský
terénní program, který se zaměřuje na uživatele drog a snaží se zmenšovat
rizika s tím spojená. Čím vším se zabývá a co klientům nabízí, se jí Iveta
Demeterová zeptala přímo na hlavním nádraží v Praze, kde má Sananim své
stanoviště v sanitním voze.
“Klientům, kteří přijdou k nám, můžeme nabídnout výměnu čistého injekčního
materiálu, náplasti, buničiny, filtry a zároveň také poradenství. Snažíme se
nějak klienta motivovat. Většinou je to ale hlavně o výměně.”
Jak často je sanitka zde na Hlavním nádraží přistavena?
“Každé pondělí od dvou hodin do šesti hodin. A ve čtvrtek od dvou do šesti.”
Kolik se zde vystřídá za jeden den klientů?
“Asi sto padesát.”
Chodí sem stejní klienti, nebo se neustále nabalují noví klienti?
“Většinou stejní. Když se tu objeví někdo nový, poznáme, že to není stálý
klient.”
Když od klientů dostanete použitý injekční materiál, dostanou od vás
nový. Toto se někam zaznamenává?
“Každý klient má u nás zavedený svůj kód. Zaznamenáváme si počet přijatých
stříkaček a počet vydaných stříkaček. Je to taková naše statistika.”
Je to tedy anonymní... Nacházíme se před Hlavním nádražím a vidím, že do
sanity stále chodí noví a noví klienti...
“V sanitce testujeme proti infekčním chorobám. Zároveň se klienti během
patnácti minut dozvědí výsledek. Klienti sem tedy chodí hlavně kvůli
testování.”
Během patnácti minut se klienti dozvědí výsledek například jakého testu?
“Žloutenka typu C, AIDS, syfilis...”
Mezi drogově závislými převažují muži, nebo ženy?
“Myslím si, že je to tak na půl.”
A věková kategorie?
“Dvacet až pětačtyřicet.”
Náplní vaší práce je též asistence. Co všechno obnáší?
“Přijde za námi klient a chce dojít k doktorovi nebo objednat na detox nebo
něco jiného... My mu tam zavoláme a objednáme ho na určitý den. Když nás
klient poprosí o doprovod, doprovodíme ho, buď na detox nebo do jiného
zařízení, do kterého potřebuje jít.”
Když byste zalovila v paměti a povyprávěla nám v krátkosti příběh
nějakého člověka, se kterým to opravdu vypadalo špatně a nakonec to dobře
skončilo...
“Jeden mladý kluk... Záleželo to na něm. Měl velké abcesy v tříslech a byl
strašně zdevastovaný, zničený, opravdu nemocný. Když jsem měnila stříkačky a
viděla jsem tohohle klienta, říkala jsem si: 'Bože, ať ke mně dojde! Ať s
ním mohu odejít k tomu doktorovi!' Bylo naprosto šílené se na něj jen dívat.
Když jsem s ním došla k lékaři na Karlovo náměstí, hned si ho tam nechali.
Za to jsem byla ráda, protože když ho pan doktor prohlížel a dělali mu tam
různá vyšetření, zjistili, že má tuberkulózu. On tam zůstal s abcesem a
zároveň s tuberkulózou. Tady to chodí tak, že když se u nás klient neobjeví
pár měsíců, buď zemřel, nebo je zavřený. Říkala jsem si tedy, že buď zemřel,
nebo je zavřený. Ne, že bych na něj zapomněla. Vzpomněla jsem si na něj, ale
rok jsem ho neviděla. V průběhu roku jsem si tedy na něj vzpomněla. Jednou
jsem šla na jaře se svými klienty a někdo na mě zavolal. Otočila jsem se.
Toho člověka jsem ale nepoznala. Když ke mně přišel blíž, poznala jsem v něm
tohoto klienta. Vyléčil se. Byl rok v nemocnici s tuberkulózou, abstinoval,
zároveň se ze všeho dostal. Spravil se, nabral asi dvacet pět kilo. Měla
jsem tedy strašnou radost. Ten kluk funguje, založil rodinu, našel si práci.
Snad mu to vydrží.”
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech: RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 19. listopadu už je minulostí. Ale naladit si nás
můžete opět v pátek po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také
na internetové adrese www.romove.cz.
Romale sam rado hoj san amenca. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O
Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Aven saste the bachtale. Ačhen
Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Demeterová a
Jaroslav Sezemský.
|