Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v
minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až
nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21
hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast
pro tento pořad.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dobrý večer. Dnes se vydáme do Náchoda, kde funguje sdružení Romů.
Už se vám možná také stalo, že jste se v restauraci setkali s neochotou
obsluhy. Jak se v tomto případě zachovat, na to vám odpovíme v naší právní
poradně, a jako vždy nebudou chybět aktuality ze života Romů a spousta
romské hudby.
Lačhi kiarati, čhavale, bacht tumenge savorenge so šunene amari romani
relacia ,,O Roma vakeren“. Mukaha tumenge romane giľa the phenaha nevipena
andalo romano dživipen. Mangav tumenge lačho šuniben.
=[ Reportáž ]=
Sdružení Romů v Náchodě
Teď se vydáme za Romy a za kapelou Čilágos do Náchoda. Právě tato kapela je
součástí Sdružení Romů v Náchodě, které úzce spolupracuje s městem a snaží se
pomáhat nejen Romům, ale všem, kteří podanou ruku potřebují. Na další
aktivity se Iveta Demeterová zeptala předsedy sdružení Emila Baláže.
„Věnujeme se stejným činnostem jako ostatní sdružení v jiných městech.
Spolupracujeme s místní samosprávou i s romskými terénními pracovníky nebo s
asistenty na školách. Zhruba pětina našich lidí přispívá programem do
společného romského komunitního centra. Navíc máme kapelu Čilágos.“
Kdy vaše sdružení vzniklo?
„Po roce 1998.“
Jste v Náchodě jediným romským sdružením?
„Ne, je nás asi sedm, každý ale máme jiné aktivity. Někteří se například
specializují na práci s dětmi - pořádají letní tábory, plavání atd.“
Nesuplují se vaše aktivity?
„Ne, protože my pracujeme spíše politicky. Vytváříme lepší podmínky pro
ostatní sdružení v Náchodě.“
Co myslíte tím, že pracujete politicky?
„Já i moji spolužáci a soukmenovci jsme se stali politiky – na městských
úřadech, policii. Všichni se známe, tykáme si a společně řešíme různé
problémy.“
Vy jste frontmanem kapely Čilágos, co je nového?
„Více hrajeme v Polsku, chystáme nové písničky. Tedy nové – některé jsou i
300 let staré, sbíráme je po příbuzných, kdo si vzpomene, co zpívávala jeho
babička.“
Jsou mezi polskými návštěvníky vašich koncertů i Romové?
„Nejsou, opravdu ne. Většinou totiž hrajeme v lázeňských, turistických
oblastech, kde se Romové moc nepohybují.“
Blíží se Vánoce – chystáte s kapelou nějaké vánoční překvapení?
„Překvapení ne, ale jako každý rok bude 22. prosince v Náchodě Dlouhá noc.
Pozvou se kapely z okolí a jamuje se.“
Jak vlastně slavíte Vánoce? Jsou v něčem jiné?
„Určitě. Moje manželka není Romka, tedy přebíráme zvyky z obou rodin. Máme
takové černo-bílé Vánoce.“
Co to znamená?
„Já si z toho trochu dělám legraci. Třeba jsme spojili různá jídla, která se
v našich rodinách podávala na Štědrý den.“
Například?
„Místo čočkové polévky, která měla přivolat peníze, jsem se naučil jíst rybí
polévku.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Právní poradna ]=
Co dělat v případě nekvalitních služeb v restauraci
V restauraci máme svá práva, která bychom měli znát. Marie
Vrábelová se proto zeptala právního poradce Miroslava Humla, jak je to v
případě, že čekám dlouho na svoji objednávku jídla.
„Nejprve si rozebereme typ uzavřené smlouvy. Objednávka hotového jídla je
druhem kupní smlouvy a musí být plněna neprodleně, jak ostatně vyplývá z
názvu. Hotové jídlo by mělo být dodáno v horizontu 5 – 10 minut, pokud ne,
nejedná se o hotové jídlo a ze strany prodávajícího dochází ke klamání
spotřebitele. Jídlo, garantované v jídelním lístku jako jídlo na objednávku,
představuje kupní smlouvu na objednávku. Prodávající má povinnost dodat
objednaný výrobek, službu či v našem případě pokrm, v předem dohodnuté
lhůtě, která by měla být v jídelním lístku specifikována. Provozovatelé
restaurací by v menu měli u jídel do závorky uvádět, že na jejich zhotovení
je potřeba například 40 – 50 minut. Pokud čas uveden není, předpokládá se,
že se jedná o přiměřenou dobu 30 minut. Není-li jídlo v této lhůtě doneseno,
má spotřebitel právo se připomenout a následně povinnost poskytnout
prodávajícímu náhradní přiměřenou lhůtu, která je kratší, 10 – 15 minut.
Pokud ani poté není pokrm dodán, má spotřebitel právo od smlouvy odstoupit.
V našem případě tedy odejít bez zaplacení. Nárok na náhradu škody není tímto
oslaben. Nejenom že můžeme z restaurace odejít, navíc můžeme od
provozovatele restaurace žádat náhradu hodinové mzdy za dobu, kdy jsme místo
práce čekali v jeho podniku na jídlo, které nám nebylo dodáno.“
Jak postupovat v případě, kdy jsme si během čekání dali například kávu
nebo limonádu?
„V takovém případě samozřejmě neodcházíme bez placení, to by totiž došlo k
neoprávněnému obohacení na straně strávníka. Zákazník má povinnost veškeré
nápoje uhradit. Mohl by namítnout, že nápoj měl smysl pouze v rámci celého
objednaného menu, že služba tudíž nedosáhla plné hodnoty a uplatnit
přiměřenou slevu.“
Kdy mohu reklamovat jídlo, které není podle mých představ?
„Vady mohou být kvalitativní a kvantitativní. V prvém případě bylo jídlo
například nedostatečně ohřáté, v druhém se jedná zejména o nedostatek v
gramáži. Kvantitativní vady bývají častější, lidé si u nás v poradně
stěžují, že si v restauraci objednali 200 g masa syrové váhy, dodáno jim ale
bylo podstatně méně. Prodávající má pak prvotní povinnost uvést pokrm do
souladu s kupní smlouvou, tzn. přihřát pokrm, doplnit jej na správnou gramáž
apod.“
Pokud moje námitky nejsou akceptovány, kde si mohu stěžovat?
„Máte právo žádat přiměřenou slevu a pokud provozovatel restaurace nebude
souhlasit, dá se postupovat soudní cestou. Rád bych upozornil na skutečnost,
že ve většině restaurací se platí až po zkonzumování jídla, tudíž stále máte
možnost zaplatit pouze zmenšenou částku a věřit tomu, že k žádnému soudu
nedojde. V opačném případě je lepší sehnat si dostatečný počet důkazů,
například svědka, který se vámi obědval, případně nevhodný pokrm vyfotit.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
V Mladé Boleslavi je nový projekt pro romské předškoláky
Občanské sdružení Jekhetani Luma - Společný Svět v Mladé Boleslavi
představilo nový projekt. V něm nabízí další sociální službu pro romské
děti. Jedná se především o romské předškoláky. Co je cílem tohoto projektu,
zjišťovala kolegyně Jana Huzilová.
Cílem projektu je přispět ke snížení počtu romských dětí v praktických,
dříve zvláštních, školách.
„V minulosti se Romové dostávali do zvláštních škol na základě etnicity. I
když byly zvláštní školy zrušeny nebo přejmenovány na praktické, v praxi se
do nich stále hodně romských dětí dostává. Jedním z důvodů je přístup
rodičů. My bychom rádi oslovili všechny rodiče romských předškoláků a
aktivizovali je k tomu, aby jejich děti, pokud jsou zdravé a nemají lehké
zdravotní postižení, chodily do základní školy. K tomu je ovšem potřeba se
připravovat několik let předem, nejlépe umístit dítě do mateřské školy,“
prozradila mi jedna z hlavních autorek projektu Martina Brzobohatá,
ředitelka občanského sdružení Jekhetani Luma - Společný Svět v Mladé
Boleslavi.
„Chceme v rámci této služby informovat všechny rodiče o jejich právech a
povinnostech, pomoci jim dostat děti do školek, kde jsou odborníci, kteří
dokáží dítě připravit na nástup do základní školy,“ doplnila Martina
Brzobohatá.
Nová sociální služba pro romské děti vznikla ve spolupráci s dalšími
odborníky.
„Úzce spolupracujeme s pedagogicko-psychologickou poradnou v Liberci a
zejména v Mladé Boleslavi. Vytváříme novou metodiku, abychom my, sociální
pracovníci, nedublovali odborné služby. Plánujeme například pomoct rodičům s
domácí přípravou. Ovšem pouze pokud dítě skutečně nemůže chodit do školky -
nemají pro něj místo - anebo pokud byli s dítětem ověřit na vyšetření v
pedagogicko-psychologické poradně, zda jeho vývoj probíhá v pořádku či
jestli je třeba více se zaměřit na speciální oblast,“ řekla jedna z
autorek projektu Martina Brzobohatá a doplnila, co se od projektu očekává:
„Cílem našeho projektu, který v příštím roce končí, je dosáhnout větší
informovanosti rodičů a poskytnout jim dostatek času se na všechno dobře
připravit. My jim můžeme pomoci doprovodem, v komunikaci, s písemnostmi
apod.,“ řekla na závěr Martina Brzobohatá.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Zprávy ]=
Vláda ani ministerstvo školství neřeší diskriminaci romských žáků. Tvrdí to
sdružení 15ti neziskových organizací Společně do školy. Tento přístup by prý
mohl pro Českou republiku znamenat další žaloby u Evropského soudu pro
lidská práva. Tento soud přitom už v roce 2007 rozhodl, že Česko porušilo
právo na vzdělání u 18ti Romů tím, že je neoprávněně zařadilo do zvláštních
škol.
U ostravského krajského soudu začal proces se ženou a jejím mladistvým
synem, kteří letos na jaře zaútočili zápalnou lahví na dům svých romských
sousedů v osadě Bedřiška na periferii Ostravy. Vzhledem k tomu, že mladší z
obžalovaných nebyl v době spáchání útoku ještě plnoletý, je hlavní líčení za
zavřenými dveřmi.
V mladoboleslavské městské knihovně začala výstava fotografií a dobových
dokumentů s názvem Místa utrpení, smrti a hrdinství - život vězňů v
nacistických koncentračních táborech. Putovní expozici, která vzpomíná na
nelidské strádání vězňů, zapůjčila Historická skupina Osvětim při Sdružení
politických vězňů a pozůstalých. Výstava potrvá do 30. listopadu.
Muzeum romské kultury v Brně udělí 26. listopadu svoji cenu Jánu Sajkovi,
učiteli výtvarné výchovy ve slovenské romské osadě v Jarovnicích. Pokřtí
také nový bulletin za rok 2009 a zahájí výstavu fotografií Jana Petránka
Svatební rituály Indie.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Polští a čeští studenti žurnalistiky se společně seznamovali s životem Romů
Letos v květnu byl zahájen projekt „Poznej souseda. Polsko-česká zkušenost v
novinářské práci.“ Zúčastnilo se ho sedmnáct studentů žurnalistiky z
Olomouce a z dolnoslezské Vratislavi a zdaleka se nezabývali pouze
polsko-českým soužitím. Hlavním cílem projektu totiž bylo seznámit budoucí
novináře s romskou tematikou. Podrobnosti má Jana Šustová.
Během projektu se studenti setkávali se zkušenými novináři, úředníky,
pracovníky neziskových organizací, ale především se samotnými Romy a
poznávali jejich příběhy. Poté mladí lidé vytvořili několik desítek
reportáží, fotografií a jednu televizní reportáž. Všechny ukazují každodenní
život Romů, jejich problémy, komplikovanou identitu, nepochopenou kulturu i
potřebu porozumění. O náplni kurzu hovoří jedna z účastnic - Lucie
Růžičková, studentka Univerzity Palackého v Olomouci.
„Na začátku byly různé tréninky, jako třeba antidiskriminační trénink nebo
přednášky o stereotypech a tak podobně. To nás mělo připravit na přístup k
tomu tématu, což bylo určitě zajímavé a potřebné. Potom jsme se rozdělili do
skupinek a každá se věnovala nějakému médiu. Ty skupinky měly za úkol
zpracovávat reportáže na téma romské komunity. Já jsem byla v rozhlasové
skupině, ale byla ještě skupina zaměřená na televizi, online žurnalistiku a
psanou žurnalistiku.“
Když jste potom šli do terénu, do jakých lokalit jste se dostala?
„My jsme zpracovávali téma Romského kulturního centra v Brochówě tady ve
Vratislavi, což je čtvrť, kde žije převážně romská populace. A tak jsme se
zabývali tím, zda veřejnost vůbec ví o tom, že se tam buduje nějaké takové
centrum a dělali jsme rozhovor s hlavním organizátorem toho brochowského
projektu. Dělali jsme i fotoreportáže - přestože jsme byli rozhlasová
skupina, tak jsme hodně fotografovali.“
V Polsku žije daleko méně Romů než u nás a proto se o nich v médiích i málo
píše či mluví. Většina reportáží se týká spíše situace Romů v zahraničí,
především v zemích Evropské unie. A jak to vypadá, pokud dojde na reportáž o
Romech v Polsku? To říká polská koordinátorka projektu Iwona Frydryszak:
„U nás v Polsku vycházejí články, které mluví o Romech v takovém kontextu,
že někde udělali nějaký přestupek, ukradli auto a podobně. Často se používá
slovo Cikán a neodlišuje se, jak různorodé skupiny Romů jsou. Často se
zaměňují polští Romové s rumunskými Romy, kteří si sem přijeli vydělat a
někde žebrají. A ten jeden obraz Romů se přenáší na všechny ostatní romské
skupiny tady v Polsku. Z toho tedy vznikla ta myšlenka projektu představit
studentům různé tváře romské otázky v Polsku. “
Iwona Frydryszak dříve pracovala v Gruzii jako dobrovolnice organizace
Člověk v tísni. Tato zkušenost jí i její kolegy vedla k polsko-české
spolupráci. Na projektu Poznej souseda se vedle Člověka v tísni podílela
polská organizace Dům setkávání Angelusa Silesiusa, Univerzita ve Vratislavi
a Univerzita Palackého v Olomouci. A jak vlastně došlo k partnerství
Vratislavi a Olomouce?
„V souvislosti s tím, že Dům setkávání působí ve Vratislavi, tak nám
samozřejmě záleželo na tom, abychom vzali zdejší studenty žurnalistiky. A
hledali jsme město, které by bylo odpovídajícím partnerem Vratislavi.
Nechtěli jsme Prahu, protože Vratislav není hlavním městem a také proto, že
se všechno koncentruje do Prahy. Chtěli jsme nějaké jiné město a Olomouc je
velmi pěkný a říkala jsem si, že by bylo dobré ho ukázat Polákům. A také
jsme hledali, kde má organizace Člověk v tísni své pobočky spojené s prací s
Romy. A Olomouc byl jedním z těch míst. Ve spolupráci s Vratislavskou
univerzitou a Univerzitou Palackého v Olomouci jsme vyhlásili konkurz. S
uchazeči to nebylo jednoduché, protože studentské výměny se uskutečňovaly v
průběhu semestru. Z každé země se přihlásilo zhruba dvacet kandidátů, z
nichž jsme vybrali osm. Takže nakonec se nám podařilo účastníky najít, ale
počátky byly těžké. Bez pomoci univerzit a lektorů, které jsme měli na
univerzitě ve Vratislavi a v Olomouci, by se nám to nepodařilo. Ale tím, že
univerzity byly našimi přímými partnery, tak vyzvali studenty k účasti na
tom projektu.“
S fotografiemi a texty polských a českých studentů žurnalistiky, které
vznikly v rámci projektu Poznej souseda, se budete moci seznámit v Olomouci
a to v pondělí 22. listopadu od 18 hodin v Jazz Tibet Clubu v Sokolské ulici
48. V rámci večera uvidíte vystoupení, zasoutěžíte si o zajímavé ceny a
vyslechnete si zkušenosti budoucích novinářů z jejich práce v sociálně
vyloučených komunitách.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
=[ Reportáž ]=
Sananim bojuje proti závislosti na drogách
Občanské sdružení SANANIM je v ČR jedním z nejstarších a dnes i největších
nestátních poskytovatelů služeb v oblasti prevence, péče a léčby závislostí
na drogách. V současné době sdružení provozuje jedenáct hlavních zařízení.
Sananim nám dnes představí ředitelka centra Martina Richterová - Těmínová v
příspěvku Ivety Demeterové.
„Sananim se pokouší vytvořit ucelený systém tak, abychom měli pro každou
fázi rozvoje závislosti konkrétní službu. Často se lidé mýlí v tom, že když
se vzorné dítě najednou dostane do kontaktu s drogou, stává se závislým.
Takhle to samozřejmě není. Dítě se nejprve začne rizikově chovat a teprve
jeho chování může vést k častému užívání návykových látek a potom třeba k
závislosti. Jenže k tomu je potřeba určitý čas. Pro nás je důležité s
klienty pracovat co nejintenzivněji a co nejdříve. Z těchto důvodů máme
terénní programy určené pro lidi, kteří nejsou v kontaktu s žádnou službou,
pro ty, kteří ještě nechtějí s drogou přestat. Dále provozujeme kontaktní
centra, která spadají do nízkoprahových služeb, a v nich lidi cíleně
motivujeme ke změně.“
Co má dělat rodič, který má doma závislé dítě, které nechce s drogou
přestat?
„Mladí lidé užívají drogy z několika příčin. Může se jednat o projev
dospívání, adolescenčního procesu odpoutávání se od rodiny, kdy droga slouží
jako nástroj. V těchto případech většina klientů časem přestane. Užívání ale
samozřejmě může být součástí většího problému. Mohou to být potíže vnitřního
charakteru, naši klienti například trpí duševními nemocemi, depresemi,
psychotickými stavy, droga jim slouží jako lék. Nebo to mohou být děti,
které prožily veliké trauma – byly zneužívány, týrány. A co rodič může
udělat? Neměl by se stydět a co nejdříve vyhledat odbornou pomoc.“
A když dítě veškerou pomoc okolí odmítá?
„Součástí naší práce je trpělivost. Musíme společně čekat a ve správný
okamžik zareagovat a pomalu, postupně dítěti zobrazovat, jaké mu jeho
závislost přináší problémy.“
Co s klienty, kteří s užíváním drog začnou v dospělém, zralém věku?
„To jsou velmi zajímavé případy, které se stávají, i když dospělý člověk
spíše sáhne po alkoholu. Podle mě tomu předchází stejný základ jako u
mladých lidí – je to známkou otevření vnitřního problému či krize ve
vztazích, většinou partnerských.“
Dnes již sedmnáctiletý Petr se před několika lety sám dostal do situace,
kdy jeho maminka brala drogy a on se jí snažil pomoci. Jaké to pro Vás
tenkrát bylo?
„Ze začátku jsem tomu nechtěl věřit. Bylo to hrozné. Cítil jsem se trapně.“
Často se Vám stávalo, že maminka utekla z domova a Vy jste ji musel jít
hledat. Kde jste ji hledal?
„Přímo na Hlavním nádraží, tam byla asi dvakrát.“
Když jste s ní o tom mluvil, co Vám říkala? Proč s drogami začala?
„Vůbec nevěděla co mluví, prý si chtěla hlavně užívat.“
Během své závislosti hodně zhubla – jak viděla sama sebe?
„Říkala, že se za to, co dělá, nenávidí, ale už se s tím nedalo nic dělat,
ve skutečnosti jí bylo všechno jedno.“
Byla si vědoma toho, že Vám a Vašemu mladšímu bratrovi ubližuje?
„Ano, až moc, ale i přesto v tom pokračovala.“
Jak to s maminkou dopadlo?
„Myslím si, že nejlepším východiskem pro ni bylo, když ji zavřeli, že jenom
kvůli tomu přežila. Vězení ji zachránilo.“
Ona se do vězení dostala kvůli drogám?
„Ano, právě kvůli nim.“
Maminka je pro Vás příkladem, co s lidmi drogy dokáží udělat. Myslíte si,
že by jste i přesto měl chuť po drogách sáhnout?
„Myslím si, že ne. Bojím se toho.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Poslech:
RealAudio ~ Download
O Roma vakeren s datem 12. listopadu už je minulostí. Naladit si nás ale můžete opět v pátek po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu. Najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz.
Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Demeterová a
Jaroslav Sezemský.
| 
„Věnujeme se stejným činnostem jako ostatní sdružení v jiných městech.
Spolupracujeme s místní samosprávou i s romskými terénními pracovníky nebo s
asistenty na školách. Zhruba pětina našich lidí přispívá programem do
společného romského komunitního centra. Navíc máme kapelu Čilágos.“
Poslech:
Související články
„Nejprve si rozebereme typ uzavřené smlouvy. Objednávka hotového jídla je
druhem kupní smlouvy a musí být plněna neprodleně, jak ostatně vyplývá z
názvu. Hotové jídlo by mělo být dodáno v horizontu 5 – 10 minut, pokud ne,
nejedná se o hotové jídlo a ze strany prodávajícího dochází ke klamání
spotřebitele. Jídlo, garantované v jídelním lístku jako jídlo na objednávku,
představuje kupní smlouvu na objednávku. Prodávající má povinnost dodat
objednaný výrobek, službu či v našem případě pokrm, v předem dohodnuté
lhůtě, která by měla být v jídelním lístku specifikována. Provozovatelé
restaurací by v menu měli u jídel do závorky uvádět, že na jejich zhotovení
je potřeba například 40 – 50 minut. Pokud čas uveden není, předpokládá se,
že se jedná o přiměřenou dobu 30 minut. Není-li jídlo v této lhůtě doneseno,
má spotřebitel právo se připomenout a následně povinnost poskytnout
prodávajícímu náhradní přiměřenou lhůtu, která je kratší, 10 – 15 minut.
Pokud ani poté není pokrm dodán, má spotřebitel právo od smlouvy odstoupit.
V našem případě tedy odejít bez zaplacení. Nárok na náhradu škody není tímto
oslaben. Nejenom že můžeme z restaurace odejít, navíc můžeme od
provozovatele restaurace žádat náhradu hodinové mzdy za dobu, kdy jsme místo
práce čekali v jeho podniku na jídlo, které nám nebylo dodáno.“
Cílem projektu je přispět ke snížení počtu romských dětí v praktických,
dříve zvláštních, školách.
Během projektu se studenti setkávali se zkušenými novináři, úředníky,
pracovníky neziskových organizací, ale především se samotnými Romy a
poznávali jejich příběhy. Poté mladí lidé vytvořili několik desítek
reportáží, fotografií a jednu televizní reportáž. Všechny ukazují každodenní
život Romů, jejich problémy, komplikovanou identitu, nepochopenou kulturu i
potřebu porozumění. O náplni kurzu hovoří jedna z účastnic - Lucie
Růžičková, studentka Univerzity Palackého v Olomouci.
„My jsme zpracovávali téma Romského kulturního centra v Brochówě tady ve
Vratislavi, což je čtvrť, kde žije převážně romská populace. A tak jsme se
zabývali tím, zda veřejnost vůbec ví o tom, že se tam buduje nějaké takové
centrum a dělali jsme rozhovor s hlavním organizátorem toho brochowského
projektu. Dělali jsme i fotoreportáže - přestože jsme byli rozhlasová
skupina, tak jsme hodně fotografovali.“
„U nás v Polsku vycházejí články, které mluví o Romech v takovém kontextu,
že někde udělali nějaký přestupek, ukradli auto a podobně. Často se používá
slovo Cikán a neodlišuje se, jak různorodé skupiny Romů jsou. Často se
zaměňují polští Romové s rumunskými Romy, kteří si sem přijeli vydělat a
někde žebrají. A ten jeden obraz Romů se přenáší na všechny ostatní romské
skupiny tady v Polsku. Z toho tedy vznikla ta myšlenka projektu představit
studentům různé tváře romské otázky v Polsku. “
„V souvislosti s tím, že Dům setkávání působí ve Vratislavi, tak nám
samozřejmě záleželo na tom, abychom vzali zdejší studenty žurnalistiky. A
hledali jsme město, které by bylo odpovídajícím partnerem Vratislavi.
Nechtěli jsme Prahu, protože Vratislav není hlavním městem a také proto, že
se všechno koncentruje do Prahy. Chtěli jsme nějaké jiné město a Olomouc je
velmi pěkný a říkala jsem si, že by bylo dobré ho ukázat Polákům. A také
jsme hledali, kde má organizace Člověk v tísni své pobočky spojené s prací s
Romy. A Olomouc byl jedním z těch míst. Ve spolupráci s Vratislavskou
univerzitou a Univerzitou Palackého v Olomouci jsme vyhlásili konkurz. S
uchazeči to nebylo jednoduché, protože studentské výměny se uskutečňovaly v
průběhu semestru. Z každé země se přihlásilo zhruba dvacet kandidátů, z
nichž jsme vybrali osm. Takže nakonec se nám podařilo účastníky najít, ale
počátky byly těžké. Bez pomoci univerzit a lektorů, které jsme měli na
univerzitě ve Vratislavi a v Olomouci, by se nám to nepodařilo. Ale tím, že
univerzity byly našimi přímými partnery, tak vyzvali studenty k účasti na
tom projektu.“
„Sananim se pokouší vytvořit ucelený systém tak, abychom měli pro každou
fázi rozvoje závislosti konkrétní službu. Často se lidé mýlí v tom, že když
se vzorné dítě najednou dostane do kontaktu s drogou, stává se závislým.
Takhle to samozřejmě není. Dítě se nejprve začne rizikově chovat a teprve
jeho chování může vést k častému užívání návykových látek a potom třeba k
závislosti. Jenže k tomu je potřeba určitý čas. Pro nás je důležité s
klienty pracovat co nejintenzivněji a co nejdříve. Z těchto důvodů máme
terénní programy určené pro lidi, kteří nejsou v kontaktu s žádnou službou,
pro ty, kteří ještě nechtějí s drogou přestat. Dále provozujeme kontaktní
centra, která spadají do nízkoprahových služeb, a v nich lidi cíleně
motivujeme ke změně.“
Předchozí vydání "O Roma Vakeren"
Nejčtenější články